* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Dívka bez úsměvu: 5.série

26. Věčný sníh

4. června 2012 v 22:11 | Linda
Kikyo a Schuichi se stále nacházeli uvnitř toho světla.
"Zajímalo by mě,proč nás dva to vtáhlo dovnitř."
"Možná tady někdo je." podotkla dívka.
"Kdo by žil na tomhle místě?!"
"Nevím,ale půjdu to zjistit."
"Měli bychom se vrátit."
"Tak běž. Já to musím nejdřív zjistit." Nakonec šli oba a uslyšeli hlas.
"Zastavte mou dceru."
"Kdo jste?" Kyoko šla blíž a uviděla takové malé světélko na podstavci. Chtěla se jej dotknout,ale Schuichi jí zastavil.
"Neměla bys na to sahat."
"Jenže třeba nás to dovede ven."
"Bože." Dotkla se toho a oba dva se pak ocitli na jiném místě. Tentokrát osvětleném.


Zephel stál proti nepříteli. Stejně tak naši hrdinové. Kairi promluvil:
"Co tu chceš?"
"To je mi,ale otázka. Bylo mi řečeno,že tu najdu neuvěřitelnou sílu."
"Sílu? O čem to mluvíš?"
"Nedělejte hloupé. Možná,že až to tu zdevastuju,tak mi to řeknete." Toshio,který byl poblíž,řekl:
"Slečno Yuhi,slyšeli jsme,že Schuichi zmizel."
"Zdrhl? No nic."
"Co budeme dělat?"
"Zapomeňte na něj a běžte porazit naše nepřátelé."
"Rozumím." Zenovi se na chvíli zdálo,že s nimi není něco v pořádku. Jenže nebyl čas na mluvení. Konala se konečná bitva.


"Kdo je to?" zeptala se dívka.
"Hlas přišel z toho světla." řekl Schuichi. Ozvalo se to znovu.
"Zastavte mou dceru."
"Tou dcerou myslíte,Yuhi,paní?"
"Ano. Smím se zeptat,co tu pohledáváte?"
"Omylem nás to vtáhlo dovnitř. Nevíte,jak se dostaneme zpátky?"
"Vím."
"Opravdu?" Schuichi promluvil.
"Prosím,dostaňte nás ven. Naši přátelé bojují. Nemám pravdu,Kyoko?"
"Tak něják." Světlo bylo překvapené.
"Tvoje jméno je Kyoko?"
"Ano. Proč?"
"Yuhi měla přítelkyni se stejným jménem. Je možné,že bych s ní měla společnou minulost?"
"Je to možné. Pokud se chcete dostat ven,dotkněte se mě."
"Chápu."
"Jenom prosím zastavte mou dceru."
"Zastavíme. To slibuju."
"Děkuju." Neváhala a udělala to. S obklopujícím světlem se oba dostali doprostřed boje.
"Tak,kdo je na řadě?"
"Zastav,Yuhi!" Nepřítel je uviděl a společně s ní Schuichiho. Přátelé vzhlédli a na jejich tváři byla vidět úleva.
"Konečně ses ukázala,Kyoko." Naše hrdinka přistoupila.


anime angel air


"Přestaň,Yuhi. Tu sílu,kterou hledáš,nedostaneš."
"To se ještě uvidí." Nepřítelkyně zaútočila a Kyoko se útoku vyhnula. Schuichi jí chtěl pomoct s bojem,ale zadržela ho. Bohužel se před všemi zjevilo světlo,které vyzařovalo neuvěřitelnou silou. Všichni byli zaujatí, nedávali pozor a Yuhi poslala další útok. Tentokrát to schytal Toshio.
"Toshio!" zvolal jeho přítel a běžel k němu. Dívka udělala totéž.
"Tak co? Už máte dost?"
"Zapomněla jsi. Nemám pravdu?"
"O čem to mluvíš?"
"O tom náhrdelníku,který nosíš."
"Jak o něm víš?"
"Sama jsem ti ho dala,Yuhi." Sklonila se k Toshiovi, uchopila jeho ruku a ti dva se na ní podívali.
"Nebojte se." Nic se na chvíli nedělo,ale malý pramínek síly vyléčil ránu.
"Co se to děje?" zeptala se Isamu.
"Její síla se už vrátila?" přidal se Amayaka. Světlo ze sebe vydalo další vlnu energie. Yuhi se ho snažila získat,ale uniklo jí. To,co všechny překvapilo, byl Kyočin zpěv. Písnička,kterou zpívala, znal Kairi a dokonce i Yuhi. Světlo získala Kyoko. Všechny vzpomínky se znovu navrátily do její paměti i ty,na které dávno zapomněla. Probudila se v ní nová síla.
"Vzpomínám si. Událost,která se stala před 8 lety." Yuhin útok,který přiletěl,odrazila.
"Teď jsem na řadě já." Povedlo se jí roztáhnout sněhobílá křídla a s novou silou si dokázala připravit útok. Když byl připravená, zvolala:
"KŘÍDLA ZNOVUROZENÍ!" Paprsky se rozprchaly na všechny strany a na konci se sekupily v zlatého anděla.
"Cože?" Tímhle byla Yuhi poražena a taky jí byla vrácena vzpomínka o události před 8 lety.
"Jaktože jsem prohrála?"
"Kvůli tvé váhavosti."
"Váhavosti?" Kyoko jí ukázala rubín,který svírala.
"Je to..?"
"Ano,je to to světlo a nejen to. Je to také smlouva uzvařená mnou a tebou před 8 lety."
"Mnou?"
"O čem to mluvíš,Kyoko?" zeptal se Kairi.
"Ty si to také nepamatuješ,že? Před 8 lety se v lidském světě otevřela brána do světla andělů. Byla tak silná,že přivolávalo zlo. Zranilo Yuhi a taky tebe."
"Takže já nejsem tvůj první anděl." promluvil Zen.
"Ano. Jediný způsob,jak zachránit smrtelně zraněnou Yuhi, byl uzavřít s ní smlouvu. Nemám pravdu,Haruo?"
"Naprostou." Anděl vylezl na světlo.
"Nebyl náhodou proti nám?" přidal se Tacuki.
"Správně. Byl to slib,který jsem jí dal."
"Slib?" podivila se Chiriko. Dívka jí ráda odpověděla.
"Před 8 lety jsem Yuhi vymyazala vzpomínky na mě a Harua jsem požádala,aby se o ní postaral. Věděl,že s ním jednou setkám. Děkuji ti."
"Jenže,co se stalo s vámi?" zeptal se Kujou.
"Bohužel po uzavření smlouvy se mi samy od sebe vymazaly vzpomínky a Kairimu také."
"Myslím,že jsme na něco zapomněli." dodal Irie.
"Jo. Podívejte se na tu zdevastovanou zemi." přidal se Ikuto.
"To je maličkost." usmála se Kyoko a opět zamávala se svými křídly. Překvapenou Yuhi objala.
"Omlouvám se,že jsem nebyla dobrou přítelkyní." Vzlétla a použila kouzlo nápravy. Při tom se její křídla zbarvila dozlata. Yuhi po tváři začaly téct slzy a z nebe začal padat sníh. Sníh v létě. Věčný sníh.


.....A jak to dopadlo? Všichni se vrátili k běžnému životu. Pětice andělů se vrátila do Bewani, Zen s Renem zůstali ve světě andělů, Zephel se musel opět ujmout svých povinností, Yuhi se uzdravila a se svými anděly zmizela do světa a ostatní se vrátili do Kyočina domu. Protentokrát už mohli všichni žít šťastně až do smrti. Ne, až na věčnost.


Konec příběhu

25. Provinění minulosti

3. června 2012 v 12:32 | Linda
Kyoko padala čím dál hlouběji. Nechápala proč,ale nemohla Schuichiho jen tak spadnout. Zavolala na něj:
"Schuichi! Chyť se mé ruky!"
"Kyoko,proč jsi skočila dolů?"
"Co tvá křídla? Můžeš letět?"
"Myslím,že ne. To světlo mi něco udělalo s křídly."
"Světlo?" Naše hrdinka se podívala k obloze. Ta zářivá věc tam stále byla,ale zdála se být blíž k nim,než k obloze.
"Mohla bych to zkusit chatit."
"Zbláznila ses? Vždyť budeš padat rychleji."
"To se ještě uvidí. Dokážeš použít rostliny,aby nás zachytily?"
"To mě nenapadlo."
"Tak to udělej." Poslechl a vytvořil most z rostlin. Ten je oba na chvíli zachytil,ale Koyko se zvedla a běžela po něm.
"Kyoko,nedělej to!" Nevěděla proč,ale měla pocit,že pokud to někdo nechytí,tak se to dostane do špatných rukou. Rozběhla se a vyskočila.


Mezitím ve světě andělů byl Zephel znepokojený. Nivia s Fuuyumi mu sdělili.
"Kyoko spadla z velké výšky dolů."
"Žije?"
"To nevíme. Nedokážeme to přesně určit."
"Chápu."
"Horší je,že brzy se tu vyskytne temnota,kterou nikdo nedokáže zastavit."
"O jaké temnotě to mluvíš?"
" O.." Neslyšel už odpověď,protože se země otřásla. Bylo to tady.


Kyoko už ho skoro měla,ale uniklo jí. Ik džy vyzařovalo takovu prudkou sílu, musela ho chytit. Nakonec se jí ze všech sil podařilo alespoň dotknout. A právě v tu chvíli se stalo něco neuvěřitelného. Ze světla se vynořily dlouhé bílé stuhy,které je oba dva vtáhly dovnitř. Naši přátelé jí pak nemohli nikde najít.
"Neivděli jste Kyoko?" zeptal se Irie. Ikuto dodal:
"Dnes ještě ne."
"Nestalo se jí nic?" Kujou se ozval:
"V noci jsem ji viděl jít ven."
"Vrátila se?"
"Nevím." Amayaka s Hakuorem taky už stepovali.
"Kma šla? Když ji tady potřebujeme,tak tady není." stěžoval si Hakuoro.
"To přece není pravda."těžoval si Amayaka. Nkaonec dorazil Zen a řekl:
"Máme špatné zprávy." Když všechno podrobně vysvětlili,byl z toho strašný povyk.
"Ona spadla dolů na zem?"
"Tak mi to alepoň řekl Zephel, Tacuki."
"Kyoko žije,že jeo?" zeptala se Chiriko.
"To nemůžeme vědět. Ren to místo oblétával,ale po Kyoko tam není ani stopy. Jako by zmizela."
"Co dalšího se stalo?" přidala se Isamu.
"Do světqa andělů proniklo zlo."¨
"Myslíte,že to bude Yuhi se svými kumpány?"
"Nepochybně."
"A co tedy budeme dělat?" Opodvě´d jím řekl Kairi:
"Půjdeme za Zephelem proti nim bojovat." Udělali,jak řekli.


Dívka si uvědomila,že se nachází na neznámém místě. Nikde nikdo nebyl. Vstala a přinutila se dát do chůze. Později objevila Schuichiho.
"Nestalo se ti nic?"
"Kde to jsme?"
"Nevím,ale zřejmě v tom světle."
"Co s námi teď bude?"
"Nejlepší bude zjisti,proč tu jsme a pak najít rychle východ." Její přátelé zatím dorazili do světa nadělů.
"Zephele!"
"Kairi."
"Co se tady stalo?"
"a všechno může ona."Před nimi stála Yuhi. Byla jiná,než dřív. Temnější, zlověstnější a mnohem nebezpečnější. Řekla:
"Kde je Kyoko? Nechám ji zaplatit za to,co udělala."
"To ti nedovolím."
"Slabá slova. Já jsme ve výhodě. Svolávám své služebníky." za chvíli jí obklopilo spoustu zlých démonů a stejně tak i svět andělů. Všichni se dali do boje. Co mezitím udělají Kyoko se Schuichim?

24.Zářivá síla

2. června 2012 v 22:38 | Linda
Kyoko tomu nemohla uvěřit. Otec,kterého si nepamatovala,zemřel. Položila jeho ruku zpátky na místo.
"Musíme mu připravit a uspořádat pohřeb." Dívka odešla a ostatní se šli připravit. Ještě odpoledne se konal pohřeb. Kairi šel za svou sestřenicí. Neměla šťatný ani smutný výraz. Spíše znepokojený.
"Kyoko."
"Kairi,můžu se na něco zeptat?"
"Na co?"
"Kdybych měla tu sílu,kterou nedokážu použít,zachránila bych ho?"
"Možná ano,ale nevím,jestli by si to přál."
"Takže je moje chyba,že zemřel?"
"Nesmíše se obviňovat."
"Proč jsem musela svou sílu ztratit? Proč jsem nedokázala svého otce zachránit?" Měl pocit,že se Kyoko na místě zhroutí. Přiběhl k ní a objal jí.
"Kairi."
"Jen se vyplakej. Zůstanu tady s tebou,dokud se ti neudělá lépe."
"Dobře." Její slzy se spustily samy od sebe. Náledující den šli naši přátelé opět do školy. Naši hrdince bylo už lépe. Právě si povídala s Chiriko a Tacukim.
"Co budeme teď dělat,Kyoko?"
"Nevím,Chiriko." Tacuki se ozval,protože si něčeho všiml.
"Jsou tady."
"O kom mluvíš?"
"O nich." Ukázal na ně prstem. Stáli tam Toshio se Schuichim. Chiriko je pobídla,aby se vzdálili.
"Proč jsme sem museli jít,Schuichi?"
"Chtěl jsem si s Kyoko promluvit."
"Myslíš,že ona s tebou chce mluvit?"
"Ne,ale musím to zkusit."Když nastal večer,dostala Kyoko chuť se projít ven. Nečekala,že tam na něj narazí.
"Kyoko."
"Schuichi,co tu děláš?"
"Přišel jsem si promluvit."
"O čem?"
"O tvém otci. Slyšel jsem,že zemřel. Je mi to líto."
"Na to je pozdě. On se už nevrátí." Rázem spatřila něco zvláštního. Schuichi si toho také všiml. Na obloze zářila nějáká třpytivá věc. Vypadalo to úchvatně.
"Co to je?"
"Možná je to to,co hledám." Roztáhl křídla a vzlétl pro to,aby dostal konečně to,co si přál. Už to skoro měl,ale uniklo mu to. Věc na obloze se rozzářila a vypustila ze sebe sílu,která Schucihiho omámila a přinutila ho schovat křídla. Padal dolů. Kyoko ho v tom nemohla nechat a bez rozmýšlení skočila za ním. Co teď?

23. Utlumení důležitého citu

2. června 2012 v 22:12 | Linda
Kyoko cítila,že se její oči nechtějí otevřít. Její hlava se jí zdála těžší,než obvykle. Nakonec se probudila. Nevěděla,kde přesně se nacházela. To místo se jí zdálo známé.
"Kyoko,už jsi vzhůru?"
"Jsi to ty,Isamu?"
"Ano,jsem."
"Cítíš se dobře?"
"Tak napůl.Moje hlava se zdá,tak těžká." Pokoušela se posadit. Naše hrdinka ucítila slabou bolest na rameni, hlavě a na břichu. Zase si lehla.
"Co se mi stalo?"
"Byla jsi zasáhnuta útokem Yuhi. Nevzpomínáš si?"
"Vzpomínám. Jsou všichni v pořádku?"
"Ano. Nic se nám nestalo. Jenom tobě a tvému otci."
"Mému otci? Je zraněný?" Isamu posmutněla.
"Zavedu tě za ním,jestli chceš." Pomohla Kyoko vstát a obě se vydaly do vedlejšího pokoje. Všichni byli přítomní.
"Kyoko,jsi v pořádku?" zeptal se Kairi.
"Nic mi není. Co se stalo s Toshiem a Schuichim?"
"Porazili jsme je." pochlubil se Ikuto.
"Chápu." Popošla blíž. "Jak mu je?" Zen jí řekl:
"Teď spí. Sice jsme vás zachránili,ale nevím,kdy se probere."
"Rozumím." Dokonce Ren se ozval:
"Vypadá to,že utpěl těžká zranění. Nevím,jestli se uzdraví." Naše hrdinka stála u postele. Po chvíli se sklonila a vzala otcovu ruku.
"Odpusť mi,otče." Nečekaně uslyšela hlas.
"Kyoko,moje dcero."
"Otče. Cítíš se normálně?"
"Je mi fajn." Podíval se stranou.
"Našla sis spoustu dobrých přátel."
"Nemluv."
"Jsem rád,že jste všichni v pořádku. Nevěděl bych,co by se stalo,kdybyste byli zraněni."
"Proč jsi za mnou šel? Víš,že to bylo nebezpečné?" Otec se na ni usmál.
"Víš,že jsi strašně podobná matce? Jako bych se právě díval na ni. Dobře mě poslouchej. Jestli už tu nebudu, nesmíš za to nikoho nenávidět."
"Co tím myslíš?"
"Žij dál šťastný život,Kyoko. Maminka by na tebe byla pyšná." Pan Hiroko zavřel oči.
"Otče?" zeptala se pomalu. "Odpověz mi." Kairi jí jemně chytil za ruku. Z úst mu vyšla slova:
"Zemřel,Kyoko. Tohle bylo sbohem."

22. Zlomené srdce

31. května 2012 v 21:21 | Linda
"Tak přišli. Jak nehorázné." říkala si v mysli Yuhi. Na nic nečekala a byla připravená se s nimi vypořádat. Kyoko cítila úzkost. Ruce se jí třásly a nepřestaly,dokud se jí nedotkla jiná ruka.
"Kyoko,je ti dobře?"
"Haruo."
"Nebolí tě nic?"
"Ne,je mi fajn. Jenom z toho všeho nemám dobrý pocit."
"Vypadá to,že tě tví přátelé přišli zachránit."
"Já vím."
"Nechtěla bys je vidět?"
"Haruo, mám na tebe prosbu." Otočila se k němu a oba se podívali tomu druhému do očí. Všechno,co teď řeknou,budou brát naprosto vážně.
"Jakou?"
"Vím,že se ti to nebude líbit,ale žádám tě, neubližuj mým přátelům."
"Víš vůbec, o co mě žádáš?"
"Vím. Moje prosba znamená vzpeřní rozkazu Yuhi."
"Přesně tak,ale já bych tvé přátelé nezranil, i kdybys o to nežádala."
"Proč?"
"Důvodem,proč sloužím Yuhi,jsi ty."
"Já?"
"Ano. Je to dost komplikované."
"Nevím proč,ale z nějákého důvodu, mám pocit,že ti můžu věřit."
"To protože jsi byla moje přítelkyně."
"Přítelkyně? To jako,že jsem byla přítelkyně i s Yuhi?" Odpovědi se nedočkala. Zmizel. Toshio se Schuichim už čekali venku. Pomoc jim opět nabídla temná monstra.


Mezitím přátelé Kyoko se museli rychle rozhodovat.
"Vypadá to,že nás bude čekat opět tuhý boj." ozval se Tacuki.
"Co jiného nám zbývá." odvětila Chiriko.
"Isamu,kolik jich tam je?"
"Nevím. Vidím zatím ty tři,Ikuto."
"To nám ještě scházelo."
"Je jich tam devět." odpověděl Hakuoro.
"Teď už stačí rozhodnout,kdo s kým bude bojovat." promluvil Irie. Kujou také něco navrhl.
"Co kdybychom bojovali takhle? Kairi si vezme anděla s hnědými křídly. Já Toshia a Ikuto Schuichiho. Na zbytek zůstanou monstra. Souhlas?" Nikdo nic nenamítal. Jen otec Kyoko řekl:
"Půjdu jí hledat." Před Kyoko se objevila Yuhi.
"Yuhi."
Pojď se mnou."
"Ale proč?"
"Prostě pojď." Poslechla,ale podezřívala ji. Dorazily do ohromného sálu.
"Tady to uknočíme."
"Co tím chceš říct?"
"Uvidíš." Dívka na naši hrdinku zaútočila. Vyhýbat se útokům bylo těžké. Uslyšela známý hlas.
"Kyoko!" Patřil jejímu otci.
"Pane Hiroko! Nechoďte sem!"
"Proč? Jsi od ní,ty příšero!" Její otec vrazil do Yuhi,tak silně,že se uhodila do hlavy.
"Není ti nic?"
"Proč jste sem chodil? Víte,že je to nebezpečné?"
"Měl jsem o tebe strach."
"To je ted jedno. Musíme rychle pryč." Vzala ho za ruku a oba dva utíkali ze sálu. Dostali se doprostřed bojiště. Její přátelé viděli,že je v pořádku. Yuhi je nenechala jen tak odejít.
"Za to zaplatíte!" Nečekaně vyslala vlnu energie,která všechny zahalila. Co se s nimi stalo?

21. Nepříjemné rozuzlení

30. května 2012 v 21:35 | Linda
Kyoko byla zavedena zpět do domu. Byl čas večeře. Yuhi s nbimi nevečeřela. Raději si šla lehnout. Dívka se neustále musela dívat ven z okna.
"Co se děje?" zeptal se Schuichi.
"Jenom se mi zdá,že bude pršet."
"To ja asi pravda."
"Kdo se stará o počasí? Já se starám o svůj žaludek." ozval se Toshio,ale Haruo promluvil:
"O něj se staráš každé dvě hodiny."
"Buď zticha." Ti dva se pustili do diskuze.
"Schuichi,můžeš jít na chvíli ven? Chtěla bych si s tebou o něčem promluvit."
"Tak fajn." Vyšli ven do černočerné tmy. Bylo docela chladno. Foukal studený vítr a všude bylo ticho.
"O čem jsi to se mnou chtěla mluvit?"
"Ještě jsi mi neodpověděl na otázku."
"Na jakou?"
"Proč ubližujete mým přátelům? Nic vám přece neudělali."
"Bylo to na přání slečny Yuhi."
"Yuhi dělá chybu."
"Chybu? Jak to myslíš?"
"Nic z toho,co jste mi řekli,nedává smysl. Co když to Yuhi nedělá z vlastní vůle?"
"Tak mi řekni,kdo nám dává ty rozkazy."
"Ještě jsem ti neřekla jednu věc. Byla jsem v ředitelně a potkala jsem ředitele."
"Ředitele?"
"Řekl mi,že jsi jeho syn. Nemám pravdu?"
"Bohužel."
"Požádal mě o laskavost."
"Můj otec? A laskavost?"
"Hm. Řekli mi,že pokud mi s Toshiem něco uděláte,mám mu všechno říct."
"Tohle ti řekl?"
"Ano."
"A povíš mu o tom,že jsme tě unesli?"
"Proč bych měla? Ještě jste mi nic neudělali."
"Chápu."
"Ty s otcem moc nevycházíš,že?"
"Dalo by se to tak chápat."
"Nemohl by být s Yuhi ve spojení a za tím vším být on?"
"A na to jsi přišla zase jak?"
"Nevím, jako by mi to někdo řekl." Ani jeden z nich si nevšiml,že je Yuhi pozoruje a vůbec se jí to nelíbí.



Mezitím se přátelé Kyoko chystali na cestu. Měli převahu,ale Kairi si stále nebyl jistý s otcem Kyoko. Ještě se ho cestou ptal.
"Strýčku, víte,jak tím riskujete svůj život? Kyoko bude nešťastná,pokud se vám něco stane."
"S tím bych si hlavu nelámal."
"Jak to můžete říct? Copak vám na ni nezáleží?"
"Jistěže záleží,ale co mám podle tebe dělat?"
"Nechat to na nás."
"A riskovat tím zmaření dalšího života? Vy jste mladí a celý život máte před sebou . Já jsem starý a můj život se chýlí ke konci."
"To neříkejte. Je vám teprve 48."
"To už je skoro padesát. Pokud zemřu, postarej se o Kyoko a o dům. Všechno dědictví bude ponecháno vám dvěma. To si pamatuj."
"Dobře." Brzy na to dorazili na místo.

20. Návnada z vlastní vůle

29. května 2012 v 14:52 | Linda


Yuhi byla ve svém pokoji a pozorovala spící Kyoko na zahradě. Zrovna s někým mluvila.
"Na vaše přání jsem k sobě vzala tu dívku Kyoko."
"Výborně. Smím se zeptat,jestli můj syn pracuje dobře s respektem a vší poslušností?"
"Nemějte obavy. Zatím nic neví."
"Na vás je opravdu spoleh."
"Proč se o tu dívku,ale zajímáte?"
"Nevíte? Ta dívka má schopnosti jako každý jiný anděl."
"Opravdu? Já z ní nic necítím."
"Možná proto,že svou moc schovává."
"Copak ona to umí?"
"To nikdo neví."
"Nezapomeňte,že jste mi slíbil říct o místě,kde se nachází ta síla."
"Žádný strach. Vše jde podle plánu."
"Tak já zatím už půjdu."
"Musím vás varovat. Její přátelé si pro ni určitě přijdou."
"Ať si přijdou. Dokud ji budu mít, udělají všechno,co jim řeknu."
"Naháníte mi strach."
"Fajn. Nashledanou." Zavěsila. Podívala se naposledy na Kyoko a pak odešla.


Mezitím Kairi s ostatními spřádali plány.
"Kde je Kyoko přesně držena?" zeptal se Zen.
"V jedné věži. Jsou tam myslím pouze čtyři andělé."
"Tak malý počet? To jste je mohli lehce přemoct." ozval se Ren.
"Když měli rukojmí,tak asi těžko."
"Tak co tedy uděláme?" ozval se Tacuki.
"Budeme muset získat Kyoko silou."
"Tím myslíš,že budeme bojovat,že?" dodal Ikuto.
"Dalo by se to tak říct."
"Jenže, i když jsou čtyři, jsou praktivky ve výhodě." promluvil Kujou.
"Jak to myslíš?"
"Oni mají Kyoko. Ta bohužel teď nemá sílu,se kterou by s nimi mohla bojovat. A kdoví,kde ji budou schovávat. Je to příliš riskantní."
"To je asi fakt."
"Co kdybychom použili návnadu?" navrhla Isamu.
"Jakou?"
"Někoho nápadného." Přemýšleli a pak uslšeli hlas:
"Já bych to tedy udělal."


Dívka otevřela oči. Byla odpočnutá dost. Za chvvíli zdálky zaslechla hlas:
"Odpočnula sis?" Patřil Yuhi.
"Yuhi. Ano,mockrát děkuju."
"Za málo." Kyoko vstala a oprášila se.
"Chtěla bych si s tebou o něčem promluvit." Obě dvě stály proti sobě a začaly si povídat.


Všichni byli překvapeni. Ten,kdo se nabídl jako návnada, byl otec Kyoko.
"Jste si tím jistý? Kyoko by to nikdo nedovolila."
"Moje dcera vždy bojovala,aby mě ochránila. Teď je řada na mě."
"To přece.."
"Četl jsi její deník?" Irie byl překvapený a zeptal se:
"Ona si vedla deník?" Pan Hiroko ho vytáhl a položil ho přede všemi na stůl. Kairimu se nechtělo jej otevřít. Nakonec to udělal. Všichni její přátelé mohli vidět,co vše bylo uvnitř.
"To je.." Díval se na všechny obrázky. Nevěděl,jak,ale v deníku byl zaznamenána událost s Kajim, také vznik Legendárního anděla, objevení Zephela, spřátelení s Niviem a Fuuyumi, seznámení s Kujouem a jeho bratrem a dokonce i místo královny.
"Jsou to její vzpomínky. Nemám pravdu?"
"Jak jste je získal?"
"Nezískal. Sama Kyoko je poznamenala."
"To není možné. Nic si nepamatuje."
"Možná ne,ale co když se jí o tom zdálo. Klidně otoč dál." Udělal to. Na další stránce byly všechny útoky pěkně pod sebou.


KYOKO
-kouzlo nápravy
-kouzlo vize budoucnosti
-křídla osudu
KAIRI
-telepatické schopnosti
ZEN
-světelné koule
REN
-světelné koule
PADLÍ ANDĚLÉ
-sjednocený útok
TACUKI
-chapadla
CHIRIKO
-vlákna vody
ZEPHEL
-zlatá pěst
NIVIA
-kouzelná flétna
FUUYUMI
-obraz minulosti
BEWANI PĚTICE
-dračí ocas


Překvapení nebrala konce.
"Tak už mi věříš?"
"Opravdu to chcete udělat?"
"Ano."
"Tak dobrá. Vyrážíme.ů Po tomhle přesvědčivém důkazu nemohli pochybovat.

19. Letní sen

28. května 2012 v 21:48 | Linda
Toshio a Schuichi provázeli Kyoko po jejich sídle. Právě šla po dlouhé terase s mramorovými sloupy natřené červenou barvou. Okolo se nacházela zahrada plná květin a uprostřed stál velký strom. Starý nejméně 300 let. Zdálo se,že tu často fouká vítr.
"Tak tady žijete?" zeptala se.
"Dalo by se to tak říct,ale tohle není náš domov. Chodíme sem jenom při odpočívání." odpověděl jí Schuichi.
"Takže jste tu skoro pořád,že?"
"Přesně tak." odvětil Toshio. Dívka se zastavila.
"To tu jste jenom vy čtyři? Necítíte se tu osamělí?" Oba dva se nejdřív podívali na sebe a pak na ni.
"Kvůli tomu si nemusíš dělat starosti."
"Ale.."
"Máme jeden druhého."
"Tak pojďme." Se skloněnou hlavou šla vpřed. Opět zpomalila a otočila hlavu ke stromu. Vítr začechral s jeho korunou a nechal spadnout listí a květy. Na její tváři byl udivený výraz. Uslyšela hlas,který volal její jméno.
"Kyoko! Kyoko!" Otáčela se na všechny strany a pak šla ke stromu. Dotkla se opatrně jeho kmene.
"Slyšeli jste ten hlas?"
"O čem to mluvíš?" ptal se Toshio.
"Ten strom mě volal."
"My jsme nic neslyšeli." dodal Schuichi.
"Zvláštní. Copak jsem ten hlas slyšela pouze já?" Uslyšeli jiný hlas.
"To byl nejspíš duch stromu.ů
"Haruo!" Anděl seděl na stromě a pozoroval je.
"Proč sedíš na tom stromě?"
"Neměl jsem,co dělat."
"A cos myslel tím duchem stromu?"
"Tenhle strom žije sám od sebe jako každý jiný strom."
"Ale proč volal moje jméno?"
"Asi proto,že tě zná."
"Zná mě? Copak jsme se někdy viděli?"
"Možná."
"Můžu se na něco zeptat?"
"Na co?"
"Proč sloužíte Yuhi? Proč jste napadli mé přátelé? Neudělali nic špatného."
"No to je."
"Děláte něco z vlastní vůle?" Žádný z nich nedokázal odpovědět. Cítila se provinile. Povzdechla si.
"Nemusíte mi odpovídat. Ne že bych proti vám něco měla,jenom chci znát pravdu. Za co bojujete?" Toshio se zase dostal ke slovu.
"Já bojuju za sebe."
"Měli jsme čekat,že něco takového řekneš. Nechceš náhodou tu sílu?" stěžoval si Schuichi. Kyoko se podívala na svou ruku a říkala si:
"Měla jsem taky takovou sílu?" Haruo ji tiše pozoroval.
"Že by zapomněla?" Unaveně zívla.
"Nejsi náhodou unavená? Jestli chceš,můžeš si odpočnout."
"Děkuji. Vadilo by,kdyby to bylo tady?"
"V tom nevidím problém."
"Dobře." Odcházeli. Posadila se na zem, vzhlédla k obloze a nakonec zavřela oči. Nechala se unášet sny. Zdálo se jí něco povědomého. Na louce stála holčička. Nevěděla proč,ale připomínala jí Yuhi. Vedle ní byla jiná holčička s červenými vlásky a malým úsměvem na rtech. Vypadalo to,že si dobře rozumějí. Jenže rázem pocítila něco zvláštního.
"Co se to se mnou děje? Jako by se ve mně něco zlomilo." Všechny emoce vypluly na povrch. Smutel, zmatek, bolest, touha něco vědět a úzkost. Aniž by si to uvědomila, otevřela oči. Stále spala pod tím stromem. Neslyšela jeho hlas,ale v hlavě jí vířily myšlenky ohledně jejích přátel.
"Jsou v pořádku? Doufám,že ano." Netrvalo dlouho a opět jí přemohl spánek.

18. Síla z jiného světa

27. května 2012 v 11:36 | Linda
Kyoko následovala Harua a brzy dorazila do zvláštního sálu,který v životě neviděla. Tentokrát v něm čekali už všichni. V čele seděla Yuhi. Po pravé straně seděli Toshio se Schuichim a na levou stranu si sedl Haruo. Kyoko zůstala překvapeně stát.
"Kyoko,posaď se." Nehnula se.
"Neboj se. Nic ti neuděláme. Jenom se posaď." Poslechla. Čekala na vysvětlení.
"Smím se na něco zeptat?" Yuhi se na ni podívala.
"Proč jste chtěla mě a ne mého otce?"
"To je přece jednoduché. S dívkou se lépe povídá."
"Nemyslím si,že to je jediný důvod."
"Máš pravdu. Chci,abys mi pomohla získat sílu."
"Sílu? Jakou?"
"Dlouho uschovanou. Na tomhle světě je někde síla,která čeká,až jí získá nějáký anděl a jím budu právě já."
"Zní to trochu šíleně."
"Ani ne. Všechno ti vysvětlí ti dva později. Teď jsem unavená,takže si jdu zdřímnout. Haruo!"
"Ano. Hned." Naše hrdinka zůstala sama s Toshiou a Schuichim.


Otec Kyoko stále spal. Ostatní stále plánovali,jak Kyoko zachránit. Ke slovu se přihlásil Ren.
"Nepůjdeme jim zdemolovat sídlo?"
"To by nebyl rozumný plán." odsekl Zen.
"Proč?"
"To nejde. Viděl jsi,že my jsme dostali zakázáno od Zephela se do toho vměšovat."
"On a jeho rozkazy."
"Je to náš král a jeho rozkazy jsou absolutní. Nezapomeň,že Nivvia a Fuuyumi s ním souhlasili."
"A co s tím. Kyoko je zase naše královna. Nemůžeme dovolit,aby se jí něco stalo."
"Kyoko je teď pouze opět naše Kyoko."
"Jo, až na to,že trpí amnézií. Bůh ví,kdy se jí vrátí paměť."
"Tak to nemusíš říkat mně." Isamu je okřikla.
"Buďte už zticha! Pokud se chcete hádat,běžte ven." Bratr jí uklidňoval.
"No tak,klid."
"Správně. Takovým způsobem nikam nedojdeme." povzdechl si Tacuki.
"Neměl bys napodobovat Kairiho." řekla jeho sestra.
"Bože. Měli bychom si v klidu sednout a promyslet si to." stěžoval si Hakuroro,ale hádka pokračovala dál.


Kyoko čekala. Nakonec se zeptala:
"Proč pracujete pro Yuhi?" Toshio odpověděl:
"Do toho ti nic není." Jenže Schuichi udělal pravý opak.
"Taky chceme tu sílu."
"O té,co nám říkala Yuhi?"¨
"Ano. Je to síla,kterou nemá nikdo z nás. Její objevení by nám ulehčilo život."
"Ale co pak?"
"Jak pak?"
"Já si nemyslím,že je to dobrý nápad."
"Proč tohle říkáš?" ptal se Toshio.
"Tak si to představte. V téhle galaxii existuje nespočet světů. Já znám pouze tři. Obyčejní lidé o tomhle všem nemají ani ponětí a kdyby se ta síla vymkla kontrole, mohla by zničit úplně všechno. "
"To bereme na vědomí,proto jeden z nás musí tu sílu ovládnout. Řekneme ti vš. Jen nás bedlivě poslouchej." Poslouchala a nechala se zasvětit do jejich cíle.

17. Smůla a ztracená důvěra

26. května 2012 v 21:10 | Linda
Naši přátelé měli otce Kyoko zpátky,ale dívka byla pryč. Kairi seděl u svého strýčka celou hodinu. Brzy se probudil.
"Strýčku,není ti nic?"
"Jsi to ty,Kairi?"
"Ano."
"Je mi fajn. Kde je Kyoko?" Chlapec si povzdechl.
"Promiň. Nedokázali jsme ji zachránit."
"Chápu."
"Nebolí tě nic?"
"Ne. Směl bych se tě na něco zeptat?"
"Na co?"
"Pamatuješ si na osobu jménem Haruo?"
"Haruo? Myslím,že jsem to jméno už slyšel,ale nic mi to neříká."
"Aha."
"Proč? Je to důležité?"
"Možná."
"Jak možná?"
"Ale nic. Mohl bys mi povyprávět,co se za ten rok a půl událo?"
"Nevím,jestli bych měl."
"Pokud jí chceš zachránit, musíš mi vše říct." Kairi přikývl a začal úplně vyprávět od začátku.


Naše hrdinka zatím otevřela oči a viděla,že leží na posteli.
"Kde to jsem?" Potom si vzpomněla. Uslyšela hlas Harua.
"Jsi vzhůru?"
"Ty jsi ten Yuhin služebník."
"Správně."
"Kde je můj otec? Je v pořádku?"
"Měl by být. Nezapomněla jsi na to,že jsi obětovala svou svobodu za tu jeho."
"Jak bych mohla. Budete mě tady asi držet jako rukojmí a čekat,dokud se mi nepodaří utéct."
"To si nemyslím. Mýlíš se."
"Já vím. Nemůžete být tak naivní."
"Kyoko,pamatuješ si na mě?"
"Měla bych?"
"No,možná."
"Bohužel tvá tvář ani tvé jméno mi nic neříká."
"Toho jsem se bál."
"Proč?"
"Nevšímej si toho. Pojď. Yuhi tě očekává." Následovala ho.


Kairi dopověděl příběh a uslyšel povzdechnutí.
"Tak tohle se všechno dělo za mými zády?"
"Omlouvám se."
"To nemusíš. Nic z toho není tvoje chyba. Měl jsem to tušit."
"Jak to myslíte?"
"Miaka byla vždy výjimečná žena. Není divu,že Kyoko je po ní."
"Chcete říct,že jste o tom věděl?"
"Tak trochu. Někdy se mi stalo,že jsem pracoval dlouho do noci a vyšel jsem z pracovny jenom,když jsem se potřeboval napít. Už několikrát jsem viděl,že Kyoko běží ven v noci. Chtěl jsem ji zastavit a říct jí,ať je opatrná. Tolikrát když jsem viděl její smutek,nedokázal jsem jí utěšit nebo podat pomocnou ruku."
"A teď ještě ke všemu ztratila vzpomínky,že?"
"Ano. I když ji je teprve sedmnáct, je to pořád nevinná dívka. O světě venku nemá žádné potuchy. A teď jsem ji opět uvrhl do nebezpečí."
"To není pravda."
"Kairi,jsi moc hodný chlapec,ale měl bys vědět,že moje dcera nese osud mě a Miaky. Musí to být pro ni těžké,proto bych tě chtěl o něco požádat."
"O co?"
"Postarej se o ni."
"O to se nemusíte bát. Přivedu jí zpátky."
"Budu tady na vás čekat a odpočívat." Otec Kyoko zavřel oči a usnul. Boj ještě nekončí.

16. Odnětí svobody

25. května 2012 v 21:31 | Linda
Yuhi stála uprostřed všeho dění. Všichni očekávali,co udělá.
"Haruo, přiveď ho a pozvi sem všechny hosty."
"Jak si přejete." Naše hrdinka se brzy setkala se zraky svých přátel a samozřejmě se svým otcem.
"O co se to pokoušíš?" zeptal se Irie.
"Buď zticha a dobře se dívej." Kujou s Kairim si dívky všimli.
"Není to Kyoko?"
"Co tu dělá?" řekl její bratranec. Tacuki s Chiriko zareagovali též. Hakuoro chtěl zaútočit,ale Yuhi ho zastavila.
"Jestli někdo z vás zaútočí,přijde pan Hiroko o život." Ztuhli. Podívala se na Kyoko.
"Volba je pouze na tobě. Obětuješ svého otce,nebo sebe?"
"O čem to mluví,Kyoko?!" zeptala se Isamu.
"Domluvily jsme se na výměně." Yuhi stále čekala a mluvila. Nakonec byla připravená odpovědět.
"Já tedy.."
"Nedovolíme ti to provést!" vykřikl Amayaka.
"Přesně tak. Vrátíme se domů s oběma." přidal se Ikuto.
"Chcete zaútočit? To vám nedovolím. Toshio! Schuichi!" Oba použili kombinovaný útok a vytvořili kouř.
"Haruo,zajmi ji."
"Ano." Naše hrdinka nic neviděla,ale nastal okamžik,kdy spatřila Harua se svým otcem. Jako by se čas na chvíli zastavil a oni mohli komunikovat telepaticky.
"Prosím,propusť mého otce."
"Musíš udělat výměnu."
"Půjdu s tebou dobrovolně. Jen mu neubližuj." Haruo byl překvapený. Měl pocit,že spatřil slzy. Za chvíli kouř zmizel a Kyoko byla v naručí nepřítele. Její otec byl u jejích přátel.
"To bychom měli."
"Myslíte si,že vás necháme jít?" přidal se Hakuoro.
"Proti nám už nic nezmůžete." Schuichi použil rostliny,které je uvěznily a nepustily,dokud nezmizeli. Bylo jisté,že tentokrát Yuhi vyhrála.

15. Slečna Yuhi

24. května 2012 v 11:56 | Linda

Irie s Kyoko dorazili k černé věži. Netušili, že je někdo pozoruje. Otec Kyoko se probudil. Vstal a podíval se z okna. Uviděl svou dceru.
"Kyoko." Za jeho zády se ozval klučičí hlas.
"Už jste se probral?"
"Co jí chcete udělat?"
"Zatím nic. Vaše dcera vás přišla zachránit."
"Proč?"
"Protože jste nejdůležitější osoba v jejím životě."
"Jak to můžete vědět?"
"Protože Kyoko byla moje blízká přítelkyně před 8 lety."
"Před 8 lety? Neříkejte,že..?"
"Ano. Vaše dcera míří do záhuby kvůli rozhodnutí,které kdysi učinila." Oba to pouze smutně pozorovali.
"Irie,cítíš někde ostatní?"
"Ano. Nejblíž nám jsou Tacuki s Chiriko."
"Vydáme se tedy za nimi."
"Dobře." Zlá osoba je neustále sledovala.
"Tak ty jsi ta,kterou hledám. Pojď hezky za mnou." Dvojici se pořád něco stávalo. Zdi se hroutily, podlahy se propadaly a z neznámých míst létaly zbraně. Místo,aby našli své přátelé, dorazili rázem ke svému nepříteli. Před nimi stála Yuhi. Dívka s modrými vlasy a úšklebkem na obličeji. Sedící v kamenném křesle s ledovým výrazem v obličeji.
"Kdo jsi?"
"Mé jméno je Yuhi. Už dlouho jsem očekávala tvůj příchod."
"Opravdu?"
"Ano."
"Nemluv s ní." ozval se Irie. "Ona je náš nepřítel."
"Ale,ale. Malý andílek s černými křidélky. Nesnáším,když se mi někdo plete do konverzace." Oba byli připraveni k boji.
"To si myslíš,že mě porazíš?"
"Určitě."
"Opravdu nechceš vědět,co se stalo tvému otci?"
"Mému otci?" vykřikla Kyoko. "Co jsi mu udělala?"
"Nic. Je zatím v pořádku. Pokud ho chceš zachránit, obětuj svou svobodu za tu jeho."
"Když to udělám,propustíte ho?"
"Samozřejmě. Já své sliby plním." Než se nadáli, dovnitř vtrhli Kairi s Kujouem a Toshio se Schuichim. Dívka byla docela překvapená.
"Vy jste je ještě neoddělali?"
"Hluboce se omlouváme,slečno Yuhi." řekl Toshio.
"To nevadí. Teď když jsou tu všichni,které potřebuju,je načase začít. Uvidíme,kdo vyhraje." Co má nepřítel za lubem?

14. Odvedení pozornosti

23. května 2012 v 9:00 | Linda

Před Kyoko a Kairi se objevilo něco,co viděli poprvé v životě. Z některých stromů v lese se tvořila příšera. Větve připomínaly ruce, koruny hlavu a kmen s kořeny nohy.
"Co je to?"
"Připomíná to trochu rostlinné monstrum,Irie." Strom na ně upřel své oči.
"Vetřelci! Zničím vás!"
"Asi bychom měli utíkat." Irie popadl Kyoko za ruku a běžel s ní.
"Neměli bychom bojovat?"
"V žádném případě."
"Proč ne?"
"Nemůžu dovolit,aby ses zranila. Já se vyléčím,ale pokud zemřeš,co na to řeknou ostatní?" Monstrum na ně útočilo. Stěží se mu vyhýbali. Museli se někam schovat. Na chvíli nastalo ticho.
"Co budeme dělat? Nemůžeme se tu schovávat věčně."
"Musíme bojovat."
"Kyoko.."
"Jiná možnost přece není. Ostatní jsou v nebezpečí. Kdoví,co se jim už stalo."
"Jenže je to riskantní."
"Já vím,ale od čeho jsou přátelé? Jistě, nevzpomínám si na vás. Nevzpomínám si na nikoho,ale ten hřejivý pocit,který cítím,když jsme všichni spolu,nezmizel."
"Hřejivý pocit.."
"Ano. To je naše pouto. Bojuj,Irie. Zvládneme ho porazit."
"Dobře." Vystoupili ze své skrýše a Irie roztáhl křídla.


Kairi s Kujouem bojovali na život a na smrt. Stejně tak jako ostatní. Na ostatní čekali už jiné příšery živící se strachem.
"Tohle nemá konce." stěžoval si Ikuto.
"Jenže přece se nenecháme zastašit bandou příšer." přidal se Tacuki.
"Jsme silnější,než oni." promluvil Hakuoro.
"Kluci,vy víte,co říct." dodala Isamu. Netrvalo to moc dlouho. Za chvíli si probojovali cestu skrz. Haruo vše viděl a šel ohlásit slečně Yuhi.
"Takže moje příšery byly poraženy?"
"Ano."
"Nevadí. Uvidíme,jak si povedou dál."
"Slyšel jsem nějáký hluk v Temném lese. Směl bych se tam jít podívat?"
"Dělej,jak myslíš."
"Rozumím."


Slečna Yuhi, 17 let

rodina: matka, otec
ovládá: používá vodu. Vytvoří si pramínky vody a s pomocí křídel je na své nepřátelé používá.
minulost: narodila se jako anděl a v lidském světě se spřátelila s Kyoko,ale díky jedné události na ní zapomněla a opustila jí.( Detaily se dozvíte v dalších kapitolách)



Kyoko s Irie byli připraveni.
"Zemřete!" křičelo rostlinné monstrum. Svou rukou máchlo na naše přátelé.
"Kyoko,běž se schovat."
"Ne,budu bojovat s tebou."
"Ale.."
"Prosím."
"No dobře." Vzal jí do náruče a vzlétl k obloze.
"Tady jsem,příšero. Kyoko,drž se. Bude tu trochu foukat." Vyrazil vpřed. Monstrum ho po zemi následovalo a máchalo větvemi. Haruo,který právě letěl do Temného lesa, je uviděl. Všiml si Kyoko.
"Ta dívka je.." Zůstal schovaný a sledoval jejich souboj.
"Irie,používáš nějáký útok?"
"Ano. Naučil jsem se nový útok."
"Dobře." Vysvětlila mu malý plná,který vymyslela.
"To myslíš vážně? Je to nebezpečné."
"Za pokus to stojí."
"Když myslíš." Haruo přemýšlel.
"Ten kluk má černá křídla a ta dívka v něj má důvěru. Mohla by být..?" Kyoko hledala očima nějáké slabé místo stromu.
"Támhle,Irie!" Spatřila malou větvičku,která trčela z koruny tromu.
"Jsi si jistá?"
"Ano."
"Tak jdu na to." Soustředil sílu do své ruky, zvedl jí nahoru a řekl:
"Dračí paprsek!!" Z ruky vystřelil rudý paprsek,který monstrum zničilo. Bylo po všem. Haruo viděl vše. Roztáhl křídla a vrátil se za Yuhi. Co bude dál?

13. Setkání s nepřítelem

22. května 2012 v 14:34 | Linda

Nepřátelé naše hrdiny už očekávali.
"Jsou tady." řekl dívčí hlas.
"Co budeme dělat?" zeptal se její služebník Haruo.
"Vyšli Toshia se Schuichim,aby zničili ty dva,kteří se sem blíží."
"Co když se objeví ostatní?"
"Budou mít nachystané překvapení."
"Jak si přejete,slečno Yuhi." Pak zmizel. Dívka zůstala sama. Sáhla si na krk. Dotkla se náhrdelníku,který ji visel na krku. Usmála se na něj.
"Zajímalo by mě,proč je pro mě tak důležitý?"


Mezitím Kairi s Kujouem dorazili na místo. Za chvíli se tam sešli i ostatní.
"Je to toto místo?" zeptal se Tacuki.
"Na 100%." řekl Kujou.
"Fajn. Měli bychom tedy jít,ne?" přidal se Hakuoro.
"Měli bychom být opatrní. Kdo ví,co pro nás všechno nachystali." dodal Ikuto.
"Každopádně jdeme!" zvolala Isamu. Přikývli. Vtrhli dovnitř. Uvnitř věže bylo spoustu prostoru. Problém byl,že skoro na každém rohu byly dveře. Neměli čas tam jenom tak postávat,proto se znovu rozdělili. Jakmile ušli pár metrů, uslyšeli výbuch.
"Kam si myslíte,že jdete?"
"Ten hlas.."
"Muísme se o vás znovu postarat."
"Toshio!" Modrovlasý se na Kujoua usmál.
"Myslím,že máme nevyřízené účty. Je načase je vyrovnat."
"To máš myslím pravdu." Na Kairiho zůstal Schuichi.


"Kam to běžíme?" zeptal se Irie.
"Do Temého lesa."
"Není to nebezpečné?"
"Ne. Můžou mít problémy. "
"Pokud jde o nás, bojíš se a to často."
"Mohlo by se vám něco stát."
"Ale Temný les není nejlepší nápad."
"Proč ne?"
"O tom lese kolují strašně zvláštní pověsti."
"Jaké?"
"Potoulávají se po něm duchové.
"Duchové?"
"Nepotkali jsme už jednoho?"
"Nemyslíš Kajiho?"
"Přesně jeho." Ozvalo se žasustnutí. Zastavili se.
"Slyšel jsi to?"
"Zřetelně."
"Co to mohlo být?" Za chvíli bylo na jejich otázku odpověděno. Co se před nimi zjevilo?

12. Neobyčejná věštba

21. května 2012 v 21:08 | Linda
Dívka na ně trpělivě čekala. Pořád dokola přemýšlela.
"Proč unesli zrovna jeho?" Irie jí pouze bezmocně sledoval.
"Nebylo by lepší,kdyby unesli mě?"
"To neříkej."
"Irie."
"Kyoko,stále nechápeš,že chránit tě je naší prioritou?"
"Jak prioritou?"
"Máš spoustu nepřátel. Není to tvoje chyba. Jenže jelikož nedokážeš použít svou sílu, musíme tě chránit."
"Tím chceš říct,že jsem bezmocná."
"No v jistém slova smyslu."
"Vrátí se mi někdy síla?"
"Těžko říct."
"Chápu."
"Bude lepší,když se trochu prospíme."
"Dobře." Oba dva si sedli vedle sebe.
"Zůstaneš tady se mnou?"
"Nemám na vybranou. Musím tě chránit."
"To je pravda." Zanedlouho oba usnuli.


Mezitím naši přátelé museli do Temného lesa.
"Na jakém místě přesně jsou?" ptal se cestou Kairi.
"Není to daleko,ale musíme být opatrní." odvětil Kujou. Cestou se rozdělili. Amayaka s Ikutem si vzali východní část lesa, Hakuoro s Isamu si vzali západní část, Tacuki s Chiriko jižní a Kujou s Kairim severní. Zkoumali ho podrobně. Brzy objevili černou věž obklopenou neviditelmým štítem.
"Je to ono?"
"Samozřejmě. Připrav se,Kairi." Zanedlouho vtrhli dovnitř a dávali si pozor,aby nevyvolali rozruch.


Kyoko měla pocit,že slyší hlas. Ve snu se mohlo stát cokoliv. Viděla svého otce.
"Otče."
"Kyoko,musím jít."
"Kam?"
"Někam,kde je klid. Někam,kam můžu jenom já."
"Proč jenom ty?"
"Nejsi jako já."
"Co tím chceš říct?"
"Nemám čas." Její otec se začal vzdalovat. Odcházel.
"Počkej! Ještě jsi neodpověděl."
"Buď trpělivá. Vše se brzy dozvíš."
"Neopouštěj mě!!" vykřikla. Cítila něčí ruku a teplé slzy na tváři. Otevřela oči. Nad ní se skláněl Irie.
"Jsi v pořádku?"
"Ano."
"Co se stalo?"
"Opustil mě můj otec."
"Proč?"
"Nevím." Posadila se na postel a podívala se mu hluboce do očí.
"Každopádně vím,že jsou všichni v nebezpečí."
"Napadne je někdo?"
"Určitě. Jsou na pozemku nepřítele."
"Co budeme dělat?"
"Musíme vyrazit za nimi."
"Teď?""Ano. Ihned." Na nic nečekali a vyrazili.

11. Nepřátelé útočí!

20. května 2012 v 10:32 | Linda


Yuhi. Kyoko to slovo několikrát přečetla. Cítila,že tu osobu zná,ale nevěděla odkud. Když se podívala oknem ven, všimla si nějákého stínu. Sluneční světlo zářilo a svítilo jí přímo do očí.
"Kdo jsi?" zeptala se. Osoba neodpověděla. Roztáhla křídla a odletěla. Vítr,který její křídla vyvolala, jí úplně zastínila výhled.
"Co to bylo? Byl to anděl?" Nedokázala odtrhnout oči od toho místa.
"Proč se cítím tak smutná?" Po tváři ji stekly slzy. Její dunění vyrušil Irie.
"Kyoko,jsi tu?"
"Ano,Irie." Uviděl,že na tváři má slzy.
"Co se stalo? Proč pláčeš?"
"Ah,to nic. Jen jsem se zamyslela."
"Chápu."
"Děje se něco?"
"Právě,že ano. Zjistili jsme,že tvůj otec zmizel."
"Cože? Jak zmizel?"
"Nedávali jsme pozor. Zmizel nám přímo před očima."
"Kam?"
"Nejspíš do Temného lesa."



Mezitím na jiném místě. Neznámá osoba slétla dolů a za chvíli se ozval dívčí hlas.
"Máš ho?"
"Ano. Unesl jsem toho člověka."
"Cítíš od něj nějákou sílu?"
"Moc ne. Řekl bych,že je to jenom obyčejný smrtelník."
"Zase neuspěch."
"Ale viděl jsem jednu dívku."
"Dívku?"
"Ano."
"Jak vypadala?"
"Měla dlouhé rudé vlasy svázané do culíků, na sobě šaty."
"Smála se?"
"Právě,že ne. Naopak dívala se na mě takovým tím laskavým pohledem."
"Laskavým? Zjsitil jsi alespoň její jméno?"
"Myslím,že se jmenovala Kyoko."
"Kyoko." Otočila se a podívala se na unesenou osobu. Otce Kyoko. "Přijde mi to povědomé. Kde jsem ho už slyšela?"
"Je to tedy všechno?"
"Ano. Můžeš si odpočnout,Haruo." Anděl odletěl. "Jeho dej do věže."
"Jak si přejete."
HARUO SHINJI, 17 let

ovládá: hmyz
povaha: rychlý, věrný, oddaný
rodina: matka

I když si Kyoko nepamatovala svého otce, musela ho jít zachránit.
"Kyoko,kam to jdeš?"
"Za ním. Může mít potíže."
"Neboj se. Hlavně se uklidni."
"Ale,co když se mu něco stane."
"Nic se mu nestane." Oba dva byli stále v jejím pokoji a dohadovali se.
"Myslíš si,že by tvůj otec chtěl,abys tam šla a nechala se zabít?"
"Jenže.."
"Zachráníme ho. Slibuju."
"Dobře."
"Ostatní se už vydali ho zachránit. My tu na ně počkáme,ano?"
"Hm." Naše hrdinka stála u okna s deníkem a přemýšlela:
"Prosím,vraťte se brzy. Počkám tu na vás,ano?"

10. Dlouhodobé očekávání

19. května 2012 v 21:00 | Linda


Probudila se. Tacuki stále spal vedle ní. Vstala a otevřela okno. Dovnitř zavál studený vítr.
"Hm. Příjemný pocit." Ve dveřích se objevila Chiriko.
"Kyoko, oběd."
"To je už poledne?"
"Jistě." Podívala se stranou.
"Tacuki? Co tu dělá?"
"Povídali jsme si a on usnul."
"Co je to za bratra? Když jsem ho požádala,aby mi pomohl s domácími pracemi,odmítl."
"Takže jeho slabostí jsou domácí práce?"
"On na to nikdy nebyl. Vždy jsem všechno dělala já."
"Myslím,ale že teď vypadá víc uvolněně."
"To je pravda."
"Čas od času se člověk potřebuje zpovídat."
"To ano."
"Měli bychom jít na oběd."
"Neměli bychom ho probudit?"
"Později. Uvidíme,kdy se probudíme,ale schováme mu něco k snědku."
"Dobře." Obě si na to tleskly. Potichu vyklouzly z místnosti, zavřely tiše dveře a když byly pryč, Tacuki se pouze převalil a otevřel matně oči. Když se podíval,kolik je hodin, spadl během spěchu z postele.


Schuichi a Toshio se spolu bavili. Neměli moc dobrou náladu.
"Vážně to byl dobrý nápad?"
"Co tím myslíš,Schuichi?"
"Měli jsme se k ní přidat?"
"Co to povídáš? Ona nám přece dala sílu."
"Ta síla není její,ale naše."
"Když to říkáš."
"Jestli to zjistí můj otec,nevím,co se může stát."
"To se ho tolik bojíš?"
"Nejde o to. Toshio, ty ho znáš stejně dlouho jako já. Copak jsi pořád nepochopil,co dokáže?"
"Vím. Může ti tvoji a moji sílu vzít."
"Přesně tak. Proto nerad riskuju."
"To dává smysl."
"Jenomže,co když se s nimi zase setkáme?"
"Budeme muset bojovat."
"Bože."


U oběda se všichni dobře bavili. Jídlo bylo výborné a někteří měli velmi dobrou náladu, takže ostatním pozvedli náladu. Jenže vítr,který zavál až do pokoje Kyoko, otevřel její deník. Listy v něm se začaly otáčet až se nakonec zastavili skoro na poslední stránce. Na ní stálo černým inkoustem jedno slovo:
"YUHI." Co to znamená?

9. Opravdové pocity

19. května 2012 v 20:57 | Linda

Po nenáhlém incidentu měli naši přáteli zmatek. Kyoko nemohla uvěřit tomu,co slyšela. Podle toho za útokem byli Toshio se Schuichim. Dnes nemohl iani jít do školy.
"Proč to udělali?" zeptal se Tacuki.
"Pravděpodobně jsou to naši nepřátelé." odvětil Irie.
"Jenže co by to mělo za smysl?"
"To nevíme." dodal Kujou. "Víme jen to,že oba dva mají schopnosti."
"Hlavně ten Schuichi ovládá rostliny." přidal se Ikuto.
"Každopádně bychom se měli začít bránit a být ostražití. Nevíme,co můžou chystat." odpověděl nakonec Kairi. Mezitím někde na úplném jiném místě.
"Jaktože jste to ještě nenašli?!" křičel neznámý hlas. Patřil dívce.
"Velice se omlouváme." řekl klučičí hlas.
"No nic. Zjistili jste něco?"
"Nic."
"Kdo v tomto městě vlastní tu obrovskou sílu? Získám ji."



Naše hrdinka seděla ve svém pokoji. Do jejího pokoje někdo vstoupil.
"Kyoko.."
"Tacuki? Potřebuješ něco?"
"Chtěl bych si s tebou o něčem promluvit."
"O čem?" Zavřel dveře a posadil se na dřevěnou židli.
"Ohledně našeho nepřítele a tvých vzpomínek."
"Mých vzpomínek?"
"Ano. Pan doktor řekl,že máš amnézii. To znamená,že si na nás nevzpomínáš,že?"
"Tacuki."
"Jenže,co bude pak? Vzpomeneš si na nás? Nevzpomínáš si na to,ale díky tobě teď už nesloužíme svému otci,který připravil tvou maminku o život."
"Na to ti nedokážu odpovědět."
"A co si ten Toshio a Schuichi myslí? Jsou snad na hlavu? Zaútočí na Kujoua, Ikuta a Iriho."
"To přece není tvoje chyba."
"Všiml jsem si,že nepřítel je vždy někdo,koho známe."
"Opravdu?"
"Jistě,ty to nemůžeš vědět. Nepamatuješ si to." Pak udělal něco,co nečekala. Sedl si k ní na postel a položil hlavu do jejího klína.
"Tacuki?"
"Je to jenom na chvíli. Už jsem ti to jednou říkal. Ne jenom já,ale i Chiriko. Připomínáš nám naši maminku."
"Jak vypadala?"
"Měla rudé vlasy, krásný úsměv a především laskavou povahu."
"Zní to věruhodně. Chtěla bych ji vidět."
"Nemám u sebe žádný obrázek,takže ti ji nemůžu ukázat."
"Všechno je pouze ve tvé hlavě,že?" Než se oba nadáli, povídali si o vzpomínkách. Zanedlouho jí Tacuki usnul na klíně. Ozvalo se další zaklepání. Tentokrát to byl Kairi.
"Tacuki?"
"Psst." Přivřel dveře a sedl si vedle ní.
"Božíčku, už nám tu i usnul." řekla. "Ale jsem ráda,že se mu ulevilo."
"Zpovídal se ti tu?"
"Tak trochu. Kdo ví,co se ještě přihodí."
"To jo." Jejich rozhovor vyrušil Hakuoro.
"Kairi,můžeš?"
"Jasně. Tak zatím."
"Zatím." Když odešli, přemýšlela. Nakonec se jí také zavřela víčka a usnula.

8. Souboj a střetnutí

18. května 2012 v 21:48 | Linda


Nastalo ráno s ním další školní den. Andělé byli už na nohou.
"Dobré ráno,Kyoko." pozdravila Isamu.
"Dobré ráno."
"Už se těším na snídani. Jídlo tady je určitě lepší,než v našem světě."
"Myslíš?"
"Já to vím." Naše hrdinka otevřela lednici,ale nenašla tam moc jídla.
"Tohle pro všechny nestačí."
"Co budeme dělat?"
"Budu muset jít nakoupit." Ozval se Hakuoro.
"Já to udělám!" Dívky uviděly jeho obličej,který vykoukl ze dveří.
"Já se přidám!"
"Já taky." Hlasy patřily Chiriko a Tacukimu.
"To by pomohlo." Jenže nakonec se nabídl Kujou. Vzal s sebou Ikuta s Iriem. Cestou nepromluvil ani slovo.
"Kujou, víš vůbec,jak nakupovat?"
"Ani ne,Ikuto."
"Tak proč jsi nás vzal s sebou?" zeptal se jeho bratr.
"Vy jste si toho nevšimli?" Irie a Ikuto pokrčili rameny.
"Co myslíš?"
"Někdo nás už od včerejška pozoruje. Čeká na správnou příležitost." Otočil se a dodal:
"Vylezte,vy dva! Schovávání za popelnicí nepomůže." Ozvalo se zašustnutí.
"Jak jsi věděl,že jsme tady?"Na světlo vyšly dvě postavy.Toshio a Schuichi.
"Zase ty.Řekl bych,že nejsi obyčejný smrtelník."
"To platí i o tobě."
"Tvé jméno už jsem slyšel.Říká se ti Toshio.Síla,která se v tobě nachází,je docela na úrovni."
"Tak to vidíš.Je našase,aby začal náš boj."
"Jak chceš,ale víš s kým máš tu čest?"
"To mi nemusíš připomínat." Napětí mezi nimi stoupalo.


Mezitím Kairi a Amayaka probírali něco důležitého.
"Zatím se nic zvláštního nestalo."
"To je pravda,ale zatím Toshio se Schuichim nic neudělali."
"Jenže chystali se uhodit Kyoko,Kairi."
"Naštěstí jim v tom zabránil Kujou."
"Nebudou si tedy chtít podat jeho?" Oba se zarazili a rozběhli se.
"Kam to běžíte?" zeptala se naše hrdinka.
"Mají problémy." Nepotřeboval víc říct. Pochopila.


Schuichi si své soky měřil. Ikuto a Irie se mu zdáli nepříjemní.
"Nechcete se radši vzdát?" zeptal se jich.
"Ani náhodou. Proč bychom měli?" odsekl Ikuto.
"Vaše smůla. Zemřete jako potrava mých služebníků."
"Služebníků? Co tím myslíš?" Než se nadáli, vyrostly ze země před nimi obrovské rostliny s rudě krvavými květy.
"Ty jsi vládce rostlin?"
"Překvapen?"
"Ani ne."
"Uvidíš,co všechno dokážu." Zdálky se Kairi s Amayakou a Kyoko blížili.
"Musíme si pospíšit."
"Jenže Kujou a ti dva jsou silní,ne?" Společně zavolali.
"Zase právě teď! Bože!" povzdechl si Toshio a Schuichi souhlasil. Oba dva se snažili zmizet,ale naše hrdinka měla na chvíli pocit,že je okem zahlédla. Dobelhali se k nim. Naštěstí byla trojice v pořádku.

7. Blízký příchod

17. května 2012 v 22:00 | Linda
Toshio si měřil Schuichiho.
"Cos tam dělal? Můžeš mi to vysvětlit?" Ten si pouze povzdechl.
"Spal jsem."
"A co to,jak tě chytla za ruku?"
"Pomáhala mi vstát."
"A co ti řekla?"
"Že mám jít do třídy."
"A tys jí poslechl?" Toshio málem vybuchl. Křičel a Schuichi si musel zacpávat uši.


Kyoko byla v ředitelně. Pan ředitel s ní něco probíral.
"Kyoko,jak si vedou ti dva studenti?"
"Dobře."
"Udělal jeden z nich něco? Mluvte popravdě."
"Schuichiho jsem potkala cestou. Spal."
"Ten kluk.."
"Nerada se ptám,ale vy je znáte,pane řediteli?"
"To,co vám řeknu,si nechte pro sebe. Schuichi je můj syn."
"Váš syn?"
"Ano. Toshio je jeho nejlepší přítel."
"Chápu."
"Pokud by se vám kvůli nim něco stalo, řekněte mi to."
"Tak dobře."
"Teď běžte!" Poslechla a odešla. Když skončilo vyučování, pospíchala Kyoko domů. Do cesty jí někdo vstoupil. Poznala,že je to Toshio.
"Toshio? Potřebuješ něco?"
"Drž se od Schuichiho dál."
"Prosím?"
"Nerozumíš? Možná bych ti to měl ukázat." Zrovna kolem šli její přátelé.
"Není to Kyoko?" zeptala se Isamu.
"Vedle ní je Toshio! Co jí to dělá?" stěžoval si Hakuoro. Kyoko chtěl Toshio nejspíš uhodit.
"Utíkej od něj!" zakřičel Amayaka. Než mohl kdokoliv něco udělat, zastavil ho nesmrtelný anděl.
"Kujou!" zvolala.
"Kdo seš?"
"To tě nemusí zajímat. Nedovolím,abys na ni sáhnul."
"Bože." Odešel.
"Není ti nic?"
"Ne."
"Hej,vy dva!" zavolaly hlasy jejich přátel. Vydali se společně domů,ale nepostřehli,že celou situaci sledoval ředitel.
"Hra začíná!" Nastal večer. Neznámá osoba se pohybovala kolem domu. Zřejmě čekala na správný okamžik. Kdo to je?

6. Temné plány

15. května 2012 v 17:03 | Linda
"Kujou,dobře,že jste přišli." promluvil Kairi.
"Poslal nás Zephel. Máme vám pomoct." Ikuto promluvil:
"Tak tady žijete. Docela pěkné místo."
"Isamu!" zavolala Chiriko a běžela k černovlasé dívce. "Jsem ráda,že tě vidím."
"Já taky." Bratr černovlásky, Amayaka, se dal do řeči s Hakuorem a Tacuki s Iriem a Hakuorem. Kyoko to všechno pouze vážně pozorovala.
"Tohle jsou oni?" říkala si. "Zajímalo by mě,jestli se mi vzpomínky na ně ještě vrátí." Zarazila se. Zjistila,že jí Kujou pozoruje. Popošel k ní.
"Kyoko. Vzpomínáš si na mě?"
"Nejsi náhodou Kujou?"
"Ano. Víš, oodkud jsem?"
"Z Bewani."
"Vypadá to,že ti něco řekli."
"Proč jste sem přišli?" Nesmrtelný anděl nevěděl,jak má odpovědět,ale zkusil to.
"Kolem nás je zlo. Musíme udělat vše,abychom ho potlačili."
"Chápu." ozval se hlas Chiriko.
"Teď vám vše vysvětlíme. Budete s námi chodit do školy. Hlavně si dávejte pozor na nové studenty." Hosté poslouchali a hlasitě diskutovali.


NÁlsedující den se šla Kyoko projít. Bylo příjemné počasí. Ve škole byla právě přestávka. Cestou si četla knížku. Nečekala,že zakopne.
"Co to teď bylo?" Podívala se kolem sebe. Kniha jí vypadla z ruky a jediná věc,kterou viděla,byly něčí nohy.
"Kdo by to mohl být?" Za keřem našla spící osobu. Byl to Schuichi.
"To je ten nový student. Měla bych ho probudit?" Zatřepala s ním.
"Probuď se,Schuichi." Rozespale otevřel oči.
"Hm? Kdo jsi?"
"Na tom nesejde. Nemůžeš tu spát."
"Jen jsem si dal šlofíká. Škola počká."
"To si nemyslím. Neměl bys meškat školu." Vzala ho za ruku a vytáhla ho na nohy. Zazvonilo.
"Přijdu pozdě. Zatím se měj a běž do třídy!" Odběhla. Schuichi pozoroval svou ruku a všiml si,že z jednoho okna na Kyoko kouká Toshio. Temné plány se shromaždují.

5. Kujou a ostatní

14. května 2012 v 21:34 | Linda
Odložila knihu a zaužovala.Kdo ji připravil o vzpomínky ?Proč to udělal ?A co z toho bude mít ?Ozvalalo se zaklepání.
"Kdo je ?"
"To jsem já."
"Vstup."Dovnitř vešel Hakuoro.
"Hakuoro ? Co se stalo ?"
"Kairi mi řekl,abych ti vysvětlil,kdo k nám má přijít."
"Dobře."
"Poslal zprávu do světa andělů králi Zephela,který pošle nějaký anděly sem k nám,aby nám pomohli."
"Koho ?"
"Zřejmě anděly z Bewani."
"Bewani? Není to třetí svět?"
"Jak si to pamatuješ?" Na chvíli nevěděla,co má říct. Pak ukázala na deník,který držela v ruce.
"Co je to?"
"Můj deník. Není tam úplně všechno,ale přesto tam něco zůstalo." Hakuoro jím zalistoval. Najednou z toho něco vypadlo. Kyoko vstala a zvedla to. Jednalo se o fotografii.
"Tohle.." Nedávala pozor a o něco zakopla. Hakuoro celý překvapený nevěděl,jak má zareagovat. Naštěstí ji chytil,ale spadla mu do náruče.
"Kyoko,nezranila ses?"
"Ne."
"Měly bys být opatrná."
"Já vím. Promiň."
"Nemusíš se omlouvat. Jenom jsem upustil tvůj deník." Nečekaně po něm oba sáhli. Jejich prsty se dotkly. Pohlédli na sebe. Naše hrdinka stáhla ruku zpět a Hakuoro deník vzal.
"Tady."
"Děkuju. Poslouchej ta fotografie.." Uslyšeli Kairiho hlas.
"Jsou tady. Pojďte dolů."
"Pojďme." řekl její přítel a nastavil ruku.
"Ale co ta.."
"To dořešíme potom."
"Dobře." Chytla se jeho ruky a oba vyšli ven. Zahlédli je už zdálky.

4. Amnézie vs vzpomínky

13. května 2012 v 11:11 | Linda
Kyoko s Chiriko byly,co nevidět doma.
"Jste v pořádku?"
"Jasně. Nic nám není. Sakury byly opravdu moc krásné." odpověděla Kyoko Kairimu. "Že Chiriko?"
"Jo." odsouhlasila.
"Nedělejte si starosti." Její přátelé si nemohli pomoct. Většinou to byla ona,kdo si o ně dělá starosti. Ne naopak. Když zmizely z dohledu, začali se radit.
"Kairi,nemyslíš,že bychom měli dát Zephelovi vědět?" promluvil Hakuoro.
"Proč?"
"Tak když má Kyoko amnézii,bylo by potřeba mu to dát vědět."
"To máš asi pravdu. Uděláme to hned."



Ve světě andělů podal Ren zprávu,kterou dostal.
"Co se děje?"
"Pane, právě nám přišla zpráva od Kairiho."
"Jaká?"
"Stalo se něco nečekáného. Kyoko ztratila paměť."
"Jak to myslíš?"
"Na nikoho si nevzpomíná. Všechno zapomněla."
"Jak se to stalo?"
"Neznámý pachatel se jí snažil připravit o život pádem z výšky a ona se při pádu uhodila do hlavy."
"Píše ještě něco?"
"Ano. Do jejich školy přišli dva noví studenti."
"Jak se jmenují?"
"Toshio Arizawa a Schuichi Kado."
"Zřejmě to budou nepřátelé. Podivné. Myslím,že bych měl udělt nějáká opatření."
"Pošlete tam někoho?"
"Ano. Pětici z Bewani. Ti by se o to měli postarat. Musíme,co nejrychleji Kyoko navrátit paměť."
"Ještě něco."
"Co?"
"Jde ještě o její sílu. Kairi se doomnívá,že ji už neodkáže použít. Musela zapomenout jak."
"Tak to bude tedy velký problém." Nakonec Ren udělal o co ho Zephel požádal,ale co dál?


Mezitím Kyoko vešla do svého pokoje. Položila si tašku a posadila se na postel. Lehla si a dumala:
"Zdálo se mi to?" Vzpomněla si na to,jak slyšela šustit listí. Měla pocit,že tam někdo byl.
"Nemám vzpomínky. Nedokážu si na ně vzpomenout. Proč?" Převalila se na bok a vstala. Nohou na něco šlápla. Zjistila,že jde o knihu.
"Podivné. Nepamatuju si,že takovou knihu bych měla." Podívala se na ni pořádně a uviděla na ní napsáno: DENÍK KYOKO.
"Deník? Což znamená,že tam jsou moje vzpomínky?" Začala listovat. Skoro všude byly prázdé stránky,ale přece tam něco našla. Četla:
"Nevěděla jsem,kdo to je. Jeho jméno bylo Zen. Byl zraněný. Nemohla jsem ho tam nechat." O něco dál:
"Začíná se to komplikovat. Je ze mě kontraktor. Zen mě odteď musí chránit." Listovala a dozvídala se více. Ren byl Zenův bratr, její maminka zemřela, Nezumi byl otec Chiriko a Tacukiho, Zephel byl temný anděl historie a že Hakuoro byl její přítel z dětství. Víc se toho nedozvěděla,ale byla díky tomu šťastná. Přece tam něco zůstalo.

3. Známost z daleka

12. května 2012 v 21:31 | Linda

Po dlouhé a unávné noci si museli naši přátelé připustit,že vrátit Kyoko vzpomínky, nebude jednoduché. Museli se jí všichni představit a vysvětlít jí,kdo jsou. Právě teď museli do školy.
"Kyoko,tudy!" volala Chiriko a držela jí při běhu za ruku. Za nimi běželi Tacuki s Hakuorem a Kairim.
"Kvůli tobě přijdeme pozdě,Chiriko!" stěžoval si její bratr.
"Dáma musí jíst pomalu."
"Až nějákou dámu uvidím,dám ti vědět." podotkl Hakuoro. Naše hrdinka se zahihňala,ale rázem si všimla nějákého stínu. Zastavila se. Ostatní se zastavili s ní.
"Kyoko,co se stalo?" zeptal se Kairi.
"Zdálo se mi,že tam někdo byl."
"Opravdu?" Rozhlížel se a nelíbilo se mu to.
"Pospěšme si! Honem!" volala Chiriko. Přišli do školy právě včas. Její amnézie si nikdo nevšiml. Do třídy vkročili s učitelem neznámí studenti.
"Třído,dnes k nám nastupují noví studenti. Představte se. První vykročil.
"Jmenuju se Toshio Arizawa. Rád vás poznávám." usmál se chlapec sebevědomě. Měl krátké modré vlasy a rošťácký úsměv. Z jeho očí sršela nebojácnost a oddanost. Naopak ten druhý měl krátké sepnuté zelené vlasy. Jeho oči byly chladné a zářily šeříkově fialovou barvou. Mračil se a jevil nezájem. Pod okem měl malé znaménko.
"Mé jméno je Schuichi Kado." přestavil se neochotně. Holky se z nich mohly zbláznit a klukům z nich mrazilo v zádech.
"Ti noví se mi nelíbí." řekl Hakuoro Kairimu o přestávce.
"Myslíš,že jsou našimi přáteli nebo nepřáteli?" odvětil bratranec Kyoko.
"Podle mě bychom se od nich měli držet dál." dodal Tacuki. Všichni tři pozorovali Kyoko s Chiriko na lavičce. V hlavě jim znělo:
"Už kvůli ní." Odpoledne se chtěly dívky podívat na kvetoucí Sakury.
"Kyoko,počkej tu. Půjdu nám něco koupit k pití." Pak odběhla. Naše hrdinka osaměla. Přemýšlela. Květy Sakur jí dopadly na ruce. Nevšimla si,že jí někdo pozoruje. Uslyšela šustnutí.
"Já ti říkal,ať jsi zticha." šeptal jeden hlas a druhý odpověděl:
"To ty mě tady nutíš sedět."
"Je tam někdo?" zeptala se. Hlasy ztichly. Pak se stalo něco neuvěřitelného. Květy Sakur smetl divoký vítr,který vytvořil smršť. Za chvíli byla od hlavy k patě pokrytý Sakurou. Zaslechla hlas Chiriko.
"Kyoko,není ti nic?"
"Ne."
"Promiň. Auromat nefungoval."
"To nic. Půjdeme? Ostatní na nás už jistě čekají."
"To je fakt. Slíbila jsem Tacukimu,že budeme brzy doma."
"Tak honem." Vydali se rychle domů.



Toshio Arizawa

věk: 18
rodina: otec, sestra
ovládá: temnotu



Schuichi Kado

věk: 17
rodina: matka,otec
ovládá: rostliny

2. Kyoko ztrácí paměť

11. května 2012 v 21:04 | Linda
Kairi se vrátil zpět do pokoje. Když to ostatní uviděli,začali se sbíhat.
"Kairi,co se stalo?" zeptal se Hakuoro.
"Nějáká věc jí popadla a a snažila se jí připravit o žicot." Jeho otec se ozval.
"Kairi,polož Kyoko na postel."
"Co chceš dělat?"
"Musím zjistit,jestli je v pořádku."
"Jak to chceš udělat?"
"Uvidíš." Pak Saijou měl rázem na ruce modrou elipsu připomínající štít,která se dotýkala bodů na jejím těle. Zřejmě si toho nikdo nevšiml.
"Vypadá to,že je v pořádku,ale při pádu se praštila do hlavy. Teď budeme muset čekat." Pan Hiroko,který byl celou dobu ve svém pokoji, o tom neměl ponětí. Když to slyšel,rozběhl se do obývacího pokoje,aby se na ní podíval.
"Kyoko!"
"Strýčku.."
"Co se tu stalo,Kairi?"
"To je na dlouho." Její otec přistoupil k naší hrdince a vzal její ruku.
"Prosím,probuď se v pořádku,holčičko." Podíval se na Kairiho.
"Chtěl bych s tebou mluvit." Kairi ho následoval. Když byli sami, promluvil:
"O čem jsi se mnou chtěl mluvit?"
"Co se jí stalo?"
"Uhodila se do hlavy,ale nic jiného se nestalo."
"Kdo to byl?"
"To nevím přesně. Všechno se seběhlo strašně rychle." Kyoko mezitím otevřela oči.
"Kyoko,jsi vzhůru!" zvolala Chiriko.
"Vyděsilas nás." přidal se Tacuki. Kairi s jejím otcem vešli právě dovnitř.
"Nebolí tě hlava?" zeptal se jí strýc.
"Ne."
"To je dobře. Vypadá to,že je v pořádku."
"Pane,kde to jsem?"
"Kyoko,nechtěla jsi říct strýčku?"
"Myslím,že ne. Nerada se ptám,ale kdo jste všichni?"
"Neříkejte,že..?" Odvedli jí na kliniku. Doktorova slova vše potvrdila.
"Vypadá to,že trpí amnézii."
"Je možné jí dostat úderem do hlavy?"
"Pokud je přesný,tak ano."
"Bude zase normální?ů
"Možná ano,ale chceš to čas. Je to pouze na ni a na vás." Jak bude jejich cesta pokračovat?

1. Narozeniny osmnáctin

10. května 2012 v 21:22 | Linda
Od jejich posledního dobrodružství neuplynula moc dlouhá doba. Blížil se čas Kyočiných narozenin.
"Kyoko,všechno nejlepší!!"
"Děkuju vám,Tacuki a Chiriko."
"Kam teď jdeš?" zeptala se dívka při pohledu na Kyoko. Byla oblečená do krátkých růžových šatů s dlouhými bílými rukávy a na nohách kozačky.
"Musím teď ke strýčkovi,ale brzy se vrátím."
"Můžeme jít s tebou?" Podívala se na ně. "Nemůžeme?"
"Myslím,že to nebude problém,Tacuki. Jen pojďte." Spokojeně se k ní rozběhli. Za chvíli už klepala na dveře. To bylo radosti,když se se strýčkem setkala.
"Kyoko,tak rád tě vidím."
"Já tebe taky."
"Kdo jsou ty děti vedle tebe?"
"Ah,jistě. To je Tacuki a tohle je Chiriko."
"Těší mě."
"Nás také." přikývli.
"Pojďte dál." Jakmile vešli dovnitř,oněměli.
"Takový velký dům."
"Kairiho otec je úspěšný podnikatel,takže není čemu se divit,Chiriko."
"Cením si vaší chvály." usmál se strýc. "A teď čemu vděčím za vaši návštěvu?"
"Pořádám narozeninovou oslavu a byla bych ráda,kdybys na ní přišel."
"To je od tebe milé. Přijdu a rád."
"Je tady Kairi?"
"Jistě." Byl ve vedlejším pokoji. Sourozenci se tam rozběhli. Kyoko a strýček osaměli.
"Kyoko, můžu ti položit otázku?"
"Jakou?"
"Máš stále tu sílu?"
"Ano." Věděla,že Kairi svému otci všechno řekl.
"Víš,že ses kvůli tomu dostala už tolikrát do nebezpečí?"
"Ano. Naši nepřátelé jsou lidé z minulosti."
"Musí to být těžké."
"Dokud je moje rodina v pořádku,zvládnu to."
"Beru tě za slovo." Večer se slavilo. Ovocný dort se svíčkami a ledový čaj. Všichni se smáli a dobře se bavili. Kyoko se dívala v zahradě na nebe. Kairi šel za ní.
"Už je ti 18. To to utíká."
"To ano."
"Nechceš nasadit ten náhrdelník od tvého táty?"
"Díky." Povzdechla si:
"Stalo se toho tolik."
"To máš pravdu." V ruce svíral krabičku.
"Tady je dárek od nás všech." Naše hrdinka v ní našla malý stříbrný prstýnek,který jí ladil s náhrdelníkem.
"Je krásný."
"Jsem rád,že se ti líbí." Nečekaně jí objal.
"Kairi?"
"Ochráním tě. Slibuju." Za chvíli se ozval skřehotavý smích. Někdo ji popadl a nechal spadnout z velké výšky. Kairi jí sice chytil,ale při pádu se pořádně praštila do hlavy.
"Kdo to byl?" říkal si. Co se to zase děje?

Obsah poslední série!

21. dubna 2012 v 23:30 | Linda
Datum první kapitoly: 10.května 2012

Po té,co Kyoko použila svojí moc naplno, se vrací do lidského světa,aby se zotavila. Brzy na to se blíží její 18. narozeniny,které chce oslavit s přáteli a rodinou. To se jí splní,ale zanedlouho do nich opět vkročí temné síly. Po narozeninách je naše hrdinka s přáteli napadena nepřítelem. Zraněná,pár dnů prospí. Jenže,co se nestane. Po probuzení si Kyoko nedokáže na nic vzpomenout,neví kdo je a co hůř: nedokáže už použít svou moc. Co teď? Temné síly se daly do pohybu a našim přátelům stačí pouze doufat,že opět vyhrají. Podaří se jim navrátit Kyoko vzpomínky? Už brzy!

 
 

Reklama