* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Divka bez usmevu:7.serie

26. Vzlétnout k obloze

8. září 2012 v 21:37 | Linda

Místo v paláci:


"Zephele! Tacuki! Chiriko! Kujou! Irie! Isamu! Ikuto! Kairi! Hakuoro! Nivio! Fuyuumi! Rene! Zene! Kisuke!" vychrlila jména rychle za sebou. Její přátelé si oddechli. Pocítili úlevu a objímali ji. Po chvíli se Nory probudila.
"Shichiro?"
"Jsi vzhůru?"
"Co je to za místo,"
"Tohle je domov Kyoko."
"Jají?" Jakmile se otočila,spatřila naši hrdinku. Nezměnila se. Ucítila jejich pohled na sobě.
"Je vám lépe?" zeptala se.
"Naprosto."
"To ráda slyším."
"Kyoko?" přidal se další hlas. Byl to bratr Isamu,Amayaka.
"Jsi zpět."
"Živá a zdravá." Povídali si a jejich debata by mohla trvat do nekonečna,ale právě byla na řadě důležitější věc. Hakuoro řekl:
"Víš,kdo je našim nepřítelem?" Přikývla.
"Jeho jméno je Kuroki."
"Kuroki?" Zephel se nad tím jménem trochu otřásl.
"Už jsme s ním bojovali. Tehdy se mu říkalo Věštec." Kairi začal vést rozhovor.
"Posedlo ho zlo?"
"Ano."
"Co uděláme?"
"Musíme ho osvobodit. Je to bratr Nory a Shichira." Mluvili a mluvili,dokud Kisuke něco nenamluvil.
"Co se děje?"
"Blíží se k nám zlo."
"Z jakého směru?"
"Ze severu."
"Je sám?"
"Vypadá to tak." Naši přátelé se jeden po druhém podívali. Dobrovolně se přihlásil samotný král.
"Zephele."
"Je načase,abych mu ukázal,že nejsme slaboši."
"Udělám to radši já." Nora se Shichirem chtěli něco namítnout,ale nedostali šanci. Zephel si to namířil do královské zahrady,kde se brzy setkal s nepřítelem.
"Nečekal bych,že se tu ukáže samotný král."
"Ty budeš jistě ten Kuroki."
"Kam jsi schoval mé sourozence?"
"Nevím,o čem mluvíš."
"Takže ta se mnou budeš bojovat. Připraven?"
"Samozřejmě." Oba se dali do boje. Ostatní pouze přihlíželi. Kyoko,ale tušila,že se brzy něco stane. Ti dva byli silní. Sršela z nich energie. Netrvalo dlouho a oba vypadali unaveně. V jedné chvíli se Zephelovi podařilo Kurokiho zasáhnout do ramene. Než mohl udělat další krok,nepřítel ho zadržel.
"Počkej."
"Na co?"
"Pokud na mě zaútočíš,tak Kyoko nadobro zmizí." Nedal na sobě znát zděšení.
"Jak to myslíš?"
"Zřejmě vám neřekla,že na ni Shichiro použil kouzlo oddělení."
"Co je to za kouzlo?"
"Takové,že člověka rozdělí na tělo a duši. Tam dole stojí tělo,ale kde myslíš,že má duši?" Pochopil a Kyoko sklonila hlavu.
"To by stačilo. Pokud vyhrajeme,vrátíš nám ji a pokud prohrajeme,dělej si s ní,co chceš."
"Souhlasím." Boj začal nanovo,ale později se mu podařilo porušit slovo a duši zničit. Naše hrdinka mezitím trpěla bolestí.
"Zdá se to beznadějné."
"Ještě nevyhrál."
"Copak vypadá,že máme šanci na vítězství?"
"No.."
"Ale myslím,že tvého bratra dokážeme zachránit." Shichiro po pár minutách na něj zavolal jménem.
"O co se to snaží?!" zavrčel nepřítel. Pomáhalo to,když se přidali ostatní.
"Jdeme!" zvolala Kyoko a uvolnila svou sílu. Nora zazářila spolešně se Shichirem, s Youem,Meroko, Kyoheiem a Zephelem. Samozřejmě,že ona taky.
"Sjednocený útok!!!!!!!!!!!!" Podařilo se jim to. Kuroki byl volný a zlo v něm nadobro zničeno. Dojemné setkání sourozenců je překvapilo.
"Děkuju,Kyoko."
"Za málo,Noro."
"Teď se musíme,ale postarat o ten hlavní problém. Proč jsi nám to neřekla,Kyoko?" stěžoval si Zephel.
"Nemohla. Vše bude v pořádku."
"Má pravdu." Hlas patřil Hanbei,která vykouzlila její duši. "Také jste zničili zlo ve mně. Jsem vám vděčná." Její duše se vrátila zpět a jejich dobrodružství skončilo.

Konec příběhu


25. Shledání se svými přáteli

8. září 2012 v 9:27 | Linda

Místo v paláci:


Kyoko se s ostatními dostala na místo,které neznali. Rozhlédli se kolem sebe.
"Kde to jsme?" ozval se You.
"Není to palác?" přidala se Meroko. Kyohei musel přikývnout a řekl Kyoko:
"Musíme je přenést a ošetřit. Já vezmu Shichira."
"A já Noru." Podívali se na sebe a roztáhli křídla. Šestice se rychle vydala na bezpečné místo. Mezitím v hlavním sále seděl Zephel s Niviou a Fuyuumi.
"Cítíte to?" zeptal se Ren,který stál poblíž.
" Není to..?" nedokončil otázku Zen. Kujou,Irie,Chiriko,Tacuki,Kisuke,Kairi a Hakuoro vyčkávali.
"Pokud je to opravdu ona,tak počkáme,ale nejdříve bychom se měli ukrýt." navrhl Zephel a Nivia je všechny ukryl za mlhu. Jejich pohledy se zdály netrpělivější,než kdy dřív.
"Kyoko,rychle."
"Kyohei,je to dobrý nápad?" volala naše hrdinka. Dopadli na zem v hlavním sále a složili křídla. Položili Noru a Shichira na zem.
"Noro,slyšíš mě?"
"Ano."
"Není ti nic?"
"Ne,ale jsem trochu vyprahlá." Pochopila a řekla: "Máte žízeň."
"Co? To je máme nakrmit?" vykřikl You.
"Vypadá to tak."
"A co uděláme?" Podívala se na svou ruku a hledala něco ostrého. Jakmile to našla, řízla se do prstu. Nastavila ruku a pár kapek jí steklo do úst. Meroko vzhlédla. Její očekávání předčila přítomnost nejméně deseti andělů. Noví si jich všimli rychle. Kyoko nakonec také vzhlédla a spatřila.
"Vy jste..?"

Sídlo Kurokiho:

Kurokimu z toho šla hlava kolem. Vůbec nevěděl,co se to stalo. Hanbei zanedlouho dorazila.
"Jak jsi mě mohla,tak zklamat?"
"Omlouvám se."
"No nic. Nory je pryč."
"Ano."
"Ano? Nedělej si srandu."
"Našla jsem něco zajímavého."
"Co?" Hanbei to vyčarovala. Jednalo se o Kyoko.
"To je ona?"
"Ne tak úplně. Je to její duše."
"Duše? Chceš říct,že použili kouzlo oddělení?"
"Správně."
"Vskutku zajímavé. Výborně. Je načase je vyzvat k boji. Teď mám trumf."
"Jistě."

Místo v paláci:

Kyoko vstala. Viděla,že noví se poklonili. Zephel k ní popošel.
"Vrátila ses."
"Eh?"
"Jsem rád,že jsi se vrátila. Vypadá to,že ti dva bychom měli zavřít do vězení." Dal povel Renovi a Zenovi.
"Ne!"
"Proč?"
"Prosím,neubližuj jim. Jsou to moji přátelé." Rychle k nim přiběhla. Jeho zrak padl na nové.
"Co se stalo?"
"Ztratila pamět."
"Opravdu?" Kujou promluvil:
"Neměla by je,ale vyléčit? Aby byali schopní mluvit."
"To ano."Irie se přidal:
"Upíří andělé neboli stvůry noci. Jsou známí,ale na světě jich žije pouze pár." Šarlatoví sourozenci šli k hrdince.
"Kyoko?"
"Kdo jsi?"
"Já jsem Chiriko. A tohle je Tacuki. Pomůžeme ti."
"Děkuju." Podepřeli je. Tacuki podepřel Shichira a Chiriko Noru. Ona vzala jejich ruce a koncentrovala se. Uvolnila část své síly a použila kouzlo nápravy. Zlatavá síla obklopilo upíří anděle a pomalu napravovala jejich zranění. Za pár minut bylo hotovi.
"Tak hotovo."
"Dobrá."
"Znám vás,že?"
"Tak něják." Shichiro promluvil:
"Dejte jí chvilku. Brzy si vzpomene." Všichni překvapeni nepromluvili. Rázem jí to dodvaklo. Vzpomněla si.


24. Nápad tam,nápad sem

7. září 2012 v 15:34 | Linda

Sídlo Kurokiho:

Stáli proti sobě. Bratři se připravovali. Nora vypadala vyčerpaně.
"Co jsi jí udělal?"
"Nic. Jenom jsem jí pá dní nedal najíst."
"Chceš,aby vyhladověla?"
"Tak trochu."
"Připrav se. Už jdu na tebe." Jejich bitka začala.

Venku:

Hanbei se zdála jako silný soupeř. Nechtěla nikoho pustit. You zaútočil jako první,ale ona se jeho útoku vyhnula.
"Takhle se přes ní nedostaneme." stěžoval si Kyohei. Meroko s Kyoko si jí měřily.
"Kyoko,co uděláme?"
"Nevím. Do tékle zapeklité šlamastyky jsem se dostat nechtěla."
"Myslíš,že Shichiro také bojuje?"
"Určitě."
"Kéž bychom měly nápad,jak jí porazit."
"Něco vymyslíme. Musíme." I když se na ni dívaly,nedokázaly na nic přijít. Naše hrdinka rázem dostala nápad. V očích se jí nebezpečně blýskalo.
"Přišla jsi na něco?"
"Možná."
"Povídej."
"Dělej to,co já. Třeby to vyjde." Mířily přímo na ni,pokývly na kluky a začaly kolem ní rychle kroužit. Hanbei nechápala,co mají za lubem.
"Meroko!"
"Rozumím. Růžová mlha!" Ta zamlžila všechen výhled. Nebylo nic vidět. Nepřítelkyně začala máchat křídly,ale nepomohlo to.
"Kyohei! You!"
"Jasně." Čekali na moment překvapení. Zevnitř se jí snažil You dostat,ale nevyšlo mu to. Tedy,dokud nevyletěla ven a jednu ránu ji vrazil Kyohei.
"Kruci." zvolala. Rána byla,tak silná,že jí odhodila na zem,a tak tam i zůstala.
"Super. Je to!"
"Teď honem." Vyrazili na pomoc Shichirovi.

Sídlo Kurokiho:

Shichiro klečel na kolenou. Kuroki ho srážel na zem.
"Už jsi skončil?"
"Ještě ne."
"Vzdej to."
"Ani náhodou."
"No tak,zemři." Nachystal si útok a chtěl zaútočit,ale v ten moment se objevili ostatní. Povedlo se jim osvobodit Noru,zachránit Shichira a zmizet. Jak to dokázali?

23. Podezíravost a střípek chaosu

6. září 2012 v 21:47 | Linda

Venku:

Andělé roztáhli křídla a vzlétli. Vítr prudce foukal a čechral jim pírka.
"Shichiro,kde začneme hledat?" zeptal se You.
"Nevím přesně,ale přesto bych rád zkusil jednu věc.
"Jakou?"
"Když jsme byli s Norou malí,vytvářeli jsme si různá místa na hraní."
"A co s tím?"
"Omrkneme to."
"Fajn,ale pamatuješ si je?"
"Mlhavě." První z nich zkusili u jednoho starého stromu,podruhé v jeskyni, potřetí v horách. Omrkli další místa,ale bez úspěchu. Meroko s Kyoheiem necítili ani žádnou sílu kolem. Ve chvíli,kdy to chtěli vzdát,objevila se před nimi Hanbei.
"Hanbei."
"Zdravím,Shichiro."
"Co tady děláš?"
"Kuroki mě posílá se zprávou. Pokud chceš vidět svou drahou sestru,odejdi směrem,kterým ti nařídí Hanbei." Upíří anděl se tvářil podezíravě.
"Opravdu ji uvidím?"
"Na to ti dávám své slovo." Podíval se na všechny ostatní. Naše hrdinka přikývla. "
"Souhlasíš?"
"Ano."
"Nuže,dobrá. Leť jihovýchodním směrem. Sám to pak uvidíš."
"Rozumím." Odletěl a ostatní jej chtěli následovat,ale v tom jim zabránila Hanbei. Museli se probojovat. Zanedlouho Shichiro dorazil na místo. Jednalo se o skálu. Její vnitřek připomínal jeskyni. Zdobilo jí spoustu krystálů,pokrývaly jí ledové stěny a na jedné z nich byla připoutaná čarodějka.
"Noro!"
"Shichiro."
"To ti udělal on?" Přiběhl k ní a snažil se jí osvobodit. Uslyšel za sebou hlas.
"Vidím,že jsi přišel." Spatřil Kurokiho. Mezitím ostatní stáli proti Hanbei a za pár minut vypukl souboj. Kdo vyhraje?

22. Neustále zamlčování

6. září 2012 v 21:34 | Linda

Dům Nory a Shichira:

"Co jsi to řekl?"
"Neumím to kouzlo zvrátit."
"A to jsi to provedl, i přesto všechno?"
"Naučil mě ho Kuroki."
"Ale teď ho ovládá zlo."
"Správně."
"Vysvětli mi jednu věc."
"Jakou?"
"Co má tohle kouzlo za následky?" Neodpověděl. Z jeho reakce pochopila. Určitě to nebylo nic hezkého. "Nemusíš mi to říkat,ale nechci,aby to ohrozilo ostatní."
"To.."
"Teď bychom měli jít."
"Jednou ti to řeknu." Oba dva odkráčeli. Venku na ně čekali You,Meroko a Kyohei. Dívali se na ně vážným pohledem. Bez jediného slova se dali do toho.

Pokoj archandělů:

Nivia seděl v křesle a upřeně se díval proskleným oknem ven. Za chvíli otevřenými dveřmi dovnitř vešla Fuyuumi a nesla čaj.
"Vypij to,dokud je to teplé." Nereagoval. Povzdechla si." Tím,že budeš koukat ven,nic nezměníš." Zanedlouho promluvil:
"Uvažoval jsem."
"O čem?"
"Dávání pozor na každou činnost anděla je náročná práce."
"Máš na mysli Youa,Meroko a Kyoheie,že?"
"Jo. Zephel nevydal žádný příkaz." Zavzpomínal.



Minulost:

"Veličenstvo,to je nepůjdeme hledat?"
"Ne,Nivio."
"Co tím myslíte, Opravdu si můžeme dovolit je ztratit?"
"Asi ano." Zephel se tvářil rozpačitě. Nebylo mu to jedno,ale teď neměl žádný plán,který by mohl vytasit.
"Proč?"
"Musíme počkat,až se vrátí. Zrovna teď se do toho nehodlám plést."
"Tak kdy to bude?"
"Brzy. Kolem nás je zlo a já ho musím zneškodnit,co nejvíce."
"Zlo? Má to něco společného se zmizením Kyoko?"
"Možná." Posléze odešel a nechal tam archanděla stát samotného.

Pokoj archandělů:

"Je mi jedno,jestli je král. Jeho nerozhodnost je strašný problém."
"Nebo se ti to zdá." podotkla Fuyuumi a posadila se naproti něj.
"Jak to myslíš?"
"Nikdo není bezcitný."
"To vím."
"Jako král musí odhodit pocity a nejdřív udělat vše,co je nutné.
"Chápu."
"Naopak Kyoko by chtěla pomoct každému na světě,ale to nejde."
"Proč se to stává ji?"
"Být Legendráním andělem si vybírá svou daň."
"Hm."
"I my čekali,než nás přišla zachránit. Setkání s ní bylo v jejím osudě. Všichni jsme se měli potkat."
"Jsme spojení minulostí." povzdechl si Nivia.
"Tak tak. Jenže vše se ukáže v posledním souboji." Co tím myslela?











21. Co je s mojí duší?

5. září 2012 v 22:04 | Linda

Dům Nory a Shichira:

Shichiro přinesl tu hroznou zprávu a všichni se nezdáli překvapeni. You se zeptal:
"Jak se to stalo?"
"Chvíli jsem nedával pozor a zmizela mi přímo před očima."
"Vsadím se,že v tom má prsty Kuroki."
"Co uděláme?" You odvětil:
"Půjdu ji najít." Meroko ho,ale zadržela.
"To nesmíš. Ani nevíme,kde je máme hledat." Naše hrdinka dodala:
"Já ji půjdu najít."
"Kyoko? To ne! Já to udělám." odsekl Shichiro.
"Ne. Cením si tvého zájmu,ale musím jít."
"Tak já půjdu s tebou. Ne,my všichni s tebou půjdeme." Nic nenamítala. Přišlo jí vhod,že se do toho zapojilo víc lidí,ale bála se,že by se mohlo stát,ještě něco horšího,než je to teď.
Vyrazili.




Sídlo Kurokiho:

Nora se probudila. Místo,na kterém se nacházela, se jí zdálo povědomé. Jako by už na něm byla. Zaostřila a spatřila svého bratra,
"Kuroki." povzdechla si.
"Jsi vzhůru?"
"Nech mě hádat. Tohle je tvoje sídlo,nemám pravdu?"
"Přesně tak."
"Co se mnou máš v plánu?"
"Je to jednoduché. Dokud tě budu mít,ten Shichiro určitě přijde."
"Chceš ho zabít? Svého vlastního bratra?"
"Myslíš Kurokiho bratra. Já nejsem on."
"Jak ses opovážil ho zmocnit." vztekala se a plivla na něj. Takovou reakci nečekal. Měřil si ji svýma zlověstnýma očima a usmál se.
"Dělej si,co chceš,ale jednu ti řeknu. Tví přátelé tě sem možná přijdou zachránit,ale cestou se budou muset probrat až sem ke mně."
"Nechápu,proč to děláš,ale zastavím tě." Netvářil se vystrašeně.
"Pamatuješ si na ten dávný slib,který jsi mi dala?"
"Slib?"
"Ano. Slib,že svého bratra zachráníš. Dokážš to,nebo to byla pouze planá slova?" Zmlkla. Nemohla pochopit,jak o tom mohl vědět. Její přátelé se mezitím vydali na cestu. Kyoko se podívala na spící Kyoko na posteli. Přemýšlela. Nyní měla teprve chvíli,kdy mohla mluvit se Shichirem.
"Shichiro."
"Co?"
"Řekni mi,proč jsi stále nevrátil mou duši do mého těla?"
"Eh.."
"Nora říkala,že je to kvůli slibu,ale já si to nemyslím."
"Promiň."
"Co?"
"Nemůžu ti to říct?"
"Jak to máš na mysli?"
"Kdybych to udělal, možná bys udělala nějákou pitomost."
"Spusť."
"Zeptám se. Chceš svojí duší zpátky?"
"Co kdybych řekla,že ano?"
"Tak ti řeknu jednu věc."
"Jakou?"
"Já neumím vrátit tvou duši zpět." Co teď udělá?




20.Záchrana Nory

3. září 2012 v 19:26 | Linda

Dům Nory a Shichira

Kyoko se posadila na postel a mluvila s Kyoheiem.
"Co se děje?Jsou ostatní v pořádku?"
"Nic jim není,ale Zephel se nedokáže rozhodovat."
"Jak to myslíš?"
"Nechtěl tě jít hledat."
"Chápu."
"Kyoko,vrať se k nám.Budou rádi." Naše hrdinka se podívala bokem.
"Nemohu."
"Proč?"
"Nora a Shichiro potřebují moji pomoc.Kuroki se stal obětí zla."
"Všiml jsem si,ale proč myslíš,že jsme sem pro tebe přišli."
"Vím,ale musíš vědět jednu věc.Všechno je moje vina."
"Jakto?"
"S Kurokim jsme už kdysi bojovali.Moje síla ho vrátila do normálu,ale ne nadlouho,jak se zdá."
"Rozumím,což znamená,že ho musíme zachránit."
"Ano.Shichiro s Norou ho nechtějí ztratit.Taky si to nepřeji.Už jsem toho ztratila dost."
"Kyoko..."Vzpomínala na svého otce,svou matku,Kajiho,Junichiho a Kairiho otce.Všichni zemřeli.Všichni byli pryč.Dovnitř vstoupila Meroko s Youem a vytrhli ji ze snění.
"Kyoko..."
"You!Meroko!Potřebujete něco?"
"Chceme říct to stejné,co Kyohei.Vrať se k nám."
"Ještě nemůžu,protože má duše."Zarazila se.Nebyla si jistá,jestli jim o tom má říct.
"Co je s tvojí duší?"
"Každopadně je tu něco,co musím udělat."

Sídlo Kurokiho:

Kuroki sestoupil na zem a mračil se.Hanbei šla mlčky za ním.
"Jak je možné,že mě ta holka porazila?"
"Neporazila.Uvolnila ze sebe část síly."
"Kde je ta organizace Temných?"
"V Bewani.Pravděpodobně."
"Proč mi nepomůžou?"
"Nepovažují to za nutnost."
"Je docela dobré,že jsem toho Kurokiho ovládl.Ti jeho sourozenci mu nemůžou ublížit."
"A co s ním hodlaš dělat?"
"Legendární anděl má obrovskou moc."
"Ano."
"Zjistila vaše organizace něco?"
"Něco málo,ale to ostatně všichni vědí.Používá kouzlo nápravy,čím vše vrací do původního stavu.Doslechla jsem se,že také použila kouzlo vize budoucnosti,křídla vzpomínek a křídla znovuzrození."
"Chápu.Něco dalšího?"
"Ne.Až na to,že má spoustu přátel."
"Opravdu?Ale já mám ještě jeden trumf."
Jaký?"
"Unést Noru."
"Myslíš,že ti vyjde?"
"Samozřejmě už to vyšlo."Hanbei si tím nebyla jístá,co tím myslí,ale v domě upířích sourozenců se Kyoko dozvěděla od Shichira jeden problém.Řekl:
"Nora zmizela!"
Co naši přátelé podniknou?

19. Maminka na mě dává pozor

2. září 2012 v 14:51 | Linda

Dům Nory a Shichira:

Meč se přibližoval. Shichiro uhnul jen tak tak,takže ho meč trochu škrábl.
"Shichiro! Není ti nic?" starala se jeho sestra.
"To je v pohodě." Zranění se zdálo hluboké,ale ne tak vážné,aby nedokázal stát na vlastních nohou. Kuroki neboli Věštec se připitomněle usmíval. Kyoko řekla:
"Musíme něco udělat."
"Neblázni. Na co se vůbec zmůžeme?"
"Nevím,ale nemůžeme tu pouze nic nedělat." Naše hrdinka se rozhlížela kolem. Její zrak padl na Hanbei. Vzpomněla si,že to ona ukradla Amaterasu. Vzápětí ho vytáhla a chystala se jím zaútočit. Nemohla to dopustit,ale Meroko měla pravdu. Žádný plán se jí v hlavě neobjevoval. Než se nadála, stala se svědkem podlých útoků. Její přátelé neměli moc velkou sílu.
"Hypnoza!" zvolal chlapec a Kyohei se přidal:
"Bleskový pyl!" Nepřátelé sehraně bojovali a oni neměli žádnou šanci,jak ho porazit.



"Proč se to děje?" říkala si pro sebe. "Jak je můžu zachránit?" Temnota se rozprostřela úplně kolem všech. Její vzpomínky zamlženy kouzlem. Cítila se bezmocně. Měla pocit,že každou chvíli omdlí. Zavřela oči a už se nechtěla probudit.
"Kyoko!"
"Kdo?"
"Kyoko!"
"Proč mě voláte?"
"Nesmíš to vzdát."
"Nemůžu nic dělat."
"Ale můžeš. Otevřei oči a vzhlédni." Udělala to. Obklopilo jí překrásné světlo. Zlaté a hřejivé. Musela přivřít oči a pak pohlédla do krásné tváře. Před ní se vznášel anděl. Vypadal jako ona. Hned uhádla,kdo by to mohl být.
"Ty jsi.."
"Kyoko."
"Maminko?" Usmála se. "Co tu děláš?"
"Vypadá to,že opět někdo zablokoval tvé vzpomínky. Nemám pravdu?"
"Ano. Kouzlo oddělení."
"O tomhle jsem už dlouho neslyšela."
"Maminko." Rozběhla se k ní a rozplakala." Vzdala jsem to. Moc jsem se bála."
"Každý se cítíme občas bezmocně. Všimla jsem si,že jsi neplakala."
"Nechtěla jsem a taky jsem nemohla."
"Změnila jsi se."
"Hm? Jak to myslíš?"
"Jsi silnější."
"To si nemyslím."
"A taky už dokážeš jednat. Nesmíš se vzdávat. Máš sílu,kterou nikdo nemá."
"Já?"


"Jistě. Jsi Legendární anděl. Jako já."
"Tak jsi byla králvona,že?"
"Nemysli si,že jsem byla jiná."
"Takže je můžu zachránit?"
"Samozřejmě. Dotkni se svého srdce a bojuj."
"Děkuju." Uvolnila se a posléze ze sebe vypustila ohromnou sílu. Její tělo se naplnilo jejím kouzlem nápravy a všeho,čeho se dotklo se napravilo.
"To je.."
"Ochráním své přátelé."
"Musíme pryč." Kuroki s Hanbei se radši stáhli. Její síla vyplula na povrch a zazářila. Nakonec otevřela oči. Stála obklopená svými přáteli.
"Kyoko,dokázala jsi to."
"Noro."
"Nečekala bych,že je tímhle zaženeš."
"Shichiro,není ti nic?"
"Ne." Podívala se na Youa,Meroko a Kyoheie.
"Tak ráda vás vidím."
"Vzpomněla sis na nás?"
"Jistě." Netrvalo dlouho a objímali se jako diví. Jejich smích se rozezněl po celém světě,ale tohle není konec. Stále čeká nebezpečí. Dokážou porazit Kurokiho v konečné bitvě?




18. Problémy na obzoru a setkání s Věštcem

2. září 2012 v 13:31 | Linda

Rozhovor s Nejstarším:


Zephel jako obvykle seděl na svém místě. Přemýšlel,ale z jeho dunění ho vytrhly něčí kroky. Patřily jeho dědečkovi.
"Dědečku? Co tu děláš?"
"Přišel jsem se na tebe podívat."
"Neměl bys odpočívat?"
"Za koho mě prosím tě máš. Nejsem takový slaboch."
"Já vím." Nesjtarší zvážněl a řekl:
"Přišel jsem si s tebou promluvit. Tedy s vámi všemi." Ostatní přestali dělat různé aktivity. Kujou s Iriem přestal číst knihu, Ikuto s Isamu si přestali povídat, Chiriko s Tacukim už neuklízili, Nivia s Fuyuumi stáli v pozoru a ostatní ztichli. Zephel asi pochopil, o čem bude řeč,ale přesto se zeptal:
"O čem se mnou chceš mluvit?"
"O Kyoko."
"To jsme si mohl myslet."
"Vím o všem. Unesla ji také pozdní návštěvnice. Nemám pravdu?"
"Ano. Nyní vůbec nevíme,kde je." Fuyuumi se přidala:
"Před chvíli jsme se dozvěděli,že odtud zmizeli Kyohei s Youem a Meroko, Zřejmě ji šli hledat."
"Vím. O tom není pochyb,archanděle. Zephele,proč stále tak otálíš?"
"Hm?"
"Proč ji nejdete hledat?"
"Nevíme,kde začít."
"Nezapomeň,že jsi král. Musíš jednat tak,jak uvážíš,ale měl bys něco dělat a ne čekat,až se sama ukáže." Zephel se sesul do trůnu."Zeptej se ostatních,co si o tom myslí." Jako první promluvil Kujou.
"Co si o tom myslíš,chlapče?"
"Já nic. Jeno, respektuju králův příkaz." Pak přišla řada na Hakuora.
"Nemám nic proti tomu,ale nechci se mi tady sedět. Zatímco venku se bojuje." A tak to šlo dál,než skončili u Nivii. Všechny odpovědi se zdály podobné,až na to,že nyní s ním chtěl mluvit osamotě a požádal přítomné,aby odešli. Neochotně poslechli. Vnuk s dědečkem osaměli.
"Proč jsi chtěl,aby byla Kyoko královnou?"
"Ta dívka je právě ta,kterou potřebujeme,Zephele. Všiml si všeho,co pro vás dělá?"
"Ano. Chrání nás."
"To je její povinností. Jiní andělé jí unášejí."
"Důvod?"
"Je přece Legendárním andělem,který se rodí jednou za generaci. Hodně toho dokázala. Není divu,že jí každý potřebuje."
"A co ten únos? Vždyť je v nebezpečí."
"To si nemyslím." Král si višml,že se lehce pousmál.
"Ještě mi řekni,že o tom něco víš."
"Možná,ale to není teď důležité. Nyní chci od tebe vědět jednu věc."
"Jakou?"
"Řekni mi svou budoucnost."
"Budoucnost?"
"Přemýšlel jsi o ni,že?"
"Ani moc ne."
"Tak teď máš tu možnost. Chci slyšet,co máš v plánu."
"Budu dělat,co teď. Vládnout."
"Jenže myslíš,že tvá vláda bude trvat dlouho? Nebo snad celou věčnost? A co Kyoko?"
"Co tím chceš naznačit?"
"Kyoko se stala dobrovolně tvou královnou kvůli své ochranitelské povaze,ale jak ji vidíš ty? Jaký na ní máš názor?"
"Je moje dobrá kamarádka."
"A.."
"Co přesně chceš,abych řekl?!"
"Potřebuju,abys věděl,co k ní vlastně cítíš. Chceš ji chránit?"
"Ano."
"Máš ji rád?"
"Ano."
"Tak co ti brání,abys ji zachránil."
"Nevím. Nedokážu se rozhodnout."
"To je špatné."
"Rozumím." Jeho dědeček byl na odchodu.
"Kam jdeš?"
"Do pokoje. Mluvit s tebou je mrhání časem."
"Proč mi nepomůžeš?"
"Nebudu tě tu utěšovat. Převzal jsi zodpovědnost."
"Ale co mám dělat?" Zněl zpanikařeně. Už nic neřekli,ale nejstarší dodal poslední věc.
"Pokud ji miluješ,vezmi si ji za ženu." Tím všechno zhaslo. Co teď?


Dům Nory a Shichira:


Přede všemi se zjevil muž. Měl na sobě vysoké černé voty, džíny a bílou mikinu s kapucí,která mu zakrývala tvář a vlasy. Byla mu vidět pouze ofina a vedle něj stála nečekaně Hanbei.
"Zdravím,přátelé!"
"Kdo kruci seš?!" zabrblal You rychle a úskočně.
"To tě nemusí zajímat,ale ty dva upíry určitě." Nora se Shichirem se tvářili naštvaně."Hanbei, zabav ostatní hosty."
"Rozkaz." Sestoupila a už stála naproti Kyoheiovi a jeho přátelům.
"A teď bych si rád promluvil s vámi."
"Kdo jsi?!' promluvila čarodějka.
"Někdo,koho znáš."
"To není možné."
"Ale je." Roztáhl křídla a sestoupil stejně jako Hanbei. Kvůli větru mu spadla kapuce a všichni spatřili jeho tvář.
"Kuroki."
"Sestřičko." Shichiro řekl:
"Mysleli jsme,že tě už neuvidíme."
"Naděje umírá poslední."
"Jenomže,proč se tu ukazuješ zrovna teď?"
"Není to jasné? Nabízím vám,abyste se ke mně přidali."
"Neposlouchejte ho!" ozval se Kyohei nečekaně."Je posedlý zlem!" Meroko se přidala:
"Jestli se k němu přidáte,nezachráníte ho. To není on." I když se to nezdálo, noví andělé Kurokiho znali. Vždyť proti němu tehdy bojovali. Kyoko se držela mimo. Nic z toho si nepamatovala.
"Nás neporazíš."
"Porazím vás. Na přání svého pána." Naše hrdinka se ujala slova.
"Utečte! Nemáte pro ní šanci."
"Ani náhodou." You vypadal vždy tvrdohlavě.
"Proč?"
"Nemůžeme tu nechat zlo,aby dělalo binec. Stejně tak tě tu nemůžeme nechat. Rozumíš? Jsi naše kamarádka. Bez ohledu na to,jestli si vzpomínáš."
"Eh.."
"Jak dojemné." usmála se nepřítelkyně. Kyohei nařídil Meroko s Kyoko,ať se schovají. Poslechly a rázem vypukl souboj. Spíše dva souboje. Obě dívky vše tiše sledovaly,ale Meroko v ten momet dodala:
"Tohle nedopadne dobře. Doufám,že bude You v pořádku."
"Zvládne to."
"Myslíš?"
"Určitě, i když bych chtěla vědět,jestli se to děje často."
"Pořád."
"A to kvůli mně,že?" Přikývla. Kuroki,který bojoval opodál s Norou a Shichirem, se na ni usmál. Ona jej nepostřehla.
"Čemu se směješ?"
"Ničemu,bratře. Spíš vaší pošetilosti."
"Ty nejsi můj bratr. Okamžitě opusť jeho tělo."
"To neudělám." Kuroki vytáhl meč a zamířil na něj. Zasáhne ho?


17.Nesouhlas! Zlo je tady

31. srpna 2012 v 22:12 | Linda

Dům Nory:

Kyoko spatřila uvnitř vrat tmu. Po chvíli,když Nora začala mluvit,objevily se obrázky.
"Do toho."
"Hm?"
"Dotkni se jich."
"Dobře." Jakmile to udělala,oslepilo je světlo.


Minulost:

"Kde to jsme?"
"Nevíš? Od teď všechno sleduj pozorně."
"Rozumím."
"Nacházím se v minulosti,takže nepůjdeme vidět."
"Jasně."
"Tak tady to začíná." Zvedly hlavu a sledovaly. Kolem nich se rozprostírala zahrada. Na zahradě kvetly růže.
"Kuroki,počkej!" volala malá holčička. Znenadání spadla.
"Noro,není ti nic?"
"He he. To jsem celá já."
"Nesměj se. Zlobím se na tebe."
"Promiň."
"Mimichodem,kam zmizel Shichiro?" Z nedalekého stromu se ozval hlas:
"Tady jsem."
"Slez,okmažitě dolů!"
"Jasně." Dvojčata vypadala k nepoznání. Nora se cítila potěšeně,když je dokázala rozeznat. Obě dívky ještě chvíli sledovaly tuhle podívanou. Než se to doopravdy stalo. Kyoko viděla,že zlo se opět hlásilo o slovo.
"Kuroki!"
"Noro! Shichiro! Utíkejte!"
"Hlupáku,nenecháme tě tady." Naše hrdinka mrkla na současnou Noru.
"To je.."
"Ano. Tahle událost se udála před dvěma roky."
"Takže.."
"Ovládlo jej zlo,a proto jsme museli utéct."
"A co ten slib?"
"Slíbili jsme mu,že najdeme Legendárního anděla. Přesněji,teve." Věnovala jí ten nejvážnější pohled.


Hlavní sál v domě:

You nemusel nic říkat,aby pochopil,že stojí prtoi silnému nepříteli.
"You,nech toho. Měli bychom odejít,jak říká."
"Tak si jdi,Kyoheii. Já tady zůstanu."
"Jsi tak paličatej."
"To už jsme prostě já." Meroko di o něj dělala starosti.
"Hlavně,buď opatrný." dodala.
"To se ví." Teď se už rozpoutal souboj.
"Tak kluku,já tě varoval."
"Já se nevzdávám.ů Bojovali. Shichiro použil útok zdvojení a rozdvojil se.
"Tak ty takhle. Hypnoza!" Použili své schopnosti,aby odhalili slabinu toho druhého. Na jeden moment se jejich souboj zastavil.


Minulost:

"Proč jste hledali zrovna mě?"
"Ty jediná jsi ho mohla zachránit."
"Neudělala jsem to?"
"Udělala,ale zhruba před měsícem zmizel."
"To jako vážně?"
"Nevtipkuju. Stále po něm pátrame. Zatím bez úspěchu."
"Chápu."
"Měly bychom se vrátit,ať nás Shichiro nehledá." Udělaly to a vrátily se do reality.

Hlavní sál v domě:

Shichiro zasáhl Youa do ramene a ohodil ho pět metrů dozadu. Kyohei ho naštěstí chytil.
"Kruci."
"Říkal jsem ti,abychom ho poslechli."
"Ještě se chci na něco zeptat."
"Já bych to nedělal." Shichiro se netvářil nadšeně. Chtěl zůstat v utajení.
"Vtrhnete mi do domu a nechcete odejít." Chtěl zaútočit,ale dívčí hlas ho zastavil.
"Bratře!"
"Noro!"
"Co vyvádíš?!" Všimla si jich."Snad tu neubližuješ dětem."
"Ne,jsou to vetřelci."
"Noro? Shichiro? Co se tu děje?" Kyoko se před trojici objevila zčistajasna. Meroko zvolala:
"Sestřičko Kyoko!"
"Proč na mě zíráte? A kdo jste?" Než se zmohli na odpověď,ozval se hluk. Co to znamená?

16. Starý příběh

30. srpna 2012 v 21:51 | Linda

Dům Nory:


Naše hrdinka vyčkávala. Nora se odmlčela a zdálo se,že se jí nechce moc mluvit.
"Můžeme?"
"Jistě." Čarodějka zamumlala jakési zaklínadlo v neznámém jazyce a kolem nich se rozprostřela tma.Než se stačily pohnout, objevilo se světlo svíček tvořící neviditelnou cestu.
"Co jsi to udělala?"
"Teď mě následuj." Nora vstala a vzala jednu ze svíček.
"Kam půjdeme?"
"Uvidíš. Zde se bude odvíjet starý příběh." Pokročily.
"Jak asi víš. Kdysi se nás mocní snažili získat pro své vlastní potřeby."
"Vás?"
"Ano. Já i můj bratr jsme upíří andělé. Stvůry noci,které se živí krví."
"Ale já vás ještě neviděla nikdy neviděla pít krev."
"Krotíme svou žízeň. Upíří se dělí na dva druhy: zabíjáky a ty normální."
"Přesně tak. My nezabíjíme kvůli krvi."
"Ale Hanbei.."
"Teď se teprve dostáváme do další části." Stanuly před obrovskými vraty. Měly stříbrnou barvu,na které ležely oranžové květiny ohraničené vlnkami.
"Co je tohle za místo?"
"To jsou dveře minulosti. Ukážou ti o nás všechno."
"Vážně?"
"To si piš. Zde ti ukážu slib,který jsme našemu bratrovi dali. Chceš to vědět?"
"Chci." Luskla prsty a dveře se otevřely.





Hlavní sál v domě:

"Tohle nedopadne dobře." zvolal You,který nepřistál hladce. Cestou se totiž srazil s hejnem ptáků. Rázem dopadl na podlahu.
"Au."
"You,jsi v pořádku?" volala z dálky Meroko.
"Je mi fajn." Kyohei dopadl s ní za Youem.
"Podívejte." řekl. "Dům." Všichni tři se ocitli před domem Shichira a Nory.
"Nečekal bych,že tady nějáký bude."
"Život je plný překvapení."
"Půjdeme dovnitř?"
"Určitě." Vešli dovnitř. Zdáli se překvapeni přepychem. Nábytek zářil a odrážely se od něj věci.
"Kdo tu zřejmě bydlí?" Uslyšeli hlas.
"Kdo je tu?" Před nimi se zjevil Shichiro. Nastaly opravdové problémy.
"My.."
"Kdo jste? A co tu děláte?"
"Někoho hledáme."
"Koho?"
"Jednu naší přítelkyni."
"Odejdětě. Nikoho tu nenajdete."
"Nenajdeme."
"Jak myslíte. Chcete bojovat?" Na jeho otázku neodpověděli. Pouze zaujali bojové pozice.

15. Hledání přítelkyně

30. srpna 2012 v 10:40 | Linda
You s Meroko a Kyoheiem zrovna putovali andělským světem. Dívka se zeptala:
"You,kam půjdeme napřed?"
"Nejdřív to tu prohledáme. Pak se vydáme do lidského světa."
"Ale jak jí najdeme?"
"Nevím přesně. Doufám,že to zvládneme na první pokus." Kyohei se k nim přidal:
"Možná od nás bylo hloupé jednat na vlastní pěst."
"Proč?"
"Vždyť vůbec nevíme,kam šla." Pokoušíme se o něco nemožného."
"Nemáme čas pochybovat." Hnali se vpřed. Mezitím naše hrdinka seděla v pokoji u postele,ne které spala její duše. Tvářila se úplně normálně.
"Moje duše,jo?" Někdo vstoupil dovnitř.
"Noro."
"Pořád jsi vzhůru?"
"Ano."
"Jak dlouho tu hodláš sedět,"
"Nevím. Ještě chvíli."
"To jsi říkala před dvěma hodinama." Kyoko si povzdechla.
"Můžu se na něco zeptat?"
"Na co?"
"Proč mě tvůj bratr nechal oddělenou od mojí duše?"
"Už jsem ti to říkala. Kvůli slibu."
"Co je to za slib?"
"Uvidím,že tě to zaujalo."
"Samozřejmě."
"Tak tedy dobrá. Povím ti to,ale nejdřív chci od tebe vidět jednu věc."
"Jakou?"
"Co jsi udělala Kurokimu?"
"Já..Nevzpomínám si."
"Jistěže ne. Všechny tvé vzpomínky jsem prozkoumala. Zachránila jsi ho."
"Asi. Nevypadá náhodou jako Shichiro?" Nora se podivila.
"Jak jsi na to přišla?"
"Napadlo mě to."
"Chápu. Je to,ale pravda."
"Tak co s tím slibem?"
"Chytáš se rychle.Můj bratr byl jako ty laskavý. Pomáhal druhým a respektoval vše,co se kolem něj dělo. Jenomže jednou se ho někdo zmocnil a ovládl jej. Ty jsi ho osvobodila."
"Já?"
"Vyléčila jsi ho."
"Když myslíš."
"Tu schopnost ovládá pouze Legendární anděl."
"Vím,ale není to léčení."
"Ne?"
"Je to kouzlo nápravy."
"Aha. Je to skvělá moc."
"Mám ji odmalička."
"Nebylo pro tebe těžké jej ovládnout?"
"Moc jsem ho nepoužívala."
"Rozumím. Jsi připravená se dozvědět víc?" Přikývla. Co jí Nora prozradí?


14. Dávný slib

30. srpna 2012 v 10:24 | Linda
Hanbei přelétla údolí a pak už přebehla řeku ležící přímo před ní. Po chvíli si sedla na jeden kámen vedle řeky a podívala se na amterasu. Černý plamen jasně plál. Přemýšlela.
"Proč jsem to musela vzít?" Vzpomněla si na rozhovot.
"Amaterasu? Co je to?"
ůŘíká se,že je to černý plamen."
"A proč to musím získat?" Muž se sebejistě usmál.
"Je to zdroj velké síly."
"Jaké síly?"
"Silné a tajemné. Naše moc se zvýší."
"Co z toho budu mít?"
"Dám ti tolik krve,kolik budeš potřebovat." Podívala se na něj pozorněji. Viděla fialovou ofinu, bílou mikinu s kapucí,džíny a vysoké boty. Jelikož místnost pokryla tma,neviděla mu jsně do obličeje. Viděla,ale že se usmívá.
"Hanbei.."
"Ano?"
"Nezraď mě jako tví dávní přátelé."
"Hm?"
"Nebude mi vydit,když je zabiješ."
"Rozumím." Vrátila se zpět do reality. Mračila se. Nemohla uvěřit,že to vážně udělala. Než se nadála,usnula. Zdál se jí sen,ve kterém slyšela téct vodu.
"Voda? Odkud to jde? Že by se mi to zdálo?" Přesto následovala své instinkty a vydala se nějákým směrem. Netrvalo dlouho a dorazila k jezeru. Jezero vypadalo obyčejně, modře a obrovsky.
"Tak jsem to našla."
"Hanbei."
"Kdo?"
"Hanbei.."
"Kdo mě to volá,ů
"Tady.." Když se otočila,spatřila malou holčičku. Měla červené vlásky. Vypadala smutně. Měla růžové šatičky se zelenými boty.
"Kdo jsi?"
"Copak jsi zapomněla?"
"No co?"
"Říkala jsi,že je nezradíš."
"Koho?ů
"Své přátelé. Tehdy jsi říkala,že se nic nezmění. Až dokonce jsi chtěla,bayhom zlstali přáteli."
"Lidé se mění."
"Ano,ale proč jsi to řekla?" Holčička pomalu mizela.
"Počkej." Rázem se místo ní zjevila naše hrdinka.
"Kyoko?"
"Proč jsi to slíbila?"
"Slíbila?"
"Nevzpomínáš si? Tenkrát jsi neměla na výběr,proto jsi souhlasila."
"S čím?"
"Že své přátelé nezradíš. Že uděláš všechno proto,aby byli šťastní. Splnila jsi to?"
"Ne."
"To,ale není všechno. Tvůj slib zasahuje do větší hloubky. Je s ním spojeno ještě větší tajemství."
"Jaké?"
"To.." Nedořekla to. Hanbei se se vší silou probudila. Necítila se vystrašená,ale zmatená.
"Sen? Asi jsem usnula?" Nebyla si jistá,co to bylo,ale v její hlavě se začaly tvořit otázky. Co slíbila? A co s tím má Kyoko společného?


13. Zmatky

28. srpna 2012 v 21:42 | Linda
Zephel obdržel zprávu od Kisukeho. Ten jej informoval o návratu andělů z Bewani. Trojice před ním okamžitě vystoupila a stejně tak nechal svolat i ostatní.
"Vítám vás zpět."
"Děkujeme."
"Tak řekněte mi z jakého důvodu jste se vrátitli?"
"Jde o to,že jsme se setkali s Kyoko." Všichni se zarazili. Kujou se zamračil a požádal o svolení promluvit.
"Jak jste se s ní mohli setkat?"
"Bylo to prosté,ale spíše by měla mluvit Isamu. Ta se s ní setkala jako první." Isamu se rozhlédla. Irie stál mlčky vedle Kujoua,Nivia s Fuyuumi stáli po boku Zephela a noví andělé s Tacukim a Chiriko jí pozorovali.
"Začnu od začátku."
"To budeme rádi." Potom se dala so stručného vyprávění.Popisovala část,kdy si ji Kyoko nepamatovala,hledání černého plamene,boj se strážkyní,zrada Hanbei a rychlé rozloučení.Fuyuumi řekla:
"Nyní vše ukážeme tvé vzpomínky."Použila svou síla a odkryla je.Všichni mohli spatřit tu Kyoko,kterou vídali.Uvědomili si, že se něco změnilo.Jakoby to napůl nebyla ona.Všimli si trochu matnější barvy vlasů a změny oblečení.
"Řekla,že bude v pořádku, ale opravdu bude?"ptal se Nivia sám sebe.
"Zephele,nebylo by lepší,kdybychom ji šli hledat?"navrhl Kyohei.
"Ale víte,kde se vůbec nachazí?"
"Ne."
"No,ale nezní to špatně.Raději bych,ale chvíli počkal."
"Rozumím."Po té se všichni rozešli.You s Meroko nemohli čekat.Už je to nebavilo.
"Vyrážíme?"
"Zvládneme to?"
"Nemůžeme spoléhat na ostatní.Jsou moc poslušní.Nejde mi do hlavy,co tímhle Zephel sleduje.Buď je mu to jedno,nebo je v koncích."
"Taky tomu nerozumím.Ostatní se často vrhají po hlavě do nebezpečí.Jenom,aby ji zachránili."
"Něco se změnilo."
"Myslíš Kyoko ?"
"Přesně tak.Nevypadala stejně jako když jsme ji viděli posledně."
"Že by s ní něco udělala,You?"
"Nevím,Meroko.Musím ji najít.Pomůžeš mi?"
"Jasně.Půjdu s tebou."Přikývli.Šli do svých pokojů,sbalili si a nenápadně zmizeli.Cestou bohužel narazili na Kyoheie.
"You."
"Kyohei?Co tu děláš?"
"Spíš,co tady děláte vy?!"Měl na mysli batoh,který měli na zádech.
"My? Nic."
"Pěkný pokus.Jdete hledat Kyoko,že?"
"Samozřejmě,že tu nebudeme čekat."
"Víte,že porušujete příkaz Zephela?"
"Je mi jedno,jestli něco porušuju.Nehodlám stále sedět a nic nedělat."
"Já ti rozumín."
"Nepotřebuju s tebou bojovat. Tak mi jdi z cesty."
"To chápu,ale nedovolím vám,abyste šli sami."
"Nepustíš nás?"
"Ne. Půjdu s vámi." Posléze se trojice rozhodla opustit domov a vydat se na cestu. Podaří se jim najít Kyoko?

12. Minulost se nedá vrátit

27. srpna 2012 v 9:41 | Linda
Kyoko dopadla na zem těsně za ostatními. Podívala se na sopku,která stála za ní. Černý plamen byl pryč.
"Není ti nic?" zeptal se Ikuto Isamu.
"Jsem v pořádku." Amayaka se začal rozhlížet.
"Podívejte! To jsou oni,se kterými byla Kyoko." Podíval se na ně pozorněji. Viděl Shichirovy fialové vlasy, Nořiny oči a černé pláště. Rázem se ozval hlas:
"Je konec." Naše hrdinka poznala hlas strážkyně.
"Jak to myslíš?" dodala a přistoupila.
"Mým úkolem bylo střežit Amaterasu. Nyní,když je pryč, už nemám smysl,abych žila."
"Rozumím,ale přesto se o to můžeš pokusit."
"Ta dívka Hanbei mě přechytračila a vzala mi ho." Kyoko si k ní sedla a vzala jí lehce do náruče.
"Překvapila nás všechny." Strážkyně se na ni podívala.
"Ty jsi sem nepřišla pro plamen,že?"
"Co tím myslíš?"
"K tobě mi to moc nesedne. Přišla jsi sem s tím,že ochráníš své přátelé,že?" Přikývla. "Jak jsem si myslela."
"Slibuju,že ochráním černý plamen. Ted už můžeš jít."
"Děkuju." Strážkyně zavřela oči a pomalu mizela. Jako hvězdný prášek,který mířil k obloze. Naše hrdinka se zvedla.
"Shichiro,Noro. Můžeme jít?"
"Kdykoliv."
"Vyrazíme." Oba dva brzy stáli vedle ní. Amayaka promluvil:
"Počkej,Kyoko."
"Proč?"
"Proč se nevrátíš s námi domů?"
"Kam domů?"
"Za Zephelem,Kairim. Všichni na tebe čekají."
"Neznám je."
"O čem to mluvíš? Vždyť se známe všichni celou věčnost."
"To stačí." řekla Isamu.
"Ale.."
"Nech mě s ní promluvit. Kyoko,kdy se vrátíš?"
"Nevím. Vím jenom jedno. A to,že jsme přítelkyně."
"Rozumím."
"Zatím. Vysvětlete ostatním,že jsem v pořádku a že se omlouvám." V ten moment upíří andělé vzlétli a zmizali společně s ní. Andělé z Bewani se za nimi už pouze dívali. Nora ještě řekla:
"Kyoko,co teď budeme dělat?"
"To nezáleží na mě. Spíš na vašem rozhodnutí."
"Ale.."
"Vím,co se chystáš říct. Ale já chci pouze ochránit Amaterasu."
"Když už jsme u toho,proč jsi tu Strážkyni nezachránila?"
"Nemohla jsem."
"Jak to myslíš?"
"Odešla v pokoji. Asi předem tušila,proč jsme přišli. Ne,abychom její plamen získali,ale ochránili jej."
"Chápu."
"Proto se také usmívala."
"To je jasné." Shichiro pouze zavrtěl hlavou.
"Dámy,myslím,že na něco zapomínáte. Hanbei nás zradila."
"To víme."
"Zase s ní budeme muset bojovat."
"Tomu nezabráníme."
"Organizace Temných se na nás jistě už chystá. Je načase,abychom se připravili."
"Ano." Udělali pár otoček ve vzduchu a pak přidali rychlost,aby byli doma,co nejdříve.

*Nora je na tahle dívka na obrázku.

11. Zrada

25. srpna 2012 v 23:03 | Linda
Strážcem Amaterasu byla žena. Krásná. Její oči se zdály chladné. Jako by jí nic nepohnulo. Její postavu zdobily černé šaty. Pozorovala je docela schovívavým pohledem.
"Kdo jste? A co děláte na mém území?" promluvila. Nikdo ani neceknul. Tedy kromě Hanbei.
"Přišli jsme si pro Amaterasu."
"Jsi odvážná,když ke mně mluvíš. Víš,vůbec,kdo jsem?"
"Ne."
"To je dobře. Zeptám se tě,proč ho chceš?"
"To není vaše věc."
"Jak drzé. Pokud ho chceš, tak mě budeš muset porazit."
"Asi nemám na vybranou." Zaujaly bojový postoj. Kyoko si nemyslela,že je to nejlepší nápad a tak se podívala na ostatní. Nora a Shichiro vypadali klidně a nic neříkali. Musela se taky tak chovat. Boj začal. Strážkyně se pohybovala ladně a rychle. Naopak Hanbei mršně a tvrdohlavě. Mezitím Isamu,Ikuto a Amayaka mezi sebou komunikovali.
"Co se to tam děje?"
"Bojují,Amayako. Zřejmě jim jde o ten černý plamen tam nahoře."
"Odkdy je oheň černý?"
"To je Amaterasu. Velice vzásný oheň. Zvýší tvojí sílu a prodlouží život."
"Jaktože o tom nikdo neměl tehdy ponětí?"
"Je to už dlouho,co se o tom naposledy mluvilo."
"Aha." Isamu se přidala:
"A co tedy podnikneme?"
"Počkáme. Zatím nemáme dost informací. Potom to řekneme Zephelovi a ostatním."
"Dobře." Zůstali nadále schovaní. Hanbei mluvila se strážkyní:
"Jak dlouho ten oheň hlídáš?"
"Přes 100 let."
"Tak dlouho? Copak se nikdy neobjevil někdo,kdo by ho chtěl?"
"Ani ne. Nemysli si,že ti dovolím,abys ho odnesla."
"To si nemyslím." Bojovaly se a tam. Používaly světelné koule, elektroblesky a vodní paprsky. Jenže i naši přátelé brzy dostali práci, o kterou se museli postarat. KOlem nich se vytvořily další strážkyně. Měly postavu celou černou a měřily si je chladnýma očima.
"To vytvořila ona?" řekla Nora a začala se bránit.
"Dávej si pozor."
"Já vím,bratře."
"Netuším,jak dlouho se dokážeme ubránit,ale musíme to zkusit." Naše hrdinka se zatvářila vážně a pohlédla do obličeje svému protivníkovi.
"Něco mi tu nesedí." přemýšlela." Mám tolik otázek." Nepřítelkyně zaútočila. Kyoko se tomu podařilo vyhnout. Nevěděla,ale na jak dlouho. Rázem se něco stalo. Do jejich boje se vmísil černý drak chrlící oheň. Na všech tvářích se objevilo překvapení. Při tom všem zmatku se podařilo Hanbei získat oheň a nepozorovaně s ním utéct. Ve stejnou chvíli se ozvalo zemětřesení. Sourozenci roztáhli křídla,ale Kyoko to nedokázala.
"Kyoko!"
"Ten hlas.."
"Kyoko!"
"Není to ta dívka předtím?" Vedle ní byli ještě dva chlapci. Drak je všechny tři uvěznil.
"Kyoko,utíkej!"
"Nemůžu vás tam nechat. Pomůžu vám."
"Na nás nemysli! Musíš se zachránit. Zvládneme to." Zasáhlo jí to.
"Co je ten pocit?" říkala si. Ta slova,jež vyšla z úst dívky, se jí zdála známá. Určitě je už slyšela. Jelikož zněla důvěrně a přátelsky, Viděla,že se ti tři stále snaží dostat se z toho.
"Oni jsou.." Hlavou jí probleskla vzpomínka. Zavřela oči.
"Kyoko,já jsem Isamu." A další.
"Pojď ukážu ti levé křídlo. Já jsem Amayaka." A další. A další.
"Nemysli si,že tě nenávidím. Jen si od tebe chci udžet odstup." Pochopila. Otevřela oči.
"Tak takhle to bylo." Zavolal na ni hlas:
"Kyoko!"
"Shichiro!"
"Pojď rychle. Musíme se odsud dostat."
"Ne. Musím je zachránit."
"Zbláznila ses?"
"Ne. Musím je ochránit."
"To přece."
"Brzy se vrátím." Mířila k nim parou vpřed. Nelétala,ale ani se nebála. Věřila.
"Isamu! Ikuto! Amayako!" Její přátelé se na ni podívali.
"Co to děláš? Zachran se!"
"Ne. Chci vás ochránit. Chci ochránit své přátelé.
"To přece.." Naše hrdinka se soustředila a na jejím čele se objevila hvězda. Díky tomu ze sebe vypustila ohromnou zlatou zář a na jejím zádech se objevila křídla.
"Zmiz! Nechť mé přátelé odejít!" Síly draka a její síla se střetly a dlouhou chvíli trvalo,než naše hrdinka vyhrála. Na to pak slétla k nim a chytla dívčíni ruku.
"Isamu. Promiň mi."
"Kyoko,tys pro nás přišla."
"Vzpomněla jsem si. Co bych to byla za Legendárního anděla,když bych vás opustila. Poleťme."
"Hm." Vřele se usmály.

anime dragon girl

10.Andělé z Bewani u moře

24. srpna 2012 v 10:33 | Linda
Isamu ještě zaostřila,aby si byla jistá,že se nespletla. Běžela za ní a volala:
"Kyoko!" Naše hrdinka se otočila a Isamu jí padla kolem krku.
"Díky bohu,že jsi v pořádku."
"Ehm? Jak to myslíš?"
"Zephel mi řekl,že tě unesli.Ještě k tomu všem řekl,aby tě nehledali."
"Co to povídáš? Kdo je Zephel? A kdo jsi ty?"
"Nevzpomínáš si? To jsem já Isamu. Tvoje kamarádka."
"Moje kamarádka?" Za chvíli uslyšely hlas:
"Kyoko,musíme jít." Anděl z Bewani spatřil Noru, Shichira a Hanbei. Čarodějka se zdála překvapená.
"Nemyslela jsem,že tu na tebe narazím."
"Co jste Kyoko udělali?"
"Nic."
"Lžete! Vzali jste jí vzpomínky,že?"
"To se tě netýká."
"Jistěže ano. Nedovolím vám,abyste jí odvedli znovu pryč."
"Opravdu? Tak nás zastav." Netrvalo dlouho a objevili se Ikuto a Amayaka.
"Isamu,co se to děje?" zeptali se.
"Jsou tu ti únosci Kyoko." Její bratr řerkl:
"Oni?"
"Jo a vzali Kyoko její vzpomínky."
"To jako vážně." Shichiro se ozval:
"Nečekal bych,že se nám tu vyskytnou nějáké potíže.Vypadá to,že s nimi budeme muset bojovat." Naše hrdinka zůstala bokem a oni se pustili do boje. Znenadání si všimla,že blízko nich je sopka. Potom vybuchla. Dívka se rychle vložila do boje.
"Kyoko!"
"Říkala jsi,že se jmenuješ Isamu,že? Nevím sice,kdo všichni jste,ale nechci,abyste ublížili mým přátelům."
"Prober se. Oni tě unesli."
"Možná ano,ale neublížili mi. Prosím,nechte nás odejít. Máme před sebou důležitý úkol." Rázem se stalo to,co nikdo nečekal. Sourozenci roztáhli černá křídla s modrými vlnkami a vzali Hanbei s naší hrdinkou. Mířili k sopce a andělé z Bewani se na ně mohli dívat.
"Co uděláme,Ikuto?"
"To je jasní,Amayako. Musíme za nimi."
"Jasně." Sopka vřela a láva se snažila vystoupit na dno.
"Myslíte,že tady najdeme Amaterasu?"
"Určitě." Čtveřice dopadla na zem a začala se rozhlížet kolem. Dostali se dovnitř sopky. Teď už bylo pouze na nich,co udělají. Rozhlíželi se na všechny strany a hledali něco podezřelého. Hanei zvolala:
"Támhle!" Ukázala prstem na černý plamen uprostřed sopky. Plál silně a vypadal,že ho nic neuhasí.
"Jak ho dostaneme?" Nikdo z nich neměl žádný nápad,ale Hanbei byla odhodlaná,že ho dostane. Jenomže,když se to chystala udělat,objevil se strážce plamene. Co je zač?




9. Amaterasu neboli černý plamen

23. srpna 2012 v 21:47 | Linda
Kyoko následovala Noru. Netrvalo dlouho a dorazili do sálu,kde na ně čekal Shichiro a opodál Hanbei.
"Bratře."
"Noro."
"Všechno v pořádku?"
"Jistě." Jeho sestra se na Hanei nedívala moc přívětivě.
"Proč jste mě sem přivedli?"
"Mohla bys nám být užitečná."
"Co si o sobě kruci myslíš,Shichiro?"
"Nic,ale rád bych věděl,co chystají." Naše hrdinka se nějak nechytala.
"O čem to mluvíte?" zeptala se.
"O organizaci Temných."
"Temní?"
"Kdysi se říkalo,že existují andělé,kteří zabíjejí pro krev. Byli to stvůry noci."
"Proč?"
"Kvůli té tekutině,která nám koluje v žilách. Ano,kvůli krvi." Došlo jí to.
"Vy jste něco jako upíři?" Nikdo z nich nepromluvil. Mlčeli. "A vy jste do té organizaci patřili?"
"Ano a Hanbei v ní stále je." dodala Nora.
"Proč?"
"Nemá žádný důvod odejít a taky se jí nechce." Hanbei mrzutě bručela.
"Hej,co se chystají udělat?"
"Nekřič na mě,Shichiro."
"Řekni mi,co mají v plánu."
"Jak to mám zatraceně vědět?"
"Pracuješ pro ně."
"Jenomže nevím všechno. Asi jsou po Amaterasu."
"Amaterasu? Černý oheň?" Kyoko měla pocit,že o tom už slyšela. Zřejmě se jednalo o jakousi sílu. Řekla:
"A kde se ten oheň nachází?"


Zatím v Bewani trávili Ikuto,Isamu a Amayaka dovolenou.
"Je krásné odpočívat,Ikuto."
"To jo,ale nevyrovná se to našemu společně trávenému času."
"Budeme se brzy muset vrátit."
"Samozřejmě,ale co kdybychom si tu dovolenou užili?" Naklonila se k němu, Stejně jako on k ní a oba se políbili. Láskyplně a vášnivě. Jakmile uslyšeli Amayakův hlas,odtrhli se od sebe.
"Isamu!"
"Co se děje,bráško?"
"Právě jsem dostal zprávu od Kisukeho."
"A jak zní?"
"Kyoko unesli." Teď nevěděli,jak zareagovat.
"Kdo?"
"Ta návštěvnice Nora."
"Ona? Proč?"
"To nikdo neví, Taky všem zakázal,aby jí hledali."
"To jako fajt?"
"Bohužel." Ti tři o tom debatovali ještě hodinu,než se dívka zvedla a šla si koupit něco k pití.
"Proč se to muselo stát? Vždyť.." Nedořekla větu.Uslyšela totiž známý hlas.
"Proč by to mělo být tady?" Uviděla naši hrdinku.
"Kyoko." Myslela,že se jí to zdá. Byla od ní necelých padesát metrů. Co to znamená?

8.Vzácný a nejdražší

23. srpna 2012 v 8:22 | Linda
"Fuyuumi,co je to archanděl?"
"To je něco jako anděl,ale daleko silnější,Kyoko." Dívka se zamyslela a podívala se na ni. Povídaly si,dokud neuslyšely kroky.
"Kairi! Nivio!" Holčička se k nim rozběhla.
"Kyoko."
"Kam jste šli? A co to schováváte za zády?"
"Tady." Kairi ukázal kytici květin.
"Jéé! Děkuju." Byl rád,že ji potěšil. Stejně tak Nivia obdaroval Fuyuumi.
"Děkuji ti,Nivio." Najednou se ti tři začali vzdalovat. "Kam jdete? Počkejte!" Naše hrdinka se probudila a zjistila,že je v jejich domě.Posadila se. Nechápala,co se jí to zdálo. Přemýšlela.
Mezitím Tacuki mluvil s novými anděly.
"Cože? Je pryč?" vyjekl Kyohei.
"Tak nějak. Unesli jí."
Neměli bychom ji jít hledat?"
"Nemůžeme. Zephel to zakázal." You se ozval:
"Čeká,že se snad vrátí sama?"
"Neví."
"Mám o sestřičku Kyoko strach." přidala se Meroko.
"To my všichni."
"Stejně myslím,že jí půjdeme hledat."Na jiném místě spolu hovořili Zephel s Kairim.
"Nechápu,proč jsi vydal takový rozkaz."
"Co jiného jsem měl dělat?"
"Nechat je jít."
"Vždyť jsme pomlácení. Ještě jsme se nezotavili."
"Kyoko nás vyléčila a ty jsi jí zvolil královnou."
"Já vím a jsem rád,ale teď nemůžeme vyvolat problémy." Kairi se usmál.
"To je sice pravda,ale nemůžeme jenom nečinně sedět.Ona nás chce chránit."
"To vím."
"Ochráním ji." Zephel přikývl. Nora vešla dovnitř.
"Kyoko,už jsi vzhůru?"
"Co se stalo?"
"Hned po návratu jsi omdlela."
"Chápu. Co Hanbei?"
"Nic jí není.""Můžu ji vidět?" Souhlasila.
"Následuj mě."

7. Hanebi versus Kyoko

22. srpna 2012 v 21:57 | Linda
Hanbei zaútočila bez rozmyslu. Trojice nedokázala rychle zareagovat.
"Zemři!" Naše hrdinka se nedokázala pohnout. Útok někdo zastavil. Byl to Shichiro.
"Vůbec ses nezměnila."
"Pusť mě." Svíral její ruku a probodával jí očima.
"Kolik andělů jsi už zabila?"
"To tě nemusí zajímat." Vysmekla se mu. "A co ty? Jsi stejný jako já. Nelišíš se ode mě."
"Opravdu?"
"Ano. Nejsme nic,než pokusy." Změnil téma.
"Proč jsi na ni zaútočila?"
"Copak to nevíš? To ona zabila tvého bratra. Ona je Legendární anděl."
"Myslíš,že to nevím? Neříkej věci,které nejsou pravdivé."
"Zabiju ji."
"To ti nedovolím." Ti dva se do sebe pustili. Kyoko řekla:
"Přestaňte!" Chtěla je zastavit,ale čarodějka jí to nedovolila.
"Noro?"
"Nech je. Oni jsou prostě takoví."
"Jak to můžeš říct? Vždyť se zabijou."
"Ne."
"Jakto?"
"Ti dva jsou přátelé už od nepaměti. Nemají na to dost kuráže." Rázem Hanbei přechytračila Shichira a mířila přímo k nim. Tentokrát její útok zastavila Nora.
"Teď se mi do cesty pleteš ty?"
"Přesně tak."
"Proč neustoupíš?"
"Protože se nechci dívat,jak mi přítelkyně zmizí před očima." Tentokrát se praly ty dvě. Brzy na to naše hrdinka uslyšela:
"Kryj se!" Hannei nechala vybuchnout bombu. Ta zasáhla úplně všechny. Kyoko to odhodilo, Nora měla zraněnou ruku,Shichira to zasáhlo do ramene a Hanbei do nohy.
"Zešílela jsi?"
"Ani náhodoun." Naše hrdinka se ozvala:
"Jste v pořádku?"
"Nic nám není." Poprvé se postavila proti ní.
"Proč jsi zaútočila na své přátelé?"
"Abych pomstila jejich bratra a jejich zradu."
"Určitě proto všechno měli důvod."
"To si nemyslím."
"Tak tedy budeme spolu bojovat."
"Souhlas." Sourozenci si nebyli jistí,jestli je to dobrý nápad,ale už nepromluvili. Nepřítelkyně zaútočila první a naše hrdinka se jí vyhýbala. Nevěděla,jak dlouho to vydrží. Nevedla si nějak dobře. Zkusila použít kouzlo,ale neměla k tomu příležitost. Horší bylo,když ji nepřítel zmizel z očí.
"Kde je?" Musela se soustředit.
"Teď je má šance." Hanbei k ní vyrazila. Ta vyčkávala.
"Dokážu to. POrazím ji." Jeden moment.
"Zemři!"
"Kouzlo vize budoucnosti!!!!" Ohromná koule,kterou držela v rukou, zamířila přímo na Hanbei. Zasáhlo jí to prudce a silně.
"Co to?" Porazila ji.
"Kyoko,to bylo skvělé!" zvolala Nora a zarazila se. Na Kyočiných zádech se rýsovala křídla. Bílá se zlatou aurou. "Nádhera." Shichiro si jich také všiml a vzal Hanebi v bezvědomí do náruče. Vraceli se domů. Zlo se opět pouštělo do boje. Co po té bude následovat?

6. Upíří andělé! Bát či nebát

21. srpna 2012 v 9:38 | Linda
Hakuoro dorazil za Kairim.Ten už na něj netrpělivě čekal.
"Zdravím,Kairi."
"I já tebe. Něco nového?"
"Potkal jsem Taukiho a Chiriko."
"A?"
"Řekli,že Kyoko byla unesena."
"Cože?" Oba dva o tom začali mluvit.
"Neměli bychom to Zephelovi říct?"
"Ví o tom,ale zatím s tím nemůže nic dělat. Musíme čekat. A každopádně ostatní jsou na různých místech,takže by ji mohli potkat."
"Rozumím." Mluvili klidně,ale měli o ní strach. Přáli si,aby mohli odejít,ale nebyli zrovna v nejlepší kondici. Mezitím se Nora,Kyoko a Shichiro dostali do Bewani.
"Tohle je třetí svět. Byla jsi tu?"
"Byla." Shichiro promluvil:
"Dávejte si pozor. Nechtěl bych potkat problémy."
"Tak nás příště nebe sebou."
"Příště to tak udělám." Vyplázla na něj jazyk. Kyoko se na oba sourozence podívala a musela se zasmát.
"Co je tu k smíchu?"
"Přece vy dva."
"Co?"
"Normálně se nehádáte a tváříte se tajemně. Ale teď mi to tak nepřipadá. I vaše křídla jsou nádherná."
"Vážně? Díky." Jejich křídla měla černou havraní barvu a přes ni se táhly fvě dlouhé vlnky zakončené na konci spirálou. Měla obrovské rozpětí.
"Kyoko,ty máš také křídla,že?"
"Já?Tak trochu."
"Dokážeš s nimi létat?"
"Možná." Cestou se nic zvláštního nestalo. Nečekaně zamířili na kamenitou cestu. Odněkud na ně vystřelily šípy. Ne ty obyčejné se špičkou,ale jiné. Tyhle připomínaly létající rybí kost s hnědou barvou.
"Kdo je to?"
"Držte se vzadu." Shichiro se tvářil vážně. Jkaoby takový útok očekával. Před trojící se zjevila žena. Měla krátké modré vlasy,temně fialové oči,na sobě krátké černé šaty s rukávy a návleky. Dívala se na ně rozhněvaně.
"Dlouho jsme se neviděli,Shichiro."
"Hanbei."
"Ti dva se znají?" zeptala se Kyoko tiše. Nora ji hned neodpověděla.
"Tak nějak." rázem zašeptala. Obě už ztichly a sledovaly,co se bude dít.
"Nečekal bych tě tu. Co tu děláš?"
"To bych se měla ptát spíš tebe."
"Jak to myslíš?"
"Nedělej,že nevíš. Víš,proč jsem tu? Musím tě zabít!"
"To je snad vtip."
"Jsi odporný zrádce. Opustil jsi nás všechny a zdrhl jsi do andělského světa."
"Nikdy jsem k vám nepatřil. A nebylo to spíš naopak? Teď žiju poklidný život a nemám chuť se ho vzdát."
"Jsi jiný,než tvůj bratr. Ten s námi zůstal a pokusil se zabít legendárního anděla."
"Což nebylo správné. Ty i já dobře víme,že legendární anděl se rodí jednou za generaci. Všechny světy ho potřebují."
"Jasně. To si vykládej někomu jinému." Hanbei si po chvíli všimla naší hrdinky.
"Ty jsi.." Bez jediného slova zaútočila. Dokážou se ubránit?

5. Kouzlo nefunguje,ale trvá

21. srpna 2012 v 9:13 | Linda
Kyoko stále seděla u hrobu svých rodičů. Nevnímala. Nora ji pouze pozorovala. Po chvíli promluvila.
"Budeš na něm sedět celou věčnost?"
"Ne."
"Můžeme tedy jít?"
"Jo." Vstala. Najednou se zeptala:
"Proč mě tvůj bratr oddělilod mojí duše?" Nedokázala pochopit,jak na to přišla. Zřejmě si to domyslela.
"Můj bratr chtěl splnit přání mému druhému bratrovi."
"Ty jsi jich měla víc?"
"Ano. Jmenoval se Kuroki."
"A poč si to přál?"
"Asi proto,že tě znal."
"Ale já si na něj nevzpomínám." Její vzpomínky byly spojení s její duší. Viděla ho pouze dvakrát.
"Ztratila jsem snad paměť?"
"Ne úplně. Když uviděí osobu,kterou jsi už viděla, vzpomeneš si,ale nečekej žádný zázrak."
"Rozumím."
"Budeme se muset vrátit." Dala najevo svůj souhlas. Brzy se znovu ocitli v jejich domě. Naše hrdinka si ho konečně mohla prohlédnout. Připomínal jeden dům ze Singapuru. Měl zelenou špičatou střechu,nejméně deset skleněných oken a dvoje dveře. Stěny bílé a kolem obklopené květinami.
"Jste zpět?" Uviděla svého bratra.
"Ano,bratře."
"Neřekla jsi nic,co jsi neměla,že ne?"
"Ne." Podíval se na Kyoko.
"Měla ses dobře?"
"Ano." Dál už nic neřekl,ale dívka si všimla něčeho zvláštního. Jako by se trápil.Když zmizel,odvážila se dodat:
"Jak se jmenuje tvůj bratr?"
"Shichiro.ů
"Kolik mu je let?"
"Asi 20. Proč?"
"Jen mě to zajímá. Já bratra nemám,tak nevím,jaké to je."
"Kyoko,ty jsi jedináček?"
"Bohužel. Narozdíl od tebe jsem byla vždycky sama."
"Vždycky?"
"Neměla jsem moc kamarádů." Pak začala Kyoko mluvit a vyprávět. Nora měla pocit,že v tuhle chvíli na ni kouzlo nepůsobilo. Říkala to sice běžným způsobem,ale znělo to věrohodně. Poslouchala ji celou věčnost,než si uvědomila,že přišel čas večeře.
"Máš hlad?"
"Trochu."
"Nějak ses rozpovídala."
"Vadí ti to?"
"Ne. Je hezké vidět,že se umíš chovat normálně." Pak se tomu zasmála.

4.Dříve a teď

21. srpna 2012 v 8:58 | Linda
"Je pryč!"Chiriko už pěknou dobu běhala sem a tam a něco hledala.Její bratr Tacuki nezněl moc nadšeně.
"Můžeš mi říct, co se děje?"
"Není ve svým pokoji."
"Kdo?"
"Kyoko!"Proběhla pěkná scéna.
"Počkat!Jak to myslíš?"
"Ráno jsem byla v jejím pokoji a nebyla tam.Stejně jako ta návštěvnice."
"Myslíš,že ji unesla?"
"Nejspíš.Neměli bychom to někomu říct."
"Hlavně žadnou paniku."Zapřemýšlel. Zrovna te´d to nepřipadalo v úvahu. Nedávno skončili pomlácení a teď tohle.
"To bude těžký." Jako na zavolanou se setkali s Hakuorem. Okamžitě mu vysvětlili,co se děje. Vzal to docela s klidem.
"Neměli bychom začít něco dělat?"
"Zatím ne. Kyoko možná unesli,ale nevíme z jakého důvodu. Měli bychom počkat Nenacházím se zrovna v kritické situaci."
"Ale.."
"Copak to nechápete? Ajuzawowa akupina se vydala prozkoumat lidský svět,Sen s Akiem a Kashinem se vrátili dnes ráno domů,Ikuto s Isamu a Amayakou si vzali dovolenou a Zesn s Renem řeší starosti s nejstarším.ů
"Ale přece nás tu ještě dost zůstalo."
"Chiriko,snaž se to pochopit. Vím,že se o ni bojíš,ale zrovna teď si nemůžeme dovolit bojovat."
"Chápu."
"Já mám ještě nějakou práci s Kairim,tak se s vámi budu muset rozloučit." A pak odešl. Sourozenci zůstali sami.
"Možná má pravdu,Tacuki."
"Já se nedivím. Všichni si chceme na chvíli pohov." Chápala to. I Kyoko přece něco dokázala sama.
"Pamatuješ,jak nás zachránila?"
"Jak bych na to mohl zapomenout."
"Tehdy jsme o tomhle všem neměli ponětí."
"Správně. Od té doby uplynulo moře času." Odmlčeli se. Kisuke neustále nosil zprávy, Zephel s archanděly chodil na jednání, noví andělé chodili do školy,Kujou s Iriem zlepšovali vé schopnosti a ochránci s nimi trénovali. Každý z nich chtěl s nimi dělat něco normálního. Ne se pořád honit za nebezpečím.To dalo celkem rozum. Jenomže bylo tomu opravdu tak? Opravdu budou někdy žít normální život?

3. Oddělení duše od těla

17. srpna 2012 v 21:55 | Linda
Kyoko stále spala. Nacházela se na jiném místě,než obvykle. Návštěvnice stála u postele,na které spala a na někoho čekala. Teprve,když uslyšela blížící se kroky,zpozorněla. Před ní stál muž. Byl zahalen do pláště jako ona,ale na krku se mu houpal malý křížek.Jeho vlasy se střapatily a leskly fialovou barvou. Jeho tvář ukazovala klid a vyrovnanost. Popošla vpřed.
"Bratře."
"Přivedla jsi ji?" Přikývla a ukázala směrem k posteli,na které naše hrdinka ležela.
"Výborně."
"Co s ní máš v úmyslu?"
"Uvidíš." Sledovala ho,jak se k ní kousek po kousku přibližuje. Zastavil se. Nic nedělal. Zanedlouho zamumlal jakési zaklínadlo a přitom položil svou ruku na její čelo. Použil jakési kouzlo,neboť se Kyoko celá rozzářila.
"Co jsi to udělal?"
"Pomohl jsem jí." Probudila se a pomalu vstala. Vše se zdálo v pořádku,než Nora uviděla Kyoko ležet na posteli a zároveň vstát.
"To je kouzlo oddělení?"
"Přesně tak." Dívka,která ležela na posteli,měla šaty bílé s růžovou mašlí,šarlatové vlasy a poklidně spala,ale ta vstávající Kyoko měla jiné oblečení. Sukni,červené tričko, černou koženou bundu a její vlasy dostaly hnědou barvu. Teď se podobala víc člověku v lidském světě.
"Kde to jsem?" zeptala se.
"Jsi v našem domě."
"Domě?"
"Musíš být zmatená. Odpočiň si." Zavřeli jí v pokoji a Nora se ho začala vyptávat.
"Co to mělo znamenat?"
"Viděla jsi to."
"Ale stále to nechápu."
"Kouzlo oddělení má takovou funkci,že tozdělení člověka na dvě části; tělo a duši. To,co leželo na posteli,byla duše a to,co vstalo,bylo tělo. Je to teď jasnější?"
"Trochu. Jenže to není všechno."
"Správně. Duše celou dobu bude spát, bude v sobě níst vzpomínky a stejně tak pocity. Naopak tělo se bude hýbat,ale nebude cítit pocity a bude jednat podle svého svědomí." Jeho sestra posmutněla.
"Řekni,proč jsi to udělal?" Otočil se k ní.
"Kvůli našemu bratrovi." Pomalu odcházel."Nyní je ta dívka ve tvých rukou. Snaž se dělat všechno proto.abys mě nezkalamala."
"Rozumím." Rozešli se a ona se vrátila zpátky k naší hrdince. Kyokonyní stála poblíž otevřeného okna a dívala se ven.
"Co je to tam dole?"
"To je lidský svět."
"Žijí tam lidé?"
"Ovšem. Chceš se tam jít podívat?" Přikývla. Obě se snesly na hřbitov.
"Co je tohle za místo?"
"Hřbitov. Zde jsou všichni mrtví lidé."
"Mám tady nějaákou rodinu?"
"Nevím." Než se návštěvnice nadála,zmizela jí z dohledu.
"Kam zase šla?" Našla jí stát u jednoho z hrobů. Nechápala,co je na něm napsáno. Přišla blíž.
"Rodina Hirko."
"Kyoko?"
"To je moje rodina,že? Tatínek a maminka."
"Jistě."
"Asi bych jim měla natrhat kytičky." Čarodějka ji pozorovala a cítila se zklamaně. Říkala si:
"Necítí smutek. Nepláče.Její pocity prostě zmizely." Povzdechla si. Stejně tak její úsměv.

2. Slib k nepamatování

16. srpna 2012 v 21:49 | Linda
Kyoko se vzbudila. Nora u ní už nebyla. Rázem se na dveře ozvalo ťukání.
"Kdo je?"
"To jsem já." Poznala,že jde o Kairiho. Odhodila deku a vyskočila z postele. Pomalu se zvedla.
"Děje se něco?"
"Ani ne. Jenom jsem si s tebou potřeboval promluvit." Zvážněla.
"O čem?"
"O tom,co se stalo." Pochopila.
"Máš na mysli tu událost s Gregorym?"¨
"Jo." Chápalaho. Spoustu věcí se zdálo ještě nejaných. Jkao by si s nimi někdo pohrával a ten pravý,který tahal za nitky, se nemínil ukázat.
"Nevím,co to mělo znamenat."
"Ahiru jej přemohl,ale jak to dokázal?"
"To je mi záhadou. Nezpochybňuju jeho sílu,ale všechno tohle je zamotané. Brzy se jistě všechno vyjasní." Oba dva mlčeli. Dlouho nic neříkali. Posadila se vedle něj. Neuvědomila si,co dělá a objala ho.Stejně jako on ji. Zůstali,tak alespoň minutu. Cítila se unavená. Dlouho toho moc nenaspala a teď cítila,že by usnula,ale neudělala to.
"Za chvíli bude snídaně. Nezapomeň přijít."
"Budu tam." Nevšimla si,že je sleduje Nora. Jakmile zmizel z dohledu,vylezl.
"Kdo to byl?"
"Vylekala jsi mě."
"Nechtěla jsem."
"Byl to můj bratranec. Jmenuje se Kairi Snajou."
"Jste si hodně blízcí,že? Miluješ ho?"
"Jistě. Je jediná rodina,kterou mám."
"Znáš ho dobře?"
"Samozřejmě. A mimochodem,co tu děláš?" Návštěvnice se už na nic nevyptávala. Kyoko jí pobídla,aby s ní šla na snídani. Poslechla. Kráčely do hlavního sálu. Otevřely dveře a vešly. Usadily se na místo a daly se do jídla. Mlčely.
"Noro,jak dlouho tu ještě zůstaneš?"
ůPár dní."
"Koho vůbec hledáš? Nebudou mít tvoji rodiči strach?"
"Ani ne. Nemám rodiče." Zarazila se.
"Ty jsi sirotek?"
"Ne,tak úplně. Mám staršího bratra a dědečka."
"Aspoň něco."
"No jo."
"A koho vlastně hledáš?"
"Jednu dívku."
"Můžeš mi ji popsat?"
"Asi ne. Dlouho jsem ji neviděla,takže si moc nepamatuju,jak vypadá."
"Aha." Ukously další sousto. Už nemluvili. Snědly úplně všechno,až nechaly pouze prázdný talíř. Strávily den opět povídáním a mnohem dalšími věcmi. Když nadešel čas jít spát, zůstala Nora s Kyoko tentokrát ve stejněm pokoji.
"Te nepůjdeš spát?"
"Chci tady na chvíli zůstat s tebou."
"Necítíš se unavená?"
"Ani ne."
"Fajn." Kyoko vzala do ruky knížku a začala číst. Četla Noře příběh. Po dlouhé hodině se cíítily unevěné a zívly.
"Tak dobrou noc."
"Dobrou." Nastala noc. Opět se spustil liják a nechtěl přestat. Návštěvnice se opět vyplížila ze své postýlky a udělala to,co potřbovala udělat. Unesla Kyoko. Apak sama také zmizela. Jenže jaký to má účel?

1.Čarodějka Nora

16. srpna 2012 v 21:24 | Linda
Bum. Bum. Zahřmělo a neskonale pršelo. Takový prudký liják ještě nikdo nezažil. Kyoko stála u okna a pozorovala okolí. Od zkoušky uběhly necelé čtyři týdny. Po té,co Gregoryho Ahiru porazil,se stal plnohodnotným strážcem. Stejně tak Clay s Chieko. Zbývající kandidáti mohli zůstat,ale na čas se chtěli vrátit domů.
"Je ti dobře?"
"Proč se ptáš,Tsuchiouro?"
"Jen,že vypadáš bledě a unaveně."
"Pouze mám poslední dobou noční můry."
"O čem?"
"To už jsem zapomněla." Naší hrdinku polsední dobou pronásledují sny o dívce s fialovými vlasy, jejím příchodu a její smrti. Následující den přišel andělský posel Kisuke.
"Veličesntvo,vypadá to,že máme návštěvu."
"Koho?"
"Nevím jstě. Nepředstavila se. Jde o jakousi dívku."
"Co potřebuje?"
"Chce se s vámi setkat."
"Pusťte jí tedy dál." zakončil Zephel a zanedlouho před ním stanula postava zahalená v černém plášti. Do obličeje jí nebylo vidět. Působila drobně a křehce. Měla malé ručičky a jakmile zvedla hlavu,všimli si jejích lesklých očí.
"Kdo jsi?" Uklonila se.
"Mé jméno je Nora."
"Odkud přicházíš?"
"Z daleké země."
"Co potřebuješ?"
"Ráda bych u vás zůstala pár dní."
"Proč?"
"Někoho hledám." Zephel dlouho přemýšlel. Zeptal se Kyoko:
"Co si myslíš?"
"Nejsem si jistá. Mohla bys nám ukázat svou tvář?" Návštěvnice nic nenamítala. Sundala si kapuci a všichni spatřili její fialové vlasy. Královna ztuhla.
"Stačí?"
"Ano." Dovolili jí zůstat a připravili pro ni pokoj. Po tomhle zážitku potřebovala naše hrdinka odpočinek. Jakmile vstoupila do pokoje,setkala se za deset minut s Norou.
"To jsi ty."
"Ty jsi královna,že?"
"Ano." Návštěvnice si jí prohlížela.
"Jak se jmenuješ?"
"Kyoko." Nora se zamračila a dodala:
"Víš,kdo jsem?"
"Nora."
"Pamatuješ si na mě?" Naše hrdinka nechápala.
"Viděli jsme se už?"
"Ne." Z jejího pláště něco teklo.
"Co to je?" Zjistila,že se jedná o krev. "Ty krvácíš!!"
"To nic není."
"Kde se ti to stalo?"
"Jenom jsem zavadila o strom."
"Počkej,hned se ti o to postarám." Použila kouzlo nápravy. Za minutku byla hotová.
"Co jsi to udělala?"
"Napravila jsem zraněné místo."
"Ty léčíš?"
"I tak by se to dalo brát."
"Hm."
"Véš,je to divné. Včera se mi o tobě zdálo."
"O mně?"
"Ano. Jako bychom se měly dnes setkat."
"Vážně?" Netrvalo dlouho a obě si vesele povídaly. Jako by byly staré kamarádky. Když šla Kyoko spát, zastavila se Nora u ní. Dotkla se jejího čela svou ruku, z nichž začaly vycházet vibrace. Četla jí vzpomínky. Smrt její matky,smrt jejího otce, zlá maceha, zjevení Kajiho, smlouva se Zenem, návštěva bratrance, shledání s přítelem, setkání s padlými, únos andělů z Bewani a mnohem víc. Všechno bylo důležité,ale co Nora chystá?

Divka bez usmevu 7 obsah

18. července 2012 v 15:28 | Linda
Po udalosti se zkouskou se Ahiru stava ochrancem se dvema dalsimi andely. Jente Kyoko brzy na to zacnou pronasledovat nocni mury s obrzy divky s fialovymi vlasy. Neklidny spanek a zachmurene sny se ji zacnou objevovat ve tvari. Jeji pratele si vsimnou,ze ji neco trapi. O kdyz se ji ptaji zda ji neco netrapi, stale odpovida zaporne. Jeji obavy se bohuzel naplni. Pozdeji pred ni stane divka s fialovymi vlasy v cernem plasti. Zjistuje,ze se jmenuje Nora. Stravi s ni par dni a brzy na to obe zmizi. Co se to opet deje?Jakou spojitost s tim ma davny slib?

Datum: 15.8. az do 9.9.2012

 
 

Reklama