* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

K přemýšlení

Honba za půdou

19. října 2013 v 20:33 | shrnutí z ceskatelevize.cz
Afrika jak už je známo, patří mezi nejchudší kontinenty světa. Zabírá rozlohu okolo 30 500 000km². Dříve byla kolonizována a nyní nastává potravinová krize. Dominuje zde především zemědělství, které tvoří přibližně 75% obyvatel Afriky. Půda je nesmírně cenná a komplikace přínáší okupování jejich půdy. Jsou zvyklí pěstovat fazole, proso, kukuřici, arašídy a další plodiny. Podle toho jak je půda úrodná, takovou má hodnotu. Vláda příchází s projektem Sosumar. Jedná se o pěstování cukrové třtiny, na které vydělají zhruba 600 dolarů. Avšak ne všichni souhlasí. Někteří říkají, že Sosumar je velice užitečný a do budoucna může toho hodně přinést. Jiní naopak tvrdí, že jsou spokojeni s tím co mají a že změna není potřebná. Což je Mali. Půda je pro každého zemědělce cennější než cokoliv jiného. Pokud se majitelé půdy nepodrobí vládě a jejím příkazům, čeká je trest a odnětí půdy. To však není všechno. To vede ke kacení stromů, nespokojenosti obyvatel a chaosu. Čeká je těžké období, jelikož kácení máslovníků ( jedná se o druh stromů ) naštvalo ženy, které byly zvyklé vyrábět z toho máslo. Celá se změnila, když se africká armáda vzbouřila a donutila obyvatele Mali jednat. Díky tomu se podařilo zahnat vládu a ukončit, tak projekt Sosumar. Všichni doufají, že se brzy znovu objeví nějaké projekty a do té doby žijí stejně jako doposud.

Chudoba Afriky

18. října 2013 v 17:32 | shrnutí z cesketelevize.cz
Švýcarsko patří mezi velice bohaté státy. Obyvatelé netrpí chudobou a nezaměstnanost prakticky neexistuje. Tenhle bohatý stát má jedn velký problém: nedokáže se zbavit ani kapky bohatství, které by nabídlo jinému státu. Chudému. A tím je Afrika. Spíše Zambie. Zambie je známá svým bohatstvím. Vlastní totiž měděné doly. Tak jak je tedy možné, že je chudá? Vše začalo, když se Švýcarsko rozhodlo vykupovat měď. Zambie na tom vydělávala, ale postupně nastaly problémy, když se v měděných dolech začaly objevovat komplikace. Do vody se neštastnou náhodou dostala kyselina sírová, která způsobila otravu spoustě lidem. Do ovzduší se začal uvolňovat oxid siřičitý, který přinesl celostátní znečištění. Se znečištěním přišla i nezaměstnanost, která každou chvíli rostla. Peníze z mědi nestačily na pokrytí daní. Jelikož obyvatelé Zambie dostávali pouhých 50 milionu z 3 miliard dolarů. Organizace, jež se těmito problémy zabývala, radila zambijskému prezidentovi, aby to začal řešit. Ten si to vzal k srdci a udělal vše, proto, aby se situace změnila. Mezitím do švýcarska uprchl Američan Mark Rich, který měl vinu za to, že Zambie zchudla aa který patřil mezi 10 nejhledanějších zločinců. Po udělení jeho milosti projevily i podvody s převodními cenami, jež snižovala daně v Zambii a tenhle problém stále zůstává nevyřešený.

Život je to nejcennější, co máme..

30. srpna 2013 v 21:44 | Linda
Ptáte se, co je to život? Život je něco, co se každou chvíli probouzí a každou chvíli umírá. Je to něco cenného,jež vlastníme a o co se staráme. Je to pravidelné a součástí koloběhu ve světě.Každá duše na tomhle světě dostane možnost probudit se do života a začít předlouhou pouť za poznáním. Je jedno, jestli se narodí jako muž, žena či zvíře. Při své pouti vždy pozná těžkosti života, najde si přátelé a naučí se poznávat nejrůznější emoce. Říká se, že život máme jenom jeden a že se o něj musíme řádně starat, ale i teď to ve světě moc neplatí. Lidé ztrácejí svůj život denodenně kvůli nemocem nebo nedostatkem jídla. Někteří lidé dokonce i kvůli válce, která zuří mezi státy. Otroctví, pomsty a krutost. To vše ničí naše životy. Každopádně vše není, tak černé, jak se zdá. I když něco zemře, znovu dostane možnost se narodit. Jako někdo jiný a možná leší. Tomu říkáme reinkarnace a takhle to pokračuje pořád dál. Zkrátka život je něco, co milujeme.

Studium v zahraničí

27. dubna 2013 v 21:17 | Linda
Přemýšlíte někdy o cestě do zahraničí? Přesněji o studiu v zahraničí? Nejste jediní. Sousta z nás je na tom úplně stejně. Jenomže i se studiem do zahraničí přichází spoustu problémů. První příčinou je nejspíše jazyk. Ve škole se učíme mateřský jazyk a další jazyk si můžeme vybrat. Často se jedná o anglický jazyk, který je druhý nejpoužívanější jazyk. Pak německý jazyk a francouzský. Nikdo z nás samozřejmě neovládá jazyky dokonale. Pokud vám, ale nějaký z jazyků jde, určitě se usťte do různých konverzačních soutěží. S tímhle máte také možnost dostat šanci jet i do jiných zemí. To jistě není všechno. Druhou příčinou je za jakým účelem tam jedete. Možná vaše touha, schopnost ovládání jazyka, ale co třeba sport? Pokud někdo z vás vyniká v nějakém sportu a chcete jet do jiné země či hrajete v týmu, musíte se vypořádat s nejrůznějšími problémy. Jako uvolnění ze školy, povolení ředitele či souhlas od rodičů. Chci říct, že nyní v téhle době není už tolik nutné umět druhý jazyk, ale je lepší umět alespoň pár slovíček. Nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit.

Jarní úklid

18. dubna 2013 v 21:41 | Linda
Každý rok přichází měsíc jménem březen. Obvykle tenhle měsíc zasahuje a vítá roční období ze čtyř: a tím je jaro. Jaro začíná přesně 21. března, kdy už pomalu klíčí sněženky a mráz se pomalu vrací, tam kam patří. Jenomže březen není jediný, kdo jaro vítá. Jsme to také my a pro nás je nejpodstatnější jarní úklid. Nejdříve si vybereme jednu z místnosti (v domě či bytě), kterou chceme uklízet. Např. Váš pokoj. Už celé měsíce je rozházené oblčení, pomačkané papíry a knížky neleží na svých místech. Kdo by se mohl v takovém nepořádku vyznat? Jako 1. krok vezmeme všechno oblčení a roztřídíme jej. Podle toho, jestli je špinavé či čisté. Špinavé hodíme do koše na prádlo a čísté poskládáme do skříně. Stejně tak je tos pomačkanými papíry, které už nepotřebujeme a můžeme hodit do koše. Ale co knížky? Ty seřadíme hezky podle velikosti a postavíme na polici. Stále toho zbývá, ale ještě dost. Povlečení od polštáře a peřiny vyměníme za čísté, prachovkou utřeme prach i pavučiny a koberce (jestli máte) hezky vyklepeme a pověsíme na slunce. Květináče s nejrůznějšími rostlinkami zalijeme vodou a vyměníme jim půdu. Otevřeme okna a necháme vstoupit dovnitř svěží vánek. Staré časopisy, které už nepotřebujeme, můžeme dát so sběru a nakonec zbývá poslední věc. A to vzít vysavač, kterým vysajeme nečistoty a mokrým hadrem vyleštíme podlahu, až se bude blýskat. Nyní vám chci ještě něco doporučit: Jarní úkldi nemusíte dělat jenom na jaře. Můžete začít rovnou teď!

Hudba mění svět

12. dubna 2013 v 14:59 | Linda
Co je to hudba? Hudba je melodie nejrůznějších tonů a zvuků. Hudba je notová osnova zaplněná notami a něco, co máme rádi. Podle mého názoru hudba mění svět. Jak už to v dnešním světě chodí, každý z nás poslouchá jiný styl hudby (rock, pop, country, jazz, rap..atd.) a několik z nás hraje i na hudební nástroje. (Např. housle, kytara, piáno, flétna..) Každé ráno, když zrovna jdu do školy, spatřím hned několik osob se sluchátky na uších a také slyším písničku, kterou poslouchají. Nestačím se tomu ani divit. Já osobně mám ráda pop a hudbu poslouchám neustále. Díky ní se cítím totiž volná a svobodná. Především je to také dobrý způsob, jak si odpočnout a zapomenout na chvíli na okolní svět. Samozřejmě, že to nemusí platit u všech. Není pro mě důležité, jaký žánr poslouchají moji kamarádi, ale vždy si ráda poslechnu nějakou novou neznámou písničku. Hudba je něco nezapomenutelného a je součástí každého z nás.

Mimozemská civilizace

29. března 2013 v 21:18 | Linda
Každý z nás si pod slovem "mimozemský" představí vždy něco jiného. Buď planety sluneční soustavy nebo obyčejně zeleného mužíčka s tykadly, jak vás pozoruje. Pod slovem "civilizace" si opět představíme naši modrou planetu, které říkáme Země a která má za 7 miliard let zmizet. Proto se nyní vědci rozhodli, že přišel čas se poohlídnout po nových zdrojech látek umožnující pokračování života na Zemi. Když vezmeme v úvahu ostatní planety, napadne nás otázka: "Z čeho se tak asi skládají?" Můžeme především zahrnout prvky jako helium, neon anebo vodik. Jelikož naše lanety je z kysliku, dusiku, vodnich par a jediná, na které probíhá život. Pokud jde o existenci života na jiné planetě,dosud nebyly zaznamenány žádné známky života, ale kdoví. Za pár let se může všechno změnit.

Slohová práce- vyprávění

18. ledna 2013 v 11:13 | Linda
Název:..facka ho ještě páloila na tváři, ale nemohl se ubránit úsměvu..

Mé jméno je Mikhail. Je mi 13 let a celý svůj dosavadní život jsem přežil jenom díky zabíjení svých nepřátel. Žádná smrt, která se stala, se nikdy nedotkla mého srdce. Byl jsem vychován k tomu, abych necítil žádné emoce. Než jsem začal chodit na školu sv. Mariuse, nebyl jsem nic, než pouhý otrok. Přesto jsem si našel jednoho přítele-Adena.

Co nám škola bere a dává...

12. května 2012 v 22:07 | moje kamarádka Tina
Přemýšleli jste někdy, k čemu je škola? Většina z nás si řekne" škola, to je nuda." Ale uvažovali jste proč? Tak se podíváme na klady a zápory. Kdyby nebylo školy, věděli byste,kdo byl první ve vesmíru,nebo kdo postavil pyramidy? Určitě ne. Taky se naučíte,jak co funguje a jak to vyrobit. Copak není váš sen postavit si vlastní počítač nebo ušít tričko? To všechno se můžete naučit a třeba by vás to i bavilo. Ale ne vše je vhodně pro každého člověka. Někdo dokáže tamto a někdo zase něco jiného,ale i tak obdivuji,co se člověk dokáže ve škole naučit. Teď se podíváme na zápory. Musíme vstát brzy do školy, a když přijdeme domů, musíme se učit na další den a dělat úkoly. Nezbyde čas na jiné věci,které nás baví. Jako například hrát hry nabo se dívat na televizi či jít ven. Ale když se na to podíváte,není kladů víc,než záporů? Tak proč nadávat na školu a už se nenaučit nové věci,které bychom chtěli umět. Budeme ráno vstávat,tak či tak,protože pak nastane práce,tak proč si neužít každý den školy? Uvidíte,že se vám to bude líbit.

Chtěla bych někdy zastavit čas

11. května 2012 v 21:52 | Linda
Přemýšleli jste někdy nad touto otázkou? Já ano. Mnohokrát. Pokaždé to bylo vždy,kdyby tak existoval stroj času. Mohla bych se s ním přeníst kamkoliv ve světě. Bylo by velice krásné to umět. Jenže i tato schopnost má svoje klady a zápory. Kdybyste třeba psali test z dějepisu a nestíhali byste, mohli byste zstavit čas,podívat se do učebnice a test v klidu napsat. Jindy by někteří z vás mohli vzít věc,která vám nepatří. V podstatě byste mohli dělat všelijaké lumpárny,které se v našem světě neuplatňují. Ale i tahle schopnost není pouze záškodnícká. Má i své dobré vlastnosti. Dokázala by se využít při zastavení krádeže. Získali byste si nejen slávu,ale měli byste i dobrý pocit. Pokud vám nejde dějepis, hodně byste se toho díky tomu naučili. O cestování jsem se už na začázku zmínila. Jistě jste už viděli,že při cestování vás lidé nemohou ivdět ani slyšet. Což je někdy mnohem lepší. Očicidně víte, o čem mluvím. Války, mrtvoly a neustále oběti. Opravdu bych byla ráda,kdybych tu schopnost měla,ale svět by nebyl v rovnováze. Konec konců kouzla jsou pouze v pohádkách. Je tedy mnohem lepší,když to nemím já a ani vy.

Proslov k rodinné oslavě kulatých narozenin člena rodiny

5. května 2012 v 22:57 | Linda
Vážení rodiči, milí přátelé!
Přišla jsem k vám,abych se s vámi podělila o radost z 18. narozenin mého bratrance,který je úsoěšným studentem gymnázia,vynikajícím sportovcem a talentovaným hudebníkem. Rodičům je dobrým synem a pro mě hodným přítelem a pomocníkem. Pomáháme si vzájemně. Já mu pomáhám s českým jazykem a on mně s matematikou. Často sleduji jeho hudební produkci,hry na keyboardu. Svým zodpovědným přístupem k životu je pro mě vzorem člověka,který má jasnou představu o své budoucnosti. Svou budoucnost začal přijetím na gymnázium už v 5.třídě. V průběhu studia měl pouze výborný a chvalitebný prospěch. Tomu bylo tak až do dosažení plnoletosti a já věřím,že to tak bude pokračovat ještě dál,až do maturity. Čeká ho maturita a po má vysoká škola. Myslím,že zatím o oboru na vysoké škole není rozhodnut. Vratme se znovu k 18. narozeninám a co mu přát do budoucnosti. Přejeme mu především zdraví, štěstí, lásku v jeho životě a hodně úoěchů v jeho studiu a budoucím zaměstnání. Na závěr bych chtěla všechny přítomné pozvat k slavnostní tabuli a připít oslavenci k dosažení plnoletosti. Doufám,že se všichni přítomní budou dobře bavit na tento den ještě dlouho vzpomínat.

Jaké výhody má stáří?

1. května 2012 v 10:00 | Linda

Na tuto otázku by se dalo odpovídat pokaždé jinou odpovědí. Největší výhodou je asi spousta volného času. Mladí v dnešní době mají také spoustu času,ale neumějí s ním naložit. Staří v tomhle hrají opačnou roli. Neví,co by měli dělat.


Většinou nejradši především sedí na lavičce a kochají se přírodou. Možná dokonce usnou. Mezi výhody se také počítá důchod. Nemusí už nic dělat a pouze odpočívat. Každý den mohou očekávat návštěvu někoho z příbuzných nebo si povídat s přáteli,které si právě na místě našli. Bohužel budou asi víc zapomínat. Budou víc číst,ale nebudou si na konci pamatovat, o čem knížka byla. Budou si pamatovat,jak vypadali před 20 lety,ale zapomenou,co měli odpoledne k obědu.



Jistě si všimnou,že jim začnou šedivět vlasy. Budou také mít méně zubů,ale tu největší výhodu si nechávají na konec. Jak se často říká,tak se stářím přichází i moudrost. Ta mladým chybí. Staří budou mít hodně zkušeností, o které se budou chtít podělit,ale bude je někdo vůbec poslouchat?
Asi ne. To,co starým chybí,jsou posluchači,kteří by je brali za slovo a rozuměli jim. Stáří je věc, která dostihne nás všechny.

Dny,které mám nejradši

19. dubna 2012 v 21:17 | Linda

Dny jsou stále stejné. Plynou jako voda a nedokážeme je zastavit. Existují dny,na které nerada vzpomínám a které bych nejradši vymazala z paměti. Ale také jsou dny,které mám nejradši a o těch budu vyprávět.


Dny,které mám nejradši,jsou dny,kdy nemusím do školy. Ptáte se proč? Ne,že bych školu neměla ráda,to mám,ale někdy je lepší si od ní na chvíli odpočnout. Nemusím brzy vstávat a oči otevřu až v 8 hodin. Cítím se více odpočnutá. Těším se na snídani,kterou moje máma udělala a pak už dělám obyčejné věci. Poslouchám hudbu,píšu příběhy,dívám se na filmy a odpoledne strávím u zajímavé knížky,nebo u počítače. Ještě lepší je,když si naše rodina vyrazí na výlet k příbuzným,kde se pozdravíme,poobědváme vynikající oběd a kde se setkám s nějakou svojí dávnou přítelkyní,kterou jsme dlouho neviděla. Dokonce se možná i něčemu novému přiučím.


Abych řekla pravdu,tak ani obyčejné dny nejsou k zahození. Prožívat pořád něco dokola není zlé a někdy se to zdá jako velká nuda,ale stejně se nevyrovnají dnům,které mám ráda.

Svět za 40 let

17. dubna 2012 v 16:18 | Linda
Ptáte se mě,jak by svět vypadal za 40 let? Na tuhle otázku vám velice ráda odpovím. Svět,který všichni známe, je obyčejný a někdy poněkud nudný. Nám lidem se to tak alespoň jeví. Jenže i tak tenhle svět neustále tíží nevyřešené konflikty ohledně ras a náboženství. V hlavě nám stále zní tahle věta:
"Tenhle člověk je takový a takový. Je jiný,než my. Budeme se od něj držet dál." Je to opravdu takové, jak si to přestavujeme? Odpověď je ne.

Chtěla bych,aby tenhle svět byl bez válek a bez konfliktů. Svět,ve kterém jsou si všichni rovni bez ohledu na rasu či náboženství. Svět bez násilí a svět,ve kterém budou všichni šťastní a spokojení. Také by bylo dobré,kdyby za těch 40 let byly dopravní prostředky poháněny elektřinou a uměly létat. Životní prostředí by bylo čistější a kyslíku by bylo na Zemi o hodně více. To je přece o hodně lepší,než je to dnes,ne?

Každopádně doufám,že se to brzy stane a všichni lidé budou vedeni k lepšímu.

Hodnocení života a díla Václava Havla

3. dubna 2012 v 17:35 | Linda
Ptáte se,co si myslím o životě a dílu Václava Havla? Abych se přiznala,tak prezidenta Václava Havla moc neznám. Samozřejmě,že jsem četla o něm četla v novinách,ale nikdy jsem se o jeho život a díla nezajímala.

Až do teď.
Jeho život jsem si přečetla. Hluboce miloval český jazyk. Hlavně sloh a literaturu. Tak moc,že je zveřejňoval do časopisů. I když byl tolikrát odmítnut fakultami a bylo mu v roce 1969 zakázáno zveřejňovat jeho články, nevzdal se. Vždy našel způsob, jak psát a zveřejňovat dál a to se mi tolik líbí. Psal do časopisů " Divadelní noviny, Divadlo, Literární noviny, Sešity pro mladou literaturu, Tvář a Zítřek."Podařilo se mu dokonce vydat knihu Protokoly a uvést hru Vyrozumění. Také psal hodně poezie, proto vydal sbírku Antikody.

Musím říct,že je to velice obdivuhodné. Svou poezii a svými hrami se dokázal proslavit a nakonec se dokonce stal i prezidentem. Nevím,co si o něm myslet,ale pokud mám jeho život hodnotit,tak bych řekla, že je takový neutrální. Český jazyk miloval a psal dál, i když mu to zakázali a dále hledat fakulty,které by ho přijaly. Stejně jako on i já miluji český jazyk. Píšu příběhy a básně. Jenže nemám dost sebedůvěry na to,abych je zveřejňovala do časopisů.

Úvaha-Škola

16. března 2012 v 7:08 | Linda
Už se vám někdy stalo,že byste se chtěli na místě propadnout? Mně tedy ano. Důvod? Škola. Když jsem byla na základní škole,dostávala jsem za jedna. A teď? Dostávám za tři. To je hrůza. Vždycky se učím za dne na den,ale vždy dostanu horší známku,než chci. Ať jde o zkoušení nebo o test. Neustále dělám chyby a to mě rozčiluje. Když to umím,pokazím to. Když to neumím,zvládnu to. Nejhorší,ale je když nad tím strávím tři hodiny a mám pětku. Už tolikrát jsem se kvůli tomu chtěla propadnout. Na výsledky se nikdy netěším. Jelikož vím,jakou známku dostanu.

Nezáleží na tom,jak dlouho se učím,všechno je marné. Ještě hůř mi je,když dostanu špatnou známku za slovní úlohy,kterou jsem uměla vyřešit. Jenom jsem při testu všechno zapomněla. Proč se to vždycky musí stát mně? Někteří se vůbec neučí a mají prvotřídní výsledky. Nechápu,co dělám špatně. Možná to,že o tom moc přemýšlím,ale co mám dělat. Je to zvyk. Vždycky ze sebe chci vydat to nejlepší,ale je to bez úspěchů. Špatné známky ze školy jsou moje nejhorší noční můra.

Setkání s andělem

14. února 2012 v 19:53 | Linda
Bylo mi smutno. Šla jsem se projít. Jako obvykle jsem to vzala mojí oblíbenou zkratkou přes les. To,co jsem v lese uviděla,mi vyrazilo dech. Nic krásnějšího jsem v životě neviděla. Uprostřed lesa na rozkvetl mýtině seděla ta nejkrásnější bytost. Sedělo tam něco,co jsem vždycky chtěla vidět. Seděl tam anděl. Jeho krásná bílá křídla měl vztyčená nad sebou. Na hlavě mu rostly dlouhé stříbrné vlasy,které dopadaly až na zem. Řekla bych,že musely měřit alespoň 2 metry. Na sobě měl normální andělské oblečení a v rukou svíral flétnu,na kterou hrál okouzlující melodii. Mohla bych tu melodii poslouchat celý den. Stála jsem tam a poslouchala. Nevím,co mě to popadlo,ale nechala jsem se unášet hudbou. Tony melodie nebyly ani příliš vysoké,ani příliš nízké. Prostě akorát. Probudilo mě teprve,až zastavení hudby. Otevřela jsem oči a všimla se,že se na mě dívá.
"Kdo jsi?" zeptal se anděl.
"Jsem nejšťastnější člověk na světě." odpověděla jsem. Nenapadlo mě říct své jméno. Věděla jsem,že by ho to akorát unudilo.
"To je tvé jméno?"
"Ne,to bohužel ne."
"Neřekneš mi své jméno?"
"Já nevím."
"Myslíš,že se ti budu smát?"
"Ano."
"Tak mi ho zkus povědět."
"Jsem Linda. A jak se jmenuješ ty?"
"Já jsem Fábia."
"To je velice pěkné jméno." Nevím,jak dlouho jsem tam s ním stála a mluvila,ale abych řekla pravdu,uchvátil mě. Andělé byli nejen krásní,ale i zajímaví.Po dlouhém dni se se mnou rozloučil Roztáhl křídla a odletěl,ale já věděla,že ho znovu uvidím. Jednou.

My Top 10 Saddest Anime Moments Part 3

5. února 2012 v 12:03 | youtube

My Top 10 Saddest Anime Moments Part 2

5. února 2012 v 11:56 | youtube

My Top 10 Saddest Anime Moments Part 1

5. února 2012 v 11:55 | youtube

Co by o mně řekl můj mobilmí telefon?

11. prosince 2011 v 15:51 | Linda
Nad tím jsem nikdy moc nepřemýšlela. Nevím,co by můj mobilní telefon povídal. Nejspíš by mi nadával za to,že jsem ho nechala tolikrát spadnout,anebo by mi nadával za to,že ho neustále nabijím a používám. Nemůžu za to. Bez něho bych nemohla poslouchat písničky a nebo volat. Já vím. Je to sobecké. On mě vlastně ani nepotřebuje,spíš já potřebuju jeho. Život bez něj si nedokážu představit. Nemohla bych posílat textové zprávy,hrát hry nebo naopak zprávy přijímat. Jenže bez ohledu na to,je to jenom elektrické zařízení. Dokážu si dost živě představit,co by o mně mohl říct. Že jsem nevděčná,sobecká a vůbec se o něj nestarám. To je asi pravda. Pořád ho akorát zapínám,vypínám a vytahuju ho jenom,když potřebuju. Nikdy se o něj moc nezajímám. Je to docela smutné,že neumí mluvit. Bylo by docela hezké,kdyby mi mohl říct,co ho trápí a třeba bych s ním mohla pak zacházet lépe. Ve volném čase bychom spolu vymýšleli příběhy,dělali domácí úkoly a z něj by se stal můj skvělý učitel. Bylo by skvělé,kdybych od něj slyšela,že se o něj starám dobře a že mám i tak nadále pokračovat. Každopádně jsem ráda,že ho mám a doufám,že on také.

Jaká nejsem

10. prosince 2011 v 12:34 | Linda
Slovo"jaká nejsem" je pro mě úplně cizí. Abych byla upřímná,tak sama sobě nerozumím. Vždycky udělám všechno jinak,než chci. Nedokážu si připustit svou chybu a nerada se nechávám poučovat. Moje sestra říká,že strašně přeháním. Vždycky říká,že nechápe,proč všechno beru vážně. Zkrátka nejsem vtipná a nemám smyl pro humor. Když se s někým pohádám a nebo mu ublížím,tak si zalezu do svého pokoje a truchlím. Pak se danému člověku omluvím. Prostě si nikdy nedokážu odpustit. Ať udělám cokoliv,vždycky si říká,že bych to zvládla lépe. Snažím se být lepším člověkem,proto je pro mě těžké definovat slovo"jaká nejsem."

Za dveřmi je zima!

1. prosince 2011 v 15:09 | Linda
Zima je nejkrásnějším ročním obdobím ze všech. Každý rok,když má přijít,začíná foukat studenější vítr a dětem začnou mrznout ruce,ale hlavně začíná sněžit. Letos začalo sněžit přesně 25.listopadu. Většinou můžeme slyšet,že Martin přijel na bílém koni,ale to ještě není všechno. Díky napadanému sněhu si děti mohou stavět sněhuláky,sáňkovat,bobovat,anebo dělat andílky ve sněhu. Se sněhem a zimou je také spojen významný svátek. Tím svátkem jsou Vánoce,které slavíme jednou za rok. O Vánocích se často setkáváme se svými nejbližšími a milými,se kterými pečeme vánoční cukroví,zdobíme vánoční stromeček a rozbalujeme dárky,které jsme dostali od Ježíška. Říka se,že o Vánocích se mají dárky dávat,než dostávat. Musím souhlasit. Každý rok mám pro svoji rodinu přichystané dárky,které jim chci věnovat a mám radost,když na jejich tváři vidím úsměv. Větší práci má,ale Ježíšek,který má obdarovat spoustu hodných dětí. Kdyby nebyla zima,tak by nebyly Vánoce. Vánoce,ale nejsou jenom o dárcích a zimních radovánkách,ale také jsou o čase stráveném s rodinou. Doufám,že letošní Vánoce budou výjimečné a kouzelné jako každý rok,ale doufám,že splní všechna dětská přání stejně jako zima,která přináší jakési kouzlo. Kouzlo,které udělá všechny šťastnými a zajistí na jejich tváři úsměv,který jím schází,protože každý nemusí mít zimu rád. Jenže já vím,že se letos stane něco kouzelného a magického,i když to může být jenom moje fantazie. Každopádně zima je prostě zima. Nezáleží na tom,jak dlouho budeme čekat. Všichni víme,že ona vždycky přijde.

Nový Zéland

13. listopadu 2011 v 10:11 | Linda
Na obrázku vidíte skálu,mladý stromek,širé moře a v dálce nedaleké pobřeží. Tahle fotografie byla pořízena na Novém Zélandě. Bohužel autor je nám neznámý.
Uprostřed celé fotografie se nachází skála,která nám trochu připomíná hlavu griffa a na ní se krčí mladý a tenký strom. Můžeme si všimnout,že skála není ani jednobarevná. Má na sobě spoustu odstínů hnědé a šedé,ale je také pokrytá pískem a štěrkem. Naopak strom vypadá mladě a opuštěně. Je přece také jedinou ozdobou v okolí,která se krčí na skále,připomínající ostrov. V dálce je vidět širé a nebesky modré moře,které vypadá pokojně a nerušeně. Stejně tak i nadále pobřeží,které je součástí ostrova a nachází se pod blankytně modrým nebem,které mění barvu každou chvilkou do různých odstínů modré.
Celý obrázek na mě působí docela uklidňujícím dojmem.

Vodopád

10. listopadu 2011 v 16:31 | Linda
Na tomhle obrázku se autor hlavně soustředil na důraz a syté barvy,ale bohužel neznám jeho jméno. Hned zezačátku si všimneme bublajícího a trochu hlučného vodopádu. Je tvořen dvěmi barvami. První z nich je bílá,která vodopádu přidává uklidňující ton a druhá z nich je modrá,která zdůrazňuje prudkost a klid,kterývodopád přináší.
Před vodopádem stojí ten nejpestřejší strom,který jsem,kdy v životě viděla. Má tolik listů a tolik krásných barev. Odstíny světle žluté přecházejí do citronové žluté,pak do sluneční žluté a pomalu tmavnou až do rudé červené. Tenhle strom je přímou ozdobou téhle krajiny.
Nakonec chybí už jenom pozadí. Celé pozadí je složené ze spoustu stromů a mechů. Jejich zelená barva má vždy jiný odstín. Světle zelená pomalu přechází do tmavě zelené stejně jako zapadající slunce.
Obraz na mě působí uklidňujícím dojmem a když bych měla příležitost,určitě bych se tam jela podívat.

Panna Marie

10. listopadu 2011 v 16:10 | Linda
Na obráz můžeme vidět Pannu Marii,která má na sobě šaty oříškové barvy a pozlacené zlatými pruhy. Na hlavě má zlatou korunu a ve tváři úsměv,který obdařuje její spanilou tvář krásou. V náručí chová roztomilé děťátko,které ve svých maličkých ručičkách drží jablko a na hlavě má zlatozář. Kolem nich je zeď zlatavé barvy,dva sloupy z ryzího zlata a jeden sloup,který vypadá jakoby byl vytesaný z kamene. A právě na tomhle kamenném sloupu stojí Panna Marie s děťátkem. Myslím,že se socha Panny Marie bude vyjímat v každém kostele.

Lesní pramen

10. listopadu 2011 v 15:42 | Linda


Pozvolna kráčím kamenitou cestou,která se rozprostírá po pusté krajině. Když se podívám pozorněji,dostanu ten nejkrásnější pohled na nedaleký les. Les je okouzlující. Když do něj vkročím,zatají se mi dech. Les mě uvítá do své náruče a překvapí mě svou krásou. Jakmile kráčím do lesa hlouběji a hlouběji,dostanu se nečekaně k lesnímu pramenu.
Najednou se otočím a uvidíte,že pramen je obklopen spoustu úchvatnými stromy,nyní pokryté mechem a kapradím. Opodál si všimnu,že je všude spoustu kamenů,které jsou stejně jako stromy pokryté mechem,ale vyzařují jakési uklidňující kouzlo. Pramen,který působí klidně a rušně mi posílá pozdrav a také varování. Říká,že o něm ví pouze málo lidí a že nedovolí,aby tohle krásné místo bylo někdy zničeno. Vznikl zde a já poslouchám vyprávění s obdivem a překvapením,jak neuvěřitelný tenhle les je.
Po chvíli se zvedám a rozhodnu se,že se vydám dál. Prodírám se hlubokým lesem,až nakonec zjistím,že nevím,kde jsem.
Zanedlouho mi začnou mrznout ruce. Poznávám,že je nejvyšší čas se vrátit domů. Loučím se s lesem,který na mě působí uklidňujícím dojmem. Nečekaně i tenhle les poznal,že nemám nic zlého v úmyslu a s radostí mě pustil ze svých spárů.

VD (Soumrak) 23. kapitola

19. srpna 2011 v 16:12 | http://equipo-as.bloger.cz/Upiri-Deniky-Soumrak-kniha-online/VD-Soumrak-23-kapitola
Vyhráli jsme bitvu,ale válku ne,"prohlásila Elena smutně.Měla dojem,že to bylo druhý den po boji s dvojčaty kitsune.Ale nebyla si už jistá ničím,jen tím,že je naživu,že Stefan je pryč a že Damon se zase vrátil ke svému starému já.
"Možná proto,že tu nebyl můj převzácný bratříček,"ozval se,jako by to chtěl potvrdit.Jeli spolu ve ferrari a hledali Elenin jaguár - ve skutečném světě.
Elena ho ignorovala.Také ignorovala tichý,ale poněkud rozčilující sykot pocházející z přístroje,který si Damon instaloval do auta.Nebylo to rádio,ozývaly se tam jen hlasy a šum z éteru.
Nějaká moderní verze namísto spiritistické tabulky?Přímý audiovýstup místo únavného hláskování?
Elena se zachvěla.
"Dal jsi svoje slovo,že ho pojedeš se mnou hledat.To ti přísahám při…při Druhé Straně."
"Říkala jsi,že jsem to udělal,a nejsi lhářka - ne,ty mi nelžeš.Teď,když jsi zase člověk,ti dokážu číst ve tváři.Jestli jsem dal slovo,tak jsem dal slovo."
Člověk?pomyslela si Elena.Opravdu jsem člověk?Co vlastně jsem - se všemi těmi Silami,které mám k dispozici?Dokonce i Damon poznal,že se Starý les ve skutečném světě proměnil.Už to není starobylý,napůl mrtvý prales.Je polovina léta a tam kvetou jarní květy.Je tam všude život.
"A na každý pád tak budu mít spoustu času být s tebou sám - moje princezno temnot."
A už je to tady zase,pomyslela si Elena unaveně.Ale kdybych jenom zmínila,že jsme se spolu procházeli a smáli na mýtině v lese a on klečel u mých nohou,aby mi upravil podnožku,tak by mě nechal tady.Dokonce i já začínám přemýšlet,jestli se to vůbec stalo.
Auto mírně poskočilo - pokud se tedy při Damonově stylu jízdy dá o něčem takovém hovořit.
"Dostal jsem ho!"zaradoval se - a pak,když se k němu Elena otočila připravená stočit volant a přinutit ho zastavit - klidně dodal: "Pro tvoji informaci,trefil jsem kus pneumatiky.Neznám moc zvířat,co mají černou barvu,oblý tvar a tloušťku jenom pár milimetrů."
Elena neřekla nic.Co se taky na Damonovy vtípky dá říct?Ale hluboko uvnitř byla ráda,že Damon necítí nutkání zabíjet malá huňatá zvířátka jen tak pro pobavení.
Budeme spolu sami asi dost dlouho,pomyslela si - a pak si uvědomila,že je tu ještě jeden důvod,proč Damonovi nedokáže jednoduše říct,ať se jde vycpat.Šiniči vložil přesnou polohu Stefanovi cely do jeho mysli,ne do její.Zoufale ho potřebuje,aby ji tam odvedl a aby jí pomohl v boji se Stefanovými vězniteli.
Ale je v pořádku,že zapomněl na to,jaké Síly se v ní skrývají.Alespoň má něco v záloze na horší časy.
Přesně v té chvíli Damon zvolal: "Co to sakra…"a naklonil se,aby vyladil to podivné rádio-nerádio.
"…kuji;všem jednotkám:vyhlašuje se pátrání po muži bílé pleti jménem Matjes Honeycutt,výška 177,světlé vlasy,modré oči…"
"Co to je?"dožadovala se Elena vysvětlení.
"Policejní vysílačka.Pokud chceš přežít v téhle ohromné zemi svobody,je nejlepší vědět,kudy utéct…"
"Damone,neobracej mě tu na svůj způsob života.Já chci vědět,co je to s Mattem?"
"Vypadá to,že se ho nakonec rozhodli předvést.Caroline se včera nedočkala vytoužené odplaty.Takže hádám,že se o ní snaží teď takhle."
"Ale to se k Mattovi musíme dostat jako první - pokud zůstane ve Fell's Church,může se stát úplně cokoliv.Jenže svým autem jet nemůže a do tohohle se nevejde.Co budeme dělat?"
"Přenecháme ho policajtům?"
"To ne,prosím,musíme…"začala Elena,když v tom se na mýtině po jejich levici objevil jaguár,jako by sám nabízel plán B.
"Vezmeme si tamto auto,"oznámila Damonovi rezolutně. "Je alespoň prostorné.A pokud v něm chceš mít tu svoji policejní vysílačku,tak už bys ji radši měl začít odmontovávat odsud."
"Ale…"
"Já zajdu pro Matta.Jsem jediná,koho poslechne.Pak necháme ferrari v lese - nebo ho třeba hodíme do potoka,jestli ti to vyhovuje líp."
"Samozřejmě,rozhodně hlasuju pro potok."
"Ve skutečnosti na to možná nebudeme mít čas.Prostě ho necháme v lese."
Matt zíral na Elenu. "Ne,já nebudu utíkat."
Elena na něj upřela svůj nejlepší přesvědčivý pohled: "Matte,nastup si.Teď hned.Musíš.Soudce,který podepsal příkaz k tvému zadržení,je příbuzný Carolinina táty.Meredith říká,že řádí jako za časů lynčování.Dokonce i Meredith ti radí,abys utekl.Ne,nepotřebuješ žádné oblečení,to si obstaráme cestou."
"Ale…ale…vždyť nic z toho není pravda…"
"Jenže oni z toho pravdu udělají.Caroline bude plakat,vzlykat a naříkat.Nikdy bych si nemyslela,že je nějaká dívka schopná tohle udělat z pomsty,ale Caroline je kategorie sama pro sebe.Úplně se zbláznila."
"Ale…"
"Řekla jsem:nastup si!Budou tu každou minutu.Už byli u vás doma i u Meredith.Co vlastně děláš u Bonnie?"
Bonnie a Matt si vyměnili pohledy. "Nic,jenom jsem se přišel podívat na auto Bonniiny mámi,"odpověděl Matt, "zase se porouchalo a…"
"To je fuk!Jedeš se mnou!Bonnie,co to děláš?Voláš zpátky Meredith?"Bonnie sebou trhla. "Jasně."
"Rozluč se s ní za nás,že ji máme rádi a budee na ni myslet.Chraňte město…budeme v kontaktu…"
Když se červený jaguár rozjel,Bonnie řekla do telefonu: "Mělas pravdu,veze Áčko pryč.Nevím,jestli Damon jede taky,v autě nebyl."
Chvilku poslouchala a pak řekla: "Dobře,provedu.Uvidíme se."
Zavěsila a pustila se do práce.
Milý deníčku,
Dneska jsem utekla z domova.
Myslím,že se tomu vlastně nedá takhle říkat,když je člověku skoro osmnáct a bere si vlastní auto - a hlavně,když nikdo nevěděl,že jsem doma.Takže akorát řeknu,že jsem na útěku.
Další mírně šokující zprávou je,že jsem na útěku se dvěma chlapci.A žádný z nich není můj chlapec.
Píšu to,ale … nemůžu si pomoct,některé věci si prostě pamatuju.Pohled v Mattových očích tam na mýtině - upřímně si myslím,že byl připravený při mojí obraně zemřít.Nemůžu si pomoct,musím myslet na to,co jsme kdysi jeden pro druhého znamenali.Ty modré oči…ach,nevím,co to se mnou je!
A Damon.Teď už vím,že pod všemi těmi vrstvami kamene,kterými obklopil svoji duši,buje živé srdce.Je schované hluboko,ale je tam.Pokud mám být sama k sobě upřímná,musím přiznat,že se dotýká něčeho hluboko v mém nitru,až se celá rozechvívám - té části mého já,které ani sama nerozumím.
Ach,Eleno!Hned toho nech!Sama se k té temné části duše nemůžeš přiblížit,zvláště teď,když víš,že máš Síly.Neopovažuj se k ní přiblížit.Všechno je teď jiné.Musíš být zodpovědnější(a v tom zrovna nevynikáš!).
A ani tu nebude Meredith,aby mi pomohla chovat se zodpovědně.Jak tohle bude jenom fungovat?Damon s Mattem v jednom autě?Společně na cestách?Dokážeš si to představit?Dneska večer jsme zastavili hodně pozdě a Matt byl tak zaskočený celou situací,že už nedokázal vnímat nic dalšího.A Damon se jenom culil.Ale zítra bude v dokonalé formě,vím,že bude.
Pořád si myslím,že je obrovská škoda,že Šiniči musel Damonovi vzít křídla vykoupení spolu s ostatními vzpomínkami.Ale pevně věřím,že někde hluboko uvnitř si nějaký malinký kousek Damona pamatuje,jaké to bylo,když jsme byli spolu.A teď má pocit,že se musí chovat hůř než dřív,aby dokázal,že to,co si pamatuje,byla všechno lež.
Takže zatímco čteš tohle,Damone - vím,že se deníčku dokážeš nějak zmocnit a budeš slídit - dovol mi říct,žes byl nějakou dobu opravdu milý,doopravdy MILÝ a byla to zábava.Mluvili jsme spolu.Dokonce jsme se spolu i smáli - a stejným vtipům.A ty…tys byl něžný.A teď si myslíš:,No jo,to je celá Elena - kuje plány,jak by mě přesvědčila,že se můžu změnit - ale já vím,kam přijdu a je mi to jedno.'Nepřipomíná ti to něco Damone?Neřekls snad tahle slova někomu v poslední době?A pokud ne,jak jsem se je dozvěděla já?Nemohlo by to být tak,že ti říkám pravdu?
Pro tentokrát zapomenu,že naprosto pošlapáváš svoji čest tím,že si čteš soukromá tajemství,která nejsou tvá.
Co dál?
Za prvé:Stýská se mi po Stefanovi.
Za druhé:Na tohle dobrodružství jsem si ani nezabalila.Přisvištěli jsme s Mattem do penzionu,on popadl peníze,které mi tu zanechal Stefan a já jsem popadla náruč oblečení z šatníku - a jen nebesa vědí,co mám vlastně s sebou:Bonniina trička,Meredithiny kalhoty a ani jednu slušnou noční košili.
Ale mám alespoň tebe,můj vzácný příteli,dárek,který pro mě Stefan schoval.Stejně se mi nikdy nelíbilo zapisovat tyhle věci do souboru pojmenovaného ,Deník'.
Bílé stránky jako tady,to je můj styl.
Za třetí:Stýská se mi po Stefanovi.Stýská se mi tak hrozně,že pláču,i když píšu o oblečení.A pak to vypadá,že pláču nad šatama,což ze mě dělá neskutečně povrchní osobu.Ach jo,někdy se mi prostě chce vřískat.
Za čtvrté:Chce se mi vřískat zrovna teď.Teprve když jsme se vrátili do Fell's Church,tak jsme zjistili,jakou spoušť,tu po sobě malachové zanechali.Našli jsme ještě čtvrtou holčičku,o které si myslíme,že byla posedlá stejně jako Tami,Kristin a Ava - nedokázala jsem to s určitostí poznat,takže jsem ani nemohla nic dělat.A mám pocit,že jsme zaručeně ještě neslyšeli o posedlých naposled.
Za páté:Ale nejhorší je to,co se stalo u Saitouových.Isobel je v nemocnici s vážnou infekcí ve všech místech,kde si udělala piercing.Obasann jak všichni říkali její Aničce,nebyla mrtvá,jak si mysleli první zdravotníci,kteří se k ní dostali.Byla ve stavu hlubokého tranzu - a snažila se kontaktovat nás.Nikdy se už nedozvím,jestli část odvahy a víry,které jsem měla,nepocházely od ní.ale v pracovně našli Jima Brycea.Měl…aaach,nedokážu to ani napsat.Vždyť býval kapitánem basketbalového týmu!Ale snědl část sama sebe:celou levou ruku,většinu prstů na pravé ruce,svoje rty.A pak si vrazil tužku uchem do mozku.Říká se(já jsem to slyšela od Tyrona Alberta,vnuka doktorky Albertové),že trpěl Lesch-Nybanovým syndromem(nevím,jestli to píšu správně,slyšela jsem to jenom vyslovit)a že je to strašně vzácná choroba,ale že už byly zaznamenány jemu podobné případy.To říkají doktoři.A já říkám,že v něm byl malach,který ho k tomu donutil.Ale nepustili mě k nemu,takže jsem se nemohla pokusit malacha odstranit.
Ani nedokážu říct,jestli je naživu,nebo jestli je mrtvý.Posílají ho do nějakého ústavu pro dlouhodobě nemocné.
Tady jsme selhali.Já jsem selhala.Nebyla to Jimova vina.Byl s Caroline jenom jednu noc a pak přenesl malacha na svoji přítelkyni Isobel a na svoji mladší sestru Tami. A jak Caroline,tak Tami to pak šířily dál.Pokoušely se nakazit Matta,ale nedovolil jim to.
Za šesté:podle toho,co říkal Šiniči,byly ty tři holčičky,u kterých je jisté,že se nakazily,všechny řízené Misao.Ony tvrdí,že si nepamatují vůbec nic o tom,že by se nevhodně zlobily nebo dělaly návrhy cizím lidem.Zdá se,že z doby,kdy byly posedlé,si nepamatují naprosto nic - a teď se chovají naprosto jinak.Jsou milé a klidné.
Kdybych dokázala přesvědčit sama sebe,že se Misao vzdala tak snadno,,tak bych si mohla být jistá,že už budou v pořádku.
Horší je to s Caroline - kdysi to bývala moje kamarádka a myslím,že teď potřebuje pomoc víc než kdy dřív.Damon se dostal k jejím děníkům - vedla si deník tak,že se nahrávala na video,a tak jsme ji viděli,jak mluví se zrcadlem…a sleduje,jak jí zrcadlo odpovídá.Většinou se v něm odrážel její vlastní obraz,ale občas,na začátku a na konci spojení,se tam ukázala Šiničiho tvář.Vypadá dobře,i když trochu divoce.Chápu,že se do něj Caroline dokázala zamilovat a souhlasit,že se stane přenašečem malachů ve městě.
Všechno je skončeno.Použila jsem veškeré svoje Síly,abych dostala malachy z těch děvčátek.
Caroline mi samozřejmě nedovolila ani se k ní přiblížit.
A pak ta její osudová slova: "Potřebuju manžela!"Všechny dívky vědí,co to znamená.A každé dívce je líto té,která tohle vysloví,i když nemají rady.
Před pár týdny Caroline chodila s Tylerem Smalwodem.Meredith tvrdí,že se s ním Caroline rozešla a že ji pak Tyler z pomsty vzal za rukojmí pro Klausem.Ale jestli spolu předtím spali bez ochrany(a Caroline je na to hloupá dost,určitě musela vědět,že je těhotná a někoho si hledat zrovna v době,kdy se tu objevil Šiniči.(Což bylo těsně předtím,než jsem…se vrátila do života.)A teď se to snaží hodit na Matta.Byla to prostě čirá smůla,že si vymyslela zrovna tu noc,kdy malachové napadli Matta,a že ten stařík z dobrovolné hlídky viděl Matta jet domů a omdlít za volantem,jako kdyby byl opilý anebo udrobovaný.
Nebo to možná nebyla jenom smůla.Možná,že to všechno taky byla součást Misainy hry.
Teď už půjdu spát.Příliš mnoho přemýšlení.Příliš mnoho starostí.Ach,Bože,tolik mi chybí Stefan!Pomohl by mi se vypořádat se všemi starostmi tím svým něžným,ale moudrým způsobem.
Spím v autě a mám zamřené dveře.Kluci spí venku pod vozem.Alespoň jsme to na začátku takhle zavedli - na jejich naléhání.Alespoň že na tomhle se shodli.
Myslím,že Šiniči a Misao nezůstanou dlouho pryč z Fell's Church.Nevím,jestli odjeli na několik dní,týdnů nebo měsíců,ale Misao se uzdraví a nakonec se oba vrátí,aby si to s náma vyřídili.
A to znamená,že Damon,Matt a já - jsme uprchlíci v obou těchto světech,našem i jejich.
A nemám ani ponětí,co nás čeká zítra.
Elena

VD (Stíny Duše) 1. kapitola 1/2

19. srpna 2011 v 16:03 | http://equipo-as.bloger.cz/Upiri-Deniky-Stiny-Duse/VD-Stiny-Duse-1-kapitola-1-2
Milý deníčku," zašeptala Elena "jak frustrující je to? "Bodla prstem na nohy její noční košile. Zašeptala ještě tišeji a opřela si čelo o okno "Obávám se, že jít ven - v temnotě - dostanou nás. Obávám se, že!" Znovu se bodla a pak, pocti skluzu slzy po tvářích, neochotně se otočila pro mobil se záznamem. Bylo to hloupé takhle plítvat baterií, ale nemohla si pomoci. Ona potřebovala.
"Tak jsem tady," řekla tiše, "sedím na zadním sedadle vozu. To musí být můj vstup do deníku pro dnešek. Mimochodem, máme pravidlo pro tento výlet-spím v zadním sedadle Jag a venku Matt a Damon. Právě teď je to tak, venku je taková tma, že nevidím nikde Matta ...

"Musíme se zbavit Jaguara -je příliš velké, červený, příliš okázalý, a také nezapomenutelný, když se snažíme, aby si nás nikdo nepamatoval, když jedem na místoe, kde může být Stefan. Poté, co auto prodal, lapis lazuli a diamantový přívěšek co mi dal Stefan předtím, než zmizel bude to nejcennější, co máme. Den předtím ... Stefan dostal napád a odcházel v domnění, že by se mohl stát obyčejný člověk. A teď...
"Jak můžu přestat myslet na to, co by se mohlo dělat, aby mu v této...
Kdo 'oni' jsou?
Pravděpodobně kitsune, zlí duchové lišky...

ve vězení volal shi-ne-shi "...

Elena se odmlčela, aby si utřela nos rukávem od noční košile.

"Jak jsem se vůbec dostala se do této situace?

Zavrtěla hlavou, narazila do sedadla se sevřenou pěstí.
"Možná, kdybych byl někdo, který by mohl přijít s plánem A. Já mám vždy plán A. A moji přátelé mají vždy plán B a C, aby mi pomohli."
Elena zamrkala, myšlení na Bonnie a Meredith. "Ale teď mám strach, že je nikdy neuvidím. A bojím se o celé město Fell's Church. "Za chvíli seděla se sevřenou pěstí na kolenu. Malý vnitřní hlas jí říkal: "Tak přestaň fňukat, Eleno, a přemýšlej. Mysli. Od začátku. "

Od začátku? Co bylo na počátku? Stefan?

Ne, žila jsem v Fell's Church dlouho předtím, než přišel Stefan.

Pomalu, skoro zasněně, promluvila do svého mobilu. "Za prvé: kdo jsem já? Jsem Elena Gilbert, ve věku osmnácti let. "Ještě pomalu, řekla:"

... Nemyslím si, že je to marné říkat, že jsem krásná. Kdybych nevěděla, že nejsem, tak bych nikdy neslyšela kompliment. Není to něco, na co bych měla být hrdá -je to jen něco, co bylo předáno od mamky a táty..

"Jak vypadám? Mám hnědé vlasy, které spadají do druhu vln kolem mého ramena a modré oči, kterým někteří lidi říkají, že jsou jako lapis lazuli: tmavě modrá s trochou zlata. "Musela zadusit smích. "Možná to je důvod, proč se upírům líbím."

Sevřela rty pevně, a zíral do tmy kolem ní, mluvila vážně.

"Spousta kluků mi říkala nejvíce andělská dívka na světě. A hrál jsem si s nimi. Jen sem používala -pro popularitu, pro zábavu, pro cokoliv. Já jsem jen upřímný, jasný? Uvažoval jsem, jako kdyby byly hračky nebo trofeje. "Odmlčela se. "Ale bylo tam něco jiného.Něco.. věděla jsem, že celý můj život čeká -ale já jsem nevěděla na co.. Cítila jsem, jako bych něco hledala, to co bych nikdy nemohla najít s chlapci. Žádné moje pikle nebo hraní si s nimi.. se nikdy nedoktlo mého srdce ... dokud nepřišel jeden velmi zvláštní chlapec "Zarazila se a polkal a řekla to znovu. "Jeden velmi zvláštní chlapec. Jeho jméno bylo Stefan"

"A jak se ukázalo, nebyl ten za což ho považovali, vypadal jako normální člověk, ale-nádherný vysoký školní senior s pomačkanými tmavímy vlasy a oči zelené jako smaragdy. "

"Jak se ukázalo tak Stefan Salvatore byl upír upír."

"Skutečný upír."

Elena musela pozastavit, aby se několikrát nadechla, než se mohla dostat další slova.

"A stejně tak i jeho nádherný starší bratr Damon"


Otázky,které si často klademe

10. srpna 2011 v 17:23 | Linda
Proč žijeme?
Bude konec světa?
Jaká bude naše budoucnost?
Co bude dál?
Můžeme vrátit to,co se stalo?
 
 

Reklama