* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Dívka bez úsměvu: 3.série

26. Královnin úsměv! Konečně pravým Legendárním andělem!

18. března 2012 v 15:02 | Linda
Kyoko pomalu vstala a kráčela k Zephelovi s otázkou:
"Proč? Proč jsi sem přišel s úmyslem,že získáš to,co ti náleží? Když to pouze řekneš,tak to nedostaneš. To by jsi měl vědět."
"Buď zticha."
"Taky nechápu,proč máš dvě stránky. Pokud je tam nějde tvoje dobrá stránka,tak ať se rychle probudí."
"Zmlkni!"
"Řekl jsi,že znáš Fuuyumi s Niviou. Kde ti dva jsou?" Zephel se zarazil a popadl se za hlavu. Jeho druhá stránka se probouzela.
"Ticho!"
"Vzpomeň si!" Zaútočil. Kdyby tam nebyl Zen s Renem,už by nežila.
"Kyoko,o co se to pokoušíš? Chceš zemřít?" zeptal se jí Zen.
"Nechtěl bych ho naštvat. Je silný." přidal se Ren.
"Jenže on se sebou bojuje. Copak to nevidíte?" Z nepřítele se začala uvolňovat temnota,která zahalila andělský svět.
"Zephele,bojuj!" Zephelova stránka vevnitř bojovala a naši přátelé bojovali s jeho temnotou.
"Bože. To je děs." stěžoval si You.
"Musíme spolupracovat." promluvila Meroko.
"To je jasné." odvětil Keiichi a Imari pouze přikývla. Kyoko se mezitím snažila zachytit jeho hlas. Zavřela oči a soustředila se. Uviděla opět to světlo,které jí zachránilo před Nezumim a opět jí přeneslo na jiné místo. Dostala se na místo,které bylo černočerné a dovnitř bylo vpuštěno pouze mihotavé světélko. Asi 20 metrů před sebou spatřila okřídlenou postavu. Byl to Zephel.
"Zephele." Chtěla k němu jít,ale zastavil jí.
"Nepřibližuj se ke mně."
"Proč jsi tady?"
"To je dlouhý příběh. To bys,ale nepochopila."
"Tak povídej. Máme dost času."
"Jak vidíš,tak jsem se narodil jako temný anděl. Moji rodiči byli oba andělé s bílými křídly. Měli mě rádi,ale dědeček ne. Chtěl,aby se mě zbavili,protože se do rodiny nehodím."
"A co jsi udělal?"
"Nemohl jsme dělat vůbec nic."
"A co bylo pak?"
"Po té,co se mě zbavili,jsem nevěděl,kam mám jít. Ujali se mě dva hodní andělé.Jeden z nich měl křídla posetá rubíny a druhý měl tři páry křídel."
"Je možné,že by to mohli být oni?" Přikývl.
"Jmenovali se Fuuyumi a Nivia."
"Tak to tedy bylo."
"Pomohli mi. Získal jsem novou rodinu. Nechali mě v jejich domě a řekli,abych počkal,dokud se nevrátí z jejich úkolů. Čekal jsem a pak.."
"Pak co?"
"Už se nevrátili. Myslel jsem,že se sesypu. Věděl jsem,že v jejich domě nebudu moct zůstat,proto jsem odešel. Toulal jsem se a pak jsem narazil na temnotu,která se mi zachytila v srdci,a tak se ze mě stal Zephel. Temný anděl historie."
"Chápu."
"Chtěl jsem se rychle vrátit a ujmout se vlády jako král světa andělů. Jenže to je teď u konce. Prohrál jsem s temnotou."
"Pleteš se."
"Co?"
"Ještě nic není ztraceno. Pokud temnota ovládla tvé tělo,tak si prostě probojuj cestu ven. Dostaň se z tohoto světa."
"Jak?"
"Pojď se mnou. Omluv se dědečkovi a bojuj."
"Mám bojovat?"
"Správně. Nevzdávej. Pojď se mnou. Pomůžu ti. Musíme tvé zlé já porazit." Nepřítel měl pocit,že jí může věřit. Chytl se její ruky a oba dva se dostali ven. Kyoko otevřela oči a Zephel zjistil,že se dostal z toho zlého těla. Temná stránka Zephela se rozčílila.
"Jak jsi se dostal ven?"
"S pomocí Legendárního anděla."
"Ta holka.."
"Už vím,že jsem se příliš bál,než abych čelil pravdě. Myslel jsem,že všechno jsem ztratil,ale mýlil jsem se. Byl jsem pouze strašpytel,ale teď jsem zpět a jsem připravený ti čelit."
"Jak myslíš. Zemřeš stejně jako ostatní."
"To si nemyslím." Dva Zephelové proti sobě začali bojovat. Kairi přiběhl ke Kyoko.
"Kyoko,co budeme dělat? Té temnoty je strašně moc."
"Budeme muset bojovat."
"Jak to myslíš?"
"Musíme temnoty nechat rozplynout naší silou a zachránit Fuuyumi s Niviou."
"Jenže žijí vůbec?"
"Jsou tady. Cítím je."
"Vážně?" Naši hrdinku začala obklopovat síla,kterou ještě nikdy nepocítila. Na čele se opět objevila její hvězda a na Kairiho čele to samé. Všem se vracela síla,aby mohli bojovat. Hromadila se síla do poslední rány.
"Už je to dlouho,co jsem viděla všechny pohromadě a bojovat. Nevím proč,ale cítím úlevu. Teď když jsem zjistila,že ten Zephel má hodnou stránku,jsem ráda." Síla se začala víc uvolňovat.
"Kairi,Zen,Ren,Kinose,Meroko,You,Keiichi,Imari,Ajuzawa,Kaho,Tsuchioura,René,Rayne,Chiriko,Tacuki a Kurosu. Prostě všichni. Pro ně udělám všechno." Zlý Zephel se ptal:
"Co to je za sílu?" Hodný Zephel,který to viděl z jejícho pohledu obdržel zprávu:
"Použij mou sílu do posledního útoku." Samozřejmě,že se chopil šance. Věděl,že společně to zvládnou. Zephelova síla začala stoupat.
"Odkud bereš tu sílu?"
"Řeknu ti to. Z pouta mých přátel."
"Co?"
"Nikdy si neodpustím,že jsem se nechal ovládnout."
"Hm."
"Sbohem. Okřídlená pěst!" Ze Zephelovy ruky vyletěl obrovský paprsek,který nepřítele zničil. Tím temnota zmizela a Kyoko použila kouzlo nápravy,které všechno dalo do pořádku a osvobodilo Fuuyumi s Niviou,kteří byli uvězněni. To bylo radostí ze šťastného shledání. Kyoko plakala štěstím. Zephel se dědečkovi omluvil.
"Dědečku,omlouvám se."
"To já bych se měl omlouvat."
"Proč?"
"Nechápej mě zle,ale asi jsem se tě chtěl zbavit,protože jsem se tě bál. Promiň mi to a jestli to nevadí,tak se mnou zůstaň." Zephelovi po tváři tekly slzy.
"Fuuyumi,Nivio."
"Kyoko."
"Jsem ráda,že jsem vás mohla znovu vidět."
"To my také. Jsme ti vděční za to,že jsi nás zachránila." řekl Nivia.
"To já bych měla děkovat. Kdybych vás nepotkala,tak by se tohle všechno nestalo. Děkuji vám."
"Ještě,ale není konec. Musíme napravit ty strašné války."
"To ano."
"Všichni poslouchejte! Odteďka budou temní andělé vítání do tohoto světa." Ozval se potlesk a Fuuyumi,která stále vedle Nivii se Kyoko zeptala:
"Kyoko,ušla jsi dlouhou cestu,proto bych se chtěla zeptat. Nechtěla by ses stát naší královnou?"
"Co?"
"Všichni tě tu mají rádi a jenom díky tobě je tenhle svět v bezpečí. Volba je na tobě." Kyoko rozmýšlela a vzpomínala na všechny události. Bez váhání odpověděla:
"Bude mi ctí být vaší královnou." Pak se stalo něco úžasného. Kyoko narostla křídla. Opravdová křídla. Její oblečení se změnilo na šaty. Stala se z ní královna. Roztáhla křídla a vzlétla k obloze. Dodala:
"Křídla osudu!" Díky tomuto se všichi vrátili tam,kam patří a královna s Niviou a Fuuyumi vzlétla do oblak. Než zmizela,usmála se na všechny. Konečně. Na obloze viděla celý svět andělů,vzala do ruky svou smlouvu,kterou udělala se Zenem a která už teď nefungovala. Zen mohl normálně žít jako anděl bez její pomoci.
"Děkuji vám,mojí drazí přátelé.".......Všichni mohli žít šťastně až na věky věků.

KONEC PŘÍBĚHU

25. Všichni pohromadě! Osvobození od těžkého břemene!

18. března 2012 v 13:47 | Linda

Útok nedokázal nikdo zastavit. Už to vypadalo,že je konec,ale vzápětí se před ní objevil někdo koho znala.
"Dlouho jsme se neviděli,Kyoko."
"Ajuzawo."
"Co tu děláš?"
"Slyšel jsem,že je v tomhle světě Legendární anděl. Napadlo mě,že bys to mohla být ty. Co se to tu vlastně děje?"
"Je tu Zephel."
"Zephel? Ten temný anděl historie?"
"Hm." Ajuzawa uviděl nejstaršího anděla zraněného.
"Dostal i nejstaršího anděla?"
"Ano."
"To je zlý. Každopádně ho nechám za to zaplatit."
"Ale co proti němu zmůžeš sám?"
"A kdo ti řekl,že jsme sám."
"Co?" Ajuzawa luskl prsty a za chvíli se odněkud vyřítili jiní andělé. Do Renova boje se připletl modrovlasý anděl.
"Je to už dávno,co,Rene?"
"Ani bych neřekl,Rayne." Do Zenova boje se připletl zelenovlasý anděl.
"Díky,René. Jako vždy."
"To jo." Do jiných se objevilli Kaho s Tsuchiourou.
"To je celá tvá parta." Všichni se shromáždili.
"Dlouho jsme se neviděli,Kyoko."
"Kaho." řekl a anděl jí pomohl vstát. Kairi je pozdravil:
"Dlouho jsme se neviděli,Ajuzawo."
"Dalo by se to tak říct." Naše hrdinka byla ráda,že je znovu vidí. Ale měla pocit,že stále někdo chybí. Za pár minut se ozvaly dva známé hlasy:
"Kyoko!" Když se otočila,spatřila Tacukiho s Chiriko.
"Co tu děláte?"
"Ajuzawa nás zavolal. Řekl,že potřebuješ pomoct,tak jsme přispěchali."
"To jste nemuseli." Naši přátelé se objímali,že úplně zapomněli na nepřítele.
"Bože. Další andělé,kteří se mi pletou do cesty."
"Takže ty jsi ten Zephel. Počkej,až s tebou zatočíme." Všichni se dali do opakujícího boje. Najednou se odnkud vynořil Kurosu.
"Pane,přestaňte."
"Ah,to jsi ty,Kurosu. Proč mi to říkáš?"
"Zničíte naši zemi."
"A co má jako být. Pokud té zemi nemohu vládnout,k čemu je vlasntě potřeba?"
"Žijí tu i jiní. Musíme myslet především na ně."
"Jsem vážně divnej, Vždycky si můj příkaz vyplnil,tak co se to s tebou děje?"
"Byl jsem hlupák. Myslel jsem,že když vás budu poslouchat,tak se mi navrátí vzpomínky,ale to nebyla pravda. Jediný,kdo mi mohl navrátit, je Kyoko."
"Ona? Co ti dala?"
"Naději. Proto vás žádám,abyste vrátil toho opravdového mladého pána."
"To neudělám. Nevypustím ze sebe to slabošské já."
"Pokud to neuděláte,donutím vás." Souboj mezi nima byl neuvěřitelně napínavý,ale Kurosu věděl,že nemůže vyhrát. Po desátem zásahu se zřítil k zemi. Naši přátelé ho chytili.
"Kurosu,není ti nic?"
"Kyoko."
"Proč jsi prosím tě,zaútočil na Zephela? Vždyť jsi ho nemohl porazit."
"Já vím,ale asi všichni tady si myslí,že Zephel je zlýa,el to on není."
"Jak to myslíš?"
"To,co teď vidíte,je Zephelova druhástránka: zlá nenávist."
"Chceš říct,že Zephel je hodný?"
"Ano. Prosím,zachraň jej." Kurosu zavřel oči,aby si odpočnul. Kyoko se podívala na oblohu. Co se chystá udělat?
NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: "KRÁLOVNIN ÚSMĚV! KONEČNĚ PRAVÝM LEGENDÁRNÍM ANDĚLEM!"

24. Válka mezi anděly

18. března 2012 v 13:09 | Linda

Na obloze byl Zephel. Temný anděl historie. Za chvíli se tam objevil i nejstarší anděl.
"Zephele!"
"Už je to dlouho. Nemyslíš?"
"Co tu děláš?"
"Přišel jsem si pro to,co mi právem nálěží."
"Náleží?" Kyoko nechápala,o čem to mluví.
"Nikdy ti své místo nepřenechám."
"To se ještě uvidí. Krev,ale nezapřeš,dědečku."
"Tak takhle to je. Oni jsou příbuzní." Zephel se podíval na Kyoko.
"Ale podívejme se. Je tu i Legendární anděl. Jaké štěstí."
"Proč jsi sem přišel?"
"Už jsem to říkal. Chci místo vládce andělů."
"To nemůžeš dostat. Víš,co znamená vládnout?"
"Samozřejmě,že to vím. Jelikož nejstarší anděl je mj děda,tak mi v žilách koluje jeho krev." Zephel na ní zaútočil,ale dědeček ji ochránil.
"Pane anděli."
"Kyoko, běžte se schovat."
"Ale.."
"Zephel je můj vnuk,proto se o něj musím postarat."
"Dobrá." Nepřítel je nemohl nechat napokoji.
"Myslíte,že vám pomůže se schovat? To jste na omylu."
"Nedovolím,aby jsi ostatním ublížil."
"Vážně? To se ještě uvidí." Dědečkova narostla křídla a pak vyletěl na oblohu. On a Zephel se dali do boje. Kolem našich přátel se začali potloukat démoni. Museli je začít likvidovat. Samozřejmě,že i ostatní anděly nenechal spát. Všichni andělé měli nějákou schopnost. Nemohli jenom sedět a nic nedělat. Boj začal. Kyoko to všechno pozorovala.
"To je zvláštní. Já to nechápu. Nic z toho,co se tady děje,nedává smysl. Proč Zephel začal boj? Proč nepočkal na lepší dobu?" Na obloze si rodina povídala nepříjemným tonem.
"Myslel jsem,že jsem se tě už zbavil."
"Jak vidíš,tak ne."
"Proč pořád usiluješ o to místo? Temným andělům ho nedám."
"Ani svému vnukovi? Vůbec ses nezměnil."
"Je pravda,že jsi chtěl zničit Legendárního anděla?"
"Ano. Tolikrát jsem ji chtěl už zabít,ale vždycky se do toho někdo zapletl."
"Proč pořád prahneš po něčí síle?"
"Prahnu po tom,co nemůžu mít."
"Uděláš proto cokoliv,dokud to nedostaneš,že?"
"Jistě." Ti dva spolu bojovali hlava nehlava. Dědeček,ale najednou udělal chybu a útok od jeho vnuka ho zasáhl.Nejstarší anděl sletěl k zemi a Kyoko k němu běžela.
"Jste v pořádku?"
"To nic není."
"Počkejte. Vyléčím vás."
"Nevím,jestli to půjde vyléčit."
"Jak to myslíte?"
"Tohle je rána od temného anděla."
"Jenže.."
"Podívej se kolem." Uviděla,že její přátelé jsou vyčerpaní a dlouho už moc nevydrží.
"Musíš jim pomoct Zephela porazit."
"Ale co vy?"
"Já budu v pořádku. Neměla bys plýtvat silou."
"Když myslíte." Temný anděl potom nečekaně zaútočil a naše hrdinka zůstala úplně odkrytá. Co teď? Je to její konec?
NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: "VŠICHNI POHROMADĚ! OSVOBOZENÍ OD TĚŽKÉHO BŘEMENE! "

23. Svět andělů! Splněný úkol!

18. března 2012 v 12:27 | Linda
Brána do světa andělů se otevřela. Naši přátelé vstoupili do toho nejkrásnějšího světa. Všude,kam jste se podívali,jste uviděli tu okřídlenou bytost s nadlidskou krásou.
"Tohle je svět andělů?"
"Ano,Kyoko. Tady všichni andělé žijí."
"Je to tady krásné,ale nevidím tu nikde temné anděly."
"Ti tu málokdy můžou žít. Někoho jako Rena lehce andělé přijali,protože jim tolikrát pomohl v nouzi,že s ním vychází. Dokonce i ten nejstarší anděl,který tu udržuje pořádek ho má za oblíbence."
"Páni."
"Neuvěřitelné,že? Už tam skoro budeme." Za chvíli se všichni octli před obrovskou budovou.
"Tady žiješ?" zeptal se Kairi.
"Ano. Jsem andělský posel,proto musím žít tady."
"Teda." Při příchod do budovy potkávali nejrůznější anděly,kteří se s Kinosem znali. Jedna žena mu řekla,že ho nejstarší anděl očekává. Vešli do místnosti. Před nimi seděl starý muž. Jeho hlavu zdobily dlouhé šedivé vlasy a na zem mu sahaly vousy. Vypadal jako obyčejný dědeček.
"Vítám tě,Kinose."
"Rád vás zase vidím,pane."
"I tebe vítám,Legendární anděli."
"Děkuju mnohokrát."
"Posaďte se všichni." Udělali,jak řekl.
"Vidím,že jsi přivedl ztracené anděly." Dědeček se na všechny podíval a oni se představili. První byla Meroko.
"Já jsem Tayuri Meroko a ovládám mlhu. Ráda vás poznávám."
"I já tebe." Z holčička přešel na Imari.
"Já jsem Takano Imari a ovládám iluze. Těší mě."
"Mě též." Následoval You.
"Jmenuji se Aozora You a ovládám hypnozu. Rád vás poznávám."
"Hm." Poslední byl Keiichi.
"Já jsem Jinguji Keiichi. Těší mě."
"Potěší je na mé straně." Otočil se na Kinoseho.
"Výborně. Splnil jsi svůj úkol."
"Děkuju za pochvalu."
"Teď můžeš jít a vy čtyři budete za hodinu posláni ke svým rodinám." Naše hrdinka si všimla,že Kinose je sklíčený. Později ho našla stát samotného a smutného. Uslyšel její kroky.
"Kyoko."
"Kinos,co tu děláš sám?"
"Přemýšlím."
"Lituješ,že jsi nenašel svého přítele?"
"Tak trochu. Možná je v lidském světě šťastný anebo taky už nežije."
"To nevíš. Jsem se jistá,že žije."
"V to taky doufám." Mezitím se do světa andělů něco blížilo.
"Kinose,měla bych ti něco říct."
"A co?"
"Možná, že tomu nebudeš moct uvěřit,ale zkus to přijmout."
"Dobrá."
"Ten přítel,kterého hledáš je.." Naše hrdinka nedokázala dokončit. Jelikož uviděla něco zlého. Celou oblohu zastínil mrak a všichni uviděli nepřátelé,které nikdo nečekal. Všimla si,že ten,koho vidí před nad sebou,není nikdo jiný,než jejich nepřítel.
"To je přece Zephel." Co se teď bude dít?
NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: "VÁLKA MEZI ANDĚLY"

22. Nezumi vs Kyoko! Zrcadlo pravého já!

18. března 2012 v 11:42 | Linda
Kyoko nemohla uvěřit,že se znovu setkává s Nezumím,vrahem její matky.
"Připrav se,Kyoko. Už tu dlouho nebudeš." Naše hrdinka neměla,kam utéct a tak se rozhodla,že znovu skočí dolů.
"Nemám na výběr." Nezumi jí chtěl pronásledovat.
"Neutečeš!"
"Kolikrát tohle ještě udělám? Prosím,Kairi. Pomoz mi." Mezitím Kairi,který s ostatními stále stál na místě.
"Kairi,co se děje?" zeptal se Ren.
"To nic. Jen jsem měl pocit jako bych slyšel Kyoko."
"Odkud,prosím tě?"
"Od moře."
"To se ti nejspíš zdálo." Kinose se k nim přidal:
"Asi bych měl začít otvírat bránu."
"Bránu?"
"Jak byste se chtěli do světa dostat? Vodou?"
"To zase ne."
"Tak vidíte." Andělský posel se pustil do toho. Naše hrdinka stále mířila ke dnu. Nevěděla,co má dělat.
"Je tohle můj konec?" říkala si.
"Kyoko,nesmíš to vzdát!" ozval se odněkud neznámý hlas.
"Ten hlas. Jako bych ho už slyšela."
"Kyoko,otevři oči." Když to udělala,uviděla jakési světlo,které prchalo na oblohu.
"Co to je? Co se to děje?" Světlo se rozzářilo a naši hrdinku přeneslo na jiné místo.
"Co je tohle za místo?"
"Kyoko! Kyoko!" Někdo jí volal.
"Kdo jsi? Proč mě voláš?"
"Nezapomněla jsi na něco?"
"Na co jsem zapomněla?"
"Proč své přátelé chráníš?"
"Protože jsou to lidé,na kterých mi záleží."
"Správně. Záleží. Proto pro ně riskuješ svůj život,je to tak? Proč tedy pořád utíkáš?"
"Utíkám?"
"Proč nebojuješ? Máš sílu,kterou nikdo jiný nemá. Sílu všechny přátelé ochránit."
"Jenže já neumím bojovat. Já vím. Porád mě někdo ochraňuje. Jenže já to nemůžu něják oplatit."
"Jsem slabá."
"Nejsi slabá. Jsi silná. Dokonce i po ztrátě někoho drahého, dokážeš povzbudit někoho,kdo prožil to samé,co ty,ale není tak silný,aby to snášel."
"To si myslíš?"
"Ne,já to vím."
"Proč se tu objevil znovu Nezumi?"
"To je ten,který tvou maminku připravil o život,že?"
"Ano."
"Objevil se tu,protože jeho duše se nesmířila s odchodem,proto ho musíš porazit a osvobodit Kurosua z jeho spárů."
"Jak to mám,ale udělat?"
"Na to musíš přijít sama."
"Počkej,kdo jsi? Jetš jsem nezjistila,kdo jsi."
"Když se podíváš do svého srdce,zjistíš to." Naše hrdinka cítila,jak světlo mizí a ona,jak se probouzí. Stále padala a vlížila se ke svému pádu.
"Měla pravdu. Utíkám. Musím se Nezumimu postavit." Nezumi,který čekal,co se bude dít, měl zlost. Čekání ho nebavilo.
"Chci ho porazit. Chci osvobodit Kurosua." Světlo se rozzářilo a darovalo Kyoko křídla a sílu. Jako blesk vyletěla ven z propasti a ozářila oblohu svou sílou.
"Co to je za světlo?"
"Nezumi,už dlouho jsem před tebou utíkala,ale s tím je konec. Porazím tě."
"To určitě." V duchu přemýšlel:
"Co se to s ní stalo?" Na jejím čele se objevila hvězda a do rukou si hromadila sílu. Poslala na něho její sílu. Byla silná a prudká. Nezumi jí to chtěl oplatit a vytvořil černočernou kouli,která všechno pohltil a poslal jí na ni.
"Tu máš! Zemři!" Kyoko viděla ten mířící útok a spatřila v něm Kurosua.
"Kurosu."
"Kyoko, poraz mě."
"Ale to bys mohl zemřít."
"Udělej to. Neboj se o mně. Budu v pořádku." Naše hrdinka se soustředila a poslala také útok. Její útok byl silnější,než Nezumiho. Porazila ho a Kurosu se vrátil do normálu.
"Díky bohu,že jsi zpátky."
"To díky tobě." Kyoko se brzy dozvěděla vše,co potřebovala. Jelikož Kurosua porazila,mohla se vrátit ke svým přátelům. Společně mohli vkročit do Světa andělů. Co bude dál?

NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: "SVĚT ANDĚLŮ! SPLNĚNÝ ÚKOL! "

21. Kurosu,muž bez vzpomínek

17. března 2012 v 23:01 | Linda
Kyoko padala čím dál tím víc do hloubky. Necítila vůbec nic a nikoho neslyšela. Rázem se probudila. Nevěděla,co se děje. Kolem sebe viděla pouze modrou vodu,na které seděla. Byla překvapená,že se nepropadá.
"Co to má být? Kde to jsem?"
"Jsi v mém teritoriu."
"Jsi to ty,Kurosu?" Nepřítel se před ní objevil. Naše hrdinka se postavila a okolí se najednou úplně změnilo. Modré pozadí zmizelo. Místo toho ho nahradily květiny, stromy a život zvířat. Mezitím Kairi s ostatní na ní volali jménem:
"Kyoko,kde jsi? Ozvi se!" Za chvíli dorazili Ren s Zenem a ostatními.
"Kairi,co se děje?!"
"Rene! Zene! Kyoko spadla dolů z útesu."
"Cože? Letím pro ni."
"Žádám tě,Kairi." Zenovi narostla v tu chvíli křídla. Imari s Ritsuem byli udivení. Nikdy v životě neviděli anděla. Na nic nečekal roztáhl křídla a sletěl dolů do útesů,aby jí hledal.
"Doufám,že bude sestřička Kyoko v pořádku." řekla smutně Meroko.
"Ale co když se nevrátí." promluvila Imari.
"To je pravda." odvětil Ritsu. Naši přátelé si mysleli právě opak.
"Ona se vrátí jako vždy." ozval se You a Keiichi musel přikývnout. Zatím v Kurosově teritoriu stáli Kyoko a Kurosu proti sobě.
"Proč jsi mě zavedl na tohle místo? Proč na nás pořád útočíš?"
"A proč ty neutíkáš?"
"Nemyslím si,že bych před tebou měla utíkat. Nechápu přesně ten důvod ,proč jsi mě sem zavedl,ale domnívám se,že to zjistím."
"Dávám ti hodinu."
"Na co?"
"Pokud mě porazíš,pustím tě odtud,ale když ne,tak tu navždy zůstaneš."
"Já s tebou nechci bojovat."
"Budeš muset,pokud nechceš zemřít." Kurosu si s pomocí jeho koule vytvořil černočerné díry,které po ní hodil. Naší hrdince nezbývalo nic,než utíkat. Když by se tomu postavila,zemřela by.
"Bože. Proč se tohle neustále děje."
"Našel jsi jí?" zeptal se Ren Zena.
"Ne."
"Co teď?!" Kinose přistoupil k Imari.
"Ty jsi Imari Takano,že?"
"Ano,to jsem."
"Rád tě poznávám. Já jsem Kinose,andělský posel. Přišel jsem pro tebe. Půjdeš se mnou?"
"Já,ale nechci."
"Věř mi. Můžeš nám důvěřovat. Všichni jsem stejní." Všem se rázem objevila křídla. I Imari.
"Vidíš? Jsme přece andělé."
"Já jsem anděl?"
"Samozřejmě. Musíš se vrátit ke svým rodičům."
"Já,ale nechci. Chci zůstat s bráškou." Ritsu,který stál u ní a viděl jí plakat,setřel její slzy a radil jí,aby neplakala.
"Neplač. Vrať se tam,kam patříš."
"Ale.."
"Neboj se. Budu v pořádku. Až se Kyoko vrátí,běž s ní."
"Hm." Naše hrdinka stále běžela před Kurosem.
"Neutečeš daleko." přemýšlel Kurosu.
"Já to nechápu." říkala si Kyoko. Vyhýbala se stromům, květinám a zvířatům. "Je to všechno podivné." Běžela a nezastavovala se. Černé díry padaly na zem a pohlcovaly ji jí. Schovala se za stromy,které byly obrovské,takže přes ně nešly vidět.
"I když ho pozoruji,je mi ho trochu,tak líto. Nevím,čím to je." Kurosu jí uviděl. Musela zase vyrazit vpřed.
"Jeho oči vypadají,tak smutně. Jako by něco hledaly,ale co?" Za chvíli se octla na konci své cesty. Byla zahnána do rohu.
"Nemáš,kam utéct."
"Možná,že nemám,ale to neznamená,že se vzdávám. "
"Jak to myslíš?"
"Když by si mě chtěl zabít,už bys to udělal,ale ty to nechceš udělat. Čekáš,co podniknu a podle toho budeš dělat i svá rozhodnutí. Proč? Copak neumíš myslet sám?"
"Co ty vlastně víš?"
"Vím jenom jedno a to,že něco hledáš. Nevím sice,co,ale já to určitě nemám."
"To přece vím."
"Tak proč jsi mě sem zavedl? Musí tu být nějáký důvod." Kurosu přestal útočit.
"Vzpomínky."
"Vzpomínky?"
"Já nemám žádné vzpomínky. Nevím,proč,ale nepamatuju se na žádnou osobu."
"Chápu. Člověk bez vzpomínek nemůže žít. Ale to stále není důvod."
"Přivedl jsem tě sem,protože jsem věřil,že mi můžeš pomoct. Možná mi nevěříš,ale to,že na vás stále útočím, má důvod. Je to kvůli vzpomínkám. Říkal,že když na vás budu útočit,tak si možná vzpomenu."
"Říkal? Kdo on?"
"Můj pán."
"Takže ty přece pro někoho pracuješ."
"Jediný na koho si pamatuju,jsi ty."
"Já?"
"Už od první chíle,kdy jsem tě uviděl,jsi mi nedokázala zmizet z hlavy. "
"Proč?"
"To nevím. Proto jsem myslel,že to budeš zrovna ty,kdo mi navrátí vzpomínky."
"To jsi se nejspíš spletl." V tu chvíli se z Kurosa začalo uvolňovat něco jako temnota. Ovládlo jeho vědomí a tělo Naše hrdinka nevěděla,co má dělat.
"Zdravím,Kyoko." promluvil Kurosu.
"Ty zníš jako Nezumi!"
"Už je to dlouho,co jsem se neviděli."
"Ty žiješ? Jak je to možné?"
"Asi sis myslela,že jsi mě zničila,ale jsi na omylu. Moje duše byla zachráněna a přenesena do lidského těla."
"Proč jsi ovládl jeho tělo?"
"On by tě totiž neodkázal zabít. Je to pouze loutka,která se dá snadno ovládat."
"Co si o sobě myslíš?"
"Co já vím,ale teď ti konečně ukážu svou sílu." Co naše hrdinka udělá? Co má za lubem Nezumi,který se zničehonic objevil?
NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV : "NEZUMI VS KYOKO! ZRCADLO PRAVÉHO JÁ!"

Ritsu Takano-Imarin nevlastní bratr

16. března 2012 v 22:51 | GOOGLE

věk: 16
povaha: zdrženlivá, nerozhpdná, klidná
rodina: otec,sestra
minulost: ztratil matku

Imari Takano-poslední z andělů

16. března 2012 v 22:49 | google

Věk: 13
povaha: veselá, nezbedná
rodina: bratr,otec
minulost: Ztratila se ze světa andělů
ovládá: vkládání pocitů do předmětů a iluze

20. Nepřijatelný fakt! Odchod někam daleko

16. března 2012 v 22:44 | Linda
Kyoko nad tím vším musela uvažovat. Všechno se jí motalo hlavou. Na dveře zaklepaly malé ručičky.
"Sestřičko Kyoko!"
"Meroko,Imari. Co tu děláte?"
"Chtěly jsme ti ukázat,co jsme vyrobily."
"A copak to je?" Nastavily ručičky,na kterých uviděla papírové origami ve tvaru růží, jestřábů a lodiček.
"To je krása."
"Že jo? Imari mi s tím pomohla." Kyoko se podívala na holčičku.
"Vážně?"
"Ani jsem toho moc neudělala."
"Jsem ráda,že si rozumíte."
"Tohle jsem udělala pro tebe."
"Co to je?"
"Pivoňka."
"Děkuju." Naše hrdinka si od Imari vzala dárek a vzápětí ucítila něco zvláštního. Jakousi zvláštní sílu.
"Stalo se něco?"
"Ne,to nic." V duchu si říkala:
"Co to bylo?" Z jejích rozhovorů je vyrušil Ritsu.
"Kyoko."
"Ritsu." Všichni čtyři se vydali společně do zahrady.
"Co tvoje hlava? Nebolí?"
"Už ani ne."
"Ještě jednou se omlouvám."
"Neomlouvej se. A mimochodem hodláš o svém odchodu říct Imari?"
"Slyšela jsi o tom?"
"Pan Hotohori mi o tom pověděl. A co s tím hodláš dělat?"
"Nemůžu jí to říct."
"Řekni mi proč."
"Rozesmutnilo by jí to."
"To by rozesmutnilo každou dívku."
"Nechci jí opustit,ale nemůžu neuposlechnout svého otce."
"Mně to zní spíš jako výmluva."
"Co? Já se nevymlouvám."
"Měl by ses nad sebou zamyslet a zjistit,jestli to děláš pro sebe,nebo pro svého tátu." V tomhle měla naše hrdinka pravdu,ale na jak dlouho? Ti dva si spolu dál povídali.
"Bude lepší,když jí to řekneš teď,než později."
"Ale co pak?"
"To už se musí ona sama rozhodnout. Když jí dáš trochu času,pochopí to."
"A co když ne?"
"Tak bych se tě na něco ráda zeptala."
"Na co?"Když mu Koyko povyprávěla,že našla Imarinu původní rodinu,co na to má říct,ale nakonec souhlasil.
"Když už jsem u toho,dnes se pořádá malá oslava. Přijdeš?"
"Jistě."
Kolem páté hodiny se všichni sešli na oslavě. Ritsu s Imari se vytratili. Vydali se na útes k moři,aby mohli pozorovat západ slunce.
"Tady je tak krásně."
"To ano,Imari."
"Bráško,proč vypadáš,tak sklesle."
"Je něco,co bych ti rád řekl."
"A co?"
"Nevím,jak mám začít,ale žádám tě,aby ses mě snažila pochopit."
"Dobře. Zkusím to."
"Udělal jsem zkoušky na školu."
"To je přece skvělé."
"Jenže ta škola je v zahraničí a v jiném státě."
"To přece nevadí."
"Chápeš vůbec,co to znamená? Je možné,že se už neuvidíme." Imari se zarazila. Celá zaražená se ptala:
"To je lež,že? Řekni,že je to lež."
"Bohužel není." Ostatní,kteří byli kolem sledovali,co se bude dít.
"Tomu nevěřím. Všechno tohle je lež."
"Imari,počkej prosím,snaž se mě pochopit." Ritsu jí chtěl chytit za ruku,ale ona se mu vzdalovala.
"Nepřibližuj se."
"Počkej,nechoď dál." Imari zapomněla na konec útesu a málem spadla,ale Ritsu jí chytil. Odněkud se vynořil Kurosu. Když ho Kyoko spatřila,zrovna na Ritsua s Imari útočil. Na nic nečekala a rozběhla se vpřed. Odstrčila je před útokem a místo,na kterém stála se zhroutilo. Co teď?

NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: " KUROSU,MUŽ BEZ VZPOMÍNEK "

19. Přestaň truchlit

16. března 2012 v 22:00 | Linda
Kyoko se stále neprobouzela. Po chvíli otevřela oči.
"Kyoko,jak ti je?"
"Je mi fajn,Kairi,ale kde to jsem?" Naše hrdinka se posadila. Za pár minut se otevřely dveře a dovnitř vběhla holčička.
"Meroko!"
"Sestřičko Kyoko!" Holčička jí skočila do náruče a objala ji.
"Jsi v pořádku? Nebolí tě nic?"
"Ani ne."
"Opravdu?"
"Když už jsme u toho,co se mi stalo?"
"Dostala jsi míčem do hlavy."
"Jistě. Už si vzpomínám."
"Omlouvám se. Byla to moje chyba."
"To neříkej. Udělala jsem to proto,že jsem chtěla." Zanedlouho se ozvalo zaklepání. Do místnosti vešel starý pán.
"Tak už jste vzhůru,slečno?"
"Ano,pane. Kdo jste?"
"Mé jméno je Hotohori."
"Já jsem Kyoko."
"Velmi se vám omlouvám. Moje vnučka je velmi živé dítě."
"Vaše vnučka?" Do pokoje vtrhla malá hnědovlasá holčička s fotbalovým míčem.
"Dědečku!" volala.
"Imari,máme tu hosty. Omlouvám se za tu nezdvořilost. Tohle je má vnučka Imari."
"Těší mě. Říkejte mi Imari." Kyoko odvětila.
"Ráda tě poznávám,Imari. Já jsem Kyoko." Naše hrdinka se rukou chytla za hlavu. Ještě to bolelo.
"Omlouvám se,že jsem vás trefila fotbalovým míčem."
"Nic strašného se nestalo."
"Ale ono vás to bolí."
"Každá rána bolí. Nejen mě,ale každého člověka."
"Imari,kam jsi šla?" zeptal se něčí hlas. Rázem se před nimi objevila další osoba.
"Ah,tady jsi."
"Děje se něco,dědečku?"
"Samozřejmě. Slečno Kyoko,rád bych vám představil mého vnuka." Kyoko se na dotyčného podívala. Dotyčný promluvil:
"Mé jméno je Ritsu Takano. Rád vás poznávám a omlouvám se za svou nezbednou sestru."
"Jistě." Ritsu s sebou odvedl Imari a Meroko se k nim přidala. Kairi položil otázku.
"Nerad se ptám,ale není Ritsu synem významného podnikatele Yoshizawy Takany?"
"Jak jste to uhádl?"
"Tak je to pravda."
"Bohužel ano."
"Co tím myslíte,pane Hotohori?"
"Všechno vám vysvětlím,slečno." Pan Hotohori se nadechl a začal vyprávět:
"Pan Yoshizawa od narození Ritsua miloval,ale před nedávnem byla do rodiny adoptována Imari."
"Chcete říct,že nejsou opravdoví sourozenci?"
"Přesně tak. A co je horší, Pan Yoshizawa Imari vůbec nemiluje. Chová se k ní mile jenom kvůli Ritsuovi."
"Proč jí tedy adoptovala?"
"Zřejmě na přání zesnulé paní Takany,která si přála mít dceru."
"Chápu."
"Ale to není ten hlavní problém."
"Jaký je tedy problém?"
"Ritsu je velmi bystrý hoch. Povedlo se mu úspěšně udělat zkoušky na školu. Jenže ta škola je v zahraničí a v jiném státě."
"To chápu. Imari si s Ritsuem rozumí a co si o tom Ritsu myslí?"
"Ten se k tomu nevyjadřuje. Pouze si přeje vyplnit přání svého otce."
"A co k tomu říká Imari?"
"Ta o tom zatím neví."
"A hodláte jí to říct?"
"Ano. Jednou."
"Jednou může být příliš pozdě."
"Já vím." Kyoko se podívala z okna ven,kde viděla usmívající se Imari. Jak dlouho jí to vydrží?
NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: " NEPŘIJATELNÝ FAKT! ODCHOD NĚKAM DALEKO"

18. Čtvrtého anděla máme na dosah

15. března 2012 v 21:33 | Linda
"San francisco! San Francisco!" ozvalo se. Naši přátelé museli vystoupit. Všichni právě stáli na náměstí.
"Tak kde začneme hledat?" zeptal se Ren.
"To nemám tušení." odvětil Zen.
"Co kdybychom se tedy rozdělili?" navrhl Kinose.
"Fajn. Beru Youa s sebou." Ren ho vzal za tričko a tahal ho za sebou.
"Já půjdu tedy s Kinosem. Meroko nechám vám." dodal Zen.
"Domluveno. Buďte opatrní." promluvila Kyoko.
"Jasně." Za chvíli zmizeli z dohledu.
"Kyoko,pojďme." usmál se Kairi.
"Ano." Meroko,která šla s nimi,se chytila obou za ruku a nechala se vést. Šli městem docela dlouho.
"Kyoko,nejsi unavená?"
"Ne."
"Tatínku! Maminko,mohli bychom na pouť?" Kyoko s Kairim se zarazili.
"Meroko,proč na nás voláš tatínku a maminko?"
"Vypadáme totiž jako rodina. Sestřička Kyoko vypadá jako maminka a bratřiček Kairi vypadá jako tatínek,který se stará o maminku."
"Vážně? Ale nemyslím,že bychom teď měli jít na pouť." Holčička posmutněla,ale Kairi jí utěšil:
"Půjdeme. Neboj se." Meroko se zaradovala.
"Je to vážně dobrý nápad?"
"Zatím jsme čtvrtého anděla nenašli a trocha zábavy nám neuškodí."
"Jenže.."
"Všechno bude v pořádku. Meroko je jenom ve věku jako my tehdy. Pamatuješ?" Naše hrdinka musela nakonec souhlasit. Všichni tři se šli pobavit. Jeli na kolotoči,jedli cukrovou vatu a na památku se společně vyfotili. Všechno probíhalo normálně. Do té doby,neý se odněkud vystřelil fotbalový míč neuvěřitelnou rychlostí na Meroko. Kyoko jí chtěla ochránit a nechala se míčem zasáhnout. Míč jí uhodil do hlavy. Na místě omdlela. Kairi na ní volal:
"Kyoko,probuď se! Probuď se! Vydrž!" Zdálky se už ozýval hlas,který volal:
"Není vám nic?" Komu ten hlas patřil?
NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: "PŘESTAŇ TRUCHLIT"

17. San Francisco

13. března 2012 v 17:56 | Linda
Naši přátelé seděli ve vlaku. Ptáte se čí je to zásluha? Zkuste hádat. Jelikož se naši přátelé nedokázali rozhodnout,vzali její návrh.
"Sestřičko Kyoko!"
"Co se děje,Meroko?"
"Už jsi někdy byla v San Franciscu?"
"Samozřejmě,že s Kairim a mou rodinou. Pamatuješ si na to,Kairi?" Bratranec Kyoko odpověděl:
"Ano. Už je to dlouho. Byli jsme tu,když nám bylo asi 8."
"Hm. Asi tak něják."
"To je dlouho." řekla Meroko. "Můžu se ještě na něco zeptat?"
"Jistě." Za chvíli položila otázku,na kterou Kyoko dlouho neodpovídala.
"Kyoko,proč se neusmíváš?" Naše hrdinka se odmlčela.
"Meroko,není slušné se ptát na věci,do kterých ti nic není." napomínal jí Kinose. Meroko se zastyděla a sklopila oči.
"To je v pořádku." řekla Kyoko. "Myslím,že bych vám to měla říct. Kairi se Zenem a Renem to už vědí,ale ostatní ne,proto dobře poslouchejte. Před 6 lety jsem přišla o maminku."
"Zemřela?"
"Ano. Temný anděl jí připravil o život přímo před máma očima. Nedokázala jsem jí zachránit."
"To je smutné."
"Od té doby jsem se přestala usmívat. Každá den jsem pevně doufala,že svou maminku uvidím,ale byla jsem malá a hloupá. Když jednou někdo zmizí ze světa,už se nevrátí." Všichni si vzpomněli na ty,které v životě ztratili.
"Omlouvám se. Nechtěla jsem vám přinést smutné vzpomínky. Když bych svou maminku tenkrát zachránila před smrtí,možná bych se ještě usmívala. Všechno je pouze má vina."
"To není pravda."
"Meroko."
"Když by se to všechno nestalo,tak bychom se nikdy nepotkali."
"To je pravda. Byli bychom žili své bídné životy nadále stejně."
"Keiichi."
"Souhlasím. To ty jsi nám dala naději."
"You."
"Já jsem náhodou rád,že jsem tě poznal,Kyoko. Bez tebe bych nevěděl,co se mnou v tomhle světě bude."
"Kinose."
"Mně jsi zachránila život."
"Zene."
"Mě jsi zbavila viny,kterou jsem nesl a pomohla mi vyrovnat se s minulostí."
"Rene." Kairi položil ruku na ruku Kyoko.
"Každopádně,Kyoko. Vše jsi nám dala něco cenného. Ukázala jsi nám,co je to přátelství,láska a obětavost. Za to ti děkujeme."
"Kairi." Kyoko posmutněla.
"Proč mi děkujete? Vždyť vystavuji vaše životy neustále v nebezpečí."
"Na tom přece nesejde. Dokud budeš s námi,tak zvládneme cokoliv. Nezapomeň,že naše zranění za to léčíš."
"To je vlastně pravda." Meroko se dala do pláče.
"Meroko,proč pláčeš?"
"Kyoko,neopustíš nás,že? Zůstaneme spolu navždy,že?"
"Samozřejmě,že ano." Holčička jí padla do náručí a plakala. Když nastala noc, Kairi a Kyoko spolu mluvili.
"Kyoko,ty víš,že s nimi nemůžeme zůstat navždy."
"Já vím,Kairi,ale pochop,že Meroko a ostatní si tu prožili muka. Nemůžu dopustit,aby se to znovu stalo."
"Oni jsou silní. Jsou to andělé."
"Jenže mají srdce stejně jako my lidé. Pociťují emoce a city. Není jednoduché se vyrovnat se ztrátou někoho blízkého. Stále nevíme,kde jsou Fuuyumi s Niviou."
"To je pravda. Opustili nás před 8 lety."
"Doufám,že jsou šťastní,ale jak se říká,tak nic netrvá věčně. Všechno jednou pomine. Jenže je těžké tomu uvěřit. Jednoho dne tu už nebudeme a co pak? Andělé tu sice budou,ale mi budeme mrtví."
"Já vím."
"Proto jim chci dopřát,co nejvíc radostných vzpomínek,aby na ně mohli s úsměvem vzpomínat." říkala smutně a hladila Meroko po jejích hnědých vláskách. Netrvalo dlouho a ti dva usnuli a než se nadáli, byli už v San Franciscu. Jak bude vypadat anděl,kterého hledají?
následující kapitola nese název: "Čtvrtého anděla máme na dosah "

16. Změny a proměny

12. března 2012 v 22:14 | Linda
Kyoko pomalu otvírala oči. Zpočátku byla trochu zmatená. Jelikož nevěděla,kde je.
"Kyoko,jsi vzhůru?" zeptal se dobře známý hlas.
"Mohl by to být..?"Otočila hlavu a spatřila ho.
"Kairi."
"Díky bohu."
"Zase jsem ti přidělala starosti,viď?"
"Bohužel ano,ale to není tvoje chyba."
"Děkuju." Kairi jí jemně stiskl ruku. Pak někdo zaklepal.
"Nerušíme?" zeptal se Zen.
"Samozřejmě,že ne." odvětil Kairi.
"Kyoko,cítíš se lépe?"
"Mnohem. Kde jsou Meroko,You a Keiichi?" Ren odpověděl:
"Čekají za dveřmi."
"Proč?"
"Cíti vinu za to,co se stalo."
"Jak to myslíš?"
"Nepamatuješ se?" Naše hrdinka popřemýšlela a vzpomněla si. V duchu si říkala:
"Nechala jsem se zasáhnout útokem."
"Kyoko,jestli něco takového uděláš,tak si mě nepřej."
"Rene." Dovnitř najednou vtrhli You s Meroko a Keiichim.
"Nenadávej,Kyoko. Ona za to nemůže." křičela holčička.
"Přesně. Můžeme za to my." přidal se You. Ren si povzdechl:
"A co jako. Vy jste ti,kdo ji měli chránit. Jenže proto,že jste slabí,tak se tohle stalo." Keiichi odsekl:
"Kdyby jste dorazili dříve,nestalo by se to."
"Chcete říct,že za to můžeme my?"
"Ano." Kyoko, se posadila a promluvila:
"Není to vaše chyba."
"Kyoko.."
"To je v pořádku,Kairi. Kdybych nenavrhla,abychom se rozdělili,tak by se to nestalo. Omlouvám se." Ostatní se zastyděli.
"To není pravda." ozval se andělský posel.
"Kdybych to neudělala,ti tři by tu už nebyli. Vděčí ti za svůj život." Naše hrdinka se na ostatní podívala.
"Každopádně za chvíli budeme mít všechny anděle posbírané a úkol bude splněný."
"A co bude s Kurosem?" zeptal se You.
"Pokud nás nenechá být,budeme se muset postarat i o něj."Kyoko se zamyslela.
"Proč nás Kurosu pouze napadá?"
"Co tím myslíš?"
"Přesně nevím,Kairi,ale to,co dělá,je to trochu divné." Všichni museli uznat,že je to možné. Samozřejmě,že museli rozmýšlet,co podniknout dál.
"Kyoko,můžu se na něco zeptat?"
"Na co,Kairi?"
"Co myslíš,že je zač ten Kurosu?"
"Kurosu? Řekla bych,že je temný anděl."
"Nepřipadá ti na tom něco zvláštního?"
"A co?"
"Kurosu útočí vždy na místech,kam přijdeš. Jak to může vědět?"
"Je to Věštec. Myslím,že ještě zaútočí."
"Proč si to myslíš?"
"Kurosu útočí ve chvílích,kdy nalézáme anděly."
"Chápu a kolik jich ještě zbývá?"
"Ještě jeden. Je pravděpodobné,že bude buď tady nebo v Japonsku." Mezitím nepřítel mluvil s neznámou osobou.
"Kurosu,ty jsi je ještě nevyřídil?"
"Hluboce se omlouvám,pane."
"No,co se dá dělat."
"Jestli se smím zeptat,tak kde je mladý pán?"
"Ty myslíš jeho?"
"Ano."
"Zotavuje se. Nechápu,že mu natloukla lidská holka. Ale já nemám,co říkat.Taky mi trvalo pár měsíců,než jsem se dal do kupy. Slyšel jsem,že hledají posledního anděla."
"Ano."
"Takže je nespusť z očí. Určitě na ně znovu zaútoč."
"Rozkaz,pane."
"Tak jak jste se rozhodli?" ptal se Zen podrážděně.
"Já bych jela do Japonska." volala Meroko.
"Já taky." přidal se You.
"Já bych hledal v New Yorku." odvětil Keiichi.
"Mně je to jedno." odpověděl Zen a jeho bratr přikývl. Jenom Kairi,Kinose a Kyoko se nedokázali rozhodnout.
"Kinose,jsou ještě místa,kde bychom mohli hledat?"
"Já ti nevím,Kairi. Mohli bychom nějáké město zkusit."
"Otázkou je jaké." Naše hrdinka rozmýšlela. Jelikož všichni čekali,co odpoví. Najednou ze sebe vyhrkla:
"Co kdybychom zkusili San Francisco? Mylsím,že tam bude ten ,kterého hledáme." Může mít Kyoko pravdu?
NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: "SAN FRANCISCO"

Nebeský šíp

11. března 2012 v 12:15 | Linda
Je útok,který dokáží používat pouze ztracení andělé. Je to mimořádný útok a je k tomu zapotřebí síly Legendárního anděla.

15. Mlhavost pocitů

11. března 2012 v 12:06 | Linda
Naši přátelé vyběhli ven z hotelu. Hledali,kde by mohlo číhat zlo.
"Za tím bude určitě Kurosu. Musíme ho najít." řekl You.
"Co si myslíš,Kyoko?" zeptal se Kinose.
"Udělám to."
"Fajn,tak pojďme."
"Ne. Bude lepší,když se rozdělíme."
"Bude to,ale v pořádku?"
"Ve skupinách se bude lépe hledat. Hlavně musíme najít nějáké místo,kde není moc lidí."
"To je pravda. Čím méně lidí,tak tím méně škod." Všichni se do toho pustili. Kinose byl s bratry a Kairim. Naopak Kyoko byla s Youem,Meroko a Keiichim.
"Brzy se uvidíme." Každý se dal svým směrem. Keiichi cestou neustále mluvil:
"Kdo je Kurosu,You?"
"Je to náš nepřítel."
"Po čem jde?"
"Jde po Kyoko."
"Proč?"
"Asi proto,že je Legendární anděl."
"Není to spíš kvůli jejím schopnostem?"
"Možná. To není jisté." Za chvíli se dostali do lesa,kam se rozhodli jít. Uprostřed lesa na ně čekal Kurosu.
"Kurosu,proč mě stále honíš?" pormluvila Kyoko.
"Je to na přání mého pána."
"Tvého pána?"
"Ano. Ten tě chce vidět mrtvou." Věštec s pomocí své koule vytvořil příšery,které se živily energií. You s Meroko a Hasekurou se museli dít do boje.
"Podejte si je,příšery!"
"My se nenecháme sežrat. Hypnoza!" You příšery svýma očima příšery zhypnotizoval,ale ony stejně pohltily jeho sílu. Potom se do nich pustila Meroko.
"Růžová mlha!" zvolala,ale i ta nic neudělala. Hasekura se také na nic nezmohl. Jelikož nevládl fyzickou silou. Kurosu využil situace a nařídil šelmám,aby je obklíčili.
"Kruci. Nemáme žádnou sílu." stěžoval si You.
"Co budeme dělat?" ptala se Meroko. Nepřítel na nic nečekal,nashromáždil svou sílu do obrovské koule a zaútočil. Podařilo se jim vyhnout,ale jak dlouho jim to vydrží? Kyoko nevěděla,co má dělat. Chtěla jim pomoct,ale oni jí řekli,aby tam zůstala.
"Co mám dělat? Nemůžu se dívat,jak jim ubližuje." Jejím přátelům bylo ubližováno. Zranění a vyčerpaní sotva stáli na nohou.
"Už zemřete!" Konečný útok by nepřežili. Naše hrdinka na nic nečekala,rozběhla se a svým tělem je před útokem ochránila. Všichni byli překvapení. Byla zraněná.
"Kyoko,jsi v pořádku?" volala holčička.
"Není vám nic?" odvětila.
"Jsi na hlavu? Teď by ses měla starat o sebe." stěžoval si chlapec.
"Jsem ráda,že vám nic není."
"Vydrž. Postaráme se o něj." řekl Keiichi.
"Ne,vy to nezvládnete. Už vám nezbývá skoro žádná síla."
"Tak co máme dělat?"
"Spojte se. Když se spojíte,vaše síla vzroste." Podívala se na nepřítele a pak na Keiichiho.
"Keiichi,ty jsi jediný,kdo ho dokáže porazit." řekl You.
"Já?"
"Jasně. Když ne ty,tak kdo?" přidala se Meroko.
"Je to tak."
"Kyoko."
"Keiichi,máš sílu,kterou nikdo jiný nemá. Jestli chceš porazit nepřítele,musíš se vzchopit."
"Jak to mám udělat?"
"Podejte mi všichni ruce." Jediný její dotyk ukázal nepříteli něco,co ještě nezažil.
"To je..?" Andělům mizely zranění a rány.
"Co se to děje?" ptal se You
"Mé rány mizí." podotkla Meroko.
"Vrací se mi síla." přidal se Hasakura. Kurosu byl svědkem,jak se našim přátelům na zádech objevují křídla a vrací síly.
"Takže tohle je síla Legendárního anděla?"
"Zbytek je na vás." dodala Kyoko a omdlela vyčerpáním.
"Jenom si odpočiň,Kyoko. Porazíme ho." Nepřítel se začal strachovat.
"Porazíme tě,Kurosu. Všichni společně."
"Nemysli si,že tě nechám vyhrát." Keiichi,Meroko a You spojili své síly. Roztáhli křídla,vzlétli a šli proti nepříteli. Jeden zakroužil doprava,druhý doleva a třetí na něj. Spojili své útoky a zvolali:
"Nebeský šíp!" Bílý ozařující paprsek letěl na Kurosua a zasáhl ho do ruky.
"Neuvěřitelná síla. To jim dala takovou sílu?" přemýšlel a díval se na nehybnou Kyoko. Když se na ní díval, hlavou mu probleskla opět vzpomínka.
"Proč bojuješ?"
"Všichni bojují,maminko."
"Jenže války a souboje nepřináší nic dobrého. Přináši jenom bolest a ztrátu."
"Co bych měl tedy dělat?"
"Najdi si přátelé,kterým budeš důvěřovat." Kurosu věděl,že víc nezvládne a zmizel. Andělé vyhráli a ostatní,kteří uviděli paprsek světla za nimi běželi. Keiichi vzal Kyoko do náručí a zašeptal:
"Vyhráli jsem,Kyoko. Děkujeme ti." Jak se jim povede dále?
následující kapitola nese název: " Změny a proměny "

14. Ten,koho hledám vs nečekaný zvrat

10. března 2012 v 22:08 | Linda
Než se Keiichi nadál,nastalo ráno. Otevřel oči a podíval se na stranu,kde měla být Kyoko. Nebyla tam. Pokoj byl úplně prázdný. Na nic nečekal a posadil se. Za chvíli do místnosti vstoupila naše hrdinka.
"Konečně. Myslela jsem,že se už neprobudíš."
"Kyoko,kolik je hodin?"
"Je devět hodin. Za chvíli bude snídaně,tak se připrav. Nechám ti tu náhradní oblečení." Pokusil se vstát a zjistil,že ho nic nebolí a že jeho rány skoro úplně zmizely.
"Co to? Všechno zmizelo,ale jak? Že by za to mohla Kyoko?" Naše hrdinka na něj mluvila a on jako by nevnímal.
"Keiichi,slyšíš mě?"
"Ano. Co jsi říkala?"
"Řekla jsem,že zatím půjdu. Ostatní na mě čekají." Pak odešla a on se šel připravit. Mezitím se dole setkala s ostatními.
"Tak co. Je vzhůru?" zeptal se Zen.
"No,už vstal. Za chvíli přijde." Kairi promluvil:
"Co s ním teď budeme dělat?"
"Já vážně nevím." Kinose se přidal:
"Proč ho nevezmeme s sebou? Mohl by nám pomoct s hledáním andělů."
"To je také pravda."
"Ale nejdřív myslím,že s ním budeme muset hodit řeč." ozval se Ren.
"Když už jsme u toho,kde jsou Meroko a You?" Oba dva se zatím vypravili za Keiichim.
"Kam to jdeme,You?"
"Za tím Keiichim."
"Ale proč?"
"Potřebuju si něco ověřit."
"A co?"
"Mám takový dojem,že Keiichi byl mohl být ten,koho hledáme."
"Proč si to myslíš?"
"Nechápeš? Jak si se setkala s Kyoko?"
"Poprvé v restauraci."
"Proč jsi za ní přišla a dala jí ten prsten,který teď nosíš na ruce?"
"Měla jsem pocit,že jí znám."
"Tak vidíš. Když jsem se s Kyoko setkal poprvé,ucítil jsem její sílu."
"Jak jsi jí ucítil?"
"Dotkla se mě samotného a nejen mě,ale i mého srdce."
"Jak to myslíš?"
"Zachránila mě. Byla mi oporou,proto jí chci taky pomoct."
"Chápu." Zaklepali právě ve chvíli,kdy Keiichi vyšel z koupelny. Byl oblečený do čistého oblečení. Když je spatřil,netušil,co by mohli chtít. Teprve,až You promluvil:
"Přišli jsme za tebou." Za pár minut spolu už mluvili.
"Tak co jste ode mě chtěli?"
"Jsi anděl jako my?"
"Proč se na to ptáš?"
"Nevím. Připadá mi zvláštní,jak tě tam Kyoko našla. Byl jsi celý pomlácený,ale přesto jsi mohl uletět."
"To se pleteš.
"Nepletu. Já vím,že vládneš úplně stejnou silou jako my. Říkej si,co chceš,ale svou sílu nepotlačíš." Keiichi si musel povzdechnout.
"To je fakt. Bohužel nemám jinou možnost,než to přiznat."
"Takže je to pravda?" vykřikla Meroko.
"Ano. Taky jsem stejný jako vy. Mohl jsem uletět,ale tím bych se prozradil. Od první chvíle,kdy jste přišli do tohohle města,jsem vás sledoval."
"Proč?"
"Důvodem byla Kyoko. Má jinou sílu,než všichni ostatní."
"Já vím. Kairi má telepatické chopnosti,Ren se Zenem umějí ovládat světelné koule,Kinose ovládá oheň,Meroko mlhu, já hypnozu a ty čteš myšlenky."
"Uhádl jsi to přesně."
"Proč jsi to,ale Kyoko neřekl?"
"Nebylo to zapotřebí. Poznal jsem,jaká je a jakou vládne silou. Napravuje poničené věci do původního stavu. Mé rány zmizely přes noc jako nic."
"Ano. Její síla je jedinečná. Jenže jestli jí chceš pomoct,tak jí o sobě řekni. Nebo se kvůli tobě dostane do nebezpečí."
"Chápu."
"Myslím,že bychom měli jít,když jsme si to teď vyjasnili. Ostatní čekají." Zanedlouho se všichni tři ocitli před ostatními.
"Tak tady jste. Měli jsme o vás starost." stěžoval si Kinose.
"Omlouváme se." promluvil Keiichi. "Kyoko a ostatní,chtěl bych s vámi o něčem mluvit." Potom jim povyprávěl svůj příběh a předvedl jim své schopnosti. Uvěřili mu. Naše hrdinka pochopila jeho pocity. Udělala něco,co použila jednou v životě. Nevěděla,že to dokáže. Dotkla se Keiichiho obličeje a přečetla si jeho vzpomínky. Mohla to udělat jen díky přítomnosti ostatních andělů. Bylo to neuvěřitelné. Jejich kouzelnou chvíli narušilo zlo. Bylo jasné,že chce opět připravit Kyoko o život. Co naši přátelé podniknou?

Následující kapitola nese název: " Mlhavost pocitů "

13. Úlomky z minulosti

9. března 2012 v 22:08 | Linda
Kyoko dorazila k ostatním.
"Omlouvám se,že to tak trvalo. Zdrželi jsme se." řekla.
"To je v pořádku. Nakoupili jste všechno?" odvětil Kairi.
"Ano." Naše hrdinka se odvrátila od ostatních,kteří se mezitím prohrabávali jídlem.
"Doufám,že je v pořádku." Mezitím se Keiichi vrátil do obchodu,kde Kyoko nakoupila jídlo,zadním vchodem. Hned při příchodu se ozval nepříjemný hlas.
"Keiichi,udělal jsi to,o co sem tě požádal?"
"Ano. Je to,ale správné? Krást lidem peníze?"
"Musíme se něják uživit."
"Nestačí,když k nám chodí zákazníci?"
"Nebuď blázen. Život je těžký." Vůbec se mu to nelíbilo. Vyměnil peněženku Kyoko za pouhý padělek. Naši přátelé zatím šli do hotelu,kde si objednali tři pokoje. Dva dvoulůžkové a jeden trojlůžkový. Rozmístění bylo jednoduché. Kyoko byla s Meroko,Kairi byl s Youem a bratři byli s Kinosem.
"Sestřičko Kyoko,zbylo ještě něco k jídlu?" zeptala se Meroko.
"Počkej,podívám se." Najednou naše hrdinka zjistila,že její peněženka zmizela. Musela jí někde upustit.
"Meroko,lituju. Ale nic nezbylo."
"To jako vážně? Ach jo."
"Víš co,tak já půjdu něco koupit. Počkej tu na mě." Pak opustila pokoj a zároveň i hotel. Musela svou peněženku najít. Den se začal chýlit ke konci a Keiichi si stále dělal starosti. Konečně se rozhodl.
"Cos to řekl?!" vylétl na něj jeho nevlastní otec.
"Opouštím tě,otče. Nechci už lidi okrádat."
"A kam myslíš,že půjdeš?"
"To nevím,ale je načase,abych šel hledat místo,odkud jsem přišel."
"Jestli teď odejdeš,už se nevracej."
"V pořádku. Už se nevrátím." Otevřel dveře a sprintem se dal na útěk. Zabočil do neznámé pobočky,kde na něj už čekaly problémy. Parta násilníků ho nejen zbila,ale i okradla. Zbitého ho nechali ležet na zemi. Kyoko,která šla právě kolem,uviděla ho. Běžela k němu a promluvila:
"Jsi v pořádku?" Keiichi sotva vnímal. Poznal,že jde o Kyoko. Když ho dotáhla do hotelu,ostatní se netvářili moc nadšeně.
"Není to ten z rána?" zeptal se Zen.
"Ano,je. Chudák. Je celý pomlácený." Naše hrdinka ho odpočnout ve své posteli.
"Je dobré ho tady nechávat?"
"Nemám na výběr. Nemohla jsem ho tam nechat."
"To chápu,ale.."
"Prosím,Zene. Nech mě s ním osamotě." Chystal se s ostaními odejít a před odchodem dodal:
"Řekni,kdybys něco potřebovala."
"Jistě." Když zůstala sama s Keiichim,posmutněla. Vyměnila mu obklad a podívala se na jeho rány.
"Vypadají strašně. Měla bych se o ně postarat." Položila svou ruku na jeho čelo a soustředila svou sílu do jediného bodu. Keiichi se pomalu probouzel.
"Kde to jsem?" říkal si. Podíval se vedle sebe a zdálo se mu,že vidí anděla.
"Kdo je to?" Keiichi se podíval pozorněji a uviděl Kyoko.
"Už jsi se probudil,Keiichi?"
"Kyoko,já se chci omluvit. Já to nechtěl udělat."
"Já vím."
"Co?"
"Vzal jsi mi peněženku,ale přišel jsi mi jí vrátit,že? Děkuju."
"Kyoko,pověz mi."
"Ano?"
"Směl bych se na něco zeptat."
"Jistě."
"Proč jsi přišla do New Yorku?"
"Někoho hledám."
"Koho?"
"To bys nepochopil. Hledám anděla." Keiichi byl překvapený.
"Anděla? A už jsi ho našla?"
"Ještě ne,ale myslím,že je blíž,než si myslím. Vím,že mě asi považuješ za blázna."
"To si nemyslím."
"Děkuju. Teď bude lepší,když se prospíš." Keiichi se bál,že odejde,ale ona ho ujistila.
"Neboj se,nikam nepůjdu." Zavřel oči a zanedlouho usnul. Položila svou ruku na tu jeho. Jemu se zatím zdál sen. Kolem něj mizeli členové rodiny,kterých se nemohla dotknout. Zůstal sám,ale něčí hlas ho utěšoval:
"Všechno bude v pořádku. Nejsi sám. Já budu vždycky s tebou." Probudil se uprostřed noci. Dovnitř se dostávalo měsíční světlo. Ucítil teplo další ruky.
"Tak se mnou zůstala,jak řekla. Opravdu. Ten hlas,který jsem slyšel,určitě patřil jí." Usmál se a řekl:
"To já bych měl děkovat." Následovně čekal,až nastane další den. Co se stane dál?
následující kapitola nese název: " Ten,koho hledám vs nečekaný zvrat "

Jinguji Keiichi-třetí z andělů

7. března 2012 v 21:32 | google
věk: 16
povaha: milý,laskavý,chytrý
rodina: mladší sestra, otec
minulost: Ztratil se ze světa andělů. V lidském světě byl adoptován rodinou,pro kterou musel pracovat. Samozřejmě,že to mělo i následky.
ovládá: čtení myšlenek

12. Jede se do New Yorku!

7. března 2012 v 21:26 | Linda
"Meroko,myslíš,že nebude vadit,když pojedeš s námi? Sice jsme dostali povolení,ale.." zeptal se Kairi.
"To je v pořádku. Dokud tu bude sestřička Kyoko,není se čeho bát."
"Sestřička Kyoko?" Kairi se rozhlížel po letadle. Vedle něj seděla Meroko s Kyoko,která odpočívala. Za nimi seděli po dvojících: Zen s Renem a Kinose s Youem. Nakonec odpověděl:
"Chápu. Musím říct,že máš neobvyklé schopnosti."
"You má přece také schopnosti. Má zlaté oči,které vidí skrz věci a také používají hypnozu."
"To máš pravdu."
"A kam vlastně letíme?"
"Do New Yorku. Vidíš?" Oba dva se koukali z okna na město pod sebou. Vystoupili na letišti a prozkoumávali město.
"Jak myslíte,že bude další anděl vypadat?" zeptal se Zen.
"Doufám,že to nebude malý klučina jako You." odvětil Ren.
"Já nejsem malý." You se na něj vyřítil,ale Renovi stačila jedna ruka,aby ho zastavil.
"A taky doufám,že to nebude uplakánek jako Meroko." Meroko se naštvala.
"Já nejsem uplakánek." Potom ho vší silou kopla do nohy. Na to,že byla malá,tak její kop bolel. Ren musel zaťat zuby.
"Není třeba se přece hádat." přidal se Kinose. Bratranec a sestřenice si mohli jednině povzdechnout.
"Tohle je tak trapné."
"Ale bral bych to z lepší stránky."
"Z jaké?"
"Alespoň nepřitehujeme pozornost a je dobré vidět,že se dobře baví,Kyoko."
"To asi ano,Kairi." Naše hrdinka ucítila mrazení a na sobě něčí pohled.
"To je ona." řekl něčí hlas. Zastavila se a zvedla hlavu,aby se podívala na nedaleký panelový dům.
"Kyoko,co se děje?"
"Nic. Jen jsem měla pocit,že se na mě někdo dívá." řekl zmateně.
"Kde bychom měli začít hledat?" zeptal se Zen.
"Já ti nevím. Vždycky se stane něco,co ukáže toho,koho hledáme."
"Jak to myslíš?" Kyoko změnila téma.
"Nemáte hlad? Půjdu něco koupit."
"To zní jako dobrý nápad." ozval se Kairi.
"Tak já bych si dal něco sladkého." řekl Ren.
"Pro mě taky." přidal se Kinose.
"Já radši jenom mléko." odvětil You.
"Já taky." dodala Meroko.
"Fajn,tak já to půjdu se Zenem koupit." Kyoko se s ním vydala do nejbližšího obchodu. Při nákupu se musel pořád na něco ptát.
"Kyoko?"
"Ano?"
"Ještě jsi mi neodpověděla."
"Aha. Chtěl jsi vědět,co tím myslím."
"Přesně."
"Youa jsem potkala ve vlaku,když jsem do něj vrazila. Vycítila jsme u něj zvláštní auru. Stejně tak u Meroko. U ní se mi zdál sen,ve kterém volala o pomoc."
"Takže,když se něco stane,tak je to ten,koho hledáme?"
"Dalo by se to tak říct."
"To je fakt divný." Zrovna,když stáli u pokladny,vypadla Kyoko z ruky peněženka. Neznámá ruka peněženku chytila.
"Mám to. Je to tvoje?"
"Ano." Kyoko před sebou uviděla mladého muže. Měl černé vlasy a okrové oči. Byl úplně normálně oblečený a na jeho tváři šel vidět úsměv.
"Měla by sis dávat pozor."
"Budu si to pamatovat. Děkuju." Když jí podával peněženku,dotkla se jeho ruky. Ucítila něco zvláštního. Všichni tři vyšli ven z obchodu.
"Tak ještě jednou děkuju."
"Není za co. Mimochodem,já jsem Keiichi Jinguji.ů
"Já jsem Kyoko Hiroki. Ráda tě poznávám."
"Já tebe taky." Zen promluvil:
"Kyoko,ostatní na nás čekají."
"Rozumím. Tak se zatím měj." Oba dva se vydali ke svým přátelům a Keiichi je mezitím pozoroval.
"Takže se jmenuje Kyoko. Určitě se znovu setkáme." Když se naše hrdinka znovu poohlédla,už tam nestál. Je možné,že by Keiichi mohl být tím,koho hledají?

Následující kapitola nese název: " Úlomky z minulosti "

11. Poznání sebe samotné

6. března 2012 v 17:45 | Linda
Kyoko s Meroko se toulaly po tmě a hledaly cestu ven.
"Meroko,jsi unavená?"
"Ne. Jsem v pořádku."
"Ještě jsi mi neřekla,jak můžeš být na bolest zvyklá."
"Nejsem odtud. Když jsem přišla do tohoto města,ujala se mě jedna žena. Na pohled vypadala přátelský,ale jinak byla zlá a krutá."
"To ti neustále ubližovala?"
"Ano." Naše hrdinka viděla její slzy a cítila její rozstřesený hlas.
"Promiň,neměla jsem se ptát."
"To nic. Když jsem to někomu říkala,nevěřil mi."
"Já to chápu. Když bych teď řekla,že na zádech nesu anděla,nikdo by mi také nevěřil. Meroko,nechceš se vrátit domů?"
"Mohla bych?"
"Samozřejmě. Proto si mě volala,že? Chtěla jsi se vrátit domů."
"Tak to přece někdo slyšel."
"Co tím myslíš?"
"Přála jsem si to."
"Tak tvé přání doletělo sž ke mně. Mezi mými přáteli je andělský posel,který mě požádal o pomoc s tímhle úkolem."
"Takže tvým úkolem je sesbírat všechny anděly,ale co budeš dělat potom,Kyoko?"
"Budu žít normální život."
"A tobě to nevadí?"
"Nevadí. Žila jsem obyčejný život od narození. Ale to,že jsem potkala anděla,bylo to nejkrásnější v celém mém životě."
"Chápu. Kyoko,vidíš to světlo?" Naše hrdinka se k němu rozběhla. Mezitím nepřítel naše přátelé pozoroval.
"Kurosu."
"Zdravím,Kinose. Zase se potkáváme."
"To je jedno. Kde je Kyoko?"
"Teď když o ní mluvíš,může být už mrtvá."
"Co jsi to řekl?"
"Vidíš támhle tu trhlinu? Tou Kyoko spadla dolů."
"Určitě jsi jí tam shodil." Zen s Renem letěli rychle k trhlině.
"Nemyslete si,že vás tam nechám jít." Máchl rukou a ze všech trhlin se vyřítily chapadla.
"Co to je?"
"Pozdravte mou přítelkyni Azulu. Dokáže vám znemožnit pohyb." Černá chapadlovitá příšera naše přátelé svírala ve svých pařátech.
"Meroko,co se s tebou děje?" Holčička začala zářit,a proto jí položila na zem.
"Cítím sílu,jak temnou,tak dobrou."
"Chceš říct,že ostatní bojují?"
"Ano."
"Musíme jim jít na pomoc."
"Máš pravdu."
"Ale jak? Odtud se nedostaneme. Možná tu je,ale přece jedna možnost."
"Myslíš mě,že? Jelikož jsem anděl,tak to nebude těžké." Meroko narostly křídla a Kyoko se jíchytla za ruku. Potom Meroko zvolala:
"Růžová mlha!"
"Co se to děje?" zeptal se You,kterého začala obklopovat mlha. Všichni uviděli Meroko s Kyoko. Po chvíli dodal:
"Tak je v pořádku."
"To by stačilo,Kurosu." promluvila naše hrdinka. Mlha přinutila příšeru naše přátelé pustit a stáhnout se.
"Tohle ještě není konec." Pak zmizel. Její přátelé byli volní a ona mohla udělat svou práci. Zavřela oči a soustředila se a zavřela oči.
"Kyoko?" zeptala se holčička.
"Počkej,než tohle dodělám." Kolem ní se začala hromadit krásná zlatavá síla. Meroko byla svědkem,jak se její síla rozšířila po obloze a pak začala padat na zem. Také si všimla něčeho neuvěřitelného.
"Ona má křídla." pomyslela si. "Ale Kyoko není anděl,tak jak.." Když byla naše hrdinka hotová,otočila se na holčičku. Okolí byla návráceno do původního stavu a vše bylo v pořádku.
"To byla krása,Kyoko."
"Děkuji ti."
"Mohla bych jít s tebou na cestu?"
"Samozřejmě." Meroko se rozněhla do její náruče a objala ji.Obě dvě plakaly. A tak naši přátelé můžou jít hledat další anděly. Koho vlastně nakonec najdou?
Následující kapitola nese název: " Jede se do New Yorku! "

10. Taková jsem byla taky

5. března 2012 v 21:19 | Linda
Všude byla pouze černočerná tma a dovnitř pronikal pouze paprsek světla.
"Kde to jsem?" říkala si Kyoko a pomalu se probouzela. Posadila se a uviděla vedle sebe obrys malé postavy. Byla to ta holčička. Mezitím byli naši přátelé opět pohromadě.
"Zene,našli jste něco?" zeptal se You.
"Ne,nic jsme nenašli." Kairi se rozhlédl a zeptal se:
"Kde je Kyoko?"
"Říkala,že slyšela něčí hlas a běžela za ním."
"A ty jsi jí nechal jít?" Ren ho uklidňoval.
"Každopádně jí musíme najít." You navrhl:
"A co kdybych použil své schopnosti a našel jí?" Kinose byl překvapený.
"A ty víš,jak jí najít?"
"Dalo by se to tak říct." Jeho zlaté oči se rozsvítily.
"Mou schopností je hypnoza a nejen to. Dokážu vidět skrz věci." Chvíli se rozhlížel,ale nic neviděl.
"Tak co?"
"Nic nevidím,ale je jisté,že se nachází v jiné části města,Zene."
"Tak je budeme muset najít." Všichni se dali do toho. Kyoko právě probouzela holčičku.
"Vstávej. Nemůžeš tu spát." Holčička otevřela oči.
"Jak se jemnuješ?"
"Meroko. Tayuri Meroko."
"Ráda tě poznávám. Já jsem Kyoko. Nejsi zraněná?"
"Ne." Meroko se posadila a ucítila bolest na ruce. Krvácela.
"Bolí tě to?"
"Ani ne. Jsem na to zvyklá."
"Jak to myslíš?" Holčička neodpověděla. Pouze naši hrdinku pozorovala. Meroko uviděla zlatavou léčivou sílu a také,jak se její zranění hojí.
"Ty ovládáš léčivou sílu?"
"Dalo by se to tak říct,ale spíš napravovací sílu."
"Tak jsi potom Legendární anděl?"
"Ano."
"Co dělá anděl tady?"
"Tahle otázka se spíše týká tebe. I když jsem Legendární anděl,neumím létat."
"Chápu."
"Každopádně,měly bychom odtud najít cestu ven." Meroko se chystala zvednout,ale Kyoko jí nabídla pomoc.
"Meroko,nebude ti vadit,když tě ponesu na zádech? Bude to lepší. Je tu tma,takže bys mohla zakopnout."
"Tak dobře." Obě dvě se vydaly hledat cestu ven. Zatím je naši přátelé úzkostlivě hledali a potkali někoho,koho potakt rozhodně nechtěli. Byl to Kurosu. Co se chystá naším přátelům udělat?
NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: " POZNÁNÍ SEBE SAMOTNÉ "

9. Lidská povaha

4. března 2012 v 11:59 | Linda
Naše hrdinka seděla u stolu a byla jako duchem nepřítomná.
"Kyoko,co se děje? Nechutná ti jídlo?" zeptal se You.
"To ne,ale mám spíše starost o tu holčičku."
"Proč? Nevypadala,že by měla problémy."
"Já vím,ale něco mi říká,že ona by mohla být dalším andělem."
"Myslíš? Já ti nevím. I kdyby by byla anděl,tak bych to vycítil."
"To jde?" Zen s Renem se usmáli.
"Pokud je někdo anděl jako my,kteří mají kontraktora,tak naše aura má barvu modré barvy." promluvil Zen. Kinose se přidal:
"Pokud je anděl svobodný,tak má barvu aury zelenou. Nezáleží na tom,jestli má anděl černá křídla nebo bílá." Ren ještě dodal:
"Ale pokud je anděl temný,jeho barva je vždycky rudě červená. Je jedno,jaká křídla má." Kyoko byla překvapená. O tomhle ještě neslyšela. Všichni dojedli a odešli z restaurace.
"To mi připomíná,co je dneska za den?" zeptala.
"Myslím,že 15.března." odpověděl Kairi.
"Už? Do slunovratu zbývají pouze 3 měsíce. To není dobré. Musíme rychle sesbírat ostatní anděly." Nikdo si nevšiml,že je pozoruje nepřítel. Kurosu se na ně díval opovrhovaným pohledem.
"Nechápu,proč se o tebe můj pán zajímá,ale tvá síla se od nás andělů hodně liší." Najednou ucítil bolest hlavy.
"A co hůř. Od té doby,co jsem tě tolikrát napadl,tě nemůžu vyhnat z hlavy. To je koneckonců jedno. Až tohle splním,tak už budu mít pokoj." Vyrobil temnou kouli a hodil jí do země.
"Teď už stačí jenom počkat." Nepřítel zmizel. Naši přátelé se po chvíli zastavili.
"Cítím zlo." řekl Kinose.
"Zene!" zvolala Kyoko.
"Rene!" přidal se Kairi. Všichni čtyři řekli:
"Jdeme na to!" Zaklínadlo opět zaznělo:
"Ve jménu Boha já využívám tvou sílu. N a důkaz naší smlouvy jsem připravená položit svůj život. Otvírám smlouvu." Bratři se proměnili, Ještě štěstí,že nikdo nebyl kolem.
"My půjdeme hledat zdroj." Kinose se rozhodl,že půjde kontrolovat s Kairim,jestli někdo není poblíž. Kyoko a You zůstali sami.
"Kyoko,myslíš,že je to Kurosu?"
"Nepochybně. Minule jsme měli štěstí. Myslím,že to tenkrát nebude lehké." Jakmile to dořekla,ozvalo se zemětřesení."
"Co to je?"
"Zemětřesení,You." Naše hrdinka uslyšela hlas,který volal:
"Pomoz mi,prosím."
"Jsi to ty?" Kyoko na nic nečekala a rozběhla se tím směrem.
"Kyoko,kam to běžíš?"
"Za tou holčičkou. Volá mě." Běžela a běžela. Hledala. Za chvíli stanula před obrovskou trhlinou v zemi.
"Halo? Je tam někdo?" ozvalo se z trhliny.
"Mohla by to být." Kyoko se přiblížila víc k trhlině a zavolala:
"Jsi v pořádku?"
"To jste vy,slečno?"
"Ano. Jak ses tam dostala?"
"Já jsem zakopla."
"To bych jako zakopnutí nebrala. Počkej,hned tě vytáhnu. Podej mi ruku. Dosáhneš na ní?" Naše hrdinka natáhla svou ruku,aby se za ní holčička chytila.
"Už jsi skoro nahoře. Ještě kousek."
"Děkuju."
"Teď mi zatím neděkuj." Kurosu to viděl a samozřejmě,že to nemohl nechat jenom tak.
"Myslím,že bych měl něco udělat." Když se na to chstal,proběhla mu hlavou mlhavý obrázek. Zarazil se.
"Co to bylo?" Kyoko zatím holčičku vytáhla. Bohužel se ozvalo další zemětřesení,které nevyvolal Kurosu,ale udělalo se samo od sebe. Obě dvě spadly do trhliny v zemi. Co teď?
NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: "TAKOVÁ JSEM BYLA TAKY."

Tayuki Meroko-druhý z andělů

3. března 2012 v 21:27 | google

věk: 10
rodina: bratr, otec,matka
povaha: milá,veselá,
minulost: Ztratila se ze světa andělů. V lidském světě byla adoptovaná ženou,která jí nemá moc v lásce.
ovládá: růžová mlha

8. Druhý anděl je na řadě

3. března 2012 v 21:21 | Linda
Naši přátelé byli zrovna teď opět ve vlaku,který jel do Kjota. Zrovna v tuhle chvíli seděli všichni spokojeně a odpočatě.
"Hele,podívejte! Už jsme skoro tam." řekl Zen.
"Nevypadá to tak špatně." přidal se You s úsměvem. Kyoko si nemohla pomoct a musela ho smutně pozorovat.
"Chudák You." řekla. "Musel opustit svou rodinu." Kairi chápal její pocity,proto promluvil:
"Kyoko,netrap se tím."
"Kairi."
"You se ke své rodině vrátí. Tentokrát k opravdové."
"Já vím,ale bude šťastný?"
"Samozřejmě,že bude."
"Jenže byl bys šťastný,kdyby ses vracel k někomu,koho nemiluješ?"
"Naštěstí já takovou smůlu nemám."
"To musíš být rád."
"Ani nevíš jak,ale minulou noc jsi nespala,že? Jestli chceš,odpočiň si."
"Tak dobře. Kairi?" Kyoko zavřela oči.
"Ano?"
"Děkuju,že jsi se mnou."
"Za tohle mi nemusíš děkovat." Za chvíli usnula a bratři s Kinosem šli s Kairim popovídat.
"Usnula?" zeptal se Zen a Ren se přidal:
"To je celá ona. Dělá všechno možné,dokud se nezhroutí."
"Opravdu?" podivil se andělský posel.
"To ji ještě neznáš." Nikdo si nevšiml,že You se zamyšleně dívá na naši hrdinku. Té se zatím zdál sen,který připomínal zprávu.
"Prosím,pomoz mi."
"Kdo jsi?"
"Pomoz mi. Bojím se. Neznám to tu."
"Neboj se. Já jsem tady s tebou. Jak ti můžu pomoct?"
"Najdi mě. Prosím,najdi mě."
"Kde tě mám hledat?" Do jejího snu začalo pronikat světlo a Kyoko se probudila. Právě včas. V ten moment totiž dorazili do Kjota. Kinosemu zakručlo v břiše.
"Kinose,máš hlad?" zeptal se Kairi.
"Půjdeme se tedy někam najíst?" Brzy zamířili do nedaleké restaurace.
"Mám hlad." stěžoval si Ren.
"Něco si tady objednáme." odpověděl Zen. You si zatím vzal do ruky objednávací lístek a začal si ho prohlížet. Zanedlouho k jejich stolu přišla malá holčička. Vypadala úplně normálně. Měla hnědé vlasy a pronikavé oči.
"Ty tu pracuješ?"
"Ano."
"Máme ti říct svou objednávku?"
"Slečno,tohle je pro vás."
"Pro mě?" Kyoko si prohlížela malý prstýnek,který jí holčička darovala.
"Počkej,proč mi to dáváš?" Když se podívala na holčičku,už si jí odváděla nějáká žena. V hlavě jí zazněl hlas,který volal o pomoc. Stejně jako v jejím snu. Vstala a rozběhla se za ní. Holčička byl příliš rychlá,takže když se ocitla venku,už jí nezastihla. Co je ta dívka zač?
NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: "LIDSKÁ POVAHA."

7. V pravý moment

1. března 2012 v 21:39 | Linda
Kyoko s Youem stáli proti nepříteli.
"Kdo jsi?" zeptala se naše hrdinka.
"Mé jméno je Kurosu."
"Takže o tobě Kinose mluvil."
"Ah,myslíš andělského posla. Příště až ho potkám,tak to nepřežije." Kyoko viděla,že to myslí vážně,proto Youovi řekla:
"Běž ostatní varovat. Zdržím ho."
"To nemůžeš myslet vážně."
"Není čas na hádání." Jejich rozhovor přerušil Kurosův útok,který mířil vedle. Až se z toho prášilo. Naše hrdinka stála čelem k chlapci.
"Pospěš si."
"Tak dobrá." Kyoko se vydala směrem k lesu.
"Problémy!" volal chlapec celý udýchaný.
"You,co se děje?" zeptal se Kairi rozespale.
"Je tady nepřítel Kurosu."
"To není dobré. Kde je Kyoko?"
"Snaží se ho odtud odlákat."
"Rychle pojďme,Rene."
"Jasně." Jakmile Kairi odříkal zaklínadlo,stal se You svědkem Renovy proměny.
"Zene,poleť napřed. Kyoko může být v nebezpečí." řekl. Zen,který se proměnil,roztáhl křídla a odletěl. Ostatní se vydali za ním.
"You,počkej tady." varoval ho Kairi. Jeho matka si dělala starosti.
"Budou v pořádku?"
"To doufám." Naši přátelé přemýšleli úplně stejně. V hlavě jim duněla pouze jediná věc:
"Prosím,ať je v pořádku." Mezitím Kurosu stále pronásledoval Kyoko. Ta sotva popadala dech.
"Ten má,ale výdrž." Nakonec se,ale musela zastavit. Totéž udělal i její nepřítel.
"Te´d už nemůžeš utéct. V klidu zemři." Najednou se ozval chlapcův hlas. Byl to s překvapením You.
"Drž se od ní dál."
"You."
"Kyoko,uteč!" Nepřítel svou pozornost soustředil na něj.
"Už jsem o tobě slyšel. Jsi ztracený anděl,který se nechce vrátit domů."
"Opravdu?"
"Samozřejmě. Důvod? Tvá rodina tebou vždy opovrhovala a jediný,kdo tě miloval byla tvoje starší sestra,která bohužel zemřela." Naše hrdinka čekala,co odpoví.
"To je pravda. Nechtěl jsem se vracet,protože by tam na mě nikdo nečekal,ale teď už důvod mám."
"Tak to je dobře." Oba dva se dali do boje. Jenže You byl Kurosem shozen z tesu. Kyoko na nic nečekala a vrhla se za ním. Byla už u něj a držela ho ve své náruči.
"You,prober se."
"Kyoko."
"Bude to dobré. Ochráním tě." Za chvíli oba přestali padat.
"Jste v pořádku?" zeptal se Zen a vedle něj byl Kinose.
"Zene.."
"Stihli jsme to." Společně vyletěli nahoru,kde stáli už Kairi s Renem naproti nepříteli a říkali mu:
"Je konec. Prohrál jsi." Kurosu se musel stáhnout. A jak to dopadlo? Kyoko uzdravila Youovu sestru a ten se s nimi na oplátku vydal na cestu. Co naše přátelé ještě potká?

NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA: " DRUHÝ ANDĚL JE NA ŘADĚ "

6. Žádost nebo noční přepadení?

29. února 2012 v 21:19 | Linda

"Vnitřek domu byl neuvěřitelně krásný. Vypadal obyčejně jako každý jiný dům. Ale špíny a prachu bylo doma spoustu. Kyoko se právě procházela chodbou,když uslyšela hlas Youa.
"Hlavně odpočívej. Brzy se vrátím." Pak vyšel ven a oba dva se setkali.
"Kyoko,co tu děláš?"
"Jenom jsem se šla projít."
"Chápu."
"S kým jsi to mluvil?"
"S mojí starší sestrou."
"Je v pořádku?"
"Je jenom nemocná."
"Uzdraví se brzy?"
"To doufám." Když You odešel,cítila naše hrdinka lítost. Odešla do pokoje,kde měla spát s ostatními a tiše vzdychala. Její výraz všechno napověděl.
"Kyoko,co se děje?" zeptal se Kairi.
"You má nemocnou sestru."
"Uzdraví se." Zen,Ren a Kinose poslouchali.
"To já vím,ale není od nás sobecké vzít Youa s sebou? Nebylo by lepší,kdyby tu zůstal? Vždyť tu má rodinu."
"Kyoko,příliš myslíš na ostatní." Když se podívala na své přátelé,jako první na ní promluvil Zen:
"Myslím,že si s tím nemusíš lámat hlavu."
"Ale.."
"Zen má pravdu." přidal se Kinose. "Všechno záleží pouze na něm." Smozřejmě,že Ren musel prohodit nějákou poznámku.
"Když nepůjde,tak ho donutíme." Nikdo z nich nevěděl,že je You odposlouchává.
"Jenom doufám,že to nebudeme muset udělat." Při večeři se Youova matka omlouvala:
"Omlouvám se. Mohu každému nabídnout pouze misku rýže,ale ostatního jídla je dost."
"Neomlouvejte se. To my vám za všechno vděčíme."
"Mami,jdu jídlo odnést Aye."
"Samozřejmě."
"You má svou sestru velmi rád,že?"
"To ano. Vy máte sourozence,Kyoko?"
"Nemám,ale závidím mu. Mám jenom otce a matka zemřela před 6 lety." Všichni se zarazili.
"To je mi líto."
"Není to přece vaše vina. Nechme to plavat a pusťme se do večeře." Kyoko po večeři pomohla s mytím nádobím a potřebovala si nutně promluvit.
"Kyoko,děkuju za tvou pomoc."
"To nestojí za řeč."
"Docela mě překvapuje,že You má přátelé."
"Proč?"
"Od té doby,kdy jsem si ho vzala, si přátelé nepřivedl."
"Aha."
"Každopádně,běžte brzy spát."
"Jistě. Můžu se na něco zeptat?"
"Na co?"
"Mohl by jet You s námi na cestu?"
"Proč?"
"On není obyčejný kluk. Má schopnosti,kterých jste si musela všimnout."
"Jenže je ještě mladý."
"Já vím. Jsem si toho vědoma. Rozhodnutí je pouze na něm." Když byl čas jít spát,nedokázala naše hrdinka usnout. Rozhodla se,že se trochu projde. Uviděla otevřené dveře a vešla do chladné noci.
"Jsi to ty,You?"
"Kyoko,co tu děláš?"
"Nemohla jsem usnout."
"Já taky ne."
"Poslouchal jsi,o čem jsme mluvili,že?"
"Ano. A přemýšlel jsem o tom."
"Samozřejmě,že musím odmítnout."
"Jak myslíš,ale pamatuj si,že když tu zůstaneš,ztratíš svoje schopnosti. Navždy."
"Vážně?"
"Volba je jenom na tobě." Najednou se ozval něčí hlas.
"Tak tady jste. Konečně jsem vás našel." Oba dva uviděli svého nepřítele. Co teď?

NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: " V PRAVÝ MOMENT "

5. Dům Aozora Youa

28. února 2012 v 18:18 | Linda
Naši přátelé právě seděli ve vlaku. Všichni se bavili o útoku na vlak.
"Kinose,kdo napadl vlak?" zeptal se Kairi.
"Setkal jsem se s mužem,který se jmenoval Kurosu neboli Věštec."
"Zřejmě šel po Kyoko."
"Ach jo." povzdechla si naše hrdinka. "Kinose,omlouvám se."
"Za co?"
"Kvůli mně jsi s ním musel bojovat. Ostatní se dostali do problémů a já jsem jenom seděla na zadku."
"To by ti přece nemělo dělat starosti. Teď už chápu,co musíš kažý den prožívat."
"Tohle mi neděla starosti."
"Tak co?" Naše hrdinka se otočila na druhou stranu směrem k Youovi.
"Víc se bojím o toho chlapce. Je tak mladý a už má problémy."
"Kyoko,říkala jsi,že je to ten kluk,kterého hledáme?" zeptal se Zen.
"Ano. Je to zracený anděl."
"A co s ním budeme dělat?" rejpal Ren.
"Nejdřív musíme navštívit jeho rodinu a požádat o povolaní vzít ho s sebou."
"To bude asi problém." Kyoko se podívala na Youa,který poklidně spal vedle ní. Vzala přikrývku a zakryla ho. Sama pak zavřela oči a usnula s ostatními.
"Proč jsem tu sám?" říkal si chlapec. "Kde jsou ostatní? Nechci tu být sám."
"You." ozval se dívčí hlas.
"Kdo je to? Čí je to hlas?"
"You."
"Kde jsi?" Natáhl ruku a rázem se probudil. Pochopil,že to byl sen. Porozhlédl se a uviděl naše přátelé. Po chvíli si všiml,že sedí vedle Kyoko.
"Že by to byl její hlas?" Kairi,který nespal na něj promluvil:
"Bude lepší,když se ještě trochu prospíš,You."
"Ty víš,jak se jmenuju?"
"Kyoko nám o tobě vyprávěla."
"Vážně?"
"Ano. Mimochodem,já jsem Kairi. Bratranec Kyoko."
"Rád tě poznávám."
"Za chvíli budeme na místě,tak si odpočni." Brzy dorazili do Hokkaida. Naši přátelé se brzy vzbudili. You vystoupil a Kinose se ho zaptal:
"You,smím si s tebou o něčem promluvit?"
"Ty jsi..?"
"Já jsem Kinose,andělský posel."
"Co ode mě potřebuješ?"
"Nechtěl by ses vrátit do světa andělů?"
"Může?"
"Nejdřív musíme sesbírat všechny anděle."
"Jenže.."
"Nemusíš odpovídat. Jenom o tom popřemýšlej,ano?"
"Hm." Zen s Renem cestou k domu Youa reptali.
"Kdy už tam budeme? Necítím nohy." stěžoval si Zen.
"Ještě chvíli." odpověděla Kyoko.
"My nejsme zvyklí chodit do takové výšky. My tam doletíme." přidal se Ren.
"My lidé musíme chodit po svých." poučoval je Kairi. Za chvíli byli u cíle. Dům Youha byl malý,zchátralý,patřil spíš k těm starším domům,ale přesto byl dost velký pro tříčlennou rodinu. Hned při příchodu je přivítala jeho rodina.
"You,jsi v pořádku."
"Jsem zpátky,mami."
"A kdo jsi lidé za tebou?"
"To jsou mí přátelé. Smí tu dnes přespat?"
"Samozřejmě,ale nevím,jestli tu bude dost místa." V tu chvíli promluvila Kyoko:
"Dobrý den,paní Aozorová. Mé jméno je Kyoko a ráda bych poděkovala za to,že nás tady necháte přespat. Slibuji,že zítra odejdeme." Potom se uklonila.
"To je přece maličkost."
"Ještě jednou děkuji. S tím,kde budeme spát,si nemusíte dělat starosti."
"Dobrá. Pojďte tedy dovnitř." Naši přátelé vešli dovnitř a očekávali,co se bude dít.

NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: "ŽÁDOST NEBO NOČNÍ PŘEPADENÍ?"

4. Problémy ve vlaku! Zlo útočí!

26. února 2012 v 14:23 | Linda
Kyoko se vracela celá zmatená. Plná otázek,kterým nerozumněla.
"Kdo byl ten chlapec?" říkala si. "Proč utíkal? Co provedl?"
"Kyoko,už jsi zpátky?" zeptal se Zen.
"Ano a nesu nikumany,jak jste si přáli." Ostatní se pustili do jídla a naše hrdinka se posadila.
"Mám o něj strach." Kairi si všiml změny její nálady. Zanedlouho se stalo něco nečekaného. Zvenku byl slyšet
výbuch.
"Slyšeli jste to?" ptali se ostatní lidé z vlaku. Naši přátelé věděli,co za tím může být. Za pár minut se ozvalo z rozhlasu:
"Dámy a pánové,žádám vás,abyste zůstali v klidu. Vypadá to,že se něco porouchalo,proto by bylo nejlepší,kdybyste zde vystoupili. Děkujeme za pochopení." Celý dav lidí spadl na stranu. Z neznámého důvodu začal vlak jet neuvěřitelnou rychlostí.
"Myslím,že za tímhle je zase zlo." podotkl Ren.
"Pozor!" zavolal Kinose,který viděl,jak na Kyoko míří obrovská koule. Rozběhl se a ochránil jí.
"Jsi v pořádku?"
"Ano,děkuju."
"Myslím,že bychom to měli prozkoumat. Zene,Rene,půjdete se mnou?"
"Jenže kam?" zeptali se bratři.
"Myslím,že bychom se měli jít podívat ven. Ta koule,kterou hpdili po Kyoko nebyl obyčejná."
"To je fakt." Naše hrdinka s Kairim odříkali zaklínadlo:
"Ve jménu Boha využívám tvou sílu. Na důkaz naší smlouvy jsem ochotná/ý položit svůj život. Otvírám smlouvu!" Andělé byli připraveni vyrazit. Bratranec a sestřenice zůstali sami. Kyoko si vzpomněla na chlapce.
"Ten chlapec. Může tu ještě být." řekla nahlas." Pak se ho vydala hledat.
"Jaký chlapec?" ptal se Kairi a následoval jí. Jenže jí nedostihl,protože se rozběhla,co jí nohy stačila. Nevěděla,co je to za pocit,ale cítila,že ho nemůže nechat samotného. Mezitím byl chlapec v pasti.
"Kruci. Dostal jsem se do slepé uličky."
"Tak teď už nikam neutečeš,kluku."
"To si jenom myslíš." Vlak sebou zase škubl a shodil na muže obrovskou horu kufrů. Vyběhl ven a na nic nečekal. Prosekával se davem,ale v patách mu byl pořád onen pronásledovatel. Když už si myslel,že to bude jeho konec,dostal se do neznámé místnosti,která se zavřela. V místnosti byla tma. Nic neviděl.
"Jsi v pořádku?" zeptal se něčí hlas. Když se otočil,spatřil Kyoko.
"Nezranil ses?"
"Kdo jsi?"
"Jsem Kyoko." Zen s Renem a Kinosem vyletěli z vlaku a spatřili svoje nepřátelé. Proti nim stál jediný muž.
Měl krátké roztřepené fialové vlasy,které mu zakrývaly levé oko. Na pravém uchu měl kříž stejně jako na krku a celý byl ve fialovém oblečení. Vypadal jako věštec.
"Kdo jsi?" zeptal se Kinose.
"Ptáš se na mé jméno, andělský posle?"
"Ty víš,kdo jsem?"
"Samozřejmě. V temnotě se dozvíš úplně všechno."
"Přesto jsi mi neodpověděl na otázku. Kdo jsi?"
"Já jsem Kurosu,ale ostatní mi také říkali Temný Věštec."
"Tak už asi vím,s kým mám tu čest." Zatím Kyoko se opět setkala s tím chlapcem.
"Jsem Kyoko a ty?"
"Já jsem Aozora You."
"Takže You? To je pěkné jméno. Proč jsi před tím mužem utíkal?"
"Já jsem neutíkal."
"Neutíkal? Rozhodně to tak nevypadalo. Co se stalo?"
"Nejsem v situaci,abych ti to říkal."
"Jak chceš,ale odsud se nedostaneme."
"Jak to?"
"Dveře se zasekly,takže budeme muset čekat,než nás někdo najde."
"To ne."
"Takže máme spoustu času. Můžeš mi to zatím povědět." You cítil,že nemá na vybranou. Pořádně se nadechl a spustil:
"Neměl jsem dost peněz. Rodina,ve které žiju,není dost bohatá,a tak jsem myslel,že když si vezmu nějáké peníze,tak na tom bude moje rodina lépe."
"A řekl jsi to někomu?"
"Ne. Bál jsem se."
"Proč?"
"Já..no."
"Jsi adoptovaný,že?" You se zarazil.
"Jak to víš? Nikomu jsem to neřekl."
"Když jsi utíkal před tím mužem,ucítila jsem kolem tebe něco zvláštního."
"Zvláštního?"
"Ano. Ucítila jsem krásnou a zároveň neuvěřitelně zářivou auru. Asi proto,že jsi anděl,že?" Chlapec nevěděl,co má říct.
"Ta holka.." Vlak se znovu otřásl. Bylo vidět,že vlak může každou chvíli vykolejit. Kinose dal bratrům pokyn.
"Rene! Zene,pokuste se zastavit vlak."
"Jasňačka." odpověděl pohotově Ren.Oba dva se pustili do práce.
"Vypadá to,že to zbvá pouze na mě,abych tě porazil,Věštče." Kurosu se usmál.
"Slyšel jsem,že používáš oheň."
"A teď ti s tím ohněm zatopím." protivníci se dali do boje. Kairi ve vlaku zatím bezmocně hledal Kyoko.
"Jak jsi to uhodla?" zeptal se You.
"Anděl je vždycky něčím zvláštní. Ztratil jsi se ze světa andělů,že? Nechceš se tam vrátit?"
"Chtěl bych,ale je to nemožné."
"Tak ty jsi to už vzdal."
"Já jsem to nevzdal."
"Tak to dokaž."
"Fajn. Dostanu nás odsud." Ihned se pustil do práce. Naše hrdinka ho mohla pouze pozorovat. Kurosu měl téhle šarvátky dost. Jeho zaměstnavatel si ho volal zpátky. Vytvořil obrovskou kouli,kterou hodil přímo na Kinoseho.
"Velice mě těšilo. Až se potkáme příště,zabiju tě." Potom zmizel. Kinose dělal,co mohl,aby tu kouli udržel ve vzduchu. Nemohl dopustit,aby ta koule spadla na vlak. Bohužel dlouho to dlouho neudržel a ta koule se řítila na vlak,který stále ještě jel neuvěřitelnou rychlostí. Div ještě nevykolejil. You spadl na zem a Kyoko ho chytila.
"Jsi v pořádku?"
"Ano." Ozvaly se otřesy.
"Neboj se. Nic se ti nestane. Ochráním tě." řekla. You ucítil,že se třese.
"Třese se a přesto mě chce ochránit. Au. Bolí mě ruka." Uviděl,že její ruka se dotkla té jeho a na místě se objevila zlatá záře. Jeho zranění se léčilo. Byl svědkem toho,co nikdo ještě neviděl. Celé její tělo bylo obklopené září,které se rozprostírala a vyzařovala i skrz vlaku. Ten pocit,který cítil,byl jako když by mu dodávala sílu. Po chvíli její záře ustoupila,vlak zastavil a Kairi je našel:
"Kyoko,díky bohu. Tak tady jsi."
"Kairi,tak přece jsi nás našel."
"Nedělej mi takové starosti. Podej mi ruku." You zůstal zaraženě stát,dokud mu Kyoko nepodala svou ruku. Je to začátek nového přátelství?

NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: "DŮM AOZORA YOUA!"

Aozora You-první z andělů

25. února 2012 v 22:50 | Linda

věk: 13
povaha: mrzutý, uzavřený, prudký
rodina: matka, sestra
minulost: nedávno se ztratil ze světa andělů. Jeho rodina jím opovrhovala.
ovládá: hypnoza,

3. Kupředu! Andělé čekají!

25. února 2012 v 22:28 | Linda
Nastal další den. Naše hrdinka se právě balila. Její zrak padl na letenku a jízdenku. Vzpomněla si na rozhovor,který vedla s otcem.
"Tati,chtěla bych ti něco říct."
"A co?"
"Mohla bych někam jet?"
"A kam?"
"Do Hokkaida."
"Proč zrovna tam?"
"Můj jeden přítel mě požádal o laskavost. Ztratil se mu přítel a já mu chci pomoct s hledáním."
"A kdy se tak vrátíš?"
"Až ho najdu."
"Jak dlouho to bude trvat?"
"Nevím."
"Chápu."
"Každopádně,otče. Neboj se o mně. Umím se o sebe postarat."
"Tomu věřím."
"Tak já půjdu. Ostatní na mě čekají."
"Kyoko,počkej."
"Hm?" Její otec jí objal.
"Věřím ti,proto se mi brzy vrať."
"Spolehni se." Její otec už mohl pouze sledovat,jak odchází.
"Otče." pomyslela si naše hrdinka. Její myšlenky byly přerušeny Zenem.
"Kyoko,musíme vyrazit."
"Už jdu." Sbalila si poslední věci a seběhla dolů po schodech. Ostatní byli už připraveni. Všichni vkročili do světa. Právě teď jeli vlakem.
"Kam teď míříme?" zeptal se Kairi.
"Do Hokkaida. Budeme muset začít tam." odpověděla Kyoko.
"Potom je na řadě myslím,že Sapporo." přidal se Zen.
"Nemůžete mu něco říct?" reptal Ren.
"O čem to mluvíš?"
"O něm." Pak ukázal na Kinoseho,který se choval docela jako malé dítě. Klekl si na sedačku a byl udivený z toho,že ten vlak jede.
"Kinose?"
"Ano,Kyoko?"
"Mohl by ses prosím posadit?"
"Proč?"
"Budíš pozornost." Kinose si rázem všiml,že všichni ve vlaku se na něj dívali. Po chvíli se posadil.
"Omlouvám se."
"To nic. Chápu tvůj údiv. Jedeš poprvé vlakem."
"To ano." Renovi zakručelo v žaludku.
"Myslím,že půjdu koupit něco k jídlu."
"Taky mám hlad." přidal se Kairi.
"Co mám jít tedy koupit? Nikumany?"
"To zní dobře."
"Souhlasíte?" Andělé nevěděli,co to je,proto souhlasili.
"Dobrá. Hned budu zpátky." Kyoko se vydala hledat restauraci. Měla být v posledním vágonu. Šla pomalými kroky.
"To je zvláštní." říkala si. Všude bylo takové ticho,ale když dorazila do restaurace,uviděla spoustu lidí. Najednou uslyšela křik:
"Zastav se,kluku!" Nikoho neviděla,ale za chvíli se z rohu vynořil chlapec. Byl obyčejně oblečený. Měl třičtvrťáky a modrodílé pruhované tričko. Měl hroznové vlasy a zlaté oči. Byla celkem překvapená,protože byl něčím zvláštní. Proběhl těsně kolem ní pronásledovaný starším mužem.
"Kdo to byl?" ptala se sama sebe.

NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: " PROBLÉMY VE VLAKU. ZLO ÚTOČÍ!"
 
 

Reklama