* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Coexistence: Hakuryu Kanon

15.Bratr

28. prosince 2017 v 20:54 | Linda

"Slečno Isami!" Místností zazněl Silasův hlas.

**At - Thal 2**

11. prosince 2014 v 22:49 | Linda

Shinhaisha

ucítil pach krve a jeho špičáky se mu proodloužily. Svým okem jsem přejel Tsukimara - šíp zelené barvy s malými trny. Bude to bolet.
"Kousni mě, " zašeptal jsem a pak se vše urychlilo. Poloviční upír mě poslechl. Gou se ke mně rozběhl. Shana na něj použila štít. Já jsem popadl šíp a zaal táhnout. Trny se mi zabodávaly do levé ruky a uír mi naopak hryzal mou pravou ruku. "Uvolni svou sílu," blesklo mi hlavou. Mé oči zazářily a já jsem pocítil nostalgickou léčivou energii, levačka tahal a nechala mou sílu přes šíp proudit energii. Tahal jsem, až jsemcítil, že mi snad praskají nervy.
"Tsukuyo, dost!"
"Ještě trochu..."
"To stačí..."
"Ne..." Zařval jsem si a podařilose mi šíp vytáhnout. Poté jsem už zavřel oči a neslyšel nic. Ztratil jsem vědomí.


Když jsem se probudil, nemohl jsem si vybavit, co se stalo.
"Tsukuyo!" zvolal Gou. Můj přítel se tvářil ustaraně a vyčerpaně.
"Co.."
"Už je to dobré.. Nedovolím, aby tě ode mě odvedla." Měl nejspíš na mysli smrt.
"Co je se Shinhaishou," Gou neochotně máchl do kouta. Upír tam seděl a svýma rudýma očima nás pozoroval.
"Žije...díky tobě."
"Jak se..." Vysvětlil mi, že jsem si levou ruku popíchal od trnů, pravou mi málem rozkousal upír a obě dvě ležely v obvazech.
"Takhle raněného jsem tě ještě neviděl. Tentokrát jsi to dost přehnal."
"Já vím."
"Ještě jsem musel použít své schopnsotti, abych urychlil hojení."
"Děkuju."
"Z toho, že mě neposlechneš...se vždy něco stane." Tělo mě bolelo.
"Jetu horko."
"Máš asi stále horečku. Dojdu pro trochu ledu." Gou vstal a zamířil k východu z jeskyně. Mezitím jsem zůstal sám...s ním.


"Jak ti je?" položil mi otázku.
"Cítím se vyčerpaně a bolí mě ruce."
"Chápu."
"Co rána..."
"Kompletně zacelená a mé tělo je napumpované energií."
"To je dobré vědět." Stejně jako Gou, se mračil a tvářil se jak hromádk neštěstí. Pokoušel jsem se kontaktovat Shanu, ale neodpovídala. Asi ji boj vyčerpal.
"Víš..."
"Ano..."
"Je tu něco, co bych pro tebe mohl udělat?"
"Děkuji vám, ale nejsem si jistý."
"Možná bych mohl ještě uspíšit hojení." Překvapilo mě, když se kousl do zápěstí. Napůl jsem vyskočil.
"Co to děláš?!"
"To mi neublíží." Než jsem stačil odpovědět, přitiskl své rty na mé a nechával mě polykat jeho krev. Snažil jsem se vykroutit, ale držal mě slně. Tak jsem jen zavřel oči. Po chvíli přišel konec. "Hotovo."
"Uff..ch..ch..", kašlala jsem.
"Chutnalo to tak hrozně?"
"Proč?"
"Upíří krev léčí."
"A to mi to nešlo dát jinak?"
"Z pusy do pusy je to nejrychlejší řešení." Kroutil jsem nad tím hlavou.
"Odpovíte mi tedy na moje otázky?"
"Až si pořádně odpočneš. A můžeš mi tykat."


Brož, kterou měl na hrudi, patřil upířímu Řádu Sandastrea. Členů měl ohromné množství, takže nebyl problémněkoho vyhodit.
"Jenže, proč tě Gou nechtěl zachránit? Nemyslím si, že jen kvůli těm lidem."
"Jelikož jsem patřil do Řádu, je silně možné, že pošlou další vrahy."
"Aha."
"Jak jsi vůbec k něčemu takovému přišel? Podle toho, jak vypadá, musí pocházet z nějákého zvláštního rodu."
"Dalo by se to tak říct, ale je to dlouhá historie."
"A co jsi zač ty? Podle toho, jak ses choval, jsem si byl jistý, že víš, co děláš." Uvažoval jsem, jestli říct pravdu nebo lhát, ale co by se mohlo stát?
"Jem jako ty. Kříženec."
"Ale nejsi upír."
"Ne, jsem..." Moej slova přerušil příhod Goua.
"Proč nikdy neposloucháš?"
"Gou..."
"Moc se s ním kaamrádičkuješ!!" Všiml jsem si, že můj řítel měl u asu meč.
"Kde jsi vzal tu zbraň?"
"Aha, tohle. Našel sem to před jeskaní." Shinhaisha se ke mně přiblížil a zašeptal.
"Měli bychom zmizet."
"Proč?"
"Tohle není ten, kterého znáš."
"Chceš říct, že ho někdo ovládá?" Došel jsem k závěru, že tu není bezpečno. Museli jsme zmizet. Nedával jsem pozor a čepal mě málem zasáhla.
"Málem jsem uspěl."
"Gou! Chceš mě zabít?"
"Ano. Pak už nebudu trpět. Zmiz mi z očí..." To, co jsem slyšel z jeho úst, mě šokovalo. Jak se mohl tak změnit.
"Tsukuyo!"
"Shinahsiho."
"Ten meč..."
"Co s ním?"
"Říká se mu: Danzo a ovládá majitelovu mysl."
"Co tam venku takový nebezpečný meč dělal?"
"Jedno je jisté. Musíme tvého přítele toho meče zbavit a zmizet odsud. Jinak se stane něco dalšího."
"Rozumím." Svůj zrak jsem upřel na zbraň a na toho, kdo ji drží. "Je tu ještě něco tom meči?"
"Zabíjí jen osobu, která mu je nejdražší."
"Ah..." Potřeboval jsem k němu promluviz a přesvědčit ho, aby sklopil meč.
"Zemři!"
"Enjune. Ragueli...Copak jsi zapomněl?"
"O čm to mluvíš?"
"Zapoměnl jsi, kolik let jsme spolu strávili?" A co vše jsi mi přísahal?"
"Nevím, co žvaníš."
"Nedovolím ti, abys zabil mě nebo Shinhaishu."
"O tom ty nerozhoduješ. Jakmile se mého meče dotkne, skončí utrpení."
"Chápu." Stál jsem na místě a čekal.
"Takže sbohem" Čepel na mě mířila a já ještě stihl dodat:
"Vážím si tě jako přítele, Gou." Už jsem doufal, že zemřu, ale rázem se čepele zastavila. Viděl jsem tě po Gouvě tváři stékaly slzy.
"Tsukuyo."
"Ty.." odhodil meč a objal mě.
"Co jsem to..."
"To nic." Shinhaisha se na nás díval a svým pohledem říkal, že jsem odvedl dobrou práci."
"Málem jsem tě zabil."
"To budeme řešit později. Teď musíme zmizet."

**At - Thal 1**

4. prosince 2014 v 7:52 | Linda
Hledal jsem stopy neznémého, ale počaí mi to ztěžovalo.Cestou začalo sněžit. Spolu s Guem jsmese do něj bořili a plášťěnka mi přišla k ničemu.
"Kde je," ptal jsem se sám sebe.
"Tsukuyo, co to do tebbe vjelo?"
"Co tím myslíš?"
"Proč se tady potápíme a hledáje někoho, koho ani neznáme," Zarazil jsem se. Tuhle otázku jsem si nepoložil.
"Já..nevím."
"Cože?"
"Můj mozek mi prostě řekl, abcyh ho našel."
"A tys ho poslechl?"

**At - Thal**

28. listopadu 2014 v 7:01 | Linda

"Kde dneska přespíme?" podotkl jsem nezaujatě. Byli jsme na nohou už celý den a začalo se smrákat. Pochybuju, že by nás stromy odkázaly ochránit před blížícím mrazem.

"Budeme si muset najít nějaký vhodný přístřešek, Tsukuyo." Gu se na mě ostře podíval. Stejně jako já se cítil otrávený, ale pravděpodobně tu byl ještě jiný důvod. Vybaveni pouze obyčejnými věcmi, jsme vstali. Od té doby, co jsem opustil vše, co jsem měl, uběhla pouze krátká doba. A právě te´d jsme se nacházeli...
"Kde to vlastně jsme, Gou?" zeptal jsem se neznale.
"To je myslím..At - Thal."
"At - Thal?" Přikývl a já jsem se zamračil nad tím divným názvem. Rozhlížel jsem se kolem. Šel jsem na obyčejné zaprášené cestě obklopené jehličnany a listnatými stromy. Pomalu jsme neviděl vůbec nic.
"Měl by sis sundat tu kapuci."
"Umrznou mi uši!" postěžoval jsem si.
"Ale houby v ní vidíš!" Mluvil pravdu. Kvůli mrazu v tomhle světě miShou daroval plášť něboli pláštěnku s kapucí tmavě modré barvy. Oblečení, které jsem měl, se i dost lišilo. Bílá košile s límcem, přes to sako, na sobě kalhoty a vysok boty. Díky tomu m hřálo teplo a pláštěnka zajišťovala, že mě do obličeje nebil strudený vítr. Gou ho našel dřív než jsem čekal. "Co támhle?"
"Kde?" Svým levým křídlem ukazoval na obrovský starý strom. Typoval bych 500 let.
"Souhlasíš?"
"Nic jiného nám nezbývá." Vděčil jsem alespoň za to, že strom nevyčníval z davu a mohli jsme udělat jednu věc, na kterou jsme mysleli oby.
"Rozděláme oheň?"
"Jak?"
"Uthneme pár větví a podpálíme je." řikývl jsem. Můj přítel vzal neobratně 2 kameny a začala jimi křesat. Jednal jako vždy moudře. Jen blázen by používal magii v téhle nehostinné oblati.
"Nemím ti pomoct?"
"Už to mám." Jakmilt to dořekl, vyšlehl k obloze obrovský zářivý lamen. Hřál a já poznal, že se třesu zimou. Uběhla nejspíš půl hodiny. Koukal sem sem a tam. Mlha zahalovala čím dál víc okolnísvět a má víčka se začala klížit.
"Ach jo." Zamrkal jsem, abych neusnul.
"Klidně psi."
"Ale.."
"Budu džet hlídku."
"Dobře. Díky." Spal jsem neklidně. Neznámé okolí mě nutilo k tomu, abych zůstal vzhůru. Přitáhl jsem si pláštěnku ještě víc k tělu a snažil se nevnímat ostatní zvuky. o pár minutách jsme usnul.
*****
Když jsem probudil, už panovala tma, jak v ytli. Vyrušil mě hlas.
"Tsukuyo."
"Gou, stalo se něco?"
"Zatím ne. Jak ses vyspal?"
"Celkem dobře."
"Fajn. Brzy vyrazíme a musíme uhasit oheń. Ještě.." Větu nedořekl, protože se něco blížilo. Slyšel jsem dupot kopyt. Rychle jsme se na sebe pohlédli a sbalili se. Oheň jsme uhasil hlínou, vyšplhal na jednu nižší větev stromu a vyčkávala v pozoru. Můj přítel mě ujistil, že pokud se bude bojovat, promění se a vyšechny zlikviduje. Přikývl jsem na důkaz souhlasu. Hluk se přibližovl. Ozvaly se hlasy.
"Vať se sem!" Poznal jsem, že ten hlas patřil muži. A přidávaly se další.
ůZa to budeš ppykat!"
"Zrádče!Jsi ostudou celého našeho Řádu!ů Jak jsme tak poslouchal, zajímalo mě, co uvidím. Pak se to stalo. Odnikud se vynořili čtyři černí koni a na nic hseděli jezdci. Hřívy jim vlály do stran a situace nevypypadala dobře. Jeden jezdec zrychloval a snažil se uniknout těm zbylým třem. Všichni měli na sobě hábity, které neukazovaly jejich tvář. Vypadaly dost přepychově. Okraje pozlacené a na hrudi jim visela brož. Zeptal jsem se:
"Kdo jsou?"
"Nejspíš významní lidé. Jedno je však jisté. Jsou nebezpeční." Ten ...zrádce...spíš ..ten, co utíkal..mi dělal starosti. To, co následovalo, mě vykolejilo Jeden z těch vytáhl luk se šípem a vystřelil. Střela trefila cíl do pravého toku. Jezdec se na chvíli zapotácel a něco neslyšne zašeptal svému koni. Poté vjeli někam za strom a zmizeli. Myslel jsem, že je budou stále honit, ale oni se zastavili.
"Co se to.."
"Takže zmizel?"
"To přece není možné." Nechtěl se mi to věřit. Pronásledovatelé se vzamatovali a obrátili se. Počkal jsem 10 minut a slaezl ze stromu. Gou seděl na mým rameni.
"Co teď?"
"Půjdeme ho najít."
"Tsukuyo, zase ti přeskočilo?"
"Ten muž je zraněný a jako svěděk můžu něco udělat. A navíc..""
"CoML
"..třeba bude o mé minulosti něco vědět."
"To jsme si mohl myslet."
"Prosím." Můj přítel nakonec souhlasil a oba dva jsme začali sledovat stopu.

Volné pokračování....

10. listopadu 2014 v 22:27 | Linda

Tsukuyo Namikawa,

poloviční anděl se setkal se svým dlouho ztraceným bratrem Shokatsuem. Poté, co zjistil, že mají stejnou matku, jiného otce a spoustu tajemství, dospěl k jednomu rozhodnutí: opustí všechny přátelé a pouze s Gouem a Shanou se vypraví na cestu za poznáním. Chce totiž znát svou minulost, o které se mu zdají sny po malých kouskách a dozvědět se víc o světě, ve kterém jeho přátelé žijí. Na cestě potkává tajemného muže jménem Shinhaishi. Kdo je? A proč je pronásledován?

Datum vydání: 26.11.14
 
 

Reklama