* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Krásná rodinka Nakagawa 3

22.Vzlyk

8. listopadu 2012 v 21:38 | Linda
Nestihla se jí vyhnout,ale čepel ji nezasáhla.Namísto toho se trefila přesně do Pierrova břicha.Služebník rychle meč vytáhl.
"Pierre!"Z víru se konečně všichni dostali ven.
"Yuichi,cos to proved?!"okřikl ho Katashi,ale Nakao se ho zastal.
"Měl k tomu důvod."
"Jaký?"
"Byla to žádost Michio."
"Michio?"Služebník odpověděl:
"Slečna mě požádala o laskavost."Yusaka si vzpomněl na onu noc,kdy ji viděl,jak něco tichým hlasem šeptá."Řekla,že pokud se něco stane,mám ji zabít."
"A tys ji poslechl?"
"Mým úkolem je pouze poslouchat rozkazy.Nikoliv se bouřit,ať se děje,co se děje."
"Oddaný služebník." Mikami se nad Pierrem skláněla a křičela z plna plic.
"Pierre,neumírej! Neumírej!"
"Mikami."
"Budeš v pořádku."
"Ne,už brzy zemřu."
"Co to povídáš? Musíš se mnou zůstat."
"Ne." V dívčiných očích se shromaždoval hněv. Na Služebníky. Na Pierra. Na všechny.
"Kvůli vám umírá." Ichiro se ji snažil uklidnit.
"Obětoval se pro tebe."
"Zabili jste ho!"
"Nebyla jiná možnost."
"Všechny vás zničím." Dívka ze sebe uvolnila neuvěřitelné množství sil. Všem dělalo problém se jejím silám vyhýbat. Yusaka to nemohl pouze sledovat a jakmile se naskytla přílěžitost,zeptal se Yuichiho:
"Můžeme její zlost něják utišit?"
"Je pouze jediný způsob." Vysvětlil mu vše a podal mu meč. Nyní vše záleželo na tom,jak dobrý je herec.
"Mikami." Neposlouchala jeho hlas. "Pierre bude žít. Půjdeme společně,ano?" Uviděl její souhlas. Ve chvíli,kdy u sebe byli dostatečně blízko,probodl ji mečem.
"Yusaku." Duše vyletěla z těla Michio a zapečetila se do meče. Její výkřik všichni uslyšeli.
"Michio."
"Katashi! Ichiro!" odvětila po probuzení.
"Je konec." Naše hrdinka se porozhlédla. Její hlas se rozezněl\:
"Yuichi?"
"Ano."
"Postaráš se o to?" Odsouhlasil. Přenesl je zpět do knihovny. Pierra uzdravil, Ryuichimu klesla horečka a Yusaka se vzpamatovával z incidentu. Následující den přišel čas odchodu.
"Michio,ještě jednou ti děkujeme."
"Zvládli jste to přece sami."
"I přesto mě mrzí,co Mikami udělala."
"Nemusí. Ona žije. Napořád v tom meči,který můžete nosit u sebe."
"Už radši půjdeme."
"Opatrujte se a mějte na paměti,že se ještě jednou setkáme." Oba Miyazawowé se usmáli a co ona? Po dlouhé době se zase ponořila do knih a tímto její příběh končí.



Konec příběhu

21.Past Mikami

8. listopadu 2012 v 20:13 | Linda
Naši přátelé se dostali do světa mrtvých.Nezdáli se moc překvapení,ale nelíbila se jim mlha a pomníky.
"Tohle místo je ta ponuré."povzdechl si Ichiru.
"Nevypadá to,že by tu byla."přidal se Nakao.Obě dívky si už povídaly bohužel opět na jiném místě.
"Proč mě chceš zabít?"
"Je ti už 16."
"A co s tím?"
"Já jsem umřela na svý patnáctiny."Řikala pravdu.Umřela mladá.Celý život ještě měla před sebou.
"Ale co mou smrtí dosáhneš?"
"Vtělím se do tebe."
"Vtělíš?"
"A budu moct opět žít jako ty."
"Jako já?"Mikami mávla rukou.Mlha chytila ruce a nohy Michio.Dívka začala mít strach.
"Staň se mnou a poddej se mi.Od této chvíle se zrodí nová Mikami."
"Přestaň!"Ze tmy zbylo pouze ticho.Služebníci se rozhlíželi kolem.Duše vypadaly v klidu.Než tedy otevřeli oči a zatarasily jim cestu.
"Ty duše obživly?"zeptal se Yusaka překvapeně.
"Ne,někdo je za to zodpovědný."podotkl Yuichi.Zaujali bojové pozice.Duše se čím dál tím víc hemžily a obkličovaly je.Proráželi si cestu a brzy našli připoutanou Michio.
"Michio!"
"Katashi!Ichiro!"Sundali ji z té mlhy.
"Kdo ti to udělal?"
"Mikami.Vy jste sem přišli?"
"Ta holka..."Ichiro v sebě zadržoval vztek.
"Ona..."nedomluvila.V tu chvíli se s ní něco stalo.Její ústa se zkřivila do posměšného úsměvu.Zlo se jí zračilo v očích.Svou rukou poslala pětici kluků do víru.Kromě Pierra s Yusakem.
"Brášci!"
"Mikami!"Neskrývali svou radost,když je objala,ale v obličeji se jim jevil zmatek a zarmutek.Pan Miyazawa se jí zeptal:
"Mikami,jaktože jsi tady?"
"Chtěla jsem čekat až přijedete."
"Proč jsi ostatní poslala do víru?"
"Překážejí nám v cestě.Nebojte se,hned je odstraním."Zasmála se dušeným smíchem.Yusaka promluvil:
"Zbláznila ses?"
"Co?"
"Vždyť jsou to lidé."
"Ne,jsou to příšery."Mezitím Ichiro s Katashi pokřikovali:
"Zatracený vítr.Nebudu tu čekat."
"Vím,jak se cítíš,ale musíš to vydržet."
Yuichi držel Ryuchiho a podívla se směrem k Nakaovi.Ten jeho pohled opětoval.Došlo mu,co má asi v úmyslu.Služebník se řítil vírem přesně,kde stáli Pierre,Michio a Yusaka.Vytasil obrovský meč,jehož čepel mířila na břicho naší hrdinky.Dokáže se čepeli vyhnout?

20.Svět mrtvých

7. listopadu 2012 v 19:57 | Linda
Pan učitel čekal.Yusaka s Nakaem zavolali Ichirovi a Katashimu.
"Coste to říkali?"vyletěl Katashi z kůže.
"Uklidni se."
"Jak mám bejt klidnej,zrzku?"
"Hele,musíme si poslechnout,co ještě chtějí dodat."
"Yuichi říkal,že Michio někdo unesl."dodal Nakao.
"Máte ponětí kdo?"
"Ne,ale má to spojitost s Mikami."Yusaka při jejím jméně ucukl.
"Mikami.To je to holka od..."
"Jo."
"Asi bychom měli okamžitě přijít."
"To bude nejlepší."
"Za hodinu jsme tam."
"Budeme vás očekávat."Zavěsili.Za pár minut už pětice seděla v dívčiném pokoji.Ryuichimu horečka trochu pokleslamale nikdo z nich nedokázal promluvit,než přišli bratranci.
"Tak jsme tu."zvolal Katashi.
"Trval vám to."
"My víme,Nakao.Kde začneme?"
"Yuichi nám jistě podá přesnější podrobnosti."Mezitím se naše hrdinka opět nacházela na neznámém místě.
"Co je tohle za místo?"
"Vidím,že ses probudila."
"Ten hlas..."Před ní se zjvevil obraz dívky.
"Mikami!"
"Zdravím,Michio."
"Kam jsi mě to zavedla?"
"Tohle je svět mrtvých."
"Mrtvých?"Luskla prsty.Mlha se rozestoupila a odhalila svíčky,pomníky a duše lidí spících uvnitř.
"Jak vidíš,tak tady žiju."Michio vstala a následovala Mikami.
"Nejsi tu opuštěná?"
"Ani ne.Mám tu teď tebe."
"To ty jsi mě unesla."
"Jistě."
"Proč?"
"Chtěla jsem původně Yusaka s Pierrem,ale nemohla jsem je najít."Michio pochopila kouzlo knihovny.Mrtví ji nemohli najít.
"A co se mnou chceš dělat?"
"Zabít tě."Na jiném místě pokládal pan Miyazawa otázky.
"A co se stalo po jejím odchodu?"
"Nic."
"Nevíte přesně kam by mohla jít?"Služebníci spojili hlavy dohromady a něco je napadlo.Potřebovali nějakou věc,která ji patřila,aby mohli provednout rituál.Našli její náramek a Yuichi použil svou sílu.
"Myslím,že jsem slečnu objevil."
"Kde?"
"Ve světě mrtvých."
"Svět mrtvých?Tam umírají lidé?"
"Ne,pane učiteli.Je to místo,kde mrtví ožívají.A pokud se tam slečna nachází,nevím,jestli tam přežije."
"Musíme za ní.Zachránit ji."
"Pracuji na tom.Otevřu portál,ale nevydrží déle než hodinu."Jakmile se otevřel,všichni v něm zmizeli.Co teď?

19. Nestvůra

5. listopadu 2012 v 22:00 | Linda
Vítr se stával čím dál víc prudší. Michio nechápala,co se to děje. Věci ze stolu začaly padat,papíry už létaly ve vzduchu stejně jako její vlasy. Uslyšela hluk. Dveře jejího pokoje se třásly. Netrvalo dlouho a otevřely se. Pak z nich vyskočily šavlozubé příšery,které se už dříve objevily.
"Co to.." Dívka nevěděla,co má udělat. Ve chvíli,kdy na ní nestvůry vyskočila, se objevili Služebníci.
"Yuichi! Ryuichi!" Yuichi přispěchal své paní na pomoc.
"Slečno Nakagawo."
"Je to podobné monstrum jako kdysi?"
"Bohužel." Nestvůra se podobyly šavlozubému tygrovi.
"Musíme ho vrátit zpět do knihy."
"Rozumím." Naše hrdinka se poprvé stala svědkem,jak Služebníci spolupracují. Na jejich rukách se objevily značky pěticípé hvězdy. Rozběhli se a pomocí lana spojující jejich ruce, začali šelmu krotit. Povedlo se jim to.
"Slečno Michio!" Pochopila. Vzala rychle knihu a šelmy do ní byla zapečetěna. Po únavném přetahování potřebovali oddych.
"Není vám nic?"
"Ne." Její slova dolehla i k Ryuichimu. Kočičí chlapec se sesul k zemi. Michio ho chytila. Měl vysokou horečku. I přesto dokázal tak úžasně bojovat. Druhý Služebník se na ní podíval a ona promluvila:
"Potřebuje si odpočnout. Pomůžeš mi ho odnést?"
"Jak si přejete." Za chvíli už ležel v posteli a na čele měl obklad."Slečno Michio."
"Co?"
"Říkala jste,že se v něm usídlilo zlo."
"A co s tím?"
"Zemře?"
"Popravdě nevím. S takovou vysokou horečkou je to těžké odhadnout. Vy,Služebníci, umíráte stejně jako lidé?"
"Tak trochu. Nezemřeme na obyčejné nemoci."
"Aha. Můžeš tu s ním na chvíli počkat? Zajdu za ostatními."
"Dobře."
"Neboj se. Hned budu zpátky. Pokusím se zjistit o temnotě více."
"Mnohokrát vám děkuji."
"Ještě neděkuj." Otevřela dveře a vešla ven. Potom se vydala chodbou. Její máma byla naštěstí pryč s Katashiho a Ichirovou rodinou. Codby působila dost tiše a nedopadalo v ní moc slunečních paprsků.
"Takové ticho.." povzdychla si. Po jejích několika krocích ji nekdo chytil. Uběhlo hodně času a do jejícho pokoje vešli Pierre,Yusaka a Nakao. Brtranec se už vyptával:
"Kde je Michio?"
"Slečna šla za Vámi do knihovny."
"Ale nepřišla k nám."
"Cože? Možná.." Služebník nechtěl pomyslet na to nejhorší,ale jeho pohled ho prozradil. Michio někdo unesl,ale kdo?

18. Moje srdce

3. listopadu 2012 v 16:17 | Linda
Po dlouhém a bázlivém vyprávění se naši přátelé pohostili sladkým zákuskem.
"Michio,takže Mikami k tobě promluvila?"
"Sdělila mi,že se něco blíží. Musím s ní souhlasit. Ryuichi byl úplně poblázněný."
"Ryuichi?"zeptal se Yusaka.
"Můj Služebník a přítel." dodala s úsměvem. Brzy na to se před všemi objevil chlapec s kočičíma ušima.
"Slečno Michio."
"Yuichi. Dovolte,abych vám ho představila. Tohle je Ryuichiho bratr dvojče Yuichi." Postavila se za něj a položila mu své ruce na ramena. "Představ se."
"To jsou vaši přátelé?"
"Ano."
"Těší mě. Mé jméno je Yuichi." Yusaka na něj vykulil oči a hleděl na něj,až z toho Služebníkovi zamrazilo. "Je na mě něco divného?"
"Ne. Takže ty jí sloužíš?"
"Samozřejmě."
"Jak dlouho?"
"Asi skoro rok."
"Chápu. Ty uši jsou pravý?"
"Jistěže jsou. To je urážka." Nakao se řpidal do konverzace.
"Neměl by ses tak chovat. Jestli nevíš, o čem mluvím,tak je to bída."
"Co to ja za ton?!!!" Ti dva si to mezi sebou šli vyřídit a nakonec i Pierre se šel představit.
"Já jsem Pierre Miyazawa,učitel Michio."
"Učitel?"
"Správně. Měl bych ohledně tebe pár otázek."
"Tak se ptejte."
"Je tady mezi tebou a Michio spojení?"
"Je. Kniha Služebníků,která může patřit pouze jí. Nikomu jinému."
"Rozumím." Naše hrdinka se necítila moc jistě,když její Služebník říkal vše,ale už nemohla skrývat tajemství. Jelikož ti dva byli spojeni s Mikami,chtěla je trochu utěšit. O pár hodin později je Nakao vzal do tajné knihovny.
"Tý jo!!!" zvolali učitel s jeho přítelem zaráz.
"Jak sami vidíte,tak tady jsem já a sestřenka chodili zjišťovat informace." Když by se normálně člověk podíval, všiml by si,že je tu nejméně sedm regálů plné knih, malý dřevěný stůl s polštářky na sezení, obraz hned u vchodu a samozřejmě čaj v konvici. Nechyběl ani papír a psací potřeby. Dokonce i malá zapojená lednička."Tak tady se posaďte." Poslechli. "Pak se dáme do toho." Společně se pustili do knih. Mezitím si naše hrdinka zavolala.
"Halo? Kdo je to?"
"To jsem já."
"Michio. Jaké překvapení." ozval se rozesmátý Katashi.
"Co škola?"
"Furt stejný. Hele,doufám,že tě ten učitel neprudí."
"No vlastně..." Za pár minut všechno vyklopila.
"TO SI DĚLÁŠ SRANDU??!!!"
"Promiň,neměla jsem na výběr." Najednou se za ním ozval hlas Ichira.
"Katashi,co tu děláš za povyk?" Blonďatý chlapec se podíval nevraživě a zuřivostí hořel.
"Michio. Poslechni,co provedla." Každopádně se to dozvěděl i on.
"Takžes tomu Miyazawowi vše řekla."
"Hm."
"A co von na to?"
"Že teď je rád,že to ví."
"Nedostal strach?"
"Ne."
"No, nechápu kvůli čemu tak Katashi vyváděl."
"Já tě slyším,zrzku!"
"Neříkej mi,zrzku!"
"Až se vrátím,tak tomu učitelovi natluču."
"Zakazuji ti to."
"Přeperu tě."
"Já ti srazím ten hřebínek." Nyní musela poslouchat i hádku přes telefon. Napomenula je:
"Pokud se chcete hádat, tak mi NEŘVĚTE DO UCHA PŘES TELEFON!!!" její hlas zněl hlasitěji,než obvykle.
"Mrzí nás to."
"Já budu muset končit. Tak zatím."
"Dávej na sebe pozor." Jakmile zaklapla telefon, ucítila náhlý studený vítr. Odkud pocházel?

17. Kouzlo a tajemství knihy

2. listopadu 2012 v 19:11 | Linda
Naše hrdinka otevřela oči. Byla už tma. V jejím pokoji se už rozléhalo ticho. Zamyslela se nad svým setkáním s Mikami. V její mysli se najednou vynořilo zrcadlo. To kouzelné zrcadlo,které ji zaneslo do zrcadlového světa. Rozhlédl se po místnosti a její pohled padl na tašku. Vytáhla knihu Služebníků. Jakmile jí otevřela,kniha se rozzářila zlatým světlem. Nevšimla si,že přilákala pozornost Yusaka,který pootevřel lehce dveře.
"Michio..?" zašeptal tiše. Nevešel dovnitř,ale sledoval,co se bude dít dál. Uviděl,že se před ní objevila neznámá postava.
"Slečno Michio. Volala jste?"
"Yuichi."
"Jaké je vaše přání?"
"Je Ryuichi na tom dobře?"
"Ano,ale popravdě se teď necítí moc dobře."
"Jak to myslíš?" Služebník zavzpomínal.


"Ryuichi? Není ti nic?" Kočičí chlapec sotva stál na nohou. Strašně se mu motala hlava.
"Jen mě bolí hlava."
"Tohle začíná být šílené. Co se to s tebou děje?"
"Kdoví." Yuichiho polovina pomalu ztrácela vědomí. Zjistil,že jeho přítel má horečku. Musel se o něj postarat.


Michio nevěděla,co na to říct.
"Má horečku? Uzdraví se?"
"Nejsem si jistý."
"Ovládla ho temnota." Takové překvapení v očích svého služebníka ještě nezažila.
"Temnota?"
"V knize se ukrývá nebezpečí, o kterém nikdo z nás nemá ani potuchy."
"Zlo? Jak velké? Snad ne..?" Yusaka,který si hověl u dveří, nechápal situaci a dumal si pro sebe:
"O jakém zlu to mluví? A proč ta kniha září?" Byl tak napjatý,že slyšel i svůj vlastní dech. Ještě chvilku tiše poslouchal.
"A proč jste mě sem zavolala?"
"Chtěla bych tě požádat o laskavost."
"O jakou?" Přistoupila k němu a něco mu řekla tichým tonem. Takovým,že Yusaku nic z toho neslyšel. Za pár minut skončila. Služebník se na ní díval nyní jinak.
"Pokud si to přejete."
"Spoléhám na tebe." Rázem chlapec zmizel a kniha opět oslnila zlatým světlem. Yusaka zář oslepila a vše zmizelo. Následujícho dne se probudil a zjistil,že je už ráno. Rychle vtrhl do pokoje Michio,ale našel ji spát. Posléze otevřela oči.
"Yusaku."
"Dobré ráno."
"Stalo se něco?"
"Ani ne."
"Vážně? Vypadáš poněkud trochu sešle."
"Tak počkat! Mám otázky! Kdo.." Všiml si,že dívka otočila hlavu k oknu. Dívala se vážně a poněkud přesvědčivě. Dodala:
"Proč se to děje?"
"Hm?"
"Proč se sem žene bouřka,která nikdy neskončí?" Neuvědomil si,co má na mysli. Od té chvíle uběhlo spoustu dní a týdnů. Naše hrdinka se vůbec nezměnila. Pokročila ve studiu velice dobře. Starala se o domácí práce a strávila spoustu času učením. Jenže i přesto si všichni pomalu začali uvědomovat malé změny v ní samotné. Konečně promluvil i pan Miyazawa, ve chvíli,kdy Yusaka a Nakao byli s nimi.
"Michio."
"Ano?"
"Co se to s tebou děje?"
"Co máte na mysli?"
"Děláš pokroky ve studiu,ale často mlčíš a jsi zamlklá. Takhle se obvykle nechováš."
"Byla Mikami taky zamlklá?" Pierre se zhrozil.
"Jak o ní víš?"
"Vy jste mi o ní řekl." Yusaka se přidal:
"Taky mi o tom říkala." Pan učitel si povzdechl.
"Nikdy bych nevěřil,že o ní znovu uslyším. Zemřela před lety kvůli nehodě."
"To možná ano,ale byla pro vás důležitou osobou,že?"
"Hm." Yusaka se znovu ozval:
"Michio,včera jsem něco viděl."
"Co?"
"Stála jsi uprostřed pokoje s knihou v ruce a vedle tebe byl nějáký kluk,co tě oslovoval slečno Michio. Vím zdá se to divné,ale ta knihac´,cos držela,svítila. Jak je to možné?"
"To.." Nakao vyšel právě včas.
"Řekni jim to." Neměla na výběr a začala s vyprávěním o knize, Mikami ve snu a o Služebnících. Zdálo se jí to všechno těžké. Její vyprávění je pohltilo stejně jako,když jí pokládali otázky. Doteď o tom všem neměli ani tušení. Co podniknou?

16.Nedorozumění z omdlévání

1. listopadu 2012 v 21:58 | Linda
Pierre se zatvářil překvapeně.Opravdu řekl její jméno?
"To bude nějaký omyl,paní Nakagawo."
"Prosím?"
"Nikdy bych se neopovážil vyslovit jméno vaší dcery."Matka naší hrdinky se na něj vážně podívala.Zřejmě se nehodlal zmiňovat o Mikami.Požádal o svolení odejít a vrátit se do domu rodiny Todoki.Jakmile překročil práh,už něj čekal Nakao.
"Pane učiteli."
"Nakao."
"Vypadá to,že jste se pohádal s mou tetou."
"Tak trochu.Paní Nakagawa se zmínila o tom,jak bude probíhat výuka.Takže,Nakao,měl by ses připravit."
"Chcete mi vyhrožovat?"
"To bych se neodvážil.Jen jsem vás předem varoval."Mezitím se Michio s Yusakem začetli do knih.Zjistili,že oba zbožňují Ami Furusatu.
"Znáš její knihu Zázrak?"
"Jasně.Napsala ještě Červený kříž a Mlhu."
"Moc se mi libí část,kde hlavní hrdina použije své dovednosti k překonání zla."
"Ale ke konci se s ním vždycky něco stane,což je deprimující."
"To je pravda.Podívám se,jestli mám ještě nějaké knihy."Vstala,ale ušla sotva pár kroků a udělaly se jí mžitky před očima.Myslela si,že omdlí.Něco se dělo.
"Michio?Je ti něco?"
"Ne,je mi fajn."Pokoušela se udržet na nohou,ale nakonec ji musel Yasaka zachytit."Nedokážu zůstat při vědomí."řekla si v duchu a upadla do bezvědomí.Chlapec položil dívku do postele a čekal,až se probudí.Později se objevila Rahzel.
"Yusaku."
"Paní Nakagawo."
"Michio,omdlela,že?"
"Jak to víte?"
"Není to poprvé,co se to stalo.Doufala jsem,že když se odstěhujeme,zlepší se to."
"Pověděla byste mi o tom více?"Souhlasila.Posadili se a ona se dala do vyprávění těžkého života její dcery.Yusaka napjatě poslouchal.Avšak Michio ve snu čekala návštěva.
"Michio!Michio!"
"Kdo to ke mně mluví?"
"Ochraň Yusaka s Pierrem."
"Mikami?"
"Ano,tak se jmenuju.Času není nazbyt.Nebezpečí se blíží."
"Jaké nebezpečí?"
"Nebezpečí zapečetěné uvnitř v knize a sahající do srdce Služebníků."
"Pak Ryuichi tehdy..."
"Přesně tak.Muselo ho ovládnout zlo."
"Ale jaktože se vrátil do normálu?"
"Díky tobě,ale když tu teď nejsou Ichiro s Katashim,musíš jednat."
"Co chceš abych udělala?"
"Zabraň,aby se někdo dostal do nebezpečí."
"Takže musím všechny ochránit."
"Nejsi na to sama.Máš Nakaa."
"Nakaa?"
"To on ti podá pomocnou ruku."
"Mikami,kde teď jsi?"
"Na místě,kam lidské oko nedohlédne a kde je neustále tma."
"Budeš tady,až usnu?"
"Samozřejmě a teď už pospíchej."Naše hrdinka pochopila,že tentokrát její omdlení přivolala Mikami.Jaké nebezpečí se ukrývá v knize?

15. Mikami Abe

31. října 2012 v 22:23 | Linda
Yusaka mlčel a ona vyčkávala na jeho odpověď.
"Mikami," začal mluvit. "byla moje adoptovaná sestra."
"Adoptovaná?"
"Moje matka se s mým otcem setkala v nemocnici. Jak víš,tak otec měl přijmení Miyazawa."
"Takže ty jsi bratr pana Miyazawy?"
"Ne. Pierre je taky adoptovaný jednou jsem s rodiči navštívil sirotčinec,kde jsem se s ní setkal. Brzy jsme se stali přáteli a naši se rozhodli ho adoptovat."
"A co měla znamenat ta pusa,kterous mu dal?"
"To bylo jen tak na oko,abyste mě hned nevykopli z baráku." Michio zahihňala.
"A Mikami tedy.."
"Zemřela. V den jejích 15.narozenin jí srazilo auto."
"Ale proč se vám teď zdají noční můry?"
"To bohužel nevím." Povídali si ještě chvíle a vyměňovali si své názory,dokud se jim nechtělo jít spát. Následující den se Ichiro s Katashim rozloučili.
"Tak,Michio. Jdeme zase do školy." podotkl zrzavý chlapec.
"Bože,zase škola. Jediné na co se těším,je fotbal." stěžoval si blonďatý chlapec. Dívka srdečně odvětila:
"Opatrujte se."
"Jasně." zvolali jednohlasně a nasedli do taxíku. Viděla,že nějákou dobu se tu neukážou. Po jejich odjezdu měla dost času promluvit si se svou mámou.
"Mami?"
"Ano?"
"Kam se zase poděl táta?"
"Vrátil se zpět kvůli práci. Dlouho ho neuvidíme."
"Aha. Mmai,jak dlouho budu muset být u Nakaa?"
"Jestli se ti tam nelíbí,zůstaň tady."
"A co pan Miyazawa s Yusakem?"
"Ti zůstanou s ním." Dívka si povzdechla. "Vím,že je ti bez Ichira s Katashim smutno."
"Chybí mi. Sice odjeli teprve před chvíli,ale připadá mi to jako věčnost."
"Přirostli ti k srdci. Toť vše." Rahzel svou dceru objala a utěšila ji. Musela si promluvit s panem Miyazawou. Zanedlouho spolu už debatovali v kuchyni.
"Paní Nakagawo,říkala jste,že byste se mnou chtěla o něčem mluvit."
"Pane Miyazawo,jak je na tom Michio se studiem?"
"Nevidím problém. Všemu rozumí."
"Chápu." Začala vše podrobně líčit. Probírala s ním,ajk by měla výuka probíhat pár následujících týdnů a co vše bude potřeba udělat.
"Je to všechno?"
"Ne tak úplně. Varuju výs,abyste tolik nemluvil ze spaní."
"Ze spaní?"
"Ano. Často jsem vás slyšela a nelíbil ose mi,že jste řekl jméno mé dcery." Co měla paní Nakagawa na mysli?

14. Právě včas

30. října 2012 v 22:09 | Linda
Naše hrdinka se s Nakaem vrátili právě včas.
"To bylo zase dobrodružství."povzdechl si bratranec.
"Ale naštěstí jsme přišli včas.Díky bohu,že Yuichiho Ryuchi nezabil."
"Michio,jak je na tom kniha?"
"Všechna usazená krev zmizela.Poslala nám varování."
"Myslím,že bychom odtud měli rychle zmizet."Nakao měl pravdu.Pan Miyazawa věděl o jejich plánu s Yusakem.Odešli z knihovny.Nepatrně se dostali na první patro,kde se nacházely pokoje Ichira s Katashim.Mezitím dole se ozval zvonek.Šla otevřít paní Nakagawa.
"Ichiro!Katashi!Jaké překvapení."zvolala.
"Zdravíme.Je to už dlouhá doba."odvětil Ichiro.
"Pojďtě dál."Všimla si i pana Miyazawy s Yusakem.
"A tohle musí být naší hosté."Všechny je usadila.Katashi se ozval:
"Kde je Michio s Nakaem?"
"Hrají si někde v domě."
"Kde?"
"Nemám zdání.Dlouho jsem je neviděla."Bratranci se na sebe podívali.
"Půjdu se podívat do svého pokoje."
"Dobře."Ichiro taky vstal.
"My vás doprovodíme."dodal Nakaův učitel.Společně vyšlapali nahoru po schodech a zastavili se až před pokojem.Otevřeli dveře a uslyšeli:
"Yuki přece zvítězila."
"To není pravda.Když se podíváš na čas,tak to nesedí."
"To znamená,že je podezřelý i Mio?"
"Přesně tak."Zjistili,že Michio a Nakaem čtou detektivku.Ti je zpozorovali v jediném okamžiku.
"Jste zpátky?Bavili jste se dobře?"Svou otázku dívka mířila hlavně na Yusaka.
"Děkuju.Užil jsem si to."Naštěstí pan Miyazawa ztratil podezření a pozbytek dne se spolu všichni povídali a smáli se.Jakmile MIchio osaměla s Katashim a Ichirem,řekla jim o Yuichim a Ryuchim.Nejdřív se tvářili naštvaně,ale nakonec to pochopili.
"Už brzy se vrátíte do školy,že?"
"Bohužel,Michio.Dostali jsme možnost tam studovat."podotkl Katashi.
"Nic jiného nám nezbývá.Brzy to tam,ale opustíme."přidal se Ichiro.
"Dobře."Ještě ji museli varovat před tím Miyazawaou. Díky jemu zjistili,že se je snažila od toho incidentu odlákat. Avšak každopádně o knize nic neví. Přišel čas večeře a po večeři odpočinek. Michio nemohla usnout stejně jako Yusaka.
"Nechce se ti spát?"
"Ne. Mám neustále noční můry."
"O čem?ů
"O minulosti. O někom,koho jsem ztratil."
"Je to dívka jménem Mikami?" Yusaka po ní hodil vážný pohled.
"Jak to.."
"Oba dva jste o ní často mluvili ze spaní.. Chtěla bych vědět,co s ní máte společného." Dočká se Michio své odpovědi?

13. Získat svobodu

28. října 2012 v 16:52 | Linda
Ryuichi měl v očích nečitelný výraz. Nesmál se. Jen na ně hleděl. Michio se nelíbila ta úzkost a nervozita. Nakao se cítil podobně. Yuichi připoutaný na kříži nic neřekl.
"Co jsi nezvládl?" promluvila příkře.
"Soutěž."
"Přesně před dvěma měsící jsi nám vysvětloval,že soutěž trvá tři měsíce,tak proč jsi tady?"
"Soutěž by trvalo tak dlouho,pokud by se do toho Yuichi nepletl." Naše hrdinka se na něj podívala. V jeho tváři se zračila pravda. Rozhovoru se chopil Nakao.
"Jaká byla tvá motivace,žes ho tak zřídil?"
"Soutěž pojednávala hlavně o síle a inteligenci."
"A?"
"Přihlásil jsem se do ní. Chtěl jsem vyzkoušet své schopnosti,a vyhrát."
"Hlavní cena?"
"Získat svobodu."
"Jak svobodu?"
"Yuichi a já jsme dvě poloviny jednoho celku. Kdybyste byli na mém místě,nevadilo by vám to?"
"To přece není důvod ho tu připoutat."
"Je." Střelil pohledem na Michio. "Už od věků my dva sloužíme všem majitelům knihy jako služebníci. Vždycky my dva spolu. Jenže to se změnilo."
"Čím?"
"Novou majitelkou se stala tedy slečna Michio Nakagawa."
"A co s tím?"
"Nemůžu vystát to,že se Yuichi objevil u ní jako první a že jsme se neobjevili zároveň." Naší hrdince vše začalo docházet. Služebníci pracovali pro majitele knihy oddaně a nepřetržitě. Tentokrát už se slova chopil i Yuichi.
"To není pravda."
"Yuichi!" Dívka s chlapcem ho sundali dolů z kříže, Uvolili jeho zápěstí a postavili na zem. Jenže ho museli i podpírat,aby nespadl.
"Tak já tedy lžu!"
"Asi bych ti měl nejdřív vysvětlit,že jsem se neobjevil před Michio první. Kniha si mě sama povolala."
"Lháři."
"Říkej si,co chceš,ale dělal jsem vše,abych naší majitelce dobře posloužil. Nevím,proč nás kniha nezavolal oba,ale musíš vědět,že je mi to líto." Oba dva tam spolu ještě diskutovali velice dlouho dobu. Naši přátelé se dověděli vše o Ryuichiho podřazenosti a minulosti,kterou neměl rád. Věděli,že i když zranil Yuichiho kvůli hloupému důvodu,necítili k němu ani špetku nenávisti. Vše se muselo urovnat do starých kolejí.
"Michio,měli bychom se vrátit."
"Pravda. Jestli přijdeme pozdě a Ichiro s Katashim to zjistí,tak nevím,jak to dopadne."
"Dostaneme se z knihy tou stejnou cestou?" zavolal na oba kočičí přátelé.
"Určitě." promluvili jednohlasně. Naše hrdinka řekla:
"My tedy půjdeme. Opatrujte se.\"
"Ano."
"Tak zatím."
"Počkejte."
"Co ještě-" Neodmluvila. Služebnici se jí poklonili a zároveň přísahali:
"Slibujeme,že dokud nezemřeme,budeme ti sloužit." Obdařila je úsměvem a přikývnutím. Otevřela se přede všemi zářící otvor a dvojice přátel do ní skočila. Přišel čas se vrátit domů.

12. Yuichiho kříž

28. října 2012 v 16:51 | Linda
Nakao s Michio otevřeli oči.
"Michio.kde to jsme?"
"Uvnitř knihy." Dívka se zvedla. "Vůbec se to tu nezměnilo."
"Ty jsi tu už byla?"
"Jednou." Porozhlédla se kolem. Obklopovala je černočerná tma a rostoucí hustá mlhy sahající jim po kolena. Mihotavá blikající se světélka se vznášela v dálce.
"A co teď?"
"Pokud si dobře vzpomínám,tak se tu tehdy objevila cesta." Sotva to dořekla,světélka vytvořila cestu. Zářivou a nekonečnou.
"Co jsi to říkala?"
"Jaké překvapení. Každopádně honem. Yuichi na nás čeká."
"No jo." Společně se vydali po cestě. Mezitím Yusaka s Pierrem jeli na horské dráze. Ichiro s Katashim soutěžili v trefování plechovek a pan Komori s panem Ishikawou jedli cukrovou vatu.
"Zajímalo by mě,co teď Michio dělá." ozýval se Katashi.
"To je přece jedno. Je u nás doma a třeba hraje ČLOVĚČE,NEZLOB SE."
"Všechno je pouze součástí jejího plánu." ozvalo se za nimi. Hlas patřil panu Miyazawovi.
"Co tím máš na mysli?"
"Slyšel jsem skoro všechno,co říkala. Že by chtěla Yusakovi dopřát trochu času se mnou, že by chtěla navštívit váš dům a taky se nás všech zbavit." Dvojice přátel se na sebe podívala.
"To by neudělala."
"Jste si jistí?"
"Jasně. Klidně za hodinu můžeme jít domů to zkontrolovat." Úplně jiném místě se naše hrdinka vlekla nekonečnou cestou.
"Kde ten Yuichi může být?" Došla až na úplný konec cesty. Když se zastavila,něco ucítila. Vibraci či dotek něčeho známého. Kolem ní se rázem rozprostřel svět a tichá noc,při ktéré zářil měsíc vysoko na obloze. Opodál se leskl kříž velikosti člověka a pod ním šla vidět zem.
"Tak našla jsi něco?"
"Neznámý svět."
"Co?" Její bratranec se tvářil úplně stejně vyjeveně a překvapeně.
"Tam někdo je." Zaostřila zrak a pohlédla. Měla pocit,že ho vidí. "Není to Yuichi?" Oba přidali do kroku a blížili se ke kříži. Nemohli tomu uvěřit. Jejich kočičí přítel byl opravdu ke kříži připoután. Po jeho obličeji a rukou se řinula krev.
"Yuichi? Slyšíš mě?!" volala. "Odpověz."
"Slečno Michio.." zašeptal.
"Není ti nic? Co se stalo?"
"Byl jsem nepozorný. Zaútočil na mě."
"Kdo?"
"Ryuichi."
"Cože? To není možné."
"Ale je." zaznělo pár metrů za nimi.
"Michio,podívej." promluvil Nakao a před nimi už stál další kočičí chlapec.
"Co jsi mu to udělal,Ryuichi?"
"To,co si zasloužil."
"Jak to myslíš?!"
"Kvůli němu jsem to nezvládl." O co šlo?

11. Znovu uvnitř v knize

26. října 2012 v 10:04 | Linda
Nakao s Michio se opět ocitli v dobře známé knihovně.
"Už je to dlouho,co jsem tu naposledy byla."
"Tehdy jste řešili záhadu tohoto domu,že?"
"Přesně tak. Na Ichirovu a Katashiho babičku byla uvalena kletba stejně jako na dům. Určitě čekala,až ji ti dva vyřeší."
"Dům už není prokletý."
"Ano."
"A co tedy jdeme přesně hledat?"
"Nějáké vodítko ke knize." řekla a vydala se k policím. Hmátla po knihách a oprašovala je. Zachytil se na nich prach. Pak je otevřela a dala se do čtení. Nakao udělal totéž. Společně četli mlčky a dozvídali se víc o tom všem,co se kolem nich dělo. Dívka vzpomínala na den,kdy poprvé omdlela před zraky jejich přátel.

"Hej,jsi vzhůru?" zeptal se Katashi.
"Jsem v pohodě."
"Co to mělo bejt?"
"A je to tady zas."
"Proč jsi omdlela? Nebylo ti dobře?" Michio pouze zavrtěla hlavou.
"Tak jaký byl důvod?"

Také na to,jak Katashi objevil informace o své babičce.

"Co jsi objevil?" zeptala se Michio.
"Taky to chci vědět." přidal se Ichiro.
"Tomu neuvěříte. Tady v té knize se píše o naší babičce."
"A co tam stojí?"
"Že byla čarodějnice a že na tenhle dům byla uvalena kletba."

Nevšimla si,že na ní Nakao volá.
"Slyšíš mě?"
"Zřetelně."
"Tak aspoň odpovídej."
"Promiň. S tímhle domem je svázáno tolik vzpomínek."
"Spoustu zlých,že?"
"Ne,jenom zlých,ale i dobrých. Setkala jsem se s Ichirem a Katashim a hned zprvu jsme jim vynadala. Oni mi to oplatili."
"Potkala jsi tu holku Moemi s jejími bratry."
"Ona byla mou prvné nejlepší přítelkyní."
"Odstěhovala se."
"Stejně i když je teď daleko,tak se s ní přece setkám."
"To je sice pravda,ale nikdy nevíš,co se jí může stát." Odložila knihu a zadívala se na strop knihovny.
"Podařilo se jim objevit knihovnu."
"S tvojí pomocí."
"Vyléčili jsme její chudokrevnost."
"Málem jste,ale přitom přišli o život."
"Objevili jsme kouzelné zrcadlo."
"A zjevil se ten kočičí kluk."
"Už bys Yuishimu měl přestat takhle říkat."
"Ještě nemíme opomenout zrcadlový svět."
"Tam jsme setkala s ní. Mým minulým já."
"Nezapomeň,že ona byla pouhou osobou z příběhu."
"Když to říkáš." Bratranec sáhl po další knize a jakmile jí otevřel, zůstal zírat. "Co se tak tváříš?"
"Myslím,že jsemněco objevil."
"Co?"
"Píše se tu něco jako,že před několika lety existovala kniha SLUŽEBNÍCI."
"Ukaž." Vzala mu ji z rukou. "A nejen to. Podle toho,co se tu píše, bych řekla,že SLUŽEBNÍCI patřili i Katashiho a Ichirově babičce."
"Co dál?"
"Počkej. Přečtu pár řádků." Nadechla se.

"..Už uběhlo tolik času,co jsem jej naposledy viděla. Fumio se ani trochu nezměnil. Často jsem zůstávala sama. Bála jsem se,když vyjdu ven,tak se už nevrátím. Čekala jsem na svou smrt,ale později se přde mnou zjevil on. Ptal se:
"Proč pláčeš?"
"Čekám na smrt." odpověděla jsem.
"To přece není důvod plakat."
"Možná se cítím trochu opuštěná."
"Tak běž ven za ostatními."
"Bojím se,že kdybych šla,tak se už nevrátím."
"Zdá se mi,že trpíš ještě víc,než já. Taky jsem totiž sám."
"Ty taky?"
"Co kdybych tu zůstal s tebou? Usmála by ses?"
"Jistě." Brzy jsem pochopila,že nikdo na světě není úplně sám. Vždy mu stačí mít po boku jednoho přítele,který ho utěší, pochopí a stane se jeho oporou. Od té chvíle jsem se cítila šťastná a čekala,že až se probudím,tak ho opět spatřím. Uvědomila jsem si,že už nechci zemřít. Spíše naopak. Chci žít...Ještě o něco déle..."

Michio zavřela knihu.
"Zní to jako romantická minulost."
"Tak trochu,Nakao. Našla přítele a to ji stačilo,aby dál žila. Dnes to není tak primitivní."
"To je fakt."
"Je možné,že by ten Fumio mohl být Yuichi?"
"Nebo Ryuichi. Jsou dva."
"Jenže dohromady jsou jeden."
"Zmizely už ty krvavé skvrny?"
"Ještě ne. Přála bych si,abych za ním mohla jít a pomoct mu,pokud by měl problémy."
"Michio, ty bys chtěla pomoct každému na světě."
"Hm. Chci za ním." Najednou ucítili slabý vánek.
"Vítr? Kde by se tu vzal?"
"To jde z té knihy." Kniha SLUŽEBNÍCI se rozzářila a otevřela. Vtáhla je dovnitř do sebe a dvojice už byla unášena dál. Kde se objeví?

10. Účinná strategie

25. října 2012 v 22:32 | Linda
Kniha "SLUŽEBNÍCI" byla potřísněná krví. Když se jí dtokla, krev jí ještě zůstala na rukou.
"Nakao,co se to stalo?"
"Nevím přesně. Spal jsem a rázem jsem uslyšel hluk z tvého pokoje."
"Z mého?"
"Vběhl jsem rychle dovnitř a uviděl vycházející světlo z tašky. Otevřel jsem ji a našel tu knihu v tomhle stavu."
"Ukázal se Yuichi?"
"Ne. Po něm nebylo ani památky."
"Myslíš,že se dostal do nebezpečí?"
"Je tu přece ještě jeho druhá polovina."
"Ryuchi? To asi těžko."
"Jakto?"
"Zapomněl jsi? Ryuichi přece vyprávěl,že se musí zúčastnit jakési soutěže.
"Na jak dlouho?"
"Na tři měsíce."
"To snad není pravda." Michio věděla,co by měli dělat. Museli do knihovny. Jenže,jak se tam dostat? Ichiro s Katashim seděli pod nimi a ještě v pokoji spali Pierre s Yusakem. Nemusela nic říkat nahlas,aby bratranec pochopil,co má v hlavě.
"Asi vím,jak na to."
"Máš nápad?"
"Michio,víš,že se ženeš do záhuby?"
"Nemám na výběr. Zlo přichází."
"Fajn,ale nejdřív zavolám svým rodičům a pak tvé mámě." Přikývla. Nakao si vymyslel úžasnou historku o tom,že by chtěl,aby Yusaka s panem Miyazawou,Ichirem a Katashim šli do zábavního parku. Trval na tom,aby je doprovázel pan Komori s panem Ishikawem.
"Jsi si tím jistý,Nakao?"
"Jasně. Půjdou pouze oni. Bude to takové malé překvápko."
"Ne,je to dobrá příležitost,aby byl Yusaka s Pierrem. Aspoň si všechno potřebné vyříkají."
"To máš pravdu. My budeme třeba péct sušenky s tvou mámou."
"Jsem zvědavá,jak se budou tvářit." Nevšimli si,že tuhle část vyslechl pan Miyazawa celou a netvářil se příliš nadšeně. Nakao děla,že ho neviděl schoval knihu "SLUŽEBNÍCI". Vše naplánovali. Jenom Katashi s Ichirem se nezdáku v dobré náladě.
"Michio řekla,že příchystala překvapení."
"Ale proč tu jsou naši otcové?"
"Určitě je to tvoje chyba,Ichiro."
"Jaktože moje?"
"Prostě tvoje."
"Zeptej se Miyazawy." Učitel pouze stál stranou. Yusaka se naopak rozplýval nad tím překvapením.
"Tak jedeme!" zvolal pan Komori.
"Konečně pánská jízda." přidal se pan Ishikawa. Auto,ve kterém jeli,nastartovalo a už se řítilo vpřed. Mezitím se Nakao a Michio vypravili do knihovny.
"Nakao."
"Co?"
"Zvládneme najít odpovědi?"
"Určitě,ale musíme si pospíšit."
"Proč?"
"Miyazawa nás slyšel,když jsme vymýšleli překvapení."
"Takže ví o knize..?"
"O té nic neví,ale netuším,čeho je schopný. Co může udělat,aby zjistil pravdu."
"Dobře. Rychle se pusťme do toho." Objeví něco?


9. Citronový dort

25. října 2012 v 22:06 | Linda
Následující ráno se naše dobře známá trojice sešla na snídani.
"Co máme k jídlu,Michio?" ozval se Katashi.
"Citronový dort."
"Dost?" Dívka vytáhla dort žluté barvy. Na povrchu už ho zdobila nadýchaná šlehačka. a ořechy. Vevnitř krémová náplň a zbytek tvořila citronová část.
"Ráno ho tu pro nás nechala Nakaova máma. Musela spěchat do práce."
"Aha."
"Nechceš ochutnat?"
"Můžu?"
"Jasně." Katashi si kousek ukrojil a hodil ho do pusy.
"Jaký je?"
"Je kruci dobrý."
"To je dobré vědět." Ozvalo se zívnutí.
"Dobré ráno,Michio." promluvil Ichiro a zívl si.
"Dobré ráno."
"Tak brzy a máme dort?"
"Katashi ho ochutnal a prý je vynikající."
"Když to říká on."
"Pan Miyazawa s Yusakem ještě nevstali?"
"Ne."
"Měla bych jim asi donést něco k jídlu."
"Já to udělám."
"Ne. Ještě si s nimi potřebuju promluvit." Dala na tác dva šálky s talířky a kousky dosrtu. Vzala ho a vydala se po schodech. Pokoj pro hosty se nacházel v prvním patře. Zaklepala. Nikdo se neozval,a tak si dovolila vejít dovnitř.
"Jste vzhůru?" Zavřela za sebou dveře a položila tác na stůl. Pan Miyazawa s Yusakou ještě spali. Vimla si,že se jim nejspíše zdály noční můry. Kapičky potu jim stékaly po obličejích a jejich ústa mluvila jakási slova.
"Co říkáte?"
"Mikami."
"Mikami?" Mezitím se ve snu ozýval dívčí hlas.
"Neplačte,prosím. Slíbilo jsme si,že se půjdeme podívat na oslavu." Netrvalo dlouho a probudili se. Michio se skláněla nad jejich hlavami.
"Není vám nic?"
"Michio."
"Přinesla jsem vám snídani." Pan Miyazawa se posadil. "Nechala jsem ji na stole."
"Děkuji ti."
"Za málo. Řeknětě Yusakovi,až se probudí,aby snědl kousek dortu."
"Rozumím."
"Zdálo se,že jste měl noční můry. Stává se vám to často?"
"Poslední dobou."
"Fajn." Nevěděla,jestli má vyprávět o tom,co říkal ze spaní. Nakonec nic neřekla. I kdyby vše vypověděla,mohla by si přinést spoustu otázek. Vyšla ze dveří,kde už čekal Nakao.
"Nakao?"
"Michio."
"Co se děje?"
"Tohle bys měla vidět." Přistoupil k ní a vytáhl knihu. Její údiv překročil hranice.
"Co to..?" Co na knize viděla?


8. Sen předpovězení

24. října 2012 v 23:33 | Linda
Naši přátelé už leželi ve svých postelích a snili.
"Neplačte,prosím."
"Jsi to ty?"
"Slíbili jsme si,že se půjdeme podívat na mou oslavu."
"Jistě."
"Bude to už brzy?" Odpověď se neozvala. Místo toho se Yusaka a Pierre probudili zpocení. Pronásledovaly je noční můry. Jeden na druhého promluvili:
"Zase ten stejný sen?"
"Ty taky,Pierre?"
"Od té doby už uplynuly 4 roky."
"Za chvíli bude výročí,že?"
"Ona nikdy nic nechtěla."
"Proč se to stalo v ten den?"
"To přece nebyla tvoje chyba,Yusaku. Ale moje."
"To není pravda."
"Já se o vás měl postarat a takhle to dopadlo." Víc nepromluvili. Zkusili znovu usnout a přenesli se do vzdálené minulosti.
"Pierre!" Černovlasý chlapec se otočil za hlasem. Objevila se před ním oranžovovlasá dívka s úsměvem na rtech, hnědýma očima,fialovými šaty a veselým hlasem.
"Mikami."
"Víš,co je dnes za den?"
"Tvoje 15. narozeniny."
"Bingo! Budeme to spolu oslavovat?"
"To víš,že jo." Na dvaře někdo zaklepal. Oba dva se otočili.
"Jste tady?"
"Yusako!"
"Mikami,ty máš narozky,že?"
"Moje máma sice přichystala dort,ale nesmíš si z něj ukrojit,jak posledně."
"Proč ne?"
"Ten dort není jenom pro tebe."
"No jo." Zanedlouho všichni tři vyběhli rovnou do kuchyně,aby se podívali na dort. Bohužel ho nenašli. Jelikož byl velice dobře schovaný. Večer se slavily Mikaminy narozeniny. Yusaka s Pierrem šli ještě odpoledně vyzvednout dárek. Bohužel,když se vrátili, zjistili,že Mikami měla nehodu. Srazilo jí auto.
"Co se stalo Mikami?" zeptal se Yusaka mámy.
"Srazilo jí auto,broučku."
"Bude v pohodě?"
"Nevím. Páni doktoři,dělají,co můžou." Pierre ho uklidnil a vysvětlil mu,aby čekal. Později vyšel pan doktor.
"Pane doktore."
"Vy jste matka slečny Abe Mikami?"
"Ano. Bude v pořádku?"
"Když jsme ji sem přivedli, zdálo se,že její zranění nejdou vážná. Jenže situace se poněkud zvrtla a ukázalo se,že.."
"Co s ní je?"
"Vaše dcera zemřela."Všem třem se rázem zhroutil svět. Yusaka celou noc probrečel, Pierre nedokázal usnout a jejich matka měla noční můry. Ještě naposledy uslyšeli její hlas ve větru.
"Neplačte." Než zmizela úplně a jejich city nebyly roztroušeny.



Mikami

7. Ozvěna hlasu

22. října 2012 v 22:16 | Linda
Yusaka se styděla. Katashi se nenechal odbýt.
"Hej,ty seš vážně kluk?"
"Jo."
"Proč máš na sobě ženský hadry?"
"Je to moje práce."
"Práce?"
"Když nevíš, o čem mluvím,tak na mě nemluv."
"Cos to řekl?" Pan a paní Todoki se podívali na hodiny.
"Neradi rušíme děti,ale my budeme muset do práce. Vyřeště si to mezi sebou." A za pár minut odešli. Ichiro se zeptal:
"Když to není vaše snoubeka,tak kdo to je?" Učitel odsekl:
"Přítel z dětství."
"Ach tak. Ale proč nám lhal?"
"Aby opustil akademii. Má mizerné výsledky."
"A co myslel jeho prací?"
"Dělá modeling pro dívčí a klučičí časopisy." Nakao dodal:
"Vystuúuje pod falešným jménem,aby se nepoznalo,že je kluk." Michio se na všechny podívala a zeptala se učitele.
"Pane Miyazawo,kde Yusaka bydlí?"
"Několik mil odsud."
"Žije s rodiči?"
"Vůbec. Žije na akademii,tak na tom nesejde." Položila otázku i jemu.
"Proč jsi lhal?"
"Abych byl s Pierrem."
"Cítil ses osamělý." Přikývl. Dívka si sundala obvaz z čela. Měla na něm rudou skvrnu.
"To je..?"
"Nehoda. Nic vážného,Katashi."
"My se budeme muset vrátit na akademii."
"Chápu. Budete mít volno?"
"Za dva dny." Dostala nápad a otočila se k bratranci.
"Nakao?"
"Co?"
"Nemohl by tu Yusaka přespat?"
"Cože? Proč jako?"
"Chce strávit čas s panem Miyazawou."
"Proč na něj máme být milí?" Yusaka na něj dělal psí oči. 2V žádném případě."
"Takže odsouhlaseno."
"Počkat! Vždyť..!" Povzdechl si. 2Ženy vždy projevují názor." Ichiro se přidal:
"Že bychom zůstali taky?"
"Proč ne. Budu ráda,když tu bude veselo." Naše hrdinka zněla nadšeně a večer se všichni dobře bavili. Yusaka a Pierre spolu mluvili osamotě.
"Yusako,dlouho se tu zdržovat nebudeš."
"Proč jako?"
"Už se přestaň chovat jako ona. Nikdy ji nemůžeš nahradit."
"A co? Ona je mrtvá,ale já jsem tady."
"Neplácej nesmysly. A jestli to příště uděláš jako dnes,tak mě už neuvidíš."
"Pierre." Pan Miyazawa mlčky odešel.

6. Polibek Yusaky

21. října 2012 v 16:45 | Linda


Dívka ležela na zemi a nehýbala se.
"Michio!" zavolal Nakao a běžel k ní. "Probuď se."
"Žádnou paniku." vysvětloval pan Miyazawa.
"Vy buďte zticha!" Za chvíli dovnitř vlétli pan a paní Todoki.
"Proboha živého?! Co jste to vy dva udělali?" Jelikož byli oba doktoři, vzali Michio a začali jí ošetřovat. Brzy na dveře někdo zaklepal a Nakaova matka otevřela.
"Dobrý den!" Ve dveřích stáli Katashi s Ichirem.
"Jste to vy dva,Katashi?"
"Samozřejmě."
"Nečekala bych,že nás po dvou týdnech přijdete navštívit."
"Dnes je to vskutku výjimečné." přitakal chlapec. Ichiro se přidal:
"Je tady Michio?"
"Je,ale.."
"Co?" Sklopila zrak a pustila je dovnitř ve chvíli,kdy pan Todoki káral svého sany a učitele.
"Co jste to vy dva prováděli?" Mluvil dál. "Uvědomujete si následky?"
"Je nám to líto,otče."
"Lítost nic nespraví."
"Pane Todoki,byla to má vina. Netrestejte svého syna."
"Hlavně u vác bych čekal,že budete rozumější." Než se dostal k dalšímu slovu,přerušili jej Katashi s Ichirem.
"Smíme se zeptat,co se stalo?" Pan Miyazawa si brzy všiml Yusaky.
"Yusako."
"Pierre!" Odvrátili zrak a bratranci ji poslali na verandu,aby měli soukromí. Pak si poslechli celý příběh od Nakaa. Tvářili se nejdřív klidně ,pak naštvaně a nakonec zmateně.
"Cos to kruci vyvedl?!"
"Katashi?"
"Za to tě roztrhnu."
"Cože?" Zrzavý chlapec se snažil vše urovnat.
"No tak. Uklidni se!"
"Jak chceš,abych se uklidnil?"
"Nechcete ji vidět?" Měl na mysli Michio a pobídl je,aby šli s ním. Zavedl je do pokoje,kde naše hrdinka odpočívala. Kolem hlavy měla ovázaný obvaz. Jinak vypadala normálně.
"Nezměnila se." Celé týdna si říkali,jak se jí daří. Zanedlouho se probudila a uviděla je.
"Michio."
"Katashi! Ichiro!" zvolala radostně a jelikož seděli na její posteli,objala je tak pevně,až se její vlasy rozlétly na všechny strany.
"Hej,brzdi!"
"Stýskalo se mi po vás. Chyběli jste mi."
"Ty nám taky." Povídali by si déle,kdyby je Nakao nezavedl do kuchyně. Ve stejný okamžik se objevili Pierre a Yusaka.
"Pane Miyazawo." promluvila Michio.
"Velice se omlouvám za to,co se stalo."
"Nic se nestalo. Kdo je ta dívka vedle vás?"
"To je Yusaka."
"Vaše sestra?" Yusaka se na ní obořila:
"SNOUBENKA!"
"Opravdu?"
"Tady je důkaz." A přede všemi ho políbila.
"Božíčku."
"Vidíte?" V tu ránu byla udeřena Pierrovou rukou.
"Kdo ti dovolil se mě dotýkat!"
"Pierre." Katashi ho napomenul:
"Hej,je to vaše snoubenka!"
"Není! Za prvé: já si ji brát nebudu. Za druhé: její pravé jméno je Samejima Yusaka. A za třetí: je to kluk."
"COŽE?" Všichni se zdáli vykolejeni,ale naše hrdinka se zdála zamyšlená. Jaký byl důvod?

5. Miyazawova snoubenka

20. října 2012 v 23:07 | Linda
Uplynulo pár dní. Ichiro s Katashim si začali zvykat a vypadalo to,že si víc rozumí.
"Ha!"
"Co je?"
"Dostal jsem tě,Ichiro."
"V čem?"
"Michi mi zavoalala jako první."
"O to jsme se vsadili?"
"Ne. Jen mě napadlo,že mám štěstí."
"Nesmysl. Jak jsi dopadl v písemce?"
"93 %."
"Já mám 95 %."
"Jenom o 2 %. Jak jsi dopadl ve fotbale?"
"94 %."
"Já mám 96 %."
"To je fuk."
"Ve sportu jsem lepší."
"Já zase v jazycích."
"Kokrháči!"
"Bělovlasá opice!" Naše hrdinka si na jejich hádky naštěstí zvykla. Kvůli nim už málem taky vyletěla z kůže a oni ji nemohli zastavit. Po chvíli se ti dva uklidnili a začali se chovat normálně.
"A co říkala,chytrolíne?"
"Že se v Nakaově domě začínají dít divný věci."
"Jaký?"
"Nedávno se kniha rozzářila a přenesla je do knihovny."
"Fakt?"
"Fumio mi řekl,že se blíží nebezpečí a k tomu všemu se ještě objevil jejich učitel Miyazawa."
"Miyazawa? Není to příbuzný předsedkyně?"
"Tak něják." Po 10 minutách se ozvaly dívčí kroky. Patřily Yusace.
"Slyšela jsem správně?" zeptala se Ichira.
"Co správně?"
"Bavili jste se o muži jménem Miyazawa?"
"A?"
"Víte,kde je? Zaveďte mě k němu."
"Brzdi! Ještě jsi nám nedala jediný důvod,abychom to pro tebe udělali.""Chci ho vidět."
"Jsi jeho setra?"
"Ne. Jsem.."
"No?"
"Jsem jeho SNOUBENKA!!!"
"SNOUBENKA??!!!" Nevěřili svým uším. Mezitím Michio s Nakaem měli hodinu matematiky.
"Pane Miyazawo!"
"Ano,ů
"Proč jste sem přišel?" Učitel se k Nakaovi otočil.
"Co bys ode mě chtěl slyšet?"
"Jen se mi zdá podivné,jak jstě sem přišel ve steunou chvíli,kdy aši přátelé odešli."
"Na co narážíš?"
"Zdáte se mi podezřelej." Michio vypadala překvapeně,ale supěla zlostí. Pan Miyuzawa promluvil klidně.
"Byla to jen náhoda."
"To si teda nemyslím." A popadl ho za límec.
"Dávej si bacha,chlapče. Mohl bych tě zranit."
"To mi nevadí. Něco nám tajíte a já z vác vymlátím pravdu." Oba dva se začali prát. Naše hrdinka si myslela,že budou rozumní. Hlavně Pierre. Mýlilal se a vložila se do jejich sporu.
"Tu máš!"
"Varoval jsem tě." Pierrova pěst,ale dopadla na obličej Michio. Neudržela rovnováhu a spadla na tvrdou zemi. Co nyní udělají?


4. Telefonát a varování

16. října 2012 v 22:30 | Linda

Po hodině dějin dostala dvojice přestávku.
"Michio?"
"Hm?"
"Můžeš na minutku?"
"Jasně." Vešli do koupelny a zavřeli dveře.
"Co ode mě potřebuješ?"
"Neříkala jsi náhodou,že mu nevěříš?"
"Ale to přece neznamená,že se s ním nemůžu bavit."
"Nevybavuj se s ním!" řekl Nakao stroze.
"A co jako?!"
"Proč jsi na mě mrkla?" Dívka zvážněla. Chvíli mlčela a pak odpověděla:
"Chtěla jsem s tebou mluvit o knize."
"Teď?" Rázem uslyšeli hluk.
""Co to bylo?"
"Šlo to z pokoje." Hrnuli se k němu a popadli kliku. Jakmile jej otevřeli,oslepilo je světlo. Rychle dveře zavřeli a zamkli.
"Co to je za světlo?" Michio viděla,že vychází z její tašky. Vyndala z ní knihu "Služebníci" a dotkla se rýhy. Kniha je nedopatřením přenesla do tajné a dobře známé knihovny.
"Jak jsme se sem dostali,Michio?"
"To ta kniha. Yuichi,vylez." Kočičí chlapec se před ní zjevil.
"Volala jste?"
"Co to mělo znamenat?"
"Varování."
"Před čím?"
"Blíží se nebezpečí."
"Kletba?"
"Ne,příchod osoby."
"Víš, o koho jde?"
"Bohužel ne. Jediné,co vím,je tato hádanka."
"Jaká?" Mávl rukou a přd nimi se objevila hádanka. Zněla:
"POUTA SPOJUJÍ NAŠE SRDCE,
NEZLOMÍ SE UŽ NIKDY VÍCE,
ALE UKONČENÍ DÁVNÉHO PŘÁTELSTVÍ,
TAK ANI JIZVY NEZTRATÍ." Bratranec odvětil:
"Kdo tu hádanku vymyslel?"
"Nikdo. Ta kniha."
"A co teď s ní,Fumio?"
"To vše záleží na mé paní." Oba dva na ní upřeli pohledy. Michio si hádanku zapamatovala a dodala:
"Počkáme,uvidíme,co dál. Zavolám Ichirovi a Katashimu. Můžeš nás vrátit zpět?"
"Samozřejmě." Za chvíli se ocitli zpátky. Spolu se vydali hledat telefon. Vytočila číslo a čekala,než se ozval hlas.
"Kdo to je?"
"To jsem já."
"Jsi to ty,Michio? Koho by napadlo,že budeme chtít volat ve stejnou chvíli." Hlas patřil Katashimu.
"Vede se vám dobře?"
"Jo. Škola je super. Až na jednu holku,co nás furt sleduje."
"Vaše fanynka?"
"Houby! Předsedkyně třídy,Miyazawa Yusaka."
"Dobrý. Počkat! Miyazawa?"
"Co s tím?"
"Náš učitel se tak taky jmenuje. Že by příbuzní?"
"Když jsme u toho. Cos potřebovala?"
"Je tu jedna neokázalá věc."
"Neokázalá?" Vysvětlila mu situaci,ve které se nacházeli a co by potřebovali udělat.
"Rozumím. Zeptám se Ichira. Zatím."
"Fajn. Buďte opatrní." Odsouhlasil a zavěsil.

3. První den na akademii

15. října 2012 v 21:47 | Linda
Ichiro s Katashim vystoupili z taxíku. Byli na místě.
"Vypadá to,že se tady naše cesty rozdělí."
"To jo,Katashi."
"Po těch 17 letech. Když jsme u toho,jak dlouho tady budeme studovat?"
"Přinejlepším,tak rok či dva."
"Tak dlouho?"
"Sám jsi to chtěl."
"Já vím,ale mám docela špatnej pocit z toho,že jsme nechali Michio samotnou."¨
"Je s ní Nakao."
"No právě. Já mu prostě nevěřím. Je divnej."
"Podle tebe je divný všechno."
"No jo. Tak já makám. Musím tam být včas."
"Zatím." Oba se vydali každý svou cestou. Fotbalová akademie byla ve východním křídle a jazyková v západním. Jejich kroky se od sebe odrážely a za chvíli stáli ve svých třídách.
"Milí studenti," začal profesor hovořit"dovolte,abych vám představil Katashiho Ishikawu. Bude tu od dneška studovat." Ozval se potlesk. Na jazykové akademii to proběhlo stejně. Jakmile zazvonilo,setkali se bratranci na školním pozemku.
"Tak jak dopadla první hodina?"
"Docela v pohodě."
"Nezníš nadšeně."
"Je to nuda. Hraju fotbal a učím se samý zbytečnosti."
"Takhle bys mluvit neměl." Uslyšely něčí kroky. Brzy se přd nimi objevila dívka. Měla zelené oči a dlouhé hnědé vlasy. Vypadala,že je starší,než oni. Ale chodila na stejnou akademii.
"Vy jste ti noví,že?"
"A co jako?" odvětil blonďátý chlapec.
"Těší mě. Jsem Yusaka Miyazawa."
"Rádi tě poznáváme." odvětil Ichiro.
"Dovolte,abych vám vysvětlila,jak to tu chodí. Všichni studenti se pokoušejí o nejlepší prospěch,takže moc nevyskakujte."
"Rozumíme."
"Fajn." Potom se otočila a rychlým krokem kráčela pryč.
"Co je to za zatracenou holku?!"
"Nestěžuj si."
"Kdo to vůbec je,že nás tak poučuje?"
"Je to msítopředsedkyně."
"To je vážně uklid%nující." Brzy se rozezněl zvonek.
"Jdeme! Nebo přijdeme pozdě!"
"Jasně!" Každý z nich si to pak namířil do třídy.
Mezitím Nakao a Michio seděli u stolu. Docela znuděně. Než se objevil jejich domácí učitel.
"Jste připraveni?"
"Ano,pane učiteli."
"Tak tady začneme. Co třeba dějiny?"
"Jak chcete." Pan Miyazawa vykládal páté přes deváté. Zdálo se,až porzoruhodné,kolik toho ve svém věku věděl.
"Co se stalo v období Meiji?"
"Bojovalo se."
"Toho jsme se dozvěděli." dodal Nakao. Učitel se zamračil.
"Nakao,nedráždi ho!" řekla dívka tichým hlasem.
"No jo."
"Ráda bych se vás na něco zeptala."
"Co bys chtěl vědět?"
"Kolik vám je?"
"22."
"Jste tak mladý."
"Netvrdil bych to." Než se ti dva nadáli, už si mezi sebou povídali jako staří přátelé. Bratranec ji pozoroval a všiml si,že na něj mrkla. Jaký je její záměr?



Jméno: Yusaka Miyazawa
Věk: 19

2. Pierre Miyazawa

14. října 2012 v 12:25 | Linda

Jméno: Pierre Miyazawa
Věk: 22


Michio a Nakao čekali. Postava,která vešla dovnit,se ukázala na denním světle.
"Michio,Nakao, dovolte,abych vám představil Vašeho učitele,pana Pierra Miyazawu." Dotyčný promluvil a usmál se.
"Velice rád vás poznávám. Jsem Pierre Miyazawa." Oba si jej prohlíželi. Mlě hnědé vlasy, fialové oči a černé oblečení. V jeho obličeji se rýsoval normální neutrální výraz." Pan Todoki vysvětloval:
"Tohle je můj syn Nakao."
"Opravdu? Už jsem toho o tobě tolik slyšel."
"Co jste o mě slyšel?" zeptal se chlapec dotčeně.
"Ale nic moc. Jenom,že jsi moc klidný chlapec."
"Hm." odfkl si.
"A tohle je moje neteř,Michio Nakagawa."
"Těší mě,pane Miyazawo."
"Mě taky,Michio."
"Těším na společné hodiny." Přikývl. Nakonec Nakaův otec mu chtěl ukázat jejich dům a rozkázal oběma dětem,aby se připravili,protože odpoledne mělo začít jejich společné vyučování. Odsouhlasili a vydali se do svého pokoje. Když jim nový učitel zmizel z očí,začali se o něm zmiňovat.
"Tak tohle je nový učitel."
"Bože. Zase další člověk v našem domě."
"Ne,abys ho urazil."
"Proč?"
"Udělal bys svému otci hanbu."
"Nejsem tak lehkomyslnej. Já jenom.." Povzdechla si.
"Ale máš pravdu. Asi je trochu divný."
"Ty se mnou souhlasíš?"
"Zdá se mi to moc dobře naplánované. Ichirův a Katashiho odjazd a rázem je tu příjezd pana Miyazawy."
"Vážně to tak zní."
"Měli bychom se jít připravit."
"Když jsme u toho,co jsi udělala s tou knížkou?"
"Máš na mysli..?"
"Tak jasně tu knihu a toho kočkovitýho kocoura,co za tebou pořád dolízá!"
"Cítíš to?" Jakoby mezi nimi zavládla ponurá atmosféra.
"Kdo je u vás kočkovitý kocour,co za slečnou Michio dolízá?" Hlas se ozýval z tašky,kterou si před chvíli odložila. Z tašky se vynořila záře a s ní chlapec s kočičíma ušima. Jednalo se o Yuichiho Fumia.
"Todoki!"
"Fumio!"
"Jak se opovažujete mě tak nazývat."
"Vždyť je to pravda!"
"Držte se od slečny Michio dál!"
"Kdo jsi,že mi poroučíš?!!!!" Oba dva vytasili drápky. Naše hrdinka vážně nevěděla,co dělat. Když je v domě rodiny Komori a Ishikawy,tak se perou Ichiro s Katashim. A když je v domě Nakaa,tak se její bratranec pere s jejím služebníkem. Popošla k tašce a vytáhla knihu.
"Všechno to začalo touhle knihou. Yuichi,co se stane,když se ta kniha spálí?"
"Jak to myslíte?"
"Tehdy si pamatuju,že když jsme se jí pokusili,spálit,nevyšlo to."
"To asi proto,že je to můj domov."
"Chápu. Doufám,že jsme nic neponičili."
"Nic se nestalo."
"Omlouvám se,jestli tě Nakao urazil,ale mohl by ses na chvíli vrátit ještě do knihy?"
"S radostí váš příkaz splním." Pak se vrátil do knihy.
"Bože tolik problému jen kvůli cárů papírů."
"Tak teď už rychle se pustit do učení."
"Miyazawa na nás čeká,že?"
"Tak něják."
"Budu ho sledovat. Jestli ti něco udělá,zabiju ho." Michio se usmála.
"Děkuju ti." Nakonec oba vyšli znovu ven z pokoje.

1. Radostná událost

13. října 2012 v 22:35 | Linda

Michio si četla na posteli knížku. Od poslední události uběhly dva měsíce a naše trojice měla napilno. Užívala si poslední dny prázdnin. Na dveře někdo zaklepal.
"Kdo je?"
"Tady táta."
"Je otevřeno." Pak Nakagawa nakoukl dovnitř. "Co se děje?"
"Zase čteš?"
"Mám to ráda. Potřebuješ něco?"
"Ne. Jen jsem ti přišel říct,že Ichiro a Katashi mají úžasnou zprávu."
"Jakou?"
"Pojď a uvidíš."
"Dobře." Vstala a odložila knížku na stůl. Musela vědět,co to je. Vyšla ven ze svého pokoje. Rodina Komori a rodina Ishikawa už seděly na místě a Ichiro s Katashim stáli jako přimražení.
"Skvělá zpráva,Michio." usmála se její maminka.
"Jaká?"
"Ti dva dostali možnost studovat na těch nejlepších školách."
"Vážně?"
"Oni ti to poví sami." Za chvíli se celá trojice ocitla v Katashiho pokoji. Žasla.
"To jako fakt?"
"Tak něják." odvětil Katashi.
"Ty budeš hrát na fotbalové škole? Zrovna na Tetsuově?"
"Zavolali mi totiž během prázdnin. Asi se doslechli o mých skvělých schopnostech."
"Zase se tak nenaparuj." klidnil ho Ichiro.
"Chceš se prát?"
"Teď ne." Dívka se do toho vložila.
"A ty Ichiro ses dostal na jazykovou školu,že?" Přikývl.
"Vynikám hodně v angličtině a francoužštině,takže se nedivím."
"Jenže ty umíš víc jazyků,ne?"
"No,umím i německy a čínsky."
"Já umím taky čínsky a francouzsky."
"Jenom se tvoje jazyky nevyrovnají těm mým,takže když jsi mluvil s cizincem,musel ses dívat do slovníku." To Katahiho naštvalo.
"Tak promiň,že jsem na jazyky levej."
"Za co se zas omlouváš."
"Takže odcházíte." povzdechla si Michio. Dvojice se na ní podívala. "Jdete pryč." Po její tváři skanula slza.
"Michio..."
"Je to zvláštní pocit."
"My tě nechceme opustit."
"A kdy odcházíte?"
"Zítra."
"Tak brzy."
"Promiň."
"To nic. Musíte si sbalit,že? Nechám vás zatím osamotě. Uvidíme se pak,ano?" Před odchodem se usmívala. Jakmile zavřela dveře, rozběhla se do svého pokoje a padla do postele. Cítila se unaveně. Později se dveře od jejího pokoje otevřely a mihotavé světlo vešlo dovnitř. Rozezněly se kroky a ozvaly se dva hlasy.
"Je vzhůru?"
"Ne,spí."
"Tak dlouho?"
"Zítra ji opouštíme."
"No jo."
"Něják se mi do toho nechce."
"Jasně,že ne. Od té doby,co je tu,tak se míň hádáme."
"To jo,bělovlasá opice."
"Chceš srazit hřebínek?"
"Buď na chvíli zticha."
"Radši pojďme." A zabouchli za sebou dveře. Nastal další den. Slunce už pálilo na nebi a bratranci byli oblečení do uniforem. Černobílých.
"Vypadáte v nich dobře." ujišťovala je paní Komori.
"Děkujeme."
"Tak honem. Taxi na vás už čeká."
"Fajn." Šli vstříct novému dni. Všichni už čekali venku. I Michio. Zastavili se u ní.
"Už jdete."
"Brzy se vrátíme."
"Ne. Omlouvám se za včerejšek. Byl to přece váš sen. Studovat na takovýchle školách. Já to chápu." Katashi se usmál.
"Tak zatím."
"Hm. Hodně štěstí." Odcházeli a přidali do kroku. Nasedli do auta a naposledy jí zamávali. Ona se za nimi pouze ohlížela,než auto zmizelo z dohledu. Rozloučení nesli těžce všichni. Maminka ji utěšila.
"Shledáš se s nimi znovu."
"Já vím."
"Pojďme dovnitř." Avšak zanedlouho jí byla oznámena zpráva,že by měla jet za svým bratrancem Nakaem. Souhlasí. Hned při příchodu se pozdraví.
"Michio."
"Ahoj,Nakao."
"Máš se fajn?"
"Ujde to."
"Slyšel jsem,že ti dva odjeli."
"Tak něják,ale brzy se vrátí."
"To jsem rád. Jen vstup. Nemáš hlad?"
"Nedělej si starosti."
"Fajn." Po dlouhém povídání jim pan Todoki řekl:
"Jelikož jsou Ichiro s Katshim pryč, přišel čas,abyste také studovali. Brzy k nám přijde významná návštěva,takže se chovejte slušně."
"Kdo to je?"
"Jedná se o vašeho domácího učitele."
"Učitele?"
"Budete se také vzdělávat." Uslyšeli zvonek. "Je tady." Otevřely se dveře a oni spatřili postavu.

Obsah nové série!

10. října 2012 v 22:50 | Linda
Datum:13.10.2012-8.11.2012

Příběh Michio pokračuje. Od minulé události uběhly dva měsíce. Katashi dostal možnost hrát na fotbalové akademii Tetsua a Ichiro získal možnost jít na jazykovou školu svaté Sai. Oba dva mají špatný pocit z toho jí opustit,ale dívka je přesvědčuje,že bude v pořádku. Jelikož chce navštívit svého bratrance Nakaa. Oba tedy odchází a ona se připravuje. Jakmile dorazí k Nakaovi, zjistí,že mu jeho rodiči pořídili domácího učitele,který ji stejně tak bude učit. Jeho jméno zní Pierre Miyazawa. Jaká osoba se z něj vyklube?



 
 

Reklama