* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Ochránkyně Lesa-dva klany,jedna dívka

72.kapitola FINAL

29. března 2012 v 22:03 | Linda
Před Conan stála postava zahalená bílým pláštěm.
"Jsi v pořádku?"
"Ano. Děkuju za záchranu."
"Za to nemusíš děkovat." Neznámá osoba jí pomohla vstát.
"Nerada se ptám,ale kdo jsi?"
"Copak mě nepoznáváš?" Když se Conan podívala pozorněji,spatřila tvář své nejlepší přítelkyně.
"Himeno."
"Ano?"
"Himeno, Himeno!" Pak se dala do pláče a objímala ji. Pan Mifuji to uviděl a řekl:
"Takže ty stále žiješ,Himeno." Naši hrdince spadla kapuce a všichni uviděli její tvář. Boje se zastavily a všichni zůstali stát.
"Myslíš si,že by mě něco takového mohlo zabít?"
"Pravda. Na tebe je potřeba více síly." Himeno přistoupila k panu Ryuukimu,posadila se vedle něj a vzala ho do náruče.
"Jste v pořádku,pane Ryuuki?"
"Ah,Himeno, Ty nakonec žiješ."
"Neměl byste mluvit. Jste zraněný."
"Jistě."
"Nebojte se. Brzy budete úplně v pořádku." Svojí silou ho vyléčila.
"Himeno,musíš ho zastavit."
"To se nebojte. Porazím ho."
"Spoléhám na tebe."
"Conan,postarej se prosím o pana Ryuukiho." Její přítelkyně přikývla. Naše hrdinka kráčela ke svému otci.
"Nikdy bych si nemyslela,že zajdeš,tak daleko. Vážně jsi zešílel."
"To si možná myslíš ty,ale já měl svůj důvod."
"Získat sílu,že? Chceš kvůli tomu obětovat svou rodinu i spojence,že?"
"Samozřejmě." Bratři posmutněli.
"Ublížil jsi mým přátelům a to ti neodpustím."
"Tím chceš íct,že mě vyzýváš na souboj,že? Tak dobrá." Himeno tasila meč a pan Mifuji se připravoval. Do ruky si nashromažďoval sílu,díky které foukal prudký vítr. Oba dva se dali do boje. Jenže boj netrval dlouho. Jelikož se obloha začala zatahovat a zahřmělo.
"Podívejte! Na obloze něco je!" zvolala Conan. Všichni zvedli hlavu a uviděli jakousi bránu.
"Co to je?" zeptal se Hayate.
"Mohla by to být temná brána?" přemýšlel Taka. Jejich otec jim o tom vyprávěl.
"Chceš ji povolat do našeho světa? Víš,co to znamená?"
"Samozřejmě. Otřevu bránu a získám sílu." Pan Mifuji jí začal otvírat a jeho tělo začala obklopovat temnota,která se šířila dál do okolí."
"Musím něco udělat." přemýšlela Himeno při pohledu na své napadené přátelé. V její hlavě se ozval hlas:
"Himeno,použij znamené země." V myslí se jí objevil obraz dívky.
"Nuriko."
"Himeno,musíš temnotu zadržet. Nesmí pohltit tento svět."
"Jenže jak?"
"Už jsem ti to řekla. Použij znamení země."
"Co se stane,když ho použiju?"
"Pravděpodobně temnotu zastaví,ale je zde rizoko. Je možné,že tě to vtáhne do brány. Abys bránu uzavřela,musíš se stát strážcem. A to znamená,že zůstaneš v bráně. Navždy."
"Chápu."
"Přemýšlej rychle. Nezbývá nám čas." Naše hrdinka vzpomínala na vše,co prožila.
"Všechny cvhíle byly krásné,bolestivé a někdy plné smích. Tenhle svět nesmí skončit. Na světě je ještě spoustu životů,které musí něco prožít.Stanu se strážcem a uzavřu bránu!" Zvedla ruku se znamením,které začalo zářit a tím ničilo temnotu. Světlo začalo pronikat do okolí a Himeno narostla křídla,která se stala klíčem k uzavření brány. Pan Ryuuki to viděl a řekl:
"Tak přece. Himeno je naše Ochránkyně Lesa a strážce brány."
"Himeno."zašeptal Hayate. Pan Mifuji,kter byl ovládan temnotou,ozářilo světlo a osvobodilo jej.
"Otče." ozval se Himenin hlas.
"Himeno,je mi to tak líto."
"To je v pořádku. Už je to dobré otče. Můžeš žít dál."
"Co se stane s tebou?"
"Sa mnou? Já jsem strážcem brány,a proto musím zůstat zde."
"Tak tu zůstanu s tebou."
"To nebude možné. Hebi s Takou na tebe čekají. Potřebují tě."
"A já potřebuji tebe." Naše hrdinka se usmála.
"Já vím,ale náš svět musí být v bezpečí. Tati,mám tě ráda. Sbohem." Naše hrdinka ho opouštěla a mizela v bráně. Slzy jí tekly po tvářich a zářily. Její poslední slova byla:
"Budu žít a dávat na vás pozor odsud." Brána byla uzavřena,temnota zničena a vše se vrátilo do normálu. Pan Mifuji se vrátil k synům a začal s nimi žít normální život. Z Hayateho s Heisukem se stali vůdcové klanů a Conan se vrátila do školy. Právě teď stál Hayate u pomníku Himeniny matky a v ruce držel skleněný přívesek,který se dal opět do pořádku. V duchu si stále opakoval:
"Nezáleží na tom,kolik uběhne času. Nepřestanu tě hledat. Najdu cestu,jak tě získat zpět." Naše hrdinka ho opovzdálí sledovala s úsměvem na rtech. Roztáhla křídla a společně s branou zmizela. Naposledy jsme mohli slyšet její slova:
"Děkuji. Jsem ráda,že sem vás poznala."
Konec příběhu

71.kapitola

29. března 2012 v 21:31 | Linda
Členové Temné Sedmy se mohli pouze divit. Nemohli přece tušit,že budou obklíčení.
"Co se to děje?"
"Pane Mifuji,máme společnost."
"Opravdu?" Himenin otec šel stříct svým nepřátelům. Jeho zrak padl na Hayateho a Heisukeho. Usmál se.
"Ale,ale. Jestlipak to nejsou mladí vůdci klanu. Zdravím,Ryuuki. Dlouho jsme se neviděli." řekl při pohledu na Hayateho dědečka. Hayate promluvil:
"Kde je Himeno?"
"Himeno? Ta už není mezi námi."
"Jak to myslíš?"
"Je mrtvá." Všichni se zděsili.
"Co jsi jí udělal? To mu nevěřím."
"Věř čemu chceš,ale ona se už neobjeví." Hayate se naštval a s vytaseným mečem šel proti němu. Jeho útok zasatvil Hebi,který nevypadal moc nadšeně.
"Zase ty!"
"Tenhle souboj je mezi námi,Hayate. Pane,postarám se o něj."
"Posluž si,Hebi. Ryuuki bude zřejmě můj protivník." Další boje byly nevyhnutelné. Heisuke stál proti Tsukasovi a Taka proti zbytku. Ješt horší bylo to,že Conan zůstala sama. Když na ní pan Mifuji zaútočil,ochránil jí pan Ryuuki. Bohužel byl zraněn.
"Tohel je tvůj konec."
"Himeno,pomoz mi!!!"
"Řekni sbohem." Jeho útok byl vzápětí zmařen neznámou osobou. Kdo je to?

70.kapitola

29. března 2012 v 21:20 | Linda
Temná Sedma mířila na horu Watayu. Když dorazila na místo,byla docela překvapená. Povrch hory byl pokrytý hustým lesem,mechovým porostem a všude bylo plno zvěře. Uprostřed hory byl prostor,který vypadal opuštěně a prázdně. Tam se posadili.
"Co se tady má vlastně připravit?" zeptal se Hebi Tsukasy.
"Pan Mifuji řekl,že pečeť o obvodu 10 m."
"To je všechno?"
"Ještě ne. Prý se do něj musí vložit kámen Nagasaki a pak napsat nějáké znaky."
"Že já jsem se vůbec ptal." Opovzdáli si jich všimla vlčice Karasu. Pozorovala je a uviděla Taku.
"To je ten kluk,co byl s Himeno." Hebi zavolal na svého bratra.
"Tako,pojď mi pomoct."
"Fajn." Karasu byla překvapená.
"Počkat! Oni jsou dva?" Rozhlížela se a její zrak padl na muže,kterého viděla před 10 lety. Koukala na Himenina otce. V duchu přmýšlela:
"To je ten muž,který zabil krále Eigetsa. Proč se sem vrátil?" Po všech přípravách odběhla k Vlčímu klanu. Hned při příchodu narazila na Conan.
"Karasu."
"Conan,kde je pan Ryuuki?"
"Vevnitř. Potřebuješ od něj něco?"
"Ano, Je to naléhavé." Karasu nečekaně vtrhla dovnitř.
"Karasu,co se děje?"
"Pane Ryuuki na hoře Wataya je pan Mifuji osobně." Hayate se zarazil.
"Opravdu? Co tu chtějí?"
"To nevím,ale keslí jakýsi kruh a píšou do něj znaky." Pan Ryuuki se zhrozil a Conan se zeptala:
"Karasu,viděla jsi tam Himeno?"
"Ne,ale vím,že to nevěstí nic dobrého."
"Asi ano. Měli bychom je tedy zastavit." Všichni se chtěli dát do běhu,ale pan Ryuuki je zastavil.
"Počkejte. Myslím,že bych vám měl něco vysvětlit. Ten kruh je pečeť k otevření brány z temné dimenze a vyvolání jejích sil. Ten,kdo jí otevře, získá moc." Teď už bylo jasné,co to je.
"Tak hotovo." oddechl si vyčerpaně Taka a v duchu přemýšlel,co má jeho otec v plánu. Jeho starší bratr k němu promluvil.
"Je čas se připravit."
"Proč?"
"Protože jsme obklíčení." Bohužel měl pravdu. Kolem hory se shromáždili bojovníci z obou klanů. Co bude dál?

69.kapitola

28. března 2012 v 21:55 | Linda
Tsukasu s ostatními si zavolal opět pan Mifuji. Mezitím se ve Vlčím klanu Hayatemu rozbil přívěsek,který se roztříštil.
"Co se stalo?" Conan s Heisukem tam vběhli.
"Hayate,co se stalo?"
"Nevím,Heisuke. Přívesek se sám od sebe sám od sebe rozbil." Conan ho zvedla. Nic z něj nezbylo.
"Škoda takového přívěsku."
"Myslíte,že je Himeno v pořádku?"
"Měly by být."
"Co myslíš,dědečku?" zeptal se Hayate, když uviděl dědečka.
"Ah,jistě." Pan Ryuuki nezněl moc nadšeně. Byl si totiž jist,že je to zlé znamení. Zpráva,kterou se bratři dozvěděli, jimi otřásla.
"Himeno zemřela."
"Pane,jak to myslíte? Vždyť Himeno ještě stále žila."
"Je prostě mrtvá. Teď se o to už nemusíte starat. Vždyť ani nebyla důležitá."
"Nebyla to vaše dcera?"
"To ano. Ale kdybych se jí nezbavil,měl bych problémy. Ale měl bych jí poděkovat za kámen. Zítra se vypravíme na horu Wataya. Připravte se!" Členové Temné Sedmy z toho byli plně vedle.
"Opravdu je mrtvá?" říkal si Taka.
"To nevím."
"Hebi,řekni,že to není pravda."
"To nemůžu. Štve mě to,že zemřela před našima očima a my jsme o tom nevěděli."
"Neuvěřím tomu,že je mrtvá." Tsukasa,Hebi a Taka o tom celý den přemýšleli. Večer,když šli spát, se jim zdály vzpomínky. Viděli usmívající Himeno,jak říká:
"Považuji vás za své přátelé." Smutnou Himeno se slovy:
"Já svého otce ztratila. Nedokážu mu věřit." Plačící Himeno:
"Kéž bych se nikdy nenarodila." Všechny věty se prolínaly a opakovaly se.
"Jste v pořádku? Nesahej na mé přátelé. Vsadím se,že žije. Proč mu pomáháte,když připravil naši matku o život? Osvobozuju je. Hledala jsem vás,pane. Pusťte toho elfa. Tohle je má odměna. Tohle je pravý kámen Nagasaki je tady. Někdo tam je. Musíme ho vytáhnout! Jsme v tom společně." Ráno,když se probudili, na to ještě vzpomínali. Taka byl ještě celý rozrušený. Hebi se na to nemohl dívat. Šel se projít a narazil na Tsukasu.
"Tsukaso."
"Hebi."
"Co tu děláš?"
"Přemýšlím."
"Myslíš,že je Himeno mrtvá?"
"Možná ano,možná ne. Ale pochybuju,že by se tak lehce nechala porazit."
"S tímhle bych měl taky souhlasit."
"Pan Mifuji se už asi doopravdy zbláznil."
"To asi taky. Každopádně,musíme jít. Musíme vyrazit."
"Hm." Všichn ise připravili a vyrazili. Mířili na horu Watayu. Setkají se s Vlčím a Liščím klanem?

68.kapitola

28. března 2012 v 21:32 | Linda
Pan Mifuji spřádal plány. S kamenem Nagasaki ho už nic neodkázalo zastavit. Zrovna promlouval k Tsukasovi.
"Tsukaso,připrav potřebné věci."
"Rozumím,pane."
"Teď když je kámen Nagasaki v našich rukou,nezasatví mě to od cíle získat sílu."
"Jistě."
"K tomu bude potřeba ještě jedna věc."
"Jaká,pane?" Slova,která vypadla z jeho úst,všechny vyděsila.
"Smrt mé dcery Himeno."
"Pane, to je šílenost."
"Tím chceš říct,že to nesplníš,Tsukaso?" Člen Temné Sedmy nejistě při téhle otázce. Stejně tak i bratři,kterým se to nelíbilo. Když opustili síň,zvažovali vše,co doposud dělali.
"Copak se náš otec zbláznil?" stěžoval si Hebi.
"Přesně. Chce zabít Himeno? Svou vlastní dceru?" zmatkoval Taka.
"Možná měla Himeno pravdu. Třeba jsme moc zaslepení,než abychom viděli pravdu."
"Jenže to nedává smysl. Nás si k sobě vezme a jí chce připravit o život."
"Vždyť známe přece odpověď."
"Nemyslíš snad..?"
"Jo. Nezapomeň,že máme pouze poloviční sílu. Zbytek je bůhví kde a ten si náš otec může vzít." Taka musel připustit,že by to mohla být pravda. Oba došli k závěru,že tohle Himeno říct nesmí. Pan Mifuji mezitím mluvil s neznámým mužem ve fialové kápi.
"Konečně přišel náš čas. Jste si jist tím,co chcete udělat?"
"Naprosto,Arato. Čekali jsme dlouho. Teď když pro nás získala kámen,už není potřeba."
"Zapomněl jste,že vládne léčivým schopnostem?"
"Samozřejmě,že nezapomněl,ale to se dá nahradit,proto její smrt svěřuji tobě."
"Rozumím." Muž v kápi zmizel. Tsukasa šel za Himeno donést zprávu.
"Slečno Himeno?"
"Ano?"
"Pan Mifuji řekl,že máte přijít do zahrady růží."
"To že řekl? Nikdy o to nepožádal. Za tím musí něco být." Tsukasa věděl,co tím myslí. Ta slova mu stále zněla v uších.
"Smrt mé dcery Himeno." Jeho dumání přerušila naše hrdinka.
"Tsukaso? Stalo se něco?"
"Ne."
"Fajn. Tak já půjdu." Když se vypravila do zahrady, nikdo tam nebyl. Za chvíli se stalo něco,co nečekala. Něčí ruce jí shodily ze zahrady do propasti pod ní. Úplně v ní zmizela. Co se s ní stalo?

67.kapitola

27. března 2012 v 16:51 | Linda
Naše hrdinka nevěřila tomu,co slyšela. Netušila,že by mohla mít sourozence.
"Co jste to řekli? Já přece nemám bratry." Bratři si povzdechli.
"Himeno,neznáš celou pravdu."
"Jakou pravdu,Hebi. Povězte mi jí,Tako."
"Tak dobrá. Dobře poslouchej." Všichni tři se posadili a on začal vyprávět.
"Naše matka pocházela z Vlčího klanu.Jednoho den se zamilovala do naše ho otce a rozhodla se odejít z klanu,ale samozřejmě se to neobešlo bez následků."
"Chcete říst,že přišla o své schopnosti."
"Přesně tak. Klan jí vzal schopnosti."
"A nejen to." přidal se Hebi. "Vzali si i část jejich vzpomínek."
"A co se stalo pak?"
"Později jsme se narodili,ale byl v tom problém. Oba dva jsme se narodili s velmi silnou energií,kterou bychom nezvládli ovládnout. Zabila by nás. Proto naše matka našla způsob,jak nám nechat pouze polovinu naší síly,ale nebylo jisté,jestli přežijeme."
"Ale vždyť jsme stejně staří."
"To ano. Naše matka nás rozdělila krátce před tvým narozením. Nakonec jsme skončili u otcova strýce."
"Tak takhle to bylo,ale to znamená,že otec chce vaši sílu?"
"Možná. To nevíme,ale v tuto chvíli nemáme moc velkou sílu."
"Nechápu,proč otci pomáháte."
"Nemáme,kam jít. On nás zachránil." Naše hrdinka si povzdechla a sklonila hlavu.
"Víte,co náš otec udělal?" Oba bratři se na ní podívali.
"Náš otec připravil o život naši matku."
"To je nemožné."
"To bych neříkala."
"Kdyby jí připravil o život, věděli bychom to."
"Nevěděli."
"Jak to myslíš?"
"Jen já,otec a klan vědí,že je mrtvá. Ptáte se proč? Viděla jsem to na vlastní oči. Přesně před 10 lety."
"To nemůžeš myslet vážně."
"Dalo se čekat,že mi nebudete věřit,proto jsem pro vás připravila malý výlet."
"Jaký." Himeno vytáhla knihu,která se dědí celé generace a požádala své údajné bratry o to,aby se knihy dotkly. Ta se otevřela a vtáhla je dovnitř.
"Kde to jsme?" zeptal se Taka.
"Na místě,kde se udála válka před 10 lety." Bratři to pouze mohli sledovat a naše hrdinka vyprávěla:
"Přesně před 10 lety se náš otec vzbouřil. Rozhodl se,že napadne Vlčí a Liščí klan. Čekal na příležitost a naši matku zradil. Ten,kdo chtěl klan ochránit,se mu postavil. Byl to král Eigetsu z Vlčího klanu. Bojovalo se dlouho a škody byly neúnosné. Král Eigetsu byl zabit,obětí bylo několik stovek a stroje zničeny."
"Co se stalo s tebou a naší matkou?"
"Ve chvíli,kdy válka skončila, jsem stála na tom místě spolu s matkou. Chtěly jsme jít domů,ale pak se to stalo. Zasáhl jí šíp,který odněkud přiletěl. Chtěla jsem ji zachránit,ale bylo pozdě." Všichni tři sledovali zbytek události. Když to skončilo, požádala je,aby opustili její pokoj. Himeno sevřela knihu a podívala se z terasy ven. V srdci všem koloval zmatek a smutek. Jenže něco se změnilo. Cítili,že budou brzy muset udělat rozhodnutí. Jaké?

66.kapitola

26. března 2012 v 21:33 | Linda
Himeno se s ostatními vrátila do jejich světa. Pan Mifuji je už očekával.
"Vítejte,doma."
"Děkujeme,pane." odvětili členové Temné Sedmy.
"Máte kámen Nagasaki?" Tsukasa šel dát panu Mifujimu malou krabičku. Když jí otevřel,uviděl v ní kámen.
"Výborná práce." Pan Mifuji se podíval na Himeno.
"Předpokládám,že je to i tvá zásluha."
"Ani ne,pane. Já nic neudělala. Jen jsem zapojila přetvářku."
"Chápu."
"Teď,jesli mě omluvíte,mám nevyřešené povinnosti." Uklonila se a odešla. Taka šel za ní a Hebi na ně musel dohlédnout. Tsukasa muset vysvětlit podrobnosti průběhu získání kamene. Naše hrdinka šla na svůj pokoj. Jakmile do jejího pokoje vešli bratři, začali pokládat otázky.
"Himeno,proč jsi nás zachránila?" zeptal se Taka.
"Taky jsem se na to chtěl zeptat." přidal se Hebi.
"Je to tak důležité?" odvětila.
"Ano."
"Takže když uvidíš člověka v nebezpečí,musíš mít důvod k jeho záchraně?"
"Asi ne."
"Tak vidíte."
"Jenže Himeno,my jsme tě unesli od tvých přátel. Když jsi měla možnost utéct,neudělala jsi to a místo toho jsi zvolila život svých přátel. Pomohla jsi nám se získáním kamene a zachránila nás před elfmany. Proč?"
"Asi proto,že vás považuji za své přátelé." Taka nevěděl,co má říct,ale Hebi promluvil:
"Proč jsi dala otci ten kámen? Neříkala jsi,že ho chceš zastavit?"
"To je pravda,ale kdybych mu ho nedala,měli by moji přátelé problémy."
"Tak takhle."
"Ano,protože mému otci se nedá věřit. Už dávno jsem ho ztratila."
"Nejsi jediná."
"Ale ano. Vždyť jsem jeho dcera. Co bys o tom mohl vědět?"
"Vím o tom hodně,protože jsem oba tví bratři." Himeno se na ně zaraženě podívala.
"Bratři?" Jak to přijme?

65.kapitola

25. března 2012 v 14:22 | Linda
Himeno kráčela k elfmanům. Aihara se rozběhla a zastavila jí.
"Himeno,počkej. To je součástí tvého plánu?"
"Tak něják."
"Proč mi to nevysvětlíš?"
"Protože když bych ti teď všechno řekla,nepovedlo by se nám je zachránit. Pokud budu potřebovat pomoct,tak ti dám znamení."
"Hm."
"Neboj se. Saiza a ostatní společně zachráníme."
"Dobře." Potom naše hrdinka vylezla ze svého úkrytů. Jeden ze zlých elfů jí uviděl.
"Pane. Nějáká dívka vyšla z křoví." Zastavila se před vůdcem elfmanů a zklidnila se.
"Co tu chceš?"
"Hledala jsem vás,pane elfmane."
"Mě? Proč?"
"Chtěla bych vám něco navrhnout."
"Navrhnout? Já ti nevím."
"Propusťte toho elfa vedle toho lidského chlapce."
"A co za to?"
"Pak vám tedy řeknu,kde se nachází kámen Nagasaki." Všichni elfové se buď zděsili,nebo byli překvapení.
"Počkat! Ty víš,kde je?"
"Samozřejmě. Ráda vás k němu zavedu." Vůdce dlouho rozmýšlel,ale nakonec svolil.
"Tak dobrá. Souhlasím." Saizou byl propuštěn.
"Kámen Nagasaki se nachází na hoře Benmaru. Je to tam velmi spletité,takže tam budeme mít asi problémy."
"Rozumím. Vezmu s sebou 10 mužů z dvaceti."
"To je moc málo."
"Jakto?"
"Je potřeba mužů 15. Když by se něco stalo,musíme mít nějákou zálohu."
"To je pravda." Členové Temné Sedmy to všechno pozorovali a říkali si,proč to Himeno dělá. Hebi v křoví uviděl Aiharu.
"Aihara? Je možné,že by to byl plán?" Podíval se na Himeno,která se tvářila normálně a klidně. Všechno podrobně vysvětlovala. Nenápadně dala Aihaře znamení. Znamenalo.že se má připravit. Když naše hrdinka s elfy odešli, zůstalo pouze pět elfmanů,kteří elfy hlídali. Saizo,který byl volný, odběhl do lesa,kde uviděl Aiharu.
"Aiharo.."
"Saizou."
"Co tu děláš?"
"Jdu ostatní zachránit."
"Vždyť je jich tam pět. To nemůžeš zvládnout."
"Nejsem na to sama. Himeno to předem už promyslela."
"Himeno? Takže.."
"Všechno,co dělá je pouze hra."
"Ale ona jim ukazuje cestu ke kamenu Nagasaki."
"To ano,ale bude tam čekat malé překvápko." Aihara mu vysvětlila,že na místě Himeno najde dva kameny. Jeden pravý a jeden falešný. Pak asi bylo jasné,co si měl domyslet. K hoře Benmaru to trvalo kousek. Všechno šlo hladce a Himeno se povedlo získat kámen,ale o druhém falešném kameni,nepadlo ani slovo. Brzy dorazili zpět do vesnice.
"Výborně,děvenko."
"To nic nebylo."
"Teď pro mě splň ještě jeden úkol a pak si můžeš vybrat svou odměnu."
"Jaký?"
"Zabij vůdce elfů." Naše hrdinka se podívala na elfy. Přikročila k nim blíž a hledala vůdce. Když ho našla, popošla k němu. Vůdcem byl Aihařin otec.
"Himeno,nedělej to. Jsme přece přátelé." Ona mu zašeptala:
"Nebojte se. Nic se vám nestane." Vstala a vytasila meč. Vůdce elfmanů se usmál. V tu chvíli udělala něco,co nikdo nečekal. Otočila se čelem k němu.
"Co se děje? Nedokážeš to?"
"Tohle je konec."
"Hm? Jak to myslíš?" Himeno jedním švihem rozvázala pouta všech a rozbila kámen Nagasaki.
"Co to děláš?"
"Osvoboďuju je. Tohle je má odměna."
"Grr! Zabte je všechny!" Za chvíli se semlala akce,která byla plná napětí. Saizou s Aiharou elfmany uspávali, jiní elfové je mlátili a brzy bylo po všem. Když jim hrdinka vysvětlila svůj plán,pochopili. A ona dostala kámen Nagasaki jako dárek. Byl čas se vrátit domů.

64.kapitola

24. března 2012 v 22:35 | Linda
Himeno s Aiharou prozkoumávaly dále město.
"Himeno?"
"Ano?"
"Ještě jsem ti nepoděkovala."
"Za co?"
"Za to,že jsi zachránila Saiza."
"Neříkej mi,že jsi byla s ním,když spadl do té díry." Přikývla.
"Nemohla jsem ho vytáhnout. A když jsem tě uviděla,zpanikařila jsem."
"Chápu. To ty jsi přivedla ostatní."
"Jo."
"Saiza by zachránil každý. Za to není třeba děkovat." Naše hrdinka vzala do ruky květinu.
"Máš Saiza ráda?"
"Ne,to ne,ale.." Aihara se začervenala.
"Miluji ho."
"To jsem si mohla myslet."
"Znám se Saizem už odmala. Vždycky byl se mnou,chránil mě a skvěle jsme si rozumněli."
"Takže od té doby ses do něj zamilovala?"
"Ano."
"Musí být hezké někoho,tak moc milovat."
"Himeno, ty máš někoho koho miluješ?"
"Já? Mám přátelé a kdysi jsem měla i rodinu. Teď mě najpíš moji přátelé považuji za zrádce."
"Zradila jsi je?"
"Ano. Abych je ochránila,přešla jsme na opačnou stranu."
"Ale pokud to jsou tví přátelé,tak by si pro tebe měli přijít,ne?"
"Právě teď je dobré,že tu nejsou."
"Když myslíš. Nechceš se projít po lese?"
"Dobře." Oba dvě šly. Ušla pár metrů a uslyšely výbuch. Přicházel z vesnice. Rozběhly se tím směrem. Když tam dorazily, spatřily neznámé elfy,kteří se zmocnili vsnice a ostatních hodných elfů.
"Kdo je ten člověk?"
"To je vůdce elfmanů."
"Elfmanů? Co jsou zač?"
"Jsou jedním druhem elfů. Zřejmě přišli kvůli kamenu Nagasaki." Himeno se rozhlížela. Elfmani zajali jednoho z elfů a řekli,že pokud se nevzdají,tak ho zabijí. Mezi zajatými byl i Saizou a členové Temné Sedmy.
"Saizou." zašeptala Aihara a chtěla jít za ním,ale naše hridnka jí zadržela.
"Nemyslím,že je dobré jít tam za ním."
"Ale musíme něco udělat."
"Taky,že uděláme,ale potřebujeme plán,Aiharo."
"Dobře,ale co uděláme?"
"Myslím,že mám nápad. Nejdřív chci,ale vědět,kde je kámen Nagasaki." Když jí to Aihara řekla,Himeno vstala a vydala se směrem k elfmanům. Co má v plánu?

63.kapitola

20. března 2012 v 16:02 | Linda
Himeno na zachráněného koukala. Zachráněný byl elf.
"Jsi v pořádku?"
"Jo. Já jsem Saizou."
"Saizou? To je pěkné jméno. Já jsem Himeno."
"Rád tě poznávám."
"Bolí tě ta ruka?"
"Jen trochu."
"Hned tě té bolesti zbavím." Položila své ruce na místo a vyléčila jej.
"Hotovo."
"Co to bylo?"
"Tajemství." Tsukasa si všiml očí,které je pozorují.
"Vypadá to,že máme společnost." Kolem nich se začali shromažďovat další elfové. Dopředu kráčel neznámý muž.
"Jaká obdivuhodná síla,mladá dámo."
"Vy jste..?"
"Omlouvám se za svou nezdvořilost. Mé jméno je Kusakabe a jsem vůdcem elfů."
"Ráda vás poznávám. Já jsem Himeni."
"Pokud vám to nevadí,tak bych vás na oplázku pozval do naší vesnice." Naši přátelé jeho pozvání přijali. Himeno tedy poznala,jak elfové žijí, Když se procházela,vrazila do neznámé elfky.
"Omlouvám se."
"Nic se nestalo." Elfka byla překrásná.
"Mám něco na obličeji?"
"To ne. Jen si říkám,že vy elfové jste krásní."
"Děkujeme za kompliment. A mimochodem, já jsem Aihara."
"Mně říkají Himeno."
"Nechceš ukázat vesnici?"
"Jasně." Obě dvě vyrazily.
"Máte vy elfové nějáké zvláštní schopnosti?"
"Samozřejmě. Já umím věštit budoucnost. Chceš to ukázat?"
"Můžeš?"
"Jistě."
"Já ti nevím."
"To bude v pohodě. Jen pojď." Aihara jí táhla do svého domu,kde ji posadila ke stolu se skleněnou koulí.
"Hned to bude."
"Jen vydrž." Himeno čekala na odpověď.
"Budeš muset čelit smrti, svým přátelům a nejdražším."
"To znamená,že mě budou chtít zabít?"
"Právě naopak. Zachránit."
"Od čeho?"
"To nevím. Ale život je těžký. Ne každý dokáže přijmout skutečnost jako ty,Himeno."
"Když to říkáš,ale kdoví. Každý si řídí svůj život sám."
"Souhlasím."
"Každopádně děkuju. Teď něco alespoň vím."
"Není zač."
"Půjdeme se ještě podívat po vesnici?"
"Pokud chceš." Obě dvě vyrazily. Co je čeká?

62.kapitola

19. března 2012 v 21:25 | Linda
Himeno na sebe hodila plášť, na krk si pověsila skleněný přívěsek od její zesnulé matky a na rameno si dala brašnu s knihou.
"Himeno,už je čas jít."
"Už jdu." Naše hrdinka se s Takou vypravila do hlavního sálu,kde na ně čekal Tsukasa s Hebim.
"Otevřete bránu!" zvolal Hebi a před všemi se zjevil portál.
"Tahle brána vede určitě do jiného světa." pomyslela si Himeno. Členové Temné Sedmy vešli první a ona hned za nimi. Podívala se naposledy na svého otce a vešla. Cítila chladný vítr a měla pocit,že létá. Když otevřela oči,stála uprostřed lesa.
"My jsme v lese?"
"Dalo by se to tak říct,ale ve světě,ve kterém se teď nacházíme,žijí jiní obyvatelé. Ne pouze lidé."
"Takže by se dalo říct,že tu žijí elfové?"
"Něco takového." Tsukasa je napomínal.
"Pojďte,vy dva. Samozřejmě,že i slečna Himeno." Bratři zvolali jednohlasně:
"Máme jména."
"Jistě." Společně se potloukali po lese. Šli asi půl hodiny,dokud se Hebi nezastavil.
"Co se děje?" zeptal se Taka.
"Mám takový pocit,že nás někdo sleduje." Všichni se začali rozhlížet.
"Jenže my tady nikoho nevidíme."
"Nepotřebujeme vidět. Stačí slyšet ty zvuky." Naše hrdinka se zaposlouchala a rázem se ozval něčí křik. Byl dost tichý,takže nešel slyšet,ale Himeno věděla,že se nemýlí. Rozběhla se za hlasem.
"Kam běžíš?"
"Někoho jsem slyšela. Třeba má potíže."
"Půjdu tedy s tebou."
"Himeno! Tako! Vraťte se! Bože." povzdechl si Hebi.
"Můžou mít problémy. Budeme je muset následovat." přidal se Tsukasa. Běželi a běželi. Brzy dorazili na prázdnou mýtinu. Křik se ozval znovu. Himeno se přidala so tempa a spatřila díru s neznámou postavou,která se rychle schovala. když přišla k díře,ozvalo se znovu:
"Pomoc!"
"Jsi v pořádku?"
"Dalo by se to tak říct,ale mám něco s rukou."
"Vydrž. Hned tě vytáhneme." Neznámá postava je sledovala.
"Himeno,co se děje?"
"Tako,dole někdo uvízl. Musíme mu pomoct."
"Dobře. Postarám se o to."
"Nebylo by lepší,kdybych to udělala já?"
"Proč?"
"Mám rychlejší reflexy."
"To zvládnu."
"To vypadá zajímavě." přemýšlela v duchu neznámá postava.
"Možná bych měla přivést otce." Potom rychle odběhla. Taka si sundal plášť a použil Himeninu stuhu jak lano. Neznámého brzy vytáhli,ale kdo to vlastně je?

61.kapitola

15. března 2012 v 21:16 | Linda
"Mým přáním je tohle: Necháš Vlčí klan s Liščím klanem napokoji a to navždy." řekl Himeno bez jakéhokoliv zaváhání. Pan Mifuji nevěděl,co má říct,ale pak zamumlal:
"Je tohle tvoje přání?"
"Ano."
"Proč sis přála tohle? Proč sis nepřála něco jiného?"
"Protože tohle je zatím všechno,co si přeji."
"Jenže nechápu jednu věc. Proč jsi nepožádala o svobodu?"
"Možná proto,že tu musím ještě něco udělat." Takovou odpověď nikdo nečekal.
"Jak si tedy přeješ." Jakmile pan Mifuji souhlasil,nesměl slib porušit. Ještě dodal:
"A když bych se tě zeptal,co si přeješ,odpověděla bys mi?"
"Možná,ale mám takový pocit,že ode mě budeš něco chtít."
"To máš pravdu."
"Otče,kdybych se zeptala na tohle. Dokázal bys mi odpovědět?"
"Záleží na tom,co by to bylo. Himeno se nadechla a odpověděla:
"Proč mě potřebuješ?" Členové Temné Sedmy stáli okolo a ani nešpitli. Pan Mifuji na ní koukal zaraženým pohledem. Naše hrdinka beze slova odešla. Trvalo vhodnou chvíli,než se vzpamatoval. Nevěděl,co si o tom má myslet. Hebi se zeptal:
"Pane,jste v pořádku?"
"Nic mi není. Jneom jsem byl zaskočen touhle otázkou."
"To je pochopitelné."
"Hebi,chtěl bych tě o něco požádat."
"O co,pane?"
"Vydáš se s Takou a Tsukasou do světa Dotonu."
"A co tam potřebujete?"
"Chci,abys mi přinesl kámen Nagasaki."
"Mluvíte o tom kameni,kteý poskytuje sílu elfí vesnici?"
"Jsme rád,že jsi o tom slyšel. Jenom to prosím splň." Taka se zatím vydal za Himeno.
"Himeno,jsi v pořádku?" Vešel zrovna,když se převlékala. Rychle se otočil.
"Promiň."
"To nic. Už jsem hotová. Co potřebuješ?"
"Proč jsi vyslovila,tak hloupé přání?"
"Už zase? Tako,proč se ptáš na každou věc,kterou udělám?"
"To protože.." Himeno čekala na jeho odpověď.
"To ti nemůžu říct."
"Chápu."
"Přesto bych chtěl znát odpověď."
"Protože moje matka byla členem klanu."
"Tvá matka?"
"Ano. Ale to není ten důvod. Byl to dluh,který jsem vůči klanu měla. Teď jsem ho splatila. Jenže kdoví,jestli můj otec své slovo dodrží."
"Postarám se,aby ho dodržel."
"Děkuju."
"Nao plátku. Půjdeš se mnou?" Himeno se podívila.
"Kam?" Kam jí Taka chce zavést?

60.kapitola

11. března 2012 v 13:02 | Linda
Pan Mifuji si všechny svolal.
"Dámy a pánové,radujte se. Vlčí klan ztratil svého budoucího vůdce."
"O kom to mluví?" šeptaly si hlasy kolem. Himeno tušila,co řekne.
"O kom to pane mluvíte?" zeptal se Hebi.
"Zajímavá otázka. Mluvím o Hayate Hirovi. Pravděpodobně by měl být mrtvý."
"Jak to můžete vědět?"
"Cítím to. Ještě k tomu to byl přítel mé dcery Himeno." Všichni se na ní podívali. Ona se tvářila klidně jako vždy.
"Je to pravda?"
"Samozřejmě." Někdo řekl:
"Co kdybychom zkusili sázku?"
"To zní zajímavě." usmál se pan Mifuji. "Spusť."
"Kdo sází na to,že je Hayate mrtvý a kdo,že je živý?"
"Hm. A co dostane vítěz?"
"Cokoliv." Všichni se mezi sebou dohadovali. Rozhodnutí mělo být,ale pouze mezi rodinou Mifuji.
"Pane Mifuji,co sázíte?"
"Je mrtvý."
"A vy slečno?"
"Já sázím,že je živý." Pořadatel použil ke zjištění odpovědi křišťálovou kouli. Když našel odpověď,dost ho to šokovalo.
"Vítězem je slečna Himeno. Ukázalo se,že pan Hiro je živý." Pana Mifujiho málem trefil šlak.
"Jak je to možné?"
"Koule nikdy nelže. A teď má slečna Himeno nárok na jedno přání." Naše hrdinka si své přání pečlivě rozmyslela,ale nakonec řekla:
"Své přání řeknu,až nastane čas." Kolem se rozestoupilo ticho.
"Ale není vhodné své přání říct hned?"
"Ne. Bude lepší,když ho vyslovím později. Smím?"
"Jistě." Himeno se usmála,uklonila a odešla. Ostatní z ní byli trochu fascinování a neustále si mezi sebou špitali.
"Neuvěřitelná dívka. Ještě se nestalo,aby se pan Mifuji zmýlil." Taka,který to pozoroval,se za ní vydal.
"Himeno,počkej."
"Tako."
"Jak jsi to věděla?"
"Nevěděla. Měla jsem pouze štěstí."
"Tomu bych štěstí neříkal a proč jsi nevyslovila své přání?"
"Nemám nic,co bych si přála."
"Mohla jsi požádat o svobodu."
"Když bych o ní požádala,ostatní byste měli problémy."
"Co?" Potom odešla a nechala Taku myslet si,co chce. Modlila se za své přátelé:
"Prosím,ať jsou všichni v pořádku." Mezitím se Conan dozvídala od Heisukeho strašné zprávy.
"Himeno odešla za nepřítelem?"
"Ano,Conan. Našim nepřítelem je jistě její otec."
"Ale ona mi řekla,že její otec cestuje."
"Nechtěla tě do toho zatáhnout."
"Himeno. Už od školky jsme byli nejlepší přítelkyně,ale tohle mi neřekla."
"Řekla ti také,že umí léčit?"
"Ne."
"Himeno má nepostradatelnou sílu."
"Tak proč ji nepřivedete zpátky?"
"To nemůžeme."
"Proč nemůžete?"
"Náš klan by byl v nebezpečí. Vše závisí na ní a jejím rozhodnutí. Nemůžu jí do toho mluvit."
"To snad nemyslíš vážně."
"Lituju." Conan se chtěla dát do pláče,ale Heisuke k ní přistoupil a objal jí. Řekl jí:
"Neboj se o ní. Bude v pořádku."
"Hm." Oba tam stáli v objetí,Hayate odpočíval a pozoroval přívěsek. Himeno jenom seděla a přemýšlela,co od života vlastně chce. Jaké je její přání?

59.kapitola

6. března 2012 v 20:08 | Linda

Hayate tomu nedokázal uvěřit. Před ním stála Himeno. Ta Himeno,která se vždycky usmívala.
"Himeno,jsi to opravdu ty?"
"Samozřejmě,že jsem. Vrátila jsem se."
"Ale vždyť jsi říkala,že musíš jít."
"Ano,ale uvědomila jsem si,že se chci vrátit. K tobě a ostatním." Hayate se k ní rozběhl a objal jí.
"Jsem tak rád,že jsi v pořádku." Hayate se od ní odtáhl a Himeno se usmála. V tu chvíli to nejmíň čekal a Himeno ho zranila. Dýkou ho zasáhla do boku.
"Himeno,proč?" Rázem se ozval nepřítelův hlas.
"Ty jsi tak hloupý."
"Kdo jsi?" Hayate před sebou uviděl mladého muže s černými vlasy. Byl vysoké postavy a měl na sobě černé oblečení. Pravděpodobně to byl jeden ze členů Temné Sedmy.
"Jsi jeden ze členů Temné Sedmy?"
"Mé jméno je Tsukasa. Jistěže znáš Hebiho a Taku."
"Kdo by je neznal."
"Tak ti jsou taky členové Temné Sedmy."
"Cože?"
"Nechápu,jak bys mohl panu Mifujimu dělat problémy. Vždyť se na sebe koukni."
"To je jedno. Kde je Himeno?"
"Slečna Himeno tu není. Byla to pouze iluze,kterou jsem vytvořil."
"Nechal jsem se zaslepit."
"Tak teď se připrav na smrt. Neboj se. Zabiju tě rychle a bezbolestně." Když se na to Tsukasa chystal, byla na něj vystřelena obrovská zelená koule. Uskočil.
"Bože,zase někdo vyrušuje." Objevil se sám pan Ryuuki.
"Tak teď budu muset jít. Jed se o všechno postará." Nepřítel zmizel.
"Hayate,jsi v pořádku?"
"Nic mi není,dědečku."
"Jen se podívej. Jsi zraněný." Byl viděn i jed,který se šířil. Pan Ryuuki ho musel rychle přenést do vesnice. Heisuke byl úplně na větvi.
"Jak se to proboha stalo,dědečku?"
"Hayate byl hloupý a nechal se chytit do pasti."
"Co teď? Ten jed se rychle šíří."
"Budeme muset zkusit lesní byliny."
"Jestli něco neuděláme,tak Hayate zemře. Zkusím zavolat Conan. Mohla by nám pomoct."Mezitím se Tsukasa vrátil k panu Mifujimu.
"Tsukaso,zvládl jsi to?"
"Bohužel jsem ho nezabil,ale označil jsem ho jedem. Bohužel se tam objevil nějáký starý muž."
"To by mělo stačit." V duchu si říkal:
"Co uděláš,Ryuuki?" Himeno seděla ve svém pokoji a najednou se kniha vázaná v kůži rozzářila. Věděla,že se něco stalo.
"Takže Hayate umírá na jed způsobeném mým otcem? Co mám dělat?" Její zrak padl na křišťálový přívěsek. Dostala nápad. Jenom nevěděla,jestli to stihne. Přehodila si přes sebe plášť,vzala přívěsek a otevřela knihu.
"Minule se stačilo knihy pouze dotknout,abych se přesunula do minulosti. Take bych mohla zkusit,jestli tou knihou jde cestovat časem." Použila znamení země a fungovalo to.
"Zanes mě za Conan. Za mou přítelkyní." Conan zatím spala a najednou uviděla nějáké světlo. Myslela,že se jí to zdá.
"Co to je za světlo?" Před ní se zjevila postava. Conan chtěla křičet.
"Kdo jsi? Budu křičet."
"Conan,to jsem já."
"Himeno? Co tu děláš? Stalo se něco?"
"Ano. Dobře mě poslouchej. Hayate byl otráven."
"Co mám udělat?"
"Zanes Heisukemu tenhle křišťálový přívěsek. Je v něm léčivá voda."
"Opravdu?"
"Pospěš si." Himeno se chystala odejít.
"Himeno,počkej."
"Pospěš si." Conan byla oslepená světlem a když se druhý den probudila,běžela rychle k Heisukemu.
"Heisuke!" volala zdálky.
"Conan. Právě jsem pro tebe chtěl jít. Co tu děláš?"
"Na vysvětlování není čas. Je pravda,že je Hayate otráven?"
"Jak to víš?"
"Vím,jak ho vyléčit."
"Opravdu?"
"Zaveď mě k němu."
"Dobře." Hayate na tom nebyl zrovna nejlépe.
"Dědečku,je tu Conan." Pan Ryuuki se zeptal:
"To je skvělé. Víš,jak vyléčit Hayateho?"
"Ano,ale nevím,jestli to bude fungovat." Conan otevřela křišťálový přívěsek a uviděla v něm vodu. Nalila mu jí do úst a všichni čekali na výsledek. Po chvíli Hayate byl v pořádku a jed mizel. Všichni se zaradovali. Himeno se vrátila do svého pokoje a bylo jasné,že nikdo nepostřehl,že byla pryč.
"Neuvěřitelné." promluvil pan Ryuuki.
"Conan,jak jsi to udělala?" zeptal se Heisuke.
"Já nic neudělala. To Himeno." Samozřejmě,že byli překvapení. Conan se usmála a položila přívěsek Hayatemu na stůl. Všichni odešli a Hayate se později probudil. Nevěděl,kde je,ale na stole uviděl křišťálový přívěsek. Na tváři se objevil úsměv a z hloubi duše děkoval:
"Děkuju,Himeno." Naše hrdinka se zatím ve svém pokoji usmívala též. Věděla,že se se svými přáteli brzy setká.

58.kapitola

6. března 2012 v 19:16 | Linda
Tsukasa nevěděl,co má říct. Vstal a nebyl schopen slova. Hebi byl překvapený.
"Tohle bych nečekal."
"Himeno je plná překvapení,že?"
"Co tím myslíte,pane Mifuji?"
"Nikdy jsem to neřekl,ale Himeno byla vždy nadané dítě. Byla dobrá ve sportech i v učení. Na škole vždy patřila mezi nejlepší. Měl jsem očekávat,že jí půjde i šerm."
"Pane Mifuji,vy se jí nebojíte?"
"Měl bych se bát,jen proto,co řekla? Díky tomu jsem pochopil,že ví o všem,co se před 10 lety stalo. Kniha,která se dědí jí to konečně ukázala." Čtvrtý člen Temné Sedmy konečně promluvil:
"Slečno Himeno,porazila jste mě. Blahopřeji."
"Tomuhle bych vítězství neříkala. Měla jsem jenom štěstí." Tsukasa ucítil bolest a šáhl si na tvář. Krvácel. Nahmatal šrám. Himeno k němu přistoupila a zeptala se ho:
"Bolí tě to?"
"Ani ne,slečno Himeno."
"Nemusíš se mnou mluvit formálně. Říkej mi prostě Himeno jako ostatní. Teď se prosím nehýbej." Položila mu na tvář svou ruku a vyléčila jeho zranění.
"Omlouvám se. Teď by to už mělo být dobré." Když trénink skončil,naše hrdinka se vrátila do pokoje. Pan Mifuji plánoval něco nekalého. Himeno věděla,že mu nemůže věřit. Dalo se čekat,že něco podnikne.
"Pane Mifuji,přejete si?"
"Tsukaso,mám pro tebe úkol."
"Jaký?"
"Zabij Hayateho Hira."
"Jak si přejete." Tsukasa nemohl odmítnout příkaz. Vydal se na cestu. Mezitím Hayate právě odpočíval a zdál se mu sen. Nacházel se ve tmě. Zdálky uslyšel hlas.
"Hayate,Hayate."
"Kdo jsi? Ukaž se." Zjevil se mu obrázek Himeno.
"Himeno,proč jsi odešla?"
"Abych vás všechny ochránila. Prosím,dobře mě poslouchej."
"Jistě."
"Nehledej mě. Nezachraňuj mě."
"Jak to můžeš říct?"
"Prosím. Můj otec je nebezpečný. Pokud mě půjdeš hledat,zemřeš. Slibuji,že dokud budu s mým otcem,nedovolím,abyste zemřeli."
"Himeno,vrať se prosím."
"To nemohu. Hayate,pamatuj si tohle. Mám vás všechny ráda. Nezapomeň na to,co jsem řekla. Teď už musím jít."
"Počkej!" Její obraz zmizal a Hayate se probudil. Byl celý zpocený. V tu chvíli vešel dovnitř pan Ryuuki. Dělal si o něj starosti.
"Hayate,jsi v pořádku? Vypadáš bledě."
"Nic mi není. Jen jsem měl noční můru."
"O čem byla?"
"Potkal jsem Himeno."
"To bych jako noční můru nenazýval."
"Ptal jsem se,proč se nechce vrátit. Říkala,že nás chtěla všechny ochránit."
"To je myslím pravda. Od té doby,co tu není,tak nás Temná Sedma nenapadává."
"Hm." Když nastal večer,šel se Hayate projít. Došel doprostřed lesa a najednou se odněkud vynořila záře.
"Co to je za záři?!" Za chvíli uviděl nějákou postavu. Hlas neznámé postavy se ozval:
"Hayate,jsem zpátky." Hlas patřil Himeno. Je to,ale skutečně ona?

57.kapitola

5. března 2012 v 21:41 | Linda
Himeno byla odvedena do svého pokoje. Ještě chvíli a pan Mifuji by ji mohl připravit o život.
"Pane,jste v pořádku?"
"Nic mi není." odpověděl pan Mifuji Tsukasovi,čtvrtému členovi Temné Sedmy.
"Byl dobrý nápad jí sem přivést?"
"Myslel jsem,že ano,ale abych pravdu řekl,nikdy jsem ji neviděl takhle odhodlanou."
"Mluvíte o jejích očích?"
"Ano. Její očí se tak podobají Sayuri. Jestli odejde,zničí mě to." Naše hrdinka stála u otevřeného okna a cítila chladný vítr.
"Himeno."
"Jsi to ty,Tako?ů
"Ano."
"Potřebuješ něco?"
"Mluvila jsi pravdu?"
"Co tím myslíš?"
"O tom,že svého otce zastavíš."
"Mluvila jsem pravdu."
"Proč jsi sem přišla?"
"Abych se ujistila,že už nikomu neublíží. Ale hlavně,abych zjistila pravdu o své rodině a o sobě."
"Ale nejsou to teď tví nepřátelé?"
"To ano,ale lidé můžou být přáteli,i když nejsou spolu. Jenom doufám,že nepodlehnou temnotě." Mezitím byl Hayate neuvěřitelně zaneprázdněný.
"Dědečku,proč to musím všechno dělat?"
"Jestli chceš být v budoucnu vůdcem,musíš umět převzít zodpovědnost."
"Ale co Himeno?"
"Zapomeň na ní,Hayate."
"To neudělám."
"Měl by ses o to pokusit."
"To nemůžu."
"Měl bys vědět,že nevíme,co má Temná Sedma v plánu. Zkus Himeno trochu věřit." Tím pán Ryuuki domluvil a Hayate doufal,že je v pořádku. Himeno neustále pozorovala okolí. Za chvíli pro ni někdo přišel.
"Slečno Himeno."
"Ty jsi byl s mým otcem. Kdo jsi?"
"Jsem Tsukasa,čtvrtý člen Temné Sedmy."
"A co ode mě potřebuješ?"
"Potřebuju,abys šla se mnou."
"Tak dobrá. Zaveď mě tam,kde mě potřebuješ." Potom odešla s ním. Tsukasa jí zavedl do neznámé místnosti.
"Kde to jsme?"
"Tohle je cvičiště. Pan Mifuji mě požádal,abych s vámi vedl trénink."
"Trénink?"
"Ano." Vytáhl meče a jeden jí podal.
"Začneme šermem."
"Abych se dokázala bránit,že?"
"Přesně tak." Oba dva se připravili. Himeno nevěděla,že je pan Mifuji s Hebim a Takou pozorují. V duchu přmýšlela.
"Dám do toho všechno." To,co se tam odehrálo,bylo neuvěřitelné. Himeno byla rychlá. Díky gymnastice se pohybovala rychle ve vzduchu a používala při tom stuhu,kterou si ovázala kolem meče. Stuha létala sem tam a kroužila kolem naši hrdinky. Nakonec vyhrála. Tsukasa byl poražen. Nebyl ozbrojený a když se k němu blížila,myslel si,že ho jde dorazit,ale ona udělala pravý opak. Přistoupila k němu a podala mu svou ruku. Usmála se na něj a zeptala se ho:
"Jsi v pořádku?"

56.kapitola

4. března 2012 v 21:57 | Linda
Himeno stála před svým otcem. Dívala se na něj a za chvíli uslyšela jeho hlas.
"Himeno,už je to dlouho." Naše hrdinka kráčela vpřed.
"Otče,tak jsi to nakonec udělal. Spolčil ses s temnotou."
"To jsem udělal už po tvém narození."
"Dalo se to čekat. Kvůli tobě maminka zemřela."
"Ale no tak. Nenávidíš mě?"
"Říkáš nenávist? Kvůli tomu bych nepřišla." Hebi a Taka jí sledovali. "Nejsem,tak pošetila jako ty,otče."
"Cos to řekla?!" Pan Mifuji zaťal pěsti. Kolem ní byli i jiní lidé. Bylo jasné, že ostatní tam jsou pro případ,kdyby se snažila napadnout pana Mifujiho.
"Proč jsi zabil mou matku? Proč jsi zradil její důvěru? A proč jsi zabil Hayateho otce? Tyhle otázky mi vířily hlavou celou tu dobu,ale nakonec jsem našla odpověď. Už od začátku jsi chtěl dobít vlčí a liščí klan pro svou chamtivost. Nemám pravdu?"
"A co kdybych řekl,že ano?"
"Pak jsi ten nejhorší otec,kterého mám. Spolčit se s temnotou a napadat mé přátelé. To ti neodpustím." Pan Mifuji se usmál.
"Neodpustíš? To má být vtip? Tak mi řekni,proč jsi sem přišla?"
"Abych tě zastavila."
"Zastavila? Tak to bude nemožné. Jelikož jsi sem přišla,tak jsi v mé plné moci."
"To bych neřekla. Maminka v tvé moci nebyla. Ona proti tobě bojovala až do úplného konce."
"Ta holka.."pomyslel si v duchu. Himeno se chystala odejít.
"Ještě jsem neodpověděla na otázku,že? Otče,ty víš,že prohraješ."
"To nemůžeš vědět. Tvoji přátelé pro tebe stejně nepřijdou."
"Přátelé? Nežádám je,aby pro ně přišli."
"Co?" Naše hrdinka se otočila a podívala se na svého otce.
"Jelikož od této chvíle to jsou mí nepřátelé."
"Ale vždyť před 10 lety."
"Před 10 lety zemřela má matka. Otče,zapomněla jsem ti říct,co jsem po její smrtí udělala. Jelikož jsi zabil hodně lidí a svou čepel jsi potřísnil krví,tak jsem přesto někoho zachránila."
"Koho?"
"Vlčiči. Karasu."
"Nemyslíš snad..?"
"Ano. Vlčici,která patřila králi Eigetsovi. Po té jí zdělil jeho syn Hayate Hiro,kterému teď budeš čelit."
"Temnota stejně vyhraje. Já se jeho prokletého syna nebojím."
"To bys měl,protože pokud ty jsi temnota,tak já jsem světlo,které tohle všechno zastaví."
"Měla bys,ale vědět,že že i světlo vrhá stíny,Himeno. A když už jsme u toho,tak Hayate se přece stal i tvým nepřítelem."
"Není to jenom můj nepřítel,ale také tvůj nepřítel." Pan Mifuji už nevěděl,co má říct. Himeno se rozhodla svého otce navštívit a byla připravená jako nikdy předtím. Náhled do knihy jí změnil. Co její otec udělá?

55.kapitola

4. března 2012 v 12:54 | Linda
Hayate seděl sám ve svém pokoji a koukal do země. Za chvíli do jeho pokoje vešli Heisuke s panem Ryuukim.
"Hayate,měl by se nad tím přestat trápit. Není to tvoje vina."
"Ale je. Kdybych tě víc poslouchal,Himeno by nemusela být v rukách toho Hebiho."
"Když bys to udělal,nic by se nevyřešilo. Himeno se přece rozhodla ze své vlastní vůle."
"Ale,co když jí přinutili?"
"To si nemyslím."
"Tak proč od nás odešla?" Heisuke se do debaty přidal:
"Taky jsem s Himeno mluvil."
"A o čem jsi s ní mluvil?"
"Toho dne jsem se jí ptal,jestli by Conan mohla být moje přítelkyně."
"A co odpověděla?"
"Řekla,že na to se mám zeptat Conan,ne jí. Ale také řekla,abych se o tebe a o Conan postaral. Svůj odchod plánovala."
"Ale co jí přinutilo odejít?" Ryuuki si povzdechl.
"Hayate,co ti Hebi přesně řekl?" Hayate zavzpomínal.
"Teď když má znamení země,je pro nás nepostradatelná."
"Říkal něco o znamením země."
"Znamení země?"
"Dědečku,ty o tom něco víš?"
"Ne,jenom vím. Nerad na tuhle událost vzpomínám."
"Můžeš nám říct, o co jde?" Pan Ryuuki se zhluboka nadechl,než začal.
"Před 15 lety tu žila velmi mocná žena. Měla sílu,kterou nikdo neměl."
"Jakou?"
"Uměla léčit zranění druhých."
"Chceš říct,že měla stejnou schopnost jako Himeno?"
"Ano. Ta žena se jmenovala Sayuri a byla matkou Himeno." Heisuke s Hayatem se zarazili. Mezitím někde jinde se Himeno probouzela.
"Jsi vzhůru?" zeptal se něčí hlas. Patřil Hebimu.
"Ty jsi Hebi,že?"
"Připrav se. Za chvíli by si tě měl zavolal pan Mifuji."
"Otec?" Hebi se chystal odejít.
"Hebi,počkej."
"Co?"
"Mohla bych vidět Taku?"
"V tom nevidím problém." Za chvíli jí odvedl do cely,kde Taka ležel. Otevřel jí dveře a ona vběhla dovnitř.
"Tako,jsi v pořádku?"
"Himeno,jsi to ty?"
"Tohle ti udělali?"
"To nic není."
"Jsi studený jako led. Okamžitě tě odtud dostanu."
"To není třeba. Jsem rád,že jsi v pořádku."
"Co to povídáš?" Hebi se na to nemohl dívat. Pan Mifuji ho volal k sobě.
"Nechám vás tu o samotě."
"Hebi,počkej."
"Co zase,Himeno?"
"Děkuju." Spatřil na její tváři slzy. Plakala štěstím. Po Hebiho odchodu podepřela Himeno Taku a odvedla ho do svého pokoje.
"Měl by ses vykoupat a obléct do něčeho čistého." Taka to šel udělat. Byl sice zesláblý,ale dokázal chodit. Za chvíli byl vykoupaný,oděný do čistého oblečení a díky Himenině síle bez jediného škrábnutí.
"Himeno,děkuju ti."
"Za málo,Tako." Hayate se ještě vzpamatovával z té zprávy.
"Sayuri byla Himenina matka?"
"Ano. Byla silná a rychlá. Byla tou nejlepší ženou z celého klanu."
"Ale proč se Himeno nenarodila tady?"
"Jednou k nám dorazil mladý muž. Jmenoval se Seiran."
"To byl Himenin otec?"
"Správně. On a Sayuri se do sebe zamilovali. Sayuri byla okouzlena jeho světem,proto s ním odešla z našeho klanu. Museli jsme jí vymazat vzpomínky. Věřili jsme jí,ale jemu ne."
"Chápu."
"O něco později jsme se dozvěděli,že se jí narodila dcera,kterou pojmenovali Himeno."
"A potom vypukla válka."
"Přesně. Seiran si asi usmyslel,že když má Sayuri tak mocnou sílu,tak že dobije i náš klan,aby si ho mohl podrobit. Nikdo nečekal,že Sayuri při tom incidentu zemře. Tehdy jsme ho sice porazili,ale také jsme poprvé spatřili jeho dceru."
"Myslíš tu historku o Karasu?"
"Přesně tak. Karasu byla zraněná a já jsem pro ní chtěl jít,ale spatřil jsem holčičku,která se k ní přibližovala. Nevěděl jsem,jestli je to nepřítel nebo přítel,ale chtěl jsem vědět,co se bude dít dál. Nejvíc mě překvapilo,že ta holčička promluvila na Karasu. A vyléčila její zranění. Ihned jsem pochopil,že to musí být Sayuřina dcera. Později se Karasu vrátila zpátky s přívěskem na krku a slibem,který jí dívka dala. Potom dolů sestoupil Seiran a pozoroval svou dceru. Myslel jsem,že mu Himeno řekne,kde se schováváme,ale ona to neudělala."
"Neřekla to?"
"Nic neprozradila. Ještě pár dnů chodila na místo,aby se ujistila,jestli jsme v pořádku. Často jsem viděl,že na tom místě trénuje."
"Trénuje?"
"Ano,ale dělala i jiné věci, Postavila Sayuri hrob a slíbila,že nedovolí,aby bylo lidem nadále ubližováno. Nechápu proč,ale i když Sayuri zemřela,dokázala se smát a chovat se normálně jako vždy. Jiné dítě by se z toho ještě vzpamatovávalo."
"To je divné. A co pak?"
"Už se toho moc neudálo. Pak tam už nechodila."
"Řekla proč?"
"Ano. Řekla,že když tam bude chodit,tak že nás může ohrozit." Heisuke toho moc neřekl. Nechtěl se do toho plést,proto odešel.
"Takže tohle měl být slib?"
"Vypadá to tak,Hayate. Myslím,že bychom do toho neměli zasahovat."
"Ale.."
"Musíš chránit klan,i kdyby to znamenalo,že se z Himeno stane tvůj nepřítel." Zatím Himeno stanula před svým otcem. Co se bude dít?

54.kapitola

2. března 2012 v 22:13 | Linda
Himeno Nuriko věřila,proto dobře věděla,co musí udělat.
"Je načase konečně jít navštívit otce." říkala si a podívala se na knihu vázanou v kůži. Udělala pár kroků,aby si vzala knihu,když v tu chvíli uslyšela zaklepání zvenčí. Otevřela okno a uviděla Heisukeho.
"Heisuke,jsi to ty? Co potřebuješ?"
"Ahoj,Himeno. Můžeš se mnou na chvíli jít? Chtěl bych si s tebou o něčem promluvit."
"Tak dobře." Naše hrdinka se podivila a šla se s Heisukem projít.
"Tak o čem jsi se mnou chtěl mluvit?"
"No,jak bych to řekl."
"Zamiloval ses do Conan,že?"
"To je to tak vidět?"
"Samozřejmě."
"Chtěl jsem se zeptat,jestli ti nevadí,když s ní budu chodit."
"Tohle není otázka,na kterou by ses měl ptát mě. Zeptej se přímo jí."
"Jenže je to trochu trapné."
"Nebude to trapné,protože ona to cítí stejně. Líbíš se jí už od první chvíle."
"Vážně?"
"Jestli chceš,aby byli tvojí přítelkyní,tak pod jednou podmínkou."
"Jakou?" Himeno se zatvářila vážně.
"Musíš se o ní dobře postarat."
"Spolehni se."
"Tak je to slib." Himeno kráčela zpět do domu a Heisuke zbystřil.
"Postarej se o Hayateho." Naše hrdinka zmizela v domě a Hayateho bratrance tam nechala stát.Zasedla ke stolu,vzala knihu vázanou v kůži a promluvila:
"Je načase tu knihu otevřít." Položila na ní ruku se znamením,které se rozzářilo zeleným světlem. Mezitím Hayate ještě spal. Zdál se mu divný sen. Himeno a on šli spolu. Ona přidala do kroku.
"Himeno,proč tak spěcháš?"
"Musím jít."
"Kam?"
"Prostě musím jít. Sbohem,Hayate."
"Počkej!" Vzápětí se probudil a uslyšel zaklepání. Div nevyletěl z postele.
"Kdo je?"
"To jsem já,Heisuke."
"To seš ty? Co chceš?" Hayate si zase lehl.
"Himeno se dnes chovala divně."
"Jak to myslíš?"
"Nevím. Říkala,že se o tebe mám postarat."
"Postarat,jo?" Otočil se k Heisukemu zády a opět upadl do spánku. Naše hrdinka byla oslepena zeleným světlem. Když ustalo,uviděla,že se kniha otevřela. Jenže v ní nic nebylo. Teprve,když oddělala svou ruku,začaly se objevovat písmena. Nevšimla si,že jí pozoruje Hebi. Netrvalo dlouho a nastala noc. Všichni už spali. Jediný,kdo ještě byl vzhůru,byla Himeno. Dala do kožené brašny knihu,křišťálový přívěsek a na sebe si vzala plášť,který dostala. Nenápadně se vykradla z domu a běžela z lesa pryč. Nečekala,že jí uvidí Hayate. Když byla uprostřed lesa,zavolal na ní:
"Himeno,kam tak spěcháš?" Naše hrdinka se zastavila.
"Tohle je sbohem,Hayate."
"Jak to myslíš?"
"Musím jít."
"Kam? Půjdu s tebou."
"To nejde. Musím jít sama. Od této chvíle jsme nepřátelé." V tu chvíli zafoukal vítr a naše hrdinka se ocitla v Hebiho náručí.
"Tak konečně přišel čas."
"Ty jsi ten Hebi. Okamžitě Himeno pusť."
"To nepůjde. Pan Mifuji Himeno už očekává." řekl Hebi při pohledu na Himeno.
"Myslíš jejího otce?"
"Přesně tak. Léčivá moc je vzácná."
"Jen chcete její moc využít."
"Ne jen využít. Potřebujeme,aby nám pomohla s naším cílem. Teď když má znamení země,je nepostradatelná." Nepřítel se chystal odejít.
"Co máš s Himeno společného?"
"To je jednoduché. Jsem totiž její bratr." Hayate se zarazil. Hebi zmizel a on tam zůstal sám. Je to pravda?

53.kapitola

27. února 2012 v 21:12 | Linda
Himeno nemohla odtrhnout oči od znamení na ruce. Vypadalo to jako pár listů s kořínky a květinou uprostřed. Byl to zvláštní pocit. Naše hrdinka cítila jako by v tom tepal život.
"Co se děje?" říkala si. Najednou uslyšela zaklepání.
"Kdo je to?"
"To jsem já,Hayate."
"Aha. Vstup." Rychle si zakryla ruku a otočila se čelem ke dveřím. Hayate vstoupil.
"Děje se něco?" zeptala se Himeno nervozně.
"Chtěl jsem ti jenom říct,že je snídaně."
Chápu. Tak půjdeme." Oba dva mlčky šli do kuchyně. Odpoledne si Hayate šel zdřímnout. Když si s ním chtěla Himeno o něčem promluvit,mumlala si:
"Alespoň se zakryj dekou. Nachladneš." Nedokázala si pomoct,ale musela se na něj podívat. Vypadal klidně a ustaraně. Nevšimla si,že je pozoruje Hebi. Ten se podíval na Hayate. Jelikož se na něj Himeno dívala,opakoval si stejnou otázku:
"Že by ho milovala?" Když,ale uviděl její smutný výraz,změnil názor. Naše hrdinka se zvedla a odešla z pokoje.
"Bože,jsem tak utahaná. A ještě k tomu mám to divné znamení." Zatvářila se vážně.
"Vážně by mě zajímalo,proč zrovna já mám tohle znamení." Rázem si vzpomněla na knihu vázanou v kůži. Zkusila ji otevřít,ale nešlo to.
"Jak jsem si myslela. Není možné,aby se to otevřelo." Položila tu knihu a šla si číst něco jiného. Zanedlouho u toho usnula. Sen,který se jí zdál,byl vyjímečný.
"Kde to jsem? Kde jsou všichni?" Kolem ní byla černočerná tma. Uviděla světlo a jakmile se ho dotkla,ocitla se na rozkvetlé louce. Potkala tam dívku,která vypadala jako ona.
"Kdo jsi?"
"Čekala jsem na tebe,Himeno."
"Na mě?"
"Ano. Spoustu,spoustu let."
"Proč?"
"Protože jsi ještě neměla léčivou moc."
"Co tím myslíš?"
"Brzy porozumíš. Chci ti říct jednu věc."
"Jakou?"
"Straň se temných sil. Nedovol,aby tě ovládly."
"Ale co když budu chtít odpovědi?"
"Vše najdeš v té knize."
"Jenže ta nejde otevřít."
"To si myslíš ty,ale máš přece znamení na své ruce."
"Ty sis toho všimla?"
"To nešlo přehlédnout. To zanmení na ruce tě ochrání."
"Před čím?"
"Před temnotou. Nikdy nedovolí,aby tě někdo zranil."
"Je to pravda?"
"Ano. Je v něm sepsán tvůj osud."
"Co je v něm napsáno?"
"Budeš muset čelit spoustě věcem. Ztrátě někoho blízkého,bolesti zraněného člověka, zrozené nenávisti a hlavně sama sobě. Nehledej na všechno odpověď. Někdy nejsou odpovědi ani možné."
"Jak to myslíš?"
"Můj čas se krátí. Brzy se setkáme znovu. Budu čekat na tvou odpověď."
"Na jakou odpověď?"
"Na tvé rozhodnutí."
"Počkej,co tím myslíš?"
"Na to budeš muset přijít sama."
"Neřekal jsi mi,jak se jemnuješ."
"Jsem Nuriko." Himeno se probudila celá zmatená,ale jaké rozhodnutí bude muset udělat?

52.kapitola

21. února 2012 v 21:31 | Linda
Karasu,která běžela kolem,uviděla Himeno spát na louce. Vzala jí na svá záda a vypravila se s ní domů. Cestou se Himeno probudila.
"Kde to jsem?"
"Už jsi vzhůru?"
"Karasu? Proč jsi tady?"
"Jak proč jsem tady? Čekala jsem,že mě zavoláš a ty si tam vyspáváš."
"Já jsem usnula?"
"Ještě řekni,že jsi to nevěděla. Kdybych tam nepřišla,spala bys tam až do rána."
"Tak děkuju." Naše hrdinka v chaloupce našla pouze pana Ryuukiho.
"Pane Ryuuki."
"Himeno."
"Kde je Hayate s Heisukem?"
"Mají nějáké záležitosti. Přijdou později."
"Chápu. Jedl jste něco´,pane Ryuuki?"
"Jedl."
"To je dobře. Tak jestli mě omluvíte,chtěla bych si jít zdřímnout."
"Zajisté."
"Děkuju. Dobrou noc."
"Dobrou noc." Himeno padla unaveně na postel.
"Proč se mi chce,tak spát?" říkala si. Netrvalo dlouho a usnula. Ve snu se setkala s Takou.
"Himeno."
"Tako,co tu děláš?"
"Chtěl jsem vidět."
"Já tebe taky. Jsem ráda,že ti nic není."
"Myslím,že bys na měla zapomenout."
"Ale proč?"
"Protože tě to může přivést do nebezpečí."
"Myslíš tím svého bratra Hebiho?"
"Ano."
"Já se tvého bratra nebojím."
"Můj bratr je jiný,než já."
"To já vím,ale Hebi se zná s mým otcem."
"To je vlastně pravda."
"Brzy budu msuet svéh otce navštívit."
"Nevím,jestli je to dobrý nápad."
"Bojíš se o mně,že?"
"Samozřejmě. Nevím,co ti můžou udělat."
"Jenže ty tam právě jsi,že?"
"Jenomže já jsem na tohle zvyklý. Ty ne." Himeno se odmlčela.
"Přijde čas,kdy za svým otcem budu muset jít."
"Proč?"
"Abych zjistila pravdu. O své matce a hlavně o sobě."
"Himeno,co všechno víš o svém otci?"
"Dost,na to,abych pochopila,že mu nemám věřit. Proč mám tuhle sílu? Proč po ní otec,tak prahne? Proč mi matka zemřela? Všechny tyhle otázky víří v mém srdci."
"Himeno,je tohle tvé rozhodnutí?"
"Definitivní."
"Chápu."
"Tako?"
"Ano?"
"Než k tobě dorazím,mohl bys na mě počkat? Slibuju,že brzy přijdu."
"To je zajisté."
"Tako,děkuju,že jsi mým přítelem." řekla naše hrdinka a políbila Taku na tvář,než se vytratila. Když se probudila,byl už druhý den. Vstala klidná a vyrovnaná,ale když se podívala do zrcadla,uviděla znamení. K čemu sloužilo?

51.kapitola

17. února 2012 v 21:14 | Linda
Měsíční slavnost skončila a Himeno vypadala živě jako obvykle. Rázem si vzpomněla,že jí Hayate chtěl něco říct. Musela se ho zeptat.
"Hayate?"
"Co potřebuješ,Himeno?"
"Říkal jsi,že bys mi chtěl něco říct. O co šlo," Hayate se zarazil a řekl:
"Jen jsem ti chtěl poděkovat."
"Za co?"
"To nic. Nevšímej si toho." Potom Hayate odešel a Himeno nevěděla,co si o tom má myslet. Ale nechala to být. Na některé věci je lepší se neptat. Naše hrdinka si radši vzala košík a rozhodla se vypravit na lesní plody do buchet. Jakmile se vyšla ven,objevila se u ní vlčiče.
"Karasu,dobré ráno."
"Dobré ráno. Kam máš namířeno?"
"Na rozkvetlou louku. Už jsi v pořádku?"
"Ano. Ani zranění mě nebolí."
"Díky bohu."
"Nechceš tam svézt?"
"Ano,děkuju mnohokrát." Nevšimla si,že jí zdálky pozoruje Hayate,který měl na tváři kamenný výraz. Vypadala zamyšleně,protože neslyšel Heisukeho kroky.
"Nazdar,Hayate."
"To seš zase ty?"
"A kohos čekal? Mikuláše?"
"To zas ne."
"Fajn. Nezapomeň,že se z nás brzy stanou vůdci klanu,takže se nesmíme chovat hloupě.
"To mi říkat nemusíš."
"Dobře. Pojď,máme spoustu práce."
"Hm."Bratranci odešli za svými povinostmi. Karasu s Himeno brzy dorazili na louku.
"Tak jsme tady."
"Děkuju,Karasu." Slezla z ní a pozorovala smutně okolí.
"Vůbec se to tu nezměnilo."
"Tak já zatím půjdu,Himeno. Až mě budeš potřebovat,tak zavolej mé jméno."
"Dobře." Vlčice se rychle vytratila a naše hrdinka osaměla. Popošla pár kroků ke květinám a jednu utrhla.
"Tehdy jsme s Takou pletli věneček a trhali květiny." vzpomínala. Unaveně se posadila a položila vedle sebe košík. Lehla si a vzhlížela k obloze. Znenadání zavřela oči a usnula. Právě na jiném místě mluvil Hebi s panem Mifujim.
"Co ta holka řekla?!"
"Řekla,že až přijde čas,tak k vám sama přijde."
"Netušíš,kdy by to mělo být?"
"Omlouvám se,ale netuším."
"To je konec konců jedno."
"Prosím?"
"Brzy se ke mně přidá. Bude jedno,jak dlouho to bude trvat. Získám ji. Ty ji hlavně sleduj."
"Rozumím."
"Nespouštěj jí z očí. Chci se ujistit,že tu brzy bude."
"Ano." Himeno ještě spala a na její levé ruce začalo objevovat znamení,které zářilo světle zeleným světlem. Je to znamení něčeho zlého?

50.kapitola

14. února 2012 v 19:08 | Linda
Vzlyk neustával. Naše hrdinka napínala zvědavě uši.
"Hayate,slyšíš to taky?"
"To nejde přeslechnout."
"Co to může být?"
"Myslím,že něčí pláč."
"To vím,ale čí?"
"Nemám ponětí."
"Tak to půjdeme prozkoumat." Himeno sešla dolů z kopce a Hayate jí následoval,ale najednou se stalo něco podivného. Všude se rozprostřela mlha,takže nešlo vidět ani na krok. Hayate a Himeno se rozdělili.
"Himeno,kde jsi!"
"Hayate? Kam jsi šel?" I když na sebe volali,bylo to zbytečné. Naše hrdinka pochopila,že se děje něco. Jediné,co jí poskytovalo světlo,byl svit měsíce. Už zdálky viděla jakýsi obrys něčeho zvláštního. Když se podívala pozorněji,uviděla malého chlapce.
"Chlapec? A tady?" říkala si pro sebe v duchu. Všimla si,že chlapci tečou po tváři slzy. Pomalu se k němu přibližovala a pozorovala,jak si svýma malýma ručičkama otírá slzy,které se nedokázaly zastavit.
"Jsi v pořádku?" zeptala se ho. Chlapec sundal ruce z obličeje,na kterém byly ještě vidět zaschlé potůčky slz.
"Neboj se. Je to v pořádku. Nemusíš se bát."
"Kdo jsi?" promluvil konečně.
"Já? Jsem Himeno."
"Himeno? Sestřička Himeno?"
"Ano. Co se stalo? Ztratil jsi maminku?" Chlapec jen zakroutil hlavou.
"Tak copak se stalo?" Neznámý nedokázal odpovědět. Himeno k němu pomalu přistupovala.
"Jsem tu sám."
"Jsi tu sám? Nemáš nějákého sourozence?"
"Ne."
"Tak proč tu jsi sám? Pojď půjdeme najít někoho,kdo se o tebe postará." Naše hrdinka nastavovala svou ruku.
"Nechceš jít?"
"Ne."
"Tak jak se jmenuješ?"
"Jsem Koutarou."
"Koutarou? To je pěkné jméno. Půjdeme tedy někoho hledat?"
"Nechci nikam jít." Viděla,že odmítá,proto si s úsměvem sedne na starý pařez naproti stromu,na kterém seděl. Koutarou nic neříkal.
"Víš,že tady bys neměl být. Jsi ještě malý a někdo tvůj blízký si může dělat starosti."
"Já nemám nikoho blízkého."
"A měl jsi?" Koutarou neopověděl.
"Já měla také někoho blízkého. Měla jse maminku,která zemřela před 10 lety." Než si to Himeno stačila uvědomit,už se jí po tváři koulely slzy velké jako hrách. Nedokázala je zastavit.
"Taky jsem někoho měl. Měl jsem starší sestu Hotaru."
"Hotaru?"
"Ano. Zemřela nedávno. Kvůli mně."
"Jak to myslíš?" Koutarou jí povyprávěl příběh,který se udál. Byl by napaden divokými zvířaty,kdyby ho jeho sestra neochránila. Kvůli tomu zemřela a byla to jeho chyba.
"Byla to moje chyba!! Jenom moje!!" křičel a plakal při tom. Himeno cítila jeho bolest.
"Nebyla to tvoje chyba." Koutarou se na ní podíval.
"Tvoje sestra tě zachránila,protože tě milovala.
"Jenže ona kvůli mně zemřela."
"Přesto chtěla,aby jsi dále žil. Kvůli ní. A hlavně kvůli sobě." Na Himenině tváři se objevil úsměv. Koutarou uviděl,jak jí osvítil svit měsíce. Když Himeno promluvila znovu,její hlas se změnil:
"Koutarou.." Chlapec přestal plakat.
"Koutarou.." ozvalo se znovu.
"Sestřičko?"
"Ano,to jsem já,Hotaru. Tvoje starší sestra." Koutarou spatřil na okamžik obraz své sestry v Himeno. Nečekal a rozběhl se za ní. Himeno ho přivítala ve své náruči. Chlapec se rozplakal nanovo.
"Sestřičko,stýskalo se mi."
"Já vím,ale teď to bude v pořádku. Už budeme spolu."
"Ano. Navždy." V mlze se objevila záře,která pronikla až k Hayatemu.
"Záře? To byla mohla být..Himeno." Na nic nečekal a běžel za září. Když tam dorazil,už tam na něj čekala Himeno.
"Himeno." oslovil jí.
"Hayate,teď to už bude v pořádku." Hayate neměl ponětí,o čem to mluví. Naše přátelé opět obklopila spousta světlušek,která vzlézla k obloze. Naše hrdinka z nich cítila to teplo,které cítila v tom malém chlapci. Podívala se na oblohu a slyšela jeho slova:
"Děkuju,Himeno."
"Teď už budeš navždy se svou sestrou. Nebudeš sám." Najednou na obloze uviděla něco napsaného. Pochopila,že Koutarou byl duch chlapce,který zůstal opuštěný a teď konečně nalezl zasloužené štěstí. Usmál se a se slzami v očích se podívala na Hayateho,který už říkal:
"Je čas se vrátit." Nemohla nic,než souhlasit.

* Hotaru=světluška
Anime Forest

49.kapitola

12. února 2012 v 19:48 | Linda
Hayate se pomalu probouzel.
"Hayate,je ti už lépe?" zeptal se něčí hlas. Když se Hayate podíval pozorněji,uviděla pana Ryuukiho.
"Dědečku."
"Jsi v pořádku? Nebolí tě něco?"
"Ani ne."
"To je dobře."
"Dědečku,kde je Himeno? Je v pořádku?"
"Nemusíš se bát. Leží támhle." Pan Ryuuki ukázal na dřevěnou židli u okna. Na ní seděla Himeno.
"Celou dobu se od tebe nechtěla hnout."
"Jak to myslíš?"
"Byl jsi zraněný,proto u tebe seděla a léčila tě. Jenže brzy z toho byla vyčerpaná."
"Opravdu?"
"Trvalo hrozně dlouho,než jsem ji přemluvil,aby si odpočla."
"Ach,tak. Dědečku,omlouvám se. Jednal jsem nerozvážně."
"O čem to mluvíš? Chtěl jsi ji zachránit,ne?"
"Jak to víš?"
"Himeno mi všechno řekla. Pověděla mi,že jsi ji zachránil před nepřítelem."
"To vůbec není pravda." přemýšlel v duchu.
"Tak já tě tu nechám. Odpočívej."
"Děkuju,dědečku." Když Hayateho dědeček odešel,podíval se Hayate na Himeno.
"Byl to snad jenom sen?" přemýšlel a vzpomněl si na zářící postavu. Vzpomínka na anděla,který ho zachránil,byla pouze mlhavá. Vstal a přistoupil k Himeno.
"Je možné,že mě zachránila ona?" Chtěl se k ní naklonit,ale uslyšel kroky. Otočil se s řekl:
"Mohl bys toho laskavě nechat?"
"Věděl jsi,že jsem tady?" Do místnosti vešel Heisuke.
"Kolikrát ti mám říkat,že mě neoblbneš."
"No jo."
"Bože."
"No a co teď chceš dělat?"
"Co máš na mysli?"
"Zapomněl jsi,že Temná sedma jde po ní? Vždyť ani neznámé jejich motivaci. Možná by to mohly být její schopnosti."
"Ochráním ji. Za každou cenu."
"Ty si vážně nedáš říct. Půjdeš dnes na tu slavnost?"
"Na jakou slavnost?"
"Neříkej,že jsi na ní zapomněl. Dnes je přece slavnost Měsíce."
"Slavnost Měsíce?"
"Jo. Myslíš,že dnes konečně spatříme toho ducha?"
"Ducha? Aha,myslíš toho mrtvého ducha světlušek?"
"Přesně. Myslím,že bychom s sebou měli vzít i Himeno."
"Kdž myslíš." Když Heisuke odešel,Hayate nad tím přemýšlel. Himeno se probrala o pár minut později.
"Už jsi se probrala?"
"Hayate? Kde to jsem?"
"U pana Ryuukiho."
"Hayate,jsi v pořádku?"
"Díky tobě."
"Díky bohu."
"Jo. Dnes je slavnost Měsíce. Nechceš na ní se mnou jít?"
"Smím?"
"Samozřejmě."
"Děkuju tedy za pozvání." Když nastal večer šla Himeno na slavnost Měsíce.
"Co je vlastně slavnost Měsíce zač?" zeptala se.
"Je to slavnost při které živí vzpomínají na mrtvé a jedí při tom měsíční koláčky."
"Měsíční koláčky? Jsou dobré?"
"Docela ujdou." Brzy oba dorazili na louku.
"Hayate,podívej. To je krása!" Himeno se rozběhla a zastavila se na kopci. Všude kolem byly světlušky.
"Není to krásné?"
"To je." Světlušky poletovaly všude kolem.
"Je to zvláštní,nemyslíš?"
"Co jako?"
"Stalo se toho hodně. Vždycky se dostanu do nebezpečí a ty mě vždy zachráníš. Děkuju ti."
"To přece nic není. Chtěl bych ti něco říct."
"A co?" Himen ose na něj usmála. Právě v tu chvíli dopadlo na louku svit měsíce a Himeno,která na sobě měla krásné dlouhé bílé šaty,zářila v měsíční luně obklopená světluškami.
"Tak copak jsi mi chtěl říct."
"No,jak bych to řekl." V tu chvíli Himeno uslyšela vzlyk. Komu patřil?

48.kapitola

11. února 2012 v 21:51 | Linda
Hayate a Taka se setkali tváří v tvář. Hayate promluvil:
"Drž se od Himeno dál,Tako!"
"Proč bych měl?"
"Mohl bys Himeno něco udělat a to nedovolím."
"To říká ten pravý." Himeno se přidala do rozhovoru.
"Hayate,co je to s tebou? Taka je přece přítel."
"Nechápu,že ti to nedochází. To není Taka." Naše hrdinka se zarazila a Taka se usmál.
"Povídačky tedy nelhaly. Hayate Hiro z Vlčího klanu."
"Jaktože vypadáš jako Taka?"
"To je přece jasné. Jsem Takův bratr dvojče."
"Cože?"
"Jak asi vidíš,tak jsem si přišel pro Himeno."
"Proč pro ní?"
"Nevíš, proč? Tobě to snad nemá ani cenu říkat." Takův bratr se podíval na Himeno.
"Půjdeš se mnou,Himeno?" Naše hrdinka nevěděla,co říct.
"Slibuju,že Taku uvidíš." Hayate znovu promluvil:
"Drž se od Himeno dál."
"Ty pořád musíš do všeho mluvit."
"Nedovolím,abys na ní sáhnul."
"Tak fajn. Co takhle dát si souboj?"
"Souboj?"
"My dva budeme bojovat proti sobě a vítěz dostane Himeno."
"Dobře,souhlasím." Takův bratr máchl rukou a všude se objevili hadi.
"Já budu bojovat s hady,proto mám taky jméno Hebi."
"Zajímavé. pokud ty máš hady,tak já mám vlky." Hayate luskl prsty a všude se objevili vlci. Boj mohl začít. Himeno to mohla pouze sledovat. Hadi proti vlkům. To ještě neviděla. Zkoumala Hebiho. Podle toho,jak vypadal,tak usoudila,že mu dochází trpělivost a v neočekávatelném momentě se stalo něco,co nikdo nepředpokládal. Silně se rozpršelo a do země udeřil blesk. Přesně na místo,kde stáli naši hrdinové. Ve chvíli už Himeno padala dolů.
"Himeno!" zavolal Hayate.
"Hayate!" volala naše hrdinka a natáhla svou pravou ruku. Hayate bez rozmyslu skočil za ní. Už byl u ní a pevně jí objal.
"Hayate,pusť mě. Jinak zemřeš taky."
"Radši zemřu,než bych tě tu nechal zemřít samotnou."
"Jenže to je riskantní."
"Pamatuješ na slib,který jsem ti dal?"
"Myslíš..?"
"Ano. Ochráním tě."
"To chceš zemřít se mnou?"
"Ano."
"Jsi blázen."
"Tak jsem." Himeno zjistila,že usnul. Oba dva padali čím dál hlouběji.
"Nemůžu tě tu nechat." řekla a prosila. "Prosím,zachraňte ho." Hebi,který to všechno sledoval,byl ohromen obrovskou světelnou koulí,která se pomalu vznášela nahoru.
"To je.." Nemohl vůbec promluvit. Z koule se objevila Himeno,která zářila. Na zádech měla křídla a vypadala jako anděl. Svojí silou držela Hayateho ve vzduchu. Hebi jí pozoroval a nemohl od ní odtrhnout oči.
"Už s ním nebudeš bojovat,že?" promluvil Himenin hlas.
"Stačí,že jsi vyhrál,že?ů
"Co je to za hloupou otázku?"
"Už s ním nebudeš bojovat,že?"
"Nebudu. Nejsem takový hlupák." Po její tváři stékaly slzy.
"Proč pláčeš?"
"Cítím úlevu."
"Od čeho?"
"Že spolu už nemusíte bojovat."
"Chápu." Hebi byl zmatený. Její laskavé oči ho nespouštěly z dohledu. S povzdychnutím naše hrdinka promluvila:
"Hebi,vyřiď mému otci tuhle zprávu."
"Jakou?"
"Ještě nenastal čas. Až nadejde čas,sama k němu přijdu z vlastní vůle." Potom její záře naposledy zazářila a oba zmizeli. Hebi tam zůstal stát sám. Neměl na výběr,než se vrátit domů.

47.kapitola

5. února 2012 v 21:56 | Linda
Mezitím se Taka probudil. Otevřel oči na neznámém místě.
"Kde to jsem?" ptal se sám sebe.
"Už jsi se probudil?" ozval se neznámý hlas." Mé druhé já. Nebo ti mám říkat Taka?"
"Co ode mě chceš?"
"Co chci? To je přece jasné. Chci jednu dívku. Jmenuje se Himeno."
"Himeno? Proč ona?"
"Proč ona,ptáš se? Nechceš náhodou to samé,Tako?" Taka zamrazilo v zádech.
"Trefil jsem se do černého?"
"Ještě jsi mi neodpověděl. Kdo jsi?"
"Zase ta samá otázka. Ale když jinak nedáš. Mé jméno je Hebi a zanmená had." usmál se neznámý. Taka se na něj podíval od hlavě k patě.
"To ty jsi mě zachránil,že?"
"Tak přece si na něco vzpomínáš."
"Proč jsi mě odnesl?"
"Protože potřebujeme tvé vzpomínky."
"K čemu vám budou?"
"Dobře poslouží k splnění naší mise."
"Mise?"
"Zdá se mi to,nebo jsi doopravdy ztratil paměť? Ten pád s tebou musel něco udělat."
"Jak to myslíš?"
"Takže mám pravdu. Ale neboj se. Vzpomeneš si na všechno rychle."
"Co tím myslíš?" Hebi se usmál a pomocí své magie se dotkl jeho srdce. Viděl všechny jeho okamžiky s Himeno.
"Chápu. A teď si vzpomeneš zase ty. Jenže pro tebe to nebude příjemné. Asi to bude bolet." Luskl prsty a Taka se chytil za hlavu. Jeho hlava byla teď naplněná až po okraj. Vzpomněl si. Ztratil paměť,protože při skoku se praštil o strom. Ten člověk,který před ním stál byl jeho bratr. Jeho druhá polovička. Za chvíli na jeho bratra někdo zavolal:
"Pane Hebi!"
"Ano?"
"Pan Mifuji vás volá."
"Otec? Hned tam budu." řekl a pohlédl na bratra.
"Zatím si odpočni,Tako." Potom odešel a vypravil se za panem Mifujim.
"Otče,volal jsi?"
"Hebi,jak je na tom Taka?"
"Začíná si vzpomínat."
"Chápu. Zjistil jsi něco o Himeno?"
"Ano,hodně." Mrzitím pan Ryuuki,Hayate,Heisuke a Himeno snídali.
"Himeno,co se děje? Nechutná ti?" zeptal se Hayate.
"Ne,je to dobré,ale já prostě nemám hlad."
"Trápí tě něco?"
"Ne,jenom mám starost o Karasu."
"Bude v pořádku. Teď se najez. S prázdným žaludkem toho moc nenaděláš."
"Rozumím." Hayate celou dobu Himeno pozoroval,ale nakonec odvrátil zrak. Když dojedli,umyla Himeno nádobí a šla se projít. Vydala se k nejbližšímu útesu,posadila se na zem a díky příjemnému větru,usnula. Když se probudila,na nebi už svítily hvězdy.
"Co to? Já usnula? Poslední dobou spím něják často." Najednou se před ní objevil stín. Poznala,že je to Taka.
"Tako?"
"Himeno,čekala jsi dlouho?"
"Co tu děláš?"
"Přišel jsem si pro tebe."
"Pro mě?"
"Půjdeš se mnou?"
"Kam?"
"Za tvým otcem." Himeno se zarazila.
"Jak to myslíš? Jak můžeš vědět,kde můj otec je? Já sama to nevím."
"Protože je na mé straně."
"Jak na tvé?" Najednou někdo zavolal její jméno.
"Himeno!" Když se naše hrdinka otočila,uviděla Hayateho. Utká se Hayate s Takem?

46.kapitola

4. února 2012 v 21:32 | Linda
Hayate měl napilno. Nevěděl,co má dělat. Himeno s Takem se dobře bavili. Neznámá osoba je neustále pozorovala a nespouštěla z nich oči. Brzy oba uslyšeli zvuk zbraní. Za chvíli se před nimi zjevili neznámí muži.
"Co tu děláte,vy dva?" zeptal se jeden z nich.
"My,no ehm." Himeno nevěděla,co má říct.
"Je to tu nebezpečné."
"Jak to myslíte?"
"Potulují se tu divoká zvířata. Pojďte s námi do bezpečí."
"Jenže.." Před Himeno se postavil Taka.
"Tako?"
"Neboj se. Jen mi důvěřuj. Až ti dám signál,utečeš."
"Ale co ty?"
"Já se o sebe umím postarat."
"Ale tvoje paměť.."
"I když si nevzpomínám,nemám,co ztratit."
"Chápu." Taka se podíval na muže a řekl:
"My nikam nejdeme."
"Cos to řekl?"
"Nikam nejdeme."
"Tak vás budeme muset přinutit silou." Muži namířili své zbraně na Taka.
"Himeno,utíkej." zašeptal.
"Co? Teď? Nemůžu dovolit,aby jsi zemřel."
"O mě se nestarej."
"Já nikam nejdu." Naše hrdinka ho chytila za ruku a řekla:
"Neodpustila bych si to. Vyčítala bych si,že jsem tě nezachránila."
"Himeno."
"I když tě znám jenom chvilku,stal jsi se pro mě přítelem."
"Pro mě to platí totéž. Protože jsme přátelé,chci,aby jsi utekla."
"Tak dobrá." Himeno se rozběhla někam schovat.
"Už jste skončili,vy dva?"
"Neodovolím,abyste ji odvedli." Taka byl neuvěřitelně silný a rychlý,ale něco v tom boji vyvolalo jeho mlhavé vzpomínky.
"Už zase." řekl si pro sebe. V jeho hlavě se neustále objevovaly vzpomínky dívky a chlapce. Jelikož vypadal bledě,kymácel se. Himeno to viděla a běžela mu na pomoct,ale on potichu křičel.
"Nechoď sem!" Náhle se ozval výstřel. Kulka ze zbraně zasáhla Karasu místo Taky. Když to naše hrdinka viděla,podívala se na muže,kteří řekli:
"Teď jsi na řadě ty!" Všechno proběhlo v momentě. Neznámá osoba zahalená pláštěm porazila všechny muže a zapálila je. Jejich křik byl slyšet už zdálky. Tatáž osoba uspala naše hrdiny a odnesla je s Karasu k dřevěné chaloupce. Jediné,co si s sebou vzala,byl Taka.
"Kde to jsem?" Himeno pomalu nabrala vědomí.
"Himeno,jsi vzhůru?"
"Hayate? Co se stalo? Kde to jsem?"
"Jsi u pana Ryuukiho. Kde jinde. Co se vlastně stalo? Našel jsem vás před domem."
"Správně. Napadli nás." popřemýšlela naše hrdinka.
"A kde je Karasu?"
"Ve vedlejší místnosti."
"Je zraněná."
"Byla. Teď už je v pořádku,ale co se stalo? Měla zranění po střelné ráně."
"To bylo.."
"No,každopádně na tom teď nezáleží."
"Hayate,počkej."
"Co ještě?"
"Kde je Taka?"
"Je pryč."
"Cože? Jakto?"
"Nevím. Našel jsem jenom tebe a Karasu. Po něm nebyla ani stopa."
"Možná za to může ta postava."
"Říkala jsi něco?"
"Vůbec nic." Himeno přemýšlela.
"Ta postava mě zachránila,ale proč si s sebou vzala Taka? To vůbec nedává smysl. Že by se ta postava s Takou znala?" Hayate viděl,že je znovu duchem nepřítomná.
"Půjdu se podívat na Karasu. Ty zatím odpočívej."
"Dobře." Himeno chtěla přemýšlet dál,ale přemohla jí únava. Když se probrala,byla noc.
"Já jsem usnula? Kolik je hodin? Mám starost o Karasu. Půjdu se na ní podívat." Vešla do místnosti a už zdálky viděla Karasu. Hayate u ní stále seděl.
"Himeno? Co tu děláš?"
"Přišla jsem se podívat na Karasu. Jak je jí?"
"Myslím,že fajn,ale stále musí mít bolesti."
"Třeba její bolest utiším." Naše hrdinka se dala do práce.
"Himeno?"
"Ano?"
"Co se stalo?"
"Já s Takou jsme byli napadeni. Taka se mě snažil ochránit,ale oni měli zbraně. Nakonec nás zachránila Karasu a takhle dopadla."
"Chápu,ale nebyla to náhodou Takova vina?"
"Nesmíš mu dávat vinu. Není to ničí vina."
"Je to jeho vina."
"Hayate,to by stačilo."
"Promiň."
"Nenávist plodí jenom další nenávist. To bys měl vědět."
"Já vím."
"A.." Himeno nestihla nic říct,protože Hayate usnul na jejím klíně.
"Jen se prospi." řekla si v duchu a podívala se na oblohu,na které zářil měsíc a říkala si:
"Kde jsi,Tako?"

45.kapitola

2. února 2012 v 22:54 | Linda
Himeno byla překvapená.
"Jak a kdo jsem já? Nepamatuješ si snad,jak se jmenuješ?" Hayate všechno nejistě sledoval.
"Že by ztratil paměť?" říkal si. Neznámý se rozhlížel na všechny strany. Nevěděl,kde se nachází. Hayate is vzal Himeno stranou.
"Himeno,co budeme dělat?"
"Nevím."
"Nemůžeme tady nechat pobíhat blázna se ztrátou paměti."
"Poslyš. To,že má ztrátu paměti,neznamená,že je blázen. Ale máš pravdu. Nevíme o něm vůbec nic. Něco mě napadne." Himeno s úsměvem běžela k neznámému.
"Nevzpomínáš si na něco?" zeptala se.
"Vůbec na nic."
"Chápu. Nepůjdeš se mnou na procházku?"
"Na procházku?"
"Ano. Na to nejkrásnější místo. Chtěla bych ho prozkoumat."
"Já asi také."
"Supar." Himeno ho popadla za ruku a běžela s ním pryč. Hayate je měl pouze pozorovat. Na rozkaz jeho dědečka. Neznámý s naší hrdinkou brzy dorazil na rozkvetlou mýtinu.
"To je nádherné místo."
"Taky jsem byla překvapená,když jsem to viděla poprvé."
"Mám pocit,že jsem tu už byl."
"Také,že byl. Našla jsem tě tu."
"Opravdu?"
"Když už jsme u toho. Měli bychom ti vymyslet nějáké jméno."
"Jméno?"
"Hm. Něco výstižného."
"Podívej na nebi je jestřáb." Himeno popřemýšlela a řekla:
"Co takhle jméno Taka?"
"Taka?"
"To znamená jestřáb." Taka se v tu chvíli chytil za hlavu. Bolela ho. V jeho hlavě se mu začaly objevovat obrazy dívky.
"Kdo je to? Proč se to děje?" říkal si v duchu. Byl tak zamyšlený,že neslyšel Himenino volání. Trvalo pár minut,než se úplně probral.
"Tako,jsi v pořádku?"
"Himeno? Nestála jsi někde jinde?"
"Vypadal jsi bledě. Myslela jsem,že je ti špatně."
"To nic. Jenom se mi na chvíli zamotala hlava."
"Chápu. Asi bychom se měli vrátit."
"Počkej. Neříkala jsi,že si to tu chceš prohlédnout?"
"Jenže.."
"Neboj se. Budu v pořádku."
"Tak dobře." Oba dva spolu pletli květinové věnce,hledali hmyz,poznávali rostliny a trhali rybíz. Bylo vidět,že mají spoustu společných zájmů a nejen to. Vypadali jako přátelé z dětství. Oba dva se velice dobře byvili,ale nevěděli,že je někdo sleduje. Kdo to je?

44.kapitola

2. února 2012 v 22:39 | Linda
Himeno se postavila na nohy a vydala se směrem,odkud slyšela neznámý zvuk.
"Kam to jdeš,Himeno?" zeptala se Karasu,která ji následovala.
"Musím zjistit,odkud ten zvuk jde."
"Neměla bych zavolat Hayateho?"
"To není třeba. Tohle zvládnu sama." obě dvě ještě ušly pár kroků a dorazily na rozkvetlou mýtinu. Sluneční paprsky,které pronikaly hustým lesem a dopadaly na mýtinu,vytvořily nejkrásnější místo v lese.
"Takové nádherné místo." povzdychla si Himeno,která musela přivřít oči,aby viděla před sebe. Náhle spatřila na zemi ležet nějákého člověka. Himeno se k němu rozběhla.
"Himeno,kam to běžíš?"
"K němu. Může být zraněný,Karasu." Naše hrdinka byla už u neznámého,klekla si a prohlédla si ho. Poznala,že jde o chlapce.
"To je přece kluk."
"Máš pravdu."
"Je krásný. Nemyslíš,Karasu?"
"Opravdu je,ale co chceš dělat,Himeno?"
"Nemůžeme ho tady nechat." Himeno si ho chtěla dát na záda a nést ho.
"Co to děláš teď?"
"Odvedu ho za panem Ryuukim."
"Tak počkej. Ponesu ho já."
"Děkuju,Karasu." když obě dorazily do chaloupky,vysvětlily situaci a pan Ryuuki určil podmínku,že pokud tu zůstane,tak na něho Himeno bude dohlížet. Právě teď seděla u něj a starala se o něj.
"Chudák. Má horečku." Naše hrdinka ho pohladila po hlavě. Pozorně se na něj podívala. Byl asi o 5 cm vyšší,než Himeno a byl hubené postavy. Měl pár modřin,ale nejzvláštnější byla jeho barva vlasů.
"On má stejnou barvu vlasů jako já." Náhle se u dveří objevil Hayate.
"Hayate,potřebuješ něco?"
"Ne. Je to dobrý nápad?"
"Co jako?"
"Nechávat ho tady."
"Lepší,než ho nechávat tam. Zemřel by."
"Ale co když je to nepřítel?"
"Podle toho,jak vypadal,bych řekla,že odněkud utíkal."
"To si myslíš?"
"Každopádně,musíme počkat až se probere."
"Himeno?"
"Ano?"
"Můžu se na něco zeptat?"
"Na co?"
"Proč se o každého staráš? Vždyť mezi ně patří i nepřátelé."
"Když bych uměla odpovědět,udělala bych to,ale můžu říct pouze jedno. Moje slabost je můj nepřítel." povzdechla si. Hayate si všiml,že vypadá nešťastně jako odpoledne. Najednou se neznámý chlapec pohnul. Otevřel oči a promluvil:
"Kde to jsem?"
"Neboj se. Jsi v bezpečí." usmála se Himeno. Neznámý se na ní podíval.
"Kdo jsi?"
"Jsem Himeno." Neznámý se zeptal:
"A kdo jsem já?"

43.kapitola

31. ledna 2012 v 19:15 | Linda
Himeno neustále přemýšlela. Heisuke s Hayatem ji vytáhli společně s Conan,která se po Ashirově smrti,probudila z hypnozy. Naše hrdinka Conan doprovodila radši domů.
"Himeno,děkuju za doprovod."
"O čem to mluvíš? To je přece maličkost."
"Je pravda,že je Ashiro mrtvý?"
"Ano. Jenže si nemyslím,že by si to zasloužil."
"Ty jsi opravdu Himeno,kterou znám."
"Jak to myslíš?"
"Děláš si starosti i o nepřítele."
"Chápu."
"Každopádně,budeš v pořádku?"
"Myslím,že ano." Přítelkyně se spolu rozloučily a Himeno se vrátila k panu Ryuukimu. Když se vrátila,pan Ryuuki už na ní čekal:
"Himeno?"
"Ano,pane Ryuuki?"
"Mohl bych si s tebou promluvit?"
"Jistě." Pan Ryuuki zavedl Himeno do chaloupky.
"Co se děje? Stalo se něco?"
"Nic vážného."
"Tak o čem jste se mnou chtěl mluvit?"
"O té události s Ashirem."
"To bylo.."
"Dobře vím,že po tobě jde Temná Sedma. Porazili jste zatím tři členy,ale nesmíte usínat na vavřinách."
"Ale.."
"Himeno,nemysli si,že tě nechápu. Nechceš bojovat se svým otcem,ale nesmíš zapomenout,že Temná Sedma jde po tobě."
"Ale proč?"
"To ještě přesně nevím,ale musíš být opatrná. Jak se svým rozhodnutím,tak se svojí silou."
"Chápu." Himeno odcházela celá zkalamaná. Byla tak zamyšlená,že vrazila omylem do Hayateho.
"Himeno? Jsi v pořádku?"
"Hayate? Co tu děláš?"
"Jen jsem šel kolem. Potřeboval jsem hlavně nakrmit zvířata."
"Aha. Chápu. Nebudu tě rušit."
"Děje se něco?"
"Ne,nic."
"Tak proč ten protáhlý obličej?"
"Jaký?"
"Tenhle." Hayate Himeno vysvětlil,že vypadá ustaraně a sklesle.
"Jen si dělám starosti kvůli té události."
"Myslíš s Ashirem?"
"Hm."
"Bude lepší,když na to zapomeneš."
"Ale proč?"
"Protože ti ty vzpomínky jenom ubližují."
"Jenže.."
"Já vím,že to neseš těžce,ale musíš vědět,že to byl nepřítel."
"Ano. Teď,ale potřebuju být chvíli sama." Himeno odešla se skloněnou hlavou a tiše vzdychala. Rozhodla se,že půjde na procházku lesem. Zanedlouho se posadila na kopec a schoulila se do klubíčka. Netrvalo dlouho a naše hrdinka usnula. Probudilo jí až neznámé drcnutí.
"Co? Kdo mě to budí?" Himeno spatřila Karasu.
"Karasu? Co tu děláš?"
"Hledala jsem tě." promluvila.
"Proč?"
"Chtěla jsem ti něco dát. Nastav ruce." Himeno nastavila ruce a Karasu do nich dala nějáký šperk.
"To je přece.."
"Je to křišťalový přívěsek,který jsi mi dala před 10 lety."
"A ty jsi ho stále měla u sebe?"
"Ano. Věděla jsem,že se jednou vrátíš."
"A proč mi ho teď dáváš?"
"Myslím,že se ti to bude hodit."
"Děkuju." Najednou obě uslyšela nějáký zvuk. Přichází snad někdo?
 
 

Reklama
Reklama