* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Nejdražší sestra

13. Zrodila jsem se ve chvíli,kdy zemřela..

12. dubna 2012 v 22:40 | Linda
Následující den se Yoshiko probudila. Bylo krásné slunečné ráno a ona byla doma. Společně s ní byli Seishiro a Shindou. Pak se probudili i oni.
"Dobré ráno." řekla.
"Dobrý ráno" řekli jednohlasně. Protáhli se a dlouze zívli.
"Hm? Kde je Sayaka?"
"Koho to zajímá. Musíme si pospíšit nebo přijdeme pozdě." Všichni tři spěchali do školy. Jenže něco bylo špatně.
Sayaka se neobjevila ve škole a Yoshiko si o ní dělala starosti. Seishiro to poznal.
"Yoshiko,proč si o ní pořád děláš starosti?"
"Já nevím,ale asi proto,že je to kamarádka."
"Jenže ona se o sebe umí postarat."
"Já vím,ale.."
"Ty jsi prostě taková."
"Asi."
"Ty to nepustíš z hlavy."
"Ne. Je to jako bych jí měla ztratit." Seishiro tam stál a poslouchal jí. Zatím Sayaka stála u jezera a říkala si:
"Tohle bude asi všechno. Už mi nezbývá čas." Podívala se na svou ruku,která začala pomalu mizet. Yoshiko povídala a když skončila, řekl Seishiro:
"Yoshiko,musím ti něco říct."


"Bylo pěkné poznat Yoshiko. Yune máš moc milou sestřičku. Bude lepší,když zmizím dřív,než to zjistí." Najednou uslyšela její hlas.
"Sayako!"
"Yoshiko." Dívka se zastavila.
"Sayako."
"Co se děje? Proč se tak smutné tváříš?"
"Neodcházej." Po její tváři tekly slzy a Sayaka se usmívala.
"Yoshiko,zkus to pochopit."
"Proč nás opouštíš?"
"Protože se musím vrátit domů."
"Jenže.."
"Já do tohohle světa nepatřím."
"Jak to myslíš? Vždyť jsi člověk jako my."
"Ne. Já jsem pouze výplodem tvé fantazie."
"Ty nejsi skutečná?"
"Nikdy jsme nebyla. Zrodila jsme se ve chvíli,kdy tvá sestra zemřela a pak se objevila tady. Bez rodiny,bez vzpomínek a bez přátel. To všechno jsem získala teprve,když jsem vás poznala."
"To není pravda."
"Jsme ráda,že si to myslíš,ale Yoshiko. Já nemůžu nahradit tvou sestru. Ta je pouze jedna na světě. Musíš se naučit žít bez ní. Nebýt na ničem závislá."
"Jak to mám udělat?"
"Věř a doufej v zítřek. Jedině,tak poznáš cenu života." Sayaka začala čím dál víc mizet.
"Můj čas se chýlí ka konci. Je načase jít." Yoshiko se k ní rozběhla a objala jí.
"Neopouštěj mě. Nenechávej mě samotnou."
"Nejsi přece na světě sama. Máš přátelé a rodinu. Já budu vždycky tady jako tvá sestra a jako tvoje přítelkyně. Obě dvě na tebe budeme dávat pozor."
"Ale,ale."
"Yoshiko,podívej se na mě. Jsem ráda,že jsem tě poznala." Potom se se světlo kolem nich rozzářilo a Sayaka zmizela. Vrátila se do svého světa a Yoshiko už pouze slyšela její hlas ve větru. Zaschlé slzy se zatřpytily a ona se usmála.



Konec příběhu

12.Ty a já jsme stejní,nebo se pletu?

12. dubna 2012 v 21:49 | Linda
Nastalo ticho,aůe skrz zeď něco prošlo. Všichni věděli,kdo by to mohl být. Spatřili ducha s knírem velkého asi jako Seishiro. Netvářil se moc vesele.
"To je obří duch." řekl Shindou.
"Sayako,je to on?" zeptala se Yoshiko.
"Ano." odvětila a promluvila na něj.
"Takže ty jsi ten,kdo velí duchům. Proč je na nás posíláš?"
"Rád ti na tvou otázku odpovím. Duchové tu hledají své příbuzné,které ztratili. Dokud se neujistí,že jsou v pořádku,tak neodejdou."
"Všechno to jsou lži."
"Cože?"
"Ti duchové nemůžou odejít,pokud chtějí. Všichni ti duchové se museli setkat se mnou,aby mohli odejít."
"To je vlastně pravda. My jsme svědci." promluvil Seishiro.
"Nevím,co máš za lubem,ale nedovolím ti,abys ubližoval jiným duchům." Za chvíli se ukázala jeho pravá tvář.
"Je načase skončit s těmi hrami." Okna se sama od sebe otevřela a dovnitř začal foukat studený vítr. Duch se snažil dostat ven a povedlo se mu unést Yoshiko.
"Yoshiko!"
"Pokud jí chceš zpátky,musíš se mnou bojovat."
"Jak si přeješ." Sayaka vyběhla ven a s pokývnutí hlavy poslala chlapce k odvedení pozornosti. S klidem vykouzlila meč a dala se s duchem do boje. Nakonec ho porazila, Yoshiko byla volná a duch pomalu mizel. Před zmizením,uslyšela jeho slova:
"Jelikož jsi mě porazila,brzy zmizíš taky. Nemůžeš utéct před svým osudem." Co s tím Sayaka udělá?

11. Ten,kdo velí duchům

12. dubna 2012 v 21:36 | Linda
Sayaka už dlouho naše přátelé vedla hustým lesem. Shindovi to začalo vadit a začal se ptát.
"Kam to vlastně jdeme? Necítím nohy."
"Má pravdu. Proč si na chvíli neodpočneme?" stěžoval si Seishiro. Yoshiko pouze udýchaně přikývla. Po cvhíli se Sayaka zastavila.
"Tak jsme na místě." Všichni brzy uviděli malou dřevěnou chaloupku. Velice se tomu divili.
"Tak pojďme." Kráčeli k ní a Sayaka otevřela dveře dlouhým klíčem. Zarachotilo to. Když vešli dovnitř,byli ohromeni. Uvnitř to vypadalo úplně normálně. Byl tam stůl se čtyřmi židlemi, dvě dvoupatrové postele,sporák s ledničkou a malá koupelna.
"Sayako,mohla bys nám to vysvětlit?"
"Možná. Chovejte se jako doma,Yoshiko."
"Sayako!"
"Coapk jste neposlouchali? Říkala jsem,že se musíme postarat o duchovní záležitosti."
"A proč musíme být tady?" divil se Shindou.
"Když ho potřebujeme dostat,musíme tu dnes zůstat."
"A koho je tahle chata?"
"Tahle chata je moje. Dostala jsem jí jako dárek."
"Téda." žasl Seishiro. Později jim to ještě jednou pořádně vysvětlila.
"Takže někdo tomu velí?"
"Přesně tak,Seishiro. Musíme si s ním promluvit."
"To bude asi to nejtěžší." Když nastal večer,ozvaly se zvuky. Přicházel.

10. Proč se to děje?.. Kdo vlastně jsem?

10. dubna 2012 v 20:10 | Linda
Událost s vyvoláváním duchů přinesla spoustu problémů. Jenže je tu ještě jeden problém. Sayaka má jedno tajemství,které nikomu ze svých přátel ještě neřekla. Už je to pád dní,co si Yoshiko zahrávala s duchy. Od té doby se duchové začali objevovat častěji a naši přátelé je museli vrátit tam,kam patří.
"Sayako, promluv k němu." řekl Seishiro. Ta se nadechla a řekla:
"Odejdi prosím v pokoji. Vrať se tam,kam patříš." Duch zmizel.
"Zase jsme to zvládli. Jsme jako lovci duchů." žasl Shindou. Sayaka se nepřestávaal dívat na místo,kde duch zmizel. Yoshiko na ní promluvila:
"Sayako, není ti nic?"
"Jsem v pořádku." Nastal večer a Yoshiko byla strašně usnavená. Usnula,takže jí Seishiro musel nést.
"Takže já půjdu domů."
"Opatruj se,Sayako."
"Vy také. Uvidíme se zítra." Jakmile jim zmizela z dohledu,zamrazilo jí v zádech.
"Duch? Je tady nějáký?" Pak ho uviděla.
"Vylez. Vím,že jsi tam." Duch se jí ukázal.
"Tak mě přece vidíš."
"Kdo jsi? Já myslela,že všichni duchové jsou pryč."
"Já se od nich liším."
"Vím. Cítím z tebe jinou auru."
"Už jsem o tobě slyšel,Sayako Mayami."
"Víš,jak se jmenuju?"
"Kdo by nevěděl. Vždyť jsi jednou z nás."
"Já,že jsme duch?"
"Ne,tak úplně. Ale brzy budeš."
"Jak to myslíš?"
"Vidím,že jsi opravdu ztratila vzpomínky,jak se říká."
"Co ode mě chceš?"
"Chci ti říct,že je tu okolo velice silný duch,který všechny duchy posílá."
"Takže je to tak,jak jsme si myslela."
"Zbavíš nás ho?"
"Proč bych měla?"
"Není to tvá povinnost?"
"Nemyslím,že zrovny ta by ses o to měl starat."
"Možná máš pravdu,ale nezapomeň na své vzpomínky."
"Víš o mně něco?"
"Jistě."
"Řekni mi,kdo jsem?"
"Chceš to vědět?"
"Ano. Mám jenom některé vzpomínky. Spíš některé věci si pamatuju a ani neím odkud. Bude lepší,když se všechno dozvím tady a teď."
"Jak myslíš." Duch jí všechno vysvětlil,ale Sayaku to nijak nepřekvapilo. Všechno,co řekl, si myslela. Přemýšlela o tom už dlouho a on jí to pouze potvrdil. Nakonec tedy souhlasila.
"Dobrá. Udělám to."
"Spoléhám na tebe." Duch zmizel a ona šla domů. Teď jí už bylo všechno jasné. Co jí duch řekl?

9. Hrátky s duchy? Netahej mě do toho..

9. dubna 2012 v 21:22 | Linda


Dívka se setkala se stínem tváří v tvář. Nacházeli se v lese.
"Konečně jsme se setkali."
"My se známe?"
"Jistě. V minulém životě."
"Kdo jsi? A jak to myslíš v minulém životě?"
"Vidím,že se ti nevrátily všechny vzpomínky."
"Všechny? Chceš říct,že víš něco o mé minulosti? Řekni mi,co víš."
"Být tebou,neptal bych se."
"Co tím chceš říct?"
"Nic,ale tvá minulost je černější,než noc." Stín se začal vzdalovat.
"Počekj! Nechoď pryč! Neopouštěj mě!"
"Neboj se. Znovu se setkáme." Stín zmizel a dívka se zastavila. Podlomila se jí kolena a než se nadála, dala se do pláče.


Sayaka se vyděšeně probudila. Nechápala,co to bylo. Měla pocit jako by to sama zažila. Na nic nečekala a vstala. Ve škole se nedokázala na nic soustředit. Potřebovala na vzduch. Stále přemýšlela o tom,co včera Yoshiko a těm dvoum vykládala.
"Sayako!"
"Yoshiko. Pořebuješ něco?"
"Vyskytují se tady někde duchové?"
"To jsi sem přišla kvůli tomu?"
"No,tak trochu."
"Co je to za odpověď?"
"Promiň,ale chtěla bych tě o něco požádat."
"Mě?" Když jí to vysvětlila, Sayaka málem vyletěla z kůže.
"Cože? Vyvolávat duchy? Zbláznila ses? Řekni,že je to pouze vtip."
"Ráda bych."
"Copak jsi se nepoučila? Víš,co jsem říkala." Yoshiko nad tím zapřemýšlela.
"Hrát si s duchy není legrace. Neublíží ti,ale má to taky své hranice. Nepotřebuju duchům vysvětlovat,že to byl žert."
"Já vím,ale domluvila jsem se s holkama." Spatřila je stát opodál. Nelíbily se jí.
"Dělej,jak myslíš." Yoshiko se cítila provinile.

Odpoledne se do toho holky pustily a za chvíli z toho byly problémy. Sayaka tou dobou seděla doma a učila se. Najednou zazvonil telefon. Zvedla ho a uslyšela známý hlas.
"Sayako,přijď rychle do školy!"
"Co se stalo?"
"Jde o Yoshiko."
"Dobře. Hned tam budu." Dala se rychle do běhu a cestou si říkala:
"Bože. Že já jsme otvírala tu pusu." Ve škole bylo hotové pozdvižení. Věci létaly po místnosti. Sayaka dorazila právě včas.
"Yoshiko."
"Sayako!"
"Nehýbej se." Porozhlédla se po místnosti a uviděla ho. Šla k němu klidně a vyrovnaně. Promluvila:
"To by stačilo." Duch se na ní inteligentně podíval. Vypadal jako pytlík mouky.
"Už je to v pořádku. Omlouvám se,že narušili tvůj klid. Už můžeš jít." Duch zmizel. Potom přistoupila k Yoshiko.
"Co jsem ti říkala?"
"Promiň."
"Každopádně jsem ráda,že se ti nic nestalo." Potom jí jemně objala. Kdoví,co se bude dít zítra.

8.Mám stejnou schopnost jako ona..

8. dubna 2012 v 21:45 | Linda
Sayaka poslední dny pouze stála ve škole u okna a pozorovala okolí. S nikým moc nemluvila a přemýšlela. Yoshiko,Seishiro a Shindou jí mohli pouze pozorovat.
"Neměli bychom jí něják povzbudit?" zeptal se Shindou.
"Ano. Sayaka vypadá smutně." přidala se Yoshiko,ale Seishiro odvětil:
"Možná máte pravdu." Dívka zavolala Sayačino jméno.
"Sayako!" Ta se otočila.
"No,ehm. Jsi v pořádku?"
"Yoshiko,co se děje? Proč se neusmíváš?"
"Teď není vhodná chvíle se usmívat."
"Máš o mě starost,že? Nemusíš se bát. Jen jsem přemýšlela o událostech,které se staly."
"Chápu."
"Myslím,že je načase,abych si s vámi o něčem promluvila." Její zrak padl na Seishira a Shinda,kteří stáli za Yoshiko. Po vyučování spolu šli do parku. Trojice se posadila. Pouze ona zůstala stát.
"Kde bych měla začít? Jistě máte spoustu otázek."
"Chtěla bych vědět,proč se znáš s Yune."
"Taková otázka se dala předpokládat,Yoshiko. Ráda ti na ni odpovím. Yune byla moje nejlepší přítelkyně. Byla velice milá a laskavá. Často o tobě mluvila."
"O mně?"
"Ano. Ráda jsem jí poslouchala." Pak se zeptal Shindou.
"Viděla duchy?"
"Viděla. Dokázala s nimi mluvit,vidět a cítit jejich bolest."
"O tomhle nám,ale neřekla."
"Řekla to pouze mě,protože jsem je viděla stejně jako ona."
"Ty jsi je taky viděla?" divil se Seishiro.
"Ano. Díky tomu jsme se staly přítelkyněmi."
"Proč jsi se tady po dvou letech objevila?"
"Několik měsíců před její smrtí jsem musela jet studovat do zahraničí,takže jsem ji dlouho nevidla a později jsem se dozvěděla,že zemřela. Jenže nemohla jsem odjet. Moje studium skončilo teprve chvíli před školním rokem."
"Aha."
"Co dalšího chcete vědět?"Ptali se ji a ona odpovídala. Na konci řekla,že se s duchy budou asi potýkat častěji. Na to byli všichni připraveni.

7. Znovu se setkáváme..Čekal jsi dlouho

7. dubna 2012 v 21:54 | Linda

Kaoru ukazoval Sayace školu a Yumemi,která byla v ní to všechno sledovala. Brzy dorazili do jedné třídy,kdy právě foukal čerstvý větřík.
"Je tu příjemně."
"To ano."
"Už je to dlouho,co jsem někomu ukazoval školu." Sayaka si stoupla k oknu stejně jako on.
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"Na co?"
"Znal jsi dívku jménem Yune Tsurara?" Výraz Kaoru se změnil.
"Proč se na tohle ptáš?"
"Protože Yune byla moje přítelkyně."
"Chápu."
"Zemřela,víš o tom?"
"Ano. Dozvěděl jsem se o tom před dvěma lety."
"Jaktože jsi jí znal?"
"Yune byla vždycky trochu zvláštní. Chodila na tuhle školu,ale byla o dva roky starší,než já."
"Jak myslíš zvláštní?"
"No,jak to říct. Říkala,že cítí přítomnost duchů."
"Tohle říkala?"
"Ano. Nevěřil jsem jí a přesvědčoval jí,že to je nesmysl. Nedala se odradit,ale později jsem to zažil."
"Viděl jsi ducha?"
"Ne,ale viděl jsem,že se věci pohybují samy od sebe. Tehdy jsem uvěřil."
"Ah,tak."
"Jenže,když jsem jí to chtěl říct, dozvěděl jsem se, že je mrtvá."
"To je smutné."
"Lituju toho,že jsme jí nestačil říct,co jsem viděl. Ona byla vždy laskavá a milá. Nestěžovala si,když jsem jí říkal svoje zážitky ze školy. Vždycky bedlivě poslouchala. A teď je pryč." Sayaka cítila jeho lítost.
"To,že zemřela,není tvoje chyba."
"Kéž bych tomu taky mohl věřit."
"Ještě bych se tě chtěla zeptat na jednu věc."
"Na jakou?"
"Znal jsi dívku jménem Yumemi?"
"Znal,ale proč se na to ptáš?"
"Byla to taky moje přítelkyně." Kaoru si povzdechl.
"Ano,znal jsem jí."
"Pamatuješ si na ní?"
"Jistě. Setkal jsem se s ní v nemocnici. Tam jsme si spolu hráli,ale zanedlouho jsem musel z nemocnice odejít."
"Vím. Vyprávěla mi o tom."
"Pak jsme jí už neviděl,ale řekl jsem jí,že až se uzdraví,ať za mnou přijde. Nakonec nepřišla a před rokem jsem slyšel,že zemřela. Musí mě teď nenávidět."
"Proč si to myslíš?"
"Nešel jsem jí na pohřeb. Chtěl jsme na ní zapomenout."
"Proč?"
"Jelikož jsem jí opustil."
"Ona tě,ale nenávidí. Stále tě velice miluje." řekla Sayaka s úsměvem.
"Jak to myslíš?"
"Co kdybych řekla,že stále žije a je tu."
"Ona je tu?"
"Ano. Dívá se na tebe a usmívá se. Její city k tobě nevyprchaly ani když zemřela."
"Jak,ale víš,že je tu?"
"Neřekla jsme to,ale vidím duchy stejně jako Yune."
"Máš tu stejnou schopnost?"
"Hm. A Yumemi je ve mně."
"V tobě?"
"Řeknu jí,aby se ti zjevila. Chtěl bys jí vidět?"
"No,já..nevím."
"Váháš?"
"Ne,že bych váhal,ale nevím,co bych jí řekl."
"Tak dobrá. Dám ti čas na rozmyšlenou." Potom odešla. Uplynulo pár dní a Sayaka se ho šla zeptat znovu. Souhlasil. Sayaka požádala Yumemi,aby se mu ukázala a když jí Kaoru uviděl,oněměl.
"Ráda tě vidím,Kaoru."
"Yumemi,jsi to ty?"
"Ano. Neviděli jsme celé ty roky."
"To je fakt. Omlouvám se."
"Za co?"
"Že jsme ti nešel na pohřeb a nikdy jsem tě nešel navštívit."
"Nezlobím se na tebe."
"Proč?"
"Protože jsi na mě nezapomněl." Povídali si spolu. Nakonec uslyšel pouze slovo:
"Děkuju." Byl rád,že se s ní znovu setkal.

6. Setkání s mým milovaným..Konečně

6. dubna 2012 v 19:08 | Linda
"Nechceš vstoupit do mého těla?" Yumemi byla překvapená.
"Hej. Jsi si jistá,co říkáš?" vyjekl Shindou.
"Jsem. Myslela jse,že když budeš v mém těle,budeš moct všechno vidět a cítit jako normální člověk. Souhlasíš?"
"Hm,ale nebude to vadit?"
"Ne. Chceš se s ním vidět,že?"
"Moc."
"Tak do toho." Sayaka zavřela oči a duch do ní vstoupil.
"Hej,jsi to ty?"
"Samozřejmě,že jsem."
"Počkat,je tam i Yumemi?"
"Ano. Je tu se mnou."
"Tak co teď?"
"Že se ještě ptáš,Seishiro."
"Jen pro jistotu."
"No,co teď? Vydáme se na jeho školu na výměnný pobyt."
"Ty myslíš..?"
"Hm." Brzy se čtveřice ocitla na Odově škole a měla tam dva týdny studovat. Hned při příchodu zaujaly spoustu pozornosti. Shindou svou rychlostí, Seishiro svou vřelostí, Yoshiko svou srdečností a Sayaka avou laskavostí.
"Yumemi, vidíš ho?"
"Ani ne. Musíme někam jinam." Sayaka se vytratila ven a do někoho nepatrně vrazila.
"Omlouvám se."
"To je v pohodě."
"Nebudeš náhodou Kaoru Oda?"
"Jak jsi to uhodla?"
"Instinkt."
"Chápu. Ty jsi jistě ta nová studenka."
"Jsem Sayaka Mayami."
"Rád tě poznávám."
"I já tebe."
"Nechceš ukázat školu?"
"Ano." Kaoru Sayace ukázal školu Znal jí velmi dobře. Sayaka byla docela překvapená jeho znalostmi. Bylo načase,aby se do toho vložila i Yumemi. Co udělá?

5. Chápu..Yune ho znala..

6. dubna 2012 v 18:50 | Linda
Yoshiko se zarazila. Jméno své drahé sestry neslyšela už dlouhou dobu. Proč zrovna teď se ozvalo? Seishiro se jí zeptal:
"Jsi si jistá,že říkal Yune?"
"Jsem."
"To není možné. Jak dlouho to je,co jsi zemřela?"
"Asi něco málo přes rok."
"Jenže to nedává smysl."
"Uklidni se,Seishiro." napomínal ho Shindou a podíval se na Yoshiko.
"Omlouvám se." podotkl a posadil se.
"Ale Yune je už dva roky mrtvá." Duch byl překvapený. Sayaka se na všechny podívala a zpovídala dál:
"Říkala jsi,že jsi přišla,abys ho našla,že?"
"Ano."
"Dobře. Zkusíme se tedy po tom Odovi podívat."
"Opravdu?"
"Ano. Nech to na nás. Sejdeme se tu zase zítra."
"Nemám moc času,tak na vás spoléhám."
"Jistě." Pomalu se zvedla a Yumemi zmizela. Poprvé udělala něco,co nikdo nečekal. Natáhla k Yoshiko ruku a zeptala se:
"Není ti nic."
"Ne."
"Takže já zatím půjdu." Shindou dodal:
"Sayako,kam to jdeš?"
"Domů. Myslím,že tady má práce skončila."
"Ale já myslel,že.."
"No jo. Jdu o tom Odovi něco zjišťovat. Je lepší být informovaný,než nevědomý."
"To je pravda."
"Fajn. Uvidíme se zítra ve škole." Potom se podívala na Yoshiko.
"Yoshiko?"
"Ano."
"Dávej na sebe zatím pozor,ano?" Na její tváří se objevil úsměv. Nakonec odešla. Netrvalo dlouho a Sayaka toho hodně zjistila.
"Zjistila jsi něco?" zeptal se Seishiro.
"To si piš."
"Tak spusť."
"Zaprvé Kaoru Oda je synem bohatého podnikatele. Letos mu bude 15. Na škole vždy vynikal a patřil mezi premianty. Je jedináček a zajímá se o paranormální jevy."
"To jako fakt?"
"Bohužel. Zjevně Yumemi bude jeho motivem."
"Chápu a jak to souvisí s Yune?"
"O tomhle bohužel není ani zmínka."
"Jak tedy zjistíme,co potřebujeme?"
"Mám jeden nápad."
"Jaký?"
"Nevím,jestli to bude fungovata,ale potřebuju se na to zeptat Yumemi." Yoshiko jí zavolala.
"Yumemi."
"Sayako?"
"Kaoru žije."
"Díky bohu."
"Bohužel,ale nevím,co má společného s Yune."
"Chápu."
"Mám pro tebe jeden návrh,jak to zjistit."
"Jaký?"
"Říkala jsi,že to chceš vidět na vlastní oči,že?"
"Ano."
"Nechceš tedy vstoupit do mého těla?"

4. Už se to stalo...Bohužel si nedokážu vzpomenout

5. dubna 2012 v 21:03 | Linda
Yoshiko Yumemi nedokázala vidět,ale Sayaka ano. Jenom to na sobě nedala nát a promluvila:
"Yumemi,mohla by ses nám ukázat?" Před nimi se objevila krásná černovlasá dívka.
"To je Yumemi?"zeptal se Shindou,ale Sayaka řekla:
"Pojď nám povyprávět svůj příběh." Yoshiko,která byla vždycky plná energie, se usmála.
"Neboj se. Můžeš nám věřit." Duch se usadil a začal:
"Když jsem ještě žila, byla jsem často nemocná. Většinu času jsem strávila v nemocnici. V nemocnici byl se mnou na pokoji ještě někdo."
"Kdo?"
"Byl to jeden chlapec ve stejném věku jako já."
"Jak se jmenoval?"
"Jmenoval se Kaoru Oda."

Yumemi si opět představila ten den,kdy ho potkala.
"Kdo jsi?" zeptala se.
"Já? Jsem Kaoru."
"To je hezké jméno. Já jsem Yumemi. Pojďme si spolu hrát."
"Tak jo." Společně si oba hráli a povídali si spolu. Vypadalo to,že rozumí jeden druhému,ale na jak dlouho? Později se dozvěděla něco,co nečekala. Kaoru musel odejít z nemocnice.
"Kaoru,je to pravda?"
"Promiň,Yumemi,ale nemůžeme být spolu navždycky."
"Ale proč?"
"Musím odejít z nemocnice. Už jsem zdravý. Nemám tu,co pohledávat."
"Jenže já nechci,abys odešel."
"Yumemi..."
"Miluji tě, víš? Proto tě žádám,abys tu zůstal."
"Já tě mám taky rád. Víš ty,co? Něco si tedy slíbíme.."
"Hm?"
"Až se uzdravíš,tak mě vyhledej na škole Higuchi. Budu na tebe čekat."
"Slibuješ?"
"Slibuju." Kaoru k ní natáhl malíček a společně uzavřeli slib.

Yumemi se vrátila do reality.
"Bohužel krátce potom,co odešel, se můj stav zhoršil a já zemřela. Pak už jsem nevěděla,co se s ním stalo. Čekala jsem,jestli se někdy objeví v nemocnici,kde jsme se potkali,ale to se nestalo."
"Takže jsi se vrátila,abys ho našla?"
"Tak něják. Doufám,že se mi to povede."
"Jenže nechápu,proč jsi se objevila tady."
"Taky to sama nevím. Možná tady žil." Shindou se zeptal Seishira:
"Seishiro,žil tu nějaký Kaoru?"
"Já ti nevím,ale nikdy jsem o tom neslyšel."
"To bude problém. Yumemi,nevzpomínáš si ještě na něco?" zeptala se Yoshiko.
"Když o tom teď mluvíš,tak něco takového říkal."
"Co říkal?"
"Nepamatuju si to přesně,ale často se zmiňoval o jedné kamarádce."
"O kom?"
"Myslím,že se jmenovala Yune." Čtveřice se zarazila. Tohle jméno už neslyšeli celé dva roky.
Jakou spojitost má Kaoru s Yune?

3. Jak je to možné?...Vysvětlení je jenom jedno

3. dubna 2012 v 18:23 | Linda
Po škole spolu Shindou a Sayaka šli domů. Samozřejmě,že je Yoshiko se Shindoem sledovali.
" Tak spusť."
"Vím,že to zní hlopuě,ale myslím,že jsem viděl ducha."
"Ducha? Jak vypadal?"
"Vypadal jako dívka."
"Poznal jsi,kdo to je?"
"Ne,ale ta dívka mě prý zná. Děje se to každou noc. Nemůžu spá a soustředit se na učení."
"Chápu,proto chceš,abych ti pomohla."
"Nevím,co mám dělat. Vím,že mě považuješ za blázna."
"Pleteš se. Nejsi první,kdo to říká."
"Opravdu?"
"Ano. Slyšela jsem už tolik těchle historek,že mi to přijde úplně normální. Každopádně,jestli jsi ho viděl,tak to není dobré. Je smutné,když se nemůžeš vrátit tam,kam patříš." Seishiro měl pocit jakoby mluvil s Yune. Jelikož si jí na chvíli ztotožnil se Sayako. Brzy dorazili na místo.
"Tak tady bydlím."
"Máš docela pěkný dům."
"Když myslíš. Pojď dovnitř."
"Počkej."
"Co se děje?"
"Sledovali nás tví přátelé. Vylezte!" Ypshiko a Shindou museli uposlechnout.
"Vy dva,co tu děláte?"
"Dělali jsme si starosti,proto jsme tě sledovali. Poslední dobou jsi divný. Museli jsme něco dělat." bránila se Yoshiko. Sayaka se jich zastala.
"Neobviňuj je. Je to částečně tvoje chyba."
"Sayako."
"Řekla jsem,že se jich to netýká a že se brzy všechno dozví. Bude lepší,když půjdou s námi .Už to stejně slyšeli." Nakonec musel souhlasit. Jakmile vešli dovnitř, uvidli,jak se šálky přesunují z místa na místo.
"To bude asi ten duch." přemýšlela Sayaka a promluvila:
"Ty jsi ten duch?"
"Ano." Ozvalo se.
"Jak se jmenuješ?"
"Yumemi."
"Yumemi,mohla bys nám říct,proč jsi tady?" Duch přikývl. Co jim řekne?

2. Musíš mi pomoct...Seishiro má problémy

3. dubna 2012 v 18:01 | Linda
Yoshiko si poslední dobou všimla,že se Seishiro chová podivně. Vždycky,když se ho chtěla zeptat,co se děje,utekl. Po škole si na něj počkala.
"Seishiro,počkej!"
"Yoshiko,co se děje?"
"No,ehm. Poslední dobou se chováš divně,proto jsem se chtěla zeptat,jestli jsi v pořádku."
"Nic mi není. Nedělej si starosti."
"Hm." Seishiro s úsměvem odešel a za chvíli se u Yoshiko objevil Shindou.
"Yoshiko,proč tu tak stojíš?"
"Seishiro."
"Co s ním? Pojď,povíš mi to po cestě." Oba dva vyrazili.
"Seishiro se poslední dobou chová divně."
"Všiml jsem si."
"Chtěla jsem se zeptat,co se děje,ale on řekl,že nic."
"Možná má pro své chování důvod."
"To je možná pravda."
"Měla bys mu důvěřovat,ale pokud chceš,tak se s tebou půjdu zeptat."
"Díky,Shindou." Oba dva totiž neměli šanci se zeptat. Později ho našli na chodbě,jak mluví se Sayakou.
"Sayaka a Seishiro? Co ti dva dělají spolu?" zeptal se. Shindou. Yoshiko je pouze pozorovala.
"Co ode mě potřebuješ?"
"Chtěl bych od tebe s něčím pomoct,Sayako." Ta se k němu přiblížila, prošla kolem něj a zašeptala:
"Vypadá to,že nás tvojí přátelé sledují. Proč se nezeptáš jich?"
"Nechci je do toho zatáhnout."
"Nech mě hádat. Něco,co lidé nevidí."
"Dalo by se to tak říct."
"Povíš mi o tom později. Uvidím,co se dá dělat."
"Dobře." Oba dva odešli jiným směrem. Jakmile byl Seishiro dost daleko, Yoshiko se Shindoem se vydali za Sayakou.
"Sayako!" Dívka se otočila.
"Vy jste Yoshiko a Shindou,že?"
"To jsme."
"A co ode mě chcete?"
"O čem jsi mluvila se Seishirem."
"Sledovali jste nás?"
"Řekni nám,co ses dozvěděla."
"Proč?"
"Jsme jeho přátelé. Máme právo to vědět."
"Kdybych vám to řekla,lekli byste se a utekli."
"Tak to tedy ne."
"Tahle věc se vás netýká. Měli byste se držet dál."
"Ale."
"Nebojte se. Brzy se všechno dozvíte." Potom odešla.

1.Vidím ji... Je stejná jako před dvěma roky..

1. dubna 2012 v 12:43 | Linda
Lidská srdce jsou velmi křehká. Smrt někoho milovaného může zanechat hluboké rány,které se nikdy nevyléčí. Tak to už prostě je. Tenhle koloběh trvá dodnes a právě tady začíná náš příběh. Čertvé šestnáctiletá studentka vychází ze svého domu s taškou v ruce a v puse s krajícem chleba. Dá se do běhu,když v tom uslyší za sebou hlasy. Otočí se a usměje se....


"Yoshiko!" Dívka je pozdraví. Její jméno je Yoshiko Tsurara.
"Dobré ráno, Seishiro. Dobré ráno, Shindou."
"Neměla bys tak spěchat se snídaní. Vždyť máme dost času." usmál se Seishiro. Byl to kluk střední postavy s modrými vlasy, perfektními známkami a atletickými schopnostmi. Naopak Shindou byl malé postavy. Měl okrové vlasy,ale byl rachlý a měl hudební talent. Oba dva to byli přátelé Yoshiko. Jakmile trojice vešla do třídy, usadila se a za pár minut zazvonilo. Do třídy vkročil profesor s novou studentkou. Měla dlouhé hnědé vlasy a byla překrásná.
"Třído,tohle je Sayaka Mayami. Ode dneška bude studovat na naší škole. Takže se k ní chovejte slušně." Nová studentka se posadila na volné místo. Bylo to před Yoshiko.

"Já jsme Yoshiko Tsurara. Ráda tě poznávám." řekla.
"Ano,taky tě ráda poznávám." O přestávce si povídala s přáteli.
"Shindou,co si myslíš o té nové studentce?"
"Podle mě je strašně namyšlená. Viděla jsi,jak se tváří. Projde kolem každého a ani ho nepozdraví. Být tebou, držel bych se dál."
"A co si o tom myslíš ty,Seishiro?"
"Podle mě je Sayaka je laskavá osoba."
"Proč si to myslíš?"
"Jen se pojďte podívat." Zavedl je na místo,kde právě byla Sayaka. Na zemi sedělo plačící dítě a Sayaka ho laskavě pohladila.
"Neplač,maminka hned přijde." Potom se na dítě usmála.
"Vidíte. Možná vypadá namyšleně,ale podívejte jaká je uvnitř." Yoshiko se na ní dívala a najednou se jí zdálo,že se její sestra ztotožnila se Sayakou. Oba dva si všimli jejího výrazu.

"Co se děje?"
"Nepřipadá vám Sayaka někomu podobná?"
"Jak to myslíš?"
"Když se na ní dívám,tak vidím svou sestru. Proč?" Její přátelé nevěděli,jak na to mají odpovědět. Po vyučování sledovali,jak nová studentka odchází. Musí zjistit,co je zač.

NOVÝ PŘÍBĚH: NEJDRAŽŠÍ SESTRA

31. března 2012 v 21:27 | Linda

Yoshiko Tsurara je normální dívka. Jejími nejlepšími přáteli jsou Yamada Seishiro a Mashima Shindou,kteří ji ochraňují a ona je má samozřejmě ráda. Jenže osobu,kterou má nejradši je její starší sestra Yune. Všichni čtyři si spolu dobře rozumí a Yoshiko doufá,že jejich štěstí potrvá navždy. Bohužel nečekaná událost zničí její štěstí. Její sestra bude mít autonehodu,kvůli které zanedlouho zemře. Celá nešťastná a otřesená nalézá podporu u svých přátel. Od události uběhnou dva roky. Nyní jí je šestnáct let a na svou sestru už pouze vzpomíná. Jenže,co když do její třídy zavítá nová studentka Sayaka Mayami,která se její sestře podobá? Je možné,že by mohla vstát z mrtvých a ožít? Začtěte se do tohoto příběhu a držte hrdinům palce.


Yoshiko Tsurara,16 let


Mashima Shindou, 17 let


Yamada Seishiro, 17 let

Yune Tsurara, 17 let ( Yoshiko bylo tehdy 14,když jí bylo 17)


Sayaka Mayami, 16 let

Už zítra!!!!
 
 

Reklama