* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Lost: Ztracen 2

Lost: Ztracen 2 - 15.kapitola

25. září 2013 v 14:19 | Linda
Touka stál v celé své lné kráse. Měl krátké modré vlasy, svoji modrobílou uniformu a rychlé reflexy.
"Kdo jsi, kluku?"
"Někdo, kdo vás porazí mrknutím oka."
"Arogance ti rozhodně nechybí."
"Tak pojďte!!" Náš hrdina se pohyboval ladně a elegantně. Hiiragi vypadala překvaeně.
"Yano..on.."
"Hm?"
"Kdo je to?"
"Kdoví."
"Vypadá jako princ, že? Je silný a rychlý."
"To je." Jejich rozhovor přerušil sám Touka.
"Neseďte tam! Utečte!"
"Jasně." Dvojice se dala na útěk. Zatímco je chlapec bránil. Když se zdálo, že jsou dostatečně daleko a únosci skoro poraženi, zavolal pohledem Satomeho.


Yano byl udýchaný. Stejně tak Hiiragi.
"Jsme už v bezpečí?"
"Vypadá to tak." Uslyšeli kroky.
"Vy jste Yano s Hiiragi?"
"Kdo jsi?"
"Mé jméno je Satome a požádali mě vás odsud dostat."
"Kdo tě požádal?"
"To, až později. Teď se mě držte." Nic jiného jim nezbývalo. Jak šli, říkali si, co se stalo s tím chlapcem, co je přišel zachránit. Po několika metrech se znovu ozval dobře známý hlas.
"Tak tady jste!" Útočník, jež se jim smál, se zjevil jako kdyby spadl rovnou z oblohy.
"Držte se vzadu," nařídil jim Satome.
"Teď se pleteš zase ty do cesty. Dnes jsou všichni, tak nezdvořilí."
"Tak to je pro mě kompliment."
"Nejdřív rozsekám tebe a ppak je. řiprav se na-" Věta skončila nedořeknuta z důvodu, že útočníka do obličeje trefil kámen a on omdlel.
"Hmh."
"Satome!" Na něj se řítil náš hrdina, ale už opět jako dívka.
"Touko."
"Neřekal jsem, abys je vedl do bezpečí? Copak to mám opakovat snad stokrát?"
"Promiň."
"Bože. Tohle je vážně choulostivá situace."
"Slečno Touko?" Otázku vyslovila její služebná a radostně dívku objala.
"Jsem ráda, že jsi v pořádku."
"Hm."
"A ty, Yano. Vedl sis dobře."
"Díky."
"No, teď je naším úkolem, dostat se bezpečně k mojí rodině. Už by zanedlouho měla přijet."
"Přijedou všichni? Ano. I policie."
"To je dobře."
"Jdeme!" Čtveřice běžela a po několika metrech je uviděli. Celou Toukovu rodinu spolu s policií. Dočkali se vřelého přivítání.
"Touko, nesmíš už tohle dělat."
"Já vím, mami." Nebezpečí stále náš hrdina úplně nezažehl.
"Ještě není konec." Útočník se objevil i se svými kumpány a všichni drželi pistole. Touka se Satomem na sebe pohlédli.
"Podáme si je," zašeptali mezi sebou. Satome vtáhl svůj meč a nepřátelé vystřelili. Odrazil jejich kulky. Stejně tak Touka. Nedávali však pozor a posledníkulka mířila na Yana. Touka zareagoval a kulka zasáhla jeho do srdce. Náš hrdina spadl na Hiiragi a po zemi se začala rozlévat krev. Když všichni útočníci skončili zatčeni, náš hrdina umíral.
"Slečno Touko! Vy nesmíte zemřít!"
"Hiiragi. Děkuju ti, ale takhle je to v pořádku."
"Jak to můžete říct?"
"Yano nezemřel. To, že zemřu já, je lepší. Musíš žít dál. Stejně tak moje rodina."
"Sestřičko Touko!"
"Uno, Tonamori, neplačte."
"Touko."
"Tat, mami.." Starší sourozenci se nepřidali k proslovu."Jsem ráda, že jsem vás mohla potkat." Náš hrdina zavřel oči a zemřel. Satome zmizel a Toukova duše se začala pomalu uvolňovat. Hiiragi ho uviděla. Už v jeho opravdové podobě.
"Kdo jsi?"
"Říkají mi Touka," rozloučil se chlapec s úsměvem.
"Chápu." Zjevil se i Satome.
"Už jdeš?"
"Čekají na mě, Satome. Ne, Aki."
"Takže jsi to poznal?"
"Samozřejmě. Díky za všechno. Ještě se uvidíme." Chlapec opouštěl tenhle svět a vracel se do toho svého. Pohnul pomalu prsty, rukou a procitl ze spánku. Nakonec otevřel oči a probudil se.

Lost: Ztracen 2 - 14.kapitola

25. září 2013 v 13:53 | Linda
Touka pomalu doběhl už ke svému domu, když uslyšel šokující zprávu, Hiiragi zmizel.
" Cože?" Poslechl si detaily a námitky všech členu rodiny. Netrvalo dlouho a rozběhl se tryskovou rychlostí pryč. Než to mohl udělat, uviděl ho Yano.
" Touko!"
" Yano."
" Jak jsi.."
" Na vysvětlování nemám čas. Hiiragi je v nebezpečí."
" Jdu s tebou!" Oba se rychle vypravili na místo určení.

Mezitím Hiiragi držela v ruce měšec o 500 zlaťáků a vyčkávala. Procházela se a míříla do přístavu, kde měli čekat únosci. Kolem ní se nacházeli rybáři a námořníci. Jenomže, když se od nich pomalu oddalovala, okolí kolem ní zaplňovalo ticho. Větřík příjemně foukal.
" Ale, ale. Kdo pak tu je ??"
" Vy jste..."
" Dnes nikoho nečekám."
" Vy jste ten, co unesl Yana?" Muž, jež stál před ní se zakřenil.
" Tak jen přece nebudeš hloupá."
" Propusťte slečnu Touku."
" Koho?"
" Vašeho rukojmí."
" Cože?"
" Přinesla jsem vám peníze. 500 zlaťáků."
" 500? Zbláznila ses?"
" Teď máte peníze, takže ji propusťte."
" Teď jsi mě vážně pobavila."
" O čem to mluvíte?"
" Tak zaprvé : ta tvoje slečna Touka, není naše rukojmí. Ani se nám ji nepodařilo unést. A za druhé : našim cílem bylo přilákat kohokoliv z Yanových společníku. Když jsi tady, tak to znamená, že jsi na tohle všechno naletěla a jako pes se složeným ocasem, jsi mi přinesla peníze."
" To snad ne.."
" To ano.. Jsi hezká, takže jistě budeš mít i hezké tělo." Hiiragi se třásla. Muž se k ní přibližoval a dívka se nedokázala ani pohnout.
" Pomozte mi někdo!" volala v duchu.
" Nesahej na mou holku!" ozvalo se za jejími zády. Odněkud se vynořil Yanou a levou rukou ho praštil do obličeje.
" Yano!"
" Není ti nic, Hiiragi?"
" Ne. A promiň."
" Nemusíš se omlouvat." Nepřítel se usmál.
" Tak ses ukázal."
" Ty jeden..."
" Co kdybych si povolal pár kumpánů?" Na místě, kde stáli, bylo otevřené moře a kolem nich žádné lodě. Nepřítel luskl prsty a objevili se další muži.
" Yano."
" Neboj se. Ochráním tě."
" Dobře."
" Ty vaše tváře! No, je to váš konec. Vás zabiju a vezmu si od vás peníze."
" Kruci..."
" Dostaňte je!" Touka, jež to opovzdálí sledoval, musel zasáhnout. Kdyby se však neobjevil dobře známý útočník s mečem.
" Zase ty?"
" Tentokrát tě zabiju."
" Super. Příště tě musím hodit do bezvědomí na něco déle."
" Dost řečí!" Náš hrdina se vyhýbal meči a zdálo se mu to jednodušší, než obvykle. Jenže Yano s Hiiragi rozptylovali.
" Honem. Vymysli něco!Kdybych tak mohl na chvíli za svého těla a..."
" Yano!"
"Skrč se!" Oba uhnuli ranám těm mužům jenom o vlásek. Podruhé jim štěstí už přát nebude.
" Připravte se na smrt!" Dvojice strachem zavřeli oči a v ten okamžik nad nimi něco proletělo a zasáhlo muže.
" Fíha." rozezněl se hlas.
" Co?"
" Nemyslel jsem si, že mi to tak potrvá."
" Kdo ksakru jsi?"

Lost: Ztracen 2 - 13.kapitola

24. září 2013 v 12:58 | Linda
Náš hrdina stále nechápal, jak ho může nějaký člověk, tak dlouho pronásledovat. Oba dva se dostali do lesa. Chlapec se snažil schovávat za stromy, ale útočník ho pokaždé našel.
"Nemůžeš mě nechat napokoji?"
"Vydej mi nejdřív náramek a já po té ušetřím tvůj život."
"Ani náhodou." Jenže Touka nedával pzor a odařilo se mu zakopnout o kus pařezu. Sletěl k zemi a nad ním se za chvíli tyčil útočník s mečem v ruce.


Hiiragi vběhla do domu jako šílená a volala:
"Pane! ane! Slečno Touko!" Otec našeho hrdiny odvětil:
"Co se děje, Hiiragi?"
"Slečna Touka byla unesena."
"Kým, proboha?"
"Není to tady napsané, ale našla jsem vlasy Touky."
"Co píšou?"
"Chtějí výkupné okolo 500 zlaťáků. Co budeme dělat?"
"Hiiragi, uklidni se. Něco vymyslíme."
"Dobře."


Touka se vyhnul. Nechtěl se nechat naporcovat. V jeho hlavě se nerýsoval žádný nápad.
"Vydej mi ho!"
"Ne!!" Náš hrdina neměl čas. Jeho útěk zastavil vysoký strom, který vypadal trochu nezvykle, než ostatní. V tu ranu dostal náad. Zrychlil, až zmizel naprosto v lesích.


Hiiragi se bála. Přišlo jí, až neuvěřitelné, že slečnu Touku unesli. Znala jí moc dobře. Vždy rozumná, až na ty případy, kdy jde do tuhého a ona musí jít někoho zachránit. 500 zlatáků. Tolik peněz.
"Hiiragi!" zavolal na ni někdo.
"Tonamori."
"Co se děje?"
"Tvoje sestra zmizela. Spíše ji unesli."
"Jak se to stalo?"
"Já nevím."


"Kde jsi? Pojď ven!" Náš hrdina nevydal ani hlásku. Pouze čekal, až nadejde správný okamžik. Seděl v koruně stromu jednoho starého smrku, do kterého nešlo moc dobře vidět.
"Pojď ještě blíž," říkal si v duchu Touka. Raz, dva a tři. Skočil přímo na útočníka a pořádným kamenem ho praštil do hlavy. Díky tomu se útočník svalil na zem a dopad jeho meče zabřinkal. "No, zabralo mi to déle, než jsem čekal." osléze bez jediného slova utíkal zpět domů.


Eliot seděl znuděně na zemi a mračil se. Venku pořádně lilo a nezdálo se, že přestane. Díval se přes sklo okna, jak na něj dopadají kapky. Znova a znova. Jeho zrak dopadl na Touku. Spal. Jeho modré krátké vlasy měl rozcuchané, rty, které se nepohnuly od té doby, co usnul. Jeho poklidná tvář připomínající panenčinu tvář a nehybné tělo.
"Jak dlouho ještě hodláš spát?" zeptal se. Avšak žádná odpověď nepřicházel. Déšť venku ještě zhoustl. Chlapec si vzpomněl na jednu chvíli,, kdy se ho Touka zeptal.
"Eliote?"
"Co?"
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"No?"
"Co bys dělal, kdybych zemřel?"
"O čem to prosím tě mluvíš?" Eliot se na svého přítele nechápavě podíval.
"Tak odpověz."
"Možná bych brečel."
"Vážně?"
"Jo a kdyby, tak ty nemůžeš lehce umřít."
"To je fakt."
"A pokud se ti něco stane, tak tě ochráním."
"Hm." Jakmile se Eliot vrátil do reality, stačil se jenom usmát.

Lost: Ztracen 2 - 12.kapitola

24. září 2013 v 11:35 | Linda
Pan Mizutani vstal. Dělal si starost o svého syna. Sal už celý týden.
"Pane Mizutani."
"Misuki."
"Nemusíte se obávat. Pan Touka se jistě brzy probudí."
"Vím, že ano, ale stále přemýšlím, co když se neprobudí?"
"No.."
"Eliot je stále u něj, že?"
"Ano."
"Pak se nesmím obávat."


Mezitím Touka pomáhal umývat nádobí, sundávat výzdobu a další věci. Posléze se posadil do svého pokoje a jelikož měl v hlavě spoustu myšlenek, které si potřeboval zaznamenat. Vzal do ruky štětec, inkoust a papír. Nadechl se a začal pomalým, ale úhledným písmem psát.
"Dnes Hiiragi slavila narozeniny. Oslava se vydařila, ale.." zastavil se. Avšak vzápětí pokračoval. "..potkal jsem zvláštního muže. Říkal si Satome.Věděl o tom, co se stalo Aki a kdo jsem. Jak jsem ho sledoval, uvědomil jsem si, že ho odněkud znám. Ten pocit ve mně neustále narůstal. Začal jsem se sám sebe ptát, jestli se dokážu vrátit zpět k otci a Eliotovi." Náš hrdna přestal psát a podíval se na nejbližší rozkvetlou sakuru. Její třešňové květy se pomalu snášely k zemi a zdobily jí. Štětec se opět pohnul a dal se do psaní.
"Viděl jsem kvetoucí sakuru a trochu mi řipomněla tu, kolem které neustále procházím a obdivuju. Stále se dost obávám. Ti únosci se vrátí a já musím něco podniknout, aby se nestalo něco zlého." Papír se dál zaplňoval Toukovými obavami, myšlenkami a přáními.
"Pokud bych neš´tastnou náhodou zemřel, co by Hiiragi s Yanem udělali? A co by udělala moje rodina." Touka položil štětec a sroloval papír. Uschoval ho do jedné ze zásuvek ve své skříni a šel se ještě projít ven. Když znovu stál na onom prahu, kde potkal Satomeho dostal úzkostlivý pocit. Rozhlížel se na všechny strany a jeho zrak padl na malý měšec na zemi. Vzal jej do ruky a podíval se, co je uvnitř.
"To je.." Na ruce se odrazila silueta daného předmětu v měšci. Nacházel se v něm náramek z nefritu. Pravého. Okraje posázené zlatem a vyzdobené malými kamínky. "Co tady dělá něco takového?"
"Dej to.." Náš hrdina zpozorněl a otočil hlavu. "sem!!!" Rázem ho málem zabila čepel muže, jež stál opodál, ale povedlo se mu akorát useknout kousek Toukových vlasů.
"Kdo jste?"
"To, co držíš v ruce, není tvoje. Dej to sem."
"V tom případě ani vaše."
"Vrať to!"
"Nikdy! Pokud to chcete, musíte mě nejdřív chytit." Poté se rozběhl pryč pronásledován neznámým útočníkem, kterému z kapsy vypadl neznámý papírek.


Zanedlouho papírek spolu s Toukovým pramenem vlasů objevila Hiiragi. Když si ho přečetla, zhrozila se. Stálo na něm:
"Unesli jsme někoho, koho si určitě ceníte. Pokud nechcete, aby se jí něco stalo, doneste výkupné okolo 500 zlaťáků."

Lost: Ztracen 2 - 11.kapitola

23. září 2013 v 15:46 | Linda
Touka se zarazil. Před ním stálneznámý muž, kterého v životě neviděl.
"Mám tě."
"To říkáte mě? Pane?" zeptal se Touka celý nesvůj.
"Jistě. Jmenuješ se Touka, nemám pravdu,"
"Ano." Náš hrdina zvážněl. "Odkud znáš mé jméno?"
"No tak. Nedívej se na mě takovýma očima."
"Odpověz mi."
"Při záchraně Aki sis vedla dost dobře. Jen je škoda, že umřela."
"Kdo jsi? A jak o tom víš? Že bys byl taky jeden z těch únosců?"
"Neházej mě s nimi do jednoho pytle." Touka nemohl uvěřit, že narazil na člověka, který o tom všem věděl. Na únosce opravdu nevypadal. Jenomže něco se mu nelíbilo. Neodpověděl na její otázky. Neznámý cítil, jak ho pozoruje. Samozřejmě mu to nějak nevadilo.
0äJméno?"
"Můžeš mi říkat Satome."
"Satome?" Neznámého si dobře rohlédl. Měl krátk zrzavé vlasy, černé kimono s haorim, pronikavě zelené oči a měl věk okolo 16-17. Náš hrdina vzpomínyl na únosce, kteří byli velcí, svalnatí a nedali se snadno porazit.
"Hm."
"Když jsme se představili, co ode mě chceš?"
"Nic. Jen tě chci varovat."
"Před čím?"
"Stále máš pocit, že se ti nosci vrátí, že?"
"Jak to víš?"
"To je tajemství. Každopádně se snaž ochránit. Nechávám ti na starost Yana s Hiiragi."
"Eh?"
"Zatím." Satome odběhl pryč a náš hrdina dostal pocit, jakoby Satomeho odněkud znal.


Mezitím se únosce rozčiloval. Nedostal žádné peníze, ale aspoň zabil tu holku.
"Šéfe."
"Co?"
"Co máme za úkol?"
"Ten Yano nám opět překazil plány, ale neboj se. Vím, co uděláme. Uneseme další holku."
"Další? Koho?"
"Přece tu, se kterou jsme ho viděli."
"Aha, tamta."
"Určitě pochází z bohaté rodiny."
"Byla moc hezká."
"Otázkou zůstává, jak ji doneseme až k nám."
"Co nějaká návnada?"
"To nezní špatně. Uneseme nejdřív nějaký obyčejné děcko a zažádáme o výkupné."
"A jestli napíšeme dopis, ve kterém se objeví místo setkání..tak budeme bohatí."
"Přesně tak, parťáku. Díky bohu, že žijeme v tomhle městě."
"A to jako proč?"
"Jelikož je tohle město prohnilé, že se ani nezajímá o únosy, pašování a vraždy, tak nám to poskytuje ideální šance, abychom si zde dělali, co chtěli."
"V tom máte pravdu, šéfe."
"Je čas podniknout naše první kroky."
"Rozumím." Oba muži spolu přestali komunikovat a dali se do ráce.


Oslava se už pomalu chystala ke konci. Hiiragi za všechno ještě jednou řádně poděkovala, než odešla a než s ní chtěl Yano hovořit osamotě.
"Yano?"
"Hiiragi."
"O čem jsi se mnou chtěl mluvit?"
"Víš, je tu jedna věc, která mi dost vrtá hlavou."
"Tak spusť."
"Aki mi zemřela přímo před očima a já nemohl nic udělat."
"To vím. Brečel jsi, jak mimino."
"A nechci, aby se to stalo i tobě, proto se tě ředem chci zetat, jestli by ti nevadilo zůstat se mnou navždy."
"Jako vzít si tě?"
"No, pokud bys nebyla proti." Dívka chvíli neodpovídala, ale pak se zahihňala.
"Vezmu si tě."
"Vážně?"
"Vždyt tě miluju."

Lost: Ztracen 2 - 10.kapitola

22. září 2013 v 10:05 | Linda
Po dlouhém nákupu se rychle pustili do vaření a příprav. Toukova rodina se postarala o výzdobu a osvětlení. Krájely se brambory a smažily spolu s nakrájenou zeleninou. Ryba se grilovala a také se z ní uvařila polévka. Náš hrdina měl v mysli dost, který uměl snad jenom on. Udělal těsto, dal d formy a nechal péct. Samozřejmě dort dostal jahodovou náplň, ozdobení šlehačkou, oříšky a čokoládovou polevu.
"Sestřičko Touko!"
"Uno. Copak potřebuješ?"
"Můžu s něčím pomoct?"
"Jsem ti vděčná, ale nemusíš nic dělat."
"Chápu," řekla zklamaně Uno.
"Ale něco mě napadlo. Mohla bys na papírky nasat jména všech členů rodiny, požádat je, aby tam napsali blahopřání, a posléze papírky pověsila na kytici.
"Jasně. Nech to na mě." Dívka s radostí odběhla. Yano se zašklebil.
"Tvoje sestřička je hodně živá."
"To je."
"Už jsi skončila?"
"Dort dám ještě do ledničky."
" Vypadá to dobře, ale něco takového vidím poprvé."
"Tohle se většinou dělá na oslavu narozenin."
"Vážně?"
"Na tom nezáleří. Kde je Hiiragi?"
"Tvoje rodina říkala, že šla ven si něco koupit. S tvojí sestrou Rauji."
"To je dobře, ale doufám, že se brzy vrátí." Netrvalo dlouho a brzy nastal večer. Podávala se večeře, na které si všichni pochutnali. A nakonec se šlo spát.


Následující den se konaly Hiiraginy narozeniny. Jakmile služebná vešla do kuchyně, ozvalo se všechno nejlepší.
"Co to.."
"Všechno nejlepší, " promluvil otec Touky.
"Hodně zdraví a štěstí," přidala se matka našeho hrdiny. Poté i pomalu ostatní členové, až přišli na řadu Yano s Toukou.
"Slečno Touko."
"Hiiragi, za celou tu dobu,, co tě znám, jsi mě ani jednou nezklamala a to jsem ráda. Také ti chci poděkovat za tvou starost o mou rodinu a o Yana. Všechno nejlepší."
"Děkuju moc." Slova se ujal Yano.
"Hiiragi..já.."
"No.."
"Chci ti poděkovat, za to, že jsi tu pro mě byla a povzbuzovala mě."
"To nestojí za řeč."
"A ještě jednou všechno nejlepší."
"Díky." Nakrájel se dort a sfoukly se svíčky. Všichn se náramně bavili. Náš hrdina byl rád, že takovou oslavu uspořádali.
"Uno."
"Sestřičko Touko."
"Dobrá práce."
"Kytičky vypadají opravdu hezky."
"Hiiragi už má 17 let."
"Hm." Touka se po dlouhé době zvedl a rozhodl se jít na čerstvý vzduch. Vítr byl příjemný a chladný. Jeho vlasy vlály ve vzduchu. Avšak nepřestával pozorovat okolí. Najednou se před ním ozval hlas:
"Mám tě."

Lost: Ztracen 2 - 9.kapitola

21. září 2013 v 9:17 | Linda
Yano se ze smrti Aki pomalu zotvoval. Avšak už uběhl totiž týden. Jakoby to našemu hrdinovi vadilo. Touka stále dumal nad tím Akiným únoscem. Stále měl pocit, že se únosce vrátí a pomstí se.
"Slečno Touko?"
"Hiiragi."
"Děje se něco?"
"Ne."
"Tak proč se tváříte, tak sklesle?"
"Přemýšlela jsem. Ten, kdo unesl Aki, se vrátí."
"Nevrátí. Přišel o peníze. Vyhráli jsme."
"Nemyslím si. Opravdu vím, že Yanovo srdce je stále zraněné, ale okud se tu ten únosce objeví, potřebuju být řiravená."
"Naprosto vás chápu." Náš hrdina si vzpomněl na rozhovor, který vedl se svým mladším bratrem Tonamorim.
"Tonamori? Jsi tady?"
"Sestřičko Touko."
"Jsi v pořádku?"
"Proč bych nebyl?ů
"No, ta záležitost s Aki."
"Aha. Hm. Yana je mi líto."
"Tonamori, proč jsi tehdy odposlouchával?"
"Byla to jenom náhoda, ale víš, když jsi se probudila, tvářila ses smutně, sestřičko."
"Vážně?"
"Jakobys nevěděla, kdo jsme." Našemu hrdinovi skápla kapka potu. Tonamori se trefil přímo do černého.
"Nemůžu uvěřit, že dokážeš být tak tvrdohlavý."
"To mám po tátovi."
"Já vím. Tonamori, kdybych zmizela, šel bys mě hledat?"
"To je samozřejmost. Jsi moje sestra." Touka se usmál. Čekal, že chlapec řekne něco takového. Pohladil chlapce po vlasech a usmál se.


Touka se vrátil zpět do reality. Podíval se na sebe do zrcadla, jak vypadal. Jeho dlouhé vlasy mu připomínaly jeho matku. Uslyšel rázem hlas, který ho volal.
"Touko!"
"Yano."
"Potřeboval bych s něčím poradit."
"A s čím?" Yano se tvářil dost bezmocně, ale mluvil, tak aby ho slyšel jenom náš hrdina.
"Víš.."
"Nemusíš mluvit, tak potichu. Hiiragi tu není." Yano trochu zčervenal.
"Za chvíli bude mít narozeniny."
"Hiiragi?"
"Jo. Chtěl bych je nějak překvapit."
"Oslavou?"
"Možná."
"Kolik jí bude? 17?"
"Hm."
"Takže chceš, abych ti poradila, jak by taková dobrá oslava mohla proběhnout."
"Tak trochu."
"Pomůžu ti. Musíš se mnou však nejdřív nakoupit."
"Nakoupit?"
"Oslava znamená jídlo a dárky."
"Hm." Náš hrdina si nejdřív šel promluvit s jeho rodinou o tom, co chystá. Když mu dala souhlas, popadl Yana a šlo se nakupovat. Nejdřív se potřebovaly nakoupit ingredience. Jako vajíčka, mouka, mléko, máslo a cukr. Posléze zelenina, ryby, maso a nápoje. Nezapomněli ani na květiny, které Yano vybral. Náš hrdina kouil nikumany a dango, na kterých si pochutnali. Věci jim ztěžkly, a proto si našli lavičku, na kterou se posadili a nabrali síly.
"Nikdy bys nevěřil, že tohle budeš dělat, že?"
"Je to pro Hiiragi, takže v tom nevidím problém."
"Protože ji máš rád."
"To taky."
"Yano, pokud se mi někdy stane, že se nevrátím, tak stůj po boku Hiiragi místo mě."
"Touko.."
"Slib mi to, ano?"
"Co to povídáš?! Pokud zmizíš, půjdemetě hledat."
"Děkuju ti." Touka ho obdařil smutným úsměvem a Yano na chvíli cítil, jakoby Hiiragina přítelkyně odcházela někam daleko.

Lost: Ztracen 2 - 8.kapitola

17. září 2013 v 10:06 | Linda
Touka nemohl odtrhnout oči od toho světla.
"Vidíte to?" zkusil se zeptat Yana a Hiiragi.
"Co máme vidět?"
"Světlo, jež vychází z Aki."
"Kde?" Náš hrdina si uvědomoval, že to dokáže vidět jenom on. Světlo se brzy zformovalo do tvaru Aki.
"Ty jsi.."
"Touko.."
"Aki..co jsi.. nejsi..." Yanova sestra se mutně usmála.
"Bohužel. Vypadá to, že se možná už neprobudím."
"To snad ne."
"Yano si o mě dělá starosti, že?"
"To je samozřejmost. Jaktože tě oni nevidí?"
"Protožestále doufají, že se probudím."
"Doufají?"Touka pochopil. Yano s Hiiragi chtěli, aby se Aki vzbudila, ale on věděl, že je příliš pozdě.
"Co ti přesně udělali?"
"Dali mi jed."
"Jed?"
"Vypila jsem ho."
"Proč?ů
"Protože bych jinak zemřela horší smrti a z toho bych se moc neradovala."
"A z jakého důvodu tu se mnou mluvíš?"
"Chtěla jsem ti poděkovat."
"Za co?"
"Za to, že jsi mě šla zachránit."
"Nic jsem neudělala."
"Pokusila ses. Pro někoho, koho ani neznáš. Zachránila jsi mého bratra."
"To přece nic neznamená."
"Pro mě ano."
"Aki.."
"Postarej se o něj a řekni mu, že ho mám ráda."
"Není to správné."
"Já vím."
"Sbohem."
"Zatím, Touko." Náš hrdina sklopil hlavu. Hiiragi s Yanem čekali.
"Slečno Touko.."
"Hiiragi."
"Ano?"
"Přišla se rozloučit."
"Kdo? Snad ne.."
"Řekla, že se máš o Yana postarat."
"Jak to?" Toukovi takly slzy po tváři. Plakal. Opravdu ho z toho bolelo srdce. Zase nedokázal nikoho ochránit. Podíval se na Yana.
"Omlouvám se. Odpusť mi, Aki," bědoval. "Kéž bych pro tebe přišel dřív."


Následujícího dne se konal pohřeb. Toukova rodina prolévala též slzy. Yano neměl už nikoho z rodiny a také už neměl kam jít.
"Yano.."
"Touko.."
"Jak je ti?"
"Lépe, než včera. Díky za upořádání pohřbu."
"Promiň."
"Neomlouvej se. To bych měl dělat já. Zatáhl jsem tě do těchto problémů."
"Nelituj se."
"Když bych, tak mohl ještě jednou naposledy slyšet Akin hlas." Touka se podíval směrem k hrobu, odkud opět vycházelo světlo.
"Podívej." Yano poslechl a spatřil ducha Aki, který mu šeptal, že musí žít dál i kvůli ní. Jakmile zmizela, Yano se dokázal usmát.
"Díky moc, Touko."
"Naní za co."
"Co bych teď měl dělat?"
"To je jasné. Půjdeš bydlet ke mně. Vždyť tam na tebe přece čeká Hiiragi." Yano si uvědomil, že je to pravda.

Lost: Ztracen 2 - 7.kapitola

16. září 2013 v 9:19 | Linda
Půlnoc. Konečně nastala půlnoc. Jako první šel Yano. V lese se dobře vyznal, takže mohl ukazovat cestu. Po něm šla Hiiragi s malým Tonamorim. A nakonec Touka. Náš hrdina se neustál rozhlížel. Jenomže v šatech a s dlouhými vlasy se nemohl hýbat tak, jak by chtěl.
"Už jsme skoro tam."
"To je dobře, Yano," odsekla Hiiragi, která pomalu necítila svoje nohy.
"To říkáš jenom proto, že málo chodíš."
"Jsem služebná, ne dřevorubec." Tonamori se tiše zachechtal. Touak cítil to neustálé napětí. Brzy však uprostřed lesa spatřil chatku.
"Půjdu se tam podívat, " řekl náš hrdina a potichu vkročil k chatce. Chatka se zdála prázdná. Jakoby tam nikdo nebyl, ale hlas za jeho zády ho vyplašil.
"Tak ses ukázal." Touka si uvědomil, že je ve tmě špatně vidět a jelikož Yano nosil dívčí oblečení, tak se neznámému nezdálo nic podezřelého. Nyní ještě potřeboval napodobit Yanův hlas.
"Kde je moje sestra?"
"Nepospíchej jeeště tolik. Nejdřív peníze." Chlapec vytáhl měšec zlaťáků a hodil ho pod nohy únosci. Ten ho sebral.
"Nemyslel jsem, že nám je, tak lehce vydáš."
"A teď mi vraťte sestru!"
"Tak jo." Únosce luskl prsty a někdo přinesl holčičku. Avšak něco nebylo v pořádku.
"Cos to.." Aki měla potrhané kimono. Na nahé kůži šly vidět šrámya rány. Dívka nevydávala žádný zvuk a nedýchala. "Cos jí provedl!!!"
"No, trochu jsme si s ní pohrál."
"Pohrál?" Yano, jež se schovával za stromy, tiše zuřil. Krev se mu vařila v žilách. Chtěl toho chlápka umlátit, ale Touka mu to nedovolil. Měl plán.
"Jsi znechucen?"
Čekal jsem, že člověk jako ty nepoužije mozek. Koneckonců jsi jenom zvíře."
"Nebuď drzej, kluku!"
"Teď ti ukážu, co umím."
"A co to je?"
"Tohle!" Touka vzal svojí botu a pořádnou ránou ji hodil únosci do obličeje. Ten zakvílel bolestí.
"Na něj!" Poslal posléze na Touku svoje kumpány. Náš hrdina dal pokyn Yanovi, aby vzal Aki okamžitě pryč. Naštěstí ji ti lotři položili na zem. Poté měli vzít nohy na ramena. Toukovi zůstaly jeho reflexy, takže se pohyboval neuvěřitelně rychle a stačil jim vzít peníze. Přes všechny kopy, chvaty a pěsti, je porazil.


Jakmile se dostali bezpečně domů, Hiiragi okamžitě Aki ošetřila. Její tělo bylo v pořádku. Stejně tak orgány. Měla sice jenom povrchová zranění, ale i ta nesla dost velkou bolest. Dívka se totiž nedokázala probudit. Yano znervozněl a chytl se za hlavu.
"Co když se už neprobudí?"
"Takové věci neříkej."
"Hiiragi."
"Aki se jsitě probudí. Musímě čekat, ano?"
"To, co udělali, je strašné. Jak jsem něco takového mohl odpustit?!"
"Nebyla to tvoje chyba." Mezitím se Touka plně soustředil na Aki. Opravdu to vypadala zvláštně. Její spánek. Napětí neustupovalo. Všichni tři v pokoji Touky seděli a čekali. Světlo, jež vycházelo z Aki.

Lost: Ztracen 2 - 6.kapitola

12. září 2013 v 13:48 | Linda
Eliot otevřel oči. Moc dobře se nevyspal. Uběhly už tři dny a Touka stále spal. Zakletí do snu. Jaktože něco takového existovalo?
"Eliote.."
"Misuki."
"Měl by ses prospat. Pan Touka určitě dělá, co může."
"Já tě nechápu. Proč se mnou mluvíš, tak normálně? Vždyť jsem chtěl Touku zabít."
"To je pravda." Misuki se posadil na zem vedle Eliota u spícího Touky.
"Jak je možné,, že jsme se znovu setkali?"
"Osud, nemyslíš?"
"Na takovou hloupost nevěřím. Odjakživa."
"Eliote, co si myslíš přesně o panu Toukovi?"
"Touka je silný, laskavý a jaksi osamělý."
"Osamělý? Chápu. Ty to vlastně nevíš."
"Co nevím?"
"Toukovi bratři a jeho matka mu zemřeli přímo před očima, když mu bylo 8."
"To jako vážně?"
"Pan Touka ti o tom neřekl, že? No, pochopitelně to není občasná věc, o které se bavit."
"Vím to. Já naštěstí přišel jenom o matku. Nemoc."
"Rozumím. Netuším, jak dlouho potrvá, než se maldý pán probere." Přesto se potřebujeme vyspat."
"No jo."


Mezitím se náš hrdina rozmýšlel. Chtěl Yanovu sestru zachránit.
"Slečno Touko, jak ji chcete zachránit?"
"Nejdřív je potřeba zjistit, kde ji drží."
"Žádné informace se nedozvíme. Ve městě se nikdo nezajímá, jestli zmizí jedna či dvě osoby."
"Yano, řekli ti místo setkání, kde máš předat peníze?"
"Myslíšm, že se jednalo o místo uprostřed lesa o půlnoci." odpověděl tanečník.
"Tak pozdě?"
"Většinou je to ideální čas." Hiiragi svírala ruce. Dělala si starosti.
"Pokud není jiné možnosti, tak jakmile nadejde čas setkání a oni se objeví, vezmeme si tvou sestru zpátky."
"Jenomže budeme v lese. Tam nepůjde vidět ani na krok. Nenachystáme tam ani žádné pasti."
"Nejde o to nachystat pasti. Důležitější je útěk a čas, jež je k tomu potřeba." Trojice si však nedávala pozor a nevšimla si, že je někdo odposlouchává.
"Já chci jít taky!"
"Tonamori!"
"Sestřičko Touko! Vem mě s sebou." Yano s Hiiragi mlčeli.
"To nemůžu."
"Proč?"
"Jsi ještě malý. Je to nebezpečné."
"Já to zvládnu."
"To nejde." Yano je sledoval a celá situace mu přišla, tak podobná, jak s jeho setsrou. Kdyby on přišel o sestru, zvládl by žít sám. Ale kdyby zemřel náš hrdina, jeho rodině by to hodně ublížilo.
"Co kdyby zemřela?"
"Máš na mysli slečnu Touku?" přidala se Hiiragi.
"Koho jiného."
"Její rodina by samozřejmě zuřila a určitě by si přála, abys zemřel místo ní ty."
"To jsme si uvědomil."
"Ale.."
"Hm?"
"Její bratr Tonamori ti chce pomoct."
"Pomoct mi? Neví sand do čeho jeho sestra jde?"
"Ví. Jenže je to přece muž a muž musí chránit ženu."
"On je jenom dítě."
"Muž či žena nebo dítě. Nezáleží, kolik jim je. Myslí úplně stejně. Každý člověk udělá všechno proto, aby ochránil někoho, kdo je mu drahý."
"Takže.."
"Přesně tak." HHiiragi promluvila k našemu hrdinovi. "Slečno Touko."
"Ano?"
"Vezměte Tonamoriho s sebou."
"I ty s ním souhlasíš?"
"Pak tedy půjdu s vámi a ohlídám ho."
"Hiiragi."
"Zvládnu to. Slibuju."
"Jenomže určitě si uvědomuješ, že to bude nebezpečné a já nemůžu chtít, abys něco takového dělala. Rozumíš tomu, že?"
"Samozřejmě.Každopádně můj názor se nezmění."
"Tak dobře."
"Děkuju mnohokrát." Tonamori se rozesmál a objal Touku.
"Sestřičko, miluji tě!"

Lost: Ztracen 2 - 5.kapitola

11. září 2013 v 15:55 | Linda
Touka si povzdechl. Kdo by si pomyslel, že ta tanečnice, kterou viděl, se mu zhroutí přímo před domem. Neměl na vybranou a tak ho odtáhl dovnitř.
"Jsi vzhůru?" Tanečnice otevřela oči.
"Ty jsi..."
"Touka. Těší mě."
"Yano."
"Vážně jsi kluk."
"Hm?" Touka si ho prohlédl blíže. Kluk, co se převléká za holku. Nastalo ráno a náš hrdina věděl, že bude muset na snídani.
"Yano."
"Co?"
"Nechám nám donést jídlo. Je tu někdo, koho potřebuješ vidět."
"Koho?" Touka brzy uslyšel kroky jeho lsužebné.
"Hiiragi."
"Dobré ráno, slečno Touko. Smím vejít?"
"No, nemohla bys nejdřív nahoru donést moji snídani?"
"Proč? Necítíte se dobře?"
"Tak trochu. Udělala bys to pro mě,"
"Samozřejmě. Hned se vrátím." Chlapec se otočil, aby zjistil Yanovu reakci. Ten se díval do prázdna, ale položil otázku.
"Proč jsi mě zachránila?"
"Jak to myslíš?"
"Mohla jsi mě tam nechat zemřít."
"To je pravda, ale znáš se s Hiiragi. Nemám pravdu?"
"Trochu."
"Kdyby tě nepotkala, co by si myslela. A navíc.."
"Co?"
"..jsme přátelé." Yano se zasmál.
"Přátelé? Nesmysl. Jsem už dost zaneprázdněný."
"Tvým pouličním tancem a staráním o tvou mladší sestru Aki." Tanečník neprostestoval. Ozvalo se zaklepání.
"Slečno Touko."
"Pojď dovnitř, Hiiragi, ale slibmi, že se nevyděsíš."
"Dobře." Služebná vešla dovnitř. Málem upustila podnos s jídlem. Urychleně jej položila na stůl, ale nechtěně nachala na zem spadnout dvě jablka.
"Ya..no?"
"Hiiragi." Oba dva se na sebe dívali a nevěděli, co říct. Touka se mezitím podíval na podnos, který přinesla. Našel na něm dva malé talířky s nakrájeným jablkem. Jeden větší talíř s plátky sýra, krajíci čerstvého chleba, kostku másla a marmeládu. Ještě k tomu dva šálky jahodového čaje a misku salátu s příborem.
"To je tedy honosná snídaně," pomyslel si náš hrdina. Když sledoval ty dva, jak se nezmlžou nai promluvit, rozhodl se prolomit to strašně ticho. "Nasnídáme se?" Hiiragi zareagovala.
"Ale slečno Touko, já nemůžu.."
"Je toho dost," odsekl a donesl podnos na koberec, kde se všichni posadili. Dal jim šálek čaje s nabídl jim pečivo. "Jezte."
"Vy si nedáte?"
"O mě si nedělej starosti. Ty a Yano se potřebujete najíst." Ozvalo se zakručení a oba zčervenali. Ale jídlo si vzali. Chutnalo jim ,protože nedokázali přestat jíst.Po vydatné snídani se ustili do vážnější věci.
"Yano.."
"Co?"
"Tvoje sestra zmizela, že?"
"Ano." Hiiragi překvapeně vyjekla.
"Cože? Aki."
"Je to moje chyba, že se to stalo."
"Tak nám prozraď detaily, co se stalo."
"Rozumím, Touko." Chlapec zabloudil ke svým vzpomínkám.
"Já a Aki pocházíme z chudé rodiny. Naši rodiči zemřeli před rokem, proto jsem se rozhodl vydělávat peníze jako tanečník."
"A?"
"Aki mi řekla, že jsi ji dala velice cenný náhrdelník, který se nám podařilo prodat za honosné peníze."
"Jak moc?"
"Tolik." Chlapec vytáhl měšec, ve kterém bylo asi nejméně 50 zlaťáků. Hiiragi zaprostestovala.
"Slečno Touko, nerozhazujte svoje šperky!"
"Vždyť to potřebovali."
"Jenže i rozdávání má své meze."
"To snad nemyslíš vážně. A co se tedy stalo s tvou sestrou?"
"Někteří lidé unesli Aki nepozorovaně, než jsem si toho všiml a jediné, co mi nechali, byl dopis, že j chtějí vyměnit za peníze."
"Chápu."
"Nevěděl jsem, co dělat."
"Tak a teď už víš. Půjdeme ji zachránit."

Lost: Ztracen 2 - 4.kapitola

9. září 2013 v 11:08 | Linda
Touka s Hiiragi vycházel velmi dobře. Od té chvíle, co ji daroval náramek, ho nosila každá den schovaný pod rukávem.
"Hiiragi?"
"Ano, slečno Touko?"
"Kam jdeš?"
"Do města na trh. Musím jít nakoupit na večeři."
"Rozumím. V tom případě půjdu s tebou."
"Ale, slečno..."
"Prosím.." Touka se už chystal sklonit hlavu, když ho jeho služebná vzala za ruku. Vedla ho na trh.
"Kupte si takoyaki!" ozvalo se z jedné strany.
"Kupte si nikumany!" ozvalo se z druhé strany. I když narážely na spoustu stánků s nejrůznějšími drobnostmi, kupovaly jenom to nejnutnější.
"Slečno Touko.."
"Ano?"
"Půjdu si ještě něco obstarat. Počkejte tady."
"Rozumím." Služebná odběhla a Touka is znovu začal dělt starosti s tím, jestli se bude moct brzy vrátit. Rázem uslyšel hluk a potlesk.
"Bravo!" ozývalo se z davu lidí opodál našeho hrdiny. Lidé se tlačili, tak dlouho, dokud netvořili obrovský chumel.
"Co tam může být zajímavého?" říkal si v duchu. Avšak ze zvědavosti nečekal a šel se také podívat. Procpával se mezi lidi, až to nakonec uviděl. U jednoho stánku tančila neznámá dívka v kimonu hnědé barvy. Na hlavě jí vlály dlouhé světle šeříkově fialové vlasy, oči jí zářily okrovou barvou a pohybovala se ladně. V levé ruce držela vějíř, se kterým tančila a jakýmsi kouzlem zaujímala dav.
"Vážně je to holka? Vždyť je to..." uvažoval chlapec, jež poznal maškarádu, kterou si tanečnice vytvořila. Ve chvíli, kdy představení skončilo, pár lidí jí dalo peníze.
"Opravcu úchvatné. Zatncuješ i příště?"
"Samozřejmě. Mnohokrát děkuju, " obdarovala je tanečnice úsměvem.
"Koupíš si sponku do vlasů?" Touka uslyšel slabý hlásek. Rozhlédl se kolem, až nakonec jeho zrak spočinul u jeho nohou, kde na něj koukala malá holčička s krátkými fialovými vlásky, okrovýma očima a s čereveným kimonem. Ukazovala mu malou sponku ve tvaru růže.
"Je krásná. Jak se jmenuješ?"
"Aki."
"Koupím ji." Touka hledal peníze, ale vzpomněl si, že všechny má Hiiragi. Povzdechl si. "Promiň. Ale asi u sebe nemám peníze."
"Chápu." Holčička posmutněla, proto se chlapec rozhodl najít něco čím by zaplatil. Posléze na svém krku nahmatal náhrdelník ze zlata s místem na umístěni rubínu či jiného drahokamu.
"Vzala by sis tohle?"
"Tohle je..." Umístil ho Aki na krk.
"Vím, že to není moc, ale můžeš ho rodat za peníze."
"Eh? Jenže ve srovnání s touhle sponkou.."
"Malé věci jsou hezké. Děkuju ti."
"Není zač." Brzy se k nim přidal další hlas.
"Slečno Touko!"
"Už jdu," odpověděl. "Opatruj se." A odešel domů. Aki sevřela náhrdelník.
"Aki?" Dívka se lekla kvůli osobě stojící za jejími zády.
"Bratře.."
"Co to držíš? Náhrdelník?"
"Ano. Dala mi ho Touka."
"Za co?"
"Za sponku, kterou jsem vyrobila."
"Hm?"


Touka cítil únavu. Jakmile dorazil domů, opřel se o stěnu pokoje.
"Co to se mnou je? Je to snad tím, že jsem dívka?" Když se pomalu chýlilo k večeři, někdo zaklepal na dveře. "Kdo je?"
"To jsem já."
"Sestro Rauji. Děje se něco?"
"Ne. Jen jsem se s tebou přišla poradit."
"Ohledně čeho?"
"Otec říkal, abys teď moc nechodial ven."
"Proč?"
"Už nějakou dobu tady řádí zlí lidé, kteří jsou akční hlavně v noci. Nechci, aby se ti něco stalo."
"Děkuju za tvou starost."
"To je všechno, co jsme chtěla sdělit. Dobrou noc."
"Dobrou." Touka šel spá. Tnetokrát se mu nedařilo usnout klidně jako vždy. Něco ho znepokojovalo. V ten okamžik uslyšel jakýsi tuý zvuk. "Co to..?" Věděl, že neslyšel špatně a pomalým krokem se vydal k hlavním dveřím. Jakmile tam došel, uviděl stíny a zaslechl žblunknutí. "Kdo je to tady?" Nidke nikdo.
"Pomozte mi někdo.." šlo z nedalekého keře.
"Čí to je..?"
"Pomozte.."
"Už jdu." Touka nakoukl za keř a uviděl na zemi ležet osobu.
"Ty.."
"Počkej, vemu tě dovnitř."
"Zachraň mou sestru."
"Hm?"
"Aki..Hiiragi.." Co to všechno znamenalo?

Lost: Ztracen 2 - 3.kapitola

8. září 2013 v 13:46 | Linda
Před Toukou sedělo šest lidí. První z nich byl nejstarší. Jednalo se o muže s modrýma očima, hnědými vlasy svázanými do culíku v kimonu šedé barvy. Usmíval se a jeho hlas zněl trochu hluboce.
"Touko, pojď se nasnídat." Chlapec mohl jediněhádat, kdo to je.
"Ano, otče," zkusil.
"Hm." Oddechl si. Trefil se. Pomalu kráčel a za ním Hiiragi. Posadil se a pořádně se porozhlédl. Druhá osoba, kterou uviděl, byla jeho matka. Dlouhé lokny světle zelené barvy jí sahaly, až po kolena. Oči připomínaly rubíny, na rtech růž a kimono zlaté barvy. Připomínala pohádkovou postavu z jedné knížky, kterou četl.
"Touko, podala bys mi rýžovou kouli?"promluvil na něj hlas od dalšího muže.
"Ano."
"Neslyšel jsem na konci své jméno." Touka se snažil na něj přijít. Naštěstí za něj odpověděla jiná dívka.
"Netrap ji, Akise." Poznal, že daný muž je jeho starší bratr Akise a ta dívka staršís sestra.
"No jo, Rauji." On měl vysokou postavu. Krátké modré vlasy,fialové oči a skvělýsmysl pro humor. Zatímco ona blond vlasy střední délky, růžové oči, lehký makeup a náhrdelník na krku. Posléze zbývaly ještě dvě osoby. Dvojčata. Jedno s krátkými oranžovými vlásky a druhé s rudými. Oranžovovlasé bylo děvče okolo 10 let. Korálkové oči, naušnice na levém uchu, pohledná a sebevědomá v černém kimonu. Rudovlasé bylo chlapec okolo 11 let. Dlouhé vlasy, pohledná tvář, rozvážný a rychle myslící.
"Touko, půjdeš si se mnou Unou hrát?"
"Jistě."
"I s Tamanorim?"
"Samozřejmě."Chlapec musel přiznat, že má vážně zajímavou rodinu. Pozoroval jí a uvědomoval si, co bude muset řešit za problém. Tedy, jestli se nějaký objeví.


Uběhl necelý den a Touka si začal zvykat na svou rodinu. Avšak nyní si dělal starosti o někoho jiného.
"Hiiragi?"
"Ano, slečno Touko?"
"Máš rodinu?"
"Eh? No, ano. Matku i otce."
"A sourozence?"
"Ne, jsem jedináček."
"Jedináček." Hiiragi si uvědomila, jak se asi tvářím a usmála se.
"Nedělejte si starosti," pokývla hlavou a rukou zároveň.
"Mohla bych navštívit tvou rodinu?"
"Otec s matkou bohužel nejsou doma."
"Chápu." Hiiragi mu pročesávala vlasy a jaksi si to užívala. Zajímalo mě, prč se zrovna ona stala mou služebnou.
"Tak tedy já půjdu domů, řekla Hiiragi najednou.
"Nepřespíš tady?"
"To si nemohu dovolit."
"Tak počkej. Vyprovodím tě."
"To není nutné, slečno Touko."
"Pak tedy..tady," dodal. Do její ruky jí dal malý sáček. Tmavě zelený stejné barvy jako její kimono.
"Co je to?"
"Malý dárek. Nedávno jsem ho koupila." Touka jí obdaroval úsměvem.
"Děkuju mnohokrát."
"Za málo." Když jej dívka večer otevřela, našla krásný zlatý náramek vysázený diamanty.

Lost: Ztracen 2 - 2.kapitola

7. září 2013 v 18:57 | Linda
Eliot se probudil brzy ráno. Spal společně s Toukou.
"Touko, vstávej! Už je ráno." Náš hrdina nereagoval. Za chvíli přišel do pokoje Toukův sluha, Zdvořile zaklepal.
"Dále.."
"Tady Misuki. Pane Kuze jste vzhůru?"
"Já jsem vzhůru, Eliot. Touka spí."
"Aha. Snídaně je na stole. Vzbuď ho."
"Když by to tak šlo.." Misuki nechápal, co tím myslí. Avšak, když zkusil s mladým pánem zatřást a nic se neozvalo, uvědomil si, co se stalo.
"To snad ne. Musím ihned informovat pana Mizutaniho."
"Co se děje?!" Eliot nedostal svou odpověď do té doby, než se objevil Toukův otec.
"Můžete mi říct, co se děje?"
"Touku jsi nedokázal probudit, že? Je to tak, Eliote?"
"Jo, ale proč se na to ptáte?"
"Znám totiž důvod, proč se nemůže probudit."
"A to je?"
"Postihlo ho zakletí ve snu."
"Zakletí ve snu?"
"Ano. Není to poprvé,, co se to stalo."
"Jak to myslíte?"
"Má žena Mako mi o tom vyprávěla."
"Vaše žena?"


Pan Mizutani si vzpomněl na dobu, kdy se to stalo. Mako seděla ve svém futonu na zemi a pozorovala kvetoucí Sakury. Na sobě světle žluté kimono s oranžovými pruhy a na něm obrázky podzimného listí. Pan Mizutani seděl vedle ní ve svém hnědém pracovním obleku a mluvil s ní.
"Mako, o čem přemýšlíš?"
"O svém dlouhém spánku."
"Vůbec jsem tě nedokázal vzbudit. Jak jsi to udělala?"
"Měla jsem sen."
"Sen?"
"Byla jsem kluk a snažila se vyřešit svoje problémy."
"To byl tedy zvláštní sen."
"Říkám mu ZAKLETÍ VE SNU."
"A co to přesně je?"
"Narodíš se jako opačné pohlaví a neprobudíš se, dokud vše nevyřešíš."
"Hm." Eliot se zamračil. Nepotřeboval slyšet další slova.
"Takže Touka se nevrátí, než se ro vyřeší?"
"Je to tak." Náš hrdina spal a neprobouzel se.


Touka otevřel oči.
"Kde to jsem?" zeptal se docela zmateným hlasem. Ležal v dřevěné posteli s růžovými nebesy. Zakrytý tenkou oranžovou dekou a hlavu měl položenou na sametovém polštáři.
"Slečno, jste vzhůru?"
"Slečno?" pomyslel si Touka.
"Smím dál?"
"Ano,"odpověděl náš hrdina. Snažil se, aby se mu netřásl hlas. Do pokoje vešla dívka. Její vlasy nesly vlnitost a okrovou barvu. Dosahovaly pouze po její ramena. Dva prameny( jeden na levé a druhý na pravé straně) zdobily sonky ve tvaru modrých květin. Stejně tak její kimono obsahovalo stejné květy a neslo smrkově zelenou barvu.Jjeí rty zdobila růž a na Touku se usmívala.
"Ty jsi?"
0äMé jméno je Hiiragi a od tohoto dne budu vaší služebnou."
"Služebnou?" Touka pomalu vstal a rozhlížel se.
"Co hledáte, slečno Touko,"
"Zrcadlo. Je tady nějaké?"
"Vpravo, slečno." Chlapec poslechl. Když kráčel, cítil, že jeho hlava podivně ztěžkla. Ve chvíli, kdy se podíval do zrcadla, zarazil se. Zpozoroval, že jeho modré vlasy se prodloužily alepoň o metr a splývaly podél těla. Jeho hrduník už nebyl plochý a uvědomil si, že je dívka."
"Tohle je.."
"Co se stalo?"
"Tohle jsem já?"
"Ano, vždycky tak vypadáte." Náš hrdina se nepoznával. Jeho tvář. Jeho postava.
"Hm."
"Slečno, připravím vás."
"Dobře." Hiiragi ho oblékla do růžového kimono zdobeného petuniemi a květinami. Na výstřihu a na koncíh rukávu byly zlaté pruhy. Látka celá zářila. Do vlasů mu pletla mašličky a na obličej nanesla makeup. Teď vypadal jako princezna.
"Měly bychom jít."
"Kam?"
"Na snídani. Vaše rodina čeká."
"Moje rodina?" Chlapec věděl, že se nemá rozčilovat č chovat zmateně. Jenomže co když se hozeptají na něco, co nebude vědět. Co udělá? Obě procházely halou a Touka si všiml, že zdi mají zajímavé tapety se vzorem draka. Bílého. Nakonec se zastavily u dveří dalšího pokoje. A vešly dovniř.
"Dobré ráno, Touko." Chlapec konečně zaregistroval, kolik členů rodiny vlastně má.

Lost: Ztracen 2 - 1.kapitola

1. září 2013 v 8:08 | Linda
Touka odjel se svým otcem a sluhou navštívit hrob jeho matky. Mako Kuze byka překrásná žena. Narodila se bohaté rodiny. Uměla hrát na loutnu a flétnu. Příroda ji obdařila dlouhými modrými lokny, karmínovýma očima, dobrým srdcem a velice starostlivou povahou. Touku milovala nadevšechno. Její hrob se nacházel ve vysokých horách, kde nežilo moc zvěře. Panoval tam klid a ticho.
"Touko..."
"Ano?"
"Pamatuješ si na ten den před 6 lety?"
"Samozřejmě, otče." Pan Mizutani měl na mysli den Toukových narozenin. Oba dva ho měli stále vyrytý v paměti, jakoby se to stalo včera. Mako s Toukou byli doma. Měla na sobě dlouhé červené kimono a chlaec ji seděl na klíně.
"Touko, už se těšíš, že?"
"Ano!"
"Tatínek se brzy vrátí z práce, tak ještě chvíli seď."
"Kde je teď Misuki?"
"Misuki je s tatínkem. Pomáhá mu."
"Hmph!" Toukovy tváře se nafoukly jako balon a nesplaskly do té doby, než se ozvalo zaklepání na dveře. Dveře se posléze otevřely a v nich stál jeho otec. "Tati!!"
"Touko, nezlobil jsi?"
"Ne."
"Vítej doma, drahý." promluvila Mako.
"Děkuju."Oba se rychle nahrnuli do obývacího pokoje. Misuki se vynořil ze tmy s bílou krabicí, kteoru položil na stůl. Jakmile ji otevřel, objevil se kulatý dort s čokoládovou polevou, šlehačkou a ořechy. Uprostřed dortu stála svíčka ve tvaru osmičky.
"Jéé!!"
"Líbí se vám, pane Touko?" zeptal se Misuki zdvořile.
"Moc! Díky!" Sluha cítil radost, když věděl, že je mladý pán spokojený. Narozeninová oslava jenom ve čtyřech lidech. To ani jeden z nich nezapomněl. Pan Mizutani vstal, upravil si modrou košili a oprášil si džíny. Touka se naposledy pomodlil u hrobu s vyrytým jménem a udělal totéž.
"Pane Kuze."
"Misuki."
"Eliot Takahira je tady."
"Rozumím. Hned jsem tam." Náš hrdina ve svém obvyklém oblečení šel svého přítele přivítat.
"Touko!"
"Eliote!"
"Neruším?"
"Ne. Ale co tu vlastně děláš? Pochybuju, že bych ti o tomhlě místě říkal."
"Pozval mě sem tvůj sluha."
"Misuki?"
"Jo. Říkal, že bych ti měl být nablízku?"
"Proč?"
"Jen se neuraz. Prý, že hrozbě přitahuješ problémy," usmíval se Eliot. Toukovi na tváři naskočil ruměnec.
"Brzy bude večeře. Nechceš zůstat?"
"Jasně." Po vydatné večeři se šlo spát a čekalo se, co přinese zítřek.

Shrnutí 1.řady

29. srpna 2013 v 9:24 | Linda
Touka a Eliot jsou zpět!


..Touka Kuze je 14-ti letý chlapec,který nemá žádné přátelé. Tedy, až na jednoho. Eliota Takahiru, se kterým se setkal před 5 lety při jednom incidentu. Od té chvíle je osud připoutal k sobě a spolu nesli jedno břímě za druhým.....Jejich nepřtel Sawada Yuji tahal celou dobu za nitky. I když ho neporazili, ví, že se brzy znovu sejdou. Nikdo neví, kdy, ale jednou....


...Nyní je před našimi hrdiny nové dobrodružství, které je buď posílí, poučí a nebo zničí...

Hlavní postavy:

*Touka Kuze
*Eliot Takahira

Vedlejší:

*Lavenna Takahira
*Mizutani Kuze
*Misuki Tatsunagi
*Sawada Yuji

Obsah 2.řady

20. srpna 2013 v 8:45 | Linda


Touka a Eliot se spřátelili. Avšak jednou náš hrdina usne a už se druhého rána neprobudí. Eliot tomu nerozumí a Misukiho s Toukovým otcem napadne pouze jedno řešení: a to, že Touku postihlo "zakletí do snu". A co to vlastně je? Náš hrdina se ve snu se narodí jako dívka a neprobudí se do té doby, než zjistí, jaký problém je ve světě, ve kterém teď je. Jak to dopadne?


Datum vydání: 29.8.2013
Datum ukončení: 25.9.2013
Počet kapitol:15
 
 

Reklama