* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Divka bez usmevu:8.serie

26. Nejvyšší cena

5. prosince 2012 v 18:20 | Linda
Kyoko s dívkami se dostala do podsvětí. Rozhlížely se kolem a ujišťovaly se,že je nikdo nesleduje. Tamayo promluvila:
"Takhle jsem si to nějak představovala." Kolem nich nic nerostlo. Možná tak plevel. Obloha nezářila modrou barvou. Právě naopak. Byla taková našedlá a hustčí,než samotná mlha. Mraky temně černé jako uhlí. Stromy podivně zakřivené a některé z nich i skácené. Žádný život zde nezůstal. Zem tvořena z písku, kamenné oblouky a šedivost místa.
"A kam teď?" ozvala se Ozel zvonivě.
"Vede tu cesta,tak se asi dáme po ní." odpověděla naše hrdinka pohotově.
"To jako vážně?"
"Chtěly jste přece zachránit Dokuro." Tentokrát se do toho ještě vložila Kokoro.
"Kyoko."
"Kokoro."
"Zachráníme ji,že?"
"Určitě." Spolu se dívky rozběhly po cestě. Cesta se neustále zkracovala. Jejich kroky zněly snad po celém podsvětí. Později došly k malé jeskyni,která byla jediná široko daleko. Podívaly se na sebe a přikývly. Tušily, že Dokuro najdou zde. Jakmile vkročily doprostřed jeskyně, promluvil k nim hlas:
"Vítám vás." Otočily se tím směrem,ale nikdo tam nestál.
"Kdo jsi?"
"Tolik jsem o vás slyšel vymítačky,Tamayo.
"Kde je Dokuro?!"
"Vaše partnerka? Copak ji nevidíte?" Hlas je zavedl až k připoutané Dokuro na skoro úplném konci jeskyně. Musely si pro ni jít, ale stále neviděly tvář jejich nepřítele.
"Kde jsi?"
"Copak mě nevidíte?" Konečně zpozovaly temně černý mrak tvořící se do postavy. Jejich nepřítel se stalo samotné zlo. Plné síly a všelijaké hrůzy. Obyčejný člověk by už dávno utekl.
"Připrav se. Nedovolíme ti ublížit Dokuro."
"Jen pojďte." Vytáhly svoje zbraně a nepřátelé se před nimi objevili. Kyoko se postavila proti temnému mraku.
"Vypadá to,že spolu budeme bojovat my dva."
"Kyoko."
"Odkud znáš mé jméno?"
"Kdo by neznal jméno Legendárního anděla."
"Tak jsi o mně slyšel."
"Každý o tobě slyšel,ale že objevíš zrovna přede mnou. To jsem vážně nečekal."
"Propusť Dokuro s ostatními. Tohle je pouze mnou a tebou."
"Ne."
"Tak tě porazím."
"Posluš si." Nachystali se a začali s bojem. Legendrání anděl se pohyboval docela dost ladně. Díky tréninku s kůly dokázel udržet rovnováhu. Krok dopravda, doleva a sklonit. Vyhýbání. Útočení. To se odehrávalo mezi nimi. Vymítačky na tom taky moc nevypadaly dobře. Nepřátelé se ještě více množily a za chvíli již nemohly nic dělat. Nevzdávaly se. Stále pro ně existovala naděje. Pospíšily. Bohužel v nejméně očekáváném momentu se otevřel obrovský portál.
"Co je to?" řekla Kokoro.
"To je vaše zkáza."
"Zkáza?" Nejdenalo se o obyčejný portál,ale o obrovsky pohlcující obrovskou díru. Pohlcovala vše,na co přišla. Vymítačky doběhly k Dokuro,aby ji mohly osvobodit. Temný mrak utíkal.
"Kam si myslíš,že jdeš!" křičela Kyoko a máchla svým mečem,aby mu uštědřila lekci,ale vyhnul se. Nechala ho jít a raději běžela na pomoc svým přítelkyním.
"Tamayo! Ozel! Dokuro! Kokoro!"
"Kyoko!!!!!"
"Držte se! Už pro vás letím." Soustředila se a na zádech se jí objevila křídla. Bílá a zářivá. Letěla si pro ně. Natahovala k ním ruku. Sama Dokuro se probudila.
"Dokuro."
"Kyoko."
"Rychle,chyť se s ostatními za mou ruku." Poslechla ji. Naše hrdinka je všechny dostala dál od té díry,ale díra je stále vtahovala. Ozel na ní promluvila:|
"Pusť nás. Vždyť tě to taky vtáhne."
"Přece vás tu nenechám."
"Kyoko, nebude lepší,když zůstaneme v tomhle světě?"
"Cože? Co to povídáte."
"Podvětí je místo prlné zla my ho můžeme zlikvidovat."
"To přece.."
"Je důležitější,aby ses vrátila ty."
"Ne,já bez vás neodejdu." Rázem se pustily její ruku a všechny čtyši je vtáhla díra. Naše hrdinka se zarazila a nemohla se pohnout. Její oči se rozšíčily a vytryskly z nich slzy. S použitím veškeré síly dokázala provést křídla znovuzrození. Tím díru pomalu uzavírala a sama vzlétla na nebe. Zanechala za sebou kouzlo nápravy,které pomalu dopadalo v podobě prášku na zem. Zmizela pryč z podsvětí.

Doma na ní čekali její přátelé a ona s plášem k nim přiletěla. Následující den šla s Kairim k hrobu svých rodičů.
"Už pěkně dlouho jsme tu nebyli,že?"
"Neměli jsme čas."
"Alespoň jsem jim natrhala květiny."
"Tolik lidí." Kyoko si prohlížela všechny hroby. Její rodina a její přátelé. Její milovaní. Kairi se zeptal:
"A co se stalo s rodinou vymítaček?"
"Mawaru znovu vidí a Dokuřina máma už nejezdí ny vozíčku."
"To je dobře."
"Proč musely zemřít?"
"Nechtěly,abys zemřela ty."
"Nikoho jsem,ale nezachránila."
"Ale ony přece nezemřely."
"Hm?"
"Stále žijí,ale v podsvětí."
"Žijí?"
"A když jsi použila křídla znovuzrození, narodí se znovu. I když tu už nebudeme, narodí se znovu."
"Vím." Položila čerstvě natrhané růže a odcházela. Její dobrodružství s vymítačkami skončilo,ale další pomalu přichází. Jakmile opustili hrob, k zemi se začal snášet sníh. Bílý a čistý. Stejně jako její křídla.


Konec příběhu

25. Cesta do podsvětí

4. prosince 2012 v 21:55 | Linda
Noví andělé se ocitli v paláci.Královna kráčela s nimi.Jako první se ozval Kisuke.
"Veličenstvo."
"Vítej zpět.Máš mé díky."Svůj zrak upřel na naši hrdinku.Pokýve k ní.
"Zephele,kde jsou vymítačky?"
"Už na tebe čekají."
"Kde?"
"Támhle."Ukázal za ní.Několik metrůod ní se objevily tři stíny dívek.První z nich radostně přiskočila.
"Kyoko."
"Kokoro."
"Díky bohu.Konečně tě vidím."
"Mluvíš tak ustaraně."
"Nevěděli jsme,jak tě kontaktovat."
"Co jste tedy udělaly?"
"Šly jsme k té Kaho a ostatním. Ti nás zavedli sem."
"Udělaly jste dobře."
"Dokuro zmizela."
"Já vím."
"A nevíš,kam zmizela?"
"Do podsvětí."
"Do podsvětí?"
"Ano. Je to místo zla."
"A my tam teď půjdeme,že?"
"Přesně tak." Ozel s Tamayo se přidaly do konverzace.
"Musíme si pospíšit."
"Tamayo."
"Pomoz nám. Dokuro se nesmí nic stát."
"Ozel." Nedaleko promluvil Nivia.
"Jestli půjdete do podsvětí,musíte se připravit."
"Jak?" Archanděl s pomocí své síly vytvořil černé pláště zdobené stříbrnými okraji. Jeho délka dosahovala velikosti člověka,měl kapucu a speciální schopnost; udělat je neviditelnými.
"Ten plášť vám pomůže."
"Nivio."
"I já pro vás něco mám." dodala Fuuyumi. Mávla rukou a jejich oblečení se pokralo malou vstvou světla. "Tohle vás ochrání."
"Děkuju." Nakonec i sám Zephel přispěl. Před zrakem naší hrdinky se objevila malá víla.
"Sonato."
"Kyoko."
"Slyšela jsem, že tě sem Zephel zavolal."
"Abych ti pomohla."
"A co neseš?"
"Zbraně."
"Zbraně?" Vyslovila zaklínadlo a jako první se objevila zbraň před Tamayo. Dvě dlouhé dýky se zlatou rukojetí a malým znakem křídel. U Ozel se objevil oštěp, U Kokoro kosa a u Legendárního anděla meč.
"Určitě budete bojovat."
"Sonato,ty zbraně.."
"Jsou vytvořené z toho stříbrného poháru,kterým jsi zachránila padlé."
"Hm."
"Teď běžte." Otevřel obrovský portál,kterým všechny čtyři dívky vběhly dovnitř. Vyhrají?

PŘÍŠTĚ: Nejvyšší cena!

24. Kisukeho naléhavost

4. prosince 2012 v 21:32 | Linda
Stíny se blížily čím dál blíž.Naši přátelé se připravili.Jakmile dovnitř vešla osoba,Kyoko ihned poznala, o koho se jedná
"Kisuke!"Královský posel težce dýchal. Potil se a jeho křídla vypadala ochable.
"Výsosti."
"Co se stalo?Rychle,vodu!" Miroko přispěchala s vodou a posel se napil.
"Děkuju."
"Kisuke,co tě sem přivádí?"
"Posílámě král."
"Zephel?"
"Něco se stalo v lidském světě. Vypadá to,že vymítačky něco provedly."
"A co?"
"Zlo si pro mě nepřišlo odvedla jednu nich do podsvětí."
"Snad nemyslíš..."Kuroki se přidal:
"Podsvětí?Jako místo mrtvích?"
"Něco takového.Jenomže podsvětí si pro sebe vytvořilo zlo.Nic takového neexistuje."
"A kde jsou ostatní vymítačky?"
"Čekají,až se Kyoko vrátí." Legendární anděl odvětil:
"Půjdu zpět do lidského světa." Nora vyjekla:
"Chceš se nechat zabít?"
"Copak není podsvětí v lidském světě,Kisuke?" Posel přikývl. Už dlouho nepřemýšlel o tak pochmurném místě Kyoki s Youem namítli ,že se k nim připojí.
"Nejdřív musíte zpět do andělského světa."
"Proč?"
"Archandělové vám chtějí také pomoct." Kyoko věděla,že i když její trénink trval pouhou chvíli,musela ho opustit.Naši přátelé se,ale rozhodli,že vyrazí na cestu následující den. Před spánkem si dali vydatnou večeři a šli pomalu spát.Následující den se dali do toho.
"Kisuke?"
"Ano?"
"Vedeš si u Zephela dobře?"
"Tak nějak.Jsem neustále zaměstnaný. Přichází knám spoustu zpráv."
"To mi připomíná.Proč jsem nikdy neviděla obyvatele?"
"No.."
"Copak mě z nich nikdo nikdy neviděl?"
"To není tím..."
"Tak čím?"
"Obyvatelé naší země žijí na opačné straně andělského světa. Mimo nebezpečí. Můžou pouze všechno sledovat.
"A kolik jich zhruba je?"
"Několik statisíců."
"Ale proč jsem je nikdy nejela navštívit?"
"Protože si vybudovali bariéru, přes kterou nemáme přístup. Pokud bychom ji narušili,tak nebudou schopni ji znovu postavit."
"Znají mě vůbec?"
"Znají. Mají své zdroje. Mají tě rádi."
"Jak to můžeš vědět?"
"Nemysli si,že k nám chodí pouze žádosti a stížnosti. Přišlo k nám i pár dopisů s prosbou a fotkami."
"Fakt?"
"Později ti nějáký dopis přečtu."
"To budu ráda." Cestou si spolu povídali a zrychlovali. Dorazí brzy do paláce?

PŘÍŠTĚ: Cesta do podsvětí

23. Nemilé shledání

3. prosince 2012 v 21:28 | Linda
Konečně úspěch! Všech 24 kůlů překonáno.
"Výborně,Kyoko."
"Kuroki."
"Pojď dovnitř. Musíš si odpočnout. Nkědo tě chce vidět."
"Kdo?"
"Pojď a uvidíš." Vstala a společně s Norou odešly ze sklepa. Tam se naše hrdinka setkala s trojicí přátel.
"Kyoheii! You!"
"Zdravíme." Přiškočila k ní i malá holčička.
"Meroko!"
"Sestřičko Kyoko."
"Tys mě překvapila." Meroko si něčeho všimla.
"Tvoje ruka."
"Hm?" Z ruky jí tekly krev. Nora přinesla lékarničku a Kyohei jí ovázal ruku a zranil koleno. "Děkuju."
"Za málo."
"Co tu vlastně děláte?"
"Chtěli jsme tě pouze vidět." přidal se You.
"Aha."
"Když už jsme u toho,Kyoko,opravdu byl dobrý nápad začít takhle s tréninkem?"
"Jak to myslíš?"
"Podívej se na svou ruku a na své koleno."
"Jsou to jenom škrábance." You začínal být nepříjemný. Meroko se na něj káravě dívala. Kuroki koukal z jednoho na druhého. Ticho prolomila Nora,když zvedla ton svého hlasu.
"Dáme si něco k jídlu?" Ozvalo se hlasité kručení v břiše. Naši přátelé se zasmáli a zčali chystat jídlo.
"Bratře,upečeme dort?"
"Všichni společně?"
"Ne,my dívky a vy zvlášť."
"Jak chceš." Vytáhli mouku, vajíčka, máslo, mléko, mixer a mísu. Posleze využili všech kuchařských znalostí a dali se do vaření. Míchali, zdobili a krájeli. Čas ubíhal a chýlilo se k večeru. Brzy skončili. Výsledek se měl porovnat.
"Tak teď se ukažte."
"Noro." Dívka upekly jahodový dosrt s vanilkovou náplní. Navrchu bílou čokoládou a zdobením. Ochutnal ho You,který měl hned připomínky:
"Jahoda je osvěžující a vyrovnává jí bílá čokoláda. Stejěn tak vanilka." Kluci upekli naopak čokoládový dosrt s kávovou náplní a navrchu šlehačkou a ořechy. Ten ochutnala Meroko.
"Čokoládový dort je jemná a kávová chuť je tak akorát." Ostatní to dále už neřešili a též ochutnali. Bohužel u domu se brzy objevily stíny a rozbila se dvě okna. Dovnitř zavlál studený vítr. Co se to zase děje?

PŘÍŠTĚ: Kisukeho nálehavost

22. Úspěch

2. prosince 2012 v 11:56 | Linda
Kyoko stále ne a ne dosáhnout konce. Kůly ji začaly už vážně štvát. Pořád jenom padala a měla už modřiny po celém těle. Musela si dát už přestávku. Dělala to už snad dvě hodiny.
"Kyoko,nejsi unavená?"
"Jsem vyřízená. Kdo by si pomyslel,že to bude tak těžké."
"Nic nikdy není jednoduché."
"Dotáhla jsem to pouze na 15. kůl. Dál už ne. To je děs."
"Ale no tak." Naše hrdinka nevěděla, na co si vlastně stěžuje. Sama si přece vybrala,že chce zesílit. Kuroki je už nesledoval. Mezitím na dveře někdo zaklepal a Kuroki otevřel. Ve dveřích stál Kyohei s Meroko a Youem.
"Vy?"
"Dlouho jsme se neviděli,"odvětil Kyohei.
"Hm. Můžete mi říct,co potřebujete?"
"Přišli jsme tě navštívit a taky jsme slyšeli, že je tu Kyoko."
"Zprávy se šíří rychle. Pojďte dál." Trojice vstoupila. "Následujte mě." Společně se vydali do sklepa a jakmile se dostali do příslušné vzdálenosti, uviděli je. Nora mluvila a naše hrdinka poslouchala.
"Pokud to chceš zvládnout,tak mě poslouchej."
"To už dělám."
"Mně to taky trvalo. Zhruba ten týden. Ty děláš neobyčejný pokrok."
"Jenže stále jsem pouze na 15.kůlu."
"Kyoko,měla bys být opatrná."
"Proč?"
"Není jistá,zda to tvoje tělo vydrží."
"Nejsem slaboch."
"To neříkám,ale jsi pořád člověk. Neříkám to jenom ze sobeckých důvodu. Mám o tebe starost."
"Děkuji,Noro. Já to zvládnu."
"Fajn. Teď na to půjdu s tebou." Šly opět na kůly. Meroko se zeptala Kurokiho.
"Co je to?"
"Kůly. Je to speciální svičení,které jsem stejně jako ony, podstoupil."
"Jaký to má smysl?"
"Musí přejít všechny ty kůly,aniž bys spadla."
"Jde to vůbec?"
"Jde,ale my andělé při tom používáme svou sílu. Jenže Kyoko tu sílu neumí používat."
"Co máš na mysli?" odsekl You nevraživě.
"Je člověk a umí akorát,tak léčit. To je všechno. Nic víc."
"I přesto se to snaží zvládnout?"
"Bojím se,ale že její tělo moc dlouho nevydrží. Podle těch počtu pádů." Čtveřice je sledovala a dobrá nálada byla cítit tam tam.
"Musím to zvládnout." říkal si Legendární anděl.
"Kyoko, bacha!"
"Já vím." Počítala si v duchu jedna,dva,tři a znovu jedna, dva,tři. Konečně to dotáhla až do 20.kůlu,ale rázem se něco stalo a ona ztratila rovnováhu. Začala doopravdy padat rovnou do propasti.
"Kyoko!"
"Co to?" Než se to stalo, někdo ji chytil za ruku.
"Noro!"
"Drž se pevně."
"Pusť mě."
"Jsi na hlavu?" Opovzdálí Kyohei zpanikařil a řekl:
"Musíme jim pomoct."
"Ne. Zvládnout to samy." dodal Kuroki. Dívka se snažily ze všech sil vytáhnout a vzápětí,kdy Nora vytáhla Kyoko,tak ta naopak vyskočila a zvládla dojít až na poslední kůl.
"No,tedy."
"Říkala jsem,že to zvládnu, Noro." Měla pravdu.

PŘÍŠTĚ: Nemilé shledání

21. Nerozlučná dvojice

1. prosince 2012 v 21:49 | Linda
"Kam to jdeme?" ptal se Kairi Hakuora.
"Jen mě následuj." Přítel z dětství ho nakonec zavedl do nejbližšího lesa.
"To tu budeme sbírat houby?"
"Ne." Hakuoro se zastavil u jednoho stromu. "Vzpomínáš si?"
"Na co?"
"Když jsme byli malí,hráli jsme si na to,že jsme indiáni."
"Řekl jsi,že budeš náčelník a já zástupce."
"Jsou tady." Zanedlouho se ozvaly zvuky kroků. Byl to You.
"Tak tady se schováváte."
"You. Co tu děláš?"
"Hakuoro,to se ještě ptáš? Přece víte kvůli čemu tu jsme."
"Zjistili jste něco?"
"Ani ne." Kairi si ho prohlížel. You se vůbec nezměnil. I když se už moc nemračil, stále mu šly vidět dětské rysy. Dosáhl sotva 14 let. "Radši bychom měli jít. Kyohei s Meroko na nás čekají." Oba přikývli a vrátili se k novým andělům.
"Jdete pozdě!" stěžovala si Meroko.
"Omluv nás. Cestou jsme si dali přestávku."
"Chtěla jsem to,co nejrychleji dodělat a pozdravit sestřičku Kyoko." You ji pohladil a políbil na čelo. Kyohei si povzdechl:
"Zrovna já se o vás musím starat." Bratranec Kyoko odvětil:
"Nemusíš."
"Já vím. Mimochodem je tu něco,na co bych se chtěl zeptat."
"Co?"
"Ty nejsi její bratranec,že,Kairi?" You s Meroko ztichli a poslouchali.
"Je to tak."
"Takže je jím Hakuoro?"
"Jako malí jsme se prohodili. Já předstíral,že jsem její bratramec,aby mohl Hakuoro odjet."
"Proč?"
*Jeho rodina se často stěhovala. Tenkrtá musela taky."
"Nezdá se mi to jako jediný důvod."
"Dalším důvodem je moje síla." přidal se Hakuoro a zívnul. You se ozval:
"Ovládáš stíny,že?"
"Manipuju s nimi,ale už dlouho jsem to nedělal."
"Kyoko jste to ještě neřekli." Nemuseli odpovídat. Znal odpověď sám. Avšak i když se jim zdálo, že se čas vůbec nepohnul,tak slunce už zapadalo. Chýlilo se k večeru.
"Víš,proč jsem tě chtěl zavést do lesa?"
"Ukázat mi strom."
"A cos na tom stromě viděl?"
"Nic."
"Tak se na něj znovu podívej." Kairi se zatvářil poněkud rozmrzele a neochotně poslechl.
"Co by mohlo být na stromě?" Jakmile se u toho stromu objevil, všiml si toho.
"Chápu. Aha."
"Tak co?"
"Navždy nerozluční přátelé."
"Správně. Spolu jsme to vyřezali na strom." Oba chlapci se na sebe usmáli. Vždy stáli při sobě i teď.

PŘÍŠTĚ: Úspěch!

20. Kairi a Hakuoro

30. listopadu 2012 v 20:09 | Linda
Kairi nemohl usnout. Cítil se poněkud pomlácený. Ležel na posteli a koukal bezdůvodně do zdi. Strop mu připadal větší,než ve skutečnosti byl. Natáhl ruku a pochybovačně ji zkoumal. Kromě toho někdo zaklepal.
"Kdo je to zas?"
"Já."
"Vejdi."
"Neměl bys pořád ležet. Není to zdravé."
"Promiň."
"V poho." Hakuoro si k němu přisedl. "Tak ven s tím."
"Hm?"
"Žádný hm. Koukej mi okamžitě říct,co se ti honí hlavou."
"Nic zvláštního."
"Něco to určitě být musí. Jinak by ses nechoval takhle hloupě a podrážděně."
"Myslel jsem na to,jestli jsem měli vážně opustit palác."
"Měli. Zbytečně čekat mě nebavilo."
"Ale,co Kyoko? Neviděli jsme už dva týdny. A zrovna ve chvíli,kdy jsme ji.."
"Mohl by ses přestat chovat jako její kvočna?"
"Já nejsem přece.." Hakuoro se na chvíli zamyslel. Pozoroval ho bedlivě očima.
"Neřekneš jí to konečně?"
"A co?"
"To,že ty nejsi ten za koho tě považuje."
"Přemýšlel jsem o tom."
"Celou dobu ji klameš."
"Co mi zbývá. Tenkrát mi to připadalo jako jediné východisko."
"Nemysli si,že tě nechápu. Odjel jsem na dost dlouho, abych to všechno zpracoval. Ona si to,ale nepamatuje."
"Co?"
"Před těmi lety jsi ji naposledy viděl,když ji bylo tak osm. Pak už ne,že?" Přikývl. "V ideální dobu,kdy jsem odjel."
"Nikdy jsem ji neřekl,že nejsem její bratranec."
"Důvodem, proč jsi to udělal, tak byl tvůj strach,že bys ji ztratil. Vyměnil jsem se s tebou,protože vím,co k ní cítíš."
"Miluju ji."
"Nejsi jediný. My všichni jí máme rádi. Věříme v ní a vkládáme do ní všechny své naděje. Tvůj otec zemřel Kairi stejně jako ten její. Já nevím,jaký to je. S našima se moc nevídám."
"A nepřijdeš si osamělej?"
"Ne. My dva jsme spolu tvořili nerozlučnou dvojici už od školky. Ona brečela, když jsem odcházel."
"Přežila to."
"Každopádně po té,co jsem se vrátil, neusmívala se stejně jako dříve. Poznal jsem to hned,jakmile jsem ji viděl. Viděla už tolik smrtí. Junichiho, Kajiho, tátovo, mámino a strýcovo. Bůhví,kdo z nás ještě zemře."
"Z toho se zhroutí."
"My tu nezůstaneme věčně. Pokud chceš,aby s tebou zůstala, musíš vyklopit pravdu."
"Dříve jsem uzavřel kontrakt s Renem,protože jsme měli stejné cíle. S někým se setkat. Získal jsem moc díky Zephelovu prstenu. Přesto jsem nikdy nic nedokázal udělat."
"Nejsi bezmocný."
"Co?"
"Něco ti ukážu. Následuj mě." Kairi vstal a uposlechl. Kam ho Hakuoro zavede?

PŘÍŠTĚ: Nerozlučná dvojice

19. Cíl: Zesílit!

30. listopadu 2012 v 20:08 | Linda
Dům zvenčí se jevil jako malý domeček,ale rozlehlé místnosti vše změnily. Obrovský obývací pokoj se skleněným nábytkem, křeslo s gaučem potáhnuté zebří kůží, plazmová televize s videopřehrávačem, křiklavým oranžovým kobercem s puntíky a protáhlá váza s orchideji. Koupelna se chlubila dlaždicemi hnědé bahnité barvy, sprchovým koutem, umyvadlem a zrcadlem. Do dalšího patra vedly dřevěné točivé schody, ze kterých se dost motala hlava. Kuchyň připomínala bar v uličkách. Vysoká lesklý pult s barovými stoličkami. Za pultem stály vystavené nejrůznější druhy vín ze všech exotických zemí. Jediné, co chybělo, byl barman obsluhující hosty. Zahrada by se stala největší přepychovou atrakcí. Všude obklopena keříky s růžemi fialového, růžového, červeného, žlutého a bílého odstínu. Na každém z nich se houpalo nejméně jedno poupě modré barvy. Schody mířily rovnou k altánku s čistou a průzračnou vodou. Slunce zářilo vysoko na obloze a Kyoko se nemohla vynadívat té krásy.
"Nemůžu uvěřit,že tohle je váš dům."
"Je to jenom část. To nejdůležitější je dole."
"Dole?" Nora naši hrdinku zavedla do sklepa. "Co může být ve sklepě?"
"Uvidíš." Jakmile se dveře otevřely,jejich zraky spatřily obrovskou propast a pod ní se nacházela opět voda.
"Váš dům je postaven na vodě?"
"To je něco,že?"
"Tady budeme trénovat?" Nora přikývla.
"Já jsem tady strávila nejméně tři týdny."
"Co jsi tady dělala?"
"Chodila po provazovém mostě."
"To jako fakt?"
"Já jsem to dělal taky." ozval se Věštec.
"Kuroki."
"Poslouchej,Kyoko."
"No?"
"Nemysli si,že jsem přijal její žádost. Jen splácím."
"Stejně jako Fuuyumi."
"Tak začneme?" Odsouhlasila. Jako první se měli pokusit o udržení rovnováhy.
"Udržet rovnováhu, musíte nejméně dvě minuty." Porozhlédli se. Z propasti se vysunuly obrovské kůly od nejmenšího po největší. Samozřejmě,že se střídaly. Kyoko stoupla na nejbližší kůl a mávala rukama,aby nespadla.
"Bože!"
"Teď po tom musíš přejít a nespadnout. Pokud spadneš. Začneš od začátku."
"Tolik kůlů?"
"Celkem 24."
"Fajn." Nadechla se a začala. Šlápla na první, na druhý,na třetí a bum. Spadla. Naštěstí to tolik nebolelo. Zkusila to podruhé. Opět spadla. Pak ještě jednou. Kuroki s Norou ji sledovali s napětím. Podaří se jí zvládnout kůly? Jak dlouho jí to bude trvat?

PŘÍŠTĚ: Kairi a Hakuoro

18. Věštec se vrací

29. listopadu 2012 v 22:09 | Linda
Dívka vyvalila oči.
"Ty?"
"Dlouho jsme se neviděli."
"Co tu děláš?"
"Přišel jsem tě jenom pozdravit." Poprvé po dlouhé době se její oči setkaly s Věštcem. Když pomyslela na všechny strasti a trápení,kterým musela projít se svými přáteli, dost těžce se jí mluvilo. Ani trochu se nezměnil. Rysy v obličeji se prohloubily, fialové vlasy se zdelšily, jeho postava povyrostla a pohled v očí se změnil.
"Fuuyumi neříkej,že on.."
"Přesně tak. Věštec zesílil. Požádala jsem ho,aby ti pomohl zesílit."
"To jsi pro mě udělala?"
"Ještě stále jsem ti dlužná." Věštec si odkašlal:
"Kyoko,zesílit můžeš jenom tréninkem. Ne,mluvením."
"No jo. Zatím páá!" Zephel pocítil úlevu,ale nahlas nic neřekl. Oba dva andělé vzlétli a vyrazili do dlouho nevstupujícího světa. Bewani. Známý jako třetí svět.
"Proč zrovna sem?"
"Zapomněla jsi,že tady žiju?"
"Ten sarkasmus sis mohl odpustit."
"Vrací to vzpomínky,ne?"
"Kouzlo oddělení,které na mě seslal tvůj bratr."
"Aby mě našel."
2Setkání s novými anděly a pohlcující temnota."
"To bych nejradši zavrhnul." Prohodili ještě několik nezbytných slov,dokud nepřistáli. Radostný dívčí hlas jí vyvedl z míry.
"Kyoko!"
"Noro."
"Nezměnila ses."
"Ty taky ne. No trochu,jsi vyrostla."
"Vidíš?" Naše hrdinka si jí prohlížela. Lépe zastřižené ozdobené mašlí, modré šaty s volánky a elegantní baleríny. Díky bohu,že ji už nezahaloval plášt. Nyní vypadala jako normální holka.
"A kde je tvůj další bratr?"
"Pryč se svou přítelkyni."
"On si nějákou našel?"
"To by ses divila."
"Propána."
"Pojď už dovnitř!" ozval se Věštec,který mezitím vešel do domu.
"Už jdeme,Kuroki!" odvětily zároveň jejich trénink začít.

PŘÍŠTĚ: Cíl: Zesílit!

17. Uzdravené oči

29. listopadu 2012 v 21:45 | Linda
Naše hrdinka byla ráda,ýe toho ví o své mámě něco víc,než před několika lety. Dokuřina mtaka jí vysvětlila,že Mawaruovy oči se uzdraví. Ikuto se přidal:
"Je možné,aby se slepý člověk uzdravil?"
"Je. Všechno záleží na síle anděla."
"Chápu."
"Jenže zlo má v sobě každý člověk a to jen tak nezmizí."Tak zazněla poslední slova Dokuřiny matky.Po téhle události opustili naši přátelé vymítačky.Kyoko se ještě naposledy rozloučila s Kokoro.
"Kokoro,radši půjdu."
"Nevím,jak ti poděkovat."
"Musím se ti omluvit za to,že jsem nic neřekla."
"To není tak podstatné.˜"
"Pokud budete bojovat proti zlu,dávejte na sebe pozor."
"Budeme."Legendární anděl odešel s ostatními.Museli nabrat síly.Od události uběhlo několik dnía stále se nic nedělo.Smrtí ubývalo,což znamenalo dobré zprávy.Nicméně Kyoko se na chvíli vrátila do paláce,kde na ni čekal král s archanděly.
"Vítej zpátky,Kyoko."
"Zephele."
"Slyšel jsem o tvé úspěšné práci.Zachránila jsi další život."
"Nesmíš opomenout ostatní."
"Já vím. Však taky ne. Dopřeju ti čas s archanděly." Nivia k ní přistoupil a promluvil:
"Poslední dobou nás zanedbáváš."
"Ihned to napravím."
"Předčítali jsme budoucnost,ve které stálo,že přijdeš na návštěvu."
"Opravdu?"
"Vykládání budoucnosti je naše specialita." přidala se zvonivě Fuuyumi. Vyrostla od té doby nejméně od 5 cm. Dokonce zkrásněla i v obličeji.
"Kde je Kairi s Hakuorem?"
"Poslali jsme je na malý průzkum s Kyoheiem, Meroko a Youem."
"Co šli zkoumat?"
"Zříceniny. Viděli jsme,že by se tam mohlo nacházet něco důležitého."
"Hm." Vyptávat se dál se zdálo zbytečné. Uslyšela své vlastní povzdechnutí.
"Chtěla bych zesílit."
"Proto jsi sem přišla?" dodala Fuuyumi.
"Tak trochu."
"Znám někoho,kdo by ti mohl pomoct. Přišel jsem teprve nedávno." Luskla prsty a po místnosti se rozezněly kroky.

PŘÍŠTĚ: Věštes přichází!

17. Dočasné příměří

27. listopadu 2012 v 22:01 | Linda
Mawaru se stále snažil dostat ze spárů. Jeho oči byly pořád černé,ale pařáty se už pomalu schovávaly. Když ho Kokoro uviděla,zhrozila se.
"To je můj bratr?"
"Bohužel. I zlo sídlilo v něm."
"Vždyť vypadal normálně."
"Vy lidé to nepoznáte,ale my andělé ano."
"A může se vrátit do svého původního stavu?"
"Jasně." odvětil Ahuzawa. Tsuchioura promluvil k trojici přátel.
"Vedli jste si dobře." Kaho s Isamu a Reném pouze odsouhlasili. Tamayo se též ujala slova.
"Ozel,kam šla Dokuro?"
"Za svou mámou."
"V tuhle chvíli?"
"No,co se dá dělat." Zen se obrátil k naší hrdince.
"Kyoko."
"Hm."
"Dokázala bys ho napravit?"
"Umí spravit prostředí,ale osvobodit člověka od temnoty?"
"Zkusila bys to?"
"Dobře." Sestra Mawarua ji sledovala bedlivě očima. Kyoko natáhla ruku k němu, dotkla se jeho čela a zalatavá síla začala proudit. Jeho oči se vrátily zpět do normálu, pařáty zmizely a vlasy dostaly normální bravu. Pouta,které ho svazovala, povolila.
"Bráško!" Dívka ho chytila s pomocí Kujoua a Rayna.
"A teď ještě těnhle zdevastovaný pokoj. Kouzlo nápravy!" Dokonce i poškozený strop, lustr a lůžka. Nikdo si nevšiml,že dovnitř vjela postarší žena na vozíčku.
"Já to věděla.!" zvolala.
"Cos věděla,mami?" Ostatní konečně viděli Dokuřinu matku.
"Kyoko je přece Legendární anděl." Ren dodal:
"Jak je možné,že o tom obyčejný člověk ví?" Dokuro mu to vysvětlila.
"Má matka vidí aury lidí. Ti mají modrou barvu,ale andělé mají všechny barvy duhy."
"Je to pravda?" Postarší žena přikývla a jela ke Kyoko. Vzala její ruku.
"Moje milá, máš nádhernou zlatou auru."
"Já?"
"Ano,když se podívám na tvé přátelé, tak nejvíc vyzařuješ." Zen s Renem měli bílou, Kujou s Iutem a Iriem tmavě modrou,Rayne s Reném a Tsuchiourou zelenou, Ajuzawa s Kaho a Isamu bledě červenou a vymítačky modrou.
"Vzpomínám si pouze na jednou osobu,která měla stejnou auru jako ty."
"Kdo?"
"Dívka jménem Miaka Hiroko."
"Moje máma?" Její dcera vyjekla:
"Mami,jaktože znáš její mámu?"
"Klid,Dokuro. Setkala jsem s ní přesně v téhle nemocnici."
"Kdy?"
"Před 10 lety na operaci."
"Tak dlouho?"
"Ona mi vyprávěla o své dceři. Jak se o každého stará a usmívá se." Poslouchali její vyprávění a nevěřili,kolik se toho od ní naučili. Co podniknou dále?

PŘÍŠTĚ: Uzdravené oči

16. My,vy nebo oni? Kdo vyhraje?

26. listopadu 2012 v 21:10 | Linda
Kyoko běžela ze všech sil a brzy oba dorazili na bojiště. Vymítačky už bojovaly. Trvalo pouhou chvíli,než se objevili i ostatní. Ajuzawa, Kujou, Ren, Zen a Rayne, Tamayo hned křikla:
"Podívejte! Zrůdy přiletěly!"Dokuro nařídila udělat obrannou formulaci.
"Proč jste sem přišli?" ozvala se Kokoro.
"Pomoct vám." odvětil padlý.
"Nikdo se o vaši pomoc neprosil."
"To možná ne. ale my oba víme,že ji potřebujete."
"Myslíte,že vám můžeme věřit?"
"Nemusíte. Pouze spolupracujte."
"Nebudeme."
"Tak to udělejte kvůli ní." Ukázal prstem na Kyoko. Naše hrdinka pouze mrkla a ustaraně se na ně podívala.
"Ty jeden..."
"Kokoro,poslechni ho."
"Kyoko."
"Nemůžete samy vyhrát."
"Copak ses zbláznila? Můj bratr je kvůli nim slepý."
"Ne. To není pravda. Tvůj bratr si za to může sám."
"Cos to řekla?"
"Jestli mi nevěříš, zeptej se ho sama."
"Hm? Chceš snad říct,že toho víš víc,než já?"
"Prostě mi věř. V tuhle chvíli chci,abys mi důvěřovala. Neboj se. Jsem tvá přítelkyně a chci ti pomoct. Až to skončí,tak si tebou o tom promluvím." Vymítačka se na ni podívala upřímnýma očima a povzdechla si:
"Tak fajn,ale nečekej zázrak."
"Lepší,než nic."
"Je to už dlouho,co jsme bojovali,že?" řekl Zen a Ren přikývl.
"Přišel čas ukázat,co v nás je." přidal se Kujou. Rayne se jenom usmál. Společně s dívkami se dali do boje. Roztáhli svá bílá či černá křídla a vzlétli. Soustředili svou energii a útočili. Používali se dobře známé světelné koule. Ani Tsuchioura se nevzdával:
"Blesk!" Naše hrdinka také neměla,co ztratit a vyslovila:
"Kouzlo vize budoucnosti!" Okamžitý účinek se objevil. Spojením dou sil vznikla síla nová.
"Sjednocený útok!" vykřikli zároveň. Ostatní nemeškali a použili i své útoky. Bahnité příšery se začali podivně rozpouštět,měnit, tvarovat a mizet. Zanedlouho jejich boj skončil.
"Nevedli jste si špatně,zrůdy."
"Ani vy ne,vymítačky."
"To z nás,ale nedělá parťáky."
"Máme,ale společný cíl. Ničit zlo."
"Ještě bych před chvíli řekla,že patříte k nim."
"Jak se říká: NESUĎ KNIHU PODLE OBALU."
"Nevím,co máte s Koyko společného,ale služíte nám vysvětlení."
"A my vám ho s radostí dáme."
"Nejdřív se,ale postaráme o mého bratra."
"Souhlas." Všichni se vrátili zpět do nemocnice.

PŘÍŠTĚ: Dočasné příměří

15. Souboj zlých i hodných

24. listopadu 2012 v 21:48 | Linda
Mawaru se zatvářil poněkud rozpačitě.
"Legendární anděl? Co je to?"
"No,anděl."
"Andělé přece neexistují."
"Co? Ale vždyť je tvá sestra loví." Kokoři bratr jí vysvětlil,že žádného v životě neviděl. Měl ny mysli nějáké chuligány či děti,co ze sebe dělají frajírky. "Takže mi nevěříš?"
"No,ne úplně,ale co jsem řekl,jsem myslel vážně."
"Zlo nejsou jednom skutky. Zlo je něco,co tě ovládne."
"Kyoko,uklidni se."
"Tvá sestra čelí něčemu takovému a ty tu pouze sedíš a čekáš,že se vrátí zpátky."
"Kyoko."
"Copak ses jí nikdy nepokusil zastavit? Může každou chvíli zemřít!" Vztek,který se dral na povrch,se uvolnil.
"Je silná! Zvládne to!" Naše hrdinka ztichla. "Co můžeš ksakru vědět? Já jsem slypý. Nic nevidím,chápeš to? Ona neví,jaký to je." Zavzpomínal. "Vždycky pouze ukazovala svou usmívající tvářičku. Ona nemusela nic říkat,abych pochopila,že mě lituje."
"Bála se o tebe."
"Od té chvíle,co jsem oslepl, jsem nemohl dělat to,co mě bavilo. Jen sedět a o všem přemýšlet." Prohlížela si ho. Kokořin bratr se zezačátku jevil jako hodný a milý bratr,ale uvnitř skrýval výbušnost a zlost. I kdyby k němu Kokoro nechodila, určitě by cítil zlost.
"Myslela jsem,že bych ti mohla vrátit zrak,ale pletla jsem se."
"Tak nemluv,nesmysly."
"Vážně bych si nemyslela,že jsi tak prolhaný, sobecký a namyšlený."
"Ty mě budeš poučovat?"
"To nemám zapotřebí. Odcházím."
"Neslíbilas mé sestře,že se o mě postaráš?"
"Vidím,že to nepotřebuješ,když máš tak prořízlou pusu." Otevřela dveře,ale kolem ní se začala shromažďovat ponurá atmosféra.
"Kyoko,ty nikam nepůjdeš!" Otočila se a zabouchla dveře. Mezitím vymítačky bojovaly. Tamayo použila hypnozu a pokusila se své nepřátelé znehybnit.
"Tamayo,za tebou!" Ozel použila své rostliny a příšery sevřela. Dívky stály proti příšerám,které se vytvořily z bahna, písku, štěrku a kamení. Každá z nich nabývala jiné velikosti a vydávala různý zvuk. Měly společné jenom výraz. Dokuro nesouhlasně kývla hlavou a mluvila:
"Nerozumím tomu,kde se tu vzaly."
"Možná je někdo přivolal."
"Ale kdo?"
"Tím se budeme zabývat,až je porazíme." odsekla Kokoro. Kyoko se nemohla pohnout. Mawaru stál pár metrů od ní,ale netvářil se moc přátelsky.
"Nemůžu tě nechat jít."
"Mawaru?"
"Víš,kdo jsem a za to tě zabiju." Jeho oči se otevřely. Uvnitř měly temně černou barvu a červené zorničky. Až moc děsivě rozšířené. Z jeho zad se vynořily dlouhé špičaté pařáty podobající se pavoučím nohám. Vlasy mu úplně zbělely a jazykem si olízl rty.
"Dneska zemřeš."
"Co jsi proboha zač?"
"Hejá!" Zaútočil pvním pařátem. Dívka se tomu vyhnula,ale ve dveřích zůstala obrovská díra.
"To nevypadá dobře."
"Za chvíli tě rozzmačkám na prášek." Útočil ještě zuřivěji,než před chvíli. Zničil všechny lůžka, poškrábal strop a rozbil lustr. Zahnal naši hrdinku do kouta. Kapičky potu prozradily její strach.
"Zemři!" Útok se zastavil.
"Kyoko,není ti nic?"
"Tsuchiouro!"
"Vypadá to,že máš potíže."
"Jak jsi věděl,že jsme tady?"
"Kaho nám to řekla."
"Nám?"
"Juhú,Kyoko!" Hlasy ihned rozeznala.
"Amayako! Isamu! René! Co vy tady?"
"Přišli jsme ti na pomoc." Tsuchioura znehybnil Mawarua a dodal:
"A teď co s tím?"
"Neubližuj mu. Je to Kokořin bratr."
"Já nic dělat nebudu. Ti tři ho ohlídají. My jdeme za ostatními."
"Kam?"
"Bojovat." Padlý s Legendárním zmizeli a nechali vše na přátelích. Bojiště je očekávalo.

PŘÍŠTĚ: My, vy nebo oni? Kdo vyhraje?

14. Slepý bratr

23. listopadu 2012 v 18:08 | Linda
Následujícího rána se Kokoro s Kyoko vydaly opět do nemocnice. Tentokrát měly,ale v úmyslu navštívit někoho jiného.
"Je to v pohodě,když ho půjdeme navštívit?"
"Přece se nic nestane." Naše hrdinka z toho neměla dobrý pocit. Litovala toho,že je jeden člen její rodiny slepý. Vymítačka jako by její pocit vycítila a povzbudila ji:
"Žádný problém! Usměj se. Už jsem o naší návštěvě bratrovi vyprávěla."
"Ale.."
"Už žádné další strasti a klábosení. Musíme jít. Slíbila jsem mu to." Naléhavost a soucit ji nakonec donutily přestat pochybovat. Dorazily na dané místo. Do pokoje č. 158. Otevřely dveře a vešly dovnitř. Uvnitř je přivítal milý a přívětivý hlas:
"Kokoro,jsi to ty?"
"Bráško." Pár metrů od nich seděl na lůžku zhruba 20-ti letý muž,který vypadal normálně. Oblečen v nemocničním pyžamu v barvě zeleně a milým úsměvem.
"Jdeš tak akorát. Už jsem myslel,že jsi v téhle nemocnici zabloudila."
"Ale prosím tě. Kolikrát jsem tu už byla. Vždyť jsem ti přece slíbila,že přijdu."
"Vím."
"Jak ti je? Cítíš se lépe?"
"Cítím se dobře stejně jako vždy."
"Aha."
"Přivedla sis společnost?"
"To je moje kamarádka ze školy." Naše hrdinka si v duchu říkala:
"Je tak mladý a už nevidí." Tvářila se opět,jak kakabus. Ustaraně. Zmateně a přeto čitelně. Nevnímala ani volání,jež přicházelo od sourozenců. Po chvíli jej konečně zaznamenala.
"Kyoko?"
"Co?"
"Jsi snad duchem nepřítomná? Volala jsem na tebe."
"Promiň. Jenom jsem si říkala,jak je tvůj bratr hezký." Kokořin bratr se zasmál. "Řekla jsem něco špatně?"
"Ne. Je to už pár let,co jsem tohle slyšel. Málem bych se zapomněl představit. Jsem Mawaru. Kokořin starší brácha."
"Já Kyoko. Její spolužačka."
"Musím ti vvjádřit své díky za to,že s ní trávíš čas. Víš,celé dny mi o tobě vyprávěla." Vymítačka sklopila červenáním hlavu. Nechtěla to poslouchat. Styděla se za to.
"Opravdu?"
"Klidně se jí zeptej."
"Radši ne. Kokoro si přišla popovídat s tebou." Vymítačka se na ni podívala zadumaným pohledem a naše hridnka jí odpověděla mrknutím oka. Čas strávěný s dvojicí sourozenců rychle ubíhal. Legendární anděl si lámal hlavu nad tím posláním,jež má za úkol vyplnit. Brzy dovnitř vtrhla Tamayo.
"Kokoro!"
"Tamayo."
"Pojď rychle se mnou."
"Co se stalo?"
"Zaútočili."
"Eh?" Mawaru se zdál bezradný a mimo věc. Opýtal se své sestry,co se to děje.
"Je něco špatně?"
"Ne,Mawaru. Jenom mě potřebuje kamarádka."
"Rozumím." Kyoko se přidala:
"Půjdu s vámi."
"Ne. Zůstaň tady s mým bratrem."
"Ale.."
"Nerada to říkám,ale věřím ti. Postarej se o něj,prosím." Vymítačky odběhly a ona tam zůstala s ním. Uplynula nejméně 35 minut a Mawaru s Kyoko začali vést rozhovor.
"Kyoko?"
"Ano?"
"Nemusíš se o Kokoro bát."
"Proč?"
"Ona je statečná a silná."
"Copak máš ponětí,kým je?"
"Vím. Je vymítačkou. Ničí zlo."
"Ví to ona? Že znáte její totožnost?"
"Ne. Určitě by jí to rozrušilo."
"Připomínáš mi mého bratrance Kairiho."
"Mimochodem Kyoko, máš určitě moc hodnou rodinu."
"Já o svou rodinu přišla."
"Hm?"
"Moje matka, můj otec a moji přátelé z dětství zemřeli rukou těch,které Kokoro loví."
"Cože?" Mawaru se zdál celkem překvapený."A ty je taky lovíš?"
"Jistěže ne. Podle mě je to šílenost. Spíše.."
"Co?"
"Prospělo by,kdyby už nelovila. Zraňuje nejen sebe,ale i okolí." Ucítila stisk na ruce.
"Máš dobré srdce. Laskavé,které se snaží všechny ochraňovat. Nemám pravdu?"
"Tak trochu."
"Moje setra to zvládne a vrátí se."
"Mawaru,na něco bych se chtěla zeptat."
"Na co?"
"Toužil jsi někdy znovu vidět?"
"Proč se ptáš?"
"Jen ze zvídavosti." Hlasité povzdechnutí se ozvalo v pokoji.
"Toužil. Už jsou to dva roky,co jsem přišel o zrak. Chtěl bych vidět tuhla krásu světa a znovu svou rodinu,ale je to nemožné."
"Možná ne."
"Co?"
"Mohla bych zkusit ti vrátit zrak."
"Copak ty něco takového dokážeš?"
"No,napůl. Kokor by se cítila určitě štastná."
"Pověz,kdo jsi?"
"Kyoko. Především člověk,ale ve skutečnosti také Legendární anděl." Jak na tohle Mawaru zareaguje?

PŘÍŠTĚ: SOUBOJ ZLÝCH I HODNÝCH


MAWARU

věk: 20 (takhle vypadal,než oslepl)
rodina: Ozel, dva bratři,další sestra a matka
minulost: při neštastné tragédii s lupiči ho střelily přesně do obou očí.

13. Lidská temnota

23. listopadu 2012 v 16:15 | Linda
Chození na školu přineslo své ovoce. Zen s Renem se začali cítit lépe. Tsuchioura si musel po použití oka odpočnout. Dny se poněkud zdály kratší a chladnější. Přicházel konec podzimu a blížila se zima. Naše hrdinka stála u okna a pozorovala noční hvězdy. Uslyšela kroky.
"Amayako."
"Přemýšlíš?"
"Jistě. Dokuro má mámu na vozíku, o kterou se musí postarat."
"Není jediná."
"Cože?" Vzpomněla si na Ozel. Říkala,že její bratr je slepý. Nestihla ho ještě poznat.
"A co ty dvě,Kokoro a Tamayo?"
"Nevím. Někdy se mi zdají,že trpí a někdy,že jsou v pořádku."
"Co máš v úmyslu dělat?"
"Zajisti,že jejím rodinám se nic nestane."
"Chápu,ale radím ti,aby ses od nich držela dál."
"Proč?"
"Neodkážeme určit,co mají v plánu a co tají."
"Hm."
"Je čas jít spát. Dobrou noc."
"Dobrou." Jakmile dívka usnula,ocitla se v prázdné tmě.
"Zase tma?"
"Kyoko."
"Ten hlas..tati?" Podobizna jejího otce se objevila rovnou před jejíma očima.
"Kyoko."
"Myslela jsem,že tě už neuvidím." Padla mu do náruče. Otec ji jemně stiskl ruku a pohladil po vlasech.
"Nechal jsem tě samotnou,má dcero. Nezůstal jsem s tebou."
"Zůstal se mnou,Kairi."
"Aspoň,že tak."
"Tati,proč jsi přišel?"
"Musím tě varovat před nebezpečím."
"Máš na mysli to, o kterém mluvil Ren? Ty o tom něco víš?"
"Než jsem zemřel, slyšel jsem o tom."
"Od koho?"
"Od svého bratra."
"Od strýčka? Prozradil ti něco?"
"Jistě. Kyoko,nenech,aby někdo ovládal tvé srdce. Temnota napdá hlavně lidská srdce. Ne,jen ta lidská,ale i andělská."
"Jenže teď se nic nestalo."
"O to nejde. Dřív nebo později se to stane. Všechny emoce jako žárlivost, zrada, závist a zášť vás může všechny zničit."
"To jim nedovolím." Její otec si povzdechl a znovu promluvil:
"Kyoko, tvůj život je ještě dlouhý,ale svůj osud změnit nemůžeš. Už brzy totiž přijdeš o dva ze svých přátel." Zarazila se. Nestačila nic říct,protože se probudila. Věděla,že už brzy bude čelit pravdě a další ztrátě. Jenomže o kom její otec mluvil?

PŘÍŠTĚ: SLEPÝ BRATR

12. Škola Sv. Randalfa

21. listopadu 2012 v 22:26 | Linda
Kyoko se nechala na školu Sv. Randalfa přihlásit. Už o ní slyšela spoustu historek. Většinou to,že na ni studují ti nejbohatší a nejvlivnější studenti. Hned první den se setkala s jednou dívkou.
"Ty jsi ta nová,že?"
"Jsem Kyoko."
"Já Ozel. Ráda tě poznávám." Naše hrdinka okamžitě věděla,že je jednou z vymítaček. Podle toho,jak ji Irie popisoval. Zelené vlasy, fialové oči, docela vysoká postava,přátelská povaha a sametový hlas.
"Nejsi náhodou z vyššího ročníku?"
"To jsem."
"Mohla bys mi říct,kde je laboratoř?"
"Jasně." Ozel se rozvykládala o nejrůznějších druzích rostlin a bylin. Zanedlouho se setkala i s Kokoro,Dokuro a Tamayo.
"Ty čteš Noční nebe od Saeko Mimari?"
"Jasně. Je to naprostá bomba."
"Děj i hrdinové jsou jako podle nejtajnějších představ."
"I když hrdinky vyzařují jakousi posmušilou auru."
"Četla jsi i něco jiného?" Dokuro popřemýšlela,než ji odpověděla.
"Bohužel ne."
"Škoda."
"Poslyš,Kyoko. Nemáš po škole čas?"
"Proč?"
"Chci ti představit svou mámu."
"Fajn." Jakmile zazvonilo na konec vyučování, obě dívky se sešly.
"Kam to přesně jdeme?"
"Do nemocnice."
"Co tam?"
"Uvidíš." Kyoko se už radši na nic nevyptávala a změnila téma. Po dobré půl hodině konečně dorazily na místo. Zastavily se hned na informacích.
"Dobrý den, je tu zde paní Maoko?"
"Jistě. Na pokoji 420."
"Děkuju." Společně šly chodbou až dorazily na dané místo. Dokuro zaklepala.
"Dokuro jsi to ty?"
"Jsem,mami." Naše hrdinka se nestačila divit. Na vozíku k nim přijela postarší paní s hnědými krátkými kudrnátými vlasy. Její zelené smaragdové oči zářily. Na sobě měla nemocniční košili s kapsou. Vrásky ji zdobily tvář,ale jinak se nezvdálo,že by byla unavená či pod tlakem.
"Mami,musíš přece odpočívat."
"Ale,prosím tě. Chci tě přivítat,ale kdopak je ta mladá dáma vedle tebe?"
"To je Kyoko."
"Ráda tě poznávám."
"Potěšení je na mé straně." odvětila naše hrdinka.
"Mami,běž si zase lehnout."
"Dobře,holčičko."
"Přinesla jsem ti oříškové koláče,které máš tak ráda."
"Děkuji ti."
"Musí být krásné a mluvit s maminkou." dodala naše hrdinka posmutně. Vymítačka si nedokázala pomoct a položila ji otázku.
"Co tím myslíš?"
"Já totiž už nemám mámu. Před 7 lety zemřela."
"To mě mrzí,ale máš přece otce,ne?" Zavrtěla hlavou.
"O toho jsem před rokem přišla."
"Takže jsi sirotek?"
"No,trochu. Mám bratrance Kairiho a přátelé."
"Díky bohu."
"Přesto ti závidím."
"Zůstaň tady povídej si s námi."
"Hm. Všechny tři se pustily do konverzace,ale přesto všechno Kyoko ucítila nepříjemné bodnutí u srdce.

PŘÍŠTĚ: Lidská temnota

11. Kyselé hrozny

21. listopadu 2012 v 21:26 | Linda
Zen s Renem otevřeli. Nacházeli se na místě,jež jim nebylo známé.
"Kde to jsme tentokrát?"
"U nás doma."
"René!" Oba dva poznali hlas padlého anděla."Kde že to přesně jsme,!
"Tady to je náš dům v lidském světě."
"Co se mám přesně stalo?"
"To by jste se měli spíše zeptal Ajuzawa"
"Jeho?" Zavedl oba dva do prostorné jídelny.Zdi pokrývali kožešiny,zem se třpytila červeným kobercem,uprostřed místonosti stál stůl s rozprostřeným bílých ubrusem.Kolem dokola postávalo třináct židlí. Na stole stály šálky s bylinkovým čajem a čokoládový větrník. Když vešli do místnosti, upnuly se na ně všechny zraky. Isamu s Kaho a Kyoko přestaly klevetit, Kujou zavřel knížku, Irie,Ikuto a Amayaka dohráli karty, Tsuchioura s Ajuzawou nehnuli ani brvou a Rayne je přivítal.
"Tak konečně jste vzhůru. Trvalo vám to."
"Můžete nám říct,co se to kruci děje?"
"S radostí,Rene. Ale nejdřív se všichni posadíme." Udělali to a po pár minutách přišlo vysvětlování.
"V lidském světě se objevují nepokoje. Kvůli vymítačkám."
"Vymítačky?"
"To jsou lidské holky,které se snaží zabít každého anděla,na kterého narazí."
"A my jimi byli ovládáni,co?"
"Dochází ti to rychle." Ještě dobrých 20 minut strávili zbytek podrobností,dokud nepřistoupila Kyoko. Dívala se na oba,kteří stáli zhruba metr od ní.
"Kyoko,my.."
"Jsem ráda,že vás vidím." Zen měl nutkání se omlouvat. Za to Ren mlčel.
"Nevíme,co na to říct. Asi jen,že jsme zeslábli."
"To přece není vaše chyba." Objala je. "Víte,že jsme přátéle a že kdykoliv budete mít problémy,přijdeme vám na pomoc."
"To si uvědomujeme."
"Koneckonců tady máme nový úkol."
"Jenom mě trápí jedna otázka. Jak jsme se dostali sem?" Dívka zvážněla.
"Po té,co jsem objevila u Ajuzawy,když bojoval z Dokuro,uvolnila jsem neznámé světlo,které nás jaksi všechny přemístilo."
"Aha. To je dost překvapující." Ajuzawa konečně promluvil:
"Horší je to,co řekl Ren."
"Co jsem řekl?" zděsil se Zenův starší bratr.
"Povídal si o zlu. Neznámém,jež je kolem nás. Co jsi tím myslel?"
"No.." Koukl očkem sem a tam,než se rozhodl odpovědět.
"Když jsem byl mimo,slyšel jsem hlasy."
"Hlasy? Jaké?"
"Nevím. Říkaly,že zlo se objevuje hlavně v lidských srdcích."
"Myslíš,že vymítačky..?"
"Možná. Netuším,ale pamatuju si,že se zmiňovaly o Legendárním anděli a jeho posláním."
"Posláním?" Naše hridnka mrkla. Nic o takovém neslyšela.
"Zmiňovaly se i o tom,kam asi vymítačky chodí do školy."
"A kde to je?"
"Škola Sv. Randalfa."
"Myslím,že přišel čas ji navštívit." Jaké je poslání Legendárního anděla?

PŘÍŠTĚ: Škola Sv. Randalfa

10. Moment překvapení

19. listopadu 2012 v 22:39 | Linda
Ajuzawa s Dokuro spolu vedli zápas. Létali sem a tam.
"Bože! Nebylo by jednodušší se vzdát?"
"Vymítačky vždy dosáhnou spravedlnosti."
"Vy jste beznadějné. Proč nás tolik nenávidíte?"
"Kvůli vám se objevilo zlo,které postihlo naše rodiny."
"Co máš na mysli?"
"Na tom nesejde. Žila jsem pouze pro jediný důvod. Abych vás všechny vyhladila." Ajuzawa vletěl do zdi. Zášť v jejích očích se nedala popsat."Zemři!" Vypadalo to,že je po všem,dokud se neobjevil záblesk.
"Stihla jsem to včas."
"Kyoko." Mezitím se na jiném místě Isamu překvapila Nesmrtelné.
"Jak jsi se sem dostala?"
"To až později,lásko."
"Přišla jsi nám na pomoc?"
"Jasně. Neboj se. Vymítačky mě neuvidí." Irie a Kujou věděli,že teď určitě vyhrají. U Rayna se zjevila Kaho.
"Proč jsi tu?"
"Slíbila jsem to a kromě toho se Zen s Renem zdají být mimo."
"Ovládají je a teď na mě útočí."
"Tak teď to tu spolu vyřídíme." Ajuzawa pomalu vstal. Kyoko ho lehce podpírala.
"Můžeš vstát?"
"To nic není." Vymítačka si začala myslet,že mluví sám pro sebe. Sledovala a on ji. Legendární anděl mu tiše šeptal:
"Kdo je to?"
"Dokuro. Říkala,že proti nám bojuje kvůli tomu,co jsme udělali."
"Řekla ti co?"
"Vůbec,takže nemám vůbec tušení."
"Musíme se s tím vypořádat."
"Jsi tady díka Amayakově technice,že?"
"Jak to zase víš?"
"Telepatie."
"Kecáš jako vždy."
"To je fuk,ale zanedlouho mi dojdou síly."
"Propůjčím ti svou."
"Díky. Vsadím,žes nepřišla sama."
"Jsou tu se mnou Isamu a Kaho."
"Jak jinak."
"Tak proti ní půjdeme plnou silou." Vymítačka ztrácela trpělivost. Poznalo se to podle tonu jejího hlasu.
"Tak co bude? Dostals strach?"
"Ani ne."
"Už mě to nebaví. Jsi slaboch."
"Uvidíme." Pustili se znovu do litého boje. Dívka se nestačila divit,jak zesílil. Popravdě,ale Kyoko útočila.
"Jak jsi mohl tak zesílit?"
"Tajemství."
"Stejně tě porazím."
"Ani náhodou." V posledním závěrečném momentu se zjevilo světlo. Oslňující,které zaneprázdnilo temnou místnost. Co se stalo?

9. Oko anděla

19. listopadu 2012 v 22:23 | Linda
Kyoko,Kaho,Isamu a Tsuchioura dumali nad tím,co se zrovna děje.
"Tsuchiouro,použiješ tu svoji schopnost?"
"Ještě ne,Kaho."
"A kdy ji použiješ?"
"Teď."
"Trochu pozdě,ne?"
"Zapomněla jsi,že má schopnost potřebuje přípravu."
"No,jo vlastně." Padlý se do toho pustil. Zavřel oči a vytáhl skleněnou kouli,která se používá při věštění. Vzal jí do ruky,zavřel oči a začal mluvit.
"Právě teď se nacházím v hlubokém lese. Míjím se se stromy a svou rychlostí překonávám nejrůznější zvířata." Kaoko si s tím lámala hlavu.
"Co přesně ta jeho schopnost umí?" zeptala se.
"Jeho schopnost spočívá v tom,že se přenese na dané místo a pak vypráví,co vidí."
"Chápu."
"Vpodstatě se k němu můžeme připojit."
"Opravdu?" Kaho už jenom přikývla. Chtěla vědět,co Tsuchioura bude říkat. Jeho hlas se ozval:
"Vidím šest osob.3 vznášející se a tři pohybující se nesmírnou rychlostí."
"Co je uvnitř chatky?"
"Dalších 5 osob. Dvě bojující a tři hýbající."
"Je tam někde Rayne?" zeptala se Kaho a Isamu se přidala:
"A co Ikuto?"
"Ikuto si zatím vede dobře,ale Rayne ne. Zen s Renem se zdají být úplně mimo."
"Jsou očarováni?" zvolala naše hrdinka.
"Vypadá to tak."
"Musíme jít na pomoc."
"Jak?" Do jejich rozhovoru se vmísily dva další hlasy.
"Pošleme je tam."
"Amayako." Bratr Isamu k nim přistoupil následován Reném.
"Umím ovládat kouzlo přemístění."
"Něco jako teleposrtace?"
"Přesně tak. Pošlu vás tam. My tu to budeme sledovat a René vybuduje hradby."
"Proč hradby?"
"Proto existuje jednoduché a logické vysvětlení."
"Vysvětlíš nám ho?" Začal velmi jednoduše. Hradby měly být kolem jejich těl,aby je udržovaly při životě. Zatímco duše poleté pryč. Po krátkém namítání souhlasily. Zavřely oči a pomalu cítily,jak se stávají nehmotnými.
"Povedlo se to!" zvolala Isamu.
"A teď honem jít."
"To se ví,Kyoko."
"Nemůžu uvěřit,že obyčejní lidé jsou silnější,než andělé."
"Vždyť ty jím seš také."
"Ale moje máma byla anděl."
"To je fakt." Kaho se ozvala.
"Připomněly jste mi,že bych měla navštívit svou rodinu." Dál si už nic neřekly. Pouze spěchaly kupředu.

8. Dokuřina zlost

18. listopadu 2012 v 11:36 | Linda
Ženský hlas se přibližoval. Stála před nimi Dokuro. Mračila se. Sice čekala,že se brzy objeví vetřelci,ale že jich bude tolik? Ajuzawa se usmál a řekl:
"Takže ty budeš ta jejich šéfka. Nikdy bych nevěřil,že budu bojovat s holkou."
"Dávej si pozor na pusu,démone."
"Zaplatíš za to,že jsi ublížila mým přátelům." Dokuro vytasila kosu. Padlý dal Raynovi rozkaz. Měl za úkol zmizet s Renem a Zenem.
"Nedokážu ty dva unést."
"Musíš! Pokud to nezvládneš,tyk zvyš rychlost!"
"Fajn. Jdu na to,ale nic ti neslibuju."
Roztáhl svá modrá křídla a vyletěl vysoko nahoru. Pak vyrazil vpřed.
"Teď se nám do našeho boje nikdo plést nebude."
"Měla bych tě předem upozornit,že nezáleží kam se schová,najdu ho."
"Zajímavé. Tak já tě porazím." Mezitím Kujou s Ikutem a Iriem dál bojovali. Nesmrtelný odvětil:
"Ještě jsem nikoho z vás nepotrestal za to,co jste udělaly."
"Opravdu? Každopádně naší šéfky se ani nedotkneš."
"Vezmu vám ji."
"My se tak lehce nevzdáme." Oba dva na sebe útočili. Dívka svírala dvě dýky a snažila se ho zasáhnout. To se jí bohužel nepovedlo. Další dvě vymítačky se zdály být v převaze. Ta v černém hbitě a paličatě neustupovala.
"Měla bych vás konečně dodělat."
"Nejsme snadný terč." Trvalo strašně dlouho,než se jim povedlo vyčerpat část jejich síly. Rayne ještě stále hledal cestu ven. Nechápal,jak se za pár minut mohl za pár minut,tak změnit. Z pár dveří se jich rázem objevilo tisíc. Unavený se posadil.
"Bože odtud nevede cesta ven." Uslyšel jakési mumlání. Přicházelo od Rena.
"Rene,co říkáš?"
"An..dě.."
"Cože?"
"Blíží se to z.."
"Co se blíží?"
"Zlo,které ničí úplně všechno. Je usídleno vše,kam se podíváme." Další věc,které nerozumněl. Copak vymítačky nejsou už tak zlé? Rázam si vzpomněl na Kaho a rozhovor s ní.
"Rayne!"
"Co se děje?"
"Dávej na sebe pozor."
"Jo,dám."
"Kdyby se něco stalo,přiletíme na pomoc."
"To nemusíš,ale díky." Prohodili spolu ještě pár dalších slov. Když se vzpamatoval,tak Ren se Zenem už neleželi na zemi. Stáli pevně na nohou.
"Vy jste už vzhůru?" Brzy si uvědomil,že jejich oči září červenou barvou. Pochopil. Musel jim čelit,ale zvládně to sám?

Nové útoky

16. listopadu 2012 v 15:20 | Linda
*OKO ANDĚLA

-Je to Tsuchoíourova nová schopnost. Soustředí vše do svých rukou a vytvoří obraz toho,koho si představuje,aby jej mohl takhle sledovat.

*HRADBA

-Je to Reného nová schonost. Dokáže postavit obrovské a pevné hradby,do kterých se nikdo nedostane,ale má to i svou nevýhodu. Uživatel ´vydá dvakrát větší množství své síly.

*SUPER KOP

-Je to Raynova nová schopnost. Soustředí veškerou svou sílu do kopu a tím dokáže prorazit cokoliv.

Vymítačky-postavy

16. listopadu 2012 v 15:16 | Linda

OZEL

věk: 18
rodina: 3 bratři, jedna sestra, matka
minulost: jeden z jejích bratrů je slepý
schopnost: přivázat každého rostlinami a dokáže pomocí rostlin i létat.



TAMAYO

věk: 17
rodina: Strýc,teta, otec, sestra
minulost: jako malá tančila balet,ale poranila si kotník,takže už nebude moct tančit
schopnost: hypnoza-dokáže každého ovládnout



KOKORO

věk: 18
rodina: otec,matka
minulost: jako malou jí spolužáci šikanovali
schopnost: ovládnutí mysli

7. Záchranná mise

16. listopadu 2012 v 15:09 | Linda
Pětice andělů se řítila kupředu. Zen s Renem na ně čekali.
"Slyšel jsem,že tady někdo uvažoval o vážném vztahu." prohodil ledabyle Rayne. Irie odsekl:
"Tak,co jako. Je mi 17. Musím myslet na lásku."
"Tu bys sem tahat neměl. Čeká nás spoustu problémů."
"Vy jste o tom začali žvanit!" Ikuto se rozesmál.
"Já mám svoji Isamu,takže jsem štastnej až po uši."
"A já chodím zas s Kaho,takže mám vystaráno." Irie mával rukama a vřeštil,že už brzy bude s Chiriko. Při jeho srážce se stromem se nebylo čemu divit. Tentokrát padla otázka i na Kujoua.
"A Kujou má vpodstatě Kyoko." Ajuzawa dodal:
"Zatím ne. Co když mu dá kopačky,Ikuto?"
"Dal jí pusu a ona je nezadaná."
"Nemysli,že všechno jde řešit jednoduchou cestou."
"Říkáš to proto,že sám na ní máš zálusk." Ajuzawowi to začalo lézt na nervy. Stejně jako Kujouovi. Debata o vztazích se protahovala a nečekaně brzy dorazili na místo. Samozřejmě,že je už vítaly vymítačky.
"Cypadáá to,že máme společnost." Uviděli siluetu tří dívek. První z nich odíval tmavě zelený hábit a v rukou držela dva meče. Druhá měla na sobě černý hábit a v ruce oštěp. Třetí modrý hábit a v rukou dvě dýky. Jejich hlasy se ozvaly znovu.
"Zničíme vás vetřelci!" Dívky se vrhly hned do akce. Nesmrtelní si je vzali stranou. Irie vykřikl:
"Rayne! Ajuzawo! Běžte!"
"Rozkaz." Padlí proletěli těsně kolem nich rovnou oknem. Střepy dopadly na zem. Složili pomalu křídla a rozhlíželi se. Vnitřek tvořilo dubové dřevo,na stěnách visely něčí portréty v rámech,kolem se nacházelo spoustu dveří a tma tvořila dokonalou past.
"Tak kudy půjdeme?"
"Hodíme si mincí."
"Vždyť žádnou nemáš!"
"To je fakt."
"Ty jsi fakt k ničemu!" Ajuzawa s Raynem se hádali celou dobu,co šli. Dokud se nezastavili hned u první místnosti, z které vycházel hluk. Dveře se zdály zamčené. Jejich teorie se potvrdila,když se pokoušeli dostat dovnitř. Nezbývalo nic jiného,než je vyrazit. Napočítali do tří a společných kopem je vyrazili. Ocitili se uvnitř. Cítili trochu chlad.
"Je tu kosa."
"Ajuzawo,mám pocit,že jsem v mrazáku."
"Není se čemu divit. Vidíš je?"
"Co je to?" Na konci místnosti stála obrovská klec a v nich leželi Zen s Renem. Spali.
"Rene! Zene!" Žádná reakce. "Rayne."
"Vím." Napřáhl se, vyskočil a řekl: "Super kop!" Ohnul svým kopem trochu mříže a za chvíli se dostali dovnitř.
Padlý k nim rychle přiběhl.
"Zene! Rene! Slyšíte mě?!" Otevřeli oči.
"Hm..?"
"Už je to dobrý. Jsme tady."
"Kdo jste?"
"Cože? Hypnoza?" Neviděl v jejich očích jiskřičky,což se nezdálo normálně. Vše potvdril ženský hlas:
"Správně. A teď jste na řadě vy." O koho se jedná?


6. Ajuzawůw návrh

14. listopadu 2012 v 21:41 | Linda
Vyčkávalo se. Amayaka se pevně ujal slova a začal:
"Pár mil odsud se nachází dřevěná chata,která se mi zdá podezřelá. S Ikutem a Isamu jsme ji objevili." Tsuchioura se přidal:
"Takže další záchraní výprava. Kdo se jí ujme?" Zraky se upřely na Ajuzawu. Ten si odkašlal:
"Musíme si připravit plán A a B. Ještě když tak záložní plán C."
"Jaké zbraně?" dodal Rayne.
"Naše síla."
"Vždyť se nám vyrovnají. Jestli máma mít nějákou šanci,mělo by nás jít nejméně 5."
"Tím,ale riskujeme,že se prozradíme." Vložila se do toho Kaho.
"Ulidněte se,vy dva. Co kdybychom si poslechli nápad Kyoko?" Naše hrdinka se vyjádřila dost jasně.
"Myslela jsem,že by šel Kujou s Iriem, Ikutem, Ajuzawou a Raynem."
"Proč já s ním?" vykřikl padlý.
"Ještě jsem neskončila. My počkáme tady a budeme vše sledovat."
"Jak? Snad ne.."
"Tsuchioura použije svou schopnost-OKO ANDĚLA."
"Tys ji o tom řekl?" vyskakoval Rayne. Doposlouchali vše potřebné instrukce a připravili se. Brzy odletěli pryč. Kaho otevřela novou konverzaci.
"Kyoko?"
"Hm?"
"Co odpovíš Kujouvi?"
"Co máš na mysli?"
"Ajuzawa mi to řekl."
"Kdy?"
"Před chvíli." Dumala pár minut,než zase znovu něco vyslovila.
"Já vážně nevím."
"Asi jsi zmatená."
"Nemyslím. Nevím,co k němu cítím."
"Není to láska,že?"
"Je to trochu hrr. Nyní stojíme před nebezpečím a city musí jít stranou."
"Já ti rozumím."
"A kromě toho je Kujou nesmrtelný. On tu může být věčnost a já můžu umřít každou chvíli."
"Nemysli si,že on to neví. Nemůže popřít city."
"Chápu,ale když se zamiluju,tak o něj přijdu."
"O čem to zase mluvíš?"
"Já jsem kříženec anděl a člověka. Nepatřím tam ani tam. Neměla bych existovat."
"Pomátla ses? Víš,co se všechni díky tobě stalo?"
"Umřelo spoustu lidí."
"A taky zachránilo. I ty jsi 2 krát vyvázla ze smrti."
"No.."
"Jsi pro nás úžasná přítelkyně,kterou milujeme a ctíme."
"Kaho."
"Ať se děje,co se děje,tak my tě ochráníme."
"Děkuju." Kolik toho bude muset naše hrdinka obětoval,aby dosáhla bezpečí všech jejích přátel?

5. Věznění

14. listopadu 2012 v 21:26 | Linda
Zen otevřel po dlouhé době oči. Slyšel kapat vodu a uvědomil si,že má sucho v puse. Sedl si a prohrábl si rukou vlasy. Strašně se mu motala hlava.
"Už vzhůru?"
"Rene."
"Kde to jsme?"
"Bůgví,ale na žádném příjemném místě." Zen se rozhlédl. Jediné,co se kolem něj nacházelo,byly prázdné zdi, podlaha a kovové mříže,které představovaly jediné vysvětlení,že jsou uvězněni.
"Co se stalo?"
"Nepamatuju si to přesně. V hlavě mám zamlženo."
"Hm." Brzy se ozval ženský hlas.
"Takže jste se probudili."
"Kdo kruci seš?" zeptal se Ren nevrle.
"Mé jméno je Dokuro a jsem vymítačka."
"Pche,jen vykládáš nesmysly."
"Opravdu?" Rázem se Renův stín začal smršťovat a natahovat. Bolest,kterou cítil, se nedala popsat. Asi dvě minuty se nemohl nadechnout. Když to přestalo, rozkašlal se.
"Ty ovládáš stín!"
"Tak sis všiml. Moje schopnost je manipulace se stíny. Smršťování a natahování. Daná osoba cítí bolest a je pouze na mě,co se stane."
"Zrůdo!"
"Brzy to říkat nebudeš. Oba dva zemřete." Žena se na ně usmála a odešla.


DOKURO

věk: 17
minulost: má maminku na vozíčku kvůli autonehodě,kterou zavinila.
schopnost: manipulace se stínem
rodina: matka, otec

Kroky se naposledy rozezněly,než utichly.
"Rene,jsi v pohodě?"
"Je mi fajn."
"Nás zajala ta holka?"
"Vypadá to tak."
"Myslíš,že nás někdo přijde zachránit?"
"Možná."
"Vsadím se,že Kyoko řekne něco jako "díky bohu" nebo "jsem ráda."
"Už je to dlouho,co jste spolu uzvařeli kontrakt,že?"
"To jo." Vzpomínky se nesly a hrnuly se z mysli na povrch. "Setkání se mnou, napravovací kouzlo, ty a Kairi, odhlalení vraha matky Kyoko, ujmutí Tacukiho a Chiriko až po teď."
"Ještě nás toho spoustu čeká."
"Ještě jsem se nezeptal,Rene."
"Na co?"
"Co cítíš ke Kyoko? Co k ní my všichni cítíme?"
"Pořád to samé. Bez jejího úsměvu jednala vždy opatrně a vážně. Stará se o všechny a přemýšlí,jak dál."
"Taky chce všechny chránit."
"To jo. A co ostatní? Zepehl s Kairim jsou rozverní a cítí touhu ji chránit. Fuuyumi s Niviou vše řeší s chladnou hlavou."
"Padlí počítají se vším dopředu a jsou pohotoví."
"Andělé z Bewani se vyznají v okolí." Bratři si povídali a přestali vnímat okolní svět. V jejich srdci se znovu objevil pocit důvěry a spokojenosti.

4. Budující láska

13. listopadu 2012 v 21:50 | Linda
Kujou se odtáhl a vstal. Věděl,že naši hrdinku překvapil.
"Kyoko."
"Ano?"
"Miluji tě a ochráním tě za každou cenu." Otevřel dveře a zmizel z pokoje. Ikuto s Iriem si opět povídali.
"Musí být hezký s někým chodit."
"Máš asi na mysli můj vztah."
"Tak něják."
"Líbí se ti někdo?"
"Chiriko."
"Kyočina nejlepší kamarádka."
"Má podobné schopnosti jako já."
"Zní to zajímavě. Ale myslím,že Fuuyumi má slabost pro Tacukiho."
"Mám stejný názor." Uslyšeli Kujoua a hned mu položili otázku.
"Kujou,jaká holka se ti líbí?"
"Kyoko."
"Řekls jí to?"
"Políbil jsem jí."
"Cos udělal?" Neměl chuť víc odpovídat. Plácl sebou na postel a dal si šlofíka. V jeho hlavě se stále ozvýl starý příběh.
"Proč jsi tu sám?"
"Narodil jsem se tak."
"Určitě máš přátelé."
"Nemám."
"Vážně? Tenhlě svět existuje díky nám a my zase díky němu."
"Opravdu?"
"Velice dobře mě poslouchej,ano?"
"Hm."
"Možná se ti teď zdá,že jsi saám,ale jednou najdeš osobu,která se pro tebe stane nepostradatelnou."
"Nepostradatelnou?"
"Znamená to,že budeš někoho milovat."
"Hm." Ajuzawa vešel do místnosti,kde Kyoko koukala z okna. Zvářila se zmateně.
"Kyoko."
"Ajuzawo."
"Vypadáš ustaraně. Něci se děje."
"No,trochu. Kujou mi řekl,žě mě miluje." Padlý se zarazil.
"A co jsi mu na to řekla?"
"Nic."
"Nedivím se mu. Je nesmrtelný,takže nevíme,jak dlouho žil."
"Vždycky jsme byli všichni pospolu a já nikdy nepřemýšlela o lásce."
"Nejsí jediná."
"Co?"
"Nic." Uvědomil si,že prozradil až moc. Brzy uslyšeli volání Reného. Setkali se s ním na chodbě.
"Co tu pokřikuješ?"
"Našli jsme je,Kyoko."
"Zena s Renem?"
"Jo."
"Kde?"
"Pár mil na východě."
"Vymítačky."
"Musíme se zas poradit."
"Určitě." Ajuzawa něco namítl:
"Mohl bych tomu velit? Mám nápad." Přikývli. Povede se jim ty dva zachránit?

3. Kujouva chvíle

11. listopadu 2012 v 9:50 | Linda
Kujou dopadl na zem,až se černé peří z jeho křídel rozlétlo.
"Už jdi domluvil,chlapečku?"
"Kruci. Jsi silná."
"Máš poslední přání?"
"Ani ne." Rázem ji cosi odhodilo do stromu. Nesmrtelný anděl zašeptal:
"Dračí ocas."
"Cože? Bože,ty ještě máš sílu?" Oklepala se a znovu se podívala na místo,kde ležel. Nad ním se objevili další dva andělé.
"Ikuto! Irie!"
"Další dva? To mi ještě scházelo." Promluvili výhružným hlasem.
"Nevíme,kdo jsi,ale jestli na nás ještě zaútočíš,budeš litovat."
"Myslíte si,že mi můžete vyhrovžovat,vy zrůdy?"
"Ale podívejme se,jak je drzá. Je čas jí to znovu ukázat. Neznámá se útoku vyhnula,ale věděla,že je v nevyhodě. Neochotně vzala nohy na ramena a utekla. Ze dveří už vyletěl Tsuchioura s Ajuzawou.
"Už bylo i hůř."
"Kujou,musíme tě vzít dovnitř. Kdo by si pomyslel,že se tu budou kolem ochomýtat." Vevnitř se již vedla debata a všude vládlo pozdvižení. Padlí už plánovali,co musí podniknout.
"Isamu,nemůžeme zvážit jinou možnost?"
"Ne,Kyoko. Podívej,co udělali."
"Je to riskantní. Vždyť ani nevíme s kým bojujeme."
"S obyčejnou holkou." odsekl nesmrtelný.
"Jsi si jistý?"
"Neviděl jsem ji do tváře,ale poznal jsem to podle hlasu,Kaho."
"No tedy." Kyoko k němu přistoupila.
"Nech mě,ať se na to podívám." Věnovala Kaho jeden její pohled,aby ji jasně dala najevo,že se postará o jeho zranění. Odsouhlasila a nechala je jít. Vešli do jednoho z pokojů.
"Posaď se."
"Hm."
"Asi bych se měla pustit do toho." Dotkla se jeho ruky a pomalu mu dávala svou sílu. Všechny rány rázem zmizely.
"Tos nemusela."
"Proč?"
"Moje rány se přece hojí samy. Jen to trvá nějákou chvíli."
"Já vím,ale je to rychlejší."
"Kyoko, i tvoje síly mají určitou hranici."
"A jednou za to budu muset zaplatit." Odmlčeli se. Jen se na sebe dívali.
"Nechápu,jak se můžeš o každého starat."
"Prostě jsem taková."
"Proto tě všichni mají rádi. Za tvou laskavou a obětavou povahu."
"Kujou."
"Proto jsem se do tebe asi zamiloval." Naklonil se k ní a políbil jí. Jak se naše hrdinka zachová?


PŘÍŠTĚ: Budující se láska?

2. První krok

10. listopadu 2012 v 23:47 | Linda
Dorazili do lidského světa. Bydlení měli už zařízené. Její hostitelkou byla růžovolasá dívka.
"Kaho!"
"Ahoj,Kyoko."
"Co tu děláš?"
"Jak co. Bydlím tu."
"Jsou tu s tebou i ostatní?"
"Jistě." Za chvíli se objevili.
"Zdravím,Kyoko." ozval se René.
"Daří se ti dobře?ů přidal se Rayne,Tsuchioura a dokonce i Ajuzawa.
"Ráda vás vidím. Se mnou tu jsou andělé z Bewani."
"A co vás přivádí do lidského světa?"
"Jedna zálěžitost. Poslechneš si ji,Kaho?" Hostitelka je zavedla do jídelny a tam je nechala,aby jí vysvětlili důvod jejich příchodu.
"Takže Zen s Renem se nevrátili?"
"Bohužel."
"Souhlasím,ale že se tu poslední dobou objevují zvěsti o vymítačkách."
"Vymítačkách?"
"Jsou to lidé,kteří mají jakési schopnosti a likvidují veškeré zlo v okolí."
"Tím zlem myslíš to,proti kterému bojujeme?"
"Ne,slyšela jsem,že vzali život i andělům."
"Všem?" Kaho přikývla a do jejich konverzace se vmísil Amayaka.
"Kaho."
"Ano?"
"Nemohli bychom v noci na průzkum?"
"Nejsem si jistá. Pokud tu někde číhají a mají oči na stopkách,schyluje se to k problémům."
"Rozumím."
"Každopádně tu nebudeme pouze sedět a pobavíme se." Naši přátelé si vybalili, zahráli si badminton,upekli dortíky,bavili se o tom,co prožili s co může přijít. Nastala noc a Kujou seděl na stromě. Usylšel hluk ve křoví.
"Kdo je tam?" Nic se nestalo."Už asi blouzním."
"Tak přece jsi tady,temný anděli."
"Kdo jsi?"
"Jsem ta,který navrátí spravedlnost a očistí tento svět od zla,ajkým jste vy."
"Cože?"
"Hejá!" Obrovská kosa namočená v neznámé tekutině mu přistála těsně nad hlavou. Zmizel ze stromu a ukázal svá černá křídla.
"Tak se mnou bojuj,pokud to dokážeš."
"S potěšením." Mezitím Irie s Ikutem vedli rozhovor.
"Kde ten Kujou vězí?"
"Bratr říkal,že se jde nadýchat čerstvého vzduchu."
"Ale je to už hodina. Půjdeme se po něm podívat?" Irie přikývl. Procházeli se po chodbě,dokud ho neviděli z okna,jak bojuje s neznámou osobou.
"To je on."
"Ikuto,musíme mu pomoct."
"Jo,vypadá,že je na tom bledě." Sotva dokončili větu, nesmrtelný anděl byl zasáhnut kosou a padal k zemi. Co teď udělají?

PŘÍŠTĚ: Kujouova chvíle

1. Vlna rozporů

9. listopadu 2012 v 15:32 | Linda
Kyoko seděla v místnosti,která připomínala kancelář. Obrovský dřevěný stůl z dubu,křeslo vytvořené z plyše a potáhnuté kůží, noční lampička zlaté barvy,pero s tenkou špičkou, malá úzká tužka a kopec úhledných papírů. Všechny papíry byly nejrůznější stížnosti či žádosti ohledně posledních pár měsíců. Jako královna je musela všechny pročítat. Vzala do ruky předposlední papír.
"Tady se píše,že rodině chybí peníze."
"Nebyla tady už taková žádost?" zeptala se Fuuyumi zvědavě.
"Ne,jenom jedna,ale nejméně 150." Archanděl se zahihňal. "Nesměj se."
"Promiň,ale přijde mi,že je to naschvál."
"Vážně pročítat tolik stížnosti je šílené."
"Aby ne. Nikdo z nás to nemá jednoduché."
"Když už jsme u toho,co se děje s Niviou?"
"Co myslíš?"
"Je psoeldní dobou hodně mlčenlivý a mimo."
"Nemám zdání. Proč se ho nezeptáš?" Anděl Nivia stál opodál a koukal z okna. Jeho upřený pohled vyvolával obavy.
"Nivio?" oslovila ho.
"Kyoko?"
"Proč neustále koukáš z toho okna?"
"Závidím ptákům jejich svobodu."
"Kvůli mně nejsi svobodný.Chápu."
"Tak jsem to nemyslel."
"A jak jsi to myslel?"
"Cítím se nesvůj. Z toho klidu mám špatný pocit."
"Vždycky se něco stane,že?"
"Přesně."
"Zatím není důvod k obavám." Jenže naše hrdinka věděla,že bude svých slov litovat, Zanedlouho totiž přišly zprávy od posla Kisukeho a všichni se sešli v sále. Zephel už seděl na trůnu a očekával špatné zprávy.
"Králi.." poklonil se Kisuke.
"Mluv,posle."
"V lidském světě se objevují nepokoje."
"Víte,co je způsobuje?"
"To ještě nevíme přesně."
"Co tedy uděláme?"
"My půjdeme na průzkum." ozvaly se dva hlasy. Byli to Zen a Ren.
"Jste si jistí?" Zen odvětil:
"Jsme."
"Kdy hodláte vyrazit?"
"Zítra."
"Dobrá,nechám vám připravit jídlo na cestu."
"Děkujeme." Královna ještě promluvila:
"Buďte opatrní."
"Budeme. Nemusíš se bát,Kyoko." Přikývla. Když druhý den odlétali, všichni přátelé se za nimi dívali a očekávali,jaké zprávy přinesou. Uplynulo spoustu dní a Zen s Renem se stále nevraceli. Zephel se opět dostával do nepříjemné situace.
"Jak to vypadá,tak je ta záležitost zdržela." Hakuoro postávající v koutě se ujal slova:
"Zajímalo by mě co."
"To nás všechny."
"Co kdybychom někoho poslali," navrhl Tacuki a svým pohledem ukazoval vážnost. Nikdo se nepřihlásil,ale nakonec uslyšeli hlas Kujoua.
"Já to udělám."
"Kujou?"
"Nechte mě jít." uklonil se. K němu se pomalu přidávali další.
"Já půjdu s ním." zvolal Ikuto.
"Já taky." ozval se Irie,Amayaka a Isamu.
"Já nevím." Kyoko za něj řekla:
"Nuže,pokud si to přejete."
"Kyoko!"
"Ale pod jednou podmínkou. Půjdu s vámi."
"Cože?" kousla se do jazyka Isamu."Je to riskantní."
"Kolikrát jsem to už slyšela."
"Souhlasím." rozezněl se postarší hlas. Nejstarší anděl vyšel před zraky všech.
"Dědečku."
"Zephele,nezapomínej,že královna musí chodit pomáhat."
"To si uvědomuju,ale.." Ke konci se vše odhlasovalo a naše hrdinka mohla vyrazit. Její bratranec Kairi ji ještě předem upozornil:
"Hlavně se nenech vtáhnout do nepříjemné situace."
"Rozumím."
"Zase neomdli a nezraň se."
"Jasně. Je to už všechno?"
"A hlavně se k nám vrať."
"Spolehni se." Obdařila ho úsměvem a objali se,než odešla.

Příště: PRVNÍ KROK

Divka bez usmevu 8.obsah

18. července 2012 v 15:47 | Linda
Minulost neni vždy přijemna. O tom vime každý své. V lidském světě se opět objevuji nepokoje. Zen s Renem se to vydaji prozkoumat,ale bohužel se už nevrati zpátky. Nikomu se to nelibi,a proto si to vezmou na starost andělé z Bewani. Kyoko se Zephelem brzy obdrži zprávu o skupině vymitacek.ktere niči vše,co je nadpřirozené. Především temné anděly.Jak si s tim naši přátele poradi?

Datum: 9.11. az do 5.12.2012

 
 

Reklama