* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Zkáza světa Jinenji

Tragický konec a návrat na zem! Odhodlání žít dál! 30.kapitola

22. srpna 2011 v 12:03 | Linda
Shizuka byla připravena vzdát se svého života. Neměla žádné pochybnosti. Začala se probouzet její síla,která jí začala obklopovat. Díky tomu dokázala vysílat své myšlenky a pocity. Haineko,která ovládala oheň to vycítila a rychle běžela za Nagisem.
"Co jsi to udělal,Nagiso?" začala udýchaně křičet. Nagisa byl celý zmatený.
"Proč jsi jí nechal jít?"
"Řekla,že potřebuje něco zařídit."
"Šla obětovat svůj život."
"Cože?"
"Vycítila jsem to pomocí své síly." Oba dva na nic nečekali a běželi za paní Yukari,která to také vycítila pomocí pocitů a emocí. Všichni běželi za Escalem. Mezitím se Shizuka začala spojovat s Escalem. Za chvíli slyšela hlasy.
"Konečně nadešel čas a já jsem připravena."
"Nedělej to,Shizuko!" ozval se hlas Haineko.
" Dokážu to a Jinenji bude žít dál."
"Nedělej to!" ozval se hlas Yukari.
" Spojíme se a uvidím svojí rodinu."
"Přestaň prosím." ozval se nakonec Nagisův hlas. To už se Shizuka probudila. Vznášela se vysoko nad zemí a zářila.
"Nagiso." zašeptala.
"Shizuko,nedělej to!" odvětil Nagisa.
"Nagiso,říkala jsem ti,že se to jednou stane."
"Jenže,proč jsi mi to neřekla?"
"A co by jsi udělal?" Nagisa se zarazil.
"Jediný důvod,proč jsem vám to neřekla,byl,že byste mě zastavili. Pro mě je Jinenji všechno a to nejdůležitější,co mám. Vždycky to,tak bylo."
"Jenže kvůli tomu nemusíš zemřít."
"Pokud nezemřu,tak se Jinenji rozpadne a všichni zemřou. Já jsem jediná,kdo to může zvrátit."
"Ale."
"Chci,abyste věděli,že i když zemřu,tak musíte žít. Jsem vděčná za chvilky,které jsem s vámi strávila." Nakonec se přiletěla k Nagisovi a darovala mu poslední polibek se slovy miluji tě. Pak princezna Shizuka začala zpívat a modlit se. Spojovala se s Escalem a pomalu mizela. Nakonec úplně zmizela a už se neobjevila,ale její píseň šla stále slyšet ve větru. A co se stalo s ostatními?

...Haineko se rozhodla vrátit k národu ohně a ještě,než odešla se dívala na Escala a marmeládu v rukou. V písni,kterou zpívala Shizuka konečně cítila,co její přítelkyně cítí. Nebyla štastná z toho,že to před nimi tají,ale také byla smutná,protože ztratila svou rodinu. Přesto cítila radost,když jí měla po boku.
Věděla,že když odejde,všechny zraní,ale chtěla,aby všichni žili dál..
"Budu žít dál,Shizuko. A doufám,že jsi konečně štastná,protože jsi se setkala s těmi,jež miluješ a jsou ti drazí."
...Pak Haineko odešla s úsměvem na rtech. Paní Yukari stále žila v domě Shizuky a doufala v to samé.A co Nagisa? Ten se vrátil zpátky na zem. Jakoby,když by mu smrt Shizuky splnila přání. To,že se s ní setkal,nabyla náhoda. Setkal se s ní,protože měla poznat lásku,než skutečně zemře. Teď to už chápal a byl rád,že jí to splnil. Bude žít dál,ale na Shizuku nikdy nezapomene,protože má pocit,že je stále s ním.
Konec příběhu

Zvolena smrt! Poslední obět,kterou je nutno vykonat! 29.kapitola

22. srpna 2011 v 10:27 | Linda
Další den Shizuka musela přemýšlet,co se včera stalo. Nagisa ji miloval už od prvního začátku,ale ona mu nemohla říct,že se jde nechat zabít. To nejdůležitější,co kdy měla,byl Escalus. Rozhodla se,že nikomu o tom neřekne. Bude to,tak lepší. Teď byl nejlepší čas se připravit. Až bude slunce zapadat,vyrazí. Byla rozhodnuta,že si dnešní den užije nejlíp,jak to půjde. Nejdřív šla s Haineko natrhat lesní plody.
"Shizuko,natrháme tedy maliny?" zeptala se Haineko.
"Ano. Natrháme také borůvky a maliny. Pak z nich uděláme marmeládu."
"Už se na ni těším."
"Já taky." Obě dvě se pak vrátily z lesíka s plnými košíky malin a borůvek. Později z nich udělaly marmeládu.
"Vypadá skvěle a možná bude i skvěle chutnat." usmála se princezna z národa ohně.
"Nechceš ji vyzkoušet?"
"Můžu?"
"Samozřejmě." Haineko si nabrala trochu marmelády na prst a pak jej olízla. Chutnala to sladce a lahodně.
"Je to výborné."
"Tak to je dobře. Odteď je ta marmeláda tvoje."
"Vážně?"
"Ano,ber to jako dárek."
"Díky,Shizuko."
"Co kdybychom ještě upekly buchty?"
"Zní to dobře. Počítej se mnou." Shizuka se šla zeptat Yukari,jestli by jim pomohla péct buchty. Zaklepala a zeptala se:
"Tetičko,jsi tam?"
"Co potřebuješ,Shizuko."
"Já jenom,tak mě napadlo,jestli bys s námi nechtěla péct buchty."
"Buchty?"
"Ano s lesními plody. Tak co říkáš?"
"Zní to zajímavě. Hned budu dole."
"Tak dobře." Shizuka se radovala a šla to oznámit Haineko. Odpoledne pekly buchty a kolem čtvrté hodiny si dali svačinu.
"Chutná to skvěle." řekl Nagisa a nemohl se přestat olizovat.
"To je dobře. Pekly jsme je spolu,že Haineko?" usmála se Shizuka.
"Jasně a příště upečeme vdolky." Shizuka se zamyslela nad slovem příště. Věděla,že žádné příště nebude. Později,když se začalo stmívat a Shizuka pozorovala Escala ze svého okna,musela už jít. Na své cestě se minula s Nagisem.
"Slečno Shizuko,kam to jdete?" zeptal se a Shizuka se na něj usmála:
"Potřebuji udělat jednu věc. Děkuji za všechno,Nagiso." Pak odešla,ale Nagisa v jejích očích spatřil slzy. Nakonec šla Shizuka za Escalem a jediné,co řekla bylo:
"Jsem zde Escale. Vyslyš poslední modlitbu mého srdce." Pak zmizela spolu s Escalem a octla se uvnitř v něm. Spolu se přesunuli do podzemí,kde rostly Escalovy kořeny. Zjistí Nagisa,co se Shizuka chystá udělat?
Konec 29.kapitoly

Vyznání a city! Rozhodnutí! Smrt přichází! 28.kapitola

21. srpna 2011 v 20:53 | Linda
Shizuka stále seděla ve svém pokoji a přemýšlela. Opravdu byla připravená na svou smrt? To nebylo jisté,ale za chvíli uslyšela Nagisův hlas.
"Slečno Shizuko?"
"Ano,Nagiso? Děje se něco?"
"Nic se neděje,ale napadlo mě,jestli bychom nemohli dnes jít na procházku městem."
"To zní dobře. Můžeš na mě počkat dole?"
"Jistě." Nagisa odešel a Shizuka věděla,že nebude teď přemýšlet o smrti. Bude mít dobrou náladu,protože je to možná naposledy,co Nagisa uvidí,takže si to chtěla užít. Vzala si na sebe ty nejlepší šaty a když přišla,tak Nagisa nevěděl,co má říct. Měla na sobě sněhobílé kimono s těmi nejdrobnějšími vzory,zavázané krásnou stuhou.
"Slečno Shizuko,vypadáte nádherně." řekl nakonec.
"Děkuji,ale vždyť je to pouze kimono. Můžeme tedy vyrazit?"
"Jistě." Oba dva se rozhodli jít pěšky.
"Co by jsi chtěl vidět nejdřív?" zeptala se ho.
"Třeba muzeum."
"Muzeum?"
"Ano,ale muzeum umění."
"Dobře." Za chvíli dorazili do muzea umění. Všude visely ty nejkrásnější obrazy z celého světa.
"Co je tohle za obraz?" zeptal se.
"To je obraz s názvem Karafiát. Je to velice impozantní dílo."
"Opravdu? mně se zdá spíš originální."
"Nemusíme mít stejný názor."
"Ehm..ano." Shizuka a Nagisa byli ještě na trhu,v obchodech,v divadle a v knihovně. Ještě se stavili v restauraci.
"Co si dáš,Nagiso?"
"Já nevím. Všechno se mi zdá cizí,takže nevím,co si dám."
"Co máš nejradši?"
"Asi rýži."
"Rýži? Takže,co třeba rýži s kuřecím kunpaoem."
"Nezní to špatně,ale.."
"Ale co?" divila se Shizuka.
"Je to moc drahé."
"Vždyť to není,tak drahé."
"Mám z toho divný pocit."
"Tak já si dám to stejné jídlo,aby ti to nemuselo připadat divné. Čísníku,prosím 2x kunpao s rýží." Když dojedli šli ještě na malou procházku,herny a pak do malé kavárny,kde se mohlo i tančit. Takže když se ozvala hudba,poprosil Nagisa Shizuku o tanec. Ta s radostí přijala. Večer,když se vraceli domů,Nagisa byl zamlklý a najednou se zastavil. Shizuka si toho všimla.
"Co se děje Nagiso?"
"Slečno Shizuko,já bych vám chtěl něco říct."
"A copak to je?"
"Já jsem už o tom přemýšlel,ale nedokázal jsem to říct."
"Tak už ven s tím."
"Miluji vás."
"Nagiso."
"Zamiloval jsem se do vás už při prvním setkání. Právě teď mi to připadalo jako vhodná chvíle."
"Nagiso,proč to říkáš?"
"Nebojte se,moje city k vám jsou upřímné." Shizuka nestačila odpovědět a Nagisa jí políbil. Ještě se přidal ohňostroj na jejich důkaz lásky. Když skončil,odešli domů jako pár,ale řekne mu Shizuka,že se chystá zemřít?
Konec 28.kapitoly

Escalus je neklidný! Přichází smrt Shizuky? 27.kapitola

21. srpna 2011 v 20:20 | Linda
Shizuka se probudila brzy zrána a nepamatovala si,co se stalo. Ležela v posteli. Po pravici měla Nagisa a po levici Haineko s její tetou.
"Sláva,už jsi se probudila." usmála se Haineko.
"Co se stalo?" zeptala se Shizuka.
"Po oslavě jsi zkolabovala. Nepamatuješ se?"
"Aha."
"Jsi už tedy v pořádku?"
"Ano. Říkala jsem,že jsem často nespala."
"Důvod?"
"Nebylo mi dobře." Shizuka se snažila všechno zakrýt lží,ale věděla,že její smrt už přichází. Nechtěla do toho zatahovat rodinu,ale myslím,že stejně nebude mít na vybranou.
"Kvůli čemu?"
"Kvůli jídlu."
"Opravdu?"
"Ano."
"Slečno Shizuko,vy nejíte?" zeptal se Nagisa starostlivě.
"Měla byste jíst."
"Nagisa má pravdu,Shizuko. Měla bys jíst." přidala se Yukari.
"Já vím. Slibuji,že budu jíst." usmála se Shizuka rozpačitě,ale věděla,že tohle brzy praskne. Později,když zůstala sama,pozorovala krajinu a cítila,že je vítr neklidný a s ním i Escalus. Rychle šla k Escalusovi. Když byla u něj,šáhla rukou na jeho kmen a soustředila se. Byla to pravda. Byl neklidný.Začala si s Escalusem povídat.
"Co se děje,Escale?"
"Umírám."
"Proto jsi,tak neklidný?"
"Ano."
"Budu to já,kdo obětuje svůj život?"
"Bohužel ano. Je mi líto."
"Nemusíš se omlouvat."
"Já vím,ale ty jsi jediná,která mě nejvíc milovala a starala se o mně."
"To je v pořádku. Jsem připravená. Vždycky jsem to věděla." Pak se Shizuka rozhodla vrátit na pokoj. Opravdu je připravena na smrt?
Konec 27.kapitoly

Shizuka Hio

21. srpna 2011 v 19:39 | google

Shizuka začíná trpět bolestí a slavnost nového měsíce! 26.kapitola

19. srpna 2011 v 15:43 | Linda
Shizuka a Haineko se vracely z výletu domů. Nagisa a paní Yukari už na ně čekali.
"Užily jste si výlet?" zeptala se Yukari.
"Ano,bylo to skvělé dobrodružství." odvětila Haineko radostně.
"No nic. Už je čas večeře." Všichni zasedli ke stolu,ale Shizuce se udělalo nevolno.
"Shizuko,co se děje?" zeptala se paní Yukari.
"Nic. Opravdu nic. Jen se mi na chvíli zamotala hlava."
"Nejsi nemocná?"
"Nejsem. Omluvili byste mě na chvíli?" Shizuka se zvedla od stolu a odešla do svého pokoje. Zamkla dveře a skácela se na zem.
"Co se to děje? Najednou mě začal bolet celý hrudník. To znamená špatné znamení. Co mám dělat?" přemýšlela Shizuka. Za chvíli uslyšela klepání,vstala a otevřela. Ve dveřích stál Nagisa.
"Nagiso,děje se něco?"
"To bych se rád zeptal vás,slečno Shizuko."
"Jsem v pořádku. Nedělej si starosti."řekla Shizuka klidně,ale Nagisa se na ni díval podezíravým pohledem. Nevěřil jí. Shizuka ho musela dlouho přesvědčovat,než jí konečně uvěřil. Za chvíli přišla i Haineko.
"Shizuko,půjdeme dnes ještě někam odpoledne?" zeptala se.
"Kam chceš jít?"
"Víš,co je dnes za den?"
"Sobota."
"Tak jsem to nemyslela. Je den nového měsíce."
"Jistě."
"Co je den nového měsíce?" zeptal se Nagisa.
"To je den,kdy začíná nový měsíc. Obvykle se slaví venku a to při večeři. Je jenom jedna vyjímka a to,že se musíte tradičně obléknout." dodala Haineko. Večer pomáhala paní Yukari Shizuku nastrojit. Oblékla jí šedé kimono zdobené květinovými výšivkami a dlouhými stuhami. Vypadala překrásně. Nagisa dostal oblek a Haineko šaty.
"Za chvíli uvidíme nový měsíc." řekla paní Yukari.
"Jakmile ho uvidíme,začneme z večeří." Za pár minut se objevil nový měsíc a naši přátelé se dali do večeře. Bohužel jakmile se později vydali spát,naše Shizuka zkolabovala. Co se to děje?
Konec 26.kapitoly

Výlet do hor! Vzpomínky na události,které se udály a bolest u srdce 25.kapitola

12. srpna 2011 v 13:54 | Linda
Shizuka tvrdě spala,ale kvůli noční můře se probudila celá zpocená.
"Bože,ty noční můry nepřestanou." stěžovala si. Když nastal čas snídaně,byla,tak zamyšlená,že se jí ani nedotkla. Probudil jí teprve hlas,který volal její jméno.
"Shizuko! Shizuko!" Byla to Haineko.
"Jsi v pořádku?" zeptala se Haineko.
"Jsem v pořádku." odpověděla Shizuka rozpačitě.
"Vážně? Jsi nějáká bledá."
"Opravdu? Jen jsem špatně spala."
"Už zase? To je už vážně zvláštní. Víš ty co,já mám nápad. Co takhle jít na výlet do hor."
"Na výlet do hor?"
"Jasně a jenom my dvě. Co ty na to?" Shizuka si myslela,že by jí to mohlo vyčistit hlavu.
"Tak dobrá." řekla nakonec a šla se připravit.
"Jdeme přece jenom na výlet do hor. Co se může stát." přemýšlela. Jenže vzápětí se jí zamotala hlava a když by jí Haineko nechytila,tak by už byla v bezvědomí.
"Shizuko,asi bychom měli zůstat doma."
"Ne,to je v pořádku. Nic mi není."
"Hmm. Tím si nejsem jistá,ale budiž." Obě dvě šly pěšky a pozorovaly kolem sebe okolí. Slunce svítilo a hřálo. Květiny kvetly a svou vůní lákaly hmyz. Nakonec dorazili i k pramenům.
"Páni. Voda z pramenů je tak krásná. Půjdu si opláchnout obličej,ano?" nabídla Haineko.
"Tak tu na mě počkej."
"Jasně." odvětila Shizuka,ale nakonec se rozhodla,že si udělá malou procházku. Pozorovala stromy a sledovala plující mraky na obloze. Vzpomínala na to,jak tu kdysi byla se svou rodinou. Když byla malá,tak sem s rodinou jezdila často,ale to jsou už roky. Nakonec dorazila na rozkvetlou louku,kde našla něco co jí překvapilo. Našla tam na zemi vyrytou šipku. Najednou tam přiběhla Haineko.
"Říkala jsem ti,ať počkáš! Co je to?"
"Nevím,ale myslím,že šipka. Asi jí máme následovat."
"Co myslíš,že tam je?"
"Nevím,ale zkusím to." Obě tedy pozorně sledovaly,kde je jaká šipka a za pár minut dorazily do jeskyně. Tam našly truhlu. Když jí otevřely,uviděli velmi starý pergament. Rozvinuly jej a Shizuka se usmála.
"Co je na tom,tak legrační,Shizuko?"
"Tenhle pergament je starý deset let a je od mého bratra."
"Od tvého bratra?"
"Ano,naše rodina sem jezdila docela často,takže jsme si tady často hráli."
"To je hezké,ale co je na tom pergamenu?"
"Je tam napsaná báseň."
"Jak zní?"
"Spíš je to hádanka,ale také text písně."
"Co je to za píseň?"
"Co jí takhle zkusit zazpívat?
"Jasně a zazpíváš jí ty,ano?"
"Proč já?"
"Ta píseň je od tvého bratra pro tebe,tak ji musíš zazpívat." Shizuka si stoupla na jeden pahorek a začala zpívat.
"Vítr duní do větvích,
vypráví o svých příbězích.
Přichází čas podzimu,
už se brzy stmívá,
měsíc se usmívá,
protože stejné časy mívá.
Poslední to,co chce říci,
je,že tě má rád..." Když Shizuka dozpívala nahrnuly se jí slzy do očí,protože se jí vracely vzpomínky,na které nerada vzpomíná,ale pak za sebou uslyšela Haineko.
"To byla krása. Máš opravdu nádherný hlas,ale pročpak pláčeš?ů
"Díky téhle písni jsem si na něco vzpomněla.
"A co je to?"
"To je tajemství."
"To je nefér! Řekni mi to."
"Ne." Shizuka si doopravdy vzpomněla,na to,jak jí naposledy její bratříček poděkoval,než zemřel. Když odcházela s Haineko domů,tak vypadala jako by se smutně usmívala.
Konec 25.kapitoly

Napětí a city! Kdo bude vítěz? 24.kapitola

10. srpna 2011 v 17:03 | Linda
Teď začal boj mezi Nagisou a Midorim. Nagisa to chtěl vyřešit pěstmi,ale Midori to řešil magií. Vyhrával.
"Nemůžeš mě porazit pěstmi." řekl Midori a použil magii.
"Můžu. I když nepoužívám magii." Vypadalo to beznadějně. Nagisa očima pozoroval Shizuku a přemýšlel.
"Nedovolím,aby ti ublížil. Pro tebe udělám všechno."
"Nagiso,proč to děláš?" přemýšlela princezna.
"Protože tě miluji." Nagisa byl překvapený,že dokáže číst její myšlenky. Byl rozhodnutý,že udělá všechno proto,aby byla šťastná.
"Nechápu,že oba riskujete svoje životy kvůli mně. Ublížíte si."
"Neublížíme." Nakonec Nagisa řekl,že Shizuku ochrání zacenu vlastního života. V tu chvíli svou silou porazil Midoriho. Poražený Midori byl překvapený.
"Já jsem prohrál? Jakto?"
"Sám nevím,ale v tu chvíli jsem ucítil,že tě dokážu porazit."
"Ucítil?"
"Ano,nevím jak to popsat." Midori se rozhodl odjet domů s prázdnou a Nagisa dostal to,co chtěl.
"Nagiso,proč jsi vyzval Midoriho na zápas?" zeptala se Shizuka.
"No,mluvil o mě škaredě,tak jsem zakročil."
"Nemusel jsi to dělat. Bylo to nebezpečné a hloupé."
"Omlouvám se. Příště to už neudělám."
"Vlastně ti chci poděkovat."
"Za co?"
"Že jsi se do toho vložil."
"Cože?"
"Byla jsem nejistá tím sňatkem,takže jsem vlstně ráda." Nagisa to nechápal,ale byl rád,že se Shizuka nehněvala. Nakonec to dopadlo dobře.
Konec 24.kapitoly

Snoubenec Shizuky! Jak to vezme Nagisa? 23.kapitola

10. srpna 2011 v 16:06 | Linda
Druhý den dorazil na návštěvu velmi zvláštní host. Byl to velmi elegantní mladík se stříbrnými vlasy a velmi dobrým vychováním. Po boku mu šel malý klučina jemu podobný. Yukari šla otevřít.
"Už je to dlouho,paní Yukari." řekl neznámý mladík. Ostatní se také šli podívat,kdo to je.
"Vypadáš stále dobře,Midori." Shizuka se podívala blíž a promluvila.
"Pane Midori."
"Slečno Shizuko." odvětil neznámý. Později se ukázalo,že Midori je snoubenec Shizuky.
"Vy jste její snoubenec?" vykřikla překvapeně Haineko.
"Ano,mé jméno je Asano Midori a jsem velice dlouhým přítelem slečny Shizuky." řekl neznámý.
"To je mi,ale překvapení. Jenže Shizuka se o tom nikdy nezmínila."
"Je to soukromá věc rodiny Hiou,proto vám to neřekla."
"Aha." Haineko se dívala na Shizuku a malého klučinu,který se ukázal jako Midorův mladší bratr,jménem Harumi. Šlo vidět,že má Shizuku v lásce jako svého bratra.
"Midori,proč jsi sem vlastně přišel?" zeptala se paní Yukari po dlouhé době. Midori se usmál a řekl:
"Přišel jsem se žádostí mojí rodiny,abych si Shizuku vzal za ženu."
"Se žádostí,ale proč právě teď?"
"Pan Asano a paní Asanová jsou již staří a přejí si ještě vidět svou drahou snachu a později i vnoučata."
"To je tedy tvůj důvod?"
"Ano."
"Nebude to velký problém,ale musíme se zeptat nejdřív Shizuky,jestli s tím souhlasí." Yukari vstala a šla se jí zeptat.
"Midori chce teď svatbu?" zeptala se Shizuka.
"Ano,musela jsem se tě nejdřív zeptat. Přeješ si ten sňatek?"
"Já nevím." Shizuka si tím sňatkem nebyla jistá,ale Harumi jí přesvědčil.
"Sestřičko,můžeme být konečně rodina a budeme si spolu hodně hrát."
"Tak dobře,souhlasím se sňatkem." řekla Shizuka.
"To je skvělé!!!" zvolal Midori.
"Tak tedy svatba se uskuteční zítra. Přípravy budou za chvíli hotové. Shizuko,odveď Midoriho do pokoje pro hosty. Ať si odpočne."
"Jistě. Pojď,Harumi. Půjdeme." řekla Shizuka a zavedla oba do pokoje pro hosty. Následující den pomáhaly Haineko a Yukari Shizuce se svatebním kimonem a líčením.
"Dnes je tvůj velký den,Shizuko. Já ti,tak závidím. Budeš mít skvělého manžela a svatbu." smála se Haineko.
"Když myslíš." Oslava byla nádherná a novomanželé tvořili skvělý pár. Když mělo dojít i na svatební polibek,Nagisa jej přerušil,když uslyšel,něco o sobě.
"Midori,nedotýkej se slečny Shizuky." zakřičel Nagisa.
"Co tím myslíš? Jsem její manžel." odvětil Midori.
"O mě škaredě mluvit nebudeš. A už vůbec se nebudeš dotýkat Shizuky. Vyzývám tě na souboj."
"Jak chceš,ale prohraješ."
"Tak uzavřeme sázku. Pokud vyhraješ,tak si Shizuku vezmeš za ženu,ale pokud prohraješ,nevezmeš si ji nikdy."
"Souhlasím." Teď začínal boj o lásku Shizuky. Kdo vyhraje,Nagisa nebo Midori?
Konec 23.kapitoly

Nocni mury prichazeji 22.kapitola

2. srpna 2011 v 16:30 | Linda
Nasi pratele se vratili stastne domu,i kdyz trochu sklesli,po tom vsem,co se stalo. Jenze zanedlouho se objevuji dalsi problemy,protoze Shizuka zacina mit nocni mury a neustale slysi neci hlas.
...Shizuko,nemuzes utect pred svym osudem...ozyva se tajemny hlas.
-Prosim dost,kdo jsi? Proc mne nenechas na pokoji?
...Ne,dokud mi nezodpovis jednu otazku..
-Jakou?
..Litujes toho,ze jsi zabila sveho dedecka,ktereho jsi nikdy nepoznala?...
-Proc se na tohle ptas? A nenechas mne spat?
...Tak mi odpovez a odejdu...
-Ano i ne. Jeste nevim.
..Ty nevis,co pro tebe znamenal?..
-Co pro mne znamenal? Nevim,ale vim,ze jsem jeho smrti litovala,i kdyz malinko,protoze jsem zabila nekoho,kdo byl me tete velice drahy.
...Pro tebe neznamenal nic,ale pro nekoho hodne. Jsi pripravena nest neci nenavist?...
-Ano,i kdyz si to zaslouzim.
...Jsi na sebe prevelice kruta,ale mozna mas pravdu. Jenze nesmis brat vsechno na sebe. Mas pratele,kteri ti veri a maji te radi stejne jako tvoje teta.....
-Ja vim,ale ja si jejich lasku nezaslouzim.
...Shizuko,ty mas ciste srdce,ale chybi ti vira ve sve pratele a hlavne sama v sobe. Jednou budes muset celit nevyhnutelne bolesti,pamatuj si to...
-Jake bolesti?
..Budes muset celit bolesti...
-Jake?
...bolesti..bolesti. Hlas se pomalu vytracel a Shizuka se nedozvedela spravnou odpoved. Jake bolesti bude muset celit? Bude to bolest jeji nebo nekoho blizkeho? Na tohle se jednoduse nedalo odpovedet. Shizuka neprisla ke snidani aa vsichni si o ni delali starosti.
-Pani Yukari,kde je slecna Shizuka? zeptal se Nagisa.
-Slecne Shizuce nebylo dobre,tak zustala v pokoji. odvetila Yukari.
-Ze by ze vcerejska?
-To si nemyslim. pridala se Haineko.
-Proc myslis?
-Vcera jsem u ni byla,ale vsechno bylo suche. Neprolila ani jednu slzu.
-Ta je tedy silna.
-Ne,Shizuka nikdy moc neplakala. rekla Yukari. Haineko s Nagisem ji poslouchali.
-Uz odmala byla Shizuka jina nez ostatni. Neplakala,kdyz se ji neco stalo. Starala se spis o druhe. Kdyz nekdo zemrel,neplakala,ale kdyz to byla nejaka milovana osoba,spustily se ji slzy samy. Nemusela se vubec snazit,jeji srdce uz dopredu vedelo,co se chysta udelat. Ona je ten typ,ktery spis tise trpi nez place. Nerada pridelava lidem starosti. Jenze vzdy udela pravy opak.
-Prominte,Pani Yukari,ze se ptam,ale co se stalo pred peti lety?zeptala se Haineko.
-Pred 5 lety prisla Shizuka o sve rodice a o sveho bratra. Kvuli nim proplakala celou noc.
-Opravdu,ale rikala jste,ze je ten typ,co tise trpi.
-To ano,ale take jsem rikala,ze kvuli nekomu drahemu,se ji spusti slzy samy. I kvuli tomu,co se stalo vcera,prolila slzu.
-Slzu kvuli dedeckovi?
-Ano,byla to slza litosti. Tim jsem si jista.
-Neuveritelne. Mezitim Shizuka sedela ve svem pokoji a pozorovala oblohu. Po chvili otevrela okno a vitr ji pohladil tvar.
Za chvili za ni prisel Nagisa.
-Slecno Shizuko,jste.. zeptal se ji,ale svou vetu uz nedokoncil,protoze kdyz se k nemu Shizuka otocila,tekly ji po tvari slzy.
Sel k ni ji a objal ji. Chtel ji utesit,protoze vedel,o co vsechno prisla.
-Nagiso,je mi to vsechno lito.
-Ja vim,slecno Shizuko. Nebojte se,nikdo vam to nevycita. Vsichni vime,cim jste si prosla. Oba dva tam stali a nechaly Shizukiny slzy tect.
Konec 22.kapitoly

Dedecek vs vnucka a zakalene vzpominky dvacata-prvni.kapitola

1. srpna 2011 v 20:40 | Linda
Cely narod videl,jak Shizuka kraci k panu Hiou.

-Dedecku,proc pusobis vsem takovou bolest? zeptalla se Shizuka.
-Proc jen nechapes mou pomstu. Nemuseli bychom spolu bojovat.odvetil pan Hiou.
-Ne,tenhle boj byl uz predurceny.
-Opravdu?
-To,co se ma stat,se stane.
-To nemyslis vazne.
-Ano,myslim,protoze az Jinenji padne,budu to ja,kdo bude muset obetovat svuj zivot. Narod ohne to nechapal,ale princezna vse vysvetlila.
-Uz dlouhou dobu svet Jinenji zachranuje rod Hiou,ale uz jich moc nezbyva,takze az zemre posledni,tak uz svet nebude potreba zachranit.
-To nedovolim. To radsi zemri mou rukoou. vykrikl pan Hiou a zautocil. Vsichni byli vydeseni,co se stane,ale Shizuka vytahla mec a zacala se branit. Kazde zkrizeni jejich mecu,jim vratilo ulomky vzpominek,ktere zapomneli nebo vubec nevideli.

Dedecku,proc porad nechapes,co tim myslim obetovat svuj vlastni zivot..posmutnela Shizuka.
...bolest,kterou stale citim me nechce opustit...
....Ztrata nekoho draheho....ztrata neceho,ceho si ze srdce vazite..bolest,ktera pretrvava a nezmizi. To vsechno ve mne jeste je. Shizuka si vzpomnela na vsechny krasne a smutne vzpominky,ktere stale pretrvavaji a nikdy nezmizi ani po smrti. Boj nebral konce,dokud se Shizuka nezastavila a sklopila mec.
-Dedecku,ty stale nechapes,co myslim tim obetovat svuj zivot.
-Jak to myslis? Prece chces zemrit.
-Ne,svou smrti zachranim neco,co je mi drahe.
-Uz jsem rikal,ze to je hloupost.
-Mozna,ze je to hloupost,ale je nezemru,dokud nenajde muj cas... Princezna naposledy zvedla svuj mec a skoncila souboj. Pan Hiou prohral. Nikdo se k nemu nechtel priblizit,ale Shizuka k nemu sla a polozila jeho hlavu na svuj klin.
-Proc jsem prohral a nemohl vykonat svou pomstu?
-Ti jez chteji nicit budou po zasluze potrestani.
-Takze ja nedojdu klidu ani po smrti.
-Dojdes,dedecku.
-Shizuko,chci,abys vedela,ze je mi vsechno lito. Prosim,odpust mi vse,co jsem napachal.rekl pan Hiou,nez vydechl naposledy.
-Ja vim. Och boze,mej s nim slitovani. At se setka s temi jez miluje a dojde klidu. Po tomhle se jeho telo zmenilo na prach,ktere se rozptalily po obloze. Kdyz Shizuka opoustela vesnici,byla trochu nesva. V tu chvili se ji Nagisa zeptal:
-Slecno Shizuko?
-Ano?
-Jste v poradku?
-Proc se ptas?
-No prave vam zemrel dedecek,tak by vam melo byt smutno.
-Tak to neni. Dedecek si urcite pral zemrit. Ja jsem jenom udelala,co jsem musela.
-Aha. Jenze Shizuka nebyla,tak uplne v poradnu,protoze prece prolila jedinou slzu. Ano,slzu litosti.

Konec dvacate-prvni.kapitoly

Národ Ohně a pomsta rodiny Hio 20.kapitola

15. července 2011 v 11:37 | Linda
Naši přátelé spěchali do vesnice národa ohně. Bohužel nepřítel tam byl jako první a začal národu Ohně vyhrožovat.
"Národe Ohně,zaplatíte za všechno,co jste udělali." křičel dědeček .
"Takže jsi přežil,Hachiri." řekl starý mudrc Kakabonji.
"Kakabonji,teď tvá vesnice padne. Za to,co jste provedli."
"Nic jsme neprovedli."
"Pletete se. Upálili jste.." Hachiri svou větu nedořekl,protože se tam objevili přátelé.
"Dědečku." volala Haineko. Co se to děje?"
"Haineko a vidím,že jste přivedli paní Yukari."
"Zdravím vás,stařešino." pronesla paní Yukari.
"Nepřítel se už ukázal." Všichni vzhlédli k obloze.
"Ten bastard." mumlal si Nagisa pro sebe.Půjdu si s ním zabojovat."
"Tahle vesnice shoří na popel." řekl Hachiri.
"Zadrž,Nagiso." zašeptala Shizuka."Zastavím ho." Shizuka popošla blíž a vzhlédla k obloze.
"To stačí,dědečku. Nevybíjej si zlost na vesnici."
"Ale,princezna Hio Shizuka. Myslíš si,že mě zastavíš?"
"Ano,zastavím tě,ale dědečku,proč chováš k národu ohně,takovou nenávist?"
"Už jsem to říkal. Tvůj bratr byl upálen kvůli téhle vesnici."
"Jaký byl jeho důvod?"
"Nebyl žádný důvod. Upálili ho nevinně,"
"Opravdu?"
"Nevěříš mi?"
"Moc ne."
ůTak se dívej,jak tu vesnici zničím."
"Už jsem říkala,že to nedovolím."
"Jak mě tedy zastavíš?"
"Budu s tebou bojovat."
"Dobře,příjímám tvou výzvu." Konečně padla výzva a začíná souboj mezi příbuznými. Jak tenhle souboj dopadne?
Konec 20.kapitoly

Úspěšné pátrání! Slzy radosti! 19.kapitola

15. července 2011 v 10:49 | Linda
Naši přátelé se rozhodli prohledat každé místo pečlivě,i kdyby ho měli převrátit vzhůru nohama.
"Jaké je první místo,paní Yukari?" zeptal se Nagisa.
"První místo je Šedá čtvrť." odvětila Yukari.
"Dobře,jdeme tam."
"Ale,co když tam nebudě,Nagiso?" zeptala se Haineko.
"Tak prohledáme každý kout,dokud princeznu nenajdeme. Bohužel v Šedé čtvrti Shizuka nebyla,tak museli jít dál. Prohledali Kamenný most, dům pana kapitána Mazarina a další místa,ale Shizuka nebyla k nalezení.
"Je to určitě správná stopa?" strachovala se Haineko.
"Určitě je." odvětil Nagisa.
"Haineko má pravdu. Co když to bylo špatná stopa?" řekla Yukari.
"Na tom nezáleží,paní Yukari. Slibuji,že princeznu najdeme. Nakonec zbývalo už poslední místo a to bylo staré skladiště. Když tam vešli nebylo tam nic neobvyklého.
"Tady taky není? Už nevím,kde by mohla Shizuka být." povzdechla si Haineko.
"Pojďme,Nagiso,Haineko." pobídla je Yukari,ale Nagisa nechtěl odejít.
"Počkejte,možná tu Shizuka je."
"Co to povídáš?"
"Možná se to nezdá,ale já vím,že tady princezna je."
"To se ti jenom zdá."
"Nezdá. Copak to necítíte?" Yukari se zamyslela a vycítila přítomnost emocí. Cítila smutek. Strach,ale i naději.
"Nagiso,máš pravdu. Určitě je tu princezna." usmála se Yukari.
"Kde?ů zeptal se Nagisa.
"Za tou stěnou."
"Tohle nechte na mě." řekla Haineko a prorazila stěnu,za kterou byla Shizuka s poraněným ramenem. A pomalu omdlévala. Nagisa k ní rychle šel a vzal jí do náruče.
"Slečno Shizuko,jste v pořádku? Už se nemusite bát. Přišli jsme vás zachránit."
"Nagiso,vy jste přišli." plakala princezna radostí a její slzy spadli na zraněné rameno,které se díky tomu začalo hojit.
"Podívejte,její slzy léčí zranění paní Yukari." vzdychla Haineko a měla pravdu. Shizuka byla za chvíli v pořádku a spatřila svou tetu.
"Tetičko." vzhlédla Shizuka.
"Shizuko,je mi to líto,že za tvoje utpení nesu vinu já." řekla smutně Yukari,ale Shizuka se usmála přívětivým úsměvěm.
"To není pravda,tetičko. Za to může jedině dědeček. Není správné se odsuzovat. Ještě je čas vše napravit."
"Shizuko." Obě dvě se objaly a Shizuka všem vylíčila,co se mezitím semlelo.
"Musíme dědečka zastavit." řekla Yukari.
"Ano a zastavím ho já." dodala Shizuka,která si v duchu přála:
"Musím všechny zachránit,tak,abych nemusela prolít ani kapku lidské krve,natož někoho obětovat. To je slib a já ho splním." Pak už šli rachle za Haineko,aby je dovedla k národu Ohně. Stihnou to včas?
Konec 19.kapitoly

Všechno je moje vina! 18.kapitola

14. července 2011 v 22:14 | Linda
Nagisa,Haineko a Yukari přemýšleli,kde mohla princezna být.
"Vůbec mi nejde do hlavy,proč upálili někoho jiného,než danou osobu." mručela princezna z národa ohně.
"Já vím. Je to celé podivné a nejasné,ale musíme slečnu Shizuku zachránit." řekl Nagisa a Haineko přikývla. Mezitím Shizuka pomalu už přestala plakat. Přemýšlela,proč ji její dědeček unesl. Pak jí došlo,že se bál,že by mohla ohrozit jeho plán. Najednou odněkud k ní přiběhla,malá myška,kterou Shizuka nakrmila chlebem,který našla.
"Myšičko,proč se všechno obrátilo proti mně? Jsem opravdu,tak divná princezna? Jsem opravdu,tak sobecká?" říkala princezna nahlas.
"O čem to mluvíš? Jsi moc hodná princezna,Shizuko." promluvila myška. Princeznu očividně překvapila.
"Myško,ty mluvíš?"
"Samozřejmě. Nechceš mi radši povědět,proč si o sobě myslíš,tak škaredé věci?"
"Dobře." Naše hrdinka začala myšce líčit svůj příběh,ale nejdřív se na něco zeptala.
"Myško,kdo jsi?"
"Já,jsem pouze myška.Proč se ptáš?"
"Bojím se,že pracuješ pro mého dědečka."
"Aha,ale já nepracuju pro tvého dědečka. Jsem jenom domácí kouzelný mazlíček."
Dobře,tak já ti povím svůj příběh." Shizuka začala vyprávět:
"Jsem princezna Hio Shizuka,která chrání posvátný strom Escalus už odjakživa. A jednou budu muset obětovat svůj život,abych zachránila naši zemi Jinenji. Tohle všechno se děje už celé generace. Bohužel všichni z mé rodiny začali umírat,až nezbyl skoro nikdo. Moji rodiči zemřeli při autonehodě,bratr byl upálen(i když nevím proč),babička zemřela na nemoc,dědeček stále žije,strýc z naší rodiny odešel,teta také žije a pak jsem tu už jenom já."
"Měla bys být vděčná,že ještě žiješ." koukala na ní myška smutně.
"Myslím,že máš pravdu,ale přesto jsem strašně sobecká,protože mám ochránit svůj lid a místo toho mu stále ubližuju. Nejen jemu,ale i své rodině a svým přátelům,kteří se ke mně chovají mile. Nezasloužím si být princezna." řekla smutně Shizuka.
"Proč se na to díváš,tak černě? Vždyť tohle je teprve začátek. Ještě nevíš,co tě čeká,tak mysli trochu pozitivně."
"Pozitivně?"
"Jasně. Já jsem myš,které se lidé bojí,protože se bojí toho,čemu nerozumí a spoléhají pouze na to,co vidí. To je lidská přirozenost."
"Takže říkáš,že je lepší čekat,co se stane,než se předem odsoudit?"
"Ano,každý člověk není dokonalý,tak se přestaň pořád obviňovat a snaž se trochu usmát. Setři si slzičky a trochu se usměj. Na to,že jsi princezna,tak máš nízké sebevědomí,což není dobré a pokud se svými přáteli,tak trápíš,zkus jim na chvíli důvěřovat. Určitě tě brzy přijdou zachránit."
"Dobře." usmála se princezna a vyčkávala na své přátelé. Mezitím Nagisa,Haineko a Yukari se snažili nalézt odpověď v knize od dědečka Shizuky. Ať ho pročítali jakkoliv,nedokázali na nic přijít.
"Napadá tě,kde by mohla být?" zeptala se Haineko.
"Bohužel ne." posmutněl Nagisa.
"A co když je na nějákém místě z téhle knihy?" namítla Yukari.
"Jak to myslíte?" zeptal se Nagisa.
"Každé místo z téhle knihy je blízko od našeho domu."
"Můžeme to zkusit." Naši přátelé souhlasili,protože neměli žádnou stopu,takže poslechli Yukari a vyrazili s ní.
Konec 18.kapitoly

Shizuka a její dědeček! Tváří v tvář! 17.kapitola

13. července 2011 v 10:30 | Linda
Haineko a Nagisa brzy dorazili k Yukari,která ještě truchlila v pokoji.
"Paní Yukari!!" křičel Nagisa. Yukari vzhlédla.
"Potřebujeme vaší pomoc!" přidala se Haineko. Yukari se tedy uklidnila a vyslechla si je.
"Co se děje?" zeptala se.
"Jde o Shizuku. Někdo jí unesl!" vřískala Haineko.
"Cože?" vykřikla Yukari.
"Uklidněte se,paní Yukari. Tušíme,že za tím stojí váš otec?"řekl Nagisa.
"To je nemožné. Upálili ho."
"Já mám podezření,že ho neupálili."
"Jak to myslíš?"
"Mám pocit,že někdo na sebe vzal jeho podobu a nechal se upálit,jinak,proto nemám vysvětlení."
"Jak si došel k takovému závěru?"
"Díky téhle knize." řekl Nagisa a vytáhl knihu od dědečka Shizuky. Yukari knihu uchopila a poznala,že Nagisa mluví pravdu.
"Mysleli jsme,že byste nám mohla pomoct zjistit,kde de princezna nachází."
"Proč myslíte,že to vím?"
"Nevím,ale doufám v to. Prosím pomozte nám." Haineko a Nagisa se jí poklonili a ona se jim tedy rozhodla pomoct. Mezitím se Shizuka probudila na úplně neznámém místě. Pomalu vstala,ale vmžiku se hcytla za bolavé rameno.
"Nevstávej ještě prosím." řekl něčí hlas a Shizuka se za ním otočila.
"Kde to jsem?" zeptala se.
"Jsi v mém doupěti."
"Doupěti? A kdo jsi ty?"
"Copak nepoznáváš svého dědečka?"
"Dědečka?" Neznámý vyšel na světlo.
"Dědečku,ale neupálili tě?"
"Ne."
"Tak koho to upálili?"
"Tvého bratra."
"Cože? Proč mého bratra?" rozplakala se Shizuka. Nedokázala unést,že její bratr byl upálen. Musela to být mučivá bolest.
"Proč byl upálen můj bratr?"
"Je to kvůli mým cílům."
"Kvůli tvým cílům? Jakým cílům?"
"Mým cílem je zničit národ ohně."
"Zničit národ ohně? Proč?"
"Upálili mého drahého vnuka."
"Ty se chceš pomstít?"
"Ano. Můj vnuk byl upálen,protože si vymysleli samé lži a obvinění."
"Ale vždyť se nám už omluvili a ještě jim někdo zpustošil vesnici."
"Ten,kdo jim zpustošil vesnici jsem byl já."
"Zase ty,dědečku? Nestačilo to už?"
"Nestačilo,Shizuko. Musí za to pořádně zaplatit."
"Prosím,nedělej to!"
"Ticho. Teď si zatím odpočni a pamatuj si,že odtud se nedá utéct." Pak její dědeček zmizel a Shizuka zůstala sama. Dala se do usedavého pláče. Nechtěla,aby její dědeček někomu ublížil a modlila se ze všech sil,aby ho dokázala zastavit.
Konec 17.kapitoly

Zmizení princezny! Kdo je únosce? 16.kapitola

13. července 2011 v 9:32 | Linda
Shizuka byla pryč a její přátelé,na to ještě nepřišli.Ještě před pár minutami,váhali,jestli mají koupit kuřecí polévku nebo hovězí polévku.Vůbec si nevšimli,že neznámí prošel kolem nich.Spíš proletěl. Oba si povídali hlasitě na hcodbě,když je doktor přerušil.
"Omlouvám se za vyrušení,ale slečna Shizuka zmizela."
"Cože?" vyděsila se Haineko. Všichni tři běželi do jejího pokoje,aby zjistili,jestli je to pravda. Byla to pravda. Shizuka byla pryč. Nagisa si prohlížel pokoj od hlavy k patě,aby zjistil,jestli zmizelo něco dalšího,ale všechno bylo v pořádku. Popošel blíž k posteli a všiml si otevřené knížky. Zvedl jí a zeptal se doktora.
"Pane doktore,kdy jste zjistil,že zmizela."
"Asi před pěti minutami."
"Jak jste zjistil,že zmizela?"
"Viděl jsem otevřené dveře od jejího pokoje. Chtěl jsem je zavřít,ale když jsem se přiblížil k pokoji,uviděl jsem muže,kerý utekl oknem se slečnou."
"Jak ten muž vypadal?"
"Byl zahalený."
"To nám moc nepomůže."
"To je mi líto." Nagisa požádal doktora,aby dál přemýšlel a on si mohl promluvit s Haineko.
"Haineko,ty jsi tu knihu koupila Shizuce,že?"
"Jo."odpověděla Haineko.
"Kde jsi jí koupila?"
"Na trhu."
"Proč jsi jí koupila?"
"Moment,než začneš s tím vyslýcháním. Koupila jsem jí,protože autor knihy byl její dědeček."
"Cože."
"Podívej se na přední stranu,nebo si přečti pro koho to je." Nagisa se podíval a autorem byl opravdu její dědeček. Pak otevřel knihu a přečetl si úryvek. Pochopil. Podíval se na Haineko a ta na něho.
"Proč na mě,tak koukáš?"zeptala se ho.
"Haineko,vy jste jejího dědečka upálili,že?"
"Myslíš dědečka Shizuky?"Nagisa přikývl. "Jo upálili."
"Našli jste jeho tělo?"
"Ano,bylo celé ohořelé."
"A opravdu to bylo jeho tělo?"
"Ano. Proč se ptáš?"
"Co když to nebylo jeho tělo?"
"Co tím myslíš?"
"Co když dědeček Shizuky žije."
"Nemožné."
"Je to možné. Co když to byl někdo jiný,který na sebe vzal jeho podobu?"
"To by bylo možné,ale co uděláme?"
"Půjdeme k Yukari." Oba dva spolu souhlasili a běželi k ní jako o závod. Co chtějí dělat?
Konec 16.kapitoly

Kniha,nejmilejší přítel 15.kapitola

12. července 2011 v 12:15 | Linda
Princezna otevřela knihu a hned na začátku začala číst:
"Věnováno milé vnučce Shizuce. Shizuce? To musí být nějáká jiná Shizuka. Budu číst dál." Shizuka začala pomalu přec..házet řádky,na kterým bylo napsáno:
"....Moje vnučka bude mít stříbrné vlasy,které budou zářit jako svit měsíce a bude princeznou,která zazáří v tomhle krutém světě. Realitu je velmi těžké přijmout,přesto její úsměv či pláč bude to nejvzácnější,co princezna může mít. Její schopnosti budou převyšovat ostatní národy. To jsem si myslel,dokud se to nestalo skutečností." Každou stránku,kterou přečetla byla naplněna různými povídkami jako by to byl něčí deník a Shizuka poznala,že to byl deník jejího dědečka,kterou napasal,ale na to,že byla strá šestnáct let,vůbec nevypadala. Proč? Tohle si nemohla dát do hlavy,ale věděla,že dědeček je v knize naprosto upřímný,protože posity,které z knihy vyzařují,se nedají pozměnit. Cítila emoce,které se jí líbily nebo nelíbily. Byla to smutná kniha.
"...Jednou Shizuka určitě potká lásku či chlapce,do kterého se zamiluje a nebude se ho chtít vzdát,ale bude potřeba spoustu času. Jenže ten chlapec je do ní zamilovaný už od první chvíle,ale ona to stále nevidí. Proč? Nechci si přiznat,že k němu něco cítí. Je to pravda či lež? To sám nevím,ale doufám,že jednoho potká lásku,kterou jsem já ztratil." Princezna přemýšlela velice smutně.
"Opravdu ztratil dědeček svou lásku? Je to pravda? Jak se asi cítil?" Za chvíli si četla rozhovor chlapce a dívky. Byla to povídka,kterou dědeček četl v knize. Dívka se jmenovala Kasumi a chlapec Motosuwa.
K:Proč se o mě,tak staráš? Copak ti nevadí moje starosti?
M: Nevdí mi tvoje starosti. To,že jsem se s tebou setkl,musí mít nějáký význam. Věřím tomu.
K: Opravdu?
M:Jistě.
K: A co když to byla jenom náhoda?
M:To nic nemění.
K: Jak to myslíš?
M: Chci ti říct,že jsem rád ve tvé přítomnosti.
K: Co se ti,tak líbí na mojí přítomnosti?
M: Že jsem tu s tebou.
K: To myslíš vážně?
M: Ano,miluji tě a to se nezmění.
K: Já tě také miluji.
M: Už budeme navždy. Nakonec ti dva zůstali spolu až do své smrti. Když dočetla knihu,zavřela jí a dumala o ní. Nevěděla,jestli je to pravda,ale kniha se jí líbila,protože byla od jejího dědečka. Bohužel odpoledne nedorazili na návštěvu Haineko s Nagisem,Shizuka věděla,že se jim něco stalo. Chtěla odejít z nemocnice,ale bolest v jejím rameni,jí to nedovolila. Večer kolem sedmé hodiny k ní někdo přišel. Byl to muž zahalený v plášti.
"Vy jste Shizuka?"
"Ano a kdo jste vy?"
"Já? Na tom nesejde,ale potřebuji,abyste šla se mnou."
"Nemohu."
"Proč?"
"Mojí přátele ještě nepřišli. Chci se ujistit,že se jim nic nestalo."
"Taková zbytečnost." řekla neznámá postava a vyskočila nad princeznu,která se snažila z postele dostat,ale neznámí jí do ucha zašeptal.
"Odpusť." Pak jí uspal dřív než se nadála a vzal ji do náruče,aby s ní utekl z nemocnice. Nakonec zmizel a nezanechal po sobě ani jedinou stopu. Proč nepřišli na její návštěvu Nagisa a Haineko? Kdo je neznámý muž?
Co se stane dál?
Konec 15.kapitoly

Trable s láskou? Ani náhodou! 14.kapitola

12. července 2011 v 11:35 | Linda
Shizuka a Haineko pohodlně jedli výbornou snídaní,kterou přichystal pan Mimar. Byla to kuřecí polévka.
"Chutná ti ta polévka?" zeptala se Haineko.
"Je vynikající." usmála se Shizuka.
"Opravdu?"
"Ano."
"Neříkáš to z lítosti,že ne?"
"Samozřejmě,že ne."
"To je dobře a,co tvoje rameno? Bolí to ještě?"
"Ani ne. Za pár dní budu v pořádku."
"To je dobře."
"Co se tak podivně tváříš?"
"Chtěla jsem se zeptat,jak to u tebe vypadá s láskou."
"S láskou?"
"Ano,líbí se ti někdo?"
"Není to trochu nezdvořilé se o tom,tak bavit?"
"Chci jenom slyšet tvůj názor."
"Nelíbí se mi nikdo."
"Coo? Ach jo,tak jsem si myslela,že se ti líbí Nagisa."
"Proč si to myslíš?"
"Ty sis toho ještě nevšimla,Shizuko? Jak se na tebe pokaždé dívá?"
"Divá?"
"Jasně. Vždy s tebou mluví něžně,stará se a bojí se o tebe,sleduje tě na každém kroku a často se na tebe směje. Myslím,že se mu líbíš."
"To si nemyslím."
"Proč si to nemyslíš?"
"On je jenom cizinec,který se tu objevil. Následuje mě,protože si myslí,že ho dostanu domů. To je všechno."
"Fakt? To se mu dá těžko jen věřit. Spíš mi připadá,že je to tvůj bodygard."
"Myslíš jako ochránce,že? Asi ano."
"Hmm."
"Haineko a tobě se někdo líbí?"
"Ani ne,protože všichni kluci jsou pitomci."
"To bych radši neříkala."
"Ty nikdy nic neříkáš,tak víš ty,co. Já dojdu koupit něco na čtení,aabych ti vysvětlila,jak je láska důležitá. Pak možná změníš názor."
"To se nestane."
"Uvidíme." usmála se Haineko a vyběhla ze dveří jako blesk. Za pár minut se objevil Nagisa s kyticí růži.
"Slečno Shizuko,je vám už lépe?" zaptal se Nagisa.
"Ano,díky tobě. Děkuji."
"Nemáte mi za co děkovat."
"Mám. Bez tebe,bych tu už nebyla.A proč neseš tu kytici?"
"Ta je pro vás."
"To jsi nemusel."
"Dám vám jí do vázy,aby neuvadla."
"Dobře."
"Tak hotovo."
"Nagiso?"
"Ano?"
"Proč se o mě,tak staráš? Copak se ti nestýská po domově?"
"Slečno Shizuko."
"Nemusíš předstírat,že ti moje starosti nevadí. Já vím,že ti vadí a radši bys to řekl nahlas,ale bojíš se,co na to řeknu."
"To není pravda."
"Co?"
"Slečno Shizuko." řekl Nagisa,posadil se vedle ní a vzal její ruku. Princezna se na něj tázavě podívala a nechápala,co tím myslí.
"Stýská se mi po domově,ale byl jsem sem přivolán,abych vám pomohl."
"To si myslíš?"
"Samozřejmě. Jiné vysvětlení mě nenapadá."
"Aha."
"Ale to není jediný důvod."
"Není,tak jaký je další?"
"Další je.." Nagisa nedokončil větu a naklonil se k ní. Chystal se jí políbit,ale odtáhl se,když uslyšel,že Haineko se blíží ke dveřím. Shizuka se na něj podívala zmateně. Moc nechápala,co chtěl udělat. Spíš si to nechtěla přiznat,ale teď když byla Haineko zpátky,nemohla se dozvědět správnou odpověď. Nagisa se zvedl ze židle a stoupl si vedle postele.
"Shizuko,už jsem zpátky. Nagiso,ty jsi tu už taky?" zvolala Haineko,aniž by si uvědomila,že je v nemocnici.
"Ahoj Haineko. Rád tě vidím." uchichtl se Nagisa.
"Jak to šlo u paní Yukari?"
"Pomohl jsem ji uklidit ten svinčík a ona si šla odpočnout."
"Byla vyčerpaná a zmatená."
"Hodně po tom incidentu plakala. Koberec byl celý mokrý."
"Fakt? To je překvapení." Shizuka sklopila hlavu a přemýšlela o své tetě.
"Tetičko,opravdu jsi jenom plakala? Mám o tebe takovou starost."
"Shizuko?" vyrušila jí přítelkyně z dumání.
"Ano?"
"Děje se něco?"
"Ne,všechno je v pořádku."
"Dobře,tady je ta knížka. My budeme muset už jít,protože jsme tu mohli být jenom chvíli. Přijdeme odpoledne."
"Dobře."
"Zatím se měj." pozdravila Haineko a Nagisa odvětil:"Zatím nashledanou!" Princezna se za nimi dívala a cítila se ve vteřině osaměle,proto otevřela knihu a začala číst.
Konec 14.kapitoly

Lítost,bolest a utrpení 13.kapitola

11. července 2011 v 12:13 | Linda
Shizuka otevřela oči a spatřila sluneční paprsky,které jí svítily do očí.
"Jsi vzhůru?" zeptala se Haineko.
"Kde to jsem? a kde je Nagisa?"
"Jsi u lékaře Mimara a Nagisa šel za tvou tetou."
"Aha,já jsem byla doma a teta na tebe zaútočila a já.."
"Ty jsi mě zachránila."
"To není pravda,Haineko. To já ti dlužím omluvu."
"Za co,prosím tě?"
"Za to,že má teta na tebe zaútočila."
"Asi byla vystresovaná."
"Ne,to nebylo tím."
"Tak,čím to bylo?"
"Bylo to kvůli dědečnově smrti."
"Ach jo,já vím. Tvoje teta mě za to nenávidí."
"Nenávidí tebe,ale celý národ ohně. Je to moje chyba. Omlouvám se."
"Nemáš se za co omlouvat."
"Mám,protože já jsem jí to řekla."
"To,ale nebyla tvá chyba."
"Byla,protože moje teta celý život přijala fakt,že její otec udělal nějákou hloupost a zemřel při tom. Jenže teď,když se dozvěděla pravdu,měla chuť se pomstít."
"Opravdu?"
"Ano,když mě bodla tím nožem,ucítila jsem její bolest ve svém srdci."
"Ucítila jsi to přes ten nůž?"
"Ano,moje teta má speciální schopnosti. Já ovládám živly a ona ovládá emoce."
"Ono jde ovládat emoce?"
"Ano,ale umí to pouze naše rodina,proto je to vzácnost,která se nesmí zneužívat."
"Jenže ona neovládala své emoce."
"Ovládala,i když se to nezdálo. Nechtěla tě zabít."
"Nechtěla mě zabít?"
"Ne,ale když na to pomyslím,tak cítím hluboký zármutek,který se rozděluje do tří emocí."
"Do jakých tří emocí?"
"Cítím lítost vůči svému lidu,který nedokážu ochránit,cítím bolest vůči mé tetě,kterou jsem se nikdy nesnažila pochopit a cítím utrpení vůči mému sobeckému já."
"Co to povídáš? Ty nejsi vůbec sobecká,právě naopak."
"To si myslíš ty."
"Ne,to si myslí všichni."
"Opravdu? Vždyť jsem jenom hloupá,sobecká a pošetilá princezna. Ani si princeznou nezasloužím být."
"Jsi na sebe zbytečně tvrdá."
"Vždyť je to všechno pravda a je to všechno moje chyba."
"Nesmíš se za to obviňovat."
"Ale,vždyť jsi málem přišla o život."
"Právě naopak. Ty jsi ho zachránila. Chci říct,že tohle by udělal jenom člověk s dobrým srdcem a nejen to. Ty jsi má přítelkyně."
"Haineko."
"Nezapomeň,Shizuko,že já jsem tě snažila také zabít,i když jsi vyhrála,tak jsi mě nechala žít. Ty jsi můj život zachránila dvakrát."
"Slíbila jsem to,celému tvému národu."
"To je tedy velký slib."
"Já vím."
"Ale jsme přece přítelkyně,které budou vždy stát při sobě."
"Máš pravdu." Haineko a Shizuka se objaly a vyčkávaly,až nadejde čas snídaně.
Konec 13.kapitoly

Je to něco čeho jsem se obávala 12.kapitola

11. července 2011 v 11:01 | Linda
Druhý den se Shizuka probudila a u snídaně si všimla,že její teta se moc nevyspala. Obávala se,toho nejhoršího a doufala,že včerejší sen byla jenom noční můra. Jenže opak byl pravdou. Jakmile princezna vyšla s Nagisou a Haineko ven,její teta očividně něco chystala.
"Haineko,nechceš s námi jít na výstavu květin?" zeptala se Shizuka.
"Ne,děkuji. Vrátím se zpět do vašeho domu."
"Dobře." Pak je Haineko opustila. Nagisa a Shizuka si prohlíželi nejrůznější květiny a Nagisa byl překvapený tolika květinami.
"Slečno Shizuko,co je tohle za květinu?" zeptal se Nagisa.
"Meril. Meril patří mezi nejvoňavější květiny."
"A tahle? Ta růžová?"
"To je Amira. Amira je velmi zvláštní květina,která má málo okvětníchh lístků."
"A ta vzadu?"
"To je Karol. Květina léta." Shizuka měla velké obavy o Haineko,která odešla domů za její tetou. Nagisa si té změny všiml.
"Slečno Shizuko,co se děje?"
"Mám strach o Haineko." řekla princezna.
"Kvůli čemu?"
"Můj dědeček byl otec mé tety,která,když se dozvěděla pravdu,tak proklela národ ohně."
"Vy jste jí to pověděla?"
"Ano a ještě se mi,o tom zdál sen. Jestli se Haineko,něco stane,tak národ ohně zničí moji zemi. Co když..?"
"Co se děje?"
"Musím rychle domů."
"Proč?"
"Jestli si nepospíším,tak Haineko zemře." řekla princezna a běžela rychle domů s Nagisem v patách. Mezitím Haineko dorazila domů a spatřila v jídelně Yukari.
"Paní Yukari,potřebujete něco?"
"Proč tvůj národ zabil mého otce?" hněvala se Yukari.
"Omlouvám se,za svůj národ."
"To,ale nestačí."
"Já vím,ale nevím,jak mám tenhle hřích odčinit."
"Můžete to odčinit svou smrtí."
"Cože?"
"Zemřete,Haineko!" vykřikla Yukari a zaútočila s nožem v její ruce. Hainek ose jí vyhýbala,ale cítila její hněv a nenávist. Když to už vypadalo,že Haineko zemře,objevila se Shizuka.
"Pozor,Haineko!" vykřikla princezna,kterou ten nůž zasáhl do levého ramene.
"Shizuko."zvolala Yukari." Proč?"
"Protože je to moje chyba,tetičko,kdybych nebyla,tak hloupá,nic by se z toho nestalo. Je mi to líto." Pak se Shizuka skácela na zem,protože zranění bylo hluboké a vážné,proto z rány vyteklo spoustu krve.
"Rychle,musíme jí ošetřit!" řekl Nagisa a vzal Shizuku do náruče.
"Znám jednoho lékaře. Když si pospíšíme,budeme tam za pět minut." křičela Haineko a oba dva rychle běželi k lékaři. Yukari seděla na místě a plakala. Kvůli své bolesti,se nechala zaslepit a zranila svou neteř. Co se stane se Shizukou? Odpustí své tetě?
Konec 12.kapitoly

Yukari roní slzy a proklíná národ ohně! 11.kapitola

8. července 2011 v 11:20 | Linda
Shizuka se svěřila s neštastnou zprávou své tetě Yukari.
"Tetičko,stalo se něco hrozného."
"A co,Shizuko?"zeptala se Yukari.
"Můj dědeček byl zavražděn neprávem."
"Co tím chceš říct?"
"Haineko,která pochází z národa ohně,mi dala tenhle dopis." řekla Shizuka a předala dopis své tetě. Ta dopis uchopila,otevřela a přečetla si ho. Shizuce se zdálo,ýe tetička pukne vzteky,ale místo toho se dala do pláče.
"Ach bože,tak dědeček zemřel zbytečně. Búú,búú."
"Ne,tetičko. Dědeček určitě zemřel v míru." řekla Shizuka,která tetu objala.
"Jak by mohl dojít klidu,když byl upálen neprávem."
"To je pravda,ale byl upálen,asi Stínem."
"Stínem,jak je to napsáno v tom dopise?"
"Ano,co když dědeček viděl,jak Stín vypadal,a tak Stín ze strachu ovládl nějákého vesničana,který ho viděl to udělat a nakonec to skončilo takhle."
"Shizuko,odpusť mi."
"Za co?"
"Za to,že jsme se před tebou,tak rozsypala."
"Ale vždyť to nevadí. Každý pláče."
"To je vlastně pravda." řekla smutně Yukari.
"Tetičko,odpočiń si. Já už půjdu spát."
"Dobře." Princezna opustila svou tetu. Věděla,že to byl pro ní šok,když zjistila,že její otec byl zavražděn. Myslela si,že když se její teta vypláče,tak to bude lepší,ale to se šeredně zmýlila. Když dorazila do svého pokoje,stále tam ještě byli Haineko a Nagisa.
"Vy jste ještě tady?"
"Shizuko,chci se ještě jednou tisíckrát omluvit." omlouvala se Haineko."
"Haineko,pokud se chceš někomu omluvit,tak mé tetě."
"Tvojí tetě?"
"Nezapomeň,že má teta o jeho smrti věděla dřív než já. On totiž zemřel dřív,než jsem se vůbec narodila,takže mě to,tak nebolí jako moji tetu."
"Aha,tak proto."
"Vím,že je vám to líto a že byste to chtěli odčinit,ale to,co se stalo,tak se stalo,ale chci tě o něco požádat."
"O co,Shizuko?"
"Mohla bys s Nagisem opustit můj pokoj a jít už spát."
"Jistě. Dobrou noc!"
"Dobrou noc!"
"Dobrou noc,slečno Shizuko." popřál Nagisa.
"Dobrou noc,Nagiso." Princezna šla spát a zdál se jí sen,o tom,že její teta pláče a roní slzy. Přála by si jí pomoct,ale nevěděla,jak. Také se jí zdálo,že šla za tetou a utěšuje ji.
"Tetičko,je ti už lépe?"
"O moc ne,ale už vím,co udělám."
"Co uděláš?"
"Zabiji Haineko,aby věděli,co je to být zybit neprávem."
"Tetičko,nesmíš to udělat."
"Proč?"
"Nechci,aby zemřel někdo další."
"Říkáš to jenom,proto,že je to tvá kamarádka."
"To není pravda,ale pomsta nic nevyřeší."
"Na to už je pozdě. Zabiji ji."
"Zastav to!!!!" křičela Shizuka a probudila se z hrozného snu. Dlouho přemýšlela,jestli spí nabo bdí,ale modlila se,ať to není skutečnost.
Konec 11.kapitoly

Vzkaz národa ohně a pravá identita Haineko! 10.kapitola

7. července 2011 v 17:00 | Linda
Shizuka otevřela obálku a otevřela dopis,který byl uvnitř obálky. V dopise stálo:
....Milá princezno Shizuko,zdraví vás celý národ ohně a žádá vás o pomoc. Chtěli bychom se vám omluvit za to,že jsme obvinili vašeho dědečka za zpustošení naši vesnice,protože jsme se dozvěděli,že ten kdo zpustošil naši vesnici byl člověk znán jako Stín,který stále někde žije. Je nám to hluboce líto,ale chtěli bychom vás požádat o laskavost, i když k tomu nemáme právo,ale chtěli jsme se zeptat,jestli byste nepodporovala a ochraňovala naši princeznu Haineko. Víme,že vám hodně dlužíme,ale byli bychom rádi,kdybyste naši prosbu vyplnila. Děkujeme za celý národ ohně...
" Takže Haineko,je také princezna,ale dalo se to předpokládat. Jenže kdo je ten Stín,který stále ještě žije a proč zpustošil vesnici národa ohně? Je to záhada,ale myslím,že bude brzy vyřešena." pomyslela si princezna a za chvíli k ní přišel do pokoje Nagisa.
"Slečno Shizuko?"
"Ano?"
"Haineko by s vámi chtěla mluvit."
"Haineko,nebo spíš princezno Haineko,co potřebujete?" zeptala se Shizuka.
"Princezno? Takže Haineko je princezna?"
"Ano,dozvěděla jsem se to před chvíli."
"Moc se omlouvám,ale to jsem nevěděl." omlouval se Nagisa.
"Nemusíš se omlouvat." řekla Haineko. "To spíš já bych se měla omlouvat Shizuce."
"Opravdu?"
"Ano."
"Náš národ spáchl strašný čin,který nikdy nemůžeme odčinit."
"A jaký čin?" zeptal se Nagisa udiveně.
"Zabili mého dědečka,protože si mysleli,že za to může on." dodala Shizuka.
"Je nám to líto." omlouvala se Haineko.
"Nemusíš se omlouvat."
"Ale vždyť jsme udělali něco,co se nedá odpustit."
"Člověk musí umět odpouštět a můj dědeček určitě věděl,co se stane a myslím si,že nelitoval toho,že zemřel. Každý člověk na tomhle světě stejně zemře jako můj dědeček."
"Shizuko."
"Haineko,už se tím netrap,ano? Neviním tě z toho ani neviním tvoji vesnici. To,co se stalo se prostě stalo,tak není potřeba někoho nenávidět. Chyby děla každý a teď mě omluvte. Musím za paní Yukari." řekla nakonec Shizuka a opustila svůj pokoj. Haineko a Nagisa se za ní ještě dívali,ale bolestný výraz,který měla Haineko byl ještě horší.
"Slečno Haineko,proč byla vaše vesnice zničená?"
"Dědeček princezny Shizuky se na nás hněval,protože jsme nedodrželi slib."
"A jaký to byl slib?"
"Slíbili jsme mu,že mu dáme skleněnou kouli pro jeho vnučku."
"A nebyla ta vnučka princezna Shizuka?"
"Ano,byla. Její dědeček čekal v naší vesnici a já jsem doběhla pro skleněnou kouli do jednoho obchůdku. Jenže když jsem se vrátila,tak byla celá vesnice zničená a on naživu,což jsem nepochopila a kvůli tomu byl její dědeček zabit."
"To je smutné."
"To ano a právě tohle nemohu odčinit." Haineko věděla,co říká a byla to svatá pravda.
Konec 10.kapitoly

Haineko se vrací! Tajný dopis pro princeznu! 9.kapitola

6. července 2011 v 14:02 | Linda
Shizuke viděla záblesk svého nepřítele,ale nepoznala ho,protože zmizel. Nakonec se rozhodla,že půjde připravit večeři. Když odešla,pozoroval jí nepřítel. Nepřítel se vplížil dovnitř oknem,ale Nagisa,když šel kolem princeznina pokoje,tak vetřelce uviděl.
"Dál ani krok,vetřelče!"řekl Nagisa.
"Omlouvám se,ale potřebuji mluvit s princeznou Shizukou." odvětil nepřítel.
"Proč?"
"Potřebuji se na něco zeptat."
"Tak mi řekni,o co jde. Já to princezně vyřídím."
"To nemohu. Musí to slyšet princezna,jinak nesplním to,co jsem slíbila."
"Dobře,zavedu tě za ní,ale nejdřív mi řekni,kdo jsi."
"Už jsem si myslela,že se nezeptáš." Ukázalo se,že neznámá je žena a byla to Haineko.
"Ty?"
"Ano,já." Za pár minut vedl Haineko Nagisa dolů do jídelny. Stůl byl už připraven na večeři a princezna s Yukari stály u stolu.
"Nagiso,proč je tu i Haineko?"zeptala se Shizuka.
"Potřebovala s vámi mluvit." odpověděl Nagisa. Pak promluvila Haineko.
"Omlouvám se,Shizuko. Tedy,je mi to líto,vaše výsosti."
"Haineko,jak víš,že jsem princezna?"
"Viděla jsem vás,jak jste zachránila toho chlapce před popravou a jak jste se postavila proti šlechtě. V té chvíli jsem vás obdivovala a vzhlížela k vám."
"Haineko.." Nakonec se všichni posadili a vyslechli si její příběh.
"Před nedávnem jsem vás obvinila ze zničení své vesnice,ale nebyla to vůbec pravda."
"Jak to myslíš?"
"Moji vesnici nezničil váš dědeček. Byl to někdo jiný."
"Co tím myslíš?"
"Chci říct,že minulost lže a pravda ještě nevyšla najevo."
"Takže pravda se má odhalit?"
"Ano."
"Proto jsi sem přišla?"
"Ano,abych se vám omluvila a předala vám tohle." řekla Haineko a předala Shizuce obálku,která byla zapečetěna pečetí rodu ohně.
"Co je to za pečeť?"zeptal se Nagisa.
"To je pečeť,kterou používá rod ohně. Každá země má svou pečeť a dopisy jsou vždy zapečetěny pečetí a odeslány,tedy pokud je to možné."vysvětlovala Yukari.
"Jak možné?"
"Myslí se tím,že pokud nejde daný dopis odeslat,musí se donést ručně." podotkla Haineko.
"Haineko,smím se tě zeptat,odkud to víš?"
"Byla jsem v knihovně. Pokud mi nevěříte,tak tady je důkaz."
"Přinesla jsi sebou i danou knihu?"
"Ano."
"Opravdu to,tak je."
"Vidíte,nelžu."
"Kdo tedy zničil tvou vesnici."
"Asi mi nebudete chtít věřit,ale byt to člověk,který si říká Stín."
"Stín?"
"Ano,podle knih je stín tajemná bytost,která zabijí včechny svým dechem."
"To je strašné."
"To ano,i když teď to dává smysl. Jeden člověk nemůže napáchat tolik škody. Myslím tím,že kdyby to udělal váš děděček,tak všude by musela být zbraně,ale ve vesnici nic takového nebylo,takže je možné,že to udělal on." Rozhovor se táhnul dost dlouho. Asi půl hodiny. Pak se všichni dali do jídla a než šla Shizuka spát,dívala se na obálku,kterou dostala. Co v ní může být?
Konec 9.kapitoly

Escalus a krutý osud 8.kapitola

6. července 2011 v 10:55 | Linda
Po události s Romeem se už nic zlého nestalo,ale Shizuka byla v srdci neklidná.
"Slečno Shizuko,co se děje?"zeptal se Nagisa,který věděl,že něco není v pořádku.
"Vítr je dnes neklidný,protože ví,že se něco děje. Nelíbí se mi to." řekla Shizuka.
"To cítíte,co víte říká?"
"Ano a Escalus určitě cítí to samé. Jednoho dne budu muset obětovat svůj život,abych ochránila tuhle zemi."
"Proč stále toužíte ochraňovat tenhle ostrov za každou cenu?"
"Ptáš se proč? Je to jediný důvod,proč žiji."
"Jediný důvod?"
"Až nastane čas pochopíš." dodala princezna a odešla k Escalusovi. Nagisa zůstal sám,ale brzy k němu přišla Yukari.
"Chlapče,děje se něco?"zeptala se Yukari.
"Paní Yukari,smím se vás na něco zeptat?"
"Na cokoliv."
"Proč princezna stále pláče a lpí obětovat svůj život na záchranu tohohle ostrova?"
"Princezna byla vždycky taková. Měla milující rodinu,bratra a sourozence,ale to nejdůležitější,co měly byl Escalus."
"Ten strom?"
"Ano,Escalus není obyčejný strom. Jen díky němu existuje Jinenji."
"Ano,princezna mi o tom vyprávěla."
"Ale..."
"Ale co?"
"Jestli jednoho dne Escalus padne,bude jen na ní,jak se rozhodne,jestli svůj život obětuje nebo ne. Pokud se rozhodne obětovat svůj život,tak naše země přežije,ale pokud ho neobětuje,tak naše země zemře a bude se vším konec."
"Všechno závisí jen na ní?"
"Ano,osud je krutý,ale stane se to."
"Nechci,aby se tak hloupě obětovala."
"Nechceš,aby se obětovala,protože je to špatně?"
"Ano."
"Anebo je to proto,že k ní něco cítíš?"
"I když by to bylo to druhé,zastavil bych jí?"
"To záleží,jak se jí budeš snažit pomoct,ale nezapomeň,volba je jen na ní." řekla Yukari a chystala se odejít.
"Paní Yukari?"
"Ano?"
"Děkuji,že jste mi zodpověděla mojí otázku."
"Nemusíš za nic děkovat." Nagisa stál a pozoroval Shizuku. Stále nechápal,proč je osud,tak krutý,ale věděl jedno,že Shizukuochrání,i kdyby měl zemřít. Nedovolí,aby svůj život obětovala. Mezitím Shizuka mluvila s Escalem.
"Escale,daří se ti dobře. Vím,že se bojíš,že pokud zemřeš,tak budu muset nastoupit,ale tak to prostě je. Můj osud byl už dávno napsán a musí být vykonán." Shizuka celý svůj život zasvětila Escalovi a Jinenjimu.
"Proč jsem dnes,tak neklidná? Stane se něco zlého? Ublížím zase někomu nebo někdo ublíží mně? Uvidíme!" řekla si pro sebe princezna a už zdálky viděla záblesk jejího nepřítele. Kdo to může být?
Konec 8.kapitoly

Chránění osoby,která pocítila bolest 7.kapitola

5. července 2011 v 11:52 | Linda
Druhý den,když se princezna procházela po louce,spatřila chlapce,kterého vezli do vězení a přišlo jí ho strašně líto. Onen chlapec si jí také všiml,ale to hladila kmen Escaluse a plakala. Odpoledne se zeptala své tety,co ten chlapec provedl,že musí do vězení a přitom se dívala ven z okna.
"Tetičko,dnes jsem viděla chlapce,kterého vezli do vězení. Co špatného udělal?"
"Shizuko,ten chlapec ukradl bochník chleba."řekla Yukari.
"Jen jediný?"
"Ano."
"Proč ho,ale zavřeli? Vždyť to není správné."
"Já vím,ale nemůžeme nic dělat."
"Proč? Proč nemůžeme nic dělat? Co když nic špatného neudělal?"
"Co tím myslíš?"
"Co když neměl peníze na zaplacení a potřeboval nakrmit rodinu nebo sourozence."
"To je možné,ale.."
"Ale co?"
"Tohle lid neschválí a budou ho považovat za zločince."
"Proto ho osvobodím."
"To nesmíš,Shizuko,jinak tam skončíš místo něj."
"Radši já,než on." řekla Shizuka a chtěla jít chlapce osvobodit,ale Yukari jí to nedovolila a radila jí,aby byla trpělivá. Jenže Shizuka nemohla nechat toho chlapce popravit,proto si zjistila místo,kde toho chlapce vězní. Až nakonec zjistila,že je v nejvyšší věži,kterou Haineko zapálila. V noci se tam vydala a brzy objevily chlapce,který byl ještě malý,na to,aby pochopil,proč je tam zavřený.
"Jsi v pořádku?"zeptala se ho a chlapec spatřil její siluetu. Pohlédl na ní a usmál se.
"Vy jste ta dívka,která stála u toho stromu a plakala."
"Jak se jmenuješ?"
"Já jsem Romeo. A vy jste?"
"Já jsem Hio Shizuka,princezna téhle země. Je mi nesmírně líto,že tě sem zavřeli."
"Nemusíte kvůli tomu plakat jako dneska ráno."
"Jako dnes ráno?"
"Ano,dnes ráno jste také plakala a já nepochopil proč. Proč jste princezno plakala?"
"Protože to kvůli mně lid trpí a nenávidí mě. Jsem princezna a přesto jsem nic neudělala,abych vás zachránila. Nezasloužím si být tím,čím mě nazýváte."
"To není vůbec pravda."
"Cože?"
"I když vás lid nenávidí,tak vy princezno,jste laskavá a bojíte se o nás,i když o nás nic nevíte. Chcete nás zachránit,protože víte,že trpíme,i když my se o vaši pomoc nežádáme."
"Jenže tebe zavřeli sem za něco,co jsi nespáchal ze zlého úmyslu. Nemám pravdu?"
"Ano,ale nemusíte se tím zabývat,protože vy trpíte mnohem víc než já."řekl nakonec Romeo.
"Jak to můžeš říct."
"Ukradl jsem ten bochník chleba,i když jsem věděl,co mě čeká,ale alespoň jsem nakrmil své sourozence."
"Romeo?"
"Ano?"
"Slibuji ti,že tě osvobodím."
"Děkuji princezno,ale já vím,že budu popraven."
"To neříkej a věř,že se tě pokusím nějak zachránit."
"Dobře a budu vám věřit."
"Už musím jít,ale brzy se vrátím." řekla Shizuka sbohem s velkou bolestí a pláčem. Jenže ještě před odchodem uslyšela:
"Princezno,prosím neplačte už. Pláč pro někoho jako jsem já,není potřeba." Bohužel chlapec měl být popraven následující den,což princeznu velice sklíčilo. Nechtěla,aby byl popraven,proto dorazila na místo popraviště s tetou Yukari a Nagisem,který nevěděl,o co jde. Popraviště bylo plné šlechty,lidu a strážců.
"Byl vydán rozsudek,aby byl chlapec popraven." řekla šlechta a chlapce chystali na šibenici.
"To je strašné."řekla Yukari a Nagisa se přidal:
"Taková krutost." Princezna to nevydržela a řekla:
"Musím tu popravu zastavit!" Pak se rozběhla a z plných plic křičela:
"Prosím,nedělejte to!" Doběhla tam právě včas a chlapce se zastala.
"Prosím,zadržte! Nemohu dovolit,aby jste popravil toho chlapce."
"Vaše výsosti,víte,že je to drzost,obracet se proti šlechtě?"
"Ano,vím to."
"Tak proč chráníte obyčejného poddaného?"
"Protože on je nevinný. Ukradl bochník chleba,aby nakrmil své sourozence."
"I přesto ho musíme popravit."
"Popravíte někoho,kdo je nevinný?"
"Musím ho popravit,protože ho všichni viděli. Patříme mezi šlechtu."
"Omlouvám se za nedostatek vychování,ale nedovolím vám,abyste ho popravili."
"Jak se opovažujete! Stáže! Chopte se princezny!" Za pár minut tam dorazily stráže.
"Tak princezno,už se vzdáváte?"
"Nevzdávám se naděje,že onen chlapec nebude popraven."
"Vaše naděje je zbytečná."
"I když by byla zbytečná,radši ať jsem popravena já než on."
"To bohužel nemůžeme udělat."
"Proč? Protože patřím k privilegované vrstvě?"
"Ano."
"Jenže to nestačí,abyste toho chlapce nechali jít? I když o to žádám?"
"Bohužel to nestačí."
"Takže vám nevadí,když popravíte nevinného,i když by to byl váš příbuzný?"
"Co prosím?"
"Vy šlechta jste jen bestie v lidské podobě."
"Co jste to říkala?"
"Nemáte soucit nad někým,kdo je chudý a nemá peníze na zaplacení. Jeden jediný bochník chleba a vy ho chcete odsoudit. Měli byste vědět,že lid není odpad,kterého se můžete zbavit.Copak to stále nechápete? Bojíte se,že přijdete o své místo,jen kvůli jedinému chlapci,ale on není odpad,kterého byste se měli zbavit. Odpad jste jedině vy." Šlechta už ani nepromluvila a Shizuka mluvila dál.
"Před pěti lety,kdy jsem ztratila všechny ty,které jsem milovala se mi začal lid vyhýbat a já si nevšimla,že trpí,proto vás žádám,ušetřete toho chlapce. Nechci vidět další krutý čin,kterého se dopustíte. Je mi jedno,jestli jsem princezna,ale nenechám toho chlapce popravit." Princezniny slzy padaly na zem a zářily jako kapky rosy. Lid a šlechta pochopili,že udělali chybu. Šlechta pochopila,že odsoudit chlapce za jediný ukradený bochník chleba je kruté a lid pochopil,že odsoudit princeznu a vyhýbat se jí,je zbytečné,protože nepoznal,jaká je princezna ve skutečnosti. Chlapec nakonec popraven nebyl.
"Princezno,děkuji vám."řekl Romeo.
"Mně neděkuj. Děkuj zázraku."
"Ano,slibuji,že vám to jednou vynahradím."
"To nemusíš. Ty jsi mi otevřel moje oči a já ti děkuji." usmála se princezna a objala chlapce. Když Romeo odešel,ještě mu zdálky mávala a doufala,že bude žít šťastně.
"Slečno Shizuko?"zeptal se Nagisa.
"Ano?"
"Proč jste toho chlapce zachránila? Nebála jste se,že vás zabíjí?"
"Bylo by to tak lepší,protože někdo sobecký jako já,si nezaslouží žít a říkat princezna. Když bych to tak nechala,udělala bych jen další chybu."
"Stále nechápu,proč jste se postavila prtoi šlechtě."
"Už jsem to říkala. Nedokážu snést pohled na lidské utrpení a na ty,jež nic necítí k nevinným." Dnes Shizuka zachránila chlapce,díky kterému pochopila,co znamená žít.
Konec 7.kapitoly

Tajemství,které nikomu neprozradím 6.kapitola

4. července 2011 v 10:33 | Linda
Byl čas oběda. K obědu se podávalo spoustu chodů. Na stole byly smažené ryby s oblohou, bramborový salát, hovězí pečeně s tatarkou, zeleninová polévka a čerstvé pečivo.
"Páni,tolik jídla. To vždycky jíte tolik jídla?" zeptal se Nagisa překvapeně.
"Ne,vždycky. Dnes je to pouze výjimečně."
"Výjimečně?"
"Dnes je svátek úplňku."
"Svátek úplńku?"
"Ano,to je svátek,kdy každý člověk vysloví potichu své přání při úplňku a doufá,že se mu splní. Když se přání nevysloví při úplńku,tak nebude mít žádný účinek."
"Aha."
"Tak už dost řečí a dobrou chuť."řekla princezna a pustila se do jídla. Po jídle šel Nagisa do pokoje pro hosty,aby si odpočnul a princezna šla do své komnaty. Sedla si ke stolu se zrcadlem a dívala se do něj. Mla dlouhé stříbrné vlasy a světle fialové kimono. Byla krásná a nepostradatelná. Pročesala si své vlasy a uložila se ke spánku. Zdál se jí sen o jejím bratrovi.
"Minouri,jsi to ty?"zeptala se Shizuka.
"Ano,jsem to já,sestřičko,ale proč pláčeš?"
"Stýskalo se mi. Jsem ráda,že tě vidím."
"Tohle je,ale pouze sen."
"Já vím,ale jsem ráda,že tě vidím po pěti letech."
"Já jsem také rád,ale budu už muset jít."
"Vždyť jsi teprve přišel."
"Já vím,ale má síla slábne. Velice rád jsem tě viděl. Sbohem."
"Počkej,bratře." Jenže v ten moment se její bratr rozplynul a ona se probudila. Neplakala nejen ve snu,ale i ve skutečnosti. Její srdce bylo plné žalu,ale i také štěstí. Když nastal večer a svítil úplňek,přála si,aby nikdy neprozradila svůj sen tetě ani Nagisovi. Chtěla mít tajemství,které by jí dodávalo sílu.
Konec 6.kapitoly

Stará rodinná záležitost 5.kapitola

3. července 2011 v 13:59 | Linda
Hlas,který se ozýval,zněl strašidelně a princezna už dopředu věděla,o koho se jedná. Za chvíli se tam objevila neznámá žena s krátkými hnědými vlasy,šíleným úsměvem,bojovým oblečkem a mečem na boku.
"Už je to dlouho,Shizuko."řekla ta žena.
"Slečno Shizuko,vy ji znáte?"zeptal se Nagisa.
"Dalo by se to tak říct,ale Nagiso,teď se běž schovat."
"Dobře." Pak se princezna bavila s neznámou ženou.
"Už je to dlouho,Haineko. Proč jsi sem přišla?" zeptala se Shizuka.
"To jemi,ale přivítání."
"To je jedno,ale to ty jsi založila ten požár?"
"Trefy."
"Proč jsi to dělala?"
"Chtěla jsem se pobavit."
"Tak se běž pobavit někam jinam."
"To nepůjde. Zničím tohle město."
"Myslíš si,že to dovolím?"
"Nepotřebuji tvoje svolení!"křičela Haineko.
"Možná moje svolení nepotřebuješ,ale nedovolím,aby sis dělala,co chceš."
"Já se tě nebojím."
"Možná se mě nebojíš,ale já ochráním svoje město."
"Tvoje město skončí v troskách stejně jako to moje."
"Takže chceš vykonat pomstu?"
"Ano,přesně tak."
"Proč na to už nezapomeneš? Vždyť ta záležitost je stará celých pět let."
"Jak ty můžeš něco vědět. Nebyla jsi tam a neviděla jsi to přímo před očima."
"Já vím,ale pomsta nikam nevede,měla by jsi to vědět líp než já."
"Buď laskavě zticha. Pomsta je jediná věc pro,co žiji."
"Tak se zbav té pomsty."
"Buď už laskavě zricha!!!!!"rozzuřila se Haineko a zaútočila. Začal boj mezi Haineko a Shizukou.
"Jsi jako stín,který heldá důvod žít."
"A ty zase panenka,které si lidé cení."
"Je mi líto,jesli tě zabiji.¨
"Mě tebe,ale není líto. To bys měla vědět." Netrvalo dlouho a Shizuka Haineko zranila,ale nezabila jí.
"Teď máš šanci mě zabít,tak proč odcházíš?"
"Nechci tě zabít."
"Bojíš se mě?"
"Ne,ale přeji si,abys žila." Nakonec Shizuka s Nagisou odešla zpět do paláce. Zanedlouho se jí Nagisa zeptal:
"Slečno Shizuko,kdo byla ta žena?"
"Ta žena se jmenovala Haineko a patřila do nárooda Ohně,který se nachází západním směrem."
"Národ Ohně?"
"Ano,existuje pět mocných národů a my jsme jedním z nich. Jsme národ země."
"A proč sem přišla vykonat pomstu?"
"Před pěti lety můj dědeček zničil její vesnici. Bylo to nechtěně,ale stejně je to neomluvitelné."
"Tak proto,jste jí nechala žít."
"Ne."
"Tak proč jste ji nechala žít?"
"Hodně zlého toho zažila,proto by bylo lepší,kdyby znovu našla možnost žít pro něco jiného."
"Chápu."
"Nagiso,smím se tě na něco zeptat?"
"Ano."
"Proč jsi šel se mnou? Určitě jsi věděl,že to bude nebezpečné,ale proč jsi šel se mnou,tak tomu nerozumím."
"Bál jsem se o vás."
"Bál jsi se o mě?"
"Ano."
"Nagiso,tak to prosím příště nedělej. Nechci,abys kvůli mně přišel k úrazu."
"Mně to nevadí. Přece jsme vám slíbil,že vás budu chránit."
"Ty se nepoučíš,že?"
"Asi ne."
"Přesto ti děkuji."
"Není za co." Oba dva měli událost za sebou a nastal čas oběda.
Konec 5.kapitoly

Požár,který dokáže uhasit pouze princezna 4.kapitola

3. července 2011 v 13:19 | Linda
Shizuka a Nagisa stále seděli u Escaluse,ale za pár minut vyšla ze zámku vystrašená Yukari.
"Shizuko,stalo se něco hrozného!"
"Co se tedy stalo?"
"Náměstí začalo hořet!"
"Cože?" Všichni tři běželi rychle na náměstí,aby viděli vážnost situace. Nakonec spatřili obrovský požár,který vycházel z nejvyšší věže.
"Proboha,to je strašné. Kdo to způsobil?"zeptala se Shizuka jednoho občana.
"Princezno,vypadá to na útok."
"Útok?"
"Co budeme dělat,Shizuko?" zeptala se Yukari.
"Musíme ten oheň uhasit."
"Jak?"
"Půjdu ho uhasit."
"To nesmíš."
"Tvá teta má pravdu. Nemůžeš tam jít sama."protestoval Nagisa.
"Nagiso,slíbila jsem,že svůj lid ochráním a teď,když mě potřebují,tak je nezklamu."
"Shizuko."
"Nebojte se,vrátím se." Pak princezna běžela k věži.
"Paní,půjdu s ní. Nebojte se,ochráním ji." řekl Nagisa.
"Chlapče,nechoď tam."
"Někdo musí vaši neteř ochránit."
"Nebuď zbrklý."
"Nebudu,ale vaši neteř ochráním."
"Daobrá,ale buď chlapče opatrný."
"Budu a jmenuji se Nagisa."
"Tak buď opatrný,Nagiso." usmála se Yukari a nechala chlapce jít. Nagisa za pár minut dostihl princeznu a chytl jí za ruku.
"Nagiso,snažíš se mě zastavit?"zeptala se Shizuka.
"Ne,chci jít s tebou. Tedy s vámi,jestli to nevadí."
"Nagiso,postarám se o to sama."
"Jenže já vás chci jenom ochránit."
"To myslíš vážně? Není to zbytečné? Tak dobrá,pojď se mnou,ale nesmíš mi překážet."
"Dobře." Oba dva už byli u věže a v tu chvíli se princezna zastavila.Zavřela oči a modlila se:
"Ty jež vládneš vodě,
nechovej se nestoudně.
Vezmi sílu boha moře
a ať se na požár snese silná bouře.
Kapky deště,ať uhasí ten požár,
sneste se ještě,abyste zničily spalující žár.
Vodní tanec draka!" Vzápětí se na požár snesl déšť ve tvaru draka a oheň byl uhasen. Nagisa se na útok nemohl vynadívat.
"Slečno Shizuko."
"Ano?"
"Co jste to právě udělala?"
"Uhasila jsem požár."
"To ano,ale ta věc z vody."
"Aha,ty myslíš ten útok. To byl vodní drak,který je součástí tohohle kouzla."
"Jaktože ho ovládáte?"
"Ovládám všechny živly,ale používám svojí sílu málokdy."
"Umí tu sílu používat,i někdo jiný."
"Ne,ani moje teta je neumí používat. Ona se specializuje na něco jiného."
"A na co?"
"To není už důležité. Vraťtme se."
"Ano." Jenomže pak uslyšeli děsivý smích. Komu ten smích patří?
Konec 4.kapitoly

Escalus a smutné vzpomínky 3.kapitola

2. července 2011 v 14:08 | Linda
Shizuka odešla do své komnaty a z okna sledovala Escaluse. Vzpomínala na události,které se udály před 5 lety,kdy její rodiči zemřeli. Jediný,kdo se o ni staral byla teta Yukari. Za chvíli za ní teta přišla.
"Shizuko?"
"Ano,"
"Můžu si s tebou promluvit?"
"O čem?"
"Stále myslíš na naši zemi Jinenji?"
"Ano,skoro pořád. Vím,že až nastane konec naší země,musím být připravená. Bojím se,co se stane."
" Nemusíš se o naši zemi tolik obávat. Nic se nestane."
"A co když ano? Co potom uděláme? Moje matka a můj otec do mě vkládali velké naděje,proto je nesmím zklamat."
"Pořád do tebe vkládájí a ty to víš,ale to není to nejdůležitější. Nejdůležitější je láska."
"Láska?"
"Ano,láska. Láska je hluboký cit mezi dvěma lidmi,kteří se navzájem milují a podporují. Pokud po ní toužíš,tak tu osobu hledej."
"Dobře." Její teta pak odešla a Shizuka se znovu zamyslela nad jejími slovy.
"Láska je důležitější než naše země? Je to pravda nabo je to lež? Tetička by mi,ale nelhala." Pak se podívala z okna a spatřila Escaluse a pod ním Nagisa. Hlavou jí stále vrtala ta stejná slova,proto se rozhodla,že se Nagisy zeptá.
"Nagiso?"
"Ano,slečno Shizuko?"
"Směla bych se tě na něco zeptat?"
"Jistě."
"Co je podle tebe láska?"
"Láska? Řekl bych,že je to pouto mezi dvěma lidmi,kteří by spolu i zemřeli."
"Tohle je tvůj názor?"
"Ano,proč se ptáte?"
"Moje teta mi řekla,že láska je důležitější než naše země Jinenji,proto jsem se chtěla zeptat,co si o tom myslíš."
"Láska je důležitá,ale podle toho,jak se vezme."
"Jak to myslíš?"
"Láska může vzniknout kdekoliv,ale nejsilnější je ta,kterou cítí obě osoby stejně."
"Když to říkáš. Děkuji,že jsi mi odpověděl." Pak ti dva seděli u Escaluse,dokud nebyl čas oběda.
Konec 3.kapitoly

Pouto k zemi Jinenji 2.kapitola

30. června 2011 v 11:02 | Linda
Kvetoucí princezna Shizuka žije na putujícím ostrově celý svůj život a taky mu celý život zasvětila. Právě teď sedí s chlapcem Nagisem v rozkvetlé zahradě a popíjí ovocný čaj.
"Slečno Shizuko?" zeptal se Nagisa.
"Ano?" podotkla princezna.
"Žije tu ještě někdo?"
"Ano,žije tu ještě pár lidí,ale já žiji sama."
"Proč?"
"Lidé se mě strání a nazývají mě divnou."
"Nejste divná."
"Děkuju,že si to myslíš."
"A proč tento ostrov,tak milujete?"
"Tento ostrov je celý můj život. Pojď,něco ti ukážu." Princezna Nagisa zavedla na krásnou louku,kde rostl strom zvaný Escalus. Byl to strom života a právě on drží všechny při životě.
"Co je to?" zeptal se Nagisa znovu.
"To je Escalus,strom života. Díky němu existuje Jinenji."
"Co by se stalo,kdyby strom zahynul?"
"Jinenji by se rozpadl a my bychom zmizeli."
"Vy byste zemřela,princezno."
"Ano,ale až přijde čas,bude muset obětovat svůj drahocennýý život."
"Proč? To nesmíte udělat."
"Musím je to má povinnost. Nemůžu nechat zahynout svůj lid."
"Říkáte,že je to důležitější než váš život?"
"Ano. Je mi to líto."
"To nedopustím."
"Nemůžeš tomu nějak zabránit. Jednoho dne se to stane. Ať chceme nebo ne."
"Princezno?"
"Ano."
"Prosím slibte mi,že jestli se to stane,tak mi to nejdřív řeknete."
"Dobrá,slibuji a teď mě nech o samotě." Princezna odešla a Nagisa ji pozoroval,jak odchází.
Konec 2.kapitoly.
 
 

Reklama