* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Kikyo, dcera Nesmrtelných

Kikyo,dcera Nesmrtelných epilog

23. června 2012 v 10:15 | Linda
Čekala jsem. Stále se nezjevovala. Sibyl stále vedle mě nedokázal zůstat v klidu. I když byl Smrtelný poražen, pořád jsem necítila klid. Promluvil:
"Kameko,myslím,že bychom ji měli z té vody vytáhnout. Bůhví,jak dlouho tam ještě bude."
"To máš pravdu,ale nemyslíš,že se utopila,že ne?"
"Umí snad plavat,ne?"
"To jo,ale něják se mi to nezdá. Ještě stále nevyplavala nahoru."
"Něco za tím musí být. Půjdu za ní."
"Dobře. Dávej pozor." Skočil do vody. Kikyo ležela na dně vody a nereagovala. Její mysl,ale byla vzhůru.
"Cítím vodu. Slyším hlas."
"Kikyo!!!!" Vítr jí pročesal vlasy.
"Kikyo,vzbu´d se." Otevřela oči a uviděla před sebou malého kluka s rošťáckým úsměvem.
"Soule."
"Vstávej. Copak chceš spát celý den?"
"To ne. Kde to jsem?"
"Přece u vás doma."
" U nás?" Brzy si toho všeho všimla. Vstala a podívala se ven. Už na ní všichni čekali. Sophie, Soul, Kato a další její přátelé. Povzbuzovali jí ,aby si šli hrát. Tehdy se usmívala.
"Vzpomínám si. Tehdy jsme byli šťastní,ale teď je všechno jinak." Minulost se nemohla změnit. Viděla a cítila všechno ještě jednou ve svém životě. Plakala.
"Proč pláčeš?" zeptal se jí jiný hlas.
"Všichni mě opustili. Už je neuvidím."
"Každý jednou zemře. Nemůže tu být navěky. Tak to je už celé generace."
"Já vím,ale vždyť oni nezemřeli schválně. Někdo je připravil o život." Dotyčný si povzdechl.
"Myslíš,že by byli šťastní z toho,co se teď děje?"
"Hm?"
"Možná jsem to ještě neřekla,ale ten jež je napadl, už dávno zemřel."
"Vždyť ho,ale nechytili."
"Chytili,ale na jiné planetě."
"Takže celé ty roky.."
"Smutek v tvém srdci je již zbytečný. Je čas jít. Půjdeš se mnou?" Chytila se jeho ruky a Sibyl vytáhl Kikyo z vody. Už z dálky jsem je viděla. Když se probudila se. Slova,která pronesla hned při probuzení, zněla:
"Je konec. Pojďme domů."
"Jsi si jistá?"
"Viděla jsem je. A někdo mi řekl,že vrah byl už dávno chycen."
"To je dobře." Vrátili jsme se tedy domů. Od té chvíle se z této Kikyo stala opět ta stará Kikyo,kterou jsem si pamatovala. Společně čekáme,co zítřek přinese.


Konec příběhu

Kikyo,dcera Nesmrtelných 22

22. června 2012 v 10:26 | Linda
Čekali jsme,co se bude dít. Nikde nikdo nebyl,ale později jsme uslyšeli řev. Řev Smrtelného.
"Kikyo."
"Držte se vzadu. Nevíme,kolik jich je. Bude to nebezpečné."
"To vím,ale nemůžu tu jenom nečinně sedět."
"Nemůžu dovolit,aby se ti něco stalo."
"Kikyo."¨
"Psrotě zůstaň tam." Sibyl nás nezpokojeně pozoroval. Čekaní ho zřejmě vůbec nebavilo. A koho jo,že?" Smrtelný se objevil na scéně. Byl něčím jiný,než ti předchozí, se kterými Kikyo bojovala. Nevěděla jsem,co. Byl to jenom matný pocit. Sledoval ji svýma fialovýma očima.
"Nesmrtelná."
"Smrtelný."
"To ty jsi zabila moje druhy?"
"Přesně tak. Odplata za to,co jste vy uděali nám Nesmrtelným."
"To bych mohl říct to samé. Pustili se opět do našeho hubení. yslíte,že si to necháme líbit??"
"Je mi jedno,co se stalo,ale já osobně tě zničím."
"Zajímavé. Přijímám tvou výzvu."
"No,do toho. Ukaž,co umíš." Napětí v atmosféře bylo obrovské. Už je to dlouho,co jsem naposeldy něco takového zažila. Vyrazili vpřed. Kikyo se v podstatě vznášela a Smrtelný udělal krok vpřed.
"Zemři."
"Já nejsem snadný protivník,Nesmrtelná."
"To se uvidí." Kikyo to věděla. Byla jsem si tím jistá. Sibyl zašeptal:
"To Kikyo pořád bojuje?"
"Ano. Ničí Smrtelné,které napdají lidi a Nesmrtelné."
"Je to na něčí rozkaz?"
"Spíš je to nyní pouze povinnost. Chce všechny ochránit."
"Proč?"
"Nedokázala ochránit své přátelé. Musela hodně zesílit,aniž bych si toho všimla."
"Opravdu?" Byla to zcela pravda. Tak se mi to jevilo. Nemohla jsem to přestat sledovat.
"Nic víc? To nic jiného neumíš?"
"Neměl bys moc mluvit."
"Ty mě zastavíš?"
"Spolehni se." Boj trval strašně dlouho. Smrtelný udělal nečekaný krok. Vládl vodě. Přivolal obrovskou povodeň. Všichni jsme za chvíli skončili uvnitř vody. Sibyl byl u mě a já se nebála. Za chvíli jsme viděla,jak nám Kikyo dává povel,abychom rychle zmizli. Chtěla to použít. Podívala jsem se na Sibyla. Nic neřekl a poslechl. Vyplavali jsme nahoru a boj stále pokračoval.
"Brzy se utopíš,Nesmrtelná."
"Pochybuju." Soustředila sílu uvnitř sebe. Bílý jas a její sura vytvořila světlo mocnější,než cokoliv jiného. Smrtelný taky nečekal. Ve své tlamě si vytvořil rudou kouli a zanedlouho se tyhle dvě věci střetly.
"Světlo rozhodnutí!"
"Ohnivá koule!" Ani nevíte,co to způsobilo. Výbuch,který nastal, neznal meze a všechno v dosahu 300 metrů zničilo. Ještě štastí,že kolem nikdo nebyl a všude byly pouze prázdné opuštěné domy. Sibyl uměl létat,takže to bylo v pořádku,ale ke konci jsem viděla,jak Smrtelný zmizel ,ale Kikyo jsem nikde neviděl. Ta se mezitím ztratila vědomí a pomalu se potápěla hluboko ve vodě.


Kikyo,dcera Nesmrtelných 21

21. června 2012 v 21:20 | Linda
Dorazila na místo a Sibyl jí vyšel vstříct.Dívala se na něj dost nevraživě.
" Kde je Kameko ?"
" Jako první se zdraví."
" Mám zdravit únosce ?"
" No,nic."
" Jdu si pro svou přítelkyni."Udělala několik kroků zpět.Sibyl nevypadal nadšeně.Chtěla jsem na ni promluvit, ale nevypadala jsem za sebe ani hlásku.
" Zastav se."
" Proč bych tě měla poslouchat ?Jedině marníš mým časem."
" Já jsem žádné Nesmrtelné nezabil."
" To vykládej nikomu jinému. O tohle já nemám zájem."
" Všechno ti vysvětlím."
" Drž se ode mě dál."
" Ale..." Byla na odchodu.
"Počkej." Tentokrát už nastavila ruku.
"Ještě jednou mě zastavíš a nebudu mít s tebou slitování." Nechal ji jít a dovolil jí,aby mě našla.
"Kameko."
"Kikyo."
"Neudělal ti nic?"
"Ne. Kikyo,musíš si poslechnout pravdu." Nevnímala. Upřela své oči na dění zvenčí.
"Kikyo?"
"Něco se děje. Rychle,vstaň."
"Dobře." Vyběhla jsme ven. Stáli jsme proti Sibylovi. Nedovolila mi k němu jít.
"Kikyo."
"Nechoď k němu."
"Ale on není zlý."
"Je zlý. Drž se od něj dál." Povzdechl si.
"Coapk mě to nenecháte vysvětlit?" Na nic nečekala a zaútočila sněhovými koulemi.
"Hele,co to mělo znamenat,"
"Schovejte se!" varovala nás. Poslechli jsme. Za chvíli už stála se svojí struhou proti nečemu neznámému. Čemu?

Kikyo,dcera Nesmrtelných 20

20. června 2012 v 21:30 | Linda
Běžela. Kikyo mě hledala. Ptáte se proč? Kvůli svojí naivitě jsem se nechala chytit.Otevřela jsem oči. Nacházela jsem se v nějáké tmavé místnosti. Nepoznávala jsem to tu,ale věděla jsem,kdo za tím je.
"Sibyle!" vykřikla jsem. Brzy jsem se dočkala odpovědi.
"Nemusíš křičet. Já tě slyším." Ztichla jsem.
"Co se mnou chceš dělat?"
"Nic. Cestou jsi omdlela. Zapomněla jsi?"
"Vrahu." odsekla jsem. Vůbec jsem nevěděla,proč jsem to řekla,ale přišlo mi to vhodné.
"Jak jsi mi to řekla?"
"Slyšel jsi."
"Kdo ti řekl,že jsem vrah?"
"Moje přítelkyně. Ta se nikdy nemýlí." Zatínal zuby. Tak se mi to alespoň jevilo.
"Jak se vlastně jmenuješ?"
"Kameko."
"Jak jsem si myslel."
"Co tím myslíš?"
"Jsi jednou z nich."
"Myslíš.."
"Nesmrtelní." Užasla jsem. Jak to mohl poznat podle jména? Nemohla jsem prostě uvěřit,že on by mohl být zločinec.
"Řekni mi jednu věc. Udělal jsi to?"
"Co máš na mysli?" Mezitím Kikyo stále hledala.
"Ten jeden..." říkala si. Hlavně jí hlavou prolétavaly myšlenky; proč se to stalo? Proč další Smrtelní? Vzpomněla si na minulost.


"Kikyo,co se stalo?"
"Oni vraha nenašli. Co když ho nikdy nenajdou?"
"Najdou. Jednou."
"To bude pozdě."
"Co chceš dělat?"
"Chci zesílit a všechny ochránit."


Takhle se naše hrdinka před lety rozhodla. Její přítelkyně zatím mluvial se Sibylem.
"To nemůže být pravda."
"Mysli si,co chceš,ale oni se jí snažili oklamat."
"Jak ti můžu věřit?"
"Protože já jsem přežil. Brzy se všechno vyjasní." Podíval se na stranu. Dorazila.

Kikyo,dcera Nesmrtelných 19

19. června 2012 v 17:17 | Linda
Připadala jsem si,jak malé dítě,které si hraje na špiona. I když jsem ho sledovala z povzdálí, bála jsem se,že si nás všimne. Kikyo se tvářila pokojně a trpělivě vyčkávala.
"Kikyo,je to nutné?"
"Samozřejmě. Smrtelní můžou být poblíž."
"Bože,proč já jsem se k tomu nechala přemluvit." Mladý muž nedělal nic neobvyklého. Šel si koupit něco k pití, k jídlu atd. Nějak se mi to nelíbilo. Za chvíli jsme uslyšely řev. Otočily jsme se.
"Co to bylo?"
"To byl Smrtelný."
"Opět?"
"Kameko,počkej tu. Postarám se o něj."
"Vrať se brzy."
"Spolehni se." Nenápadně odběhla pryč. Já se vrátila ke sledování objektu. Překvapilo mě,že ten muž za chvíli stál přede mnou.
"Eh,"
"Proč mě sleduješ?"
"Já tě nesleduju."
"A co děláš tedy na střeše?"
"Pozoruju ptáky."
"Na to ti tak skočím." Nedokázala jsem vymyslet nějákou trapnou výmluvu,proto jsem řekla:
"Někdo se s tebou chce setkat." Zbystřil.
"Kdo?"
"Jedna mi hodně blízká osoba."
"Znám ji?"
"Ani ne."
"Tak dobře." Proč jsem nedokázala vymyslet něco triviálního.
"Jak se jmenuješ?"
"Sibyl."
"Takže za chvíli tam budeme."
"Jistě." Než jsem se nadála,zavřela jsem oči a usnula. Mezitím Kikyo,když dorazila na místo, našla pouze papír. Vzala jej a přečetla si ho. Pochopila hned,co se stalo.

Kikyo,dcera Nesmrtelných 18

18. června 2012 v 21:22 | Linda
Před námi stál nečekaně ten mladý muž z plakátu. Nevěděla jsem,co tu může pohledávat. Bála jsem se,ale Kikyo mi stiskla ruku.
"Kikyo." zašeptala jsem.
"Neboj se. On nás nezná." Vzala mě za ruku a táhla dopředu. Minuly jsme se s ním. Jako by se vzdálenost mezi námi zmenšila a čas zastavil. On nás vážně neznal. Když jsme byly dost daleko, zeptala jsem se jí:
"Proč jsi nic neudělala?"
"Co máš na mysli?"
"Proč jsi ho nezajala?"
"A co bych tím získala? Pokud dobře nevím, tak nikdo, možná jeden či dva, neví,že je to zločinec."
"Ještě jsi mi neřekla,co spáchal." Zastavila se a vážně se mi podívala do očí.
"Když bych ti řekla,že by mohl být vůdcem všech Smrtelných,jak bys reagovala?" Na chvíli jsem nevěděla,co mám říct.
"Počkat,tekže ho zajmeš kvůli tomu,že je Smrtelný?"
"Ne,co bych to byla za člověka."
"Tak co ještě?"
"Je podezřelý z vraždy."
"Vážně? Koho?" Odvrátila se.
"Zabil několik Nesmrtelných." Zarazila jsem se.
"To je tak silný,"
"To ne. To oni byli nepřipraveni a nečestně zabiti."
"Oni,myslíš jako.." Nedokázala jsem větu dopovědět,ale domyslela jsem si to. Zřejmě měla ny mysli svoje přátelé, o které tragicky přišla. Vzpomínala jsem na minulost.


..."Kikyo, tví přátelé jsou mrtví." Tahle slova zazněla z úst paní Monado.
"Jak se to stalo?"
"Zřejmě je někdo napadl."
"Našli vraha?"
"Bohužel ne."
"Takže je stále na svobodě?" Měla jsem pocit,že zatínala pěsti.
"Kikyo,kam chceš jít?"
"Do svého pokoje. Chci být sama."


Jako právě teď mi připadalo,že její smutek vyplaval na povrch.
"Ty jsi mu neodpustila,že?"
"Chytím ho a dostanu z něj přiznání." Myslela to smrtelně vážně.



Kikyo,dcera Nesmrtelných 17

17. června 2012 v 11:36 | Linda
Ocitly jsme se na místě. Planeta Eternal se moc od té naší nelišila.
"Tak už mi vysvětlíš,jakého zločince tu budeme hledat?" nedala jsem se odbýt. Kikyo vytáhla papír a ukázala mi jej. Na něj se rýsoval obraz mladého muže.
"Kdo je to?"
"Suboshi Amimara."
"Vždyť je tak mladý. On snad ani nemůže být zločinec."
"To se pleteš. I v tomhle světě jsou daleko mladší zločinci."
"To je fakt,ale kde začneme?"
"Nejdřív se tu porozhlédneme,abychom věděly,kde co je." Udělaly jsme to. Klid,který byl cítit v atmosféře, mě trochu znervozňoval. Netušila jsem proč a dívala se na fotografii Sumiboshiho. Nepřipadal mi jako nebezpečný zločinec,ale jak se říká,tak zdání často klame. Zakručelo mi v břiše.
"Kikyo,nemůžeme se jít někam najíst? Mám hlad."
"Já taky."
"Nevidíš nějákou restauraci?"
"Támhle nějáká stojí." Zahalené pláštěm jsme vešly dovnitř. Naštěstí jsme nestrhly žádnou pozornost. Sedly jsme si k malému stolku v rohu. Vzala jsem si do ruky objednací lístek a začetla se. Neměla jsem na nic z toho chuť.
"Vždyť tady mají skoro samou zeleninu."
"Tady na planetě jsou většinou obyvatelé vegetariáni."
"Proč?"
"Chtějí žít zdravě. Přesně jinak nevím. Všechno,co vytvoří, má velký úspěch. Zajímají se o kulturu, umění a hudbu. Mám takový pocit,že někteří jsou i malíři."
"To by bylo pochopitelné."
"Jistě."
"Už víš,co si objednáš?"
"Něco,tak akorát. Co si myslíš o rabím salátu?"
"Rybí salát? To já radši bramborový salát."
"Vážně? Tak už vím,co nakonec objednáme." Zavolala číšníka.
"Objednáme si bramborový salát s rybou." Proč mě to hned nenapadlo.
"A je to vyřešené."
"Počkat, oni tu něco takového mají?"
"Je to napsané úplně dole."
"Já si toho vážně nevšimla." Za chvíli nám donesli jídlo. Bylo výborné. Po něm jsme se chystaly odejít. Zaplatily jsme a vyšly ven. To jsem,ale nečekala,co tam na nás čekalo.

Kikyo, dcera Nesmrtelných 16

16. června 2012 v 21:00 | Linda

Kikyo celou tu dobu nepustila knihu z ruky. Nečetla si jí a ani s ní nelistovala. Nejspíše stále myslela na to,co se stalo s Akari. Abych řekla pravdu, bylo mi z toho dost úzko. Smrtelní se mi zdáli jako chudáci na rozdíl od Nesmrtelných. Byli loveni pořád tou stejnou osobou a to Kikyo. Nevím,co bych si o tom měla myslet,ale prostě bych si přála vědět,kdo je pořád posílá. Podívala jsem se na ní a zeptala se jí:
"Kikyo?" Podívala se na mě. Vzhledem k situaci opět nasadila ten nečitelný výraz.
"Co potřebuješ?"
"Kam teď jedeme?"
"Na planetu ETERNAL."
"Eternal? To je planeta,která patří Pozůstalým a Vylepšeným,ne?"
"Přesně tak. Bůhví,kdo tam na nás může čekat"
"To je fakt,ale Kikyo,co bude s Akari?"
"Nějak to přežije."
"Nestane se jí nic?"
"Ne,nemělo by. Ona to zvládne. Není třeba se o ní teď bavit." Příjezd na planetu, mi umožnil nový pohled na svět. Je načase,abych začala s vysvětlováním.



...Eternal je velice vzácná a proslulá planeta. Nejvíce se tam rozvijí literární tvorba, umění a kultura. Lidé na ní jsou spokojeni a to není všechno nesněží tam. Pouze prší a svítí sluníčko. Pozůstalí a Vylepšení jsou mírumilovní lidé,které když něco chytne,tak už to nepustí....




Vystoupily jsme transportu. Všude na každém rohu to vypadala něčím výjimečně. Spoustu vysokých domů s deseti okny, dřevěné dveře a my dvě v podivných pláštích.
"Kikyo?"
"No?"
"Budeme hledat přístřešek,nebo nějakého známého?"
"Ani jednoho. Budeme hledat zločince." Zděsila jsem se.
"Zločince? Nebezpečného? Ozbrojeného?"
"Možná."
"Proč?"
"Potřebujeme peníze a informace."
"Nemusíme zacházet,tak daleko."
"Musíme."
"Nemohla bys mi to alespoň všechno vysvětlit?"
"Neříkala jsem ti to už několikrát?"
"Co?"
"Že až budeme větší, dopadneme nějakého zločince." Vzpomněla jsem si. Tehdy jsem s tím nápadem přišla já. Moje přítelkyně trvala na tom,že mi brzy všechno vysvětlí. Jenomže,kdy to bude?





Kikyo,dcera Nesmrtelných 15

15. června 2012 v 22:47 | Linda
Brzy našla knihu,kterou hledala. Musela jsem si oddechnout. Tolik jsme se o ní bála, i když Akari řekla,že to zvládne.
"Kikyo,cítíš se v pohodě?"
"Zajisté."
"Co je to za knihu,kterou držíš?"
"Tohle je kniha zvaná Bakemono."
"Příšera? Kdo by vymýšlel něco takového?"
"Co já vím."
"Jenže,co v ní chceš hledat?"
"Víš,proč jsem se ptala na ty legendy? Na světě existuje spoustu druhů příšer. Je možné,že mezi ně patří i Smrtelní."
"To je pravda." Zalistovala a řekla:
"Hned jsme u vás,Akari. Můžu si vypůjčit tu knihu?"
"To není problém." odvětila.
"Fajn. Teď ještě budu muset zvládnout cestu zpět." usmála se a už se vznášela pryč. Netrvalo dlouho a ocitla se přede mnou v plné kráse.
"Kikyo."
"Kameko,pojď na chvíli ze mnou."
"Dobře." Něco se změnilo. Její úsměv zmizel. Místo toho jej nahradil nečitelný výraz plný chladu a bez soucitu.
"Akari, ty jsi mi říkala,že nevíš,kdo Smrtelní jsou,že?"
"Ano."
"Jaktože o nich máte záznamy?" Nechápala jsem o čem to mluví,ale uviděla jsem,jak znejistila. Prozradily jí kapičky potu.
"To je.."
"Ty jsi mi lhala,že? Ldyž ten Smrtelný mluvil o zrádci, myslel tebe, že?"
"Vždyť řekl Nesmrtelný a to by byl někdo z tvých lidí,ne?"
"Nožná."
"Tak proč já?"
"Mohla bych podoknout,že jsi Smrtelná i Nesmrtelná zároveň."
"Jak to myslíš?"
"Tehdy,když byl tvá rodiny zajata, byl nejspíše tenhle důvod."
"To přece.."
"Já to řešit nebudu. Ale tu knihu si půjčím. Někdy ti jí vrátím. Kameko,pojďme." Odešla. Nevěděla jsem,co mám dělat. Akari dodala:
"Počkej,Kikyo." Zůstala stát.
"Možná,že máš pravdu,ale na jednou věc jsem nezapomněla;stála jsme kamarádky. Teď i tehdy."
"To je asi pravda,ale nemělas mi lhát." Měla jsem takový pocit,že se z nich staly nepřítelkyně. Netušila jsem,co si Kikyo myslí,ale měla jsem pocit,že povinnosti jsou důležitější,než její pocity.

Kikyo,dcera Nesmrtelných 14

14. června 2012 v 21:51 | Linda
Chtěla jsem vědět,co to je. Musela jsem je varovat.
"Hej,vy dvě! Okamžitě přestaňte!" Podívaly se na mě.
"Co se děje?" zeptala se mě Akari.
"Nech mě s Kikyo promluvit." Odstrčila jsem ji.
"Kikyo!"
"Co šílíš?"
"Za tebou je nějáká příšera."
"Příšera? O čem to mluvíš?" Jenže jakmile se otočila, uviděla to,co nečekala. Koukaly na ní rudé oči. Nenávistně. Temně a nepřátelsky.Oba dva si měřili svého nepřítele. Tedy dokud nezaútočil na Kikyo.
"Kikyo!" zavolala jsem na ni.
"Uklidni se." tišila mě Akari. "Důvěřuj jí trochu." Obě dva jsme se staly svědky události. Kikyo ho tiše pozorovala.
"Řekni mi,jsi Smrtelný?"
"To si piš,že jsem."
"Co tu pohledáváš? Nemyslela jsem si,že bych tu na někoho takového mohla narazit."
"Ty budeš zase Nesmrtelná."
"Jak jsi to poznal?"
"Jde z tebe cítit taková síla."
"Přišel jsi mě zabít?"
"To si piš. Ovládneme tenhle svět."
"Neovládnete. To nedovolím."
"Proto jsi naší překážkou."
"Zajímavé. Jsi první,který to řekl. Jenže já nejsem hloupá,abych se nechala zničit."
"To se uvidí." I když se mu vyhýbala, v jednu chvíli před ním prchala a zároveň se vznášela. Určitě se snažila nic nepoškodit.
"Bože. To jsem nepotřebovala. Musím tu knihu najít." říkala si Kikyo v duchu.
"Co se stalo? Utíkáš?"
"To leda ve snu." Chtěla ho zahnat na otevřené prostranství. Pak se teprve zastavila.
"Teď se všechno rozhodne."
"Připrav se,Nesmrtelná."
"Na to je ještě brzy." Boj začal. Smrtelný útočil prudce, nečekaně a rychle. Naopak Kikyo útočila obratně, elegantně a přesně.
"Už bychom to měli ukončit."
"Nemám proti tomu námitky." Připravili se. On vytvořil rudou kouli nad svou hlavou a ona bílé kuličky. Zvolali:
"Krvavá koupel!"
"Sněhová vánice!" Bum tam, bum sem. Netrvalo dlouho a jeho její útok zasáhl.
"Je konec."
"Opravdu jsi silná,Kikyo."
"Jak můžeš znát mé jméno?"¨
"Všichni ti lžou. Mezi Nesmrtelnými je zrádce."
"Cože?"
"Zkus ho najít." Na konci zůstala strnule stát.

Kikyo,dcera Nesmrtelných 13

14. června 2012 v 21:28 | Linda
Viděla jsem, že se Kikyo rozhlížela. Vznášela se mezi regály s knihami. Byla tam tma,jak v pytli, i když cestu ozařovaly lucerny se svíčkami.Zeptala jsem se :
"Kikyo, našla jsi to?"
"Ještě ne,Kameko."
"Co vlastně hledáš?"
"Knihovna je vždy označená nápisy,že?"
"No?"
"Zkus najít nápis DĚJINY." Hledala jsem očima,což bylo dost obtížné.Brzy jsem to našla a upozornila jí.
"Kikyo,běž rovně a pak doprava.Myslím,že jsem to tam viděla."
"Fakt?"
"Věř mi."
"No,zkusím to."Dala na mou radu a poslechla.Slyšela jsem,jak říkala:
"Teď už stačí pouze najít správnou knihu."
"Víš,jak se jmenuje?" podotkla jsem.
"Ani ne. Bude to spíš o náhodě."
"Jen mi neříkej,že to budeš muset všechno přečíst."
"To pochybuju. Můžeš mi zavolat Akari?" Udělala jsem to a pak zůstala zticha.
"Jsem tady. Co potřebuješ?"
"Znáš nějákou legendu o příšerách?"
"Příšerách? Proč se na to ptáš?"
"Jen bych to chtěla vědět."
"Nech mě přemýšlet. Když jsem byla malá,tak jsem slýchala legendu o Akego."
"Akego?"
"Neznáš?"
"Něco mi to říká."
"Akego byl démon,který na sebe bral podobu někoho váženého a slavného. Když se na to přišlo, šlo po něm a brzy byl dopaden. Pak mu byla sťata hlava,ale zemřelo při tom nejméně 10 lidí."
"Je tu o tom nějáká kniha?"
"Myslím,že ano. Tuším,že se jmenuje "DÉMONI." Došlo mi,že Kikyo nějspíše hledá knihu,která by vystihovala to,co potřebovala.
"Mám to." Listovala,tak rychle,že jsem to sotva stíhala.
"Znáš další?"
"Pak Akuma."
"To je o čem?"
"Démo,který byl laskavý. Pomáhal dětem,ale ostatní se ho báli.
"Znáš Mekuru?"
"Ano." Přemýšlela jsem. Obě dvě vyjmenovávaly spoutu jmen legend,které jsem neznala. Obě dvě do toho byly příliš ponořené,než aby si toho všimli. Rudé oči vynořující se ze tmy. To neznamenalo nic dobrého.

Kikyo,dcera Nesmrtelných 12

12. června 2012 v 18:33 | Linda
Pokračovalo to. Nemohla jsem od toho odtrhnout oči. Nechtěla jsem přijít ani o moment. Viděla jsem,že Akari to taky sledovala. Musela jsem se jí zeptat.
"Slečno Akari,kde jste se s Kikyo znovu potkaly?"
"Nemusíš se mnou mluvit formálně. Říkej mi prostě Akari."
"Dobře."
"Tak kde jsme se znovu potkaly? Nech mě přemýšlet." Čekala jsem a pozorně jsme si ji prohlédla. Měla krásné fialové vlasy svázané do velkého drdolu ozdobeného s květinou, na sobě velice drahé šaty. Tušila jsem,že budou z hedvábí. Připomínaly prostě tradiční kimeno. Na nohou měla vysoké boty.
"Už vím."
"No?"
"Bylo to minulý rok asi na jaře."
"Fakt? Kolikátého?"
"Myslím,že přesně 21. března."
"Na jarní rovnodenost?"
"Jakápak náhoda. Tehdy jsem si myslela,že jsem se spletla. Potkaly jsme se totiž na trhu."
"To je ohromné."
"Ani bych neřekla."
"Proč?"
"Jen vydrž. Řeknu ti celý příběh od začátku." A tak Akari začala vyprávět a já bedlivě poslouchala:


Bylo to tak překvapivé a nečekané setkání,že se tomu dnes musím smát. Šla jsem normálně nakupovat. Po tom incidentu mě i mé rodině Kikyo zařídila nový domov. Mám na mysli tenhle dům a ještě jiný v jiném městě. Na trhu bylo jako obvykle strašně moc lidí. Potřebovala jsem vajíčka, rýži atd. Postavila jsem se do fronty a pak jsem ji uviděla. Všimla jsem si dívky s pláštěm, ze kterého trčely zlaté vlasy.
"Blond vlasy? Není zvykem,že tu je má někdo takový." říkala jsem si a uslyšela jsem její hlas.
"Mnohokrát vám děkuji."
"Počkej." řekla jsem a prodírala se davem,abych ji zastavila. Chtěla jsem se ujistit. Vajíčka a rýži jsem neměla. Když jsem se dostala ven, těžce jsem oddechovala.
"Jste v pořádku?" zeptal se mě hlas. Byla to ona. Podala mi ruku a pomohla mi vstát. "Neměla byste se tady jen tak prodírat davem."
"Jsi Kikyo?" vyhrkla jsem. Podívala se na mě překvapeně.
"To jsem. Vy jste jistě Akari,že?"
"Ty si mě pamatuješ?"
"Je dobré si pamatovat na opláku člověka,který si tě uchová v paměti. Proč jste mě,ale hledala?"
"Chtěla jsem vědět,jestli to jsi ty. Nestačila jsem ti tehdy za to moc poděkovat."
"Už jste mi poděkovala."
"To nebylo poděkování. Zapomněla jsem koupit vajíčka,takže ti nemůžu nic dát."
"Žádný strach. Vemte si klidně ode mě. Stejně jich mám trochu moc."
"Dobře." Začaly jsme se procházet.
"Mimochodem,co tu děláš?"
"Potřebovala jsem jenom nakoupit. Vajíčka na téhle planetě jsou nejlepší."
"To jsi ráčila cestu jenom kvůli tomu?"
"Samozřejmě,že ne. Možná jsem vás chtěla jenom přijet navštívit."
"Opravdu?"
"Možná."
"To nebyla odpověď."
"Když myslíte." Cestou jsem jí vyprávěla všechno možné. Nevím,jestli vůbec poslouchala,ale prostě když jsem si s ní povídala, bylo mi lépe. A tak to skončilo...



Zdálo se mi to jako hezký příběh.
"To mi Kikyo nevyprávěla."
"Říkala,že kdyby ti vyprávěla každou příhodu, byla bys pak moc zvědavá."
"To není pravda."
"Možná,ale ona si nikdy na nic nestěžovala. Je silná a brání slabé. Bylo by dobré být jako ona."
"To jo. Akari, podívej!" zvolala jsem. Kikyo se ocitla skoro na konci. Stále chyběl ještě kousek,ale byla už blízko. Zanedlouho dorazila na místo. Musela jsem vyskočit radostí a zeptala se jí:
"Kikyo, není ti nic?"
"Ne. Akari, musela jsi jí ten příběh vyprávět?"
"Promiň,Kikyo. Jenže ona by mi nedala pokoj." omlouvala se Akari.
"To nic,ale nezapomeňte,že vás slyším." Přidala jsem se:
"Budeš už brzy zpátky,že?"
"Důvěřuj mi trochu. Už jenom najdu tu knihu." Jako knihu Kikyo hledala?

Kikyo,dcera Nesmrtelných 11

11. června 2012 v 22:08 | Linda
Knihovna byla neuvěřitelná. Dveře dovnitř byly celé modré a rámy pozlacené. Nevěděla jsem,kam s očima.
"Tohle je knihovna,Akari?"
"Ano,Kyoko."
"Asi bych měla jít první. Směla bych se zeptat,jak je to daleko?"
"Nejméně 500 metrů."
"Máte rozhodně rozlehlou knihovnu."
"Proti nepřátelům."
"Tak to bude výzva. Měly byste tu radši zůstat." Naléhala jsem:
"Ale vždyť jsi říkala,že půjdeme s tebou."
"To ano,ale vzdálenost odtud je 500 metrů. Musíš počítat pasti, vás dvě a jeden východ. Kdoví,co je v samotné knihovně."
"Takže se bude riskovat."
"Přesně tak. Tady budete v bezpečí."
"Jenže já mám taky nějáké schopnosti."
"To je pravda,ale ty se teď nehodí. Nemůžeš mě dovnitř přemístit,když nevíš,jak to vevniř vypadá."
"No jo." Ještě jsem nemluvila o sobě,že?


....Mojí schopností je přemísťovat se z místa na místo. Jde to i do minulosti či budoucnosti,ale musím především vědět,jak to vypadá uvnitř, jinak je moje schopnost na houby.


"Tak já jdu."
"Buď opatrná." řekla Akari.
"Ale jak budeme vědět,kde jsi?" Kikyo si kvůli mně povzdechla. Něco mi dala do ruky.
"Co je to?"
"Je to naušnice. Dej si jí do ucha a pak uvidíš můj obraz,ale dokonce mě i uslyšíš."
"Fakt?"
"Díky bohu za dnešní technologii,Kameko."
"To jo."
"Necháš mě tedy už jít?" Přikývla jsem.
"Jdu na to." Tehdy,když zachránila Akari, použila něco jako bílou stuhu jako právě teď. Ovinula jí kolem sebe a začala se vznášet. Jakmile se dveře knihovna otevřely, dala se do pohybu. Teď už bylo pouze na ni,co udělá. Viděla jsem,že se vznáší prosvětlenou chodbou. Zatím se nic nedělo. To bohužel netrvalo dlouho. Ze všech stran vystřelily šípy, z podlahy meče a z různých dekorací jehly. Vyhýbala se jím bez problémů,ale na jak dlouho? Plná napětí jsem čekala,co se stane dál a říkala si:
"Zvládne to?"

Kikyo,dcera Nesmrtených 10

10. června 2012 v 8:00 | Linda

Děláš si legraci?" To byla první věta,kterou ze sebe Akari jako první vypustila. Nestačila jsem se jí divit. Věc, o kterou Kikyo žádala, byla trochu podivná.
"To myslíš vážně?"
"Samozřejmě."
"Ty chceš,abych tě nechala vstoupit do mé rodinné knihovny, v které ještě nikdo nebyl a v které je snad milion pastí?"
"Přesně tak."
"Ještě nikdo mě nepožádal o nic tak bláznivého. Smím slyšet důvod proč?" Zaváhala jsem. Nepřišlo mi rozumné ptát se na důvod,protože pod ním se skrývaly její pocity.
"Bojovala jsem se Smrtelným a zmařila lidský život člověk,který jím byl ovládán a nedokázala jsem jej zachránit. Vymazala jsem vzpomínky i malému dítěti,který má celý život před sebou. Potřebuju nutně najít něco,co by mi řeklo,jak mohu zničit Smrtelné a všechny ochránit."
"Tohle jsem od tebe ještě neslyšela,ale bude to asi vážně,že? V tom případě pojď za mnou."
"Díky."
"Zatím neděkuj. Tehdy jsi mě zachránila. Ber to jako splacení dluhu." Asi se ptáte, o čem to mluví. Asi bych se do toho neměla plést,ale řeknu vám detaily:




...Před dvěma lety byla rodina Akari křivě obviněna z něčeho,co neudělala. Zlý klan se jménem Hiroshi je všechny přivedli na náměstí,aby na ně lidé viděli. Chtěli je všechny zabít,což nebylo správné. Už to vypadalo, že to bude konec,ale když vzali do rukou meč a chtěli je zabít, odněkud se objevil plamen,který danou zbraň ohřál a v rukách dotyčného, vzplála. Rodina Akari se podívala tím směrem stejně jako klan Hiroshi, Při otázce,kdo je to, se před nimi objevila postava v plášti. Nelíbilo se jí to kruté zacházení a chtěla ukázat spravedlnost. Myslím,že to znělo asi takhle:



"Kdo je to?"
"Nikdy bych nečekala,že za tím budete zrovna vy."
"Ukaž se." Postava vyšla na světlo.
"Kdo ti dovolil promluvit?"
"Nikdo. Odpad jako vy, si nemá právo říkat lidé."
"Budeš potrestán. Za tvou opovážlivost se platí životem."
"K smíchu. Nejdřív obviníte nevinné lidi a pak vyhrožujete."
"Zaútočte!" Na neznámého bylo spoustu lidí.
"Donutím vás zaplatit." Máchl rukou a všechny dané odfoukl. Mžete jenom hádat,kdo to byl. Pod pláštěm se schovávala Kikyo. Plášť zmizel a přede všemi stála zlatovlasá dívka. Krásná a spravedlivá.
"Vždyť je to jenom holka. Na ni!" Podívala se na obě strany. Akari zavolala:
"Pozor!"
"Žádné strachy. Vinné smetu ze své cesty." Kolem ní se rozprostřela něco jako bílá stuha. Zvedla ruku a připravila se:
"Ti,jež stojí v mé cestě, ztrestám." Svou silou klan porazila a osvobodila rodinu Akari.
"Jste v pořádku?" zeptala se Kikyo.
"Nic mi není,"
"To je dobře."
"Kdo jsi? Podle toho,jak se na tebe dívám, bych řekla,že nejsi odtud."
"Přesně tak. Ten klan vás už nikdy nenapadne. O to se postarám."
"Jaké je tvé jméno?"
"Kikyo."
Než jsem se nadála,stály jsme u knihovny. "Tak pojďme." Zábava teprve začíná,ale vyvázneme z toho živé? To se ještě uvidí.

Kikyo,dcera Nesmrtelných 9

9. června 2012 v 21:15 | Linda

Uviděla jsem siluetu ženy. Její hlas byl příjemný a vypadala docela hezky. Bylo jí asi pouze o pár let víc,než mně a Kikyo. Hned mě napadlo,že to bude majitelka domu.
"Naše paní."
"Hned přestaňte. Kdo vám nařídil,abyste hned začali dělat povyk?"
"Omlouváme se."
"Tohle zvládnu sama. Ty dívky pro nás nejsou žádným nebezpečím."
"Ale.."
"Vraťte se prosím na svá místa. Pokud se něco stane,tak vás zavolám."
"Rozumíme." Muži zmizeli z dohledu hned,jakmile to řekla. Pak se otočila k nám.
"Jsou hluční,ale doufám,že jim odpustíš. Ale vážně bych nečekala,že mě přijdeš navštívit,Kikyo."
"Je to už nějaká doba,Akari."
"To je pravda. Ta dívka vedle tebe je Kameko,že?" Usmála se na mě.
"To je."
"Co tu tak stojíme. Pojď dovnitř. Je tam, větší soukromí."
"Vždy jsi byla na své hosty milá."
"Ale,nelichoť mi." Spolu s Kikyo jsem jí následovala. Brána se před nmi otevřela a já pak mohla vidět její dům. Byl neobyčejně dokonalý. Všude bylo plno sloupů z mramoru, střechu tvořily jako obvykle červené došky, okna měla černé křivé rány zakroucené jako kudrlinky. Podobaly se plotům. Dveře byly obrovské stejně jako brána,ale jen o něco menší. Vnitřek byl také prostorný. Hned při příchodu jste kráčeli po lesklém koberci. Na zemi se válely úplně stejně. Lišily se pouze barvou a tím,že byly srulované. Stěny zdobily mozaiky. Prostě přepych a luxus.
"Stále zde poskytuješ nocleh?"
"Musím se nějak živit. A co ty?"
"Mým rodičům se daří dobře a mě poměrně taky."
"Už jsem to slyšela. Prý jsi na cestě za splněním úkolu."
"Tak nějak. Zprávy se šíří rychle."
"Co ba to bylo za svět,kdyby to tak nebylo."
"To máš pravdu."
"Ještě jsem se nezeptala,proč. jsi sem přišla." Zastavily jsme se. Nebyla jsme si jistá,jestli Akari ví,co jsou to Smrtelní a pokud ne,tak jsem doufala,aby jí to připadalo jako pohádka. Čekala jsem pouze na to,co řekne Kikyo. Nakonec řekla tohle:
"Určitě jsi už slyšela o Smrtelných."
"Smrtelných? Co je to?" Myslela jsem,že se zasměju. Vážně o nich neslyšela.
"Takže o nich ještě nevíš."
|"Jsou to nějácí zlí lidé?"
"Dalo by se to tak říct. Chtějí ovládnout tuhle zemi a podrobit si všechny na tomto světě."
"To myslíš vážně? Není to trochu šílené?"
"To by se jevilo každému z nás,proto tě chci o něco požádat."
"O co?" Co by mohla Kikyo po Akari chtít?

KIkyo,dcera Nesmrtelných 8

8. června 2012 v 22:20 | Linda
Cestou jsme skoro vůbec spolu nemluvily.Kikyo nevypadala nějak nerozhodně.Chápala jsem to, protože to nebyl její první Smrtelný. Promluvila jsem :
" Kikyo, kam letíme tentokrát ?" Chvíli trvalo něž odpověděla.
" Jelikož jsme byli na planetě Xeros, tak se nejdříve vrátíme domů, abychom mohli podat zprávy."
" Dobře.Nerada se ptám, ale nebude ty) mrtvé obyvatele někdo potřebovat ?"
"Nebude.Opět žijí."
"Pokud zabijěš Smrtelného,tak všechny mrtvé životy se vratí k životu!!"
"To jsem něvěděla!"
"Tenhle svět je zvlaštní sám od sebe."
"No jo." V duchu jsem se radovala.Opět to byla ta stará Kikyo.Brzy jsme byly na místě.Zpátky doma.Hned jsme šly podat zprávy.
"Výborně,Kikyo. Odvedla jsi dobrou práci."
"Važím si vašich slov."
"Pokračuj dál."
"Rozumím." Odešly jsme. Řekla odpověď dřív, nešsem něco navrhla.
"Další je na řadě planeta UTAU." Je načase,abych to vysvětlila:

...Planeta UTAU se od té naší nachází asi 2,6 milionů světelných let. Je proslulá svou čistotou a klidem,ale také svými dovednostmi.Obyvatelé jsou Čistí.....

Nasedly jsme do transportu a vyrazily. Na planetě bylo opravdu překrásně. I když byla proslulá svým klidem,ve městech panovalo rušno.
"Kikyo,myslíš,že tu na ně opět narazíme?"
"Je to možné.Bude lepší se s novými lidmi neseznamovat."
" A kde tedy začneme?"
"Pamatuješ si na jméno Akari?"
"Něco mi to říká. Není to Čistá?"
Přesně.Akari je dívka,se kterou jsem se,seznámila.Měla by žít tady poblíž.Měly bychom jí požádat o nocleh."
"Víš vůbec,kde bydlí?" Vydaly jsme se k tomu nejkrásnějšímu domu v celém okolí.
"Co uděláme? Vtrhneme tam?"
"To by byla nezdvořilost. Ukážu ti příklad."Vzala do ruky kámen a hodila ho dovnitř.Nečekala jsem,že se někdo objeví.Bohužel jsem uslyšela hlasy:
"Kdo je tam? Co tu pohledáváte?" Rázem jsme byly obklíčeny nejméně 6 mužů. Začala jsem se trochu bát. I když jsme byly zahalené pláštěm,nohy se mi klepaly.
"Přišly jste ublížit naší paní?" Kikyo odpověděla:
"Přišla jsem vaší paní navštívit a požádat ji o laskavost."
"Ukaž te své tváře." Sundala jsem si kapuci.Čekali,až to udělá Kikyo. Když to udělala,její vlasy se odrazily od slunečních paprsků.Muži oněměli.
"Vaše jména."
"Kikyo.Kameko."dodala.
"Budu vám muset položit pár otázet."Jiný hlas odvětil:
"To nebude potřeba." Předevšemi se zjevil obrys ženy.
"Už je to dlouho,Kikyo."Jak to bude dál?

Kikyo,dcera Nesmrtelných 7

7. června 2012 v 22:49 | Linda
Požár byl obrovský. Alespoň tak mi to připadalo. Pospíšíly jsme si. Když jsme dorazily na místo, uviděly jsme tu hrůzu. Všichni útočníci leželi na zemi mrtví a Luko byl vystrašený.
"Co se tu stalo?" řekla Kikyo stroze. Nevěděla jsem,co mám říct,ale využila jsem své rychlosti a dostala se k němu.
"Co se tu stalo, Luko?" zeptala jsem se.
"Dědeček měl chtěl ochránit."
"A kde je teď?"
"Tam." Ukázal prstem do plamenů. I já jsem se všimla postavy. Černé, temné a kruté. Něco bylo jinak. Podle toho, jak byl Luka vystrašený, jsem musela usoudit,že jeho dědeček je buď mrtvý,nebo.. Slova se mi zasekla na jazyku. Nedokázala jsem je vyslovit. Postava vyšla na světlo.
"Není to..?"
"To je dědeček."
"Co je to s ním?" Na hlavě mu vstávaly rohy ostré jako břitva, z rukou mu trčely drápy, jeho tělo pokrývala chlupatá kůže a zároveň i srst a nkonec mu z pusy šly vidět dlouhé tesáky.
"Taková zrůda." Blížila se k nám. V tu chvíli se Kikyo postavila před nás.
"Kikyo."
"Držte se zpátky. Jak jsme si myslela. On je Smrtelný."
"Smrtelný? Cožpak jsou Smrtelní takové zrůdy?"
"Dalo by se to tak říct,ale někteří jsou pouze lidé se schopnostmi. To,že nezakročil při záchraně svého vnuka, mi přišlo podezřelé."
"Opravdu?"
"Stáhnětese,Kameko. Já se o něho postarám."
"Dobře. Pojďme,Luko." Přenesla jsem na bezpečné místo.
"Takže je to pravda. Připrav se na smrt,Smrtelný."
"Myslíš,že se tě bojím? Zapomínáš na to,že nejsem jenom Smrtelný."
"Nějáká síla z tebe proudí. To anoa,el nepleť si tu sílu se sou."
"Co tím myslíš?"
"Tvé divadýlko bylo velice zajímavé. Piřprav se."
"Jsi si jistá? Nezapomeň,žeLuka se dívá." Všechno jsme mohla slyšet. Podívala jsem se na chlapce. Už nebyl vyděšený. Právě naopak. Všechno sledoval.
"Luko, na to byses neměl dívat."
"Já chvi. Ona bude bojovat. Co když jí zabije?"
"Luko,takhle bys neměl přemýšlet." Pohladila jsme ho a doufala,že se Kikyo nic nestane.
"Zabiju tě a vezmu si tvou halvu jako trofej."
"Já se o svoje tělo s nikým dělit nebudu."
"Uvidíme." Oba dva se pustili do boje. Jejich síla byla neuvěřitelná. Nikdy jsem neviděla,že by se Kikyo pohnula z místa. Nějspíše ho nechtěla nechat se k nám přiblížit. Nakonec ho porazila. Poprvé jsem na jejích rukách viděla krev. Odvela Luka do sirotčince a vymazala mu paměť.
"Kikyo,je správné ho tu nechat?"
"Je to lepší,než ho brát s sebou. Nebude si nic pamatovat. To,že měl dědečka, bude zapomenuto."
"Není to pro něj kruté?"
"Je to pro něj záchrana. Při nejhorším jsem mu připravila falešné vzpomínky,ale jeho pravé vzpomínky se mu nevrátí. Nikdy."
"To je příliš kruté." Neodpověděla. Netuším,co Kikyo v tu chvíli cítila,ale muselo jí to lámat srdce,když to dělala. Bylo načase opustit tuto planetu.

Kikyo,dcera Nesmrtelných 6

6. června 2012 v 21:46 | Linda
Vyšla jsem ven,abych jí objala.
"Kikyo!" volala jsem a padla jí kolem krku.
"Byla jsi skvělá!"
"Nenazývala bych to tak." Nepřátelé se stále nemínili vzdát.
"Ještě nás neodepisujte." Kikyo se k nim otočila.
"Měli byste toho už nechat,nebo si ublížíte."
"Žádný takový. Nenecháme se zahanbit ženou.""
"Vaše čest je pro vás důležitější,než váš život?"
"Přesně tak." Na chvíli se mi zdálo,že se rozhodovala mezi tím,so musí udělat a co nechce udělat. Nakonec odsekla:
"Dělejte si,co chcete. Já už s vámi bojovat nebudu."
"Cože?"
"Nemám to už zapotřebí." Dosi mě to překvapilo a nechápala jsem to. Zeptala jsem se jí:
"To myslíš vážně,Kikyo?"
"Samozřejmě. Pouze jsem se bránila. Lidé,kteří upřednostňují čest před svým vlastním životem, by se nad sebou měli zamyslet."
"Ty nás nezabiješ?" Vysvětlila jim.
"Nejsem tu od toho,abych brala druhým život. Mám tady svou vlastní práci. Pokud vás tady ještě objevím,jak děláte neplechy, tak si mě nepřejte." Usmála jsem se. Kikyo šla k Lukovi a jeho dědečkovi.
"Jste v pořádku?"
"Slečno,vy jste neuvěřitelná." radoval se chlapec.
"Kameko,pojďme."
"Kam?"
"Je načase vyrazit dál. Nemůžeme tady zůstat."
"Ale mě se tu začalo líbit." Nedokázala jsem schovat údiv,když svým útočníkům pomohla vstát a ošetřila je. Moýná to bylo proto,že nebyli doopravdy zlí. Brzy jsme se s Lukou a jeho dědečkem museli rozloučit. Už jim nehrozilo žádné nebezpečí. Jenomže to jsme se spletly. Večer,když jsme byli uprostřed cesty, jsem uviděly požár. To nás přimělo vrátit se zpátky.

Kikyo,dcera Nesmrtelných 5

5. června 2012 v 18:25 | Linda
Uviděla jsem to. Spolu jsme se dívaly na kluky,kteří jeli kolem. Mířili sem. To bylo jisté. Poznaly jsme,kdo to je. Byli to ti kluci,co ztloukli Luka. Nelíbilo se mi to. Bála jsem se. Neuměla jsem zůstat v klidu. Jenže ona mě uklidnila.
"Neboj se." Zastavili se. Byli na místě. Starý pán se modlil:
"Prosím,ať Bůh stojí při nás."
"Dědečku,já se bojím." ozval se Luka a tulil se k němu.
"Co budeme dělat?"¨ Čekala jsem na odpověď.
"Kikyo."
"Hlavně se uklidni. Budu jim muset opět vysvětlit,že tady nemají,co pohledávat."
"Buď opatrná."
"Budu. Pokud se něco staen,přenes ty dva na bezpečné místo. Nemůžeme si dovolit riskovat něčí životy."
"Dobře." Pak vyšla ven. Napětí bylo neuvěřitelné. Bála jsem se o ni.
"Vydej nám toho kluka s tím dědkem."
"Jaký je váš důvod přijít sem a narušit poklidný život lesních tvorů?"
"Hej,je to ona?" zeptal se dospělý muž jednoho z té trojice.
"Jo."
"Jací zbabělci jste. Coapk se neumíte postavit sami?"
"Co jsi to řekla, ty ošklivko?"
"Dávejte si pozor na pusu,jestli o ni nechcete přijít."
"Ty mě budeš poučovat? Jen počkej" Se svým strojem si to namířil na Kikyo. Nevypadalo to dobře. Chtěla jsem vykřiknout,ale tím bych se pouze prozradila.
"Zemři!"
"Jaká hloupost." Stroj se rozbil na čtvrtky. Muž dopadl s klukem na zem.
"Cos to teď udělala?"
"Říkala jsem,že byste si měli dávat pozor." Bylo to tak rychlé,že jsem to nepostřehla. Starý muž s Lukou se na to dívali také.
"Ty jsi monstrum."¨
"Stavíte se na stranu těch,kteří ubližují slabším? Taková nestydatost." Další stroje se na ni řítily a ona je všechny zničila. Ani se nepohnula z místa, Její útoky byly rychlé a přímé. Na to nepotřebovala používat ani svou sílu. Byla dobře vycvičená. Sledoavala jsem to dál.
"Už máte dost?" Ten dospělý muž se snažil s tím klukem postavit." Vidím,že ještě ne. Vám je zapotřebí dát trochu větší lekci."
"Nedovolíme ti,abys nás jen tak porazila."
"Řekla jsem,že pokud vás tu ještě nachytám, nebudu mít s vámi slitování. Věřte mi,že nahněvanou jste mě ještě neviděli." Už jsem myslela,že jim něco udělá,ale ona pouze počkala až na ní půjdou a budou chtít útočit pěstmi. Vyhnula se jim a pořádně je praštila. Vyhrála.

Kikyo,dcera Nesmrtelných 4

5. června 2012 v 18:03 | Linda
Zůstaly jsme přes noc. Nedokázala jsme usnout. Kikyo,myslím,že taky. Měsíc svítil vysoko na obloze a noc zahalila všechno do tmy. Zkusila jsem na Kikyo promluvit.
"Kikyo,posloucháš mě?" Byla jsem překvapená svým šepotem. Čekala jsem,že otevře oči. To ona,ale neudělala. Jenom promluvila:
"Slyším tě. Chceš mi něco říct?"
"No,tak trochu. Co uděláme,až najdeme Smrtelné?"
"Zničíme je."
"Ale nejsou lidé jako my? Nemohli bychom je prostě přesvědčit?"
"Když by to bylo,tak jednoduché,už bych to dávno udělalaa,ale Smrtelní neudělají nikdy nic dobrého."
"Nenávidíš je?" Chvíli neodpověděla,ale dočkala jsem se neutrální odpovědi.
"Není to tak,že bych je nenáviděla,ale prostě jsou zlí a nebezpeční."
"Takže takhle to cítítš." Ještě jsem to neřekla,ale Kikyo před 7 lety ztratila kvůli Smrtelným spoustu přátel. Nedokázala je nenávidět,ale svůj smutek si udržela v sobě. Její ledový klid a vyrovnanost jsou toho dúkazem. Kikyo nikdy neplakala kvůli tomu,že by jí bylo smutno nebo,že by se cítila slabá, plakala kvůli jiným. Nastalo ráno. Cítila jsem svěží vánek a ticho. Otevřelaj sem oči a rozhlédla se kolem. Všichni byli pryč, tedy kromě starého muže. Vstala jsem a chtěla jít ty dva hledatmale jakmile jsem se podívala z okna,zavalil mě pocit bezpečí. Kikyo držela Luka za ruku a povídala si s ním.
"Luko, žiješ tu s dědečkem sám?"
"Ano."
"A nevadí ti to?"
"Ani ne. Je tu spoustu kytiček a ptáčků. Každý den je zábavný."
"Chápu." Uslyšela jsem zakručení v jeho břiše a zavolala na ně:
"Dobré ráno,Kikyo!"
"Dobré ráno,Kameko. Luko,myslím,že bychom se měli jít najíst. Co říkáš?"
"Hm." Později jsme šly na trh nakoupit. Potřebovaly jsme nějáké jídlo. Koupilo se jenom maso a chléb. Zbytek nebyl potřeba. Vrátily jsme se brzy. Já jsem šla uvařit vodu,abych mohla udělat polévku.
"Kikyo,je lepší houbová nebo zeleninová polévka?"
"Asi houbová. Venku v lese je spoustu hub,takže tím ušetříme práci."
"Dobře." Vaření jí nikdy nedělalo problém. Musela jsem sledovat její zručnost. Krájela brambory za zehrady, Stejně tak mrkev, maso a chléb. Všechno vapadalo perfektně. Usmažila brokolici s masem a bramborami, dochucovala moji polévku mrkví a nechala vyit teplý čaj. Ve vaření byla vždycky lepš,prtoo jsem se vždy raději starala o zahradu. Zanedlouho se hodovalo.
"Páni. To je opravdová dobrota. Jsi skvělá kuchařka!" zvolal jsem na svou přítelkyni.
"Já neudělala nic. Stačí děkovat za tu výbornou úrodu."
"Ta dívka má pravdu. Už dlouho jsem nejedl nic tak vynikajícího." smál se tarý muž a Luka s překvapením taky. Po jídle se mi nechtělo nic dělat.
"Jsem plná."
"Kameko,ty bys vždycky jenom jedla."
"Já za to nemůžu. Moc dobře vaříš."
"To není moje zásluha."
"Nemůžeš to alespoň jednou přiznat?"
"Ne,dokud to není moje práce." Povzdechla jsem si. Je na sebe vždy tak tvrdá. To bych nezvládla. Chtěa jsem se ještě něco zeptat,ale všimla jsem si,že se soustředila na něco venku. Vstala jsem a podívala se taky.

Kikyo,dcera Nesmrtelných 3

3. června 2012 v 12:00 | Linda
..Neváhaly jsme a vydaly se rychle za hlasem. Na rohu jsme uvidělyněco strašného. Trojice přibližně desetiletých kluků bila malého nebohého osmiletého chlapce. Muselaj sem to jít zastavit. Kikyo udělala krok přede mnou. Netušilaj sme,co chce dělat. Promluvila:
"Vy tam, okamžitě toho chlapce nechte." Jeden z tý trojice na ní vykřikl:
"Nepleť se do toho, bábo." Tohle se mi nelíbilo. Myslela jsem,že Kikyo rozzuří,ale ona zůstala klidná.
"Nevím,jakým způsobem si mě dovoluješ urážet,ale varuju tě, dávej si pozor na pusu."
"Nebo co? Zmlátíte mě?"
"S takovou zbytečností jako jsi ty, bych si těžko dokázala zašpinit ruce."
"Zbytečností? Co si to dovoluješ?" Snažil se jí kopnout, bouchnout. Cokoliv,ale nepovedlo se mu to. Byla Rychlejší a udělila mu jednu ránu do břicha. Kluk se rozkašlal."
"Ty.."
"Ještě jednou se tu ukažte a budete toho hořce litovat. Příště s vámi nebudu mít slitování." Trojice se dala rychle na útěk. Kikyo přistoupila blíž k chlapci. Určitě se jí bál.
"Jsi v pořádku?" Bylo to vidět. Bránil se rukama. "Neboj se, nic ti něudělám." Pochopil a nechal si pomoct vstát na nohy. Dost mě to překvapilo. Myslela jsem,že řekne něco jako "prosím,nezabíjejte mě. Vzhled může kdykoliv klamat.
"Mohu slyšet tvoje jméno?"
"Luka."
"Tak,Luko,smím se zeptat,kde máš domov?"
"Tam." Chlapec ukázal na malou chalupu.
"Tak pojďme." Zeptala jsme se jí:
"To půjdeme do té chalupy?"
"Máš nějáký jiný nápad? Nemůžeme toho chlapce nechat tady samotného."
"To je sice pravda,ale kvůli tomu jsme sem nepřišly."
"Kameko,možná se od něj něco dozvíme. Přemýšle j nad tím." Měly pravdu. Nakonec jsme souhlasila.
"No tak dobře." Vyšly jsme kopec a zaklepaly na chalupu. Bylo otevřeno.
"Dědečku,omlouvám se!" volal chlapec a běžel do náruče svému dědečkovi. Spatřily jsme muže středního vzrůstu s milým úsměvem a šedivými vlasy. Na obličeji měl pár vrásek,jinak vypadal dost čile.
"Luko, nestalo se ti nic? Asi jsem tě neměl posílat do města."
"To nic. Ta paní mě zachránila." Otočil se smarem ke Kikyo.
"Slečno, velice vám děkuju za zachranu svého vnuka."
"Potěšení je na mé straně. Směly bych se zeptat,jestli nemáte nějáké problémy?" Starcova tvář posmutněla.
"Možná bych to něměl říkat,ale Luka ztratil oba rodiče. Žije tu pouze se mnou a já jsem už starý."
"Chápu." Podívalse na Luku.
"Myslím,že bude lepší,když půjdeš s nimi,Luko."
"Néé! Jáchci zůstat tady s tebou."
"Jenže tebe pořád bijí místní hoši a já tě nemohu bránit."
"Na tom nesejde." Bylo mi z toho do breku. Připadalo mi nemožné,aby se ti dva odloučili. Kikyo se ke mně otočila a pohlédla na mě. Chtěla,abych šla s ní ven před chalupu.
"Co budeme dělat,Kikyo? Vždyť ti dva se od sebe neodloučí."
"To není hlavní problém. Mám takový pocit,e by tady mohli bý Smrtelní."
"Něco se ti tu nelíbí?"
"Copak to necítíš?" Soustředila jsem se. Měla pravdu. Něco temného bylo ve vzduchu.
"Takže tu zlstaneme?"
"Prozatím. Když se tu Smrtelní objeví, budu je muset zničit."
ůJá tu tedy zůstanu s tebou." Tak jsme se rozhodla. Nemůžu ji tu nechat samotnou. Od toho jsme přece přítelkyně. Nakonec jsme se vrátily dovnitř.

Kikyo,dcera Nesmrtelných 2

3. června 2012 v 11:24 | Linda
..Ča ubíhal rychle. S Kikyo jsem seděla v kavárně. Zde byl vždy můj oblíbený zákusek. Čokoládový dortík plněný jahodami s nadýchanou šlehačkou a posypanou ořechy. Zeptala jsem se:
"Kikyo,co teď uděláme?" Pohotově odvětila:
"Musíme na planetu XEROS. "
To je ta planeta,kde se pěstují masožravé rostliny?"
"Přesně tak. Člověk nikdy neví,co se tam může stát." Vstaly jsme,zaplatily a odešly. Podala jsem Kikyo plášť a vyrazily jsme. Její rodina byla velice ušlechtilá a rozhodla se,že nás vezme k nejbližšímu transportu. Atmosféra byla napjatá. Zrovna teď jsem seděla naproti matce Kikyo,paní Monado.
"Kikyo,už jsem o tom slyšela. Musela to být velká čest."
"Ano,matko."
"Za chvíli dorazíme k transportu. Říkala jsi,že se chystáš na planetu Xeros,že? Bu´d opatrná."
"Budu. Nezklamu vás." Psní Monado se ještě otočila ke mně.
"Kameko."
"Ano?" řekla jsem nervozně.
"Postarej se o Kikyo."
"Spolehněte se." Byly jsme na místě. Vystoupily jsme a očekávaly,co se bude dít dál. Transport za chvíli přijel. Jednalo se o jednoduchý létající stroj poháněný elektřinou. Stačilo do něj hodit určitý počet mincí a mohly jsme se dostat kamkoliv. Přesně za hodinu jsme se na planetu dostaly. Jistě,že jste už o ní slyšeli.

...Planeta XEROS se od nás nachází 1,5 milion světelných let. Jedná se o planetu založenou hlavně na ekologii a ochraně přírody. Vyznamenala se svým chováním o masožravé květin. Jejími obyvateli jsou Posvátní. a Znesvědcení. Ještě to upřesním..

Netrvalo dlouho a získaly jsme si trochu pozornosti. Myslela jsem,že pláště mají pozornost odvést.
"Kikyo,neměly bychom se uchýlit někam za roh?" zašeptala jsem ji.
"Proč?"
"Jsme,jak to říct,tak trochu nápadné."
"To je přece jedno. Posvátní jsou hrdá rasa."
"To je fakt." Asi si říkáte,co tím myslím. Hned to vysvětlím. Připravila jsem pro vás jednoduché schéma.

ROD: NESMRTELNÍ se dělí na:

KATEGORIE: STARÉ
MLADÉ
NOVÉ

se dělí na:

STAŘÍ na POSVÁTNÉ A ZNESVĚCENÉ
MLADÍ na ČISTÉ A NEČISTÉ
NOVÍ na VYLEPŠENÉ A POZŮSTALÉ


Najednou jsme uslyšely nepříjemný chlapeck smích. Kdo by to mohl být?

Kikyo, dcera Nesmrtelných 1

3. června 2012 v 11:05 | Linda
...Kráčely jsme chodbou do sálu. Kikyo vůbec nevypadala nejistě. Právě naopak. Vypadala klidně a vyrovnaně. Zastavily jsme se. Byly jsme na místě a dveře před námi se otevřely.
"Vítejte, už jsme vás očekávali." Ocitly jsme se v hlavním sále,který ohraničoval tucet sloupů. U každého sloupu seděl jeden muž. Zleva doprava se vedlo pořadí od nejstaršího k nejmladšímu. Všichni to byli velice vážení muži,kteří se prokázali nějákým hrdinským činem. Obě jsme poklekly.
"Žádal jste si mě?" promluvila Kikyo.
"Ano. Už jistě tušíš,proč jsem si tě zavolal."
"Jde o tu nedávnou událost,že?"
"Přesně tak." Nechápala jsem,o čem můžou ti dva mluvit,ale pak Kikyo začala něco vyprávět.
"Smím se zeptat,co po mně přesně požadujete?"
"Určitě znáš ten příběh o rodu Smrtelných. Už dlouho se chtěli chopit moci a převzít vládnutí do svých rukou."
"A ti se tu znovu objevili?"
"Správně. Přeji za blaho všech,abys je zastavila, přinejlepším zlikvidovala. Dokážeš to?"
"Spolehněte se."
"Nezapomínej,že do tebe vkládám velké naděje." Něco na tom mi nesedělo. Slyšela jsem hlasy ostatních jeko "dobrá volba, spoleh a dcera Nesmrtelných." Odešly jsme. Nevěděla jsem,co si o tom Kikyo myslí. Ještě abych vysvětlila,co to znamená "dcera Nesmrtelných." Tou je zřejmě Kikyo. Ještě jsem neřekla nic o jejich rodě,že? Základ vysvětlím.

..Hlavním rodem jsou Nesmrtelní,kteří se dělí do tří kategorií:

* MLADÍ- specializují se na umění a kulturu.
* STAŘÍ- specializují se na vědu a technologii
* NOVÍ- specializují se na paměti a schopnosti jedince. (A do této kategorie spadá Kikyo.)

Zeptala jsem se:
"Kikyo,opravdu to uděláš?"
"A co jiného mi zbývá? Mám úkolem je sloužit svému rodu a plnit každý příkaz,který mi udělí."
"Nemyslíš,že je to nebezpečné?"
"Samozřejmě,že je,Kameko."
"Nezajdeme tedy ještě předtím někam?"
"Jestli chceš." Možná se to nikomu nezdá,ale já a Kikyo jsme už odmalička přítelkyně. Kam myslíte,že jsme nakonec šly?

Kikyo,dcera Nesmrtelných-prolog

31. května 2012 v 22:01 | Linda




Mé jméno je Kameko a jsem vypravěčkou tohoto příběhu...


..Před dávnou dobou se na nebi usadil rod Nesmrtelných. Vládl moudře, udržoval pořádek a staral se o blaho všech. Existoval,ale také rod Smrtelných,kteří k nim chovali zášť. Rozhodl se,že se znovu chopí moci a rovnováha mezi nimi byla podruhé narušena. A tady začíná náš příběh. Osud visí na jediné dívce..


Její jméno je Kikyo.


"Objevili se." promluvil pronikavý hlas strého muže.
"Co budeme dělat?" ozvaly se další znepokojivé hlasy. Nejmoudřejší muž řekl:
"Pokud je to tak, budeme muset vyslat někoho,kdo je všechny zlikviduje."
"Kdo to bude?"
"Už jsem se rozhodl. Její jméno je.." Na úplně jiném místě jsem volala na jednu dívku.
"Kikyo!" Seděla na lavičce a pozorovala okolí.
""Co se děje?"
"Nejvyšší si tě volá k sobě."
"Teď? Nesmíme ho tedy nehcat čekat." Společně odešly do jejich komnat. Dívka se převlékla do sněhobílých šatů, ny rty jsem jí nanesla růž a její vlasy byly pročesány od konečků k pramínkům.
"Co od tebe může samotný vládce chtít?"
"Nevím,at je to cokoliv,musí to být důležité."
"Je čas. Měly bychom jít." Kikyo se zvedla a její dlouhé blond vlasy se rozvlnily. Na chvíli mi připomněly krásné hedvábí,ale její vlasy byly ještě zářivější,než samotné paprsky. Právě teď jsem jí mohla pouze stát po boku a čekat,co se bude dít.

Kikyo obsah

25. dubna 2012 v 22:36 | Linda
Byla nebyla jedna dívka. Mladá sedmnáctiletá dívka,která je dcerou Nesmrtelných. Nesmrtelní jsou velmi vzácný rod. Žijí celou věčnost a udržují pořádek. Jednou jejich život naruší dávný rod Smrtelných. Což není moc dobrá zpráva. Smrtelní a Nesmrtelní se od nepaměti totiž nenávidí. Jenže to není jediný problém,protože i mezi Smrtelnými a Nesmrtelnými jsou někteří,kteří jsou absolutně nespokojení s nevraživostí obou rodů. Přesně mezi nimi zapadá i Kikyo. Jenže Kikyo je klíčová osoba,která to má vše vyřešit. Povede se jí to? Jaké přátelé si najde?

Datum první kapitoly: 31.května 2012
 
 

Reklama