* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Princezna Meče

Koruna princezny...Dějství 22.

23. března 2012 v 21:32 | Linda
Před ní stál její strýc. Nebylo to zrovna příjemné setkání.
"Ty jsi můj strýc?"
"Už je to dlouho." Angie před ním ustupovala.
"Co se děje? Bojíš se?"
"Ne." V duchu si říkala:
"No jasně. Když by tak slyšel,jak se mi klepou kolena. Zajímalo by mě,kam ostatní zmizeli." Mezitím ti tři dorazili do podzemí.
"To bylo překvapení." stěžoval si Yuuta.
"Měl jsem to od Yasakiho očekávat."
"Co budeme dělat,otče?"
"Musíme za princeznou. Mohla by mít problémy." V místnosti bylo ticho.
"Proč jsi připravil mé rodiče o život? Myslel sis,že když to uděláš,tak se staneš králem?"
"Přesně tak. Nikdy bych nečekal,že přežiješ." Vytasil meč a usmál se. Angie se lehce zamračila. Byla připravená se s ním utkat. Nečekaně zaútočil,proto vytasila meč a dala se s ním do boje. Mlě velm tuhý kořínek. Angie vypadl meč z ruky.
"To je tvůj konec." Naštěstí se tam objevil Yomi.
"Pane Yomi."
"Omlouvám se,že jdu pozdě."
"Yomi."
"Nedovolím,abys jí ublížil,Yasaki."
"Nepleť se do toho."
"Budu se do toho plést. Skoncuju to s tebou."
"Neřekl bych." Oba dva bojovali,seč mohli. Roztrhali závěsy a rozbili dveře na terasu,které se roztříštily. Za chvíli se tam objevili Aoi s Yuutou a pan Yomi s Yasakim začali bojovat na terase.
"Nedovolí,aby jsi vyhrál."
"To se ještě uvidí." Pan Yomi zahnal Yasakiho do kouta.
"Nemáš,kam utéct."
"Možná ne,ale to neznamená,že to nechám takhle skončit." Potom skočil z terasy do propasti. Vypadalo to,že je po všem.
"Pane Yomi,jste v pořádku?"
"Ano."
"Vypadá to,že je konec."
"Tímhle nám začíná nová éra." Brzy na to se Angie stala královnou a začala budovat budoucnost svému království.

Krátké momenty,jež zahřejí lidská srdce...Dějství 21.

23. března 2012 v 10:56 | Linda
Všichni čtyři uvidí neznámou postavu,která na ně posílala Thanatos.
"Už zase ne:" stěžioval si Yuuta
"Nemáme na výběr." promluvil pan Yomi. Potom tiše dodal:
"Aoi,vezmi jí odsud."
"Dobře."
"Aoi?" divila se Angie.
"Teď se prodím držte." Aoi jí vzal do náruče a rozběhl se s ní. Proběhl kolem postavy,která nedokázala postřehnout jeho rychlost,následován Yomim a Yuutou. Za chvíli bylo všechno v pořádku.
"Ten zámek vypadal nebezpečně." Vešli do neznámé místnosti, ve které nešlo vidět na krok. Za ní se najednou ozval nějáký zvuk. Podlaha se propadla, její přátelé v ní zmizeli a ona pak pouze uslyšela:
"Už je to dlouho, Angie."

Boje mazi hrdiny a Thanatos...Dějství 20.

22. března 2012 v 21:11 | Linda
Pan Yomi všem vysvětlil,že budou muset opustit jejich dům. Tušil,že Yasaki zjistil,že Angie žije. Vyrazili hned druhý den.
"Bylo dobré tam nechávat toho chlapce?"
"Jistě. Mohl by nás udat." odsekl Yuuta.
"To je asi pravda,ale kam to vlastně jdeme?"
"Do zámku. Musíme porazit tvého strýce." Angie se divila,ale pan Yomi vše vysvětlil. Po rozhovoru se tam vydali. Thanatos je už očekávali.
"Vypadá to,že se budeme muset probojovat." Yuuta povolal plameny, Aoi švihal se vzduchem a pan Yomi balancoval se zemí. Angie to pouze sledovala a nevšimla si,že se za ní objevil Thanatos.
"Slečno Angie!" Princezna se otočila a pozorovala Thanatos.
"Jsi sám? Bojíš se?" Ten jí jenom pozoroval.
"Neboj se. Vše bude v pořádku." Vztáhla k němu ruku,ale plameny Thanatos spálily na prach. Na její tvéři se objevila slza lítosti. Když vešli dovnitř, už je někdo očekával. Kdo to byl?

Únik osudu,který je už předem určen..Dějství 19.

22. března 2012 v 21:03 | Linda
Naši přátelé dorazili domů. Uložili chlapce do postýlky. Jelikož vypadal unaveně.
"Může mi někdo vysvětlit,proč jste zachránili toho chlapce?" stěžoval si pan Yomi.
"Nemohli jsme ho nechat zemřít. V tomhle světě je všechno nespravedlivé."
"Jenže ty jsi na tenhle svět zvyklý. Jednal jsi příliš ukvapeně." Princezna cítila pocit viny.
"Pane Yomi,Aoi za nic nemůže. To já."
"Výsosti."
"Vím,že to bylo riskantní,ale to já jsem chtěla zachránit toho chlapce. Aoi se jenom nabídl,že to udělá."
"Vystavila jste se,ale nebezpečí."
"Jednou přece budu stát proti svému strýci."
"To máte pravdu." Mezitím bylo v paláci pozdvižení.
"Mohl bys to zopakovat znovu?"
"Nějáký neznámý muž toho chlapce popadl a utekl s ním."
"Kdo to byl? Jak vypadal?"
"To nevíme,ale byla s ním dívka s černými vlasy."
"S černými vlasy? Máš nějáký důkaz,že tam byla?"
"Ano. Přišla nám fotka ze spolehlivého zdroje." Yasaki vzal do ruky forku a zvážněl.
"Je načase,abych udělal nějáká opatření." Co tím Yasaki myslel?

Princezna žije! Problémy království!..Dějství 18.

21. března 2012 v 21:13 | Linda
Angie spatřila mladého chlapce,kterého stráže chtěli popravit.
"Aoi,musíme je zastavit."
"Slečno Angie,víte co říkáte?"
"Jistě,ale ten chlapec určitě neudělal nic zlého."
"Tady se lidé trestají krutě. Nezáleží na tom,jaký měli důvod."
"Jenže,co když musel? Co když má rodinu,kterou musí uživit?"
"To tady nic neznamená."
"Právě proto je to nespravedlivé. Musíme ho zachránit."
"Nemyslím,že je to dobrý nápad."
"Prosím." Když Aoi,že se princezna nedá přesvědčit,musel souhlasit.
"Tak dobrá,ale vy zůstanete tady." Potom přes sebe hodil plášť.
"Slyšte dámy a pánové! Dnes budete svědky upálení tohoto chlapce,který se zprotivil našemu králi." Dav,který to pozoroval,nevypadal nadšeně.
"Tak začněme!" Stráže zavedly chlapce k plamenům. V tu chvíli vyrazil zahalený Aoi a porazil stráže.
"Kdo jsi,člověče?"
"Jsme vaše nejhorší noční můra."
"Cože?"
"Ten chlapec sapdá pod mou ochranu." Potom ho popadl a zmizel. Ve chvíli,kdy popadl i Angie,zahlédl jeden ze stráže její tvář. I když utekli,určitě je budou čekat potíže.

Trh v rodném městě..Dějství 17.

21. března 2012 v 21:00 | Linda
Na trhu bylo rušno jako obvykle. Právě teď Aoi s Angie nakupovali k večeři.
"Aoi,co jdeme vlastně nakoupit?"
"Nějáké pečivo,maso a zeleninu."
"Toho tedy není moc."
"K večeři to stačí."
"Jistě." Společně nakoupili a dále pozorovali okolí. Jeden starý muž zavolal na Angie.
"Slečno!"
"Ano?"
"Nechcete se nechat vyfotit?"
"Já vám nevím. Aoi,můžeme?" Ten se na ní jenom díval,ale pak si povzdechl.
"Tak dobrá." Oba dva se postavili vedle sebe a nechali se vyfotit.
"Děkujeme mnohokrát." Aoi si všiml,že je někdo sleduje.
"Slečno Angie."
"Co se děje?"
"Měli bychom už radši jít."
"Ale.." Api jí chytil za ruku a vedl jí pryč z trhu. Brzy se octili v opuštěné čtvrti.
"Teď by to mělo být v pořádku."
"Ano."
"Domů to bude trvat už jenom chvilku."
"Tak to bychom měli jít." Jakmile opustili čtvrť,stali se svědky něčeho strašného. Uprostřed města byly vidět plameny, které se snažily upoutat pozornost. Naši přátelé,ale věděli,že to nebude jenom tak.

Já a moje schopnosti..Dějství 16.

20. března 2012 v 16:12 | Linda
"Proč na mě neustále útočí Thanatos?" říkala si Angie. Máchala katanou,kterou držela v ruce a švihala s tím sem a tam.
"Proč je můj strýc neustále tvoří a bere si za to lidské životy?" Smutně si katanu prohlížela. Povzdechla si,schovala katanu do pochvy a posadila se. Vzhlédla k modrému nebi,nabrala si vodu z altánku,na kterém seděla a postříkala se vodou. Kapky vody jí tekly po obličeji a když jí ozářily sluneční paprsky,celá se třpytila. Aoi jí uviděl a zavolal:
"Slečno Angie."
"Aoi. Co potřebuješ?"
"Nechcete ručník?"
"Ah. Děkuji." Princezna si osušila obličej.
"Slečno Angie,děje se něco?"
"Ne,nic."
"Neřekl bych."
"Aoi,řekni mi."
"Ano?"
"Myslíš,že můj strýc ví,že žiju?"
"Proč se na to ptáte?"
"Kdyby to nevěděl,proč by sem posílala Thanatos?"
"Možná kvůli mému otci."
"Proč? Samozřejmě. Tvůj otec se s ním znal."
"Každopádně,neměla byste se s tím trápit."
"Když myslíš."
"Potřebujeme na dnešek nakoupit.Půjdete se mnou?"
"Jistě." Oba dva vstali a běželi nakoupit.

Nové možnosti a přicházející obavy...Dějství 15.

17. března 2012 v 23:20 | Linda
Angie přemýšlela nad tím,co se právě stalo. Nechápala,jak bylo možné,že se Yuutovo zranění zahojilo.
"Co to teď bylo? Že by ta voda byla kouzelná?"
"To bych neřekl."
"A jak tedy vysvětlíš tvou zahojenou ruku?"
"Nijak."
"To není odpověď." Yuuta si všiml něčeho zvláštního. Voda,která byla v altánku,na zemi a na jeho ruce se pohybovala směrem k Angie.
"Mohlo by to být..Angie,co když a to nemůže ta voda,ale ty?"
"Jak to myslíš?"
"Do této vody jsem dával ruku už tolikrát,ale nic se nestalo. Teprve teď se má ruka zahojila."
"Takže chceš říct,že mám kouzelné schopnosti?"
"Ano. Zdá se,že ovládáš vodu. To je vzácnost."
"Hm. Myslím,že bychom měli jít za panem Yomim."
"Souhlasím." Oba dva běželi dovnitř. Hned zprvu je uviděl Aoi.
"Výsosti,jste v pořádku?"
"Nic mi není,Aoi.Kde je pan Yomi?"
"V kuchyni. Proč?"
"Mám pro něj neuvěřitelnou novinu." Aoi je zavedl za panem Yomim. Když mu to pověděli a ukázali,žasl.
"To je vskutku neuvěřitelné."
"To ano." Princeně bylo najednou smutno. Jelikož neodkázala tu holčičku zachránit.
"Pane Yomi,znal jset mého strýce Yasakiho?"
"Proč se na to ptáte?"
"Odpovězte prosím."
"Znal. Bohužel."
"Je možné,že by věděl o tom,že stále žiju?"
"Jak vás něco takového mohlo napadnout."
"Jenom,že se mi takové sny zdají často."
"Jaké sny?" Princezna začala vyprávět.
"V mých snech se vždy objeví královna s králem,jak jseou spolu a ayví se o dítěti, o jeho jméně o jeho pohlaví."
"A co je na tom zvláštního?"
"Vždycky je někdo pozoroval,ale v tom snu,který jsem měla nedávno, jsem uviděla Yasakiho,který se snažil královnu zabít."
"To je vskutku nespokojivé."
"Proč se mi takové sny zdají? Udělala jsem něco?"
"Ne,vy jste neudělala nic. To,že se vám to zdá,není náhoda. Aoiho matka měla podobnou schopnost. Viděla vzpomínky,které se už staly."
"Aoiho matka také?"
"Ano." Pan Yomi jí povaprávěl o Aoiho matce. Co uměla,jak žila a tak. Obavy naší hrdinky neustále narůstaly. Jak se s nimi vypořádá?

Tanec meče a vodní živel...Dějství 14.

16. března 2012 v 21:15 | Linda
Ten,kdo jim nepřál jejich štěstí,byl královnin bratr. Jeho nevraživé oči se upíraly na dítě v královnině břiše. Po chvíli odněkud sevřel dýku,kterou si schoval za záda a vydal se k nim.
"Yasaki,děje se něco?" zeptala se jeho sestra. Ten vytáhl dýku a zamířil na ní. Princezna se probudila. Na čele měla kapičky potu,které ochlazoval vítr. Ještě chvíli ležela na trávě a rukou si chránila obličej před slunečními paprsky. Vstala a oprášila se. Zdálky uviděla altánek. Vydala se k němu a když k němu dorazila,spatřila v něm čistě křišťálovou vodu. Svými dlaněmi si jí trochu nabrala,aby si opláchla obličej. Mezitím jí hledal Yuuta. Uviděl jí stát v zaharadě a chvíli pozoroval,co dělá. Nabírala si do rukou vodu a kropila květiny. Najednou se za ní ozvala neznámá dívka.
"Máš ráda květiny?"
"Ano."
"Proč?"
"Květiny jsou krásné a zdobí tento svět. Přinášejí radost nejen mně,ale i ostatním."
"Chápu."
"A co ty?" Máš ráda květiny?" Yuuta,který to všechno viděl,se k ním rozběhl.
"Angelique! Pozor!" zavolal na ní. Když se Angie otočila,neznámá dívka ze sebe vypouštěla temnotu,která nutila květiny vadnout. Odpověděla:
"Já květiny nesnáším." Princezna zavřela strachem oči. Myslela,že bude po ní. Když znovu otevřela oči,stál u ní Yuuta a držel jí.
"Yuuto."
"Jsi v pořádku?"
"Nic mi není. Ale co se stalo s tou holčičkou?" řekla při pohlédu na neznámou.
"Ona je Thanatos."
"Co?"
"Thanatos na sebe umí brát lidskou podobu."
"Proč jste mi to neřekli?"
"Můj strýc se bál,že by ti to ublížilo. Nejenomže umí brát na sebe lidskou podobu,ale můžou se ti ukázat jako někdo,koho znáš."
"Chápu."
"Teď zůstaň vzadu." Thanatos jedovatě zasyčela.
"Kdo kruci jsi?! Zmiz!"
"Tak to ani náhodou. Jdu si pro tebe,tak se připrav!"
"Neublížíš mi,človíčku!"
"To se uvidí. Zážeh." Plameny ho obklopily a staly se jeho čepelí. Rozběhl se a vyskočil. Společně s Thanatos bojoval. Jedno chapadlo se natáhlo pro Angie.
"Ani se jí nedotkneš." Chapadlo bylo vzápětí spáleno.
"Do pekla s tebou."
"Připrav se na smrt." Angie uslyšela něčí hlas.
"Pomozte mi! Nechci to dělat." Yuuta jí chtěl dodělat,ale naše hrdinka ho zadržela.
"Počkej."
"Proč?"
"Proč nemáš ráda květiny?" Thanatos posmutněla.
"Nedávno mi zemřela maminka. Onemocněla a řekla,že když jí donesu květiny,tak se uzdraví. Byla jsem,tak hloupá. Jak jsem jí mohla věřit a to se ještě po smrti usmívala."
"Chtěla,aby jsi byla šťastná."
"To už je teď jedno. Říkal,že když tě zabiju,tak mi splní mé přání."
"O kom to mluvíš?" Thanatos na nic nečekala a zatočila,ale Yuuta kolem sebe nahromadil plameny,které Thanatos vzápětí spálily. Naše hrdinka,která to viděla,byla ohromená a smutná.
"Dnes to dopadlo lépe,než obvykle." řekl při pohledu na svou ruku.
"Nemohli jsme ji zachránit?"
"Bohužel ne. Jakmile se stáváš Thanatos,ztrácíš vlastní vůli. A už tě nic nedokáže zachránit."
"Ale přesto tvoje síla byla neuvěřitelná."
"Díky."
"Ale tvoje ruka.."
"Ach,tohle. To nic není. Tohle se mi stává často. Pokaždé,když používám plameny naplno." Angie uchopila jeho popálenou ruku.
"Bolí to?"
"Ani ne. Já necítím bolest,ale jsem zranitelný."
"Přesto bychom to měli ošetřit. Dej ruku do altánku. Musíme to schladit." Jakmile to udělali,spálenina se zahojila. Jak to bylo možné?

Květ katany a sen matčiny lásky..Dějství 13.

13. března 2012 v 18:36 | Linda
Rozhodnutí,které princezna udělala,bude velmi těžké. Svrhnout někoho ze své rodiny je bolestivé,pokud tu osobu neznáte a nevíte,čím si prošla. Angie nad tímhle dlouho uvažovala,ale nemohla se zabývat zbytečnostmi. Jakmile tohle udělala,už nebyla slečna Angie,ale výsost.
"Výsosti,je načase,abyste se naučila zacházet s katanou."
"Katanou?"
"Pokud někoho chcete svrhnout,musíte se umět bránit."
"To je pravda."
"Jelikož nemáte s katanou žádně zkušenosti,měli bychom začít od základů." Pan Yomi jí pečlivě vysvětlil základy a potom si to měla vyzkoušet s dřevěným mečem.
" Připravte se,výsosti."
"Dobře." Jejím protivníkem byl Aoi. Samozřejmě,že jí to nešlo hned. Držela katanu ve své ruce poprvé,ale přesto se po půl hodině začala zlepšovat. Jak její útoky,tak její reflexy. Povedlo se jí dokonce i Aoiho nechtěně zranit. Odhodila dřevěný meč a přiběhla k němu.
"Aoi,jsi v pořádku?"
"To nic není,výsosti."
"Ale vždyť krvácíš."
"Je to jenom škrábnutí." Angie mu chtěla zranění ošetřit,ale na její ruce se dostala jeho krev. Když tu krev spatřila,dostala strach. Pan Yomi se toho ujal.
"Výsosti,běžte si odpočnout. Já se o Aoiho postarám." Vydala se do svého pokoje a říkala si:
"Když mám svrhnout svého strýce,tak ho budu muset taky zabít? Proč? Já ho nechci zabít. Vždyť ho ani neznám." Ucítila chladný vítr ze zahrady. Musela se jít projít,aby si pročistila hlavu. Když se dostala do zahrady,cítila se o mnoho lépe.
"Proč mám takový pocit klidu?" Kráčela zahradou a pozorovala květiny. Lehla si na nejbližší trávník plný květin a zavřela oči. Zdál se jí velmi pěkný sen. Viděla krále s královnou. Královna seděla s králem v královské zahradě.
"Drahý,kdo myslíš,že to bude? Chlapeček nebo holčička?"
"Ať to bude kdokoliv,tak budu naše dítě milovat."
"Už víš,jak bychom naše dítě měli pojmenovat?"
"Ještě ne,ale myslel jsem,že kdybychom měli chlapce,tak bychom ho měli pojmenovat výjimečně."
"Jak?"
"Třeba Yahisa."
"Yahisa? To zní zvláštně."
"A dívku pojmenujeme,jak?"
"Angeligue. Zkráceně Angie."
"Yahisa a Angie."
"Byla bych ráda,kdybychom spolu zůstali navždy."
"Taky že ano." Oba dva se políbili. Opovzdálí je sledoval někdo,kdo jim jejich štestí nepřál. Kdo to byl?

Opravdové schopnosti...Dějství 12.

11. března 2012 v 12:35 | Linda
Angie běžela,jak nejrychleji mohla. Když dorazila na místo, všichni byli velice překvapení.
"Slečno Angie,co se děje?" zeptal se pan Yomi.
"Jsou tu Thanatos."
"Opravdu? Kde jste je viděla?"
"Kolem domu."
"To se vám nejspíš zdálo." Aoi to uviděl:
"Otče, podívej se!" Pan Yomi je uviděl.
"Musíme se připravit." přidal se Yuuta. Všichni čtyři vyběhli ven. Yomi vytasil svůj zemní meč a nařídil princezně:
"Zůstaňte prosím vevnitř. Je to nebezpečné."
"Dobře."
"Vy dva se připravte."
"Konečně nějáká akce." usmál se Yuuta. Přivolal si žár a plameny,z nichž vytvořil čepel meče. Aoi si vytvořil čepel pomocí vzduchu.
"Tak se dáme do nich." Všichni tři byli neuvěřitelní. Byli rychlí,mršní a Thanatos zabíjeli rychle a elegantně. Když se Yomi chystal zabít posledního,uslyšela Angie Thanatosův hlas:
"Pomoz mi."
"Kdo to mluví? Že by to mluvil ten Thanatos?"
"Zemři." Zavolala:
"Počkat."
"Slečno Angie,co se děje?"zeptal se Aoi.
"Zadržte,nezabíjejte ho."
"Váš důvod?"
"Slyším jeho hlas."
"Jeho hlas?"
"Prosím,dejte mi chvilku." Všichni od Thanatos ustoupili a Angie přistoupila:
"Ty jsi mě volal? Neboj se,vše je v pořádku." Nastavila k němu přátelsky ruku. Thanatos poznal,že jí může věřit.
"Proč jsi mě zavolal?" Promluvil:
"Tyj si Angie,viď?"
"Ano,jsem Angie Misato. Celým jménem Angelique."
"Nevěřil jsem,že tě znovu uvidím."
"Znovu? My jsme se už setkali?"
"Ano. Před 5 lety. Tehdy jsi byla v parku,kde sis hrála a já jsem tě zdálky pozoroval."
"Byl jsi tam? Kde jsi mě pozoroval?"
"Byl jsem schovaný za houpačkou. Bál jsem se."
"Počkat,ty jsi byl ten chlapec?"
"Chlapec? O čem to mluví?" mumlal si Yuuta.
"Nevěřila bych,že tě znovu uvidím. Nemohu uvěřit,že tohle ti udělal mů strýc."
"Tak si na mě vzpomínáš."
"Ano,tehdy jsi plakal,že? Já jsem k tobě přišla a řekla ti,že všechno bude dobré."
"Přesně tak."
"Je mi to všechno líto."
"To nic není. Bylo to má nejkrásnější vzpomínka ze všech."
"Teď je to,ale v pořádku. Můžeš jít. Slibuji,že najdu způsob,jak tě proměnit zpátky."
"Dobrá." Thanatos zmizel a Angie byla rozhodnutá.
"Slečno Angie,jste v pořádku?"
"Ano,pane Yomi. Rozhodla jsme se. Svrhnu svého strýce a stanu se královnou." Tohle byl začátek jejich dobrodružství.

Jiný svět a věčné rozhodování...Dějství 11.

8. března 2012 v 21:28 | Linda
Angie se dívala do očí panu Yomimu a neznámému muži.
"Slečno Angie,posaďte se." promluvil Aoi. Naše hrdinka se posadila.
"Pane Yomi,jste v pořádku?"
"Samozřejmě."
"Co to bylo za příšery?"
"Vysvětlím vám vše,ale nejdřív se najezme." Všichni se dali do lahodného oběda. Po obědě navázali na otázku. Pan Yomi promluvil:
"Tak můžeme začít."
"Mohla bych se zeptat,kdo je ten neznámý muž?"
"Ah ano. Tohel je bratranec Aoiho,Hasekura Yuuta."
"Chápu." Shihoudani se opáčil:
"Strýčku,nemusel jsi ji říkat moje jméno."
"Ale copak. Stydíš se za něj?"
"Samozřejmě. A mimochodem,kdo je ta holka?"
"Já ti jí nepředstavil,že? Tak to se omlouvám. Tohle je Angie Misato. Jinak řečeno původním jménem Angelique."
"Správně." Princezna je pouze překvapeně pozorovala. Nakonec řekla:
"Omlouvám se,že ruším,ale mohli byste mi vysvětlit,co to bylo za příšery?"
"Ach ano. Ty příšery se nazývají Thanatos."
"Thanatos? Co umějí?"
"Jedním dotykem umí vysát lidský život."
"To je strašné."
"To ano. Proto proti nim bojujeme. Thanatos jsou dílem vašeho strýce."
"Jak mohl vymyslet něco takového? Příšery,které si berou lidské životy."
"Proto je potřeba ho svrhnout."
"A i když ho svrhneme,bude to lepší?"
"Co tím myslíte?"
"Zamyslete se,pane Yomi.I když to udělám,bude to mít nějáký smysl? Každý musí mít pro svůj čin důvod." Angie odešla. Nerozumněla tomu všemu. Rozhodla se,že půjde do zahrady. V zahradě foukal prudký vítr a ona si neustále opakovala:
"Udělala jsem dobře,že jsem přišla?" Vzápětí uviděla něco,co nečekala. K domu se blížily Thanatos. Rychle se rozběhla,aby šla ostatní varovat. Stihne to?
Hasekura Yuuta,15 let

Nestárnoucí kouzlo....Dějství 10.

3. března 2012 v 21:58 | Linda
Aoi vedl Angie do jídelny. Změny její nálady si všiml hned.
"Stalo se něco?"
"Hm?"
"Zdáte se mi trochu nesvá."
"Nic se nestalo. Jsem v pořádku."
"Když myslíte." Po chvíli se zastavila.
"Aoi,proč se mnou zacházíš,tak fromálně?"
"Jak to myslíte?"
"Vždyť jsem jenom obyčejná dívka. Nejsem ničím významná."
"Pletete se. Jste princezna a naše jediná naděje."
"Ale to přece nic neznamená."
"Opravdu nechápete důležitost své pozice? Nepamatujete si,že jste před 5 lety přála něco mimořádného?"
"Jak to víš?"
"Vím o vás vše. Jelikož jsem vás neustále sledoval. Viděl jsem i vaši matku."
"Proč bys to dělal? A jak si mohl vidět mou matku? Zemřela dřív,než ses narodil."
"To máte pravdu."
"Každopádně je ti pouze 15 jako mně."
"Znovu se pletete."
"Jak to myslíš?"
"Možná vypadám na 15,ale jsem starší."
"Ale to znamená,že.."
"Ano, já nestárnu. Jakmile jsem dosáhl 15-ti let,přestal jsem stárnout. Otec mi prozradil,že to kouzlo na mě uvalila matka."
"Proč?"
"Aby mě zachránila."
"Před čím?"
"Nevím,ale věřím ji." Když oba dorazili do jídelny, uviděla Angie pana Yomiho s neznámým mužem. Jak je to možné?

Domove,sladký domove....Dějství 9.

3. března 2012 v 21:45 | Linda
Princezna se ocitla na neznámém místě. Když se vzpamatovala,zjistila,že leží v posteli. Najednou se odněkud vynořil Aoi.
"Už jste vzhůru,slečno Angie?"
"Aoi."
"Cítíte se dobře?"
"Ano,ale kde to jsem?"
"Nacházíte se v sídle mého otce."
"Chápu."
"Zde vám pro případ nechám náhradní šaty."
"Děkuji." Angie žádné šaty nepotřebovala. Nechala si na sobě své šaty a vykročila z pokoje. Aoi musel jít něco zařídit. Ještě před odchodem řekl:
"Brzy vás přijdu upozornit na hotový oběd."
"Takže teď mám asi volno." Popošla pár kroků a spatřila krásné skleněné dveře. Neváhala a otevřela je. Dveře byly těžší,než se zdály,ale stálo to za to. Octla se v květinové zahradě. Po celé zahradě létaly okvětní lístky.
"Proč mám pocit,jako bych tu už byla?" říkala si. Kráčela stále dál a dál. Jakoby čekala,že tam něco najde. Nečekaně do někoho vrazila.
"Omluvám se." řekla.
"Jéžiš. Kdo to zase byl?!" odvětil nepříjemný hlas a chtěl pokračovat dál. Neznámý uviděl dívku. Měla krásné černé vlasy jako noc,oči pronikavé jako hvězdy a podle toho,co měla na sobě,se lišila od ostatních dívek.
"Kdo jsi?" zeptala se. V tu chvíli uslyšela Aoiho.
"Slečno Angie,oběd už je připraven." Angie se smutně naposledy porozhlédla a vrátila se zpět do domu. Kdo byl ten neznámý? Co v květinové zahradě pohledával?

První střet,cestování časem....Dějství 8.

29. února 2012 v 21:36 | Linda
Sourozenci koukali jeden na druhého. Aki promluvil:
"Je to příliš nebezpečné."
"Jenže pokud něco neudělám,všichni budou trpět."
"Tohle začíná být šílené." Yomi si odkašlal.
"Vím,že mi nevěříte,ale všechno je pravda. Brzy se rozpoutá bouře,kterou bude moct zastavit pouze slečna Angie."
"Hm."
"Věřte tedy alespoň jí." Nakonec pan Yomi poklekl na kolena.
"Pane Yomi,co to děláte?" zeptala se Angie.
"Slečno Angie,já vás žádám, staňte se naší královnou a ukončete zlou krutovládu svého strýce." Naše hrdinka si povzdechla.
"Už jsem přece řekla,že souhlasím. Udělám vše,co bude potřeba."
"Děkujeme." Potom přistoupila ke svému bratrovi a usmála se na něj.
"Aki,respektuj mé rozhodnutí. Slibuji,že až všechno skončí,tak se vrátím."
"Jenže.."
"Neboj se. Budu v pořádku,proto na mě počkej."
"Tak dobrá." Yomi vstal a dodal:
"Když už je vše odsouhlaseno,vyražme." V tu chvíli se ozval řev. Odněkud z keřů se vynořily obludy,které nevypadaly rozhodně přátelsky. Pan Yomi se musel chopit situace.
"Aoi,odveď princeznu pryč."
"Ano,otče." Aoi vytvořil jednobarevný portál.
"Slečno Angie,pojďte tudy."
"Co to je?"
"Portál,který vás odvede do bezpečí."
"Jenže.."
"Nemáme času nazbyt." Popadl Angie s Akim a vběhl do portálu. Jenomže pan Yomi tam zlstal.
"Pane Yomi,rychle. Pojďte."
"Já zůstávám."
"To nemůžete. Je to nebezpečné."
"Nebojte se. Nejsem bezbranný." Vykouzlil ze země meč.
"Tak mi slibte,že se vrátíte."
"Samozřejmě." Princezna ho tam nechala a s ostatními portálem mířili do bezpečí.

Pravda princezny...Dějství 7.

25. února 2012 v 21:43 | Linda
Angie šla vstříct panu Yomimu. Na tuhle chvíli čekala už od prvního setkání. Společně s Aoim vešla do jeho domu. Dům byl zařízený o něco v jiném stylu. Dalo by se říct,že v takovém tom staromodním.
"Slečno Angie,dáte si čaj?"
"Ne,děkuji,pane Yomi."
"Co vás ke mně přivádí?"
"Vaše slova. Víte,kdo jsem,že? Tak mi to řekněte." Pan Yomi se zatvářil vážně. Bylo jistí,že je připraven vést vážnou konverzaci. Aoi si všiml jistého napětí a chtěl se vypařit.
"Otče,myslím,že půjdu."
"Aoi,zůstaň. Chci,abys také poslouchal." Potom se opět podíval na Angie.
"Slečno Angie,jste připravena?"
"Ano."
"Přesně před 15 lety byl svět zvaný Edolas."
"Edolas?"
"Ano. Ve světě Edolas vládla královna s králem. Královna se jmenovala Sunako a král Amaha. Královna měla staršího bratra Yasakiho,který jí nemiloval a nenáviděl jí. Jednou se královskému páru narodila holčička. Holčičku pojmenovali Angelique."
"Cože?" Aki,který byl schovaný,to uslyšel. Myslel si,že špatně slyšel.
"Jenže královna věděla,že jí její bratr bude chtít připravit o život. Proto se rozhodla,že jí pošle sem do lidského světa,abys jí ochránila."
"Takže ta princezna jsem já?"
"Přesně tak a já jsem ten,který vás sem před 15 lety přivedl sem. Nyní chci,abyste se se mnou vrátila do Edolasu."
"Proč?"
"Po smrti krále a královny se vlády ujal váš strýc Yasaki,který vládne nespravedlivě. Musíme ho svrhnout. Vy jste naše jediná právoplatná královna."
"Já tedy souhla-"
"Tak počkat!" zavolal něčí hlas. Patřil jejímu bratrovi.
"Aki!"
"Jak myslíte,že má jít svrhnout svého strýce? Jste blázen? Angie je jenom holka."
"Aki! To stačí!" Yomi s ním musel souhlasit.
"Máte pravdu. Angie je jenom obyčejná dívka,ale je princezna a je to její povinnost. Pokud si myslíš,že se mýlím,tak se jí zeptej sám." Naše hrdinka nevěděla,co má říct,ale nakonec se musela přiznat.
"Ona není princezna."
"To stačí,Aki. Já jsem princezna. Pan Yomi nelže. Je to má povinnost." Nikdo už ani necekl. Jak její rozhodnutí přijme Aki?
Misato Aki,16 let

Chvilka s Aoim....Dějství 6.

24. února 2012 v 21:16 | Linda
Angie vstala docela brzy. Oblékla se a pospíšila si. Bez snídaně vyšla ven a pořádně se nadechla. Jedinkrát zamrkala a za chvíli už u ní stál Aoi.
"Dobré ráno,Aoi." promluvila.
"Dobré ráno,slečno Angie."
"Čekal jsi na mě dlouho?"
"Ani ne. Můžeme jít?" Naše hrdinka šla s Aoim k autu. Samozřejmě,že Aki byl také na nohou a všechno viděl. Nenapadlo ho nic,než je sledovat. Mezitím Angie s Aoim seděli v autě,které bylo řízeno jedním starým pánem. Pravděpodobně patřil k rodině Nakaharů.
"Aoi,bydlíš s někým jiným,než s tvým otcem?"
"Bohužel ne."
"A co tvoje matka a sourozenci?"
"Jsem jedináček a má matka zemřela,když mi bylo 6 let."
"Necítíš se osamělý?" zeptala se smutně. Aoi si všiml,jak se smutně tváří.
"Prosím,netvařte se tak. Svou matku si už nepamatuju."
"Když myslíš. Každopádně se mnou nemusíš mluvit formálně. Říkej mi Angie." usmála se na něj.
"No tak. Zkus vyslovit moje jméno."
"An..Angie."
"To je ono." Aoi se začervenal. Brzy dorazili do Yomiho domu. Auto zastavilo před branou a Angie z něj vystoupila. Za branou je už očekával osamělý pan Yomi.
"Otče,jsem doma." promluvil Aoi.
"Vítej,synu."
"Otče,přivedl jsem slečnu Angie." Naše hrdinka předstoupila a byla připravená si poslechnout rodinnou historii.

Svobodné rozhodnutí,krok vpřed...Dějství 5.

20. února 2012 v 21:51 | Linda
Angie otevřela oči. Slunce jí probudilo,sedla si a prohábla si rukou vlasy. Vstala a připravila se do školy. Když šla na snídani,pozdravila:
"Dobré ráno." Nikdo ani necekl. Jakmile dojedla,odešla od stolu a v patách s Akim se vypravila do školy. Aki nečekaně promluvil:
"Promiň."
"Za co se omlouváš?"
"Za to,že ti naši neřekli pravdu. Nerad to přiznávám,ale pan Yomi má pravdu. Nikdo z nás nemá černé vlasy,takže je možné,že nejsem tvůj bratr."
"Vždycky budeš můj bratr."
"Děkuju." Dívka na něj hodila ten nejoslnivější úsměv. Za chvíli byli oba ve škole. Později zazvonilo a sourozenci si sedli do lavic. Na začátek do třídy vkročil profesor s novým studentem.
"Černé vlasy? Má je stejné jako já." pomyslela si Angie. Potom promluvil profesor:
"Třído,chci vám představit nového studenta. Od dnešního dne tu bude studovat. Buďte na něj hodní." Nový student se představil:
"Mé jméno je Nakahara Aoi. Rád vás poznávám." Všechny dívky z něj byly plně pryč.
"Sedni si vedle Angie." Dívka se postavila a představila se.
"Mé jméno je Misato Angie. Ráda tě poznávám."
"I já tebe. Ale tohle není naše první setkání."
"Jak to myslíš?"
"Už jsme se potkali,slečno Angie." Naše hrdinka zůstala ohromeně stát. Trvalo pár vteřin,než se posadila. Aki si všiml jejího chování,ale neřekl nic. Po hodině si šla hrdinka stoupnout k oknu.
"Angie?
"Ano,Aki?"
"Znáš toho Nakahara?"
ůNevím. Nevzpomínám si,že bych ho už potkala."
"Ale vypadá to,že on tě zná."
"Pravda." Po vyučování se sourozenci vydali domů.
"Angie,jsem stále rodina?"
"Samozřejmě,Aki." Naše hrdinka spatřila Nakahara.
"Aoi?" Oba dva se k němu blížili.
"Aoi,na koho čekáš?"
"Na vás,slečno Angie."
"Říkaj mi prostě Angie"
"Pokud si to přejete. Sněl bych vás doprovodit domů?"
"Děkuju mnohokrát." Mezi našimi přáteli bylo zvláštní napětí. Sourozenci šli vedle sebe a Aoi za nimi.
"Angie,proč jsi toho podivného chlápka vzala s sebou?"
"Není hezké o někom takhle mluvit."
"Jenže on je divnej."
"To si myslíš ty. Určitě máš takové mínění o panu Yomim." Aoi to uslyšel.
"Myslíte pana Yomiho Nakarahu?"
"Ano. Jak víš,o kom mluvíme?"
"Pan Yomi Nakahara je můj otec." Sourozenci byli překvapení. Jelikož si nebyli vůbec podobní.
"Směla bych tvého otce zítra navštívit?"
"Zajisté." Když dorazili domů,poděkovala Angie:
"Děkuju mnohokrát za doprovod."
"To byla maličkost."
"Tak my zatím půjdeme. Uvidíme se zítra." Než Angie stačila odejít,poklonil se jí a políbil její ruku. Aki málem zbledl nenávistí. Aoi odešel a sourozenci zůstali sami.
NAKAHARA AOI, 15 LET

Rodina,kterou miluji..Dějství 4.

18. února 2012 v 21:22 | Linda
Nikdo ani nepromluvil. Angie se stále dívala na portrét mladé ženy.
"Pane Yomi,je to pravda?"
"Proč bych ti měl lhát?"
"Protože nic z toho,co nám říkáte,nedává smysl." Aki rázem promluvil:
"To je pravda. Angie je moje sestra." Yomi se na něj podíval.
"Víš to jistě?"
"Jak to myslíte?"
"Má Angie stejnou krev jako vy od vaší matky a od vašeho otce?"
"Samozřejmě,že má."
"Tak to dokažte." Aki nevěděl,jak to má dokázat.
"Bojíte se,že mám pravdu,že?" Angie se to nelíbilo,protože pan Yomi věděl víc,než dával najevo.
"Pokud vím,tak Angie má černé vlasy. Má někdo z vaší rodiny černé vlasy?"
"Ne."
"Jak je to možné? Odpověď je jednoduchá. Angie není vaší sestrou."
"Cože?"
"Nebo se pletu,pane Misato?" Otec Angie si povzdechl.
"Bude lepší,když vám řeknu pravdu. Přesně před 15 lety jsem našel Angie u dveří našeho domu. Nevěděl jsem,odkud se vzala. Jelikož jsem všude vyvěsil druhý den létaky,stále se k ní nikdo nehlásil. Rozhodl jsem se,že si ji necháme a že bude s Akim vyrůstat jeko jeho sestra. Omlouvám se. Nechtěl jsem to tajit."
Paní Misato to cítila stejně. Dívka byla smutná. Nevěděla,co má odpovědět. Pan Yomi se chystal k odchodu.
"Yomi,počkej."
"Hm?"
"Jak jsi věděl,že je adoptovaná?"
"Pokud chcete znát pravdu,přijďte do sídla Lorda Eida." Host odešel a Angie byla rozrušená. Chystala se k odchodu,když jí matka zavolala jménem:
"Angie!"
"Ano?"
"Zlobíš se na nás?"
"Teď o tom nechci mluvit. Když tak zítra."
"Tak dobrá. Dobrou noc."
"Dobrou noc." Naše hrdinka se chystala ulehnout. Ještě předtím si říkala:
"Co pan Yomi všechno ví?"

Povědomá vůně okvětních lísků...Dějství 3.

17. února 2012 v 21:58 | Linda
Pan Yomi se na Angie normálně usmíval. Dívka předstírala normální reakci a konečně sešla dolů po schodech. Její otec jí samozřejmě představil s Akim.
"Yomi,tohle je můj syn Aki."
"Velice rád vás poznávám. Jsem Misato Aki." promluvil chlapec.
"Velice mě těší,Aki. A kdopak je tahle dívka?"
"Tohle je moje dcera Angie."
"Angie?" Yomi se usmál.
"Děje se něco?"
"Nic. Je to jenom neobvyklé jméno,ale velmi krásné." Dívka se přesdtavila:
"Jsem Misato Angie. Velice rády vás poznávám."
"I já tebe."
"Je načase na večeři. Posaďme se." pobídla všechny paní Misato. Večeře byla vskutku výjimečnější,než obvykle,protože na stole ležela vynikající bramborová polévka.
"Ochutnej,Yomi. Bramborová polévka mojí ženy je nejlepší."
"Tak to si s radostí dám." Host ochutnával po doušku polévku.
"Vskutku lahodná. Jste skvělá kuchařka." Paní Misato se začervenala.
"Děkuju za kompliment."
"Potěší je na mé straně." Host po očku sledoval Angie s Akim. Pan Yomi zavolal dívčí jméno.
"Slečno Angie?"
"Ano."
"Slyšel jsem od vašeho otce,že jste skvělá malířka."
"Neřekla bych."
"Mohla byste mi něco namalovat?"
"Co byste si přál?"
"Rád bych vám dával instrukce,abyste podle nich mohla malovat."
"Dobrá." Angie se usadila,vzala do ruky plátno se štětcem a začala malovat. Pan Yomi diktoval,co má malovat a kousek po kousku vznikal portrét mladé ženy. Když byl portrét dokončen,všichni mohli vidět,že mladá žena měla dlouhé černé vlasy jako noc,černé oči,líbezný úsměv a na krku náhrdelník. Byla oděná do růžových šatů,které jí odhalovaly krk a ramena.
"To je nádhera,Angie." usmíval se Aki.
"Máš opravdu talent, holčičko." přidala se paní Misato.
"Je jasné,že patříš do rodiny." chlubil se pan Misato. Pan Yomi Angie pochválil.
"Máte opravdu mimořádné schopnosti."
"Děkuji vám."
"To já děkuju."
"To přece nic nebylo."
"Mimochodem,nepřipomíná vám někoho?" Aki si toho hned všiml.
"Vypadá přesně jako Angie." Dívka byla překvapená.
"Vy jste chtěla,aby namalovala sebe?"
"Samozřejmě,že ne."
"Tak co tedy namalovala?" Yomi si povzdechl.
"Ten koho namalovala,je její matka." Všichni se zarazili. Je to pravda?
MATKA ANGIE,KRÁLOVNA SUNAKO

Kéž by to nebyla pravda...Dějství 2.

16. února 2012 v 21:40 | Linda
Angie přidala do kroku. Stále byl sledována. Při cestě domů vrazila do Akiho.
"Aki!"
"Angie,kam se to řítíš?"
"Já? Měla jsem pocit,že mě někdo sledoval."
"Opravdu?" Aki prolétl okolí očima,ale nikoho neviděl.
"Já nikoho nevidím."
"Asi se mi to muselo zdát." Angie s Akim odešli domů. U oběda vedli normální rozhovor. Jako první promluvil otec:
"Angie?"
"Ano,otče?"
"Dnes tu budeme mít návštěvu."
"Koho?"
"Jednoho mého kolegu z práce. Byl bych rád,kdybys ses chovala normálně jako vždycky."
"Jistě. To nebude problém."
"To je dobře." Naše hrdinka kráčela do pokoje pomalými kroky. Únavou lehla na postel. Cítila se poněkud zvláštně a unaveně. Zavřela oči a snila. Zdál se jí velmi podivný sen.
"Miluju ji. Je to moje drahá dcerka." říkal ženský hlas.
"Nejen to. Bude z ní skvělá princezna." přidal se mužský hlas. Angie poznala,že se bude jednat o krále s královnou. Nejvíce jí zarazilo,ale to,co královna řekla svým sametovým hlasem:
"Měli bychom jí něják pojmenovat."
"Jak,drahá?"
"Chci,aby její jméno bylo výjimečné. Už vím. Pojmenujeme jí Angelique." Naše hrdinka se probudila. Ještě stále nebyla při smyslech.
"Angelique." dodala. "Ta princezna se jmenovala stejně jako já. Proč? Proč mám takový divný pocit?" Za chvíli jí zavolal maminčin hlas:
"Angie! Je tady!"
"Už jdu." Naše hrdinka vyběhla z pokoje a zastavila se v polovině schodiště.
"Chci ti našeho hosta představit. Angie,tohle je pan Yomi." Tentokrát už zůstala překvapeně stát.

Příběh,který se udál......Dějství 1.

15. února 2012 v 21:11 | Linda
* ANGELIQUE-původní jméno, výslovnost (anželik)
* ANGIE-přezdívka, výslovnost (endži)

"Prosím,postarej se o mou dceru." usmála se královna naposledy a políbila svou drahocennou dceru na tvář,než šla konečně čelit svému osudu.

"Angie! Angie!" zavolal něčí hlas. Černovlasá dívka za sebou zavřela dveře a pomalu sešla dolů po schodech. Nakoukla do kuchyně a hlas se ozval znovu.
"Angie,kde vězíš?"
"Tady jsem,maminko." odpověděla dívka.
"Pojď si sednout ke stolu. Jinak ti vystydne snídaně."
"Ano." Dívka se usmála a zasedla ke stolu.
"Dobré ráno,otče." pozdravila. Muž s tmavě hnědými vlasy odložil noviny a odpověděl:
"Dobré ráno,Angie. Spala jsi dobře?"
"Ano. Moc."
"Dnes vypadáš nadšeně. Je dnešek výjimečný?"
"Dalo by se to tak říct."
"Že by sis našla přítele?" ozval se třetí hlas. Patřil jejímu bratrovi Akimu. Její otec byl překvapený.
"Bráško,nestraš tátu."
"Není to,ale pravda? Vždyť je ti 15. Už by sis mohla hledat přítele."
"Na to je ještě brzy."
"Aki má pravdu. Vždyť jsi krásná jako jarní květina."
"I ty,maminko?" Angie se nasnídala a společně s Akim se vydala do školy. Cestou si ti dva povídali:
"Angie,opravdu se ti nikdo nelíbí?"
"Myslím,že ne. Nemusíš si s tím dělat starosti."
"Musím. Jsi moje sestřička. Musím dopředu vědět,jestli se k tobě hodí."
"Ty se moc staráš." Aki vypadal úplně normálně. Měl tmavě modré oči jako jejich matka a krátké tmavě hnědé vlasy jako jejich otec. Na sobě měl bílou košili,džíny a kožené boty. Nejkrásnější na něm,ale byl jeho milý úsměv. Naopak Angie měla dlouhé černé vlasy jako noc,růžové rty a velmi krásné oči. Byla oděná do krátkých bílých šatů s páskem. Bylo jasné,že si jako sourozenci velmi dobře rozumí. Po vyučování musela naše hrdinka jít domů sama. Všimla si,že jí pronásleduje neznámý muž. Kdo to je?


Princezna Meče obsah

13. února 2012 v 21:33 | Linda
V nedaleké zemi Edolas žila před 15 lety královna. Vládla s králem,kterého milovala a měla s ním novorozenou dceru. Jediný,kdo jim jejich štěstí nepřál,byl královnin starší bratr Yasaki. Jednou v noci se Yasaki rozhodl,že připraví krále s královnou o život,aby se sám mohl ujmout trůnu. Jenomže královna jeho zlý úmysl vytušila a svou novorozenou dceru svěřila svému nejlepšímu příteli Yomimu. Po králově a královnině smrti, uprchl Yomi do lidského světa. Jelikož ve světě nikoho neznal,nechal princeznu před dveřmi neznámé rodiny s nadějí,že se o princeznu dobře postarají. Nyní patnáctiletá princezna Angelique,které místní lidé říkají Angie,žije krásný a obyčejný středoškolský život se svou adoptovanou rodinou a starším bratrem Akim. Jednoho dne po vyučování se Angie vydává sama domů. Zdálky jí už pozoruje neznámý muž. Kdo je to? Co chce po Angie?

 
 

Reklama