* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Fontana

22. Jak by sis zvolila? Rodina,nebo my?

10. října 2012 v 22:08 | Linda
Řev pocházel od neznámého démony. Strážci se připravili. Kosuzu spala. Z jejího snění jí cosi vyrušilo.
"Grr!! Whoa!!! ozvalo se. Zaslechla sestřin hlas.
"Kosuzu ,vstávej."
"Co se děje?"
"Tohle není možné. Viděla jsem příšeru." Naše hrdinka se rychle probrala a posadila se.
"Sumire, o čem to mluvíš?"
"Podívej se támhle." Její sestra ukázala na místo,kde se pohyboval zlověstný stín připomínající příšeru řvoucí na všechny strany.
"Honem,pojďte dovnitř!" volal jejich otec.
"Sumire,rychle."
"Jasně." Kosuzu se to nelíbilo. V mysli se jí jevila otázka, Co to znamená? Ve druhém světě se naši strážci prali i s něčím podobným.
"Sylvaine,zvládneme to?" Henri vypadal podrážděně a Strážce noci unaveně. Joshua se cítil nervozně a Tsuki nejistě.
"Nevím."
"Musíme přece něco vymyslet. Ostatní lidé budou také napadeni."
"To není všechno." přidal se Tsuki.
"Co tím myslíš?"
"Tohle je minulost ostrova,Joshuo,takže je možné,že všechno,co se odehrává tady,je i v jejím světě."
"To snad nemyslíš vážně."
"Promiň."
"Zdá se mi,že se svět úplně zbláznil." Chvíli tam postávali a měřili si svého nepřítele. Henri se pohaboval u stromů. Sylvain u domů, Joshua stál ve středu a Tsuki nad nimi. Něco tu nehrálo. Potřebovali,aby se Kosuzu vrátila. Ta se snažila pochopit situaci.
"Otče,co to bylo za věc?" zeptala se nejstarší z nich."
"Nejsem si jistý,Oshiko,ale připomínalo to příšeru ze starých příběhů tohoto ostrova."
"Příběhů?"
"Dříve existovalia žena,která měla zvláštní moc a s pomocí pěti mužů bojovala proti takovým obludám."
"Co? Není to pohádka?"
"Podle toho,co jsem teď viděl,tak asi těžko." Sugaru se přidala:
"To je asi fakt,i když je to trhlé." Naše hrdinka vyslovila něco jako:
"Já tam byla."
"Co říkáš,Kosuzu?" Podívala se na všechny vážným pohledem.
"Musím vám něco říct."
"A co to je?"
"Poslouchejte mě,až do konce." Polkl.
"Fajn." Nadechla se a dala se do toho. Odvyprávěla jim všechno,co zažila. Od setkání s Tsukim až po jeho smrt, Znělo to tak něuvěřitelně,že chvíli trvalo,než promluvili.
"Říkáš,že jsi Vládkyní rovnováhy?"
"Ano."
"Takže ta příšera jde po tobě?"
"Přesně tak."
"A Tsuki je duch?"
"Ano."
"A ty se tam musíš vrátit?"
"Musím." Zněla vážně a odhodlaně.
"A jak se tam chceš dostat?"
"Je jenom jediný způsob,který mě napadl." Joshua se dostal do rozporu s útokem démona a sotva se držel na nohou. Zkombinovali své síly,ale ne a ne ho porazit. Dívka dorazila k fontáně z kamene a opět si šáhla na vyryté vzory. V duchu si říkala:
"Tady to začalo." Nahlas promluvila:
"Už asi půjdu." Dotkla se fontány a zavřela oči. Soustředila a říkala si:
"Prosím,přenes mě zpátky do toho světa. Potřebuji je znovu vidět. Ochránit je společně s tímhle ostrovem." Nic se nedělo. Tsuki si,ale všiml změny.
"Objevuje se světlo. Mohlo by to být..?" Fontány ze sebe vydala energii a rozzářila se.
"Tak jdu."
"Buď opatrná." zavolali na ni rodiči. Nakonec zmizela ve světle a s pomocí své síly k nim pospíchala. Každý musel slyšel její hlas,jak promlouval:
"Už letím. Počkejte na mě." Jako první zareagova Henri.
"Co je to?" Nikdo z nich nepromluvil a ztišil se jim dech. Z oblohy se objevila zářící postava. Kosuzu. Usmívala se na ně a při tom se cítila rozradostněná.
"Tsuki."
"Kosuzu."
"Jsme zpátky."
"Ale jak?" Přistála ke všem čtyřem.
"Kosuzu." ozval se Sylvain.
"Jsi v pořádku." oddechl si Joshua. Přikývla.
"Pojďme tomu démonovi ukázat." Souhlasili a shromáždili své síly. Každopádně jej dostali .
"Jak jsi sem,ale dostala?"
"Pomocí fontány."
"Budeš se moct vrátit do svého světa?"
"Jednou snad ano,ale do té doby budu muset cestovat s vámi. Jste pro?" Neodpověděli. Jen ji obdařili svým kouzelným úsměvem.

Konec příběhu


21. Kéž by to nebyla pravda..

9. října 2012 v 21:36 | Linda
Kosuzu otevřela oči.Nevěděla,kde se nachází.Pomalu vstala a otevřela dveře-Mezitím se ve stejnou dobu probral i Tsuki.
"Jsi vzhůru?"
"Kosuzu?"Když zaostřil uviděl někoho jiného,
"Joshuo?"
"Myslel sem že budeš spát celou večnost."
"Co se stalo?Jaktože žiju?"
"Kosuzu tě zachránila."
"Jak?"
"Našla perly bývalé Vládkyně Šhiky."
"Cože udělala?"Pověděl mu celý příběh a on zmateně poslouchal.
"A kde je teď?"
"No."Strážce dne nevěděl,co má říct.
"Kde je,"
"Vrátila se do svého světa."
"Chápu."Lišcí duch si pozdechl.Za chvíli na místo vtrhli Henri se Sylvainem.
"Tsuki !"volali
"Ahoj,vy dva."
"Díky bohu že si v pohodě."
"Hm."Čekali a přemýšleli. Kosuzu vyšla ven,kde se setkala se svou starší seastou Sumire.
"Sumire!"
"Kosuzu."
"Co tu děláš,tak brzy ráno?"
"Přemýšlím.Zdál se ti zlý sen?"
"Ne tak docela."
"Posaď se." Poslechla a přiblížela se k ní,aby se dívaly na oblohu.
"Jak dlouho jsem byla pryč?"
"Jak to myslíš?"
"Odešla jsem asi na rok a půl. Do té doby jsem vás neviděla."
"Co to povídáš. To není pravda. Včera jsi s námi byla na houbách a dělala se smženice. Všem moc chutanal." Její starší sestra jí vyprávěla o něčem,o čem neměla ani ponětí. Brzy se k nim přidali ostatní. Její otec,matka,Oshika a Sugaru. Než se nadála,usnula. Henri se posadil vedle Joshui a Sylvaina. Potom se zeptal:
"Tsuki,tak co uděláme?"
"Co máš na mysli?"
"Hádej. Kosuzu je teď bůhví kde a my za ní nemůžeme jít."
"Možná je to tak lepší."
"Cože?"
"Ona stejně nepatří do našeho světa. Dříve nebo později by stejně odešla."
"Ale.."
"Ztiš se,Henri." promluvil Strážce noci.
"Sylvaine."
"Ona trpěla kvůli tomu,že se nemohla vrátit domů,že?" Liščí duch přikývl.
"Zdá se mi to jako včera,když jsme ji potkali. Když nám bylo zle,říkala "vše bude v pořádku " nebo "díkybohu"." Vzpomínali ne to,jak jedli dango,tančili, trhali květiny,vařili, modlili se a četli si. Tentokrát se přidal i Strážce dne.
ůNemůžeš ji přivést zpátky?"
"Nevím!" Najednou se země otřásla a ozval se řev.
"Něco vymysli. Vypadá to,že ji budeme potřebovat."

20. Jak by dokázal zmizat a jak by se dokázal vrátit...

7. října 2012 v 21:13 | Linda
Kosuzu tomu stále nemohla uvěřit. Tsuki,její dobrý přítel jí mizel před očima.
"Co se to stalo?" zeptal se Joshua.
"Tsuki,rpčo mizíš?" naléhal Sylvain a snažil se danou situaci pochopit.
"Tsuki je přece duch,takže bylo pouze otázkou času,než zmizí." posmutněl Henri. Naše hrdinka se už ničemu nedivila a promluvila k němu:
"Tsuki,vysvětli mi,proč mizíš." Odpověděl jí:
"Je to dohoda."
"Dohoda?"
"Už první Vládkyně se stala mou partnerkou."
"A co s tím?"
"Pokaždá,když byla vybrána nová Vládkyně, tak jsem se stal jejím partnerem."
"Co se stalo pak?"
"Většinou zemřely a celý koloběh se neustále opakoval,ale já prostě nedokázal zemřít."
"Proč?"
"Byl jsem stvořen kvůli tomu,abych žil a pamatoval si koloběh událostí. Já jsem se stal zdrojem informací."
"A proč předchozí Vládkyně zemřely?"
"Nebyly silné. Vždy se stala nějáká nehoda."
"A proč jsi se proměnil v ducha?"
"Mé tělo již nedokázalo déle žít,jen má duše,ale výměnou jsem si mohl nechat splnit jedno přání."
"Jaké?"
"Smrt."Vyprávěl dál a oni bedlivě poslouchali. Následující den se rozhodli,že musín jít perly bývalé Vládkyně. Pátrali po nich několik dnů a týdnů,než se dostali do skleněné jeskyně.
"Je to ono?" podotkl Joshua.
"Určitě."
"Tak honem dovnitř." Kráčeli tichou chodbou a byly pouze slyšet jejich kroky. Nakonec něšli,co hledali. Zářící perly. Sotva se k nim přiblížili, uslyšeli neznámý hlas:
"Na perly Shiky nebude nikdo sahat." Jednalo se o ptáka Ohniváka,jež je střežil.
"Prosím,půjčte nám je."
"Důvod?"
"Můj přítel umírá!" Tsuki za těch pár týdnů opravdu skoro zmizel a potom zmizel doslova. "Tsuki!" Pták Ohnivák to viděl a svolil:
"Půjčím ti je,ale zadarmo."
"Udělám cokoliv."
"Popřemýšlej o tom,co bys pro něj chtěla obětovat." Rozhodla se.
"Už nikdy se nevrátím do tohoto světa." Po té perly zazářily a ona mizela svým přátelům přímo před očima. Vracela se do svého světa. Jenže,co se stane dál?

19. Kdysi jsme byli taky stále spolu,ale cosi nás rozdělilo...

6. října 2012 v 23:05 | Linda
Uběhly dny. Týdny. Měsíce. Až to dospělo k jednomu roku. Takhle dlouho naše čtvěřice zůstala spolu a společně bojovala proti zlu. Ničila démony, zdokonalovala své schopnosti a Kosuzu se více dozvídala o minulosti ostrova,podle kterého byla pojmenovaná.
"Tak,kde se ubydlíme dnes?" zeptal se Henri. Sylvain mu jednoduše odpověděl.
"Vypadá to,že asi v nějákém hostinci." Znenadaní se rozpršelo." To nám ještě scházelo." Rychle se běželi schovat do blízké svatyně. Joshua si povzdechl:
"Asi hned nepřestane pršet."
"Tak něják."
"Jsem rád,že se mnou souhlasíš,Henri." Dívka se zasmála.
"Koneckonců je to vtipné."
"Co?"
"Jak jsme se dali dohromady,Joshuo." A začala vyprávět:"Nejdříve jsme s Tsukim potkali chlapce. Zraněného a smutného. Vzali jsme ho do svatyně a ošetřili." Všichni poslouchali o tom,jak Henri probudil svou sílu, o tom,jak ji Sylvain zachránil a o tom,co pro ni Joshua udělal. Netrvalo dlouho a její vyprávění všechny odneslo do světa snů a když se znovu probudili,zjistili,že déšť ustal. Liščí duch probudil našei hrdinku. Zašeptal:
"Kosuzu,vstávej."
"Co?"
"Přestalo pršet."
"Hm?"
"Měli bychom vyrazit,abychom večer dorazili do nějákého města."
"Dobře." Zvedli se a rázem se ozval hlas démona.
"Cítím silného člověka. Sním ho a vezmu si jeho život."
"Kosuzu,drž se vzadu." odvětil Strážce noci.
"Rozumím."
"Jdeme. Modré plameny!"Moc,která vycházela z jeho dlaní,obklopila démona.
"Teď já! Denní návrat!" promluvil Strážce dne a nakonec i strážce slunce:
"Sluneční záře!" Tsuki raději stál poblíž Kosuzu. Brzy bylo po všem.Vládkyně rovnováhy cítila něco bolestného v srdci. Lítost? Strach? Nevěděla. Jen vděčně řekla:
"Děkuji." Avšak se už museli dostat do nejbližšího města. Připozdívalo se. Přidali do kroku a za pár hodin se ocitli v obrovském městě,které doposud neviděli.
"To je neuvěřitelné!" žasli všichni a vydali se ho prozkoumat. Viděli snad všechno. Lišilo se od ostatních. Spatřili lidi,kteří tancovali ve jménu oslav, spoustu lampionu,jež házely odlesky světel a děti,které se radovaly z každé sladkosti,kteoru dostali.
"Nostalgické,že?"
"Jistě. Poprvé jsme se ztratili."
"To jo,Henri,ale setkala jsem se se Sylvainem."
"Tak něják." Krátce nato se vrátili do hostince,kde měli přes noc zůstat . Jenže netrvalo dlouho a s Tsukim se začalo něco dít.
"Tsuki,není ti nic?"
"Nevím. Cítím se divně."
"Jak to myslíš?"
"Já nevím. Jako bych už tu nebyl." Jakmile to vyslovil, jeho ruka začala pomalu mizet.
"Co to?"
"Já.."
"Ty mizíš!" Její oči zajiskřily zděšením. "Co se to děje?" Na její otázku nedokázal nikdo odpovědět.

18. Když bychom se to dozvěděli dříve...

5. října 2012 v 22:04 | Linda
Kosuzu vstala a Tsuki čekal.Rozhlédla se po pokoji a jakoby něco hledala.
"Co se děje?"zeptal se liščí duch.
"Jen sem si všimla,že je všude ticho."
Ostatní jsou v saloně.
"Měli bychom jít za nimi."Otevřeli dveře pokoje a vešli na chodbu. Kráčeli pomalým a rázným krokem.Netrvalo dlouho a uslyšeli hádku.
"Přiznej se že si to udělala."
"Obviňuješ mě?!"
"Stalo se to hned po tom,co jsi ji pohár nabídla."
"To ,ale neznamená,že sem to udělala."
Naše hrdinka poznala,že jde o Joshuu s Kugami.
"Co se děje?Hádáte se kvůli tomu,co se stalo?"
"Bohužel.Omlouvám se."řekla joshua."Pokud to udělala moje sestra,příjmu jakýkoliv trest."
"Jenže to taky nemusela udělat!Pokud říka pravdu,tak ji nesmíme obviňovat.!!Kosuzu řekla,že by měli jít za ostatními do sálu.Dočkala se podobné reakce.Všichni se posadili a ona začala vysvětlovat.Mělo se vytvořit pátraní,ve kterém se sháněly informace
"A zvládnem to?"podotkl Henri.
"Určitě!"odpověděl Sylvain.Dali se do toho.Ptali se úplně každého,kdo žil nebo pracoval v domě. Brzy se dostali k informacím,které potřebovali.Viníkem byl laskavý sluha Rihara.
"Proč jste to udělal?"
"O čem to mluvíte,pane joshuo?"
"Vy jste se snažil otrávit Kosuzu?"
"Jistě že ne.Byl to pouhý test."
"Cože?"
"Vládkyně rovnováhy nesmí žít."Tsuki tušil,že ten sluha nebude obyčejný člověk.V tu chvíli se objevila jeho skutečná podoba to jako temní stín poletující kolem.
"Musíme ho chytit!"zvolal Tsuki.Naši přátelé ho začali honit.Dívka se vydala do zahrady,kde naní překvapeně zaútočil.Vykřikla:
"Pomoz te mi!"jako první,kní přispěchal Joshua,který zavolal:
"Jdi od ní!Dení návrat!"Oslnila záře zasáhla stín a ten se rozplynul.Nyní věděla,že joshua je poslední strážcem.
"Opravdu už musím jít?"ptala se Kugami.
"Je čas,abychom šli vlastní cestou."dodala hrdinka.
"Znovu se potkáme."přidal se Henri.Sylvuin přikývl.Joshua byl také připraven odejít.Šli konečně bojovat se zlem.Jak jejich cesta bude pracovat?

17. Když se roztočí koloběh událostí,tak..

2. října 2012 v 21:58 | Linda
Kosuzu nevnímala. Špatně se jí dýchalo.
"Kosuzu,prober se!" volal Henri,ale odpověď nepřicházela. Joshua z toho byl mimo. Kugami chtěla vědět podrobnosti.
"Co se stalo?" Sylvain vzal Kosuzu do náruče a rychle odpověděl.:
"Otrávili jí."
"Kdo?"
"To netuším. Musíme ji,ale rychle přenést na jiné místo." Joshua se rychle vzpamatoval a nařídil sluhům:
"Ukažte jim okamžitě pokoje pro hosty!" Sluhové poslechli příkaz a naše hrdinka byla už brzy v rukou lékářů. Čas se tím strašně vlekl. Petice netrpělivě čekala. Sylvain se opíral o zeď,Henri seděl na schodech,Kugami se dívala z okna a Joshua si četl knížku. Tsuki zatím stál u dveří. Chtěl vejít dovnitř,ale netroufl si. Zanedlouho ze dveří vyšel lékař.
"Pane Joshuo."
"Jak je na tom?"
"Slečna okusila známý jed. Poskytli jsme ji už protilátku."
"Díky bohu."
"Bohužel netuším,co se stane dál. Nyní vede boj mezi jedem a lékem."
"Chápu." Joshua vyprovodil lékaře a ostatním nařídil,ať jdou za ním do salonu. LIščí duch věděl,že právě teď by měl jít dovnitř.Jakmile to udělal, uviděl Kosuzu spát v posteli s nebesy a zakrytou peřinou se zlatými krajkami. Pozoroval ji a čekal. Mezitím k ní promlouvl hlas:
"Kosuzu.."
"Jsi to opět ty?"
"Bolí tě něco?"
"Trochu mě bolí hruď."
"Jak jsem čekala."
"Má to něco s tím varováním?"
"Ano."
"Použila jsem sílu Vládkyně."
"Všimla jsem si. Být vlládkyní obnáší hodně práce. Už jsi poznala,o čem mluvím." Naše hrdinka věděla. Musela opustit svou rodinu,zranila své přátelé a nevěděla,kdy se bude moct vrátit.
"Vím. Co se se mnou stane?"
"Netuším,ale nesmí tě potkat stejný osud jako mě."
"Nevíš,kdo mě otrávil?"
"Jenom tuším,kdo by to mohl být."
"Děkuji ti,Shiko." Bývala Vládkyně se usmála.
"Tak jsi na to přišla."
"Hm."
"Kosuzu,nesmíš zemřít. Ne teď. Tsuki na tebe čeká." Zanedlouho dívka otevřela oči. Nad ní se skláněl liščí duch.
"Tsuki." Posadila se.
"Je ti lépe?"
"Ano. Díky." Zatvářil se bolestně.
"Omlouvám se za to,co se stalo."
"Nebyla to přece tvoje chyba."
"Ale přesto.." Položila svou ruku na jeho tvář. "Nic se nestalo." Pocítil její vlídnost. Jenže kdo ji vlastně otrávil?

16. Mohl by to být...?

30. září 2012 v 16:30 | Linda
Kugami si to mířila bůhví kam. Naše hrdinka se musela ptát.
"Kugami,kam mě to vedeš?"
"Uvidíš." Trojice chlapců za nimi nechápavě vrtěli hlavou. Brzy stáli u toho největšího domu v okolí,ale na velice odlehlém místě. Stěny měly modrou barvu posetou lotusy,nejméně 10 oken a spoustu dveří. Střecha nesla červenou barvu a špičaté okraje. Prostě dům ve stylu Japonska za dynastií. Henri se neubránil překvapení.
"Tady žiješ?"
"Přesně tak. Následujte mě." Kugami je zavedla do pokoje pro hosty,kde měli počkat. "Hned se vrátím." Posléze naši přátelé osaměli. Sylvain promluvil:
"Tsuki,neměli bychom něco udělat?"
"Co máš na mysli?"
"Ta holka by mohal něco chystat."
"Nemyslím si. Žádná temná aura kolem ní nevyzařuje."
"Rozumím." Zanedlouho uslyšely hlasy. Sovnitř vstoupila Kugami s mladým mužem. Vypadal o něco starší,než ona. Měl krátké světlemodré vlasy,stejně tak oči,bílé haori,oděv podobající se tomu,co nosí samurajové . Tvářil se neutrálním výrazem.
"Mé jméno je Joshua. Rád vás poznávám. Tady Kugami mi řekla,že jste ji zachránili."
"To nestojí za řeč." odvětil strážce slunce.
"Jako poděkování bych vás chtěl pozvat na dnešní večeři."
"Toho si velice vážíme."
"Ještě jste se mi všichni nepředstavili."
"Tohle je Sylvain." Strážce noci přikývl. "Já jsem Henri a tohle Kosuzu." Naše hrdinka uhnula pohledem a podívala se na Tsukiho. Chtěla vědět,jestli není smutný,ale on se na ní pouze usmál. Nakonec dodala:
"Těší mě." Po krátkém představování,nadešelo malé vysvětlování místností domu. Kugami zakňourala:
"Bratře,nešlo by to rychleji?"
"Ty máš,ale dneska na spěch."
"Chci jim ukázat dům."
"Vážně? Nejsou v tom náhodou nějáké postranní úmysly?"
"No dovol."
"To byl vtip. Omlouvám se za její hrubost. Já musím jít vyřizovat povinnosti. Omluvte mě." Joshua se zvedl a jakmile vykročil ze dveří ven,už na něj čekali ostatní lidé v domě. Jeho mladší sestra se přiblížila ke Kosuzu.
"Kosuzu!"
"Ano?"
"Pojď. Ukážu ti svůj pokoj."
"Eh?" Popadla její ruku a už s ní letěla pryč. Naši přátelé je nedokázali zastavit. Tsuki si byl jistý,že se jí nic nestane. Naše hrdinka po dlouhém běhu vydychovala.
"Proč jsme musely letět?"
"Času máme málo. "
"To přece nevadí."
"Chci si užít společnost nějáké jiné holky. Být tady sama je otrava."
"Mně to tak nepřipadá."
"Zkus tu žít celý život,to pak rychle změníš názor."
"Dobře. A co tedy budeme dělat?"
"Uvidíš." Dorazily na místo. I Kugamin pokoj se zdál větší,než to místo,kde naposledy seděli. Mramorové sloupy, postel s nebesy v pravém rohu místnosti, bambusové závěsy, zlaté koberce a skříně plné šatů.
"Tohle všechno je tvoje?" Kosuzu nevěděla,kam s očima. Kugami jí ukázala vše,co chtěla. Od šatů až po hodinu šermu. Netrvalo dlouho a na oblohu se vyhoupl měsíc. Byl večer.
"To byl,ale zvláštní den." usmívala se naše hrdinka a v hlavě jí vířily myšlenky.
"Vrátím se zpět někdy do mého světa?" Napovrch konečně vyplula úzkost a obavy. Ozval se něčí hlas.
"Kosuzu?"
"Vy jste Joshua."
"Smím se zeptat,proč tu stojíte,tak sama?"
"Přemýšlela jsem."
"Rozumím. "
"Nemáte náhodou práci,pane Joshuo?"
"Ta je už vyřízená. Musel jsem si na chvíli odpočnout."
"Chápu." Dívka se otočila k oknu a pohlédla znovu na měsíc. "Někdy si říkám,co by se stalo,kdybych dokázala létat. Pak bych se mohla vrátit domů."
"Hm? Nemůžete se vrátit domů?"
"Ne. Moje země je odtud hodně daleko."
"Jak daleko?"
"Nevím. Jen se bojím o svou rodinu. Jen tak jsem zmizela a ani jsem jim neřekla,kam jdu."
"To je mi líto."
"Nemusí." Otočila se na něj s úsměvem a změnila téma. "Měla bych jít. Děkuji,že jste mě vyslechl." Uběhlo několik minut a přišela večeře. U večeře se mluvilo s klidem a rozvahou. Kugami řekla,ť se pustí do jídla. Naše hrdinka ochutnala .
"Je to výborné."
"Že jo? Je to specialita od našeho kuchaře."
"Jakého?"
"Naokiho Saikoua."
"Neznám ho."
"To je jasné." Jakmile se,ale Kosuzu napila čaje, zkolabovala a ztratila vědomí. Strážci vstali a zavolali její jméno:
"Kosuzu! Vydrž!" Co se to zase děje?

15.Kugami,aneb neznámá dívka

28. září 2012 v 10:57 | Linda
Objevilo se ráno. Slunce se vyhouplo vysoko na oblohu.
"Kosuzu,probuď se."
"Co? Kde?" zeptala se dívka rozespale.
"Je čas se vydat na cestu." Hlas vycházel od Henriho. Musela mrknout,aby pořádně zaostřila. Tsuki vedle ní už neležel.
"Muselo se mi to zdát."
"Cože? Říkala jsi něco?"
"Ani ne,Henri. Dobré ráno,Sylvaine." Strážce Noci se na ní podíval. a odvětil:
"Dobré ráno,Kosuzu."
"Tsuki už je vzhůru?"
"Ten už se ohlíží po posledním strážci."
"Jedli jste už?"
"Jedli. Koupily jsme housky. Jsou ještě teplé. Měla by sis dát."
"Dobře." Vzala si pečivo a ulomila kousek. Zanedlouho ji snědla celou. Po snídani se vrátil liščí duch a společně opět začali putovat. Čtveřice už vyzařovala lepší atmosférou. I když se nešlo čemu divit,poněvadž si to mířili do městečka jménem Ooyama. Nelišilo se od Shirin.
"To je,ale velké město."
"Člověk by se v něm mohl ztratit."
"Já vím,Tsuki. Už se nám to s Kosuzu málem povedlo."
"Tomu věřím." Ozval se dívčin hlas.
"Nechte mě laskavě napokoji!" Hlas byl neuvěřitelně pronikavý a zněl rozzlobeně.
"Co se to děje?" Naše hrdinka se rozběhla za ostatními. Brzy na to spatřili krátkovlasou dívku v kimonu. Hnědé oči, rudé vlasy, růžové kimono a pronikavý hlas.
"Dej to sem!"
"Nedám!"
"Řekl jsem ti,abys to dala sem!" Naznámý muž vytrhl dívce kabelku. a ona upadla na zem.
"Co si to dovoluješ!"
"Kdo první přijde,rpvní mele." Tentokrát už promluvila Kosuzu.
"Že se nestydíte!"
"Hm? Máš nějáký problém?"
"Ubližovat dívce je neslýchané."
"Ty jedna.." Naše hrdinka zavřela strachem oči. Mířící pěst zastavil Sylvain.
"Opakovat stejnou věc? Ještě jsem neviděl takového hlupáka jako ty."
"Cože?!"
"Zmiz!" Sylvain ho praštil takovou ranou,že spadl na zem a upustil kabelku. Henri se už ptal neznámé,jestli si neublížila. Strážce popadl kabelku a otře se podíval na muže. Ten už pelášil pryč.
"Jste v pořádku?"
"Ano."
"Tady je vaše kabelka."
"Mnohokrát děkuji." Čtvařice se chystala odejít,dokud neznámá nezastavila.
"Stát! Kam si myslíte,že jdete!" Ztichli a vyvalili na ní oči. Neznámá si je prohlížela a jjeí zrak spočinul na Kosuzu.
"Ty..!"
"Ano?"
"Jak se jmenuješ?"
"Kosuzu."
"Já jsem Kugami."
"Dobře."
"Odteď budeme kamarádky." Kugami popadla její ruku a už jí táhla vesele městem. Kluci je museli obě následovat. Kam je Kugami nakonec zavede?


14. Kéž bych věděla,kdo to je..

27. září 2012 v 22:13 | Linda
Kráčeli mlčky. Tsuki jako první. Za ním Kosuzu. Po jejím lévem boku šel Henri a po jejím pravém boku Sylvain. Kolem nich se rozléhalo ticho. Tedy dokud nenastala noc a oni se neutábořili. Liščí duch ke všem promluvil:
"Poslouchej mě. Myslím,že byste měli něco vědět."
"A co,Tsuki?" odvětila naše hrdinka. Podíval se na strážce.
"Henri vlastní sílu Slunce a Sylvain naopak sílu Noci."
"A jakou sílu vlastníš ty?" ptal se Henri.
"Já vlastním sílu Měsíce."
"Chápu. Podle něj se i jmenuješ,že?" Přikývl. Naopak Sylvain řekl něco jiného.
"To znamení je toho důkazem,že?"
"Přesně tak."
"Měl jsi vidět,jak úžasně použil modré plameny." přidal se strážce Slunce.
"Jak jinak."
"A mým jediným úkolem bude chránit Kosuzu,že?"
"Správně. Musíme najít polsedního strážce,jež vlastní moc Dne." Naše hrdinka poslouchala jejich debatu a přemýšlela. Donutila se podívat na svou ruku. Když jí tak pozorovala,vzpomněla si na sílu,kterou použila.
"To bylo.." Vyslovená věta se ozvala:
"Jako Vládkyně Rovnováhy ti přikazuji: UKLIDNI SE!" Ta jasná světélka jí připomínala duše duchů,i když si tím nebyla jistá. Po dlouhé době uslyšela Henriho klidný dech. Stejně tak Sylvainův. Jediný,kdo se zdál vzhůru,byl Tsuki.
"Neměl bys jít spát?"
"Ne. Noc je ještě mladá a já jsem duch,takže spát nemusím."
"Opravdu?"
"Já nikdy nelžu."
"To ti věřím. Co jsem vlastně při tom útoku udělala?"
"Použila jsem sílu Vládkaně Rovnováhy."
"A co to přesně je?"
"Jedná se o sobu,která démony neničí,spíš je uklidňuje."
"Má to souvislost i s minulou Vládkyní?" Neodpověděl. Čekala a on vyhrkl:
"Dalo by se to tak říct."
"Jak se jmenovala?"
"Shika." Podle toho,jak její jméno padlo,se mezi nimi muselo něco stát. Do jejich minulosti jí,ale nic nebylo.
"To je fuk. Já bych,ale měla jít spát."
"No jo." Posadila se na starý kmen a opřela se o trom. Doufala,že noc bude klidná. Ne jako ta poslední. Uslyšela hlas:
"Kouzu.."
"Kdo jsi?"
"Kosuzu,nesmíš se stát Vládkyní Rovnováhy."
"Proč?"
"Pokud to uděláš,zemřeš."
"Zemřu? Jak?"
"Zemřeš,když.." Hlas se vytratil. Odpověď se opět nedozvěděla. Začala toho mít dost. Cítila zimu. Musela se obejmout rukama. Spala tedy napůl. Po chvíli ucítila teplo a otevřela oči. Zaskočil jí spící Tsuki hned vedle ní. Jeho obličej se zdál blíž,než čekala a rukávem svého kimona jí zakrýval. Pousmála se a řekla:
"Děkuji." Znovu zavřela oči a tvrdě usnula.



13. Kéž by to byla úloha Vládkyně Rovnováhy

25. září 2012 v 22:21 | Linda
Sylvain a Kosuzu se procházeli.Dívka si povzdechla.
"Moc se to neliší od Japonska."
"Japonsko?"
"Neznáš ho?"
"Nikdy jsem o takovém místě neslyšel."
"Aha.Tak odtamtud pocházím."
"Jaké je?"
"No,musím tam chodit do školy na různé předměty jako výtvarná výchova."
"To zní tak podivně."
"Školy požádají často výročí založení,sportovní dny,dny otevřených dveří a festivaly."Vyprávěla mu vše o zvycích a tradicích,o tom,jaká škola je oblíbená,kdo nyní vede ve světě hudby a mnohem víc.On bedlivě poslouchal a celou dobu nepromluvil.
"Sylvaine,máš rodinu?"
"Ne.Měl jsem,ale mladší sestra Miho."
"Měl?"
"Zemřela před třemi roky."
"To je mi líto."
"Nemusí.Není to tvoje chyba." Kosuzu se na něj dívala starostlivým pohledem. On se tvářil lhostejně. Zanedlouho uviděla Henriho.
"To je Henri."
ůKdo?"
"Ten,koho hledám."
"Rozumím." Zavolala na něj. Chlapec se zastavil. Otočila se naposledy k Sylvanoivi.
"Děkuji ti za společnost."
"Hm."
"Teď už budu muset jít. Měj se." Když se chystala k odhocdu,v jeden moment Sylvain uviděl tvář své mrtvé sestry a chytil jí za ruku.
"Miho."
"Sylvaine?" Zarazil se a pustil její ruku. Mlčky odešla za Henrim.
"Kosuzu,díky bohu,že jsi v bezpečí."
"Tak něják."
"Kdo to byl?"
"Muž,co mě zachránil před démony."
"Vážně? Aha."
"Nevíš,kde je Tsuki?"
"Ještě se neobjevil."
"Chápu." Rázem se ozvalo zemětřesení a Henri se zatvářil vážně.
"Co se děje?"
"Je to tady."
"Mylíš?" Přikývl. Popadl ji za ruku a oba utekli dál od slavnosti. Než se nadáli,setřel je hlas.
"Už jsme na vás čekali,strážce."
"Kdo jsi? Vylez!"
"Jak si přeješ!" Před nimi se vynořila obrovská bestie. Rudé oči,dlouhé tesáky,temnota všude kolem a neuvěřitelný řev. Henri se připravil k boji. Kosuzu se ve tváři jevil strach.
"Henri,neměli bychom radši utéct?"
"Ne. Pokud to necháme být,tak to napdne ostatní."
"To je pravda."
"Kosuzu,zůstaň tady."
"Ale.."
"Tsuki by byl naštvaný,kdyby se ti něco stalo."
"Dobře." Strážce vyvolal svou sílu a zaútočil:
"Sluneční záře!" Bestie se po něm ohnala a on uhnul. Zařvala.,když ji zasáhl do boku.
"Za to zaplatíš."
"Vidíš,jak jsem lepší?" Bestie mu poskytla sebevědomý úsměv a zaútočila na naši hrdinku. Vypadalo to zle,ale rázem se objevil Sylvain a odvrátil útok modrým plamenem.
"Sylvaine!"
"Není ti nic?"
"Ne."
"Kdo jsi?" rozzuřil se nepřítel.
"Mé jméno je Sylvain."
"Sylvain, Řekni mi,jsi strážce?"
"Na tvou otázku ti nemusím odpovídat."
"Beru to jako ano. Připrav se na smrt." Kosuzu promluvila k Sylvanovi.
"Jak jsi věděl,kde jsme?"
"Sledoval jsem vás."
"Ale teď proti nám chceš bojovat?"
"Jistě." Bez jediného slova se nachystal a ona si o oba dva dělala starosti. Jenže po 15 minutách se na jejich tělech objevily první šrámy. Nějáký hlas jí říkal,že by měla zakročit jako to dělají hrdinové v pohádkách,ale na co se zmohla? Zavřela tedy oči a v hlavě se jí promítl rozhovor.
"Kdo jsi?"
"Jsem Tsuki,liščí duch."
"Duch? Ještě jsem žádného neviděla."
"A neděsí tě to?"
"Ani ne."
"Pomůžeš mi?"
"S čím?"
"Staň se Vládkyní rovnováhy."
"Vládkyní rovnováhy?"
"Nikdo jim nemůže být. Jenom ty. Máš v sobě tu sílu."
"Já?"
"Musíš bojovat." Otevřela tedy oči. Věděla,že to dokáže. Rozhodla se právě včas. Koncetrovala v sobě sílu. Viděla,že ti dva mají na krajíčku.
"Okamžitě přestaň!"
"Proč?"
"Nehodlám se dívat,jak jim ubližuješ."
"O čem to mluvíš?"
"Budu je bránit dokonce."
"Na co se zmůžeš?" Položila ty dva a vrhla se na ně.
"Kosuzu,pozor!" Naše hrdinka vyslovila jedinou větu.
"Jako Vládkyně Rovnováhy ti přikazuji. Uklidni se!" Kolem ni se shromáždila světélka a už si to mířila k bestii. Ohromná a zřetelná záře stvůru zničila. Brzy vše pohaslo a objevil se liščí duch.
"Tsuki!"
"Vedla sis dobře."
"Díky."
"Jsou všichni v pořádku?"
"Jak se to vezme." Všiml si,že Sylvain má na krku znamení strážce. Teď už zbýval pouze jeden.

12. Město Shirin

23. září 2012 v 21:36 | Linda
Konečně se ocitli na místě. Město se zdálo neuvěřitelně rušné,jelikož kolem nich kličkovaly davy lidí.
"Kosuzu,pevně se mě drž." hovořil Henri.
"Rozumím,ale proč je tohle město,tak přeplněné?"
"Neříkal jsem ti to? Tohle město je proslavené festivaly a slavnostmi."
"Jenže já tady žádnou lsavnost nevidím."
"Pospěš."Táhl ji za sebou,až se nakonec oba dostali z davu.
"Ach,to bylo těsné." Mylsela si,že se jí podlopí kolena. Promluvila k Tsukimu:
"Tsuki,máš štěstí,že jsi duch."
"Proč?"
"Aspoň ti lidé nešlapou po nohách."
"To máš asi pravdu,ale když chceš něco říct,tak te neuslyší."
"No jo,vlastně."
"Netrap se. Henri,já si půjdu něco zařídit. Vy dva si běžte užít trochu zábavy. Setkám se u svatyně Todoroki. Je to jasné?" Oba přikývli. Když Tsuki zmizel,naše hrdinka si povzdechla.
"Proč se nemůžu vrátit domů?"
"Hm?"
"Proč tu musím zůstat?"
"Nevybrala sis to? Chtěla jsi Tsukimu pomoct."
"To ano,ale moje rodina o mě musí mít starost. Nemohla jsem jim ani říct,kam jdu a za jak dlouho se vrátím."
"Nejsou,ale v bezpečí?"
"To sice ano,ale.."
"Už se tak zas tváříš."
"Jak?"
"Jako kakabus."
"Kakabus? Zase jsi použil to slovo?"
"Přesně tak. Když už se tak nebudeš tvářit,vezmu tě na festival."
"Nežádám o tvé svolení."
"No,panečku. Pojď." Už ji zase táhl směrem k zábavě. Stříleli z pušky na plyšáky, vozili se v šálku, lovili rybičky,dali si takoyaki a nesmírně se bavili. Henriho celou dobu musela pozorovat. Chtěla vědět,co je to za hřejivý pocit.
"Kam půjdeme teď?"
"Co zkusit tamto místo?"
"Rozkaz." Jenže,když se vydali k tomu míst,opět se kolem nich prohnal dav. Rozdělili se. Skze něj volali:
"Henri!"
"Kosuzu!" Zanedlouho dav zmizel,ale naše hrdinka zůstala sama. Musela vymylset,jak Henriho najde.
"Co to s tím dneškem je. No nic,budu muset najít cestu." Kráčela na opačnou stranu . Klidně s jistotou. Rázem do někoho vrazila.
"Omlouvám se."
"Nemůžeš koukat na cestu?"
"Neublížila jsem vám?" Překvapeně se podívala. "Vy jste ten.." I daný muž ji poznal.
"Ty jsi ta z toho lesa.."
"Ještě jdenou vám děkuju za záchranu." Chtěla se mu uklonit,ale zastavil ji.
"Nemusíš se mi uklánět. Zachraňovat lidi není žádný problém."
"Hm..."
"Každopádně,co tu děláš?"
"Šla jsem s Henrim na slavnost,ale dav nás rozdělil. Mohl byste mi ho pomoct najít?"
"Já proti tomu nic nemám."
"Budu vám vděčná." Modrovlasý muž šel napřed a ona ho následovala.
"Mohla bych se na něco zeptat?"
"Na co?"
"Jak se jmenujete?"
"Sylvain."
"Sylvain. "
"A jak se jmenuješ ty?"
"Kosuzu."
"Kosuzu?"
"Ano."
"Už bys mi měla přestat vykat. Vypadá to jako bych byl nějáký starý děda. Tkaže se mnou mluv normálně."
"Dobře." Cestou dál už nemluvili. Kde nakonec skončí?

11. Modrý plamen

22. září 2012 v 22:37 | Linda
Trojice se nemohla nikam rozutéct. Obklíčilo je 5 démonů. Nevypadalo to dobře.
"Henri.."
"Jo,já vím."
"Musíme spolupracovat."
"Jasně." Strážce se soustředil. "Sluneční záře!" Zasáhl jednoho démona. Liščí duch se přidal:
"Měsíční svit!" I on jednoho zasáhl. Jenže jich čím dál víc přibývalo. Dívka nemohla nečinně sedět. Když byli oby obklíčeni,vzala kámen a mrštila jím jednomu po hlavě. Daný se na ni otočil.
"Nech je,příšero!"
"Ty jsi.." Už se na ni chystal vrhnout.
"Utíkej!" volal Henri. Přikývla a dala se do běhu. Neohlížela se. Démoni jí byli v patách. Těžko se jím vyhýbala. Najednou viděla jakési zářící světlo modré barvy. Jakmile se dotklo démonů,shořeli v modrých plamenech.
"Modré plameny?" Nemohal se jich vynadívat. "Tak krásné." ozval se hlas.
"Slečno,jste v pořádku?" Spatřila vysokého muže oděného v bojovém oblečení,které bývá obvykle v pohádkách. Jeho chladné oči jí napovídaly,že si neprošel hezkým životem.
"Ano,děkuju."
"Co tu takhle pobíháte sama?"
"Jenom jsem utíkala před démony."
"Chápu."
"Bohužel budu muset jít."
"Zajisté. Dávejte na sebe pozor." Odkráčela a pak se rozběhla pryč. Musela se ujistit,že těm dvoum nic není. Když se octla na místě,démoni byli v nedohledu.
"Pospěšme si."
"No jo." Pobídla ty dva napřed a naposledy se podívala do lesů,kde se setkala s tím neznámým mužem. Nevěděla,jestli se příště setkají a tak se uklonila. Přidala se k těm dvoum a pospíchali k těm dvoum. Nevšimla si,že jí ten muš sleduje. Kdo je to?

10. Cesta vpřed

22. září 2012 v 22:21 | Linda
Přišel čas se vydat na cestu. Henri s Tsukim právě snídali.
"Tsuki?"
"No?"
"Nezdá se ti Kosuzu nějáká divná?"
"Proč myslíš?"
"Celé ráno kouká na kytky na okolí." Potom se podíval směrem,kde stála.
"Byl to včera skutečně sen? Všechno se zdálo,tak skutečné." říkala si dívka a nepřestávala myslet na včerejší noc. Dokud jí někdo neoslovil jménem.
"Kosuzu?"
"Eh? Co?"
"Můžeš mi vysvětlit,co je na těch kytkách fascinujícího?"
"O čem to mluvíš?" Ukázal na květiny,které držela v rukou a které zřejmě natrhala. "Můžeš si je vzít." Tsuki se tvářil lhostejně,když mu je podávala.
"Musím vyrazit."
"Já vím."
"Fajn. Poj%dme. Henri na nás čeká."
"Chápu." Nesměli otálet. Ještě zbývali dva strážci. Jejich cesta vedla přes les,mýtiny,jeskyně, louky a mnohem víc. Někdy se zastavovali na přestávku,ale jinak moc neodpočívali.
"Kam teď vlastně jdeme?"
"Do Shirin."
"Shirin?"¨"Jedná se o město proslvené slavnostmi a festivaly."
"Fajn,ale proč musíme zrovna tam?"
"Je to nejblíž." Dál už nci neřekla. Její zrak padl na Henriho znamení.
"Strážcovo znamení.." mluvila si pro sebe. Její myšlenky občas vyplouvaly na povrch a zračily se jí ve tváři.
"Henri?"
"Co?"
"Proč nejsi otřesený z toho,že jsi strážcem?"
"Ptáš se proč. Připadá mi to jako velká zábava."
"Zábava?"
"Já jsem byl vždy začtený v knížkách,takže jsem byl často duchem nepřítomný."
"Aha." Oba dva si povídali a Kosuzu se celou dobu smála.
"Konečně se usmíváš."
"Hm?"
"Celé dny se tváříš jako kakabus .Asi takhle." Pak jí to předvedl. Zamračila se na něj.
"Takhle se netvářím." Vzájemně se zasmáli,než je Tsuki utišil.
"Buďte,zticha."
"Co se děje?"
"Jsou tady." Netrvalo dlouho a stáli obklopeni démony. Co bude dál?

9. Kéž by to byl pouhý sen

21. září 2012 v 15:12 | Linda
Kosuzu na chvíli nepromluvila.
"Jak to myslíš?"
"Neřekl jsem ti o tom,co se stane,když se mnou půjdeš."
"Nebudu se moct vrátit domů?"
"Bohužel."
"Jak je to možné?!"
"Kvůli démonům. Když by se dostali do lidského světa,nemělo by to hezké následky."
"Rozumím." Naše hrdinka už nahlas nic neřekla,ale v hloubi duše cítila smutek. Vstala a nevědomky prošla kolem Henriho. Ten šel ihned za Tsukim.
"Kosuzu,pochází z jiného světa?"
"Ano. Nedokážu ji vrátit zpátky."
"Jak se tedy vrátí?"
"Musíme najít ostatní strážce a co nejrychleji porazit démony."
"Chápu." Mezitím naše hrdinka se posadila na prahu dveří a pozorovala okolí. Netrvalo dlouho a zabloudila do světa snů. Uslyšela zpěv ptáků a zvonící zvony. Nacházela se na překrásné louce,která se podobala té u jejich starého domu.
"Co je to za místo?" Procházela se sem a tam. Vše se jí zdálo normální,ale cosi jí znepokojovalo. Na cestě potkala staříka.
"Starý muži,dobrý den."
"Dobrý den,děvčátko."
"Co tu děláte?"
"Právě odcházím z města."
"Jakého?"
"Nanohy. Jedná se o město severně odtud. Není daleko. Asi dva kilomatry."
"Rozumím. Za jak dlouho tam budu?"
"Asi za dvě hodiny. Nejsem si jistý."
"Děkuju."
"Za málo." Vyrazila,ale cesta před ní se něják podivně kroutila. Nešlo to poznat. Na cestě narazila na zraněnou holčičku.
"Jsi v pořádku?"
"Vypadá to tak?"
"Ne. Počkej,něčím ti to ovážu." Jediné,co měla byl kapesník, Roztrhla ho na půl a ovázala zranění.
"Děkuju." Obě dvě spolu moc nemluvily. Jen jedna druhou pozorovaly.
"Kde máš maminku?"
"Nemám ji."
"Žiješ tu sama?"
"Ne.Žiju se strýcem."
"Kde přesně?"
"V Nanoze." Kosuzu to očividně nepřekapilo. Avšak se cítíla spíš zvědavá. Nechápala,co je na tom městě úžasného.
"Mám tě tam vzít?"
"Ne."
"Proč?"
"Já se tam nevrátím."
"Důvod?"
"Celé to město teď leží v popele." Zhrozila se. Právě v tu chvíli holčička zmizela a ocitla se na onom místě. Kolem ní se nacházely vesnícké domy,lidé jako zběsení běhali na obě strany a nestarali se o nic jiného,než o své bezpečí. Důvodem se stal požár. Viděla obrovské plameny šlehající k obloze. Panika jím vyvolaná ,neustupovala a Kosuzu naplnila nejhorší pocity. Strach ze smrti ženy,kteoru se muž snažil zabít, zoufalství vesničanů, bolest ze ztráty,zvonivý pláč dítěte a stala se svědkem ještě většího neštěstí. Unikla tomu,když se probudila. Musela si znovu utřídit myšlenky a nadechnout se. Těžce se jí dýchalo,ale teprve teď si všimla,že už neleží na prahu dveří,ale na futonu. Jak dlouho spala?

8. Ať si zaútočí,kdo chce,ale nejdřív mě nechte vydechnout

19. září 2012 v 21:24 | Linda
Henri nabral vědomí. Jakmile otevřel oči, uviděl Kosuzu.
"Vypadá to,že si se probudil."
"Co se stalo?"
"Porazil jsi nepřítele a omdlel."
"Já? Jak jsem to dokázel?"
"Probudil jsi v sobě sílu." ozvalo se za ním. Spatřil liščího ducha Tsukiho. Bílé kimono,stříbrné vlasy a chvost s ušima.
"Ty jsi Tsuki?"
"Přesně tak." Naše hrdinka odvětila:
"Ty ho vidíš?"
"Zřetelně. Jako by tu celou dobu byl." Liščí such dodal:
"To dokazuje mou teorii."
"Myslím,že je načase,abys nám řekl vše,co potřebujeme slyšet."
"Vím,Kosuzu." Nadechl se a začal:
"Už kdysi existovali liščí duchové,kteří hledali partnery na boji proti zlu. A nejen to. Museli hledat i strážce,kteří by s nimi spolupracovali a chránili je."
"Proč?"
"Dva lidé by byli příliš slabí. Normálně se hledalo dalších 6 lidí,ale za tá léta se počet snížil na 3."
"Chápu."
"Ty jsi jejím prvním strážcem." promluvil k Henrimu.
"Moment. Jak jím můžu být? Nemám žádnou sílu."
"Máš na sobě znamení."
"Znamení?"
"Kosuzu,sundej mu obvaz." Bez jediné otázky jej poslechla. Všichni psatřili,že jeho zranění se zahojilo a na onom místě se rýsoval žlutý květ jasmínu a vlnkou.
"To je ono?"
"Ano. Odteď s námi budeš muset bojovat."
"Já?" Nedokázal odpovědět. Pouze vstal a chystal se odejít. Dodal: "Nechte mě o tom přemýšlet." Chýlilo se k času obědy a Henri se k nim vracel. Zastavil se,když ulsyšel rozhovor naší dvojice.
"Tsuki,byl to dobrý nápad,"
"Nemáme na výběr. Démoni se objeví znovu."
"Rozumím."
"Kosuzu?"
"Ano?"
"Je mi líto,že jsem tě do toho zatáhl."
"To nic. Není to nic za,co by ses měl omlouvat. Když jsme u toho,nemohla bych odejít za svou rodinou? Moje sestry o mě budou mít starost."
"Nevím."
"Jenom na chvíli. Chci,aby věděli,že jsem v pořádku a že se brzy vrátím." Tsuki se tvářil čím dál víc zkroušeně.
"Tsuki?"
"Promiň,Kosuzu,ale nemůžeš se vrátit domů." Co tím myslel?

7. Kdyby se už nic nestalo

19. září 2012 v 21:13 | Linda
Henri stál jako přikovaný. Kosuzu byla u Tsukiho a nedůvěřivě sledovala nepřítele.
"Jsi slabý,Tsuki. Nečekal bych to."
"Nejsem slabý,jak si myslíš." A pak se postavil na nohy.
"Jen se necháváš zbytečně namáhat."
"To bych neřekl."
"Měl bych ti ukázat svou sílu. Spoutání!"
"Co se to děje?" Kolem nich se začaly rozprostírat černá vlákna. Neuvěřitelně rychle. Naše hrdinka se nedokázala pohnout. Také jí začala brzy škrtit. Henri se jakoby probral.
"Kosuzu!" Chlapec vykřikl a rychle se k dívce rozběhl.
"Henri.."
"Co je to? Neboj se,hned tě toho zbavím." Jenomže,když na ně sáhl,spálil se. Hořela,jako by je někdo vytáhl z pece.
"Démonní vlákla. Do ruky je obyčejný člověk vzít nemůže."
"Co bych měl dělat?" říkal si v duchu a všechno sledoval. Mračil se na nepřítele.
"Proč to kruci děláš?"
"Co myslíš?"
"Chceš je zabít? Znemožnit? Uškvařit?"
"Ani jedno z toho."
"Tak je nech být!"
"To ani náhodou."
"Tak s tebou budu bojovat!" Uslyšel démonnův smích.
"Ty jsi obyčejný člověk. Nemůžeš mě zranit."
"Na tom nesejde." Rázem se musel vyhýbat útokům. Šlo mu to docela dobře,ale schytal pár ran. Když démon zaútočil na Tsukiko s Kosuzu,už se vážně rozzuřil. A v tu chvíli se to stalo. Na jeho čele se objevil znak slunce. Díky jeho síle zvolal:
"Sluneční záře!"
"Odkud se bere ta síla?!"
"Tu máš! Zemři!"
"Nééé!!!" Démon zmizel a on deaktivoval sílu. Kosuzu se probudila.
"Henri,dokázal jsi to?"
"Tak něják."
"Takže jsi jedním z nich."
"Kým?"
"Strážcem." Než se nadál,neudržel se na nohou a omdlel. Naše hrdinka už věděla,že Henri bude dobrým strážcem. Nyní si museli odpočnout.

6. Objev v sobě sílu...

17. září 2012 v 21:16 | Linda
Kosuzu si celou noc dělala starosti. Stále jí v hlavě pronásledovala vzpomínka na démona,který vyšel z Henriho zranění amluvil s Tsukim. Zajímalo ji,kdo před 500 lety zemřel.
"Kosuzu?" Chlapec se za ní probudil.¨
"Henri." Posléze dodala: "Jak se cítíš?"
"O trochu lépe,než včera."
"Opravdu?" Říkala si v duchu:
"Kéž by měl ponětí,co se včera vůbec stalo." Jeho hlas jí vytrhl z dumání.
"Děkuji ti."
"Za co?"¨
"Ovázala jsi mi rameno,že?"
"Ano. Asi bych ti ho měla převázat."
"Hm.." Přisedla si k němu a pomalu sundávala obvaz. Zranění se za noc ani trochu nezměnilo. Smutně na něj koukala. Zatím,co on vyprávěl:
"Měl jsem štěstí,že tomu podvodníkovi vypadl meč. Mohl jsem to schytat mnohem hůř,ale já jsem prostě silnej." Ucítil na svém rameni vodu. Podíval se a viděl,že Kosuzu pláče. Slzy jí stékaly po tváři.
"Nebuď tak lehkomyslnej! Víš,vůbec,co se včera stalo? Málem jsi umřel!"
"Eh,Kosuzu?"
"Nemluv na mě! Já se tak bála,takže nemluv jako by se nic nestalo." Henri vypadal vykolejeně. Pozoroval jí. Teprve teď si všiml,jak vypadá. Na sobě měla zelené kimono, hnědé kadeře svázané do drdolu, obličej nalíčený a slzy,které jí tekly z očí.
"Promiň,nechtěl jsem se tě dotknout." Položila mu otázku,když mu ovázala rameno.
"Nemáš hlad?"
"Trochu."
"Dobře. Tak tu prosím počkej." Odešla z místnosti a po pár metrech se setkala s liščím duchem.
"Tsuki."
"Jsi v pořádku? Co se stalo?" Za chvíli se ocitl u ní,když viděl,že pláče. Ta se na něj usmála.
"Jen se mi stále vrací vzpomínky ze včerejšího večera."
"Chápu. Omlouvám se."
"Za co?"
"Když bych dorazil dřív,nemuselo se to stát. Nejspíš tě to vystrašilo."
"Trochu. Tsuki,ráda bych se tě na něco zeptala."
"Na co?"
"Kdo zemřel před 500 lety?"
"To je.."
"Kosuzu?" ozval se Henriho hlas. Postával pár metrů za ní.
"Co se děje? Bolí tě to?"
"Ne. Jen jsem slyšel další hlas,takže jsem si říkal,jestli tady s tebou ještě někdo není." Naší hrdinku to překvapilo.
"Vidíš někoho za mnou?"
"Ne."
"Slyšíš tenhle hlas?" Pokynula Tsukimu,aby promluvil:
"Zdravím tě,Henri."Chlapec odvětil:
"To bylo za tebou?"Přikývla.
"Nečekal bych,že tě uslyším."
"Kdo jsi?"
"Jsem Tsuki a tohle je můj dům."Když se Kosuzu podívala kolem,bylo jasné,že jsou ve svatyni.Rozlehlý dvůr,který se musí každé ráno uklízet,stromy,dům s místnostmi a modré nebe.
"Pak jsem ti hluboce zavázán,že jsi mě tu nechal."
"Teď mi neděkuj."
"Tsuki,měli bychom mu to říct."opáčila dívka.Souhlasil.
"Co říct?"
"Jde o to,že..."Nestačila ani doříct větu a země se otřásla.
"Co se to děje?"Naše hrdinka pohlédla na liščího ducha.Byla si jistá,že jde o toho ze včerejška.
"Vylez."
"Myslel jsem, že vy si to nedokáže lépe načasovat." Démon černý jako temnota se zjevil před naší trojící. Henri se nezdál otřesený. Spíš trochu rozčílený.
"Zase ses tu objevil? Měl bych ti dát za vyučenou."
"Ukaž tedy,kdo z nás je silnější." Boj začal a chlapec zaťal pěst.
"Kosuzu,co je to za stvůru?"
"Démon,který ti udělal to zranění na rameni."
"Cože?"
"Ovládal toho podvodníka." Tsuki jí nedávno vysvětlil,že démoni se skrývají v lidských srdcích a že pokud se majitel rozzlobí,ovládnou ho.
"A s kým teď bojuje?"
"S tsukim. Je to liščí duch,který mě sem přivedl."
ůKvůli čemu?"
"Abych s ním bojovala proti zlu." Mlčel.
"Asi ti to připadá šílené,že?"
"Trochu."
"Taky se mi tomu nechtěo věřit,ale přesvědčil mě."
"Rozumím." Kosuzu se vyděsila. Tsuki na tom nebyl dobře.
"Musíme mu pomoct."
"Ale jak?"
"Henri,kdyby jsi měl sílu,chtěl bys všechny ochránit?"
"Jistě."
"Objev v sobě sílu." Nechápal,co tím myslí,ale Kosuzu už běžela k Tsukimu,aby zjistila,jestli je v pořádku. Jak si naši přátelé povedou?

5. Když by se to nikdy nestalo

16. září 2012 v 13:12 | Linda
Necítila strach. Jen se jí zdálo,že jestli rychle něco nevymyslí,zpanikaří. Neviděla ani na krok. Musela njít Henriho.
"Henri,jsi tady?" Nic se neozvalo. "Spíš?" Rázem tma zmizela. Místo toho se zapálila svíčka a oheň vzplál.
"Kosuzu." Otočila se. Nikoho neviděla. Mluvil k ní tajemný hlas. "Vítám tě."
"Kdo jsi?"
"Čekám na tebe už dlouho. Čekám na čas se pomstít."
"Pomstít? Kde jsi? Ukaž se mi."
"Pokud si to přeješ." Z Henriho zranění začalo cosi vylézat. Něco černého.
"Co proboha jsi?" Začalo se to tvarovat do postavy,která se dábelsky usmívala. Chtěla se dát na útěk,ale její tělo se nehýbalo.
"Co to?"
"Nemůžeš mi uniknout."
"Co ode mě chceš?"
"Co chci? Jejich smrt."
"Jejich smrt? Koho tím myslíš?" Naše hrdinka se snažila vykroutit. Nešlo to. Už brzy cítila jeho chladnou přítomnost. Zůstala klidná,ale srdce ji bilo o závod. Už byl u ní.
"Chtěla bys vědět,koho mám na mysli?"
"Hm.."
"Tak dobře poslouchej.Co kdybych toho chlapce zkusil zabít?"
"Henri.."
"Tak takhle se jmenuje?"
"Varuju tě. Nepřibližuj se k němu!"
"Opravdu? Víš vůbec,kdo to je?"
"Ne."
"Tvůj strážce."
"To není možné. Vždyt je tak malý."
"Věk přece nerozhoduje. Tak a teď." Vytvořil obrovký dráp a zaútočil na něj.
"Přestaň!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!" křičela a vypadalo,že je pozdě,tedy dokud se tam neobjevil Tsuki.
"Tsuki!" Lišák stál u démona a jeho dráp svíral. Probodával ho chladným pohledem.
"Tak jsi se ukázal,Alfonsi."
"Ty jsi..?"
"Kosuzu,není ti nic?"
"Ne. Tsuki,nemůžu se pohnout."
"Tys jí znehybnil?" Démon se usmál.
"Jistě. Měl jsem v úmyslu zabít i toho strážce za tebou."
"Cos to řekl?"
"Proč by zrovna ona měla zůstat ve vašich rukou? Pamatujete,co se stalo před 500 lety? Kvůli vám zemřela."
"Buď zticha."
"Jen si to přiznej. Nedokázal jsi ji ochránit." Démon použil svou moc a zmizel. Liščí démon a naše hrdinka osaměli.
"Tsuki?" Mávl rukou a osvobodil ji. Potom jí chytil,když spadla.
"Promiň."
"Za co se omlouváš?"
"Kvůli mě tě málem zabil."
"Vždyť se mi nic nestalo." Vzala jeho obličej do svých rukou. " To se přece stává. Vybrala jsem si to,tak to budu muset vydržet." Cítil její teplo. Zdál se zklamán,že ho vidí jenom ona a démoni,ale alespoň to. Úsměv na její tváři ho uklidnil. Musel jí říct,co znamená být strážcem. Ale je Henri opravdu strážcem?

4.Být napaden,být ochraňován.

15. září 2012 v 23:22 | Linda
Chlapec otevřel oči.Nad ním se sklaměla dívka.
"jsi vzhůru?"
"Kde to jsem?"
"V Tsukiho domě."Rozhlízel se a ona ho pozorovala.jeho orandžové střapaté vlasy vypadaly úplně normálně.Uslyšela hlas.
"Kosuzu!"
"Tsuki."Řekla:"Počky,tady,ano?"Potom se zvedla a zamířila za roh.Udělala pár kroků.Než se nadala,objevil se u ní
Touki.
"Jak mu je?"
"Vypadá to,že
je vpořádku!"
"Neměli bychom ho tady nechávat."
"Proč?"
"Abych ho zachránil,musel jsem použít svou sílu.Víš,co to znamená?Zlo se jistě brzy ukáže."
"Jak to víš?"
"Cítím to."
"A co teda uděláme?"
"Půjdeme k němu a zjistíme,jestli mě dokáže vidět."Naši přátelé to udělali,ale žádné reakce se nedočkali.
"Jak se jmenuješ?"
"Henri."
"Proč jsi toho starého muže vyprovokoval?"
"Podváděl.Když jsem to řekl a on se přiznal nechtěl mi dát moje vyhrané peníze."
"Chápu,ale podívej se,jak si dopadl."Henri nebral svá zranění na vědomi.Rameno měl ovázané kvůli škránci,který byl hlouběji,než se zdálo.Na obličeji měl ještě zbytek špíny,kterou dívka nestačila vyčistit.
"Když jsme u toho,jak se jmenuješ?"
"Kosuzu?Je to opravdu dobré jméno.
"Děkuju."
"Mimochodem,kde je majitel domu?
"Ah.Ten stojí ve dveřích."Henri se podíval ke dveřím,ale nic neviděl.
"Nikdo tam není."
"Ale je.Stojí tam Tsuki."Liščí duch čekal nějakou jinou reakci.
"Vážne tam nikdo nestojí."Naše hrdinka pochopila.Nastal večer.Připravila večeři a později se mělo ulehnout.
"Vypadá,že on to není."
"O čem mluvíš?"
"Myslel jsem,že by mohl být strážcem."
"Vždyť je tak mladý."
"Tahle role není určena pro každého.Na věku nezáleží."
"A co budeme dělat teď?"
"Strážců má být aspoň sedm."
"A co se stane,když je všechny najdeme,"
"Pak musíme nalézt kouzelné předměty a proti zlu bojovat.
"Rozumím.Kdy se budu moct vrátit domů?"
"Nejspíš zítra.Dokud se vše nevyjasní."Posléze mlčeli,než se ho ještě zeptala.
"Tsuki?"
"Ano?"
"Co se stane,až vše u konce?"
"Nevím."Zanedlouho se Kosuzu zvedla.Rozhodla se,že ještě zkontroluje naposledy Henriho.Jenomže,když sotva otevřela dveře a vešla dovnitř,dveře se samy od sebe zavřely a uvěznily ji.Nyní byla obklopená pouze černou černou tmou-Co to mělo znamenat?

3. Tehdy,jak to tu vypadalo..

14. září 2012 v 22:10 | Linda
"Nic se nestalo." stěžovala si Kosuzu,když vstoupila s Tsukim do světka. "Všechno vypadá úplně stejně."
"Samozřejmě,že ano,ale tohle není to místo,které si myslíš. Rozhlédni se." Poslechla ho. Nic se nezměnilo,ale přece zaznamenala pár rozdíllů.
"Tam chybí jeden dům,tam byl pokácený strom.." Došlo jí to."Že bychom se vrátili v čase..?
"Přesně tak."
"Ale proč?"
"Pojd za mnou.Uvidíš,jak vypadal ostrov před 500 lety."Udělali pak
kroku.
"Pohleď."Spatřila nečekanou
proměnu.Dřívější krása ostrova byla tam tam.Zelené stromy s čersvými pupeny,dřevěné chatky,nedaleké hory pokryté tajícím sněhem,lidé malé jako blesky a zpívajicími ptáčci.Něco,tak kouzelného a příjemného neviděli od té chvíle,kdy přijela na ostrov.
"To je!"
"Ano .Tady jsem žil ,než jsem zemřel."
"Promiň."
"Za co?"
"Že jsem ti nevěřila."
"To nic."Cestou dál mlčela a poslouchala Tsukiho vyprávění.
Milovala pohádky a jeho
povídání ji zajímalo.
Ten si jenom všiml její klidné a milé povahy.Najednou ho vzala
za ruku.
"Kosuzu,co se děje?"
"Chci ti něco ukázat."
"Hm?"Táhla ho na jeden dlehlý kopec. Z odlehlého kopce šlo nejvíce vidět město v jeho plné kráse
"Tak co?"
"Pěkné."
"Tak tam půjdeme,že?"
"Jistě."Všude bylo rušno.Lidé kolem nich
procházeli bez povšimnutí.Jelikož naše hrdinka měla na sobě
kimono a
Tsukiho mohla vidět jedině ona,zapadle celkem rychle.Brzy
uslyšeli nesoucí se řev.Museli zjistit ,o co se jedná.
"Co jsi to řekl spratku?"Kosuzu uviděla
starého muže,který svíral v ruce meč.Naproti je němu stál chlapec.Přibližně,ve stejném věku jako ona,ale byl malé postavy.Krátké
červené roztřepené vlasy,oranžové tričko a kalhoty .
"Slyšel jsi.Všichni máme stejná práva."
"Ukradl jsi moje
peníze!"
"Tyhle?Ty ti nepatřily."Kosuzu se Tsukiho tiše zeptala:
"Víš,o co jde?"
"Určitě.Je to jasné.Ten starý muž lže.Vše se dozvíme."Čekali.Později se dozvěděli o co šlo.Chlapec hrál o peníze. Prohrál,ale když zjistil,že ho ten starý muž provedl,vzal jsi svoje peníze zpátky.
"Mě tady klamat nebudeš."
"To by jsi mě podvedl,staříku!"Lidé kolem jenom přihlíželi.Podvodnik se ho snažil zasáhnout mečem.Povedlo se mu uhnout.
"Tsuki,neměli bychom něco udělat?"
"Tohle není naše záležitost."
"Nemůžeme jenom stát a
přihlížet."
"Uklidni se."Duch přemýšlel. Chlapce zatím škráblo ostří meče a když to vypadalo nejhůř,použil Tsuki své síly a muže zbavil meče. Co se stane dál?

Ten chlapec se jmenuje
Henri a je to strážce.


Další strážce jménem Sylvain.


Třetí strážce se jmenuje
Joshua.


3.Kéž by bylo více času

12. září 2012 v 19:56 | Linda
Tsuki se objevil před ní. Za chvíli byli naproti sobě a mluvili.
"To jsi ty. Takže ten včerejšek nebyl sen.."
"Jistěže ne." Zaváhala.
"Ty jsi přišel pro odpověď,že?"
"Nezapomněla jsi.A jaká je tvá odpověď?"
"Nevím.Nejsem si jistá."Dala se do chůze a on ji sledoval,jak chodila sem tam.
"Všechno je divné a přehnané.Sotva jsem přijela na ostrov a už mi něco vykládáš o zlu."
"Chceš říct,že jsem si to vymyslel?"
"Ne."
"Nevěříš mi."
"Věřím ,že jsi duch,ale i kdyby to byla pravda,nemůžu tu nechat svou rodinu."
"V tom případě mi to dovol dokázat."
"Co?"
"Podej mi ruku."Neochotně jej poslechla a rázem jí zasáhla vlna emocí.Musela zavřít oči.Cítila se zvláštně než kdykoliv předtím.Viděla spoustu obětí,pohlcení temnotou,roztroušené vzpomínky a moře slz.Když znovu otevřela oči,měla pocit,že jí bolí srdce.
"Co to bylo Tsuki?"
"Minulost tohoto ostrova před 500 lety."
"Tohle všechno se stalo? Takže ta fontána ,která tu byla postavena..."
"Měla přinést mír a klid. Bohužel to nefungovalo."
"Proto chceš,abych ti pomohla?"
"Ano. Sám to nezvládnu."
ůProč já? Vždyť nejsem ničím výjimečná." Usmál se.
"Právě naopak." Stále ho nepřestala udivovat její nechápavost. "Dívka,která uvěřila,že jsem duch .jsi byla jediná. Všem,kterým jsem to řekl,mi nevěřili."
"Tsuki.."
"Proto tě žádám,aby ses stala vládkyní rovnováhy." Než se nadála ,začal zpívat píseň. Krásnou,smutnou a plnou soucitu. Musela se posadit. Později učinila rozhodnutí.
"Pomůžu ti."
"Vážně."
"Ted tomu ještě nerozumím,ale k někomu,kdo má problém,se nemůžu otočit zády."
"Děkuju,Kosuzu." Posléze mu znovu podala ruku a společně zmizeli i se závanem okvětních lístků Sakur.


Pokračování příště..


1.kapitola: Když opadá Sakura...

10. září 2012 v 21:11 | Linda
Ostrov. Už to bylo dlouho,co na něj někdo přijel žít. Nikdy nešel moc vidět. Jelikož jej zahalovaly plující nadýchané mráčky. Kráčící dívka pohlédla k nebi a zakryla si obličej rukou kvůli slunečním paprskům.
"Kosuzu,co tam děláš?"
"Už jdu." Přidala do kroku. Kosuzu začala na ostrově žít od dnešního dne. Společně s matkou,otcem a jejím třemi staršími sestrami.
"Otče?"
"Co se děje?"
"Byl dobrý nápad se odstěhovat?"
"Určitě. Prospěje to našemu zdraví. Mohla bys jít pomoct svým sestrám,"
"Ano." Zanedlouho nastal večer. Měsíc se vyhoupl na oblohu a všechno spalo. Kosuzu měla neklidný spánek.
"Procházka na čerstvém vzduchu mi jistě udělá dobře." pomyslela si a vstala. Noční vítr příjemně foukal. Po chvíli došla do středu ostrova. Její zrak padl na kamennou fontánu. Rukou obtahovala vyryté vzory a rýhy.
"Krása." Na ruku jí spadl okvětní lístek. Zvedla hlavu a uviděla Sakuru. Opodál jich bylo víc a ze všech opadávaly okvětní lístky. V ten okamžik se něco stalo. Vedle fontány se začal zhmotnovat obrys postavy obklopen tím vším okolo.Spatřila mladého chlapce s liščíma ušima v kimonu a dlouhými stříbrnými vlasy.V obličeji byl neuvěřitelně krásný.Všiml si dívky okamžitě,jak k těmu kráčí.
"Kdo jsi?"zeptala se ho.
"Ty mě vidíš?"
"Samozřejmě."Když byla skoro u něj,sáhla po jeho vlasech.
"Máš,tak nádherné vlasy."
"Eh?"
"Připomínají sníh.Jak se jmenuješ?"
"Tsuki."
"Tsuki? To znamená měsíc,že?"
"Možná mi nebudeš věřit,ale já jsem duch."
"Duch?"
"Ano." Čekal na její odpověď. Překvapení se jí zračilo ve tváři.
"Opravdu? To je neuvěřitelné."
"Cože?"
"Je to poprvé,co s duchem setkávám. Musí to bát těžké takhle putovat." Když jí tak poslouchal,usmíval se.
"Ještě jsi mi neřekal své jméno."
"Omlpuvám se. Jsem Kosuzu." Pak se poklonila.
"Našel jsem tě." Nechápala.
"Jak to myslíš?"
"Musíš se stát vládkyní rovnováhy."
"Čím?"
"Nemáme čas. Zlo se blíží. Musíme ho zastavit."
"My dva?"
"Brzy si přijdu pro odpověď." Mávl rukou a uspal jí. Nad jeho hlavou se vznesl černý mrak,což znamenalo,že zlo povstane a oni se s ním budou muset utkat.


Pokračování příště....

Pribeh obsah

18. července 2012 v 16:06 | Linda
Datum:10.9. az do 10.10.2012

Kdysi dávno existoval jeden ostrov zvaný Kosuzu. Říkalo se o něm,že je kouzelný a že každý,kdo na něj vkročí, se už nevrátí stejný jako dříve. Jenže i na tomhle ostrově někdo v pradávných dobách postavil fontánu z kamene a doufal,že takhle na ostrově bude vládnout klid a mír. Bohužel to se nestalo. O několik let později na ostov přijíždí čtyři sestry s otcem a matkou. Nejstarší z nich se jmenovala Oshika, druhá Sugaru, třetí Sumire a ta nejmladší Kosuzu. Všechny čtyři jsou od sebe odlišné. Oshika je pracovitá a velice příkrá,pokud jde o paranormální jevy. Sugaru ráda čte a všechno řeší s chladnou hlavou. Sumire je trochu drzá a neposedí na místě. A jaká je Kosuzu? Dívka,která miluje pohádky a především kouzla. Jednou,když nastane chladná noc,najde fontánu,která roste poblíž Sakur a v ten moment se před ní objeví krásný stříbrnovlasý chlapec v kimonu s liščíma ušima a ocasem. Představí se jí jako duch fontány,který se jmenuje Tsuki,a řekne,že na ní čekal mnoho let. Požádá jí,aby se stala vládkyní rovnováhy a bojovala s ním proti zlu. Jenomže to není zdaleka všechno. Musí najít strážce,kteří jí budou ochraňovat a předměty,kterými dokáže Tsuki bojovat proti zlu. Podaří se jí to?



 
 

Reklama